Chatbox

New York


Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Apr 27, 2018 5:49 pm

First topic message reminder :

[sparkofficloc][loc first="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny110.png" second="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny210.png" third="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny310.jpg"]
Centrální město Ameriky a hlavní město státu New York v USA. Tato betonová džungle, též známá jako „město, které nikdy nespí“, je jedno z nejslavnějších amerických měst, které do svého centra každoročně přiláká nespočet turistů z celého světa. Veškeré dění v Severní Americe se točí hlavně v oblasti kolem New Yorku a přilehlého okolí, kvůli čemuž zde také naleznete sídla všech významných organizací a nejen jich. New York, podobně jako Praha, má velice teplá léta a v zimě zde můžete nalézt i sníh. Budovy v New Yorku mají typickou architekturu, i když zde naleznete i velice významné architektonické kousky. Ačkoli se jedná o betonovou džungli, v samém srdci New Yorku můžete nalézt jeden z největších městských parků, který je zelenou dominantou města.

New York je centrálním městem, nachází se zde hlavní sídla Rex Deus a Illuminati pro celou Ameriku. V New Yorku lze používat městské hashtagy založené na vaší aktuální poloze v nějaké specifické části či oblasti v New Yorku. Veškeré městské hashtagy naleznete vypsané, společně s popiskem daných lokalit, níže.[/sparkofficloc][sparkofficloc][/sparkofficloc]


Naposledy upravil BLVCK.SPVRK dne Thu Jun 28, 2018 6:17 pm, celkově upraveno 1 krát



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu May 17, 2018 10:26 pm

[sparkname]EACHANN SHAHON[/sparkname]

Na poznámku o Deadpoolovi som sa úprimne zasmial. [dirspeech]Hej hej, milujem tú scénku.[/dirspeech] Poznamenal som. Bolo to však skôr popod nos, než by to malo byť mierené konkrétne tomuto pánovi. Nastal menší briefing, ktorému som rozumel omnoho lepšie, než rečiam o biológii a DNA. Predsa len to nebol môj prvý. Aj keď neobsahoval príliš veľa informácií, čakal som, že budem zasvätený po ceste. Asi nemali moc času. Celkom ma prekvapilo, že chcel, aby som sa ich misií zúčastnil hneď. [dirspeech]Dobre, takto to mám tak či tak radšej. Heh.. kto by si pomyslel, že sa raz stanem žoldákom.[/dirspeech] Postavil som sa zo stoličky. [dirspeech]Na teraz mi postačí Ipod so slúchatkami a nejaká zbraň.[/dirspeech] Poukázal som na chlapíka, ku ktorému som mal ísť. Spýtavý pohľad, na ktorý mi pravdepodobne bolo odpovedané kývnutím. Len som sa potreboval uistiť. [dirspeech]Nenechajme Illuminátov čakať, niečo im dlhujem.[/dirspeech] Vyčaril som ďalší s mojich úsmevov, ktoré toho moc nehovorili. Asi snáď len to, že sa rád usmievam. Vykročil som k mužovi vo dverách, u ktorého som sa na chvíľku zastavil. [dirspeech]S tou červenou som úprimne žartoval...[/dirspeech] ďalšia chvíľka ticha, [dirspeech]...mám radšej modrú.Tak, keby sa to dalo nejak zariadiť.. a nejaký gear up?[/dirspeech] Spýtal som sa, pomaly čakajúc, že sa konečne z tejto miestnosti dostanem. Bola pravda, že som sa tešil. Bol som nedočkavý. Síce som nevedel tak úplne, čo od tých goríl očakávať, z mojich posledných skúseností príliš veľký dojem nespravili. Síce som mal spomienky hmlisté, stále nejaké boli. Nehrali im moc do kariet.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu May 17, 2018 10:51 pm

[sparkname]Maddie[/sparkname]

Nemohla som uveriť vlastným očiam, čo sa práve stalo. Netušila som, ktorá bije. Traja muži, prehltli kyanidové tabletky, len aby nepadli do rúk nepriateľov. Ich telá sa začali pomaly triasť, padli na zem ako v elektrickom opojení. Z úst im šľahali plamene bielej peny prekypujúcej rozhorčením. Oči už mali podliate krvou a ich končatiny sa nekontrolovateľne mihali zo strany na stranu až kým muži naposledy nevydýchli. [thinking]Takáto lojalita? Nemožné! Čo je toto vlastne zač? O čo tu ide? Preboha, prečo sú všetci ostatní na zemi len my dvaja s Nathanom stojíme, hýbeme sa, dýchame. Nebodaj som zomrela? Je so mnou niečo v neporiadku? [/thinking] Nedokázala som zastaviť ten nekontrolovateľný prúd myšlienok premietavajúcich sa v mojej hlave. Bili sa jedna s druhou a pretekali, ktorá je lepšia. Pozrela som sa na Nathana, stál tiež celý ohúrený v poriadnom šoku, z toho čo práve urobil?  [thinking]A čo vlastne urobil? Bol to naozaj on? Je to nejaký X-men či čo? Preboha, kam som sa to dostala! Som tu zo samými bláznami! Odchádzam![/thinking] Pohla som sa na odchod, no v tom mi padol zrak na Caleba, ešte stále nehybne ležiaceho na dlážke konferenčnej sály. Pribehla som k nemu a chytila ho za ruku. Jeho ľadový dotyk v okamihu zmrazil aj moje žily. Preľakla som sa.  [thinking]Prečo je taký chladný? Čo mu je? Preber sa! Si môj najlepší priateľ, prosím, neopúšťaj ma! Čo si bez teba počnem?[/thinking] Nedokázala som sa spamätať. [dirspeech]Caleb, preber sa![/dirspeech], povedala som a potriasla som ním. [dirspeech]Caleb, Caleb, Caleb[/dirspeech], volala som jeho meno no uprostred druhého sa mi zlomil hlas a začala som nekontrolovateľne vzlykať. Ako moje vlhké slzy dopadali na jeho hruď a zmáčali mu celú košeľu nedokázala som vôbec vnímať, čo sa deje okolo aj keď som bola v obrovskej sklenenej konferenčnej sále plnej ľudí, ktorí na tom boli rovnako, ako Caleb, ja som vnímala iba jeho. A to, čo som nevnímala? Všade bol neuveriteľný neporiadok, kúsky porozbíjaného skla na zemi, tri mŕtvoly a samozrejme, aby som nezabudla dvaja neuveriteľne zvláštny muži. Pripomínali mi Mužov v čiernom, tiež mali na sebe drahé obleky, zvláštne svietiace zbrane, ktoré pripomínali skôr mimozemskú, ako ľudskú techniku. Jeden bol vysoký a mužný, druhý zas o niečo nižší a zavalitejší, pripomínajúci, takého dobrého kamaráta, ktorého ma snáď každý superhrdina.
Túžiac len po jednom, po tom, aby mi niekto pomohol zachrániť Caleba, poobzerala som sa vôkol seba a hľadala spásu, čo odčiní moje vlastné, či možno cudzie chyby. Dala by som čokoľvek, za to, aby opäť otvoril oči.[thinking] Počkať! Vravel čosi o prebudení! [/thinking] Zbystrila som pozornosť ako mačka, ktorá nastraží uši, keď čosi začuje, pričupí sa, vyčkáva a vyčkáva na správnu chvíľu, kedy zaútočí na svoju korisť. [thinking] Preháňaš! Opäť sa prejavili tvoje španielske korene! Povedal, že spia! [/thinking] [dirspeech]A vy ste kto? Pomôžete mu?[/dirspeech] Podozrievavo som sa na nich pozrela a pokúsila sa pôsobiť tak racionálne, ako sa len dalo.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu May 17, 2018 11:32 pm

[sparkname]Nathan Miles[/sparkname]

[thinking]Títo chlapíci sa správajú akoby išlo o typickú záležitosť[/thinking] pomyslel Nathan skúmajúc prepichovú a teraz už zdevastovanú halu plnú technologických noviniek povaľujúcich sa po zemi. Zložil ruku zo svojho čela, kde predtým cítil ohromnú bolesť. Bývali doby kedy sa cítil úplne rovnako, ale to bol ešte malý chlapec a väčšina z toho sa spájala z jeho neschopnosťou selektovať informácie v hlave. Dnes to bolo pomerne podobné, ale rovnaký pocit nezažil už pár rokov, tak zostal chvíľkou zaskočený. Vďaka nepríjemným skúsenostiam minulosti sa nateraz dokázal otriasť z pôvodného šoku pomerne rýchlo a efektívne. Hlavou mu stále vírilo kvantum otázok a len ťažko potláčal svoju prirodzenú zvedavosť. Ísť s nimi mu nateraz neprišiel ako dobrý nápad a keď už začal vymýšľať ako sa dostať, čo najrýchlejšie z dosahu týchto ľudí ozval sa k nim ten menší z nich. Bol očividne menej charizmatický, pôsobil dokonca aj menej nebezpečne než ten jeho spoločník, možno to donútilo Nathana zmeniť zamýšľané rozhodnutie. Netušil kam ich chcú zaviesť, ale tušil prečo a namiesto odpovede len prikývol tomu, ktorý naň hovoril. [thinking]To pred chvíľou...[/thinking] pomyslel a spustil svoj chladný pohľad k rukám [thinking]...musím vedieť čo to bolo.[/thinking]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri May 18, 2018 1:08 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Není potřeba říkat více. Nabízíme financování vašeho projektu na dobu neurčitou výměnou za návštěvu našeho sídla na Manhattanu, toť vše. Ačkoli vám to může přijít jako zvláštní nabídka, určitě pochopíte, dříve... či později,[/dirspeech] poznamenal ještě muž, to už však přistavovala černá limuzína u strany chodníku a statný řidič vyskakoval z auta, aby otevřel muži dveře. [dirspeech]Pokud máte skutečně zájem o naše sponzorství, stačí, když kdykoli navštívíte naše sídlo a tam podepíšeme potřebnou administrativu. Chci vám nechat trošku času na rozmyšlenou, slečno Moonroová. Veškeré informace, které by jste mohla vyžadovat naleznete ve své schránce potom, co dorazíte domů. Pokud tedy nechcete jít podepsat smlouvu ihned společně se mnou,[/dirspeech] dodal ještě muž a poukázal na pootevřené dveře do své limuzíny. Neočekával, že by se dívka rozhodla tak rychle, pokud se nakonec vůbec rozhodne nabídku přijmout, ale za zkoušku nic nedal a rozhodně by to pro něj mnohokrát usnadnilo celou situaci jako takovou. [dirspeech]Náš řidič by vás posléze samozřejmě odvezl na jakoukoli adresu by jste si přála,[/dirspeech] dodal ještě s lehkým úsměvem a čekal na její odpověď.


[sparkname]Mezitím
V podzemí hotelu...[/sparkname]

Skupinka mafiánů neustále křižovala místnost a hledala neviditelnou hrozbu, aniž by sama tušila, že se vlastně skutečně jednalo o doslova neviditelnou hrozbu. Najednou však dvojice blízko rohu místnosti uslyšela nějaký šum a poté jako kdyby zvuk papíru, který někdo právě zmuchlal. Ukázali hlavní směrem na místo a udělali kolem daného místa taktickou formaci, aby měli jistotu, že je každé místo zabrané, pouze dvojice strážící dveře stále strážila dveře do kanceláře, téměř jako by se tam měl nacházet nějaký poklad. V tuhle chvíli stála dvojice našich hrdinů uzavřená v rohu místnosti, přičemž zhruba 5 m od nich v polokruhu kolem stála neprostupná řada mafiánů. [dirspeech]Něco jsem tam slyšel, maximální opatrnost,[/dirspeech] řekl opět ten stejný, který nyní stál uprostřed dané formace. Nikdo z nich pořádně netušil, oč jde, jen to malé šustnutí však způsobilo takový poprask, že se celá místnost, včetně těch mafiánů, kteří předtím stále seděli u stolu, sběhli k danému rohu. Nic tam však nebylo, i přes to to bylo celé ale příliš divné. Najednou muž uprostřed formace, ten, který celou dobu i vedl ostatní, začal z ničeho nic střílet do prostoru, kde se mladíci nacházeli, a pouze krátkou chvíli potom, co začal on se spustila střelba i od ostatních mužů, nakolik se před nimi zjevila z ničeho nic dvojice chlapců kvůli vyrušení kouzla neviditelnosti. Nyní se na ně hrnula sprcha kulek.


[sparkname]Mezitím
Ve slepé uličcce...[/sparkname]

Chlapec moc nerozuměl tomu, co se právě stalo. V jeho hlavě to šrotovalo ale on stále neměl tak nějak tušení, oč jde a bránil se myšlence jakéhokoli 'nadpřirozena', na které by mohl celou tuhle situaci svést. I přes to ale nakonec neodolal pokušení a jako v nějakém sci-fi filmu po nalezení papírového kartonu, pravděpodobně po víně či něčem podobném, se začal soustředit na kartón, ten však nic neudělal. Neuměl si moc představit, co má vlastně dělat, takže se pouze soustředil na kartón a doufal, že se něco stane, i když mu vlastně celá tahle situace přišla paradoxní a komická, že stojí s pořezanou rukou ve špinavé ulici a snaží se dokázat si, že dokáže myšlenkou podpálit věci ve své bezprostřední blízkosti. Když si to takhle zopakoval v hlavě, tak jen protočil oči v sloup a lehce si povzdechl. Otočil se směrem od kartónu a již chtěl odejít, ještě předtím si však chtěl zkontrolovat zranění, a tak se ho lehce dotkl, načež ucítil ostrou a náhlou bolest, která projela jako vlna od zápěstí skrze celou jeho ruku. V tu chvíli ucítil ten známý zápach, v rychlosti se otočil a uviděl za sebou hořící kartón, a ačkoli se jednalo spíše o menší plamínek, alespoň prozatím, byl si sakra jistý, že to rozhodně musel udělat on, ačkoli pořádně nechápal, jak se mu to vlastně povedlo. Chtěl dál pokračovat v těchhle pokusech anebo ne? Možná by něco našel v knihovně o celé téhle ohnivé záležitosti, i když mu to stále přišlo dostatečně na hlavu, asi ho zajímalo něco víc, o tomhle všem. A jestli tomu měl uvěřit, určitě o tom musel zjistit víc. Bylo pouze na něm, jestli skrze další zkoušení anebo radši nějaký, ačkoli pravděpodobně pouze laický, popis z knih.


[sparkname]Mezitím
V podzemí Invitechu...[/sparkname]

[dirspeech]Dělal jsem si samozřejmě legraci. Oblečky jsou ve skutečnosti velice nepraktické,[/dirspeech] dodal ještě muž s tím, jak odcházel z místnosti a jednoduchým gestem pokynul muži v obleku, který předtím dopravil Annyho autem, aby se oň postaral. Ten jen lehce přikývl hlavou a ukázal Annymu, aby ho následoval. Prošli skrze masivní skleněné dveře, jež se opět otevřeli na sken, tentokrát však zornice. Před nimi se zjevila obrovská zbrojnice, ačkoli většina věcí, kterou před sebou Anny viděl vypadala spíše jako z nějaké sci-fi filmu. [dirspeech]Vaše unikátní fyziologie vám dovoluje využívat technologii založenou na původních znalostech Isu. Nakolik jejich technologie v sobě nesla cosi jako 'genetický zámek' a nám se nepodařilo tuto funkci odstranit aniž bychom poškodili původní funkčnost zařízení. Z vašeho profilu jsem pochopil, že jste velice fyzicky zručný, takže nakolik nepotřebujete pravděpodobně žádné brnění,[/dirspeech] řekl muž a lehce se odmlčel, načež procházel místností a pobíral několik věcí, [dirspeech]zaměříme se spíše na váš útočný potenciál.[/dirspeech] dokončil větu a došel k Annymu, načež mu podal hned několik věcí a hlavně vestu a opasek, na kterých byly speciální úchyty, do kterých dané věci dokonale pasovaly. [dirspeech]Nyní mne následujte, vysvětlím vám princip vybavení cestou, nemáme příliš času,[/dirspeech] dodal ještě a vydal se opačným směrem k obrovskému skleněnému výtahu.


[sparkname]Mezitím
Na technologické konferenci...[/sparkname]

[dirspeech]Toho vem taky, očividně k němu má slečna nějaký vztah,[/dirspeech] řekl ještě statný muž zatímco prošel kolem svého menšího přítele a hodil mu svou zbraň. Poodešel směrem k zařízené, které drželo energetickou bariéru v chodu a lehce ho odstranil ze zdi, načež bariéra povolila. Strčil zařízení opět do obleku a kývl na svého spolupracovníka, který se beznadějně snažil zvednout tělo svalnatého chlapce, jen protočil oči v sloup a přehodil si chlapce přes ramena na záda. [dirspeech]Směrem k heliportu, pro změnu tentokrát nemusím žádný provizorní dělat, byla by to škoda u takovýho hezkýho baráku,[/dirspeech] poznamenal ještě a společně se skupinkou jeho tří následovníků a chlapcem na zádech se vydal po požárním schodišti směrem k heliportu. Lehce se tam postavil a položil chlapce na zem, zadíval se na zmatené pohledy dvojice před ním a na jeho tváři se zjevil lehký úsměv. [dirspeech]To bude dobrý, kdysi jsem stál na vašem místě, a co je vlastně tvoje schopnost?[/dirspeech] optal se tázavě a podíval se směrem na dívku, načež se jeho o poznání menší přítel jen lehce poškrábal na hlavě a udělal zvláštní výraz. [dirspeech]Ehh,[/dirspeech] začal, načež byl opět přerušen statným mužem, [dirspeech]no jasně, oni vlastně ještě nevědí. Moje chyba, už je to taková denní rutina.[/dirspeech] dodal, to už však jejich směrem přilétala helikoptéra. Byla tmavě černá a velice zvláštní, protože nenesla žádné, ze zákona nutné, označení. Všichni si nastoupili do helikoptéry a ta se pomalu zvedla a vydala se vstříc sídlu Invitechu. [dirspeech]Určitě máte hodně otázek, tak se ptejte. Je lepší se do toho ponočit už teď, stařík to občas trošku přežene a pak je toho na jednoho člověka moc,[/dirspeech] řekl úsměvně muž a očekával vlnu otázek.


Naposledy upravil BLVCK.SPVRK dne Fri May 18, 2018 1:24 pm, celkově upraveno 1 krát



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri May 18, 2018 1:21 pm

[sparkname]Kayn[/sparkname]

[thinking]Nah...[/thinking] pomyslel si Kayn, když viděl jak se kolem nich formuje skupina mafiánů a očividně neplánuje z formace jen tak ustoupit [dirspeech]Hádám, že to kouzlo maskuje asi jenom viditelnost, ale zvuky jsou furt na stejno,[/dirspeech] poznamenal společně s tím, jak se jejich kouzlo pomalu vytratilo. To už však muž před nimi spustil střelbu, kulky se však zastavily uprostřed letu a spadly bezcílně na zem. [thinking]Hmm... co je to za pocit,[/thinking] pomyslel si Kayn když ucítil zvláštní pocit v žaludku, jako kdyby miniaturní náboj energie, potom, co zastavil kulky. To už však následovala další střelba. [dirspeech]Ts ts ts... copak takhle se vítají hosté?[/dirspeech] optal se a jeho oči zas nabraly ten temný pohled, každá z kulek směřujících směrem k nim se totiž zastavila uprostřed letu. [dirspeech]Tak teď zase já,[/dirspeech] řekl lehce psychotickým tónem a otočil rukou, a poté ji prudce vymrštil směrem k mužům, načež se každá z kulek otočila a jako kdyby je neviditelná vlna otočila zpět vůči těm, kteří vystřelili. Muži začali padat jako domeček z karet, jeden po druhém, střelba těch přežívajících tím však pouze nabírala na intenzitě, až najednou Kayn ucítil ostrou bolest na rameni, jedna z kulek prošla skrz a téměř zasáhla kloub, což způsobilo tu ostrou bolest. V tu chvíli se v Kaynovi začala doslova vařit krev, postavil se před Michaela a každá z kulek, jež letěla na jeho přítele se doslova zastavila o jeho tělo, v ten moment, kdy měla projít skrz látku jeho oblečení místo toho upadla na zem před ním. [thinking]Dokážu kinetickou energii i vstřebávat,[/thinking] pomyslel si, když před ním na zemi leželo na desítky dalších kulek, v téměř apatickém výkřiku máchl oběma rukama směrem k mužům, čímž se všechny kulky na zemi před ním vymrštily pod tlakem kinetické energie a proděravěly těla mafiánů. Jeho pohled spadl na dvojici mafiánů hlídajících dveře, která stála v pozoru s namířenými zbraněmi, ale z nějakého důvodu nestříleli. Kayn se jen lehce pousmál a zamířil si to směrem k mafiánům. Lehce otočil pravým zápěstím, načež hlídači u dveří odletěli do blízké stěny a nárazem pravděpodobně ztratili vědomí.


[sparkspoiler]Snad jsem nepřekročil ty hranice, na kterých jsme se domlouvali grinning face Kdyby jo, tak stačí říct a změním to winking face[/sparkspoiler]
[sparkmusic]oJq_EkJgHUo[/sparkmusic]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri May 18, 2018 1:25 pm

[sparkname]Cassiopea Moonroevá [/sparkname]

Očividně, když mi sám chtěl nechat dát dost času na rozmyšlenou, tak to mělo nějaký důvod. Kývla jsem tedy.[dirspeech] Ozvu se Vám.[/dirspeech] řeknu jenom a vydechnu. Byl to celkem nátlak. Nejprve se poradím s mou asistentkou, nebo otcem, a pak uvidíme jestli do toho půjdu či ne. Nabízeli mi jenom sponzorství za jednu návštěvu. Třeba to je opravdu jen tohle, jen obyčejná návštěva.
Podívala jsem se na hodinky. Nahlodávala mě zvědavost. Když bychom to stihli do prvního kurzu ve dvě hodiny, tak bych mohla. Byla jsem nervózní. Ale otec zase říkal, nesedej s cizími lidmi do auta. Unesou tě. Ne moje předešlá odpověď byla správná. Ozvu se mu. Potom. Přečtu si vše co na mě čeká doma. Jo to je správně. [dirspeech]Těšilo mě, pane Rikkine. [/dirspeech]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri May 18, 2018 1:40 pm

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

[dirspeech]Super.[/dirspeech] Povedal trocha ironicky Michael keď videl čo Kayn urobil. Bol síce rád, že ho zachránil a vlastne vyriešil celú situáciu, ale na druhej strane práve skoro bezdôvodne zomrelo šesť ľudí. Jemné psychotické nálady Kayna nejak hrubo odignoroval aj keď mu prišlo že by si s ním o tom mohol niekedy v kľude prehovoriť. [dirspeech]Počkaj, ešte. [/dirspeech] Pošeptal pričom sa dotkol jeho ramena. [dirspeech]Cuplas Sino Liberos[/dirspeech] začal opakovať, až dokým sa jeho rana na ramene nezahojila. Potom sa pozrel do miestnosti, ktorú predtým tak usilovne strážili a znova sa pozrel na Kayna. [dirspeech]Si v poriadku?[/dirspeech] Opýtal sa trocha zmätene, na jednu stranu ho odstrašoval fakt že zabil šesť ľudí veľmi jednoduchým spôsobom, ale na druhú stranu bol celkom rád - vypadalo to že Michaelove mierové riešenie by prinieslo maximálne smrť. Potom už vošiel do miestnosti a snažil sa ignorovať pach, ktorý spôsobovalo hnijúce jedlo a zároveň hľadal nejaké vodítko. Ale bolo to jasné - hlavný bod sú sklenené dvere, kde už podľa toho ako sa dozvedeli predtým mal byť ich šéf - respektíve tam teraz asi nebol. Naznačil Kaynovi aby tam šiel ako prvý, respektíve najskôr skúsil otvoriť dvere do ďalšej miestnosti sám. Keď sa tam dostali vypadalo to ako úplne normálna kancelária - k Michaelovmu prekvapeniu ho to trocha zmiatlo. Začal uvažovať čo by mal robiť, keď sa pred ním zjavila jeho kniha. Tá sa otočila na určitú stránku, ktorá ho donútila sa pousmiať. Začal si niečo nekonkrétne predstavovať a snažil sa rozptylovať svoju magickú energiu do okolia. Potom len hlasnejšie povedal [dirspeech]Ex Solves[/dirspeech] a následne luskol prstami, čakal či sa niečo stane.


Naposledy upravil Michael dne Fri May 18, 2018 2:47 pm, celkově upraveno 1 krát



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri May 18, 2018 2:24 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Samozřejmě, v pořádku, slečno Moonroová,[/dirspeech] odpověděl muž s úsměvem a pomalu vkročil do jeho přistavené limuzíny. Masivní dveře se zavřely společně s charakteristickým zvukem a limuzína pomalu odjela, teprve až potom Cassie cítila tak nějak pocit úlevy, ani sama nevěděla proč, ale celou dobu se cítila tak nějak nepříjemně na té schůzce, pravděpodobně kvůli zvláštní atmosféře, i přes to se však očividně nehodlala vzdát možnost dotace, a tak si rychle pospíšila směrem domu. Ještě než vešla do domu si prohlédla schránku a vskutku, byla v ní obrovská obálka, taková ta žlutá, již na dotek plná papírů a pravděpodobně i materiálů. Trošku se podivila nad faktem, že znají i její adresu, ačkoli to nebylo natolik alarmující. Lehce si oddechla, že konečně dorazila domu, zavřela za sebou mohutné vchodové dveře a ihned si to namířila do ložnice, kde si plánovala pročíst již zmíněné letáky.
Ihned po otevření na ní vypadlo snad na tunu papírů, většinou takové ty klasické papíry, kde se píše o výši dotace při sponzoringu a potom detaily o spolupráci. Viděla podobné materiály snad už tisíckrát, takže přesně tak nějak věděla, co od toho má čekat.


[sparkname]Mezitím
V podzemí hotelu...[/sparkname]

Pohled jako z jatek. Na zemi nespočet mrtvol a dva omráčení muži u stěny. Ani to však chlapce jakkoli nerozladilo, vešli do kanceláře, která k jejich překvapení nevypadala vůbec nějak zajímavě, ale zdání klame, jak se říká. I přes ne příliš velký rozsah kanceláře by však hledání trvalo celkem dlouho, a kdo ví, kolik času mají, než někdo přijde sem dolu zkontrolovat své kumpány. Když Michael použil odhalující kouzlo, pouze mohl vidět, jak se otevřel jeden z šuplíků ve stole v kanceláři, málem si toho ani nevšimli, protože z nějakého důvodu z police, která byla na stěně za stolem spadlo několik věcí, nakolik se police zvláštně zatřásla. Když blíže ohledali obsah šuplíku, tak si mohli všimnout, že měl dvojité dno. Lehce ho odstranili a před nimi se zjevil trezůrek, nebyl to přímo trezor, spíše taková ta malá, pravděpodobně železná krabička, na které však byl odolný zámek. Michael pomalu zvedl železnou krabičku a zjistil, že její váha vážně neodpovídá její velikosti, nakolik pro něj byl vážný problém ji zvednout a položit na stůl. Klíč nebyl nikde k nalezení, takže bylo na chlapcích, jak se s jejich výzvou poperou.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri May 18, 2018 3:17 pm

[sparkname]Cassiopea Moonroevá [/sparkname]

Možná mě to poněkud zklamalo, o firmě tam nic moc nebylo. Věděl moc dobře, že budu zvědavá a donutí mě to navštívit samotnou firmu. Ale hlavní bylo, že budu mít dotaci pro ty děti. Neváhala jsem a vytočila číslo na asistentku a vše jí pověděla. Ihned jsem měla v hlavě návrhy na kostýmy, i na choreografii,kterou budu moci s těmi maličkými udělat, aby tu soutěž vyhráli. [thinking]Nebudou litovat, toho že se mě rozhodli podpořit.[/thinking] Usmála jsem se a dále četla všechny papíry k dotaci. Nechtěla jsem přijít ani o píď informací pod čarou, přeci jenom, co kdyby tam něco takového bylo. Nadšeně jsem poté vyrazila na tréninky do studia. Dnešní den, ačkoli byl ráno podivný, mi teď vykouzlil na tváři úsměv a já byla opět plná energie tvořit. To by chtělo nějak oslavit. Zavolala jsem proto kamarádce, zda by šla večer se mnou do baru, samozřejmě že na jednu oslavou skleničku.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri May 18, 2018 10:02 pm

[sparkname]NATHAN MILES[/sparkname]

Nathan sedel naproti staršiemu chlapíkovi, keď sa helikoptéra začala dvíhať od vrcholu budovy. Inštinktívne sa zachytil okraja kovovej konštrukcie a pozoroval, ako sa všetko pod nimi zmenšuje, bolo to po prvýkrát čo letel a pocity skľúčenosti veľmi rýchlo vystriedal úsmev na zmenšené uličky New Yorku. Jasne cítil, ako sa s každým metrom vyššie ochladzuje. Veľmi dlho netrvalo a vrátil sa späť nohami na zem aspoň obrazne. Nasadil si sluchátka so zapojeným interkomom a s nie príliš veľkou dôverou sa obrátil smerom k neznámemu. Hoci predtým v budove pôsobil dosť znepokojene, nateraz to vyzeralo, že je úplne v poriadku viac než schopný fungovať. Nathan bol stoj čo stoj odhodlaný zistiť, čo sa stalo a nehodlal tu márniť žiaden čas, ako už naznačil aj ten chlap. [dirspeech]Čo ste zač? To pracujete pre vládu alebo nejakú tajnú zložku? Tie zbrane a tá technológia, čo ste tam používali... nikdy som nič také nevidel. Môžem sa nato pozrieť? A čo okrem toho ešte máte?[/dirspeech]  opýtal sa mysliac na drobnú vecičku s energetickým poľom, ktorá ho ohromne zaujala. Zároveň ešte na záver k všetkému doložil poslednú otázku, otázku ktorá ho zaujímala zo všetkého najviac. [dirspeech]Ako som dokázal otriasť všetkým v tej miestnosti len tým, že som chcel a prečo mi pritom išla explodovať hlava?[/dirspeech]  dokončil úplne ignorujúc fakt, že tu s ním sedela aj Isabel, ktorá mohla mať svoje vlastné otázky.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri May 18, 2018 10:29 pm

[sparkname]Maddie[/sparkname]

Konečne som sa trochu upokojila, keď nás nakladali do vrtuľníka s Calebom ako príručnou batožinou. [thinking]Je to ako z akčného filmu. Nacupitá si sem dvojica chlapov so zvláštnymi mimozemskými zbraňami a kamsi nás berú. Panebože, snáď sa o tom nedozvie môj otec, pretože ma posadí na prvé lietadlo späť do Španielska,[/thinking] hučalo mi v hlave, no zvuk helikoptéry ma upokojoval a rozohnal moje neposedné myšlienky. Nič sa nedokázalo vyrovnať s pocitom letieť, dokonca ani rýchlosť idúceho auta či motorky. S každým metrom výšky som nadobúdala potrebnú istotu v samú seba, že dokážem čokoľvek, čo si zaumienim a nech toto divadielko znamená hocičo, vyrovnám sa s tým ako dáma… alebo možno trošku po rebelsky. Ešte som sa úplne nerozhodla. Dívajúc sa z výšky na malé domy, stromy, ľudí, cesty podo mnou obklopená oblakmi a jedným uchom počúvajúc Nathanove otázky, rozmýšľala som, aké by to asi bolo vedieť niečo také nadprirodzené ako on. [thinking]Možno viem čítať myšlienky! Ale nie to isto neviem, len dokážem celkom dobre odhadnúť ľudí, akurát týchto dvoch geekovsky orientovaných čudákov neviem odhadnúť. Podobné individuá som naozaj v živote nevidela. Možno budem vedieť lietať! Ó, to by bola paráda.[/thinking] Opäť moje myšlienky nabrali nekontrolovateľný smer a takúto tendenciu som mala ešte zopár sekúnd, keď mi konečne docvaklo, že sa ich môžem všetko opýtať. [dirspeech]Hej! A ako do toho všetkého zapadám ja? Tiež mám nejakú schopnosť ako tento tu?[/dirspeech] ukázala som na Nathana. [dirspeech]Mohla by som vedieť lietať? To by bolo cool.[/dirspeech] opýtala som sa s vášňou na perách, nádejou a odhodlaním v očiach.





Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri May 18, 2018 10:35 pm

[sparkname]EACHANN SHAHON[/sparkname]

Pousmial som sa. Samozrejme som tiež myslel poznámku s oblekom skôr ako srandu. Na odľahčenie situácie. Naozaj som si nevedel predstaviť, že by som v nejakom potápačskom neopréne bojoval s nadpozemskými silami. Prešli sme cez ďalší skener. Mali to tu naozaj zabezpečené. Nikdy som úprimne nevidel skener na oči. Aspoň ak sa nerátala telka. Vošli sme do zbrojnice a ja som mal pocit, že čoskoro dostanem klaustrofóbiu. Zväčša mi arzenály rôznych .. spoločností nevadili. V IDF sme to mali zvládnuté pekne. Nikdy som sa však neocitol v miestnosti, kde sa nachádzalo doslova toľko vecí o ktorých som nemal ani šajnu, čo sú zač, ako teraz. Bolo to až desivé. Považoval som sa za celkom nadšenca pre zbrane ale.. tu ? No zaskočili ma ďalšie slová, ktoré z muža vyšli. [dirspeech]Ja mám nejaký profil? [/dirspeech] Spýtal som sa prekvapivo a celkom nevinne, berúc do rúk v podstate všetko, čo mi do nich vložil. [thinking]To som tu sotva dvadsať minút, už mám profil.. chmm.[/thinking]Domyslel som si, zatiaľ čo som si vyzliekol mikinu, navliekol vestu a následne na ňu mikinu znova navliekol. Nahodil som si na hlavu kapucu, do púzdra som si pripol jednu sekundárnu zbraň a do rúk ešte zobral niečo, čo pripomínalo brokovnicu len.. teda pomaly ako z mass-effectu. Nejaké ďalšie veci, o ktoré som nemal ani potuchy a muž mi vysvetlil, kam ich dať. Cítil som a ako môj prvý deň pri gear-upe v IDF. Tiež sme fasovaly vesty a ja som nemal tušenie, čo kam dať. Tento krát to bolo jednoduchšie no stále som si myslel, že si budem musieť niekoľko krát nadrillovať vyťahovanie zásobníkov, zbraní a gadgetu, ktorý som u seba mal.[dirspeech] Som samé ucho![/dirspeech] Vyhlásil som, aj keď pravda to bola len z polovice. Vo vrecku som mal stále telefón. Ten síce nehlásil žiaden signál, ale hudbu som v ňom stiahnutú stále mal. Pichol som si do jedného ucha slúchatko, zapol som si playlist a dokonca som to všetko stihol, kým sme vošli do výťahu. Nevinný pohľad na muža v čiernom. [dirspeech]No čo.. ?[/dirspeech] Uchechtol som sa s pokrčením ramien, na jeho pravdepodobne.. no.. bohvie aký výraz.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sat May 19, 2018 11:01 am

[sparkname]Lucius Le Doux[/sparkname]

Bylo příliš mnoho podivných okolností abych si neuvědomil že se tu děje se mnou něco sakra divného. Nejdřív horká sprcha, poté led, který se rozpustí v mojí přítomnosti mnohem rychleji, pokračuje to s hořícím alkoholickým nápojem v restauraci a teď po chvilce soustředění karton skutečně vzplane. Tohle rozhodně víc připomíná jeden z mých živých snů, než sci-fi. Právě proto se několikrát štípnu do tváře, abych se ujistil že nesním. Po chvilce testování bdělosti se ujistím že se o sen tentokrát nejedná. Začnu vymýšlet racionální vysvětlení k tomuhle jevu, protože odmítám přijmout jakoukoliv myšlenku nadpřirozena. Hledání jakéhokoliv vysvětlení mi ztěžuje páčivá bolest v ruce. V jednu chvíli to vypadalo že právě má bolest, způsobila vzplanutí kartonu. Byla to ale rozhodně blbost, protože něco takového není v našem světě možné. Spíš bych si měl zajít do nemocnice než do knihovny. Rána sice byla pouze povrchová ale dle bolesti, kterou vyvolával dotyk se v ráně mohli nacházet střepy. To by mohlo vést k případnému zánětu ruky, což opravdu nechci. Přesto se rozhodnu risknout svojí zvědavost a ruku omotám bílým tričkem, abych zastavil případné krvácení. Vskutku to mohlo střepy ještě více zabodnout do ruky, ale toto riziko jsem se rozhodl podstoupit. Následně nohou udusám malinký plamínek a zbude z něho pouze kouř. Opravdu nemám zájem v knihovně číst o něčem takovém od šarlatánu a vědem, kteří jsou dle mého názoru psychicky nemocní lidé. Preferuji radši praxi než teorii. Takže si zvolím metodu pokus-omyl s tím že podobným způsobem jako u prvního kartonu, budu pokračovat u dalšího. Vskutku nemám ponětí co mám dělat, nebo dokonce co mám očekávat, ale to nikdy nezjistím, pokud to nezkusím.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sun May 20, 2018 1:50 pm

[sparkname]Cassiopea Moonroe[/sparkname]

Večer jsme se s Marikou setkaly v našem oblíbeném baru "Zlaté vejce" a popíjely u bary. Vyprávěla jsem jí vše, co jsem ten den zažila. Marika byla z úplně jiného oboru než já. Neměla moc velké cíle a již byla vdaná a bydlela s manželem v luxusním domě. Též byla velmi bohatá, ale také byla ze čtyř dětí, takže na rozmazlenost rozhodně nebyl čas.
[dirspeech]Myslím si, že bys to měla zkusit, i když to je trochu zavádějící, ale jestli ti ten chlap chce tu firmu ukázat a nabídnout ti tvé možnosti, tak je to přeci super ne? [/dirspeech]Po mě peníze nechceš, od táty to odmítáš. Dokazuješ si tu svou nezávislost, ale když ti takový dar nabídne prestižní firma, tak se cukáš. napije se Cuba libre Marika. Podívá se po zalidněném baru.
[dirspeech]Už jsem na to asi stará.[/dirspeech] Pronesla a kopla do sebe sklenku. Ono bylo už dost pozdě. [dirspeech]Půjdu domů, ty bys měla jít taky a připravit se na zítřejší návštěvu. [/dirspeech] Marika se zvedla ze židle a pohladila mě po rameni. Gesto jsem jí opětovala, i když jsem stále byla nesvá, ale asi rozhodnutá, že se půjdu do firmy podívat.
[dirspeech]Dík, Mar, dobře doraz. Ještě chvíli tady zůstanu. [/dirspeech] Marika na mě jen mávla a odcházela. Bylo něco málo po desáté hodině a já se otočila zpět k baru. Na celkem pohledného barmana jsem mávla, že si dám ještě jeden sex on the beach a bloumala jsem nad možnostmi.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sun May 20, 2018 2:02 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Vláda pracuje pro nás spíš,[/dirspeech] řekl muž a na to se lehce pousmál. Samozřejmě to myslel spíše víc jako vtip, ačkoli byla pravda, že v americké vládě měl Invitech víc jak dost figurek.[dirspeech]Well, kdyby jsi nebyl výjimečný, ani by jsi neměl možnost to vidět. Vypadá to, že jsi,[/dirspeech] odmlčel se a podíval se na dívku sedíc naproti, [dirspeech]jste... stejně výjimeční jako já. Moc se v tomhle vědeckým čoromoro nevyznám, ale jednoduše řečeno patříte do 0.8% populace, která má schopnosti.[/dirspeech] dokončil větu, načež se jeho o poznání menší přítel lehce praštil rukou do čela a protočil oči v sloup.[dirspeech]Jste potomci prvních hybridů mezi homo sapiens sapiens a homo sapiens divinus, to byla rasa, která přišla na Zemi mnohem dřív jak lidi, v řádech milionů let, a lidstvo vytvořila v podstatě jen jako pracovní sílu. Většina technologie, kterou zde vidíte je navržená a vytvořená podle původních znalostí Isu, jak jsme rasu pojmenovali. Důvod, proč na vás nepůsobí efekty jablka, to je ta technologie co položila celou místnost, je ten, že máte unikátní fyziologii podobnou Isu, která vás činní imunní vůči jejich mysl ovládající technologii.[/dirspeech] dokončil dlouhý monolog menší muž a byl rád, že konečně taky byl k něčemu. Jeho větší přítel se jen pousmál a lehce ho poplácal po zádech. [dirspeech]To je mozek mýho týmu,[/dirspeech] řekl téměř až hrdě a vytáhl z kapsy zařízení, které předtím utvořilo bariéru. [dirspeech]Je to experimentální technologie, a teď už se nedá použít. Vzal jsem to, aby popřípadě nepadla do špatných rukou, takže se klidně podívej,[/dirspeech] řekl muž a hodil Nathanovo směrem kus kovu. Vypadalo to prakticky celkem jednoduše, ačkoli věřil, že uvnitř bude celý složitý systém, který tu věc ovládá. Uprostřed mohl vidět nádobku, která nyní byla prázdná, ale předtím zářila světle modrou barvou. [dirspeech]Tohle všechno vám vysvětlí starouš. Bude mít radost ze mě, zachránit dva z nás,[/dirspeech] dodal ještě opět muž...


[sparkname]Mezitím
V podzemí invitechu...[/sparkname]

[dirspeech]Ale samozřejmě. Pozorujeme vás již téměř od vašeho narození. Každý subjekt v sobě nese latentní gen, který činí odhalení jeho genomu velice jednoduché. Jen dbáme na etickou stránku věci mnohem více, jak naši nepřátelé,[/dirspeech] řekl muž v obleku společně s tím, jak mířili s Annym směrem k autu. Nastoupili do něj a muž konečně začal vysvětlovat vše kolem. [dirspeech]Nuže, vzhledem k vašemu profilu jsme zvolili více věci na blízko. Vaše schopnost též podporuje spíše boj na blízko a vaše zkušenosti tomu nasvědčují též.[/dirspeech] začal svůj monolog. Na stole před nimi ve velkém SUV se vysunul celý arsenál, co Anny dostal. [dirspeech]Zbraně, které jste dostal jsou z unikátního materiálu. Vysvětlovat chemické proporce nemá asi cenu, jednoduše jsou mnohem lehčí, vydrží víc a není v nich téměř žádný zpětný ráz, nakolik je materiál schopen ho pohltit. Nejpodstatnější částí jsou však náboje, jak jste si jistě všiml, textura povrchu připomíná sklo a vnitřek je naplněn modrou tekutinou. Nebudeme rozebírat opět chemické složení, jednoduše se jedná o náboje určené pro souboj s nepřáteli, kteří nejsou normální lidé. Má mnohem větší průraznou sílu a po nárazu způsobuje na rozdíl od kulky zranění ve velkém rozsahu. Kromě toho dokáže projít skrz většinu jinak střelbě odolných materiálů, a to i skrze železo, tlusté dřevo či kámen. Dále jsme vám dali do arsenálu dva meče v japonském stylu katan. Jsou to zatím prototypy, na kterých se pracuje. Byly vytvořené speciálně pro někoho, kdo má regenerační schopnosti, nakolik katany při fyzickém kontaktu s cílem čerpají fyzickou energii a tvoří na svém povrchu oku neviditelné energetické pole, které jejich řeznou sílu zvětšuje několikasetnásobně, až do hranic, kdy dokáže projít skrze titan jako nůž máslem. Ale jak jsem řekl, jsou to pouze prototypy, takže je používejte s opatrností. Kromě toho tu máme klasické komunikační a informační holografické zařízení v náramku a v neposlední řadě antigravitační boty, které dokážou přilnout k povrchu a dovolí jejich nositeli se udržet i přes velký tlak.[/dirspeech] dokončil muž 'briefing' a čekal na Annyho reakci.


[sparkname]Mezitím
Ve slepé uličcce...[/sparkname]

Lucius se soustředí na karton před ním, nic však nepřichází. Bylo to, jako kdyby to bylo skryté někde hluboko v něm a on se snažil na to dosáhnout, ale je to příliš hluboko. A přišlo mu nelogické aby se musel pokaždé zranit, aby to dokázal vyvolat, i přes to se však snažil soustředit na karton. V jednu chvíli se z něj začalo lehce kouřit, i to však po několika sekundách přestalo a Lucius měl pocit, že mu něco musí rozhodně unikat. Bylo to zvláštní, i přes to, že si stále nechtěl moc přiznat, že je něco takového možné se snažil najít nejlepší možné racionální vysvětlení k tomu všemu, co se před ním aktuálně dělo. Věděl, že je ta schopnost nějakým způsobem napojená na pocit bolesti, tedy na jeho emoční stav pravděpodobně, nakolik pohledy lidí kolem tomu rozhodně též moc nepomohli. Při extrémních emocí existují případy u lidí, že dokážou na několik sekund překonat své lidské hranice, jako například matka slyšící své plačící dítě, která dokáže na mžik sekundy zvednout váhu celého auta jen aby z jeho vraku zachránila ono dítě. Ale tohle byl jiný pocit, byl to pocit, že je to síla, co v něm je, ale je určitým způsobem příliš daleko, a on se k ní nedokáže normální cestou dostat. Jeho soustředění navíc narušovala pulsující bolest, která se pomalu začala rozšiřovat do celého zápěstí a i části předloktí.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sun May 20, 2018 7:46 pm

[sparkname]Maddie[/sparkname]

Za hluku helikoptéry som opäť podľahla svojím vlastným logickým pochodom, ktoré by iný človek isto označil za úplne nelogické, ale pre mňa jednoducho mali vlastnú chronológiu. [thinking]Takže som z rasy bohvie akej, on je očividne tiež, za chvíľu mi povie, že ani nepochádzam z tejto planéty, ale narodila som sa niekde ďaleko vo vesmíre. Toto ako Nathanovi dáva nejaký zmysel?[/thinking] Pri pohľade naňho, ako do detailu skúma technologickú hračku, ktorú mu hodil ten Muž v čiernom, ma až zamrazilo. [thinking]Do takýchto vecí sa naozaj nevyznám, a prečo sa ten chlap venuje len Nathanovi? Vôbec neodpovedal na moju otázku. Naozaj chcem vedieť, aké mám zvláštne schopnosti.[/thinking] Začínala ma opantávať nervozita, zvedavo som sa dívala na všetky strany, skúmala všetky uhly a snažila sa vyčítať, čo najviac z reči tela mojich troch spolucestujúcich. Obaja agenti sedeli uvoľnene s nohami doširoka, Nathan sedel v podobnej polohe, no o niečo vzpriamenejší a jednou nohou sa zľahka dotýkal mojej.[thinking]To je asi celkom dobré znamenie, očividne má vo mne rovnakú oporu, ako ja v ňom v tejto naozaj podivuhodnej situácií.[/thinking] Vysoký muž v čiernom pôsobil ležérne a spokojne sám so sebou, očividne preto, že prinesie šéfovi nové dve hračky, čo sme mali byť asi my dvaja s Nathanom. Na tvári mal taký poloúspev, čo bolo na jednej strane upokojujúce na druhej trochu znervózňujúce, pretože človek nemohol vedieť, čo od neho čakať. Druhý, menší muž v čiernom pôsobil o niečo príjemnejšie, bol to taký chlapík cez techniku s priateľským pohľadom. No a Nathan? Ten bol očividne zaujatý novou technológiou a prekvapený svojimi novými schopnosťami. [thinking]Keď už sme pri nich, mám sa toho muža v čiernom spýtať znova? A počkať! On sa nám ani nepredstavil. To je zvláštne. Veď nie sú z tajnej služby. Hoci, ak by naozaj pracovali pre vládu…. no ale aspoň prezývku by nám  mohol povedať.[/thinking] Odhrnula som si vlasy z tváre, uprene sa na muža zadívala a taktne, no zvedavo naňho vychŕlila svoje ďalšie otázky,[dirspeech]Tak teda akú mám schopnosť ja? A mimochodom volám sa Isabel a vy ste?[/dirspeech] vystrela som ruku a podala mu ju.[dirspeech]A ak sa smiem spýtať, kto je ten starúš? Za kým letíme?[/dirspeech]


Sponsored content






    This forum was created by a multicultural team of various faiths and beliefs.