Chatbox
15 / 6 / 2018 • Byl aktualizován design spark spoileru (vedle tlačítka na klasický spoiler)
14 / 6 / 2018 • Byl vytvořen systém událostí a hextech crafting
12 / 6 / 2018 • Byl odhlasován Hráč Měsíce
9 / 6 / 2018 • Proběhla aktualizace či kompletní změna některých fontů

Praha


Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Apr 27, 2018 2:13 pm

First topic message reminder :

[sparkofficloc][loc first="https://i62.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/prg110.png" second="https://i62.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/prg210.png" third="https://i62.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/prg310.png"]
Centrální město celé Evropy a hlavní a současně i největší město České Republiky. Známé též jako srdce Evropy, jedno z nejkrásnějších měst světa a architektonický sen na Vltavě – to všechno je Praha, která v průběhu historie inspirovala mnoho významných umělců. Její sláva byla prorokována ještě dávno před jejím vznikem kněžnou Libuší větou: „Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat.“, čemuž Praha hrdě dostává dodnes. Praha je městem, ve kterým se kombinuje historické centrum společně s prvky moderní architektury, díky čemuž získává svůj ojedinělý nádech. Jsou zde velice teplá léta a studené, zasněžené zimy. Ačkoli je Praha v porovnání s ostatními centrálními městy titěrná, její důležitost je srovnatelná s New Yorkem či Tokiem.

Praha je centrálním městem, nachází se zde hlavní sídla Rex Deus a Illuminati pro celou Evropu. V Praze lze používat městské hashtagy založené na vaší aktuální poloze v nějaké specifické části či oblasti v Praze. Veškeré městské hashtagy můžete nalézt ve skupině hashtag tlačítek, která se nachází na konci řádku v editoru.[/sparkofficloc][sparkofficloc][/sparkofficloc]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Tue Jun 05, 2018 12:19 am

[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#Kanály

Sice jsem od průzkumu vedlejších chodeb nic moc neočekával, ale upřímně to nabízelo možnost alespoň dočasně odložit rozhodnutí vejít do koryta kanalizace. Při představě jaké doslova sr.... a další věci obsahuje kašovitá tekutina v korytě, na mě přišla lehčí nevolnost, a proto jsem se skoro zapřel zády o stěnu. No na poslední chvíli mě potřeba se opřít opustila, protože stěny také nevypadaly, řekneme zrovna vábně. Naštěstí jsem měl batohu pár odolných sáčků, které při odsátí vzduchu umožňují lépe uskladnit oblečení. Řekněme, že jsem jejich využití poněkud předefinoval, nejprve jsem si vyhrnul nohavice riflí až ke kolenům a poté jsem si nasadil sáčky na nohy, takže mi končily kousek nad lýtky, proti sklouznutí jsem je zajistil izolepou. Nemusím asi nikomu říkat,  že i když jsem neměl příliš chlupaté nohy, stejně se mi představa sundávání zrovna moc nezamlouvala. Takto připravený, jsem vešel do kalné vody a postupně se brodil až do široké uličky. Postupně jsem procházel touto podzemní ulicí a míjel mnoho malých odboček, které však byly zajištěny kovovou mříží. Nakonec jsem došel až ke schůdkům, které vedly na pevnou zem, což byl po předchozím terénu více než vítaný vývoj. Když jsem posvítil na stěnu tunelu, všiml jsem si rytiny, která byla psána ve mně neznámém jazyce, a mimoděk jsem po ní přejel rukou. Vzápětí mou mysl opět zalila vize události, která se zde stala někdy v minulosti. Viděl jsem v ní muže, kterého jsem zahlédl již při vizi v pracovně a ještě někoho zcela neznámého. O něčem mluvili, ale opět jsem jim nerozuměl ani slovo. Napadlo mě, že má neschopnost porozumět vychází z neznalosti jazyka, kterým mluvili, proto má mysl odmítala zpracovat slova a převáděla je do této podoby. Náhle jeden z mužů vytáhl zavírací nůž a vrazil ho do toho druhého a ten se okamžitě zhroutil do strouhy. Vrah ani neměl potřebu otočit se a zjistit, zda muže zabil a hned se rychlým tempem rozeběhl do temnoty tunelu. Podíval jsem se směrem, kterým odplavalo tělo nejspíš mrtvého muže, ale rozhodl jsem se raději následovat vraha. Sice mě napadlo, že tělo u sebe mohlo něco mít, ale i kdyby ano, nyní by to již bylo nepoužitelné, navíc by to asi ani nebylo nic cenného, když o to vrah neměl zájem. "Hologram" vraha se řítil tunelem značnou rychlostí, ale já měl naštěstí více než dobrou výdrž a rychlost díky sportům, takže jsem bez problémů držel krok. Horší část byla, že jsem zároveň musel dávat pozor na případné překážky, abych do něčeho nenarazil, nebo neuklouzl, což v rámci svitu mobilu, nebylo zrovna lehké.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Tue Jun 05, 2018 9:22 pm

[sparkname]Diana Nygård[/sparkname]

Nájsť Hel nebolo poniekiaľ obtiažne. Nestávalo sa síce často, že by škriekala tak nahlas, ako teraz, ale aspoň som ju našla ľahšie, než aby mala byť ticho a ja by som hľadaním strávila celú noc. Spočiatku ma premkol strach. Mňaukanie totižto znelo naliehavo, ako keby sa niečo dialo...alebo sa chcela hrať? Pridala som do kroku a započala niekoľkominútovú naháňačku, ktorá skončila v akejsi záhrade na okraji studni. Prekvapene som sa rozhliadla. Nevyzeralo to tu moc obývane, skôr ako nejaké opustené miesto. Kedysi tu muselo byť veľmi pekne, no v súčasnosti mi skôr naháňala strach. Pripadala som si ako v nejakom horrore, preto som aj odtiaľ chcela čo najskôr vypadnúť. Rýchlym krokom som sa približovala k Hel, pričom mi neušiel akýsi pocit napätia. Zvláštny chlad, ktorý sa dal porovnať popisom prítomnosti Dementora v Harry Potter sérii. Ak by skutočne existovali a jeden z nich by tu niečo hľadal, bola som si istá, že by som sa cítila rovnako. To však nemenilo nič na tom, že som si tento pocit nevedela vysvetliť. Bez toho, aby som si to tu prezrela, som schmatla Hel a uháňala domov. Bála som sa? Tak trocha, čo viedlo k akejsi paranoji. Počas cesty som si predstavovala, že ma niekto prenasleduje, že som tým vstupom na ten pozemok prebudila dávne zlo a Hel mňaukala preto, lebo ho zreteľne cítila. O mačkách sa predsa hovorí, že žijú v našom svete i svete po smrti, ako keby boli nejakým mostom medzi nimi alebo také niečo, nebola som si istá. Len som to niekde zahliadla. Vo svojom milovanom hniezdečku, teda byte, som sa cítila už bezpečnejšie. Tie nepríjemné horrorové myšlienky a možné teórie o tej záhrade ma opustili hneď, ako som sa ocitla vo svojej izbe a plánovala si sadnúť. Zarazil ma však jeden fakt. Keď som pohodila sveter na stôl, zbadala som tam niečo, čo tam predtým určite nebolo. Opäť to vo mne vzbudilo nepríjemn predtuchu. [thinking]Určite si len namýšľaš. Si senilná a nepamätáš si, že si na stole uložila nejaký zápisník.[/thinking] Upokojovala som sa. Koľkokrát sa stalo, že som niečo niekam pohodila a keď som to nejakým  božím pričinením našla, sama som ostala prekvapená, pretože som dlhý čas netušila, že to je umiestnené práve tam. Nedalo mi to však, preto som tú knihu vzala do ruky a usadila sa v kresle. Na obálke bol symbol. [thinking]To som...nevidela už roky.[/thinking] Nie, toto by som si pamätala. Rozbúchalo mi srdce. Ako sa sem dostal? Kto ho tam položil? Má to niečo s Hel? Nebola náhoda, že ušla? Kto sa mi vlámal do bytu? Bez váhania som vyskočila na nohy a preskúmala najprv okná, ktoré boli pevne zavreté a zvonka sa otvoriť logicky nedali, a potom dvere, ktoré nevykazovali žiadne známky poškodenia. Inak sa tu nebolo možné dostať. Premkol ma strach, ale ten mi nezabránil v tom, aby som opäť prešla po koženom obale knihy prstami a následne ju otvorila. Stránky však boli prázdne. Kto by mi tu položil len nejakú prázdnu knihu so symbolom, ktorý som síce poznala, ale možno šlo o nejakú zhodu náhod? Rýchlo som preletela prázdne stránky, až som sa zastavila pri tej poslednej. Po prečítaní kratučkej vety som zatajila dych. Na stopercent šlo o mamin rukopis. [dirspeech]Prečo by mi rodičia zanechali prázdnu knihu?[/dirspeech] Zdvihla som zrak ku Hel, ako keby snáď tá vedela odpoveď na moju otázku. Dívala sa na mňa a nie krátko. Inokedy by si skrátka lízala labky a vykonávala hygienu, alebo ležala niekde mimo a nestarala sa o dianie vôkol seba. [dirspeech]Čo je?![/dirspeech] Oborila som sa na ňu. Bola som z tejto situácie už nervózna. Niekto sa mi dostal do bytu, nechal mi tu nejakú knihu od mojich rodičov, ktorí tam očividne zabudli niečo napísať...alebo nechceli, aby sa k informáciám, ktoré mi chceli zdeliť, mohol dostať ktokoľvek. Písali snáď nejakým neviditeľným atramentom, typickým pre čarodejnícke príbehy, ktoré bolo možno čítať počas mesačného svitu? Trpko som sa uchechtla nad absurditou tejto myšlienky. Viete, ako to býva, v takýchto zúfalých situáciách, kedy si neviete nejakú záhadu vysvetliť, vám  napadnú aj tie najnepravdepodobnejšie nápady a teórie. Uvedomila som si, že za tento jeden deň sa u mňa udialo toľko divných vecí, ako za celý môj život nie. [dirspeech]Miesto toho zazerania na mňa ako na svoju potravu by si mi mohla radšej pomôcť vyriešiť túto záhadu. [/dirspeech] Bezmocne som si oprela hlavu o ruku a so skľúčeným pohľadom listovala v prázdnej knihe. Hlavou mi vírili otázky. Mala by som sa vrátiť do tej záhrady? Možno keby som sa znova vytratila, objavila by sa tu nejaká ďalšia stopa alebo by mi rovno niečo z bytu zmizlo.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed Jun 13, 2018 12:40 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#Kanály

Toshi se rozeběhl směrem za mužem, nevěděl sice pořádně ani proč, ale jako kdyby mu jeho tělo radilo, co má vlastně dělat. V dálce stále viděl obrys onoho muže jak ho dobíhal, najednou se však muž rozeběhl za roh a jakmile ho Toshi následoval za rohem jako kdyby se najednou muž rozplynul, jeho stopa úplně zmizela a nebyla k nalezení. Rozhlédl se po sobě, nacházel se stále v hlavní chodbě, akorát, že se před ním nacházel její konec, respektive mohl pouze pozorovat jak skrz zamřížovanou díru teče zakalená voda do koryta, samotná chodba jako taková však již nepokračovala. Podíval se kolem sebe, přes koryto tu vedl železný můstek, pravděpodobně už zažil i lepší časy, ale stále lepší než se brodit tím hnusem ještě jednou. Musel se zamyslet, jestli zmizení onoho muže bylo způsobené tím, že jeho vize 'zmizela' anebo se muž pouze někam skryl anebo je někde, kde ho aktuálně Toshi nevidí. Kromě kameny vyskládaných stěn si všiml pouze nápisu značícího uličku, opět, tento byl však nečitelný, nakolik se na něm podepsala vlhkost a celkově vliv ne příliš stabilního pražského podzemí.
Pokud by se Toshi rozhodl nakonec vydat přes železný můstek a přejít na druhou stranu, zjistil by, že je stěna téměř totožná s tou na druhé straně, akorát bez nápisu, nakolik kámen protější tomu, na kterém byl nápis na druhé straně byl sice bez pavučin a jiných nánosů, ale očividně na něm nebylo nic vyryto.


[sparkname]Mezitím
V bytě Diany...[/sparkname]

Diana pouze bezmocně listovala knihou a přemýšlela, o co vlastně vůbec jde. Byla teď celkem zmatená a dokonce ani Hel se nezdála být přílišná pomoc. Pouze ležela naproti ní a bedlivě ji pozorovala svýma kočičíma očima. V jednu chvíli, když Diana listovala onou knihou a byla akorát zpět na první stránce se Hel s kočičí rychlostí vymrštila a jednou přesně mířenou ránou škrábla Dianu na ruce, ne natolik, aby to bylo hluboké a vážné zranění, ale dostatečně na to, aby z rány začala pomalu kapat krev. Když už se Diana chtěla rozzlobit nad tím, že knihu sotva dostala a už jsou její první stránky potřísněné krví, všimla si něčeho neuvěřitelného. V třech místech, kam dopadly kapky krve se z těch kapek začala stránka jako kdyby měnit ve vlně zlatavé energie, byla tam slova v jakémsi pro Dianu neznámém a prastarém jazyce, přímo uprostřed stránky napsané krásným kaligrafickým písmem, přičemž kolem veršovaných slov uprostřed se nacházely různé ilustrace, z nichž mohla Diana poznat pouze cosi podobné kočce. Jednalo se o tři verše v neznámém jazyce, netušila proč, ale vlastně tak nějak váhala, jestli je má vůbec přečíst, nakolik byla daná situace víc jak zvláštní již nyní. Na druhou stranu její zvědavost ji nahlodávala a ona se musela rozhodnout. Hel, nyní již opět lehce ležící naproti ní a pozorující jí jejíma kočičíma očima pouze tlapkou lehce škrábala o papír stránky, na které se ona, pravděpodobně báseň, nacházela, téměř jako kdyby očekávala, že to Diana konečně přečte.


[note]@Chronos - sorry za tlachání o ničem, ale moje pracovní pauza se podepsala na fantazii
@Diana Nygård - ta slova stačí napsat 'přečetla slova / báseň', nemusíš nic vymýšlet[/note]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Jun 15, 2018 1:13 pm

[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#Kanály

Upřímně jsem při sledování vize soustředil veškerou pozornost na průchod ne zrovna schůdným prostředím, takže jsem poněkud ztrácel přehled o tom jak dlouho a jak daleko jsem skrze kanály běžel. Když už jsem si myslel, že jsem vidinu muže doběhl, náhled prudce zahnul za roh a vběhl do vedlejšího tunelu, ale vzápětí jako se vypařil do prázdnoty. Zastavil jsem se v místě, kde zmizel a rozhlížel jsem se kolem ve snaze najít nějaká další vodítka, sice události posledních několika hodin nedávaly vůbec žádný logický smysl, ale odmítal jsem se smířit s tím, že tohle byl konec mé cesty, ne po tom všem čím jsem si prošel na cestě sem. Pokoušel jsem se najíst něco, co by připomínalo skrytý mechanizmus, který by třeba otevřel další stěnu, jako ve sklepě, ale tentokrát jsem nikdy nic podobného neviděl. Napadlo mě, že možná něco spustí další vizi, pokud se dotknu, nebo zatlačím na kamen označující uličku a pokud by to to nic neudělalo, byl jsem odhodlán přejít most, nebo znovu vstoupit do koryta, podle toho co bude vypadat bezpečněji. Ostatně jsem stále na nohou měl své improvizované chrániče, které by mě před obsahem koryta ochránili. Po přechodu na druhou stranu bych se pokusil zopakovat stejný postup jako s prvním kamenem a pokud bych nenašel žádnou další cestu kupředu. Označil bych si chodbu, ve které jsem stál a pokusil bych se vrátit zpátky k tělu zavražděného, jestli bych u něj nenašel nějaká další vodítka.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sat Jun 16, 2018 4:26 pm

[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]

Netuším, koľko času som strávila prázdnym pozorovaním strán, ktoré okrem tej úplne poslednej, kde boli podpísaní moji rodičia, neobsahovali jednu jedinú informáciu či nejaký záchytný bod, o ktorý by som sa mohla oprieť a posunúť sa ďalej. Vlastne ani neviem, prečo som s tým nesekla hneď. Nič tam nebolo, koniec, bodka, mala som tú knihu odložiť a tváriť sa, že neexistuje, alebo ju začať používať ako zápisník. Niečo mi však vravelo, zrejme môj šiesty zmysel, typický pre ženy, ktoré tak sú schopné vyčuchať aj tie najtajnejšie informácie týkajúce sa vernosti ich životného partnera, že nesmiem prestať, že mám hľadať...niečo. Neviem čo. Možno sa na tom podpísali práve fantasy knihy, ktorých som za posledné roky zhĺtla veľmi veľa. Teatrálne som si povzdychla a položila knihu naspäť. Mala by som to na dnes nechať tak a radšej sa vyspať. Možno keď sa ďalšie ráno zobudím, zistím, že to bol len nejaký hlúpy sen alebo halucinácie. Odrazu, skôr než som však stihla knihu zavrieť, Hel chňapla bez akejkoľvek rozumnej príčiny po mojej ruke. Z úst sa mi vydralo niekoľko nadávok, keď som pocítila ostrú bolesť, a následne som to malé čierne kĺbko prepichla nahnevaným pohľadom. [dirspeech]A to bolo za čo?![/dirspeech] Za tých pár rokov, čo tu žije, som si zvykla na jej prapodivné nálady či pravidelné zhadzovanie rôznych predmetov na zem, avšak ku tomuto sa dnes dopracovala prvýkrát. Bola divná. Sklopila som pohľad ku svojej ruke, po ktorej mi tiekli pramienky krvi. Prudko som ju odtiahla, nechcela som, aby zašpinili prázdne stránky knihy, ktorú mi rodičia zanechali. Neskoro. Pár kvapiek krvi ju napriek mojej snahe aj tak poznačilo. Opäť som neslušne zanadávala, tentoraz v ďalších jazykoch, a natiahla ruku po vreckovku, aby som tú škodu aspoň ako tak napravila, avšak...[thinking]Čo to...?[/thinking] Pred očami sa mi na stránke, ktorú som považovala za prázdnu, mi vírili akési vlny čohosi zlatavého, točili sa, tvorili rôzne obrázky, ornamenty a v nespolednej rade aj slová v jazyku, ktorý som nepoznala. Moja prvá reakcia? Vrazila som si surovo facku, toto nemohlo byť reálne. Potom som sa štípla do ruky, iste sa mi len sníva. Keď však ani jedna metzóda nefungovala, nezobudila som sa zo sna ani z dlhoročnej kómy, uvedomila som si, že to je predsa len reálne. Ruka, ktorá mi momentálne ešte stále krvácala, pretože Hel sa nesnažila byť jemná ani zďaleka, ma nezaujímala. Bolesť som nevnímala. Jediným predmetom môjho záujmu bol tento...zázrak. Prstom som prešla po obrázku mačky. Má s týmto Hel niečo spoločné? Keď už sa tu udiala takáto vec, o ktorej ak by som sa niekomu zmienila, tak na mňa zavolá pánov v bielom z psychiatrie v Bohniciach, nepochybovala som o tom, že by v tom moja mačka bola zapletená, čo sa mi potvrdilo, keď začala škrabkať labkou o papier stránky. Možno ak túto "riekanku" prečítam, objaví sa niečo ďalšie. Nemala som sa čoho báť, rodičia by mi neublížili, aj keď...už teraz som bola zmätená z toho, čo sa deje. Ako vôbec prišli na takýto spôsob šifrovania informácií? Povzdychla som si a polohlasne danú báseň prečítala. Nebolo cesty späť, musela som vedieť, čo to znamená, prečo sa to vôbec deje. A či existuje niečo, o čom neviem, aj keď som sa už pomaly považovala za totálneho blázna.


Naposledy upravil Diana Nygård dne Mon Jun 18, 2018 12:13 pm, celkově upraveno 1 krát



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sun Jun 17, 2018 12:47 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Když se Toshi zahleděl na kámen na protější stěně, už na první pohled mu přišlo zvláštní, že na rozdíl od ostatních kamenů není vůbec tak špinavý jako zbytek, a proto se rozhodl opakovat postup, který zkoušel u kamenu s nápisem. K jeho překvapení se kámen dal s větší silou lehce zatlačit dozadu, načež se ozval zvuk drásajícího kamene a masivní kus stěny, jehož centrem byl právě onen spouštěcí mechanismus, se otevřel a odhalil další cestu. Najednou se však ozvalo cvaknutí a kdesi za stěnou a stěna se začala velice pomalu opět zavírat, kámen však zůstal stále zasunutý uvnitř, což mohlo poukazovat na fakt, že chodba v nejbližší době nepůjde jen tak otevřít znova.
Pokud se Toshi nakonec rozhodl vejít dovnitř, následovala cesta podobné té nynější, na rozdíl od předtím však tato chodba vypadalo spíše jako důl či něco podobného, zemina byla zpevněna pouze dřevěnými trámy lemující cestou cestu. K Toshiho překvapení byly všechny pochodně skrz jeho cestu již zapálené, z čehož si logicky odvodil, že ať už cesta vede kamkoli, určitě tu není sám, kdo ví, jestli jeho vize byla vizí toho, kdo zapálil tyhle pochodně anebo dávno předtím. Jak procházel chodbou cítil, jak chodba klesá stále hlouběji a hlouběji, což ho mírně znervózňovalo. Pokud však i přes to pokračoval v cestě, došel po krátké chvíli až na konec chodby, která se otevírala v obrovský podzemní sál, nebo spíše cosi podobné podzemní jeskyni, nakolik stěny zde byly kamenné. K jeho překvapení na ze stropu vedlo několik světelných loučí vycházejících přírodně zformovaných menších děr, které musely mít minimálně několik metrů na délku. Skutečný úžas v Toshim probudily až masivní kamenná vrata kulatého tvaru děsivého vzezření. Ať už se za nimi nacházelo cokoli, muselo to být něco děsivého, protože lebka na vratech nevypadala příliš přátelsky. Chtěl se jít podívat blíže k oněm vratům, než tam však došel, zaslechl hlasy a tak se skryl za větší kámen jen aby spatřil menší tábor a dvojici mužů v pravé části této jeskyně. Z toho co pochytil se bavily o nějaké hrobce, pravděpodobně to bylo co, co skrývala ona vrata. Též zjistil, že se jim nepodařilo je otevřít. Moc nechápal, ale zjistil, že muži to označují jakožto 'Ďáblův chrám'.


[sparkname]Mezitím
V bytě Diany...[/sparkname]

Jakmile Diana přečetla slova v knize, okna se najednou rozletěla a celou místností projel studený poryv větru, až se z toho Diana lehce zatřásla. Nic víc se však na první pohled neudálo, ačkoli i přes to už byla celá situace více jak zvláštní. Zadívala se ztraceně na Hel, téměř jako kdyby čekala odpověď, načež se kočka posadila přímo před ní a začala si olizovat tlapku. [dirspeech]No hurá,[/dirspeech] uslyšela Diana a překvapeně se zadívala po celé místnosti, načež její pohled spadl na Hel, která se rozešla po stole přímo směrem k ní. [dirspeech]Přesně tak, neblázníš, to s tebou mluvím já,[/dirspeech] ozvalo se opět a Diana si uvědomila, že to mluvila celou dobu Hel, načež Hel směle pokračovala, [dirspeech]mám ti toho tolik co říct a ukázat, pojď za mnou.[/dirspeech]
Na to se kočka rozešla směrem ke dveřím, které se před ní jako máchnutím ruky otevřely. Tentokrát se Diana pořádně oblékla a jen slepě následovala Hel, nechápajíc vůbec to, co se děje, ačkoli už měla jisté tušení ze všech knih a příběhů, které kdy četla. Po několika minutách chůze, které proběhly v úplném tichu, možná i oněmělém úžasu, došli až ke studni, u níž Diana Hel předtím našla. [dirspeech]Jestli chceš odpovědi, musíš skočit dolů a věřit,[/dirspeech] poznamenala Hel, přičemž kroužila na okraji studny a čekala na Dianinu odpověď...
[entry]Bylo přidáno nové místo do Prahy![/entry]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sun Jun 17, 2018 1:37 pm

[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Nápad pokusit se manipulovat s kameny byl sice jen výstřel do tmy, ale u druhého kamene se zúročil. S hřmotným zvukem se kamenná stěna zvedla kamsi vzhůru a odkryla pochodněmi ozářenou chodbu, která na první pohled nepatřila k původnímu systémů kanálů. Bohužel jsem neměl zrovna mnoho času na zamyšlení co dál, protože se stěna po chvíli opět začala uzavírat a bylo to buď jít kupředu do neznáma, nebo zpět do kanálů, kde jsem se stejně dobře mohl ztratit. V hlavě my rychle proudily myšlenky na různá pro a proti, ale nakonec jsem se rozhodl projít do osvětleného tunelu a za mnou zapadla kamenná stěna. Jelikož pochodně v chodbě planuly, znamenalo to pro mě dobrou a špatnou zprávu. Dobrá zpráva byla, že tu byli nějací další lidé a špatná byla, že tu byli nějací další lidé. Nebyl jsem tak naivní, abych věřil, že tu potkám nějaké sluníčkové charaktery, proto jsem se rozhodl postupovat obezřetně a pokud možno mimo případný dohled, kdybych na někoho narazil. Po chvíli kradmé chůze jsem došel do v rámci možností otevřeného prostoru, který vypadal jako nějaká podzemní komnata přírodního původu. Při pohledu na strop sálu jsem si prohlédl několik planoucích pochodní, které osvětlovaly místnost, má pozornost však byla ukradena masivními kamennými dveřmi, které jako by vydávaly jakousi temně tajemnou auru. Středu brány dominovala masivní kamenná lebka, která jako by svýma prázdnýma očima vyhrožovala každému, kdo se odvážil přiblížit k bráně. Měl jsem tajemný pocit, že ať mě do podzemí přivedlo cokoliv, nacházelo se to za onou branou, proto jsem bezmyšlenkovitě vykročil směrem k ní. Z tohoto transu mě vytrhly hlasy dvou mužů, které vycházely ze zazší části jeskyně. Instinktivně jsem se ukryl za velkým balvanem, odkud jsem měl skvělý výhled na onu podivnou dvojici. Měl jsem štěstí, že to zřejmě nebyly místní obyvatelé, protože se bavili mě známým jazykem a já jim bez problémů rozuměl. Z toho co jsem zaslechl, se bavili právě o té tajemné bráně a něčem co nazývali Ďáblovým chrámem a neúspěšně se tam snažili proniknout. Rozhodl jsem se být trpělivý a využit svou skrýš k pozorování mužů a zjištění více vodítek k tomuto podivnému místu. Pokud by se naskytla dobrá příležitost, chtěl jsem potají podívat na bránu z blízka. Plán byl takový, že něco v okolí brány, nebo ona samotná mi dají nějakou formu vodítka co dělat dál.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sun Jun 17, 2018 4:46 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Mezi muži stále probíhala konverzace ohledně brány, nebylo to však nic zajímavého ani nic, co by mohlo Toshimu nějak pomoci. Už to pomalu vzdával s tím, že se jednoduše vrátí když v tom najednou jeden z mužů začal hlasitě křičet, pravděpodobně ze vzteku. [dirspeech]Jsi idiot, neměl jsi ho zabíjet! Co sis myslel, že ho zabiješ, vezmeš si klíč a nic víc? My nejsme žádný vědci ani argeologigové sakra, nemám tušení jak ty proklatý dveře otevřít, a nevím kde chceš najít někoho, kdo toho schopnej bude, protože podle toho, co nám šéf řekl tu jsou ty dveře už kurva dlouho a nikdo je zatím neotevřel,[/dirspeech] dořekl jeden z nich, načež mu ten druhý začal spíše nadávat, jak aby mu dal nějakou relevantní odpověď. Kromě tohoto se však Toshi nedozvěděl pravděpodobně nic, co by nějakým způsobem mohlo pomoct. Hádka konečně ustala a jeden z mužů prohlásil cosi o tom, že půjde 'nahoru' zkontrolovat, že je všechno v pořádku. Toshi se přitiskl na kámen víc jak předtím ve snaze se zakrýt a sledoval muže procházejícího kolem zpět k chodbě, kterou se sem původně dostal i on sám. Druhý muž zůstal sedět v původním 'táboře' a vypadalo to, že se prohrabává jakýmisi knihami a různými papíry, které měl na stole před sebou. Seděl tak, že měl výhled přímo na dveře i na celou chodbu, takže pokud by se Toshi vydal směrem ke dveřím či k němu, určitě by si ho všiml, což vzhledem k samopalu, který ležel na stole přímo vedle něj nebyl zrovna nejlepší nápad.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sun Jun 17, 2018 10:05 pm

[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Začal jsem ztrácet přehled o tom, jak dlouho jsem dvojici mužů pozoroval zpovzdálí, své na tom sehrál i adrenalin, který měl tendenci zvyšovat lidskou koncentraci a vytvářet tak dojem jako by čas ubíhal mnohem pomaleji, než tomu reálně bylo. Sice jsem poslouchal vše, co šlo, ale povětšinou se jednalo jen o bezcenné informace, nebo nezajímavé fráze, takže jsem pomalu začal ztrácet naději, že se dozvím něco důležitého. Nakonec se má trpělivost vyplatila a muži se začali dohadovat o zabitém, kterého jsem předtím zahlédl ve vizi v kanálech. Konečně začala ta vize dávat alespoň trochu smysl, pokud bych na vraždu pohlížel ryze skrze psychologii, motivem byla čirá lidská hamižnost. Po hádce se jeden z mužů vydal na průzkum kanálů, takže jsem s vrahem osaměl v jeskyni a začal přemýšlet co udělat dál. Vzhledem k pozici muže, jsem nemohl jít směrem k hrobce neodhalen a kvůli samopalu jsem být odhalen ani nechtěl. Začal jsem promýšlet taktiky diverze, nebo plíživého pohybu, ale vzhledem absenci geografických možností ke skrývání mi odpadla možnost se ukrýt a krom nás dvou nebyla v jeskyni jediná živá bytost, takže snaha odlákání pozornosti také nepřipadala zrovna moc v úvahu. Po vyřazení těchto možností jsem se rozhodl ještě vyčkat v úkrytu a pozorovat v naději, že se mi otevře nějaká příležitost muže omráčit, nebo ho nepozorovaně obejít a pokusit se projít skrze kamennou bránu.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sun Jun 17, 2018 11:40 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Toshi byl stále opřený o kámen a sledoval dění kolem sebe v naději, že mu nějak nahraje situace. Celou dobu se však tak nějak nic nedělo, muž furt jen procházel knihy a vypadalo to, že už je celkem zoufalý a to, co v nich hledá tak nějak nenachází. Už se chystal pomalu odejít, když v tom zaslechl kroky a tak se opět rychle skryl za skalní masiv. Mohl spatřit muže který předtím odešel, vrátil se zpět a v rukách nesl jakousi zaprášenou knihu. [dirspeech]Tohle je všechno co jsem našel. A nevím už co víc, ta knihovna je obrovská jak celej můj byt, nemůžu jet knížku po knížce,[/dirspeech] stěžoval si muž, který právě přišel a hodil knihu na stůl mezi ostatní věci, kterými se ten sedící prohrabával. Sedící muž pouze otočil oči v sloup a vzal si novou knihu. [dirspeech]Někde to tam musí být, v celým městě není lepší zdroj informací pro tyhle magický techtle mechtle než ta knihovna,[/dirspeech] odpověděl druhý muž, načež si ten první sedl na zem a začal se ohřívat u ohně, nakolik bylo v podzemí relativně zima. [dirspeech]A proč to prostě neodbouchnem anebo něco takovýho? Moderní technika, už nejsme ve středověku aby jsme nedokázaly otevřít starý kamenný dveře,[/dirspeech] řekl s tím, jak si třel ruce o sebe. [dirspeech]Je na tom nějaký bariérový kouzlo, který podle všeho dokáže sundat jenom ten klíč, ale bůhví jak,[/dirspeech] řekl ten listujíc knihou.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Mon Jun 18, 2018 12:06 am

[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Nekonečně minuty jsem napjatě sledoval muže, jak prochází staré zašlé knihy. Muselo ujít mnohem více času, než jsem předpokládal, protože ten druhý se opět vrátil z tunelu a nesl starou knihu v koženém obalu, kterou hodil na stůl před prvního. Z toho co jsem zaslechl, mě překvapila zmínka o magii, copak něco takového opravdu existovalo mimo fantasy knihy? Na druhou stranu, jak bych vysvětlil to, co jsem v posledních hodinách zažil, mi bylo také záhadou, tak proč by nemohlo existovat něco jako magie. Z jejich konverzace mi bylo jasné, že pokud chci postoupit na své cestě dál, budu pravděpodobně potřebovat nejen onen tajemný klíč, ale i tu novou knihu. Jenže to celou situaci ještě více komplikovalo, protože to znamenalo, že budu muset nějaký čas studiem knihy a to se moc neslučovalo s přítomností mužů, kteří by mě jen tak nenechali dělat, co chci. Navíc pokud byla ve hře jakási magie, dokázal bych vůbec tuto tajemnou bariéru odstranit jako prachobyčejný mudla, kdybych tedy použil referenci na Harryho Pottera. Moje situace se stále více komplikovala a byla riskantnější vzhledem k ozbrojeným mužům, kteří se neštítili zabít ani svého vlastního kolegu. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem neměl narůstající zaječí úmysly, ale stále jsem nehodlal utéct se staženým ocasem. Sice se s uplynulým časem zvyšovalo riziko odhalení, ale stále jsem spoléhal na faktor času, nebo deus ex machina, který by výrazně nahnul váhy štěstí na mou stranu.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Mon Jun 18, 2018 12:45 pm

[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]

Okná sa rozleteli. Výraz, ktorý práve tkvel v mojej tvári, nepopísateľný z toho dôvodu, že sa v ňom zračilo viacero pocitov naraz. Od drobného strachu, cez šok až po prekvapenie. Na takéto momenty ma nikto nepripravoval, ani moji rodičia, ktorých som aktuálne považovala...ani neviem za čo. Obraz o nich sa mi rozpadol ako domček z karát. Oprela som si hlavu o ruku, a skôr, než som vôbec stihla ponoriť sa do myšlienok, vyrušil ma cudzí hlas. Zmätene som sa rozhliadla. Sused? Návšteva? Nikto tu nebol! Potom sa ktosi ozval znova. Hel. V tom momente som vydala hlasný výkrik, ktorý náhle stichol, keď som sa nejakou nešťastou náhodou prekoprcla cez stoličku a padla na zem. [thinking]Bláznim, bláznim, bláznim...![/thinking] Keď mi napadlo, že by Hel mohla začať rozpťávať, nemyslela som to vážne...! Bolo to len zboťné želanie, nepodstatné. Veď aby nie, keď ma vystrašila takmer na smrť! Pozviechala som sa zo zeme, ako rýchlo sa dalo, oprášila sa. Nie, nebudem panikáriť. Dejú sa tu divné veci, ale budem sa aspoň tváriť, že mám všetko pod kontrolou. Ako pilot lietadla, ktoré sa o pol minúty na to zrúti, ako tenká krehká vrstva detskej naivity, ktorá chráni moju psychiku pred vonkajšími faktormi. Oprášila som sa a odkašľala si. Nič sa nestalo. [dirspeech]P-počkaj predsa...![/dirspeech] Odhodlala som sa na otázky, avšak jediné, čo som dostala, bol obraz mačacieho zadku vo dverách, ktoré si z nepochopiteľného dôvodu otvorila sama. Nemala som z tohto celého dobrý pocit. Prečo by som ju mala následovať? Predstavte si, že by ma niekto zastavil a pýtal sa, kam idem. Ak by som mu povedala pravdu, spomeňme si opäť na tím kamarátov v bielom z priateľského zriadenia v Bohniciach. Povzdychla som si, horšie to už byť nemôže, a kto vie! Možno ma čaká prekvapenie v podobe dobrodružstva alebo skončím ako žrádlo pre niečo, čo sa dlhé roky nazývalo mojou mačkou. Možno ani nie je skutočná mačka! Obliekla som si niečo teplejšie - čierne nohavice s čiernym hrubým svetríkom, a vyrazila za Hel do ulíc. Viedla ma nečakane tam, kde som ju našla, keď sa stratila. Alebo len chcela, aby som si myslela, že sa stratila? Objavili sme sa pri studni. Ošívala som sa,  toto miesto sa mi nepozdávalo, a ešte viac práve to, o čo ma požiadala moja mačacia spoločníčka. [dirspeech]Prosím?![/dirspeech] Dnes som toho mala tak akurát dosť. Prešla som si rôznymi podivnými momentmi, kniha reagovala na moju krv, moja mačka rozpráva a teraz som mala urobiť nejaký skok dôvery do studne? Prepaľovala som ju s mierne nadvihnutým obočím nevediac, či to myslela vážne. [dirspeech]Vieš čo? Fajn! Skočím si do studne, začnem sa topiť...poprípade sa rozplaštím na tvrdej zemi! Čo môžem stratiť, že?[/dirspeech] popri monológu som podivne rozhadzovala rukami a usmievala sa, ako iste uhádnete, nie úprimne, ale ako človeku, ktorému v tomto momente preplo. Možno by tie Bohnice neboli tak úplne zlý nápad. [dirspeech]Máš to mať! Ak sa mi niečo stane, preklínam ťa. Ak nie, tak...,[/dirspeech] priložila som si prst na pery a vydala  "shhhhh" zvuk. Následne som sa prehla cez okraj studne. Nič. [dirspeech]Toto ešte oľutujem...[/dirspeech] zamrmlala som si popod nos predtým, než som si sadla na kraj studne, zavrela oči a potlačila sa cezeň. Už nebolo cesty späť. Zomriem? Možno. Som blázon, že počúvam príkazy rozprávajúcej mačky? Určite!



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Mon Jun 18, 2018 1:39 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Čas plynul a v podstatě se vůbec nic nedělo. Muž se stále pročítal knihou a ten druhý ležel na zemi a přitom si házel míčkem nad hlavou. Najednou se však něco stalo. V očích lebky, kde donedávna hořely pouze menší ohníčky se najednou rozhořely relativně velké plameny, což lehce dodalo snad ještě děsivější vzezření jak předtím. [dirspeech]Co to ksakru je? Máme mít ještě 8 hodin,[/dirspeech] řekl muž ležící na zemi, ze které se v mrknutí oka vymrštil na nohy. [dirspeech]Na to teď není čas, ať už za to může kdokoli nebo cokoli, nezůstane to tu,[/dirspeech] řekl druhý muž a zvedl se z židle, vzal si knihu a samopal a společně s druhým mužem se rozeběhl směrem k východu z jeskyně zpět do kanálů, přičemž se Toshi opět přitiskl ke skále, aby nebyl zpozorován. Konečně byl v místnosti Toshi sám, při pohledu na mohutné kamenné dveře se však trošku zhrozil, protože mohl zpozorovat, jak od středu dveří, který tvořila ona lebka pomalu ale jistě k okrajům dveří skrze zvláštní ornamenty po celém povrchu prostupovala zvláštní červená energie, téměř to vypadalo jako kdyby se to určitým způsobem nabíjelo, a podle dosavadní rychlosti onoho nabíjení měl možná tak deset sekund, než energie dosáhne okraje oněch dveří. Na druhou stranu však nevěděl, co se vlastně děje. Musel se rozhodnout, co teď, nakolik celá situace působila doslova jako z bláta do louže. Buď si půjde prohlédnout dveře s tím, že to poté ale rozhodně nestíhá zpět do úkrytu anebo prostě a jednoduše uteče.


[sparkname]Mezitím
v #Kanály[/sparkname]

Diana dopadla do vody, jejíž zbarvení a obsah by se nedal popsat jako právě příznivý, pomalu se vydrápala ke kamenným schůdkům, které vedli na kamennou cestu, která byla udělaná u stěny, její pohled spadl téměř ihned na její kompletně promočené oblečení. Už chtěla začít nadávat, když v tom se přímo vedle ní doslova zformovala Hel. [dirspeech]Omlouvám se, ale tohle je jediná cesta, kterou znám,[/dirspeech] poznamenala Hel a poté už opět pomalu kráčela napříč kanály jako by Diana neměla vůbec promočené úplně vše, co na sobě měla od jakýchsi splašků neznámého původu. [dirspeech]Víš, věc se má tak,[/dirspeech] pozastavila se Hel zatímco stále kráčela dopředu, [dirspeech]jsi čarodějnice.[/dirspeech]
[dirspeech]Ale ne taková ta s koštětem a lektvarama, co má bradavici na nose a u sebe černou koč-[/dirspeech] pozastavila se, [dirspeech]zkrátka jsi výjimečná od ostatních. Máš v sobě dar, který ti dovoluje používat kouzla taková, o kterých se ti ani nesnilo. Tvoji rodiče to věděli a chtěli tě před tímhle světem ochránit, ale věděli, že jednoho dne to přijde. A tak jsem tu teď s úkolem tě zasvětit do tohohle všeho já,[/dirspeech] řekla Hel, načež mohla Diana slyšet jen klasické mňouknutí, kterému nerozuměla, což si mohla pouze domyslet byl pravděpodobně jakýsi druh nadávky nebo něčeho podobného. [dirspeech]Mágové se rodí se svou mocí již od narození, již od narození jsou v obrovském nebezpečí, a proto jsou jejich schopnosti často zapečetěné až do věku, kdy se o sebe budou moci postarat. S tebou je to ale složitější,[/dirspeech] řekla ještě, to už však stála společně s Dianou před kamennou stěnou v jedné z mnoha kanalizačních chodeb. [dirspeech]Soustřeď se, najdi vnitřní klid a zkus naslouchat energii kolem sebe. Pouze tak dokážeš plně probudit své schopnosti, sejdeme se tam![/dirspeech] Dokončila Hel, načež opět zmizela.


[note]na stěně před dianou je tajná kombinace 4 kamenů, která se musí stlačit ve správném pořadí, aby se otevřely tajné dveře do knihovny. můžeš napsat, že jsi na to přišla[/note]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Mon Jun 18, 2018 2:34 pm

[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Čas plynul jako by se zdánlivě skoro nehýbal, alespoň takovým jsem měl z čekání pocit. Náhle se však stalo něco neočekávaného, oči lebky začaly hořet podivným plamenem a muži začali panikařit a po chvilce rychle utekly směrem ke kanálům. Nevěděl jsem vůbec, co se stalo, ale z jejich reakce to patrně nebylo nic dobrého. Sice jsem doufal, že je něco dostane pryč z jeskyně, ale nečekal jsem zrovna tuhle událost. Každopádně jsem stál před obtížnou volbou, jestli se chopit šance nebo utéct stejně jako ti dva a dost možná jim padnout do spárů během útěku. Mezi tím se brána jakoby začala nabíjet, skoro jako by ta podivná aura, kterou jsem cítil na začátku, začala nabírat fyzickou podobu. Nebylo moc času a tak jsem sáhl po tom, co se zdálo být menším zlem a maximální možnou rychlostí jsem doběhl k bráně s úmyslem se dotknout čela lebky a pokusit se vyvolat nějakou další projekci, která by mi poradila co dál. Byl to pravděpodobně velice riskantní krok, ale jiná možnost se už nemusela naskytnout, takže to bylo teď nebo nikdy.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Tue Jun 19, 2018 9:26 pm

[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]
#Kanály

Neumrela som. S hlasitým čľapnutím som dopadla do...nazvime to, nie veľmi priateľsky sfarbenej a príjemne voňajúcej vody. Nie že by som radšej chcela zomrieť ako smrdieť ako tchor, ale dúfala som v kútiku svojej duše, že to takto nedopadne. Moja nálada sa nachádzala na bode mrazu. Mala som sa radšej tváriť, že sa tieto podivné veci neudiali a môj dlhoročný domáci maznáčik nevie rozprávať. Mala som sa vrátiť späť a viac to neriešiť. Na to však bolo neskoro, pretože som sa odtiaľ nemala ako dostať späť. Jedine, že by som našla druhú cestu, ktorá tu určite niekde bola, avšak čľapkať sa v tejto zakalenej a zapáchajúcej vode po kolená sa mi veľmi nechcelo. Premýšľajúc nad tým, čo ďalej, sa vedľa mňa sformovala Hel. Počkať. Prišla po vlastných alebo sa tu naozaj z ničoho nič zjavila? [thinking]Preskočilo mi. [/thinking]Jednoduché vysvetlenie.  Hel sa mi ospravedlnila. [dirspeech]Cesta kam?[/dirspeech] Zjavne som nebola taká šialená, za akú som sa považovala. Aj v tejto chvíli som bola zrejme schopná zozbierať malé fragmenty ešte zdravého rozumu a opýtať sa aspoň jednu rozumnú vec, na ktorú som aj tak nedostala odpoveď, pretože Hel rozprávala ďalej. Scénka, ktorá sa však udiala ďalej, mi bola veľmi známa. Stačilo trocha zapátrať v mysli, aby som si spomenula na to, ako sa Harry Potter dozvedel o tom, že aj on je čarodejník. Pery sa mi roztiahli do mierne pobaveného úsmevu, pretože som si uvedomila, že toho mám s ním celkom dosť spoločné. Počkať! [dirspeech]Prosím?[/dirspeech] Vyliezlo zo mňa. Akosi mi doteraz nedochádzalo, že to, že ma označila za čarodejnicu, myslela úplne vážne. [dirspeech]Ja som vážne ako ženská verzia Harryho Pottera...[/dirspeech] zamrmlala som si popod nos a bokom sa oprela o stenu, pričom som si rukou pošúchala čelo. A tým som si ho celé zašpinila. Iste som vyzerala ako kominár. Všetko, čo za pár sekúnd na mňa Hel vychŕlila, ma nechalo v nemom úžase. Včera som bola obyčajnou mladou knihovníčkou. Dnes som vraj čarodejnica. A rodičia o tom vedeli. [dirspeech]...sejdeme se tam![/dirspeech] Presne táto fráza ma vytrhla z myšlienok. Hel som prestala vnímať, akonáhle spomenula niečo v zmysle, že je to so mnou zložitejšie. [dirspeech]Kde?![/dirspeech] opýtala som sa jej, no čiernej mačky už nebolo. Zmizla tak rýchlo, ako sa objavila, a nechala ma tu s tisícou otázok na jazyku, ktoré som jej chcela položiť. Moja čarodejná kamarátka ma skrátka opustila v tejto smradľavej diere! Samú! Ako v nejakom horrore, ktoré som nenávidela, pretože mi naháňali hrôzu. [dirspeech]Všetko je na p...[/dirspeech] zanadávala som si popod nos. Prstami som prešla po stene, ktorá  mi bránila v ceste. Neviem, kam som mala ísť. Ani čo som mala robiť. Vyzeralo to ako nejaký hlavolam. Možno som bola občas zbrklá a uponáhľaná, ale nie hlúpa. Trvalo len chvíľu a pár pokusov, než som prišla na to, čo robiť a hlavne ako. Stlačila som kamienky v správnom poradí. Stena sa posunula. Usmiala som sa. Páčilo sa mi, ako tajomne to tu pôsobilo, aj keď som sa mierne bála. Hel som však dôverovala. Ak by mi chcela ublížiť, urobila by to už dávno. Hlboko som sa nadýchla, chcela som pôsobiť dramaticky ako vo filmoch, keď niekto sa rozhodne započať novú etapu života. Miesto toho som sa rozkašľala, pretože...skrátka to tu bolo zamorené nepríjemným zápachom. A tak isto moje oblečenie. Vykročila som vpred, dúfajúc, že to najhoršie mám za sebou. Ocitla som sa v akejsi knižnici. Oči sa mi rozžiarili a na krátku chvíľu, kým som sa otáčala na mieste a obzerala sa, som zabudla na to, ako vyzerám. I na to, že som na cudzom území, na ktorom sa môžu skrývať nebezpečné hrozby. A možno len na mňa niekto zavolá políciu za vlámanie sa.


Sponsored content






    This forum was created by a multicultural team of various faiths and beliefs.