Chatbox

New York


Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Apr 27, 2018 5:49 pm

First topic message reminder :

[sparkofficloc][loc first="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny110.png" second="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny210.png" third="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny310.jpg"]
Centrální město Ameriky a hlavní město státu New York v USA. Tato betonová džungle, též známá jako „město, které nikdy nespí“, je jedno z nejslavnějších amerických měst, které do svého centra každoročně přiláká nespočet turistů z celého světa. Veškeré dění v Severní Americe se točí hlavně v oblasti kolem New Yorku a přilehlého okolí, kvůli čemuž zde také naleznete sídla všech významných organizací a nejen jich. New York, podobně jako Praha, má velice teplá léta a v zimě zde můžete nalézt i sníh. Budovy v New Yorku mají typickou architekturu, i když zde naleznete i velice významné architektonické kousky. Ačkoli se jedná o betonovou džungli, v samém srdci New Yorku můžete nalézt jeden z největších městských parků, který je zelenou dominantou města.

New York je centrálním městem, nachází se zde hlavní sídla Rex Deus a Illuminati pro celou Ameriku. V New Yorku lze používat městské hashtagy založené na vaší aktuální poloze v nějaké specifické části či oblasti v New Yorku. Veškeré městské hashtagy naleznete vypsané, společně s popiskem daných lokalit, níže.[/sparkofficloc][sparkofficloc][/sparkofficloc]


Naposledy upravil BLVCK.SPVRK dne Thu Jun 28, 2018 6:17 pm, celkově upraveno 1 krát



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed May 30, 2018 8:04 pm

[sparkname]MADDIE[/sparkname]

[thinking]Takže Nate uvidí, čo mám v hlave? No, aspoň, že to nebude celkom moja hlava.[/thinking] vyplašila som sa a upokojila v jeden okamih. Čím ďalej, tým som bola zvedavšia, kto je môj predok. Tak, či tak mi to tu celé pripadalo ako v superakčnom filme, ktorému som ale ajtak príliš nerozumela. Okrem toho, že sa mám držať svojej vlastnej genetickej hranice, to v praxi snáď znamená, že sa nemám príliš pripútať k svojmu predkovi. Najskôr ma však preskenujú, proti tomu nemám námietky. Sediac na kresle som sa zadívala na monitor pred sebou, zatiaľ tam svietil animovaný model pohybujúcej DNA na modrom podklade. Nevedela som však, či ide o moju DNA alebo to je iba nejaký druh šetriča obrazovky. Pohľad mi skĺzol na šaty, ktorých rozparok mi pri ležaní v kresle až príliš odhaľoval stehno a Nate si to očividne dobre všimol. Snažila som sa zahaliť, no môj pokus prerušil svietiaci monitor, na ktorom pribúdalo omnoho viac údajov a zrazu mi bolo jasné, že táto DNA je moja. Začalo sa skenovanie. Z nenazdajky som sa ocitla v prázdnote, o ktorej Em hovoril. Pozrela som sa pod seba a stála som prakticky vo vzduchu alebo skôr v zvláštnej bielomodrej hmle či oblaku. V mnohých ohľadoch som si však pridala známo. Priestor pôsobil príjemne a upokojujúco. Pohla som rukou do prava a tá prešla cez hmlu. Pripomínalo mi to pohľad na oblaky z lietadla, ale tentokrát som bola vo vnútri toho oblaku. [dirspeech]Takto sa musí cítiť Perinbaba každý deň,[/dirspeech] poznamenala som s úsmevom na tvári a pomalými krokmi prešla zopár metrov po bledomodrej cukrovej vate. Ostražito som pozorovala každý kút, či sa niekde niečo nepohne, nešuchne, nezabzučí, ale všade bolo hrobové ticho bez najmenšieho náznaku akéhokoľvek pohybu. Iba bielomodrá pena, ktorá ma obklopovala, no nemohla som sa jej dotknúť, stále mi prešla cez prsty. Po chvíli som si všimla, že niektoré miesta peny sú tmavšie ako iné. [dirspeech]Čo mám robiť teraz? Iba čakať?[/dirspeech] Opýtala som sa s nádejou, že mi niekto odpovie. Každý kúsok môjho tela horel nedočkavosťou. Uvidím úplne nový svet. Uvidím život niekoho iného. Prvýkrát to vlastne nebudem ja. V očiach som zrazu mala presne ten istý neuhasiteľný požiar, ktorý ma zachvátil, keď som sa rozhodla ostať v Invitechu. Srdce mi začalo biť ako o život, zrýchlene som dýchala a pozorovala ako hmla začína pomaly ustupovať. Bolo jej menej a menej až som zrazu stála na pevnej zemi z kameňa krémovej farby. O pár metrov ďalej stál múrik a mne docvaklo. [thinking]Stojím na balóne![/thinking] Podišla som ešte zopár krokov a pred očami sa mi rozprestieral obrovský a nádherný palác z vápenca a mramoru s vysokými stĺpmi tiahnucími sa do neba, prekrásnymi zelenými záhradami a majestátnymi sochami. Piesok a teplý vzduch mi udreli do tváre a ja som len bez dychu stála a nemohla uveriť vlastným očiam.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed May 30, 2018 8:23 pm

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Počas predošlých udalostí bol Michael celkom mimo, nejak sa mu stále nepodarilo prijať fakt, že mafiáni by stále prichádzali a oni by im v podstate vôbec nemohli čeliť. To sa však zmenilo príchodom Annyho, na ktorého akciu sa Michael už len rezignovane pozeral - dnes ho už asi nič nemohlo prekvapiť. Keď videl Annyho regeneráciu všetko si tak nejak dal dokopy a možno sa mu aj trocha uľavilo, ďalší z nich. Za jeden deň sa ich teda celkom dosť nazbieralo. Vďaka Annymu utiekli mafiáni a predtým než Michael vôbec stihol navrhnúť ďalší prieskum podzemia pomaly už sedeli v aute. Nestihol ani vyliečiť Kayna a už sedeli v aute. Michael sa celú dobu nechal tak nejak ťahať s prúdom, potreboval čas na to aby to všetko pochopil. Pri narážke neznámeho muža v aute sa len zasekol. [dirspeech]Opus Dei? Vlastne sa volám Michael.[/dirspeech] Povedal trocha nepríjemným tónom a vôbec sa mu prestávala páčiť situácia - vypadalo to že sa len valí z jedného nebezpečenstva do druhého. Pohľadom si prešiel Annyho a vypadalo to že žiadna z guliek na ňom nenechala žiadnu stopu. Michael to začal porovnávať s jeho liečebným kúzlom, ale keď si uvedomil že pri tom Anny nič nehovoril tak bol len viacej zmätený. [dirspeech]Tak - čo sa tu deje?[/dirspeech] Opýtal sa so značnou dávkou irónie, už toho na neho bolo v dnešnom dni moc a on nedokázal o všetkom premýšľať moc vážne.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed May 30, 2018 9:47 pm

[sparkname]Cassiopea Moonroe[/sparkname]

[dirspeech]To samozřejmě vždy je to o nadšení tanečníka.[/dirspeech] napiju se a dívám se kolem. Měla jsem strašně dobrý pocit z toho všeho. Podívala jsem se zpět na pana Rikkina.
V neděli večer budu mít volno, můžu se zastavit. Vše Vám napíšu do emailu. řeknu jednoduše. Už jsem se těšila, jak budu zase po dlouhý době mít oheň v ruce.
[dirspeech]No pokud mě omluvíte, pane Rikkine, dnešek byl velkou premiérou, měla bych se přivítat s dalšími lidmi. Jsem moc ráda, že jste se přišel podívat, i když to není Váš šálek kávy.[/dirspeech] Vstanu a podám mu ruku a mile se na něj usměju.
[dirspeech]Příští týden budu pravděpodobně pryč. Dostala jsem nabídku opět učit na festivalu v České republice, tak pojedu i rovnou vystupovat. Jezdím tam každý rok. Tak kdybych se dlouho neozývala. Ráda jsem Vás viděla. [/dirspeech]stisknu mu ruku, a pak už se jdu bavit s ostatními hosty a kolegy. Bylo mi to trochu nemilé nechat ho tam, ale já měla své povinnosti a nejít se přivítat se sponzory bylo jako spáchat společenskou sebevraždu. Na všechny jsem se mile usmívala, i když mě to unavovalo, stejně to byla taková ta odměna a třešnička na dortu. Večer byl velice dlouhý a já s kolegyněmi ve finále skončila v baru až do pozdních ranních hodin. Ještě, že byla druhý den sobota, nicméně večer nás představení čekalo znovu.
Až v půl 6 ráno jsem se dostala do své milované postele. Nikdo a nic na světě mě teď nedonutí z ní vylézt. ... po asi dalších 5 hodinách spánku a jednom ibalginu, jsem stihla napsat email panu Rikkinovi, že vystupovat bych chtěla ideálně ve 20:00, potřebuju možnost na převlečení, prostor minimálně 6x6 metrů na pokud možno rovném povrchu, ozvučení, hudbu přinesu na flashdisku a přístup k vodě, abych si mohla namočit hadry na hašení. Pak jsem se rychle najedla hodila na sebe něco "normálního" a běžela do divadla na další zkoušku.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed May 30, 2018 10:08 pm

[sparkname]NATHAN MILES[/sparkname]

Veľmi presne som si nedokázal predstaviť to, čo tu Magnus popisoval a nebolo to pre nedostatok predstavivosti, ale skôr pre neúplnú znalosť toho, čo nás očakávalo – koniec koncov, nikdy sme nič podobné neprežili. Normálne by som nezaváhal ani sekundu a sadol do kresla pred sebou, lenže než som sa stihol rozhýbať už sa tejto úlohy zhostila pohotová Maddie s riadnou dávkou nadšenia spojeného so sebavedomím, ktoré z nej mohol človek priam vycítiť. Keď sa pohodlne usadila stroj sa akoby prebral k životu, všetko prebiehalo takmer automatizovane. Kontrolná konzola začala získavať, spracovávať a vyhodnocovať už existujúce aj novoprijímané dáta. Zvyšok úkonov už potom obstarával Magnus a ja som sa mu len díval cez plece pričom som pohľadom pravidelne zablúdil k Maddie, aby som sa uistil, že všetko prebieha v poriadku, tak ako má, taktiež s miernou nádejou, že sa napokon rozhodne na poslednú chvíľku vycúvať a jej miesto zaujmem, čo sa však napokon nestalo.

Kým Maddie pomaly začínala upadať do spánku v tomto svete až mu nakoniec podľahla a zároveň sa prebúdzala v spomienkach svojho predka, čo mal zas na starosť Magnus, rozhodol som sa ho povypytovať ešte na pár ďalších vecí. [dirspeech]Z toho čo sa nám tu povedalo už vieme, že je nás málo, ľudí s týmito špecifickými schopnosťami, respektíve DNA. Musíte mať nejaký prehľad, chcem povedať, že Invitech je tu už cez storočie. Koľko nás je celkovo a koľkí spolupracujú ako my? A hlavne, ako operujú ISU, sú na ich strane aj ľudia ako ja či Isabel? Takí, ktorých neovládajú skrz svoje technológie?[/dirspeech] opýtal som sa na všetky tieto otázky s očividným záujmom, vedieť proti čomu a komu môžeme v budúcnosti stáť.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed May 30, 2018 10:09 pm

[sparkname]Lucia McGolden[/sparkname]

Reakce toho muže byla poněkud otevřenější než jsem čekala, popravdě? Ano, svou odpovědí mě opravdu překvapil. Můj postoj se stejně tak jako ten jeho najedou obrátil. Z toho muže který s opatrností požádal o cigaretu se stal najednou útočník chrlící nečekané informace s postojem tak uvolněným až mi to nahánělo husí kůži. Samozřejmě jsem tuto emoci, nebo reakci na jeho postoj nedala nijak znát. Byla jsem kamenná jako vždy.
V průběhu toho co mluvil jsem se jenom opřela do zahradního křesla na kterém jsem seděla  potahovala z cigarety. Dívala jsem se na obláček dýmu, který se mi linul skrze rty i přes to že jsem přímo nevydechla. Ruku kterou jsem mu nabídla jsem samozřejmě po jeho první odpovědi ihned sklopila.
[dirspeech]Thomasi...[/dirspeech] Vydechla jsem kouř z úst a byla k němu natočená z profilu. První co se k němu stočilo byly moje oči, až potom celý výraz v obličeji. [dirspeech]...toto je jeden z nejluxusnějších hotelů s velkou popularitou a oblibou u lidí vyšších postavení jako jsou politici, členové parlamentu, významní soudci, dokonce i prezidenti a následně zazobanci a nebo jejich děti.[/dirspeech] Mírně jsem pokývla hlavou na znak že to mluvím o sobě. Avšak jako o té největší spodině která by se v tomto hotelu mohla naskytnout. Pokud je to začínající novinář, vážně si myslel že bude mít žebříček k úspěchu přímo u mých dvířek? Pokud by chtěl napsat skvělý článek, dostat informace a možná i fotografii, takový politik, soudce a nedej bože prezident by ho místo schodků k úspěchu rovnu vystřelily k nebesům novinářské schopnosti a zdatnosti. Další možností bylo že budu prostředníkem pro jeho práci, na to jsem ale bohužel neměla vůbec čas. [dirspeech]Tím jsem chtěla říct jednu věc. Jak je možné že takový novinář sleduje dívku jako já, která je v tomto hotelu asi jako kámen mezi obroušenými diamanty.[/dirspeech] Mírně jsem se k němu nahla tělem a ruce si založila do sebe stylem, že jsem si dlaněmi držela pas. Hlavu jsem měla nakloněnou mírně na stranu. Na to že ho upoutal můj notes jsem nereagovala. Byla to osobní věc a místo toho abych na to nějak dávala důraz tím že ho odmítnu mu cokoliv ukázat, raději jsem tuto informaci o notesu nechala prostě plynout dál, dělala jsem radši že jsem tuto zmínku ani neslyšela. [thinking]Proč mám takový problém s tou důvěrou, sakra, kde je ta holka.[/thinking] Mírně jsem se zamračila, Wendy mi tu v tuto chvíli chyběla. [dirspeech]Co chcete.[/dirspeech] Chtěl jet proti proudu? Celkem riskantní cesta, měl štěstí že já se snažím proti proudu plavat celý život, takže to pro mě bylo jako kdybych se bavila sama se sebou. Mluvil přímo, bez přetvářky.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu May 31, 2018 8:43 am

[sparkname]EACHANN SHAHON[/sparkname]

Poslúchli ma. Len som im uhol z cesty, púzdro katany som udrel do oblečenia zosnulého a prezrel som si už vypratanú miestnosť. Ostali tu len ďalší dvaja ľudia. Podišiel som až k nim. Zrazu tu bolo hrozné ticho. Nie že by som ho cez stále hrajúce slúchadlá počul. Mal som šťastie. Žiadna guľka netrafila ani iPod, ani slúchadlá, ani kábel. keď som prišiel k tým dvom. Všimol som si, že je jeden z nich zranený. Povzdychol som si a len som naznačil, že ideme. Zobral som zraneného popod rameno a druhú ruku som mu pritlačil na ranu. Spolu sme vyšli von z hotelu a ja som bez jediného slova nechal, nech obaja nastúpia do suv-čka. Sám som vliezol dovnútra. Vybral som si jedno slúchadlo, aby som aj počul nejaký post-briefing od pána y. [dirspeech]Rado sa stalo[/dirspeech]. Usmial som sa naňho, na čo som si len hlavu podoprel rukou a začal som civieť von z auta na to, ako okolo nás prebiehali ulice.. ľudia.. obrazy. Nevyzeralo to tak, že by niekto z tých dvoch vedel, o čo ide. To ma neprekvapovalo. Mal som to podobné. Pohľad som otočil na Michaela a s úprimným výrazom som pokrčil ramenami. [dirspeech]Sme skupina superhrdinov so špeciálnymi schopnosťami bojujúcim proti Iluminátom a zlým ľuďom. Eeej, vitajte v klube.[/dirspeech] Zasmial som sa, no následne som len bol ticho. Pohodlnejšie som sa usadil, znova som si do voľného ucha pichol slúchadlo a pohľad namieril na cestu von. Moc som ich ďalej nevnímal.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu May 31, 2018 8:47 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Theo dorazil do knihovny. Konečně místo, které po všem tom zmatku bylo klidné a panoval v něm alespoň na první pohled mír. Lehce se pousmál na knihovnici, kterou vzhledem ke své relativně časté docházce zde již znal a rovnou se vydal směrem k policím. Vlastně ani nevěděl, co má hledat první, jestli mýty a pověsti anebo vědeckofantastickou literaturu. Už odmala byl vychováván spíše k tomu, aby věřil svým smyslům, jak se řídil podle něčeho, co někdy vyřkl nějaký bílý. Ale tak co, zoufalá situace si vyžadovala zoufalé řešení. Po několika minutách hledání ve všech možných částech knihovny došel k jednomu z mnoha stolů, které se zde nacházeli a v klidu se posadil, schválně si vybral ten prázdný, protože nechtěl vypadat jako nějaký lunatik. Rozložil sadu několika knih před sebou a s mírně otráveným pohledem, nakolik tohle nebyla právě jeho cílová literatura otevřel jednu z nich a začal v ní číst. Čekal ho pravděpodobně dlouhý den a kdo ví jestli ne i dlouhá noc, měl toho před sebou totiž hodně, co musel prostudovat.


[sparkname]Mezitím
V podzemí Invitechu...[/sparkname]

Magnus se zadíval na Maddie a přitom se lehce pousmál. Její kuráž a nadšení pro věc se mu líbila. [dirspeech]Tak tomu říkám královská krev,[/dirspeech] podivil se Magnus, když Animus dokončil proces skenování a veškerá data se objevila na obrazovce, v tu chvíli mohl Nathan vidět 3D model Kleopatry a informace o ní, načež mu došlo, že právě ona je tím předkem, do kterého se Maddie převtělila. [dirspeech]Jen velice málo,[/dirspeech] začal odpovídat Nathanovi, [dirspeech]většina z nás se rodí s recisivními geny, které jsou dormantní a probouzí se v určitém věku či při určité situaci. Existují však i tací, kteří mají své schopnosti již několik dní po jejich narození, to je však velice ojedinělé. Neexistuje nic jako rodokmen nebo podobně, ale kdokoli, kdo využívá své schopnosti generuje energetickou stopu, která je sledovatelná, pokud k tomu máte správnou technologii. Illuminati se snaží získávat naše lidi již po celé generace. Naše genetická informace je klíčem k jejich moci. Naštěstí pro nás většinou jsme my těmi prvními, i když ne vždy...[/dirspeech] dodal ještě lehce zarmouceným tónem, načež jeho pohled na chvíli uhnul stranou. [dirspeech]Ještě se toho máte hodně co učit,[/dirspeech] dodal, to už se však na obrazovce začal formovat svět kolem Isabel, nyní již Kleopatry...

Auto zastavilo a všichni z něj vystoupili. Muž se pouze lehce pousmál na Annyho narážku, která vlastně ale byla celkem výstižná. [dirspeech]Opus Dei, to je přezdívka vašeho,[/dirspeech] pozastavil se na chvíli muž, [dirspeech]druhu.[/dirspeech] Dodal lehce. To už však chlapci kráčeli do budovy Invitechu. Když stáli ve výtahu, mohli vidět skrze prosklenou šachtu všechna poschodí a variaci věcí, které se na každém z nich dějí, přičemž mohli vidět i místnost s Animem, kde se právě nacházela Isabel s Nathanem. Po několika patrech směrem dolu výtah konečně zastavil a oni se objevili v obrovské podzemní místnosti, ve které to již Anny znal. Místo místnosti, kam šel předtím je však muž vedl vstříc obrovským dveřím, které se nacházeli na samotném konci místnosti. Před dveřmi se jen lehce pousmál a poté je opustil, načež se dveře otevřeli. Mohli před sebou spatřit obrovskou pracovnu, které dominovalo 'okno' zabírající celou protější stěnu vůči dveřím. [dirspeech]Pojďte dál, již tu na vás čekám,[/dirspeech] ozvalo se zpoza křesla, které ještě bylo otočeno směrem k oknu.


[sparkname]Mezitím
V hotelové zahrádce...[/sparkname]

[dirspeech]Možná máte pravdu, ale říkejme tomu novinářský čich. Skutečně jsem v tomto hotelu proto, že je známé, že sem často chodí lidé, jejichž slovo by mohlo vypadat v článku dobře. Ale zaujala jste mne vy, a to nejen na profesní úrovni,[/dirspeech] dodal, načež si naposled popotáhl z cigarety ještě předtím, než ji odložil a típnul o popelník. [dirspeech]Takový článek o životě bohatých by se četl dobře. V dnešním světě to lidi zajímá, chtějí vědět a poznat životy, které jsou pro ně zdánlivě nedosažitelné. Chtějí si je prožít, a pokud už nemohou ve skutečnosti, tak alespoň skrze řádky,[/dirspeech] dodal ještě, načež se pousmál. [dirspeech]Ale očekávám, že neodcházíte již dnes a určitě na někoho čekáte, takže vás nebudu zdržovat. Velice rád jsem vás poznal, slečno McGolden,[/dirspeech] dodal ještě. Následně se zvedl ze zahradního křesla, které lehce posunul ke stolu a mírně se poklonil hlavou na znamení úcty vůči Lucy. Poté už mohla Lucy jen pozorovat jak se mírným krokem vydal směrem k hotelovému Lobby.


[note]@Viselec - je na tobě, jakou knihu / knihy si zvolíš
@Cassiopea - nemám moc co postnout[/note]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Jun 01, 2018 12:19 am

[sparkname]Theodor Raincrow[/sparkname]

Byl rád, když po cestě rušnými ulicemi konečně dorazil do svého výrazně klidnějšího cíle. Věnoval letmý úsměv a pokývnutí přítomné knihovnici. Bylo příjemné vidět známou tvář. Z toho, čeho si během svých návštěv stihl všimnout, to byla vcelku vstřícná žena, která se pečlivě věnovala své práci.Tedy člověk hodný respektu. Sotva jí minul, otevřela se před ním ovšem celá širá plocha knihovny a on si naplno uvědomil, co ho čeká za úkol.
Nezavrhoval zcela evropský styl myšlení. Celá vědecká disciplína rozhodně měla své přínosy, sám se konec konců snažil dostat na medicínu. A nehledě na to, co si o něm kdo myslel, v Americe se jen těžko hledalo místo, kde by člověka neustále neobklopoval. Jenže jak přišlo na cokoliv, co nějakým způsobem ze současného věděckého poznání vybočovalo, nebo se dalo označit za spirituální, neexistovalo místo na které by se člověk mohl obrátit. Nebylo to jako když se potřeboval učit biologii na přijímačky. Už viděl, jak celou situaci vysvětluje knihovnici: "Dobrý den, před chvílí jsem proletěl někým, kdo se mě pokusil napadnout a zdá se, že stejný proces se opakuje kdykoliv bych se měl zranit, jakou literaturu byste mi doporučila?"
Povzdechl si. Ve své domovině by se jednoduše obrátil na medicine mana. Ať už by to byl Onacona, nebo někdo jiný. Zkrátka na odborníka. Jenže tady nikdo takový neexistoval. A tak byly skutečné poznatky a znalosti ztracené mezi fantasiemi, povídačkami a nejhůř ze všeho výmysly lidí, kteří se snažili na nevědomosti ostatních vydělat.
Chvíli se potýkal s tím, kde by měl přesně začít hledat. Prohledávat fikční literaturu mu přišlo podobně zbytečné, jako nechávat si převyprávět informace od někoho, kdo je kdysi jednou zaslechl, když měl možnost se zeptat rovnou toho, kdo mu je řekl. Nakonec se tak rozhodl zaměřit se na různé mýty, legendy a pověry, které v sobě i z jeho osobních zkušeností často obsahovaly střípky znalostí. Věděl například o tom, že Irové nejspíš také znali Malý národ, akorát je označovali za víly a skřítky. Stejně tak se obecné povědomí o důležitosti čísla 7 shodovalo s učením jeho kultury.
Ke svému nemalému potěšení se mu podařilo najít prázdný stůl, kam postupně snesl několik různých knih v nichž doufal, že by mohl být aspoň náznak nějaké důležité informace. Když se ke stolu konečně posadil nacházelo se na něm několik přehledů světových mytologií od egyptské, přes řeckou až k starověké Číně, spolu s několika knihami mapujícími moderní mýty, pověry a urban legends. A také jedna kniha věnující se zázrakům svatých, kterou nečekaně objevil při rychlém průchodu religionistické sekce. Na jeho tváři se i přes všechen stres objevil náznak úsměvu ve spokojenosti nad tím, kolik se mu toho podařilo nastřádat. Ten ale zmizel hned vzápětí, když si uvědomil, že bude taky muset všechny ty knihy projít. Ale nezbývalo nic jiného, než se dát do práce.
Otevřel první z knih, kterou měl náhodou nejblíže po ruce, a položil prst na začátek prvního řádku. Kdyby měl všechny ty knihy, co teď ležely před ním, pečlivě přečíst, musel by v knihovně strávit několik dní. A i kdyby něco takového hodlal dobrovolně podstoupit, rozhodně si nemyslel, že si takový luxus mohl ve své současné situaci vůbec dovolit. Proto se dal do práce metodou rychločtení, kdy jezdil po jednotlivých řádcích prstem, zatímco očima zachycoval některá slova. Teprve, když se mu zdálo. že by se informace v knize mohla nějak týkat jeho konkrétního problému, dal se do podrobného čtení.
Jakkoliv si tímhle způsobem práce šetřil čas, ani náhodou nebyl méně náročný na soustředění a vyčerpávající byl pravděpodobně ještě o něco víc, než normální čtení. Takže v jeho práci vznikaly nepravidelné přestávky, které trávil zíráním do blba a občas přemýšlením nad tím, jak strašně by s tím rád přestal, nebo užíváním si pocitu marnosti celého svého počínání. Obvykle ale netrvaly příliš dlouho. Stačilo, aby si vzpomněl na přátelský obličej, který mu tak vřele přislíbil další shledání, aby se dal s novým elánem do práce.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Jun 01, 2018 10:05 pm

[sparkname]NATHAN MILES[/sparkname]

Než sa prístroj nastavil a začal generovať okolie pred Maddie, respektíve jej predka z dávnej histórie sústredene som pozoroval Magnusa a jeho reakcie k otázkam, ktoré som nastolil. Jeho odpoveď bola v istej časti neurčitá, zdalo sa akobyho ho niečo ťažilo, alebo trápilo. Nebol som však žiaden prebojník v konverzácii a tak sme tam len chvíľku ticho stáli než sa svet okolo Isabel konečne vykreslil. So záujmom som si po poznámke Magnusa prečítal nápis vedľa zobrazeného 3D modelu a stručne sa oboznámil s dátami, ktoré prístroj získaval z genetickej pamäte. Výrazná zhoda s líniou ptolemaickej dynastie, svietilo z obrazovky napojenej na Animus. Zatiaľčo som sa venoval vstrebávaniu informácií z obrazoviek prešiel okolo nášho vedátorského poschodia presklenný výťah, ktorý som zaregistroval len letmo.

[dirspeech]Kleopatra VII., posledný faraón starovekého Egypta, bola členom ptolemaickej dynastie, rodiny gréckeho pôvodu, ktorá vládla starovekému Egyptu. Narodená v roku 69 p. n. l., po smrti otca prevzala trón a zdedila kultúru starú tri tisícročia. Z hľadiska diplomacie bola zosobášená s bratom Ptolemaiom XIII., ktorý s ňou sedel na tróne, neskôr ju zradil, upieral si jej nárok a snažil sa ju vyhnať z Alexandrie. Potom, čo bola nútená ujsť do exilu získala na svoju stranu ďalšiu ikonickú postavu v histórii, Caesara, ktorý bol okamžite okúzlený jej dôvtipom a krásou. Panujúci Ptolemaios zomiera za záhadných okolností, podmanivá vládkyňa sa vracia na trón tentokrát v sprievode rímskeho imperátora,[/dirspeech] dočítal som prvý odstavec obsiahlej správy a okom zablúdil k Magnusovi, ktorý vyzeral v celku spokojne s tím, čo vyčítal z dát, zatiaľčo som si ja sám spravil výlet do histórie o ktorú som sa tak podrobne nezaujímal. Iste, tušil som kto bola Kleopatra VII. a mal o nej nejaká vedomosti, ale nič konkrétne, takže mi to pomohlo sa trochu zorientovať. [dirspeech]Zaujímavé čítanie,[/dirspeech] hlesol som a ukázal na medzeru v dávnej histórii, kde sa písalo, že dodnes nie je známe ako sa panovníčke podarilo dostať utláčaný národ z rúk mocného diktátora Caesara. Taktiež sa tam dalo dočítať, že Kleopatra nebola len krásna a podmanivá, ale vyvažovala to svojím silným intelektom. Za život hovorila dvanástimi jazykmi, bola vzdelaná v matematike, filozofii, rečníctve či astronómii. Bola vypočítavá, napadlo ma pričom som okom sklesol k Maddie v stroji. Ďalej sa v základných informáciách písalo o tom, ako po smrti Caesara ohúrila  jeho nástupcu Marcusa Antoniusa. Ten napokon doplatil na lásku k nej, vznikol vojenský konflikt z ktorého sa už ani jeden nedokázal dostať. Zatiaľčo on sa prebodol vlastným mečom, egyptská kráľovná zomiera 12. augusta 30 rokov pred Kristom za záhadných okolností, kedy sa v rámci dostupných historických dát tvrdí, že sa otrávila nešpecifikovaným jedom.

Po dočítaní som sa vrátil k ďalším veciam, ktorým som už tak dobre nerozumel. Zdalo sa, že určité sekvencie akoby chýbali, boli tam dlhé medzery, ktoré sa zhodovali s dátumami, ktoré boli vterajšej písanej histórií ľudí skôr predpokladmi než reálnymi faktami. [thinking]Je to ako nejaká počítačová hra, aby získala určité spomienky musí poctivo prejsť inými,[/thinking] napadlo ma. Hľadieť do Animusu bolo ako závislosť, všetko, čo tá vecička generovala bolo ako z kroniky, ktorú nemáte šancu kúpiť ani ju komplexne naštudovať. Muselo byť úžasné prežívať históriu svojej pradávnej pokrvnej línie. [dirspeech]Máte pre mňa zatiaľ nejakú úlohu? Dal by som si nejakú kávu a niečo pod zub[/dirspeech] zazíval som, postávajúc tam v pokrčenej bielej košeli, nohaviciach a nepohodlných topánkach z ktorých som mal už nepríjemné otlaky. Nespal som už dobrých 24 hodín, čo však u mňa bolo skôr pomaly sa stávajúcim zvykom. Siahol som do vrecka nohavíc, aby som skontroloval ich obsah a pri vyberaní malého technologického zázraku od muža z vrtuľníka mi na zem spadli kľúče od auta, ktoré som inštiktívne zachytil magnetickou silou než padli na zem a tak sa mi vrátili do ruky. [thinking]Dopekla![/thinking] vykríklo mi v mysli, a vrátil som sa v nej späť k technologickej konferencii a vedľajšiemu bloku, kde som odparkoval svoje auto, ktoré som zrovna dnes konečne dokončil. [thinking]Možno by som si poňho zatiaľ mohol skočiť, vrátane ďalších vecí z garáže,[/thinking] napadlo ma premávajúc sa po laborke hore dole sledujúc Animus.  Z toho, čo som pochopil sa tam nedostanem skôr než skončí Maddie, a nechcel som tu len tak postávať hoci sledovať jej priechod minulosťou mohlo byť zaujímavé, prišlo mi to akoby som jej zasahoval do súkromia, koniec koncov, čo je väčší zásah než liezť niekomu do hlavy. Zároveň, keď som nemal čo robiť, býval som dosť napätý a väčšinu času som sa v týchto situáciách venoval svojej práci, lenže tu mali sotva niečo, čo by potrebovali opraviť, predsa len k týmto multimiliónovým strojom s pokročilou technológiou, ktoré ľudstvo ani nepozná nepustia žiadneho mladého nadšeného mechanika, takže som sa cítil zbytočný, čo som neznášal ešte viac než nečinnosť.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sat Jun 02, 2018 2:21 pm

[sparkname]Lucia McGolden[/sparkname]

Vyslyšela jsem jeho odpověď a jenom jsem se na něj dívala. Popravdě jsem nechápala o co mu opravdu šlo, ale pokud jsem ho dokázala takto zaujmout, i přes svůj postoj který jsem ve společnosti měla, nemohla jsem si nepřiznat že i on nebyl něčím zajímavý. Rozhodně to byla zatím nejdelší konverzace kterou jsem vedla od posledního setkání se s Wendy.
Ke konci už jenom típnul cigaretu, zvedl se a poklonil hlavou na znak úcty, který jsem mu také opětovala a odešel pryč. Měla jsem tu být ještě 14 dní, takže jsem počítala s tím že jsem ho neviděla naposledy, tedy někde v hloubi duše jsem doufala. Tím že byl novinář musel mít mnoho informací a někdo takový se nesmí jen tak odbít, spíš by jsme o tyto knihovničky informací měli pečovat jak o svůj dobytek, který nám dává přesně to co potřebujeme ke spokojenému životu. Pro někoho to bylo jídlo, pro mě informace znamenaly všechno.
Když už byl pryč, jenom jsem se znovu podívala do svého deníku a zakroužkovala si červenou propiskou jedno z jmen které mě i přes svou lokaci zaujalo. Na stůl jsem položila vyšší bankovku, do čehož se počítalo i dýško a odešla jsem pryč ze zahrádky. Ještě jsem sledovala jak mladý novinář jde do svého Lobby. Chtěla jsem už vyjít ven, když v tom mi to zkrátka nedalo a rozběhla jsem se ještě směrem k němu. Chytla jsem ho za okraj jeho textilu i ramene, dřív než stihl prchnout z hlavní haly.
[dirspeech]Počkejte ještě chvíli prosím.[/dirspeech] Vytáhla jsem svůj deník. [dirspeech]Nejsem zrovna typ dívky který by se rád zpovídal ze svého života. Dám Vám však potřebné informace pokud mi pomůžete zase s těmi mými.[/dirspeech] Byla pravda, že jsem na někoho čekala, ten člověk ale nevypadal že by se ještě dnes měl vracet a proč se tedy nezeptat někoho jiného. Jít sama do té čtvrti by asi neskončilo nejlépe. Ne že by mi někdo něco udělal, spíše naopak. [dirspeech]Samozřejmě pouze v případě kdy by jste měl ještě dnes v noci čas.[/dirspeech] Nechtěla jsem ho samozřejmě zdržovat, pokud měl něco na práci. Kdyby ano, hold by to musela být solo jízda která by mohla skončit zajímavě, ale proč si to neudělat poklidnější. Ne, nespoléhala jsem se na něj, spíš by se to dalo považovat jako mírné využití, ze kterého si však taky, doufejme, odnese to co je pro něj potřebné.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Mon Jun 04, 2018 8:18 pm

[sparkname]Kayn[/sparkname]

Kayn ani nestihl pořádně pozorovat, co se vlastně děje a najednou už byl v nějakém fancy autě s několika dalšími neznámými lidmi, kteří však o něm i o Michaelovi očividně věděli mnohem víc, než věděl on sám. [thinking]Takže nás přece jen je víc,[/thinking] pomyslel si když slyšel muže a potom toho dalšího, který jim tam dole zachránil krk. Jeho regenerace byla vážně neuvěřitelná, ale po tom všem co viděl už se snad ani nemohl ničemu divit. Věděl, že tam někde venku může stále být jeho bratr, a že může potřebovat pomoct a tak nechtěl moc ztrácet čas s těmihle lidmi, na druhou stranu neuměl pořádně ani ovládat ty své "schopnosti" a přišlo mu, že tihle lidé, ať už jsou kdokoli, o tom očividně vědí mnohem víc. [dirspeech]Takže nás je víc? A dokonce máme vlastní centrum jako X-meni?[/dirspeech] Zeptal se lehce v narážce na poznámku od Eachanna a podíval se na muže před ním, který až děsivě klidně seděl a celou dobu nic neříkal. Když auto konečně zastavilo a oni se zjevili před sídlem firmy, kterou on sám moc dobře znal, lehce se podivil. A když uviděl interiér, jeho dech se doslova zatajil, protože nikdy nečekal, že by se ucitl uvnitř, natož ještě v nějaké podzemní laboratoři či co to bylo. Když došli do jakési pracovny a začal k nim mluvit neznámý muž, jako první mu na mysl přišel CEO Invitechu, na druhou stranu nepředpokládal, že CEO bude stejný člověk jako člověk, který se stará o X-meny, a tak celkem napjatě očekával, kdo se před ním vynoří z temnot.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Mon Jun 04, 2018 8:18 pm

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Michael bol dosť ohúrený všetkým čo práve videl. Sídlo, obrovský korporát sa mu vôbec nepáčil - ale zároveň mal pocit že je aspoň v bezpečí. Trocha mu to pripomínalo príbehy nejakých mutantov na ktoré pozeral keď bol malý, ale nikdy nečakal že v roli toho mutanta bude on. [thinking]Ale tu asi ani nemám čo robiť, však ja som mág.[/thinking] Zamyslel sa, keď si začal sumarizovať všetko čo dnes videl. Bolo mu jasné že Kayn ovláda len jednú schopnosť a vypadalo to že Eachann tiež. [thinking]Možno je to to, o čom hovoril ten muž.[/thinking] Hlavou sa mu hýrilo strašne moc myšlienok, celá tá technológia ktorá ho obklopovala sa mu vôbec nepáčila. Prišlo mu to všetko strašne násilné a proti prírode. Proti prírode však asi bol aj on sám a preto len pokračoval vo svojich voľných myšlienkach, aby sa nemusel sústrediť na to že sa pravdepodobne začína veľmi nepríjemná kategória jeho života. [dirspeech]Môjho druhu?[/dirspeech] Opýtal sa dosť neisto a dúfal že to nie je nejaká narážka na Židov, ale potom už muž odišiel preč a keď sa dvere otvorili vypadalo to všetko ešte podivnejšie. Bol to presný opak jeho domova, všetko tu bolo čisté a sterilné - to Michaelovi naháňalo hrôzu. Do toho ešte ten hlas vychádzajúci z kresla v ktorom mohol sedieť hocikto. Michael vykročil naprieč stolu s kreslom. [dirspeech]Dobrý deň.[/dirspeech] Bol to asi trocha nemiestny úvod ale nenapadlo ho nič iné. Nečakal ani na to kým sa dotyčná osoba otočí, len si rýchlo sadol jedno z kresiel ktoré boli pred stolom. Bol dosť unavený.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Mon Jun 04, 2018 8:51 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Theo listoval množstvím knih a snažil se najít něco až najednou narazil na zmínku o lidech kteří byli uctíváni jako bozi a měli božské schopnosti. Při obráceni knihy zjistil podle obálky, že se jedná o knihu 'nevyřčené egyptské mytologie', tedy pravděpodobně legendy, které se nikdy nedostaly dostatečně daleko k tomu, aby se staly těmi 'oficiálními'. To však ignoroval a přesunul svůj zájem oproti textu.

[sparkquote]Byli uctíváni jakožto božstva, byť jejich moc přesahovala nebesa samotná. Legenda však praví, že nebyli bohy, nýbrž pouhými stíny božstev. Poslové, kteří byli obdarováni mocí nesrovnatelnou s tou lidskou určenou pro větší dobro lidstva.[/sparkquote]

Pročítal knihu a když se dostal do části, kde autor popisoval množství schopností, které tito 'poslové' měli v něm kromě léčení, čtení myšlenek či pohybování věcmi myslí našel i cosi, co mu připomínalo to, co dělal on. Byla to zmínka o jednom z mnoha otroků, který pracoval na stavbě majestátních pyramid. Podle toho co četl by jednoho dne muž zemřel pod masivním kamenným kvádrem, který měl tvořit pyramidu. Jeho tělo však prošlo skrz a on skončil bez úhony, ačkoli byl však podle všeho nakonec rituálně zabit, nakolik se údajně jednalo o 'křížence' poslů s normálními lidmi, který nebyl předurčen k tomu dané schopnosti mít. Tohle čtení ho celkem zaujalo, byla to sice čistá fikce, nebo tomu alespoň věřil, ale byl v tom i ten nádech toho něčeho, co tomu dávalo tu možnost reality. Přesunul své myšlení k jiné knize, konkrétně o sektách v dobách starověkého egypta a našel velice zajímavé informace o těchto 'polobozích', kteří údajně měli v průběhu generací nakonec zformovat celou tajnou sektu, která měla tyto falešné bohy svrhnout. Ačkoli to nebylo nic speciálního, byl spokojený s tím, co se dozvěděl z knih, teď ale musel přijít na to, jak informace, které získal využít ve skutečnosti. Na internetu zjistil, že existuje mnoho fór zabývajících se těmito bláznivými konspiračními teoriemi. Jeho největší šance v tuhle chvíli byl sraz těchhle podivínů, který se měl podle onoho fóra konat v soukromém bytě nacházejícím se zhruba 4 bloky od knihovny, kde se aktuálně nacházel.


[sparkname]Mezitím
V hotelu Grand...[/sparkname]

Thomas se mírně podivil, když se však otočil a spatřil za sebou Lucy, jeho podiv se změnil v lehký úsměv a očividný zájem. Vyslechl si, co měla na srdci a poté se podíval opět na notes, který pevně držela ve svých rukou. [dirspeech]Samozřejmě, velice rád vám pomohu, něco za něco, jak se říká,[/dirspeech] řekl a lehce se pousmál na znak vtipu. [dirspeech]Dneska večer by to bylo vlastně ideální, nemám nic v plánu a čím dříve, tím lépe, samozřejmě.[/dirspeech] dodal ještě. [dirspeech]Takže v kolik tak zhruba by jste byla ochotná to podniknout? A co přesně někdo jako vy vlastně může potřebovat od někoho jako já, slečno McGolden?[/dirspeech] Optal se ještě, nakolik ho skutečně zajímalo, co taková dívka jako Lucy mohla chtít od normálního novináře jako byl on. V jeho tváři však šel vidět upřímný zájem a radost z toho, že se rozhodla tak, jak se rozhodla. [dirspeech]Pokud by jste nebyla proti, možná bych rád zdokumentoval i vaší cestu po vašich,[/dirspeech] odmlčel se na chvíli, [dirspeech]místech.[/dirspeech] Dodal ještě, načež jeho pohled na mžik oka opět spadl na notes, ve kterém si udržovala zápis o místech, která by chtěla navštívit.


[sparkname]Mezitím
V podzemí Invitechu...[/sparkname]

Na jeho tváři se zjevil mírný úsměv, ihned jak ho spatřil cítil tu energii, která sálala z jeho těla. Počkal, až všichni došli k jeho stolu a pohodlně se posadili v jednom z mnoha křesel nacházejících se kolem a poté se postavil ze svého křesla, stále hledíc z 'okna' v jeho kanceláři. [dirspeech]Přivedl jsem vás sem, protože každý z vás je speciální. Každý trošku jinak a v něčem jiném, ale v jádru je vaše podstata stejná,[/dirspeech] začal svůj monolog, [dirspeech]dokonce i ty, Michaeli.[/dirspeech] dokončil a otočil se směrem k nim. [dirspeech]Za posledních pár hodin jste určitě již stihli objevit to, že nejste jen normální lidé. A čím dál půjdete, tím bláznivější vám to přijde. Dávám vám šanci to všechno skončit, tady a teď. A žít úplně normální život, tak, jak jste ho znali předtím,[/dirspeech] začal pokračování svého proslovu, [dirspeech]již od narození jste však byli předurčeni pro něco víc. A ačkoli se to může zdát jako legrace a zábava, jak kdysi řekl jeden z vás, s velkou mocí jde ruku v ruce i velká zodpovědnost.[/dirspeech] Dokončil. [dirspeech]A ne, Spiderman nikdy nebyl součástí, ale naši lidé se znají hodně dobře s tím, kdo tu větu potom napsal do originálního provedení Spidermana.[/dirspeech] přidal ještě fakt k odlehčení atmosféry, poté jeho obličej však nabral vážného rázu.
[dirspeech]Každý z vás v sobě třímá moc. Moc, která je v každé buňce vašeho těla. Možná se to může zdát jako klišé, ale tu moc nemáte jen tak pro nic za nic. Všechno má svůj důvod, a tohle není výjimkou. Vaše moc pochází z generace prvních, jak se nazýváme, Rex Deus. Určitě každý z vás zná ty legendy o bozích a jejich božských činech. Nezáleží na tom, jestli je to Zeus, Amaterasu, Bůh anebo snad Ra. Každá historie vychází ze skutečného příběhu, který se stali dlouho předtím, než svět tak, jak ho znáte teprve začal. Je to příběh o lidech s nadpřirozenými schopnostmi, kteří v opojení vlastní leností a pýchou vytvoří otroky k obrazu svému. Ti otroci se však jednoho dne vzbouří jejich krutým vládcům a po dlouhých bojích je nakonec svrhnou. Mnoho z nich zemře, ale mnoho i přežije a uteče do skrytu, ty můžete znát jakožto ony 'božstva'. Zatímco tito 'bohové' ale využívají svou moc pro dominaci nad celými světy, lidé, jež je svrhli z trůnu, Rex Deus, rostou a společně s tím i jejich síla. A stávají se dominantní mocí rozhodující o osudech celých kontinentů. Boj však nikdy nekončí, a i přes tvrdé rány, které byli schopni Rex Deus zasadit se jejich nepřátelé nevzdávají a napříč staletími se snaží uzurpovat moc všemi možnými způsoby.[/dirspeech]
Nechtěl je do začátku příliš přetěžovat, už i tak toho bylo mnoho na pochopení, bylo mu jasné, že budou mít mnoho otázek, a tak chtěl raději počkat.


[note]@Ajka & @Marwin - vydržte mi prosím ještě jednu sadu postů a hned se k vám dostanu, slibuju! Rozhodl jsem se vše trošku urychlit, uvidíte sami![/note]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Mon Jun 04, 2018 9:17 pm

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Po preslove muža sa len ironicky zasmial. [dirspeech]Samozrejme, že máme možnosť - byť do konca nášho života lovnou zverou, nemôcť sa pokojne prejsť po ulici bez toho aby sme nikde neočakávali lovcov alebo nemali strach o svojich blízkych. [/dirspeech] Povedal to dosť hlasito, pretože jeho preslov o rôznych božstvách ho vôbec nepresvedčil. Ale zároveň sa cítil ako súčasťou niečoho veľkého, do čoho ani nechcel patriť. [dirspeech]Ak tu zostanem, dokážete mi zaručiť ochranu mojich rodičov? [/dirspeech] Opýtal sa dosť otrávene, bolo na ňom vidieť že to vôbec nie je pre neho. Keď bol v Nekropolise, tak sa tam vlastne cítil celkom príjemne. Považoval sa za čarodejníka, čo mu tak nejak vyhovovalo, respektíve mu to nebolo proti srsti. Keď už ale videl nejakú inštitúciu, ktorá vypadala že má jasný vplyv na celý svet tak sa mu to dosť hnusilo. [dirspeech] A som tu vôbec správne? Príde mi že moje schopnosti sa od Kayna dosť .... [/dirspeech] V tom sa zastavil, pretože si musel vybrať spôsob akým to korektne podať. [dirspeech]Odlišujú.[/dirspeech] Narážal tým na fakt že ľudia ako je on sa schádzajú v covenoch. Nepripustil si ani možnosť, že Invitech je coven, pretože pokiaľ by to bola pravda tak by sa celá jeho predstava zrútila. Nechcel sa pýtať viacej otázok, rozhodol sa najskôr počkať na reakciu muža.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Mon Jun 04, 2018 9:37 pm

[sparkname]Theodor Raincrow[/sparkname]

Trvalo to nějakou dobu, než konečně na něco narazil. Titul knihy ani styl jakým byla napsaná nevzbuzoval zrovna moc důvěry, ale rozhodl se to ignorovat pro šanci, že by mohl narazit aspoň na záblesk pravdy. Byť se dal do soustavnějšího čtení, pořád byl dost nedočkavý. Několikrát se přistihl, že přeskočil část textu bez toho, aniž by si ho pořádně přečetl, a musel se vrátit o kus zpátky. Teprve když narazil na příběh, který se zdál být v jistých detailech velmi povědomý, upoutala kniha veškerou jeho pozornost.
Informace, které se z knihy dozvěděl, mu ze všeho nejvíc připomínaly vyprávění jednoho neznámého mladíka, kterému se kdysi rozhodl pomoct ze škarpy a který se mu při tom celou dobu sotva srozumitelným opileckým monologem snažil vysvětlit něco na styl, že pyramidy postavili mimozemšťani. Jenže s tím co sám zažil musel uznat, že minimálně na části celého toho příběhu něco pravdy je. Jako každé správné dítě jednadvacátého století bez delšího zaváhání vytáhl telefon a otevřel prohlížeč s plánem dohledat si více informací o knize a konspiracích v ní.
Samozřejmě, že se okolo ní vybudovala celá komunita, roztahující se po síti internetových fór. I přes jeho osobní zkušenosti mu to přišlo skoro až úsměvné. Pochyboval, že většina lidí na těch fórech měla nějaké ponětí o tom, co je skutečně pravda. Jen je náhodou vtáhl příběh, na kterém něco bylo. Stejně tak mohli pobíhat po lese a hledat Slender Mana. Ale ať už se mu to líbilo nebo ne, tahle podivná skupina byla momentálně jeho nejlepší možností.
Přemýšlel, jaká je šance, že se zrovna v tuhle chvíli bude tak příhodně konat setkání v jeho dosahu. Bylo přirozeností jeho povahy uvažovat i nad tím, jestli se náhodou neřítí přímo do pasti. Stále koneckonců nevěděl o své současné situaci vlastně nic. Ale seděním na zadku v knihovně by rozhodně ničeho nedosáhl. Byl to risk, který prostě musel podstoupit, pokud se chtěl někam hnout. A tak mu nezbývalo, než se znovu vydat do džungle velkoměsta.

Netrvalo dlouho, než stál před dveřmi bytu, jehož adresu našel na fóru. Chvíli pohledem měřil dveře, jakoby čekal, že na něj každým okamžikem skočí a pokusí se ho zakousnout. Pak se ale párkrát zhluboka nadechl a rozhodně na ně zaklepal. Nespouštěl oči ze dveří, zatímco měl jednu ruku zaraženou hluboko v kapse a druhou položenou v bok nedaleko pouzdra se zbraní. Při jakémkoliv náznaku problémů byl připravený se plnou parou rozběhnout proti nejbližší zdi.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Mon Jun 04, 2018 9:54 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Theo stál chvíli nervózní před dveřmi než se konečně odhodlal zkusit kliku, k jeho překvapení bylo otevřeno. Pomalu vešel do místnosti a rozhlédl se, jeho pohled ihned směřoval k obývací místnosti po pravé straně, jejíž otevřené dveře odhalovali skupinku lidí v průměru od 20 do 40 sedících v kruhu. Když tam vešel, všichni se naň zadívali a už mohl pozorovat, jak mezi sebou dělají v kruhu mezeru, načež jeden z horlivých účastníků přitáhl nedalekou židli a naznačil gestem ruky Theovi, aby se posadil.
Poté začali všichni mluvit přes sebe a řešit různé věci od konspiračních teorií o NWO, přes Chemtrails až po mimozemské civilizace, které potají ovládají dnešní svět. Ani jeden z nich však nemluv o tématu, kvůli kterému se Theo do téhle situace dostal, a tak to bylo očividně na něm, aby nadhodil otázku, která ho celou cestu sem vlastně zajímala. Nedalo by se říct, že by byl snad vědec nebo něco podobného, ale sezení mezi skupinkou lidí, kteří řeší dost možná neexistující problémy v něm přílišnou důvěru nevzbuzovalo. Možná proto začal najednou váhat, jestli tohle celé mělo vůbec cenu a jestli by vůbec měl začít o celé téhle věci mluvit. Vypadalo to však, že času na rozmyšlenou má víc jak dost, nakolik přes sebe lidi křičeli rozdílné názory nevnímajíc okolí.


Sponsored content






    This forum was created by a multicultural team of various faiths and beliefs.