Chatbox

Praha


Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Apr 27, 2018 2:13 pm

First topic message reminder :

[sparkofficloc][loc first="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/prg110.png" second="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/prg210.png" third="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/prg310.png"]
Centrální město celé Evropy a hlavní a současně i největší město České Republiky. Známé též jako srdce Evropy, jedno z nejkrásnějších měst světa a architektonický sen na Vltavě – to všechno je Praha, která v průběhu historie inspirovala mnoho významných umělců. Její sláva byla prorokována ještě dávno před jejím vznikem kněžnou Libuší větou: „Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat.“, čemuž Praha hrdě dostává dodnes. Praha je městem, ve kterým se kombinuje historické centrum společně s prvky moderní architektury, díky čemuž získává svůj ojedinělý nádech. Jsou zde velice teplá léta a studené, zasněžené zimy. Ačkoli je Praha v porovnání s ostatními centrálními městy titěrná, její důležitost je srovnatelná s New Yorkem či Tokiem.

Praha je centrálním městem, nachází se zde hlavní sídla Rex Deus a Illuminati pro celou Evropu. V Praze lze používat městské hashtagy založené na vaší aktuální poloze v nějaké specifické části či oblasti v Praze. Veškeré městské hashtagy můžete nalézt ve skupině hashtag tlačítek, která se nachází na konci řádku v editoru.[/sparkofficloc][sparkofficloc][/sparkofficloc]


Naposledy upravil BLVCK.SPVRK dne Thu Jun 28, 2018 6:17 pm, celkově upraveno 1 krát



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed Jun 27, 2018 8:36 pm

[sparkname]Henry Tweys[/sparkname]

Jak již u mě bylo zvykem, probudil jsem se v obklopení všemožných knih a nákresů, které jsem na zakázku dělat pro jednu z místních automobilek. Nešlo o nic převratného, chtěli jen navrhnou ovládací čip, do kterého by následně mohli nahrát svojí umělou inteligenci a s ní řídit všechny aspekty jejich nového vozidla. Upřímně jsem nebyl fanda autonomních vozidel, protože jsem jim zkrátka nevěřil, ale kdo jsem já, abych jim kecal do byznysu, že ano. Já dělal pouze to, co si u mě objednali, nic víc a nic míň. I když po mně původně chtěli i tu AI vytvořit, ale na to jsem se jim zvysoka vykašlal. To jste lidi neviděli terminátora? Ne děkuji, nechci vyvolat vzpouru strojů. Stačilo, když mi má minulá AI převzala kontrolu nad počítačem.
Každopádně, zpátky k ránu, které bylo jedno z těch, při kterých jsem se budil s čistou hlavou. Nějak jsem včera neměl chuť a ani čas vymetat večírky jak na běžícím páse a tak jsem radši včerejší večer strávil ve své pracovně, ve které jsem se dnes i probudil. Nutno podotknout, že jsem ze sebe musel shodit jednu knížku, která se mi po mé usnutí svezla na hlavu. [thinking]Zatracený Noe! [/thinking] zamračil jsem se na knížku, která nyní ležela kdesi pod stolem a s líným zívnutím se vyhrabal ze svého organizovaného bordelu na stole s úmyslem si udělat ranní kávu a zkontrolovat maily. [thinking]Hele, další festival?[/thinking] usmál jsem se po chvíli projíždění spamu a dalších nudných emailů a zkrátka a jednoduše klikl na odkaz v doprovodu pořádného usrknutí kávy. Na festivaly jsem chodil dost rád, jelikož měly velice osobitou atmosféru, kterou žádný klub nedokázal napodobit a hlavně tam vždycky hrála spousta interpretů, kteří by se jinak na jednom pódiu zřejmě nepotkali. [thinking]Koupeno[/thinking] ušklíbl jsem se, když jsem si po projetí všech účinkující objednal ten nejdražší lístek, protože když už, tak přece pořádně. Navíc to měl být můj první festival v České republice, takže jsem na něm rozhodně neplánoval šetřit. Když jsem však projel všechny emaily a dopil si kávu v doprovodu klasické cigaretky, rozhodl jsem se vyrazit do strýcova muzea, kde jsme se měli dnes setkat. Dle zprávy, kterou mi včera poslal se mu do rukou dostalo něco, z čeho si dle něj sednu na zadek. Upřímně jsem byl lehce skeptický k jeho nálezu, jelikož strýc Matt velice rád přeháněl, ale i tak jsem byl hrozně zvědavý. Co kdyby to tentokrát skutečně bylo něco pořádného, že ano. Ale, i kdyby to zas byly nějaké staré spisy, strávil bych nad nimi opět celý den a noc. Zkrátka jsem nedokázal odmítnout žádné vědomosti, které mi byly nabízeny.
Netrvalo tak dlouho a já opouštěl svůj byt ve svém klasickém outfitu, který obsahoval koženou bundu moderního střihu, spolu s nějakým volnějším trikem a potrhanými džínami. Rozhodně jsem nevypadal, že jdu zrovna do muzea, ale to byl tak trochu účel. Strýcovo muzeum se nacházelo v historickém centru města, stejně jako můj byt, ze kterého jsem měl krásný výhled na pražský hrad. Nebyla to tedy žádná zdlouhavá cesta a tak jsem se rozhodl, že půjdu pešky. Rád jsem se procházel ulicemi Prahy, byla tak překrásná a tajemná, že se v ní člověk snad i rád ztrácel a objevoval všemožná zákoutí a skrytá místa. Dneska jsem však na ztrácení se a ani obdivování neměl čas a tak jsem se snažil moc nevybočovat z trasy, krom nezbytně nutných záležitostí, jako byl nákup cigaret, bez kterých to zkrátka nešlo. Tím, jak jsem do jednoho a toho samého stánku chodil prakticky každý den jsem na si trénoval svou češtinu při nezávazných konverzacích s prodávajícím. Nebyl jsem tu nijak závratně dlouho a tak jsem měl stále dost silný přízvuk, který jsem se však pomalu ale jistě snažil odbourávat, neboť gramatiku a i psaní jsem už poměrně bez obtíží zvládal.
Kolem nějaké jedenácté hodiny jsem konečně dorazil do strýcova muzea, které však bylo dneska uzavřené. Prý nějaké opravy a malování v jednom z křídel. Upřímně mi to tak i vyhovovalo, jelikož dneska nehrozilo, že budu vyslán jako průvodce, takže jsem se mohl pokojně věnovat četbě jedné ze strýcových knih v jeho kanceláři a čekat, kdy a pokud vůbec se dneska ukáže. Jak jsem ho znal, lovil někde po aukcích nové kusy do své sbírky nebo do sbírek zákazníků.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu Jun 28, 2018 1:18 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Mohla uběhnout tak půl hodina, sám neměl moc pojem o čase, nakolik tu nebylo téměř vůbec vidět denní světlo až na těch pár paprsků procházejících skrze průduchy ve stěně. Nezdálo se, že by zápisky v deníku byly jakoukoli šifrou a pokud ano, vypadalo to spíš jako kompletně nově vymyšlený jazyk, jak šifra. Zdálo se totiž, že ani slova jako taková neodpovídají žádnému typickému zápisu jazyků, jež Toshi znal. Ať se jednalo o cokoli, Toshimu začalo pomalu docházet, že dříve, než se by se mu podařilo rozluštit co je v zápisníku napsané, pokud vůbec, vyprší jeho čas. Musel se zaměřit na něco jiného, něco, co by mu dalo konkrétnější vodítka, nakolik se zdálo, že nebohý muž se svým výzkumem sotva ťuknul špičku ledovce. Sám sice pořádně nechápal podstatu prazvláštních vizí, ale už by se nedivil snad ničemu potom všem co viděl. Proto si řekl, že musí tuto 'schopnost' kterou projevil využít ve svůj prospěch, nakolik se to zdálo jako jediná věc, která ho odlišuje od toho předchozího muže a pravděpodobně i jediný důvod, proč ještě nebyl mrtev. Dvojice mužů pořád stála opodál a sledovala každý jeden pohyb, který Toshi udělal, kdykoli připravená potrestat jakoukoli možnou neposlušnost, kterou Toshi mohl projevit.


[sparkname]Mezitím...[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Hel skočila na stůl, na kterém měla Diana položený grimoire a posadila se přímo vedle knížky. [dirspeech]Pokud to kouzlo jednou začneš, už není cesty zpět, jakmile je rituál jednou započat, musí se dokončit, jinak energie proudící skrz začne procházet do okolí což může mít katastrofální následky. Aby jsi měla dostatek sil, budeš muset channelovat mou moc, dost možná až do úplného maxima, což znamená, že zmizím a nějakou dobu nebudu kolem, ale určitě to tu zvládneš i sama. Tahle knihovna obsahuje vědění daleko za hranicemi toho, co si dokážeš představit, a tvoji rodiče ti věřili dost na to, aby to vložili do tvých rukou. Snaž se najít zmínku o posledním z Šalamounových rodů. Najdeš tu i základní kouzla, která by ses měla naučit, protože jakmile jednou opustíš tohle místo, nic už nebude tak jako předtím,[/dirspeech] dokončila Hel, načež seskočila ze stolu a postavila se přímo do středu knihovny, lehce mávla tlapkou směrem k Dianě ve znamení, aby přišla k ní. [dirspeech]Aby kouzlo fungovalo, musíš stát ve středu knihovny. Jakmile rituál začne, začneš odříkávat hex, tedy zaklínadlo a těchhle pět svící kolem tebe začne jedna po druhé hořet. Jakmile chytne i poslední svíce, bariéra se obnoví. Nikdy jsem nebyla při obnově bariéry předtím, takže netuším, jaký efekt to bude mít. Hodně štěstí Diano, brzy se uvidíme,[/dirspeech] dokončila Hel a posadila se přímo doprostřed kruhu tak, aby Diana mohla channelovat její moc.


[sparkname]Mezitím...
V muzeu Matta[/sparkname]

Henry seděl v kanceláři svého strýce a probíral se množstvím různě poházených materiálů s nohama na stole, tak nějak pomalu už snad ani nedoufal v to, že by se jeho milovaný strýček ještě někdy ukázal, hlasité kroky, které slyšel už dobrých několik sekund než jeho strýc vtrhl do místnosti ho však vytrhly z omylu. V mžiku oka se postavil z židle a chystal se pozdravit svého milovaného strýce, ten však jako kdyby snad v opojení probleskl kolem něj a položil na stůl krabici, kterou nesl. [dirspeech]Henry, neuvěříš, co se mi dostalo do rukou,[/dirspeech] lapal po dechu, [dirspeech]vykopávky z Izraele,[/dirspeech] dodal zatímco vyndala množství věcí z krabice. Nechtěl moc rozebírat, kde přesně tu krabici získal, nakolik to nebylo zrovna od certifikovaného prodejce ani z legální aukce, v tuhle chvíli ale prožíval nával adrenalinu jako nikdy předtím. Vypadalo to, že cosi hledal v krabici plné tohoto na první pohled harampádí, až konečně vytáhl masivní klíč, který vypadal jako kdyby byl snad vytesaný z nějakého kamene doslova do hladka. [dirspeech]Tohle je jedna z věcí co našli v nepojmenované hrobce v Izraeli, a podívej se na to, neuvěřitelná práce. Podle uhlíkové zkoušky je ten klíč starý,[/dirspeech] nadechl se, [dirspeech]a teď se podrž, téměř tři tisíce let,[/dirspeech] dořekl a ukázal mu onen zázračný klíč. [dirspeech]Vidíš tyhle tečky v téhle oblasti? Je to hvězdná mapa, která ukazuje na jedno konkrétní místo tady v Praze. Je tak neuvěřitelně přesná, že jsem si nechal třikrát ověřit, jestli to není podvrh, ale všechno je autentické, víš vůbec, co to znamená?![/dirspeech] Dořekl pln nadšení.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu Jun 28, 2018 3:54 pm

[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎÁBLOVAHROBKA

Pokoušel jsem se deník rozluštit snad všemi v tuto chvíli dostupnými způsoby, které jsem se ve škole i sám naučil, ale nic na deník nezabíralo. Bylo to jako bych se pokoušel rozluštit Egyptské hieroglyfy bez takzvané Rosettské desky, zkrátka jsem se neměl od čeho se odrazit a neměl jsem času zrovna nazbyt. Všiml jsem si, že na stole byla plechovka neotevřeného energetického nápoje, proto jsem neváhal a s chutí ho otevřel, značka mi nic neříkala, takže to asi bylo něco lokálního. Když jsem do sebe jedním vrzem vyprázdnil celou plechovku, nahromaděný CO2 se začal tlačit ven, proto jsem tlumě říhnul, ale pokud člověk nestál tak metr vedle mě, ničeho by si nevšiml. Jak jsem se již nějaký čas obával, mojí jedinou nadějí na přežití se zdála být ona tajemná schopnost, která měla pro mě zatím neznámých spouštěč, pokud to tedy vůbec šlo zapnout a vypnout jako světlo a nebylo to jen něco, co se spustí při kontaktu s objektem, který byl přítomen nějaké silně emocionální situaci, nebo se nejednalo o osobní věc jedince. Druhý problém byl, že zatím se vize zjevovali jen nahodile a v různých podobách, někdy jsem byl vtažen do minulosti jako duch, jindy se minulost promítala v současnosti jako jakási rozšířená realita, navíc jsem doteď nebyl schopen ovlivnit, co vidím, takže to mohlo být něco důležitého, jako byla vražda archeologa, nebo také vize kterou jsem viděl naposled a zdála se prozatím naprosto bez hlubšího významu. Vzal jsem si ro rukou knihu, kterou předtím jeden z mužů přinesl z té tajemné podzemní knihovny. Měl jsem od dětství mimořádnou prostorovou představivost, i když nic tak živého jako při vizích v kanálech, takže jsem zavřel oči a v mysli jsem se přenesl do zcela temného prostoru, kde jsem byl jediným velice tlumeným zdrojem světla já a kniha kterou jsem držel. Představil jsem si, jak se kniha otevírá a samovolně převrací stránky, přičemž každá stránka představuje určitou část její historie od sepsání po současnost. Byl to z mé strany sice výstřel na slepo, ale pokud jsem se chtěl naučit používat tu tajemnou sílu, byl to zatím nejlepší nápad. Snažil jsem se donutit spustit vizi čehokoliv důležitého spojeného s knihovnou, nebo kamennou bránou, ale upřímně jsem si nebyl jistý, jestli to vůbec bude nějak fungovat a neztrácím pouze drahocenný čas.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu Jun 28, 2018 6:24 pm

[sparkname]Henry Tweys[/sparkname]

Neměl jsem už ani ponětí o tom, jak dlouho jsem tu seděl. Mohlo to být pár hodin, ale taky půl dne, tady čas utíkal dost rychle, i když to tak nemuselo vypadat. Jediné, čím jsem si byl jistý bylo množství přečtených knih, které za tu chvíli vytvořili pěkný komínek o třech kouskách. Bylo pravdou, že se nejednalo o žádné bichle, ale i tak se jednalo o úctyhodný počet a takový menší indikátor uplynulého času. Zrovna jsem v rukou držel svazek Shakespearových tragédií, když jsem zaslechl ony spěšné kroky mířící do kanceláře. Dveře se skutečně v následující chvíli rozletěli dokořán a dovnitř jako hurikán vtrhl strýc Matt, který si to ke slotu razil s takovou vervou, že jsem se div stačil postavit, natož něco říct a už byl u mě. Už už jsem se s pobaveným úšklebkem nadechoval k prohození nějakého vtípku o policii a spěchu, ale nakonec mě svými slovy předběhl a já tak s lehce pozdviženým obočím a zvědavým pohledem sledoval, co že to vlastně přinesl.
Musel jsem uznat, že už jen zmínka o vykopávkách v Izraeli vzbudila mou pozornost, neboť jich nebylo zas tak moc a dost často se tam nacházely opravdové poklady, stejně jako prastaré spisy a další podobné skvosty. Tudíž, když se začal hrabat v krabici, nenápadně jsem mu koukal přes rameno a se zaujetím si prohlížel to pro běžného člověka harampádí, pro mě se jednalo o poklady, které jsem toužil taky prohrabat. To by však strýc Matt nesměl z bedny vytáhnout ten klíč. Ten klíč, který mě doslova zaskočil svým zpracováním, až jsem na chvíli zůstal zaraženě zírat. Ale fakt, že je to staré tři tisíce let mě málem doopravdy poslal do kolen, protože to bylo zkrátka nemožné! Tohle mohlo změnit dějiny tak, jak jsme je znali! Asi netřeba zmiňovat, že v moment, kdy mi začal ukazovat tečky na klíči jsem mu ho doslova sebral z rukou a pořádně a zblízka se na ty tečky podíval. [dirspeech]Že už v té době musela existovat civilizace schopná tak precizního opracování kamene, stejně jako hvězdného mapování na moderní úrovni?[/dirspeech] pronesl jsem s neskrývaným unešením nad takovým nálezem, neboť to skutečně mohlo přepsat historii. Nebylo možné, aby už v té době měli technologii prakticky na moderní úrovni. Ne dle doteď známých pramenů. Už jen samotná existence tohoto klíče však vzbuzovala řadu otázek, na které jsem prostě potřeboval znát odpovědi! Co byla ta civilizace zač, kde sídlila, dochovali se i další artefakty a hlavně, jak mohli zmizet bez jakýkoliv stop? Každá doteď známá civilizace po sobě zanechala stopy v podobě budov, jejich základů a nebo i předmětů s ní souvisejících. [thinking]Kam zmizeli a hlavně, kde vzali tak vyspělou technologii?[/thinking] Byl jsem naprosto utopen ve svých myšlenkách, ale i tak jsem zvládl na strýce pohlédnout a oplatit mu jeho otázku [dirspeech]Víš co to znamená?[/dirspeech] občas jsme si takto nahlas vyměňovali naše myšlenky, neboť jsme takovéto nálezy dost prožívali a vždycky z toho byli hodinové diskuze plné teorií, úvah a taky dohadů o pravdivosti dochovaných pramenů.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu Jun 28, 2018 6:41 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Henry mohl doslova sledovat, jak si jeho strýc užíval jeho nadšení z onoho neuvěřitelného nálezu. [dirspeech]Je to něco neuvěřitelného, ti hlupáci z černého trhu ani nevěděli, co měli v rukách! Věřil bys tomu?![/dirspeech] Vyhrkl ze sebe sotva se stihl nadechnout, načež si uvědomil, že se právě lehce prokecl se zdrojem jeho nálezu, doufal ale, že v zájmu bádání to Henry prostě přehlédne. [dirspeech]A to nevíš to nejlepší, když mi to kluci z laborky vraceli, řekli mi, že v životě neviděli podobnou slitinu kovů, a že by správně neměl takový materiál ani existovat. Takže je dost možný, že jsme právě našli důkaz o mimozemské civilizaci na zemi. Ale k věci, zkoumal jsem tu mapu podle těch nejpřesnějších knih a myslím, že budeš dost zaskočený. Za tu dobu, co klíč existuje by ta mapa měla být již nepoužitelná, ale z nějakého důvodu je přesná téměř jako moderní geolokační satelitní systém. Nemám vůbec tušení, jak anebo kdo tuhle věc vytvořil, ale ať je to klíč k čemukoli, změní to dějiny lidstva tak, jak je známe,[/dirspeech] dořekl na jeden nádech a podal klíč ještě jednou Henrymu společně s tím jak vyndaval prastaré svitky z bedny. [dirspeech]Ještě jsem se nedostal k překladateli, je to jakýsi mrtvý dialekt, ale starý přítel mi řekl, že ve zkratce se jedná o jakéhosi kněžího. Jednoho ze tří, to znamená, že existují ještě dva další klíče, a podle všeho by měla kombinace všech klíčů otevřít jakousi hrobku znázorněnou na té mapě,[/dirspeech] dokončil přičemž ukazoval prstem na různé kousky textu.
[dirspeech]A teď se podrž. Podle všeho se jedná o kněží samotného Šalamouna. Myslím si, že ať je to cokoli, ty klíče musejí pocházet z toho období a přepisují historii tak, jak je známá. Podle toho, co se tam psalo byl totiž Šalamoun popisován jako nejen král, ale i božstvo, které zachránilo svůj lid před nějakou pohromou, hrozně moc textu je ale stále nepřeloženého či nečitelného. Proto jsem tě zavolal, mám zamotanou hlavu a nepřemýšlím racionálně, buď můžeme najít někoho na překlad zbytku těch svitků anebo se vydat hledat místo popsané na klíčích, co myslíš?[/dirspeech]

[note]@Phantom - rozhodnutí je na tobě, můžeš se rozhodnout jak chceš, ale mysli na to, že rozdílná rozhodnutí vedou k rozdílným následkům[/note]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu Jun 28, 2018 10:21 pm

[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Hel nesklamala. Snažila sa mi pomôcť, ako veľmi sa dalo, až natoľko, aby to pochopil i zelenáč ako ja. Preto som nemala otázky, len som mĺčky pozorovala svoju pomocníčku. Predstava, že tu ostanem na nejaký čas sama, ma znervózňovala, rovnako ako aj úloha, ktorú som mala pred sebou. Čo si bez nej počnem? Nie že by som nebola zvyknutá na samotu, avšak...teraz to bude iné. Pretože ostanem sama na cudzom mieste, za ktorého stenami sa nachádzali nové dobrodružstvá a zrejme aj nebezpečenstvá. Zahryzla som sa do pery. [dirspeech]Rozumiem,[/dirspeech] kývla som napokon. Nejako to zvládnem. Musím. Rodičia mi verili, inak by mi túto úlohu nezverili. Poslednýkrát som švihla pohľadom po zaklínadle, slovách, ktoré sa mi vryli do pamäte už skôr, avšak musela som sa uistiť v tom, že si ich pamätám správne. Netušila som, ako to síce bolo v tomto svete, ale v knihách stačilo jedno nesprávne vyslovené slovo k tomu, aby nastala katastrofa. Nechcela som nič riskovať. Pomalým krokom som následovala Hel do stredu knižnice, kde som si k nej na chvíľu kľakla a poškrabkala ju po hlave, za uškami, ako som to zvykla robievať. [dirspeech]Vráť sa čo najskôr. Bude mi chýbať tvoj nezáujem o moje problémy,[/dirspeech] zaškerila som sa na ňu, spomínajúc na časy, keď ma, kedykoľvek som sa jej spovedala, mala úplne v zadku a zaujímali ju len konzervy so šťavnatým mäskom. Následne som sa postavila. Úškrn sa vytratil, farba mojej pleti na úrovni upíra. Nevyzerala som vôbec sebavedomo, skôr ako vystrašené mača. Ruky i nohy sa mi jemne triasli, dýchala som rýchlo, po čele mi stiekla kvapka potu, srdce búšilo rýchlejšie, než zvyčajne. Ak to tak pôjde ďalej, dostanem infarkt alebo sa zrútim. [thinking]Pokoj, Diana...,[/thinking] predstava mačiatok v mojej mysli mi pomohla sa trocha uvoľniť a odbúrať nejakú drobnú časť strachu i nervozity. Nie je predsa dôležité, aké tieto antistresové metódy sú, podstatné je, že sú účinné. [dirspeech]Poďme na to,[/dirspeech] zamrmlala som si popod nos, kým som lovila v mysli slová zaklínadla, a následne, hneď ako som si bola stopercentne istá, že si ich pamätám správne, som ich začala zrozumiteľne vyslovovať. Môj hlas sa počas prvých slov jemne kolísal, po pár sekundách sa však spevnil, ako keby som nabrala čo to málo sebavedomia. Nevedela som, čo sa okolo mňa deje, či to vôbec funguje. Dívala som sa totižto do stropu, aby som sa o prípadnom faile dozvedela čo najneskôr. Alebo o tom, že to je nejaký pokus o vtip a ja som na drogách.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Jun 29, 2018 2:13 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Diana začala nahlas opakovat hex zaklínadla. Najednou se mimo oblast kruhu, ve kterém stála zvedl poryv větru jako kdyby odnikud a první svíce začala hořet, společně s tím však Diana cítila, jak z ní doslova utíká energie. I přes to ale pokračovala a stále opakovala Hex, svíce začaly hořet jedna po druhé, u poslední z nich se Hel pomalu vytratila z dohledu a Diana mohla doslova cítit jak do jejího těla narazila jako kdyby nová dávka energie. Poslední svíce se zapálila a Diana si všimla prazvláštních modrých čar na zemi, které začaly zářit, neměla tušení, co to je, ale stále pokračovala a s tím jak pokračovala se intenzita záření oněch čar stále stupňovala. Najednou celou knihovnu ozářilo oslepující světlo vycházející právě z oněch čar, které donutilo Dianu zavřít obě oči. Když poté oči otevřela, nemohla uvěřit svým očím, knihovna najednou jako kdyby prošla kompletní změnou. Všechno bylo světlé a působilo nově, nikoli zachovalo, nikde nebyla ani stopa po tom, že by zde knihovna mohla stát už takovou dobu a díra, která byla v jednom z rohů místnosti tam nyní již nebyla. Chtěla se rozhlédnout, ale její hlava se začala z ničeho nic motat a ona upadla na zem.

Pomalu začala otevírat oči, chvíli přemýšlela, jestli to vše nebyl jen bláznivý sen, když se ale rozhlédla kolem sebe a spatřila krásnou knihovnu, uvědomila si, že toto nebyl ani zdaleka sen, nýbrž jen začátek něčeho, co kompletně změní její celý život. Hel stále nebyla nikde k nalezení, vlastně ani nevěděla, jak dlouho to bude muset zvládnout bez ní, její slova si však brala k srdci. Když pohledem sjela knihovnu, nemohla věřit vlastním očím, ale alespoň chápala, proč už při její první návštěvě působila tak neuvěřitelně zachovale, protože ať se stalo cokoli, to kouzlo muselo určitým způsobem vytrhnout knihovnu z koloběhu času.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Jun 29, 2018 7:14 pm

[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Bol to pre mňa neopísateľný pocit. V momente, keď som si myslela, že tu naozaj robím zo seba hlupáka, sa do mňa oprel silnejší poryv vetra, ktorý uvoľnil moje letmo zopnuté vlasy. Od nadšenia, ktoré ma naplnilo, som ledva dýchala, na perách sa mi objavil nadšený úsmev, i napriek faktu, že som sa každou sekundou cítila slabšie. Nepanikárila som, predsa len, s týmto ma Hel oboznámila. Tesne predtým, než som stratila cit v nohách a takmer sa zložila, som pocítila nový príval energie. Zrejme tej, ktorú mi mala požičiať Hel. Neuveriteľné. Tie sviece, fosforeskujúce čiary na zemi... [thinking]Neskutočné![/thinking] Keby bola možnosť, najskôr by som sa rozosmiala, ako malé dieťa, ktoré práve našlo svoju dlho stratenú hračku. Od smrti rodičov ma nič neohúrilo tak veľmi, ako práve táto šou predomnou. Mágia, o ktorej som doteraz čítala len v knihách a snila o nej ako maličká, bola súčasťou môjho osudu. Zrazu ma oslepilo svetlo, inštinktívne som si rukou zakryla oči, a keď to prešlo, sánka mi takmer padla k zemi. Knižnica sa zmenila na nepoznanie, ako keby sa jej nedotkol zub času, ako keby nebola bariéra nikdy ohrozená, na poličkách sa nenachádzala jediná smietka prachu. Všetko dokonale čisté, upravené, nádherné a nepoškodené. Skôr, než som si však stihla plne uvedomiť, čo sa za posledné minúty stalo, a poobzerať sa po knižnici, som stratila pôdu pod nohami.

Ťažko povedať, koľko času ubehlo medzitým, ako som sa zobudila. Možno len pár minút, polhodinka. To je jedno. Podstatné je, že som bola mierne dezorientovaná. Neuvedomovala som si, kde som, čo sa stalo, ako to zväčša býva, keď z ničoho nič odpadnete. Pár minút som len tak sedela, s boľavou hrčou na hlave, pretože som nespadla práve najšťastnejšie, a snažila si spomenúť, čo sa udialo. Po chvíli úpenlivého pátrania v mysli sa mi to podarilo. Hel, knižnica, bariéra. Opatrne som sa postavila na nohy. [dirspeech]Stále tomu nemôžem uveriť...,[/dirspeech] zašepkala som si so širokým úsmevom na tvári, ako som sa rozhliadla a nevedela sa vynadívať na tú krásu, neporovnateľnú s tým, ako to tu vyzeralo predtým. Ako keby som sa snáď vrátila v čase. Ako k tomu však došlo, je aj tak v podstate jedno. Bariéra sa očividne podarila, knižnica bola v bezpečí, čo znamená, že som si pre tentoraz svoju prvú povinnosť splnila, a teda aj to, že som si tu mohla robiť, po čom moje srdce zatúžilo. A tým bolo jednoznačne čítanie. Pokiaľ som si dobre pamätala, Hel trvala na tom, aby som vyhľadala ako knihy o poslednom zo Šalamúnových rodov a nejaké základné kúzla. Popravde, tie kúzla sa mi pozdávali viac. Kto vie, čo ma tam vonku čaká - čo ma privádzalo k ďalším otázkam. Existuje tu niečo ako Šikmá Ulička? Strážia špeciálne banky draky a pracujú v ňom škriatkovia? Čo čarodejnícke školy? Očividne som bola mimo. Niet sa čomu diviť, nemala som o tomto svete žiadne informácie a priam som bažila potom, aby som sa toho dozvedela čo najviac. [thinking]Toto nie je Harry Potter, Diana...,[/thinking] prevrátila som nad sebou očami a vybrala sa opäť do rôznych uličiek, o ktorých som sa podľa svojho pôvodného skúmania mohla nájsť to, čo potrebujem. Prehrabovala som sa poličkami, dávajúc si pozor, aby som vždy vrátila knihu na svoje miesto. Bolo tu toho toľko, čo som si chcela prečítať, ale to by mi vzalo veľmi veľa času, a ja som predovšetkým chcela byť v bezpečí. Neviem, čo ma niekde tam von číha a ani to úprimne vedieť nechcem. [thinking]Niečo pre začiatočníkov tu iste...,[/thinking] ani som nestihla ukončiť v mysli vetu, než som narazila na knihu, ktorá bola písaná nie len v zrozumiteľnom jazyku, ale tak isto obsahovala rôzne základné informácie a pravdepodobne aj zaklínadlá. [dirspeech]Josh![/dirspeech] usmiala som sa, vytiahla ju von. Následne som sa presunula do ďalšej uličky, kde som hľadala informácie o spomínanom rode. Pri tomto som vyzerala značne nervózne, pretože logicky, bolo tu viacero kníh, ktoré by mohli obsahovať potrebné informácie. A keďže sa mi nechcelo nieť ich na viackrát, skrátla som si ich nabrala do rúk, ledva som videla na cestičku, teda pardon, nevidela, a riadila som sa svojim ženským šiestym zmyslom. Niekoľkokrát som vrazila do poličky, zakopla o pokrčený koberček, takmer si rozbila zuby a spôsobila otras mozgu. Po párminútovom teriganí sa som nemotorne uložila knihy na stôl, a vzala tú jednu s informáciám k nejakým základným zaklínadlám do ruky. Usadila som sa do kresla, vyzliekla si svetrík, roztvorila knihu na úvod a zažrala sa do čítania. Chýbala mi tu Hel, bez nej som sa cítila zvláštne, bola som navyknutá na jej prítomnosť. Nepovedala mi ani približne, koľko bude trvať, než sa vráti. Dúfala som, že čo najskôr. Dovtedy som si mohla čítať na tomto, pre mňa úžasnom mieste, poprípade čosi malé skúšať, a zabudnúť, že naozaj sama som.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Jun 29, 2018 10:43 pm

[sparkname]Henry Tweys[/sparkname]

Popravdě mi bylo zcela ukradené, z jakého zdroje tento i jakýkoliv jiný ze strýcovo artefaktů pocházel, neboť se nikdy netajil tím, že byl ochotný pro získání těch nejlepších kousků zajít i dál, než na běžné aukce. Teda, tajil se tím před klienty i všemi ostatními zvědavci, jelikož si stále musel držet image seriózního obchodníka, ale na druhou stranu, když by to nekoupil on, padlo by to do rukou jiného, méně seriózního sběratele. Svým způsobem jsme tyto artefakty zachraňovali! Ano, je potřeba si umět všechno ospravedlnit, ale tak to prostě bylo. Z tohoto důvodu jsem původ klíče přešel bez jediného slova a opět si ho začal řádně prohlížet, zatímco jsem poslouchal co dalšího má strýc na srdci a že toho bylo opravdu hodně. Neznámý kov? Mimozemská civilizace?! Vyspělá technologie, která by ani neměla existovat?! Na to jsem prostě slyšel! [dirspeech]Je taky dost možné, že se může jednat o jakýsi druh meteorické oceli[/dirspeech] pronesl jsem vzápětí dost zamyšleně, přičemž jsem na strýce pozvedl zvídavý pohled. [dirspeech]Což by ale tak úplně nevysvětlovalo přesnost té mapy, takže v tom musí být ještě něco víc[/dirspeech] začal jsem tak trochu přemýšlet nahlas, zatímco jsem pohledem přejížděl z klíče na bednu a pak i na strýce, neboť jsem si stále snažil co nejvíce urovnat myšlenky. Byl jsem tímto nálezem natolik uchvácen, že jsem stejně jako strýc nedokázal zcela čistě myslet, natož zůstat v klidu. [dirspeech]Třeba se spolu s tímto zázračným materiálem na zem dostal i kus právě mimozemské technologie, kterou pouze nějaká z civilizací převzala... a nebo...[/dirspeech] pokračoval jsem, načež jsem u konečného nebo zpříma pohlédl na strýce s naprosto vážnou tváří, jako kdybych se právě chystal odhalit největší tajemství lidstva. Oh počkat, však já se i chystal! [dirspeech]Co když Šalamoun nebyl bůh, ale jenom vyspělý mimozemšťan? Dávalo by to dokonalý smysl. V očích tehdejších lidí mohla takováto technologie působit jakožto božská moc. Vem si, jak by to vypadalo, kdyby jsi cestoval v čase. Taky bys byl za boha nebo čaroděje[/dirspeech] dokončil jsem svou myšlenku, během čehož jsem strýci klíč opět předal s němou otázkou, co si myslí on. Z mého úhlu pohledu byla má teorie dost pravděpodobná a pokud by byla skutečně pravdivá, drželi jsme právě v rukou doslovný klíč k přepsání dějin, stejně jako k zisku dalších vyspělých technologií. Kdo ví, co všechno se v té hrobce mohlo skrývat!
Když mi však nakonec položil otázku, jaké by měly být naše další kroky, musel jsem se řádně zamyslet, jelikož jsem byl na jednu stranu neskutečně zvědavý a nadšený, že bych z fleku uspořádal archeologickou výpravu. Na stranu druhou bylo okolo hrobky a všeho tohohle stále mnoho otazníků. Už v tomto úryvku se psalo o nějaké pohromě, kdo ví, co mohlo být ve zbytku svitků. Rozhodně stálo za to si zjistit co nejvíce, než se rozhodneme jakkoliv výrazněji jednat. Přeci jen mají být klíče tři a my měli jen jeden, nemluvě o možnosti, že by mohla být hrobka nějak zabezpečena. Bylo to celkem běžné i napříč našimi dějinami a technologií, že se do starodávných hrobek umisťovaly pasti, které měly odradit případné vykradače hrobek, kterými přiznejme si jsme my dva tak trochu byli. [dirspeech]Upřímně? Nejradši bych tam naběhl a celé to tam prozkoumal a prohrabal[/dirspeech] ušklíbnul jsem se a tak očkem opět hodil po klíči a svitcích. [dirspeech]Ale asi by bylo moudřejší si zjistit co nejvíce, než budeme jakkoliv jednat. Pochybuju, že by nám ta hrobka někam utekla[/dirspeech]dodal jsem s lehce pobaveným úsměvem, načež jsem opět upřel pohled na strýce. [dirspeech]Jen bych tento nález držel prozatím v tajnosti. Minimálně do doby, než budeme vědět, co v té hrobce je[/dirspeech]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Jun 29, 2018 11:53 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Kniha, kterou si Diana akorát pročítala byla přesně taková, jakou si ji představovala z knížek o mladém chlapci, který přijde na to, že je kouzelníkem. I přes to, že vypadala jako nová, tak masivní kožená vazba a tajemná slova 'základy magie' na jejím přebalu působily určitým způsobem tajemně, a stránky, které na dotek připomínaly prastaré svitky, které dělaly snad ještě staří egypťané. Procházela stránku po stránce a občas se vracela na stránku předtím, v podstatě se jednalo o soupis různých informací o magii jako takové přičemž na několika stránkách byl popis základních kouzel, jako například kouzlo jak vyvolat oheň a následně jak ho ovládat. V jednu chvíli to Diana chtěla zkusit, ale poté si vzpomněla, že jí Hel říkala, že v případě, že zmizí se stane její magie určitým způsobem nestabilní, takže si to raději vše četla jen teoreticky a těšila se na chvíli, kdy se Hel opět zjeví a ona si to bude moci vše zkusit.
Co však v tuto chvíli Dianu zajímalo snad nejvíce byly ony prapodivné čáry, které viděla na zemi. Z popisu v jejím grimoiru stejně jako v popisu od Hel o nich nebyla žádná zmínka, z toho si vyvodila, že to pravděpodobně nebyl žádný vedlejší účinek toho kouzla, jakožto spíše něco, s čím to kouzlo muselo určitým způsobem manipulovat. Vždyť to konec konců byla záře z oněch čar, která Dianu oslepila. Když se ale zadívala na zem znova, prazvláštní energetické čáry nebyly nikde k nalezení, a tak mohla jen polemizovat nad tím, co to vlastně bylo.
Čas plynul celkem rychle, a než se Diana stihla nadát, projela na rychlo snad každou z knih, kterou si vzala. Za tu dobu se s pomocí těch knih a znalostí z několika nejmenovaných filmů a příběhů dokázala alespoň částečně vžít do své nové role, ačkoli to stále bylo těžké k uvěření. Z toho všeho, co si přečetla o magii ji nejvíce zaskočila zmínka o tom, že energie, kterou magie využívá je vlastně všude kolem, že je to vlastně něco jako esence samotné existence světa. Bylo tam toho tolik, co si ještě chtěla přečíst, ani sama nevěděla, kde má vlastně začít.


[sparkname]Mezitím...
V muzeu Matta[/sparkname]

[dirspeech]Vidíš to mě nenapadlo. Ale aby mohli v takové době získat onen materiál, velikost toho meteoru by musela být obrovská, aby se nerozpadl při vniknutí do atmosféry, je vůbec možné, že by o takovém něčem nebyl žádný záznam?[/dirspeech] Řekl a lehce se zamyslel. Měl tolik otázek, že sám ani nevěděl, na kterou z nich chce vlastně odpověď nejdříve. [dirspeech]Takových teorií o mimozemských civilizacích, které lidé považovali za božstva už na světě je tolik, jsou o tom i celé seriály, ale kdo ví, třeba na tom něco bude,[/dirspeech] odpověděl na jeho otázku a stále si prohlížel klíč, když poté slyšel rozhodnutí, které Henry udělal, musel pokývat souhlasně hlavou, [dirspeech]máš pravdu, bude lepší o tom zjistit maximum. Ať už tenhle klíč odemyká cokoli, tak ten, kdo ho stvořil se určitě zmohl na víc než na primitivní pasti. Jenže kdo by mohl být schopen přeložit tenhle dialekt tak, aby jsme nemuseli čekat celé týdny?[/dirspeech] Dokončil tázavě souvětí, načež následoval ne příliš spokojený výraz v jeho tváři. Očividně ho něco napadlo, ale jemu samotnému se to nelíbilo, ačkoli to bral jako nutné zlo.
[dirspeech]Když jsem získal tyhle věci, byl tam ještě jeden muž, co je chtěl. Vsadím boty na to, že ten určitě bude umět přeložit ten dialekt, protože jeho zájem v těch věcech byl čistě vědeckého rázu, jak archeologického. Problém je, že si nejsem moc jistý, jak moc ochotný bude to přeložit, když jsem mu to doslova vyfoukl před obličejem, možná by bylo lepší najít někoho zkušenějšího, což nám ale zabere mnohem víc času,[/dirspeech] dořekl nakonec a poškrábal se po hlavě na znamení, že sám vůbec neví. Když už se chystal něco říct, najednou se stalo něco, co vůbec nečekal, malé tečky, které doteď považoval za pouhou rytinu v klíči začaly lehce zářit a zformovaly onu hvězdnou mapu jako když spojíte hvězdy tvořící nějaké souhvězdí. Jak držel klíč v ruce, mohl cítit i to, že začal vydávat lehké teplo.


[sparkname]Mezitím...[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Toshi se stále prohrabával množstvím zápisků a knih, přičemž se snažil svou metodou určitým způsobem vyvolat nějakou reakci, zdálo se však, že žádná z knih ani zápisků neobsahuje žádný takový druh 'stopy', který by mohl Toshi využít. Když už začínal pomalu ztrácet naději, uslyšel zavolání od muže, který u sebe měl akorát skrytý klíč, ten ho vyndal z kapsy a položil na stůl jen aby celé osazenstvo vidělo, jak hvězdná mapa na onom klíči doslova začala zářit. [dirspeech]Tohle se ještě nikdy předtim nestalo, vůbec nevim, co to znamená, ale ten klíč je teplej jako kdyby byl hodinu nad ohněm,[/dirspeech] řekl ještě ten muž a ukázal hlavní na klíč na znamení, že ho Toshi může osahat a celkově prozkoumat. Nikdo z nich v tuhle chvíli netušil, oč jde, ale Toshi si konečně přišel na své. Vzal si klíč do ruky a skutečně cítil teplo, které vyzařoval, to se však ani zdaleka nerovnalo tomu, co následovalo. Jakmile chytil klíč, prostor kolem něj se začal doslova kroutit do víru různých obrazů, zvuků a dokonce emocí. V jednu chvíli viděl vysokého muže sedícího na obrovském trůnu, předával tři klíče, každý z nich v totožném stylu třem mužům. Poté viděl to, jak se každý z mužů rozešel do jiného směru až se postupně rozplynuly v prach. Najednou se objevilo temno které zlomilo až několik paprsků světla, které začaly pronikat jako kdyby ze shora na Toshiho, až potom si uvědomil, že ten pohled, který se mu aktuálně naskytoval jako kdyby byl zevnitř hrobky, jejíž víko právě někdo otevřel, viděl, jak nějaký muž v typickém oblečení archeologa otevírá ono víko a poté vytahuje klíč a s notnou dávkou úžasu si ho prohlíží, poté ale následovala ošklivá scéna, ve které byl onen archeolog udeřen čímsi do hlavy a o klíč okraden, v tu chvíli jako kdyby Toshi doslova mohl cítit tu bolest a jak bolest odeznívala, společně s ní i ona vize.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sat Jun 30, 2018 2:10 am

[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎÁBLOVAHROBKA

Ani nevím, jak dlouho jsem strávil neúspěšnými pokusy o vědomé vyvolání oné podivné schopnosti, která mi ukazovala minulost objektů. Začalo to být poměrně únavné a navíc už jsem zapomněl, kdy jsem vůbec naposledy jedl, respektive jsem věděl, kdy jsem jedl, ale muselo to být už před několika hodinami a tak mi začalo hlasitě kručet v břiše, bohužel jsem neměl moc velká očekávání, že by mě nechali mí současní hostitelé něco sníst. S povzdechem jsem si protáhl zatuhlý krk, který mi strnul po dlouhé době strávené v jedné relativně nehybné poloze. Nemohl jsem říct, že by moje dosavadní činnost byla úplnou ztrátou času, ale kloudného jsem také nic nezjistil, alespoň nic co by mi koupilo čas v rámci mého doslovného deadlinu. Zatím se mi alespoň začala potvrzovat, že ta schopnost, či co to bylo, mi umožňovala vidět minulost předmětů, možná i osob, pokud byly vystaveny nějaké silně emocionální události, ať to byla vražda, nebo nějaký sentiment vůči kapesnímu zápisníku. Zkrátka se zdálo, že vizi předmětu mohu probudit jen, pokud je vypálena nějakou intenzivní emocí, nebo zážitkem, ale nevěděl jsem, jestli ji dokážu oživit jen jednou, nebo ji lze vyvolat opakovaně a s trochou praxe i dokázat takovou vzpomínku přehrávat a zastavovat pomocí vlastní vůle, abych mohl najít i podstatné detaily, které mi zprvu nebyly patrné. Samozřejmě má horkou jehlou vytvořená teorie měla mnoho trhlin a otazníků, které mohly jednoduše zcela změnit pohled na celou problematiku. Měl jsem tak málo času a tak moc otázek, které jsem nemohl zodpovědět, bylo to frustrující a doslova to ze mě vysávalo veškeré naděje, které jsem předtím měl při konverzaci s mužem v bílém. Náhle mě z mého chmurného rozpoložení vyrušilo zavolání od jednoho z hlídačů. Když jsem se otočil, všiml jsem si, že vytáhl již několikrát vzpomínaný klíč, který jsem teď viděl poprvé naživo, tedy mimo skici. Z výrazů obou mužů jsem si potvrdil, že klíč asi běžně takto podivně nezářil, takže musel na něco reagovat, ale já to být asi nemohl, protože už jsem v jeho blízkosti několik hodin a nic se doteď nedělo. Jelikož jeden z mužů zmínil, že je klíč rozpálený, jako by byl hodinu nad ohněm, můj první kontakt s kovem byl extrémně opatrný, ale k mému překvapení byl klíč spíše jen příjemně vlažný a krom jasného světla jinou energii nevyzařoval, tedy alespoň ne ve formě tepla. Tak trochu jsem doufal, že to není radioaktivní, ale to by svit měl pravděpodobně jinou barvu a ti muži by už dávno měli známky nemoci z ozáření.  Když jsem si ověřil, že si ruku nespálím, rozhodl jsem se klíč pořádně chytit a prozkoumat zblízka, když jsem klíč zvedal blíže k očím, spustila se další vize, ale tentokrát mnohem více divoká než cokoliv co jsem zažil doposud, připadal jsem si jako na nějakém drogovém tripu, moje mysl byla doslova zaplavena přívalem tolika emocí a vjemů, že jsem chvíli myslel, že mi musí mozek každou chvíli vytéct ušima ven z hlavy. Nevím, jestli byla má mysl konečně schopna onu záplavu zpracovat, ale tentokrát jsem před sebou viděl doslova prastarou vizi nějakého královského sálu, který architektonickými prvky připomínal směs hned několika starověkých kultur, které pokud známo nepřišly nikdy do známého kontaktu. To, ale nebal podstatná část této vize, viděl jsem v ní majestátní trůn, na kterém seděl doslova obr mezi muži, rozhodně by svou velikosti zapadl do Guinessovy knihy rekordů, ale to stále nebylo to podstatné, podstatné bylo, že měl v rukou tři identické klíče, jako ten který jsem držel a předával je třem mužům, který každý patřil podle oblečení k jiné kultuře. Tito muži se krátce na to rozešli do třech různých směrů, dokud se doslova nerozpadli na prach a vize nepřešla v jinou, výrazně současnější. Nejprve jsem byl uzavřen v naprosté temnotě, která svým chladem připomínala nějakou prastarou hrobku, ale jistý jsem si tím nebyl. Po chvíli se mi nad hlavou začaly ozývat zvuky, jako by někdo kopal do skály a po chvíli se na mě snesly paprsky denního světla, které odhalily, že jsem opravu byl v jakési starověké hrobce, kterou pravděpodobně obýval jeden z mužů z první vize. Muž, který mě z temnoty hrobu osvobodil, vypadal jako typický archeolog, které člověk vídal ve vědeckých časopisech,  hned na první pohled byl vidět jeho úžas a zápal pro klíč, který vytáhl z hrobky. Tento jeho slastný pocit bohužel pro něj netrval moc dlouho, protože byl archeolog zasažen nějakým tupým předmětem do hlavy a zhroutil se k zemi, načež mu byl klíč vyrván z rukou a vize se krátce na to rozplynula. Byl jsem opět ve svém těle a současnosti, nevím kolik času reálně oběhne, když jsem v tomto transu, ale zdálo se, že to co pro mě byly minuty ve vizi, byly ve skutečném světě jen zlomky sekund, takže si dvojice mužů mého rozpoložení nemohla všimnout. Pokračoval jsem tedy v pohybu, který jsem původně zamýšlel a klíč jsem si prohlížel z různých úhlů. Tyto vize mi konečně přinesly podstatnou informaci, která mi mohla zachránit život, pokud se dalo tomu muži věřit, ale zároveň potvrdila některé mé teorie týkající se mé schopnosti. Jelikož jsem neměl žádnou pravděpodobnou naději na pomoc z venčí, nespolupráce neměla moc smysl. Po chvíli jsem se podíval na muže, který měl původně klíč a rozhodným hlasem řekl. [dirspeech]Na základě dosavadního výzkumu, mám dvě zprávy, které by měl šéf vědět, ani jedna ho asi úplně nepotěší, ale přinejmenším nás posunou k otevření hrobky. Zaprvé se brána neotevřela, protože máme jen část klíče, respektive potřebujeme ještě dva totožné klíče a zadruhé nemám tušení, kde ty klíče nyní jsou. Mám však teorii, že to podivné světlo z klíče souvisí s tím, že se klíče možná nějak dokáží vzájemně detekovat a tudíž jsou zbylé dva někde v Praze.[/dirspeech] Na chvíli jsem se odmlčel, protože tyhle informace pro ně musely být šokující. [dirspeech]Nejsem vám dost dobře schopen jednoduše vysvětlit, jak jsem na tohle všechno přišel, ale až kontaktujete šéfa, jistě mu to potvrdí něco, co už možná dávno tušil. Mezi tím bych rád dostal něco k jídlu, přeci jen si myslím, že vzhledem ke svému pokroku si jídlo a pití zasloužím.[/dirspeech] Na chvíli jsem se opět odmlčel čekal na jejich reakci, potom jsem pokračoval. [dirspeech]Vím, že jsme to již probírali, ale vzhledem k tomu, že jsem již prostudoval všechny zde přítomné materiály, budu pro další výzkum potřebovat navštívit tu zmíněnou knihovnu a hledat nějaké další texty, které by mohly pomoci s lokalizací zbylých klíčů a třeba i odhalily něco zásadního k bráně, či hrobce samotné.[/dirspeech] Dodal jsem s lehkým úsměvem, doufal jsem, že můj postup na muže udělá dostatečný dojem, aby byly více pohostinní a spolupracovali, obzvlášť, když to bylo pro dobro jejich šéfa, kterého zjevně skoro uctívali.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sat Jun 30, 2018 6:22 pm

[sparkname]Henry Tweys[/sparkname]

Strýc měl ohledně meteoru naprostou pravdu, protože velikost takového tělesa musela být doslova enormní a nebylo možné, aby o jeho dopadu nebyly žádné záznamy. I kdyby si nikdo nevšiml jeho pádu, jeho náraz dozajista musel způsobit minimálně zemětřesení a nebo masivní vlnu. [thinking]Počkat, masivní vlna... co když o jeho dopadu záznamy jsou, jen ukryté?[/thinking] problesklo mi hlavou, když jsem si vzpomněl na knížku z dnešního rána. Uznávám, že spojitost Noeho biblické potopy s dopadem meteoru byla více než pochybná, ale my se tu právě bavili o mimozemské technologii a zřejmě i samotných mimozemšťanech. Možné nyní bylo skutečně všechno a o to víc otázek každá domnělá odpověď či teorie vyvolávala. [dirspeech]Co když o tom záznam je, jen ne zrovna přímý... zrovna včera jsem četl o Noeho biblické potopě, která vykazovala jistou podobnost s vlnou tsunami, která by po dopadu tak velkého tělesa dozajista vznikla[/dirspeech] nadhodil jsem svou menší a do jisté míry i šílenou teorii o tom, že by biblické příběhy obsahovaly dávnou ztracenou pravdu, která se jen jak rád říkám obalila do pěkného obalu. Navíc, i když byl klíč starý tři tisíce let, samotný meteor by mohl být mnohem starší. Nakonec, nějak se sem tento záhadný materiál dostat musel a právě dopad meteoru je tou asi nejpravděpodobnější variantou. Otázkou jen zůstávalo, kdy a kam přesně tehdy dopadl.
[dirspeech]Jen si představ, kolik dalších postav naší historie nakonec nemuseli být vůbec lidé... přeci jen, určitě by tu Šalamoun nebyl sám...[/dirspeech] pokračoval jsem mnohem šílenější teorií, která by v případě své pravdivosti doslova převrátila dějiny vzhůru nohama. [thinking]A hlavně, kam se ostatní vytratili[/thinking] dodal jsem si sám pro sebe v duchu a tak zamyšleně se zamračil při pohledu na klíč, který byl naším jediným vodítkem k zjištění pravdy.
Potom však strýc začal nahlas přemýšlet o možném znalci, který by takto starý dialekt zvládl přeložit, což si získalo mou pozornost a já s pohledem upřeným na jeho zamyšlenou tvář pozorně poslouchal každé jeho slovo. Musel jsem uznat, že ani mně se nechtělo čekat týdny a nějak otevřeněji hledat někoho, kdo by to zvládl přeložit, protože to bylo minimálně riskantní. Možná jsem byl teď jen lehce paranoidní, ale nehodlal jsem takto cenný nález vystavovat přílišné pozornosti, jelikož by se pak mohl najít někdo, kdo by se začal vyptávat, proč nás vůbec takto starý dialekt zajímá a k čemu ty spisy chceme využít, což by nám naše pátrání a utajování značně ztížilo.  Když se však následně strýc zmínil o jistém archeologovi, kterému tu krabici tak pěkně vyfoukl, musel jsem si tak zamyšleně promnout bradu, načež jsem se na strýce zpříma podíval. [dirspeech]Já bych ho zkusil kontaktovat a nabídnout mu za překlad spisů nějaké ty věci z krabice. Víš co, klíč a spisy máme a ten zbytek by ho mohl pořád zlákat k tomu, aby nám pomohl[/dirspeech] pronesl jsem a tak u toho zvídavě pozvedl obočí v němé otázce, co on na to. Minimálně mně se to zdálo jako dobrý plán, jelikož jsme od něj mohli očekávat diskrétní přístup. Přeci jen i on chtěl nakupovat na černém trhu a tak jsem pochyboval, že by se nějak víc vyptával.
Avšak, než se strýc vůbec dostal k nějaké odpovědi, klíč v jeho ruce jako kdyby se aktivoval a z ničeho nic začal onu hvězdnou mapu promítat do okolí, což mě s naprostým údivem na tváři zvládlo na chvíli doslova přikovat k zemi a já pouze zíral na obrazec, který se před námi vyskytoval. [thinking]Tohle už 100% nemůže být lidské[/thinking] prolétlo mi hlavou, načež jsem se zkusil obrazce a následně i samotného klíče dotknout. K mému překvapení byl horký, což mě upřímně zaskočilo, jelikož to značilo jistý výskyt energie přímo uvnitř klíče. Skoro to vypadalo, jako kdyby to skutečně bylo nějaké zařízení, které se za klíč pouze maskovalo. V životě jsem nebyl něčím tak moc unešený jako tímhle záhadným klíčem, který bych si nejradši hned odnesl někam do laborky a řádně ho rozebral, abych zjistil jeho tajemství, ale to už by pak nemusel fungovat a my ho ještě potřebovali. Jediné na co jsem se tak nyní zmohl byl udivený pohled, který jsem po strýci vrhl. Byl jsem si jistý, že na tom byl dost podobně, protože tohle... tohle byl prostě mazec!



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sat Jun 30, 2018 8:52 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Nikdo neopustí jeskyni, rozkazy šéfa zněly jasně. jestli je to co říkáš pravda, tak bude rád, a je jedno, že to znamená, že potřebujeme najít ještě další dva klíče, o to se už on postará, hlavně, že je tam nějakej posun,[/dirspeech] odpověděl muž opět muž se samopalem a naznačil mu, aby zůstával na své pozici, maximálně šel ke kamenným dveřím, pokud by bylo potřeba. [dirspeech]Můžeš dál studovat ty dveře, klíč anebo poznámky, ale nic víc. A furt platí, aby sis nic nedával k sobě, tak si nemysli, že jsme z tebe spustili pohled, protože opak je pravdou kluku, čím víc mluvíš, tím víc podezření vzbouzíš,[/dirspeech] dodal ještě muž, to už však Toshi seděl opět u stolu a zkoumal jakési poznámky ve spojitosti s klíčem. Toshi stále musel přemýšlet nad vizí, kterou měl, nakolik se zdálo, že cokoli za těmi dveřmi bude skryté, je to buď něco hodně špatného anebo něco, co potřebuje takovou ochranu jako je tato. V tuhle chvíli se Toshi zaměřil hlavně na to, co by mohla hrobka obsahovat, nakolik mu přišlo, že co se klíčů týče, získal pravděpodobně již maximum dostupných informací.
Na stole leželo hned několik různých knih a svitků popisujících onu hrobku, Toshi však chtěl jen jednu konkrétní knihu, kterou aktuálně nemohl najít. Hledal tu knihu, kterou muži donesli z knihovny, ale z nějakého důvodu nebyla nikde k nalezení. Přemýšlel, kdy ji viděl naposled a uvědomil si, že to bylo těsně předtím, než začal klíč vykazovat ty zvláštní známky aktivity, od té doby už knihu ani neviděl ani ji nedržel v ruce. Vypadalo to skoro, jako kdyby se ta kniha doslova rozplynula anebo snad zmizela, neměl ale vůbec tušení, jak by k něčemu takovému vůbec mohlo dojít, nakolik si mohl být stoprocentně jist, že v místnosti kromě něj a těch dvou poskoků nikdo další nebyl. Očividně se něco dělo, a nebylo to spojené pouze s klíčem jako takovým.


[sparkname]Mezitím...
V muzeu Matta[/sparkname]

[dirspeech]Dávalo by to smysl, tehdejší lidé si mohli katastrofy anebo různé další události vysvětlovat mnohem jinak, nakolik vlastně ani neznali skutečnou příčinu, tahle teorie je ale tak strašně divoká, že se pomalu až začínám bát, aby se nám tu brzo neukázali nějaké vládní složky s tím, že nám veškerý výzkum zabavují v rámci národní bezpečnosti,[/dirspeech] poznamenal komicky Matt přičemž narážel na typické americké filmy, ve kterých se toto dělo na denním pořádku. Nechtěl si to přiznat, ale celý tenhle objev ho tak strašně šokoval, že se snažil to zakrýt alespoň lacinými vtípky, protože vlastně ani sám netušil, jak na to má jinak reagovat. Když Henry projevil zájem o toho muže, musel mu jen souhlasně přikývnout. [dirspeech]Máš pravdu, to by mohlo vyjít. A mám pocit, že z toho všeho jsme to nejcennější pravděpodobně už stejně získali,[/dirspeech] řekl a ukázal na klíč, Henryho obavy o klíč a celkově o tento objev však sdílel, a to dost možná jeho strach přesahoval i ten Henryho. [dirspeech]Bude lepší, když půjdu sám. Čím víc nás půjde, tím více podezření to vzbudí, nemluvě o tom, že tě tu nikdo nezná, takže by to nepůsobilo dobře. Ale klíč si nech pro všechnu jistotu u sebe, nechci, aby padl do špatných rukou. Podle mých informací by měl ten muž přebývat v hotelu Four Seasons, domluvím se s ním a dovedu ho sem, tak tu zůstaň a snaž se najít ještě nějaká vodítka,[/dirspeech] dokončil dlouhý monolog načež se začal ihned připravovat na cestu ven. Klíč samozřejmě nechal v Henryho rukou, ještě mávnul rukou na znamení odchodu a Henry už mohl slyšet, jak se zabouchly dveře.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sat Jun 30, 2018 10:38 pm

[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎÁBLOVAHROBKA

Abych pravdu řekl, tak mě přetrvávající nevraživost ze strany mužů moc nepřekvapovala, ale i tak byl patrný jistý postup k lepšímu, pokud tedy lze brát jako zlepšení fakt, že mi znovu nikdo nevyhrožoval prostřelením končetiny a podobně. Lehce jsem si povzdechl a popadl jsem ze svého batohu alespoň bonbóny, které jsem si koupil v letadle a částečně vypitou lahev s vodou, kterou jsem si předtím koupil cestou do tajuplného domu. Nebylo to sice ideální, ale přeci jen to člověka nějak zasytilo. Když jsem se vrátil ke stolu, položil jsem si jídlo a pití vedle sebe a zasedl na rozkládací židli, během soustavného užírání bonbónů jsem se prohraboval dalšími materiály,  i když jsem moc nevěřil, že v nich najdu něco více, než jsem zjistit doposud. Rozhodl jsem si udělat menší pauzu, takže jsem zavřel oči a v hlavě si přemítal obsah vizí, které jsem viděl skrze klíč. Napadlo mě, že kdybych si dokázal znovu přehrát onu podivnou vizi z trůnního sálu, třeba by mi nějak pomohla alespoň okrajově pochopit strukturu tajemného jazyka z deníku, ale pokud to šlo, zatím jsem to zřejmě nedokázal vědomě vyvolat. Chtě nechtě, jsem se dokázal vyvarovat myšlenek o tom, co ukrývá tajemná krypta, přeci jen i přes svůj osobní zážitek s podivnými vizemi, jsem pokládal za obtížné uvěřit existenci čehosi magického. Jedna věc je připsat moje "schopnosti" nějaké podivné mutaci, nebo lidské evoluci jako u X-manů, ale magie? Jako racionálnější vysvětlení jsem pokládal, že jsme třeba objevili nějakou mimozemskou super vyspělou technologii, kterou nechápeme, a proto nám připadá jako magie. Nemohl jsem ubránit myšlence na to, zda je ta brána opravdu tím za co ji muži považují, tedy jakási hrobka, co když to bylo vězení pro cosi nepředstavitelného, nebo snad bezpečnostní schránka, která ukrývá zbraň schopnou vyhladit celé lidstvo, nebo přinejmenším celou Českou Republiku. Bonbony, sice chutnaly dobře, ale dostal jsem se po nich žízeň, proto jsem se chopil lahve, abych se svlažil vodou a přitom si všiml, že jedna z knih, kterou jsem si před časem odložil na kraj stolu, někam zmizela. Samozřejmě jsem nejprve myslel, že jsem ji třeba nedopatřením založil pod nějaké další dokumenty, i když jsem to neměl ve zvyku, ale po důkladném prohledání stolu i jeho okolí, kniha stále nebyla k nalezení, což nedávalo logický smysl. V mysli jsem si představil časovou osu, díky které jsem chtěl zjistit, kdy a kde byla naposled. Po chvilce přemýšlení jsem s jistotou došel k závěru, že naposled byla na svém místě ještě moment před tím, než mě jeden z mužů upozornil na záření klíče. Znovu jsem ještě pro jistotu zkontroloval všechna místa, kam mohla potenciálně zapadnout, ale nikde nic a ty dva muže jsem z podezření rovnou vyloučil, protože neměli důvod cokoliv ze stolu brát. Něco podivného se rozhodně se rozhodně dělo, ale odpověď na to by měla zřejmě cenu milionů. Když mi došli nápady, zavolal jsem na muže se samopalem. [dirspeech]Mám tady takový podivný problém, jde o tu knihu, kterou jste přinesli z té vaší tajemné knihovny. Nevím, jestli to je nějak spojené s tím svítícím klíčem, ale ta kniha se musela vypařit zhruba ve stejnou chvíli, kdy se klíč rozsvítil. Rovnou vás mohu ujistit, že jsem se koukal dvakrát všude, kde by mohla potenciálně být a pokud ji nevzal někdo z vás dvou, což pochybuji, tak buď nejme v jeskyni o samotě, nebo se tu děje něco podivného, co nejsem schopen logicky vysvětlit.[/dirspeech] Na chvíli jsem se odmlčel a dal mužům prostor na reakci. [dirspeech]Je to sice úplný výstřel do tmy, ale nemůže být ta knihovna nějak spojená s tímto místem, či tak? Třeba aktivace klíčů něco udělala i s tou knihovnou.[/dirspeech] Pronesl jsem zamyšleně ke dvojici mužů.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sun Jul 01, 2018 1:52 am

[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]

[dirspeech]Neuveriteľné...,[/dirspeech] vydýchla som vo chvíli, keď som v rukách držala knihu, ktorá v sebe obsahovala informácie o základoch mágie. Mala som pocit, ako keby prežila dlhé stáročia, možno tisícročia, kto vie, pretože ten pergamen miesto klasických papierových strán, na ktoré som zvyknutá, zaváňal históriou. A predsa bola v zachovalom stave, ako keby sa jej zub času vôbec nedotkol. Zaujato som ňou listovala a hĺtala informácie. Zaujalo ma predovšetkým kúzlo o manipulácii s ohňom a jeho tvorbe. Iste, chcela som si to skúsiť, ale bez Hel som sa bála čokoľvek urobiť, nehovoriac o tom, že otvorená manipulácia s týmto elementom v priestoroch zaplnených knihami vo mne vzbudzoval odpor - problémy človeka, ktorý pracuje ako knihovník aj v normálnom živote. Medzitým som premýšľala nad čiarami, ktoré boli súčasťou "rituálu", nazvime to takto. Samozrejme, informácie o tom neboli nikde, alebo teda v žiadnej z kníh, ktoré som si vzala, preto som od toho aj napokon upustila. Neskôr, keď si budem vyhľadávať ďalšie knihy, iste sa pokúsim nájsť niečo aj k tomuto. Ak vôbec niečo je. Čítala som rýchlo, a predsa som tomu plne rozumela. Samozrejme, nečítala som všetko, vzalo by mi to niekoľko dní, tie knihy nepatrili k práve najtenším a nemali centimetrové písmenká. Zamerala som sa na pasáže, ktoré ma skutočne zaujímali alebo ktoré som považovala za dôležité. Napokon som sa v jednej z týchto kníh dostala k jednej konkrétnej, ktorá vysvetľovala mágiu samotnú. Nebola tým, čo som si predstavovala, teda aspoň nie takou, akú som poznala z kníh. Ak to, že energia, z ktorej mágia čerpala, bola podstatou existencie, ako to potom všetko vzniklo? Vysvetlil by sa tým vznik sveta? Sú vôbec teórie, ktoré vznikli ako možné vysvetlenie počiatku, aspoň trocha reálne alebo to bolo inak? Otázkou však zostávalo, či je dobrý nápad sa v tom šprtať. Táto knižnica možno obsahovala informácie každého druhu, ale o niektorých by možno nemal vedieť nik. Zahryzla som sa do pery. Bolo to pre mňa pokúšením, rovnako ako aj tie nebezpečné zaklínadlá či informácie. [thinking]Nie je to pre tvoje oči...asi,[/thinking] kto vie, čo tu robili moji predkovia či členovia zvyšných dvoch rodov. Pexeso tu asi nehrali. [thinking]Radšej sa budem prv zaoberať tým, čo mám,[/thinking] s povzdychom som odložila knihy na stôl a vrátila sa medzi poličky, kde som hľadala zmienky o poslednom zo Šalamúnových rodov. Kníh zaoberajúc sa problématikov rodov tu bolo hojne. Ale ktoré z nich obsahovali informácie, ktoré potrebujem? Iné riešenie, než nabrať fúru kníh do svojho náručia, odniesť a prejsť každou jednou tu nebol. [thinking]Tak, pokus o vyrazenie zubov č.2,[/thinking] nahlas som si povzdychla, keď som sa s kopou kníh, cez ktoré som ledva videla, vrátila ku stolu, zakopávajúc sa aj o vlastnú nohu. Našťastie, prežila som to v zdraví, usadila sa v kresle a pustila sa do štúdia. Nevedela som, čo konkrétne hľadám alebo ako sa to nazýva, okrem teda všobecného názvu - Šalamúnov rod. Možno mi to udrie do očí hneď a nebudem musieť hľadať veľa, alebo nad tým presedím opäť celé hodiny, čo v podstate nevadilo. Akékoľvek nové informácie príjdu vhod.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sun Jul 01, 2018 5:04 pm

[sparkname]Henry Tweys[/sparkname]

Nad strýcovo poznámkou o vládních složkách a divokých teoriích jsem se musel jednoduše pobaveně pousmát, protože to jinak ani nešlo. Pravda, být tohle americký film, už by tu byla FBI, CIA a nebo třeba taková Akta X s tím, že jsme pro naše dobro radši nic neviděli a že máme zapomenout, že nějaký klíč existuje. To tak! I kdyby sem teď vtrhla zásahovka, museli by ten klíč vypáčit z mých mrtvých rukou! Co mi jako je po nějaké státní bezpečnosti nebo stabilitě společnosti? Poznání a pravda nesmí být nijak omezována. Až přijde správný čas, celý svět se dozví o našem převratném nálezu a o nové podobě světových dějin. Do té doby však musíme získat co možná nejvíc podkladů a střípků po této záhadné civilizaci, aby jsme se zde neoháněli pouze divokými teoriemi a jedním starým klíčem. I když již samotná existence klíče bylo opravdové terno, o tom žádná.
Co se však onoho muže týče, pouze jsem na strýcova slova přikývl, jelikož měl pravdu. Ač jsem byl již i zde poměrně známou firmou, jednalo se stále o trošku jinou společnost, než ve které se pohyboval on a která by nám nyní mohla pomoci. Kdyby však hledal nějaké inženýry, biology nebo třeba takové barmany a hudebníky, to už bych své kontakty použít rozhodně mohl. Ale něco mi říkalo, že zrovna tyhle lidi asi úplně potřebovat nebudeme, takže jsem svůj mobil nechal v kapse. [dirspeech]Neboj, v horších rukou snad už být ani nemůže[/dirspeech] oplatil jsem mu s nutnou dávkou pobavení jeho předchozí vtípek a s úšklebkem si tak lehce s klíčem pohodil, než jsem ho schoval do skryté kapsy mé bundy. Neexistovalo lepší místo, kam bych ho mohl ukrýt, jelikož když zvládla ukrýt veškerý kontraband na festivalech a koncertech, měla by zvládnout ukrýt i klíč, no ne?
Následně stejně rychle jako se strýc předtím objevil se i z kanceláře vytratil a já tu tak opět zůstal sám s klíčem, spisama a celým muzeem, které nyní zelo prázdnotou. Ještě jednou jsem hodil očkem po krabici a spisech, které nyní zabíraly prakticky celý stůl, ale nakonec jsem usoudil, že stejně nemá cenu se v tom jakkoliv hrabat a tak jsem spisy jednoduše posbíral a zamkl je do skřínky u stolu. Ano, byl jsem možná trochu paranoidní, ale lepší být paranoidní, než okradený. A jelikož mi z tohohle objevu šla hlava kolem a stejně bych nedokázal jasně přemýšlet, natož cokoliv studovat, rozhodl jsem se zajít si na čerstvý vzduch na jednu cigaretku. Dobře, na víc jak jednu. Na mnohem víc jak jednu. [thinking]Sakra a to jsem si dneska kupoval krabičku[/thinking]


Sponsored content






    This forum was created by a multicultural team of various faiths and beliefs.