Chatbox

New York


Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Apr 27, 2018 5:49 pm

First topic message reminder :

[sparkofficloc][loc first="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny110.png" second="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny210.png" third="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny310.jpg"]
Centrální město Ameriky a hlavní město státu New York v USA. Tato betonová džungle, též známá jako „město, které nikdy nespí“, je jedno z nejslavnějších amerických měst, které do svého centra každoročně přiláká nespočet turistů z celého světa. Veškeré dění v Severní Americe se točí hlavně v oblasti kolem New Yorku a přilehlého okolí, kvůli čemuž zde také naleznete sídla všech významných organizací a nejen jich. New York, podobně jako Praha, má velice teplá léta a v zimě zde můžete nalézt i sníh. Budovy v New Yorku mají typickou architekturu, i když zde naleznete i velice významné architektonické kousky. Ačkoli se jedná o betonovou džungli, v samém srdci New Yorku můžete nalézt jeden z největších městských parků, který je zelenou dominantou města.

New York je centrálním městem, nachází se zde hlavní sídla Rex Deus a Illuminati pro celou Ameriku. V New Yorku lze používat městské hashtagy založené na vaší aktuální poloze v nějaké specifické části či oblasti v New Yorku. Veškeré městské hashtagy naleznete vypsané, společně s popiskem daných lokalit, níže.[/sparkofficloc][sparkofficloc][/sparkofficloc]


Naposledy upravil BLVCK.SPVRK dne Thu Jun 28, 2018 6:17 pm, celkově upraveno 1 krát



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Mon Jun 04, 2018 10:12 pm

[sparkname]Theodor Raincrow[/sparkname]

Ještě nějakou chvíli stál nervózně přede dveřmi, než mu došlo, že je asi vážně nikdo otevřít nedorazí. Nerozhodně se rozhlédl z jedné strany na druhou, ale vzhledem k tomu, že to byla doslova jeho jediná stopa, nebyl zrovna čas ohlížet se na dobré mravy a tak se natáhl po klice. K jeho překvapení bylo odemčeno. Lehkovážnost s jakou lidi zacházeli s osobní bezpečností ho nikdy nepřestala udivovat. Když ale opatrně vstoupil a pohled mu padl na skupinku v obýváku musel uznat, že v tomhle případě se majitel bytu nebezpečí asi vážně nevystavoval. Potenciální zloděj by měl co dělat, aby stihl dost rychle utéct, kdyby si ho místní osazenstvo všimlo. Navzdory tomu, že většina z nich nevypadala příliš fyzicky zdatně.
Nebo možná, že by ani utíkat nemusel, vzhledem k tomu, jakého přivítání se bez jediného dotazu dostalo jemu. Jen by byl jako teď on s rukama zaraženýma hluboko do kapes obklopený nadšeným překřikováním o nových i starých šílených teoriích. Nebyl si jistý, jestli by to pro případného nešťastníka byla lepší varianta. Nehledě na to jak dlouho seděl, pečlivě pozoroval okolí a snažil se monitorovat výkřiky v naději, že se dozví něco, co by se týkalo jeho problému nebo aspoň reality, nevypadalo to, že je dané téma zrovna na pořadu dne. Po chvíli trpělivého pozorování skupiny došel k závěru, že na podobné nesmysly v současné situaci prostě nemá čas. Jestli tady někdo něco věděl, potřeboval to zjistit. Nejlépe před pěti minutami.
[dirspeech]Dneska jsem viděl týpka projít zdí![/dirspeech] vykřikl bez rozpaků zplna hrdla do kruhu vzhledem k tomu, že se to zdál být styl, kterým se tady vedla konverzace.


Naposledy upravil Viselec dne Mon Jun 04, 2018 10:18 pm, celkově upraveno 1 krát



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Mon Jun 04, 2018 10:18 pm

[sparkname]Cassiopea Moonroe[/sparkname]

Následující den jsem se opět těšila na vystoupení. Celou sobotu odpoledne jsem strávila v tělocvičně, abych mohla v neděli u pana Rikkina předvést ten nejlepší výkon. Dlouho jsem tento styl nedělala, ale tak snad jsem to nezapomněla. Byla jsem ráda, že pan Rikkin si udělal čas a přišel na vystoupení.
I když mě opět přepadávala únava, dodělala jsem vystoupení pro něj. Pak jsem si sedla k zrcadlům a opřela se o ně zády. Byla jsem unavená, už toho asi bylo na mě moc. Školní rok pomalu končí a já už se těšila na dva měsíce bez dětí, jen sama se sebou. Možná bych mohla jet na dovolenou někam k moři. No uvidíme. Promnu si spánky a zase jdu trénovat. Čekala jsem na vyjádření pana Rikkina, jestli mu neděle tedy vyhovuje. O chvíli později jsem již měla odpověď a já věděla, že teprve teď nastupuje ta správná vlna nadšení. Souhlasil.

V sobotu večer jsem tedy šla na rutinu muzikálu opět a po něm jsem se moc nezdržovala přeci jenom, druhý den jsem měla vystupovat zase s ohněm. Nemohla jsem ani usnout tím nadšením. Nicméně v pozdějších ranních hodinách jsem zakotvila v říši snů. Ráno pro mě bylo strašný. Nevyspalá, hlad jsem měla, vypadala jsem jak bledule. [thinking]No měla bych se sebou něco dělat.[/thinking] Oblékla jsem se tedy a vydala se na ranní běh do parku. To jsem za poslední dny skoro vůbec neudělala, jak bylo pořád co na práci. Běh mě příjemně uvolnil a já se rozhodla pro snídani míchaná vajíčka a chleba. Nic moc dietního, ale co už. Následně jsem skoro celý den opět trénovala a těsně před odjezdem byla koupelna plná šminek. Musela jsem přeci nějak vypadat. Oblékla jsem se do černorudého kostýmu, černé lesklé legíny, červený korzet a černé kozajdy. Vlasy jsem měla vyčesané do culíku. Byla jsem se sebou spokojená.Pobrala jsem vše, co jsem potřebovala, nasedla do auta a jela na zmíněnou adresu.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Mon Jun 04, 2018 10:37 pm

[sparkname]EACHANN SHAHON[/sparkname]

No, čo si o tom asi tak myslieť. Popravde som sa cítil tak trocha déjá vu. V podstate som sa už tým výťahom raz vozil, už som tými chodbami išiel. Naozaj sa za tú.. koľko vlastne prešlo? Hodina? .. nič moc nezmenilo. Pre to som znova len neutrálne dal slúchatko do ucha a začal som listovať a pretáčať rôzne pesničky a hudbu od toho šoféra. Má tu toho veľa heh.. celkom kapacita. Tak nejak som sledoval ostatných až do miestnosti, v ktorej v kresle sedel pán Xavier. [thinking]Yep, nič nového.[/thinking] Trocha som si zívol a moja pozornosť bola naozaj na bode mrazu. Kto vie, možno mi len začalo hrabať z toho, ako ma za dnešný deň už dva krát rozstrieľali na rešeto. Človek si mohol hovoriť čo chcel, ale stále som cítil.. a nemohol som povedať, že tá bolesť bola práve príjemná. Potreboval som sa uvoľniť. Naozaj som to ale nedokázal za rozprávania apoštola v bielom. Zrazu som ale z iPodu zodvihol hlavu a rozhliadol som sa po tých dvoch, vlastne troch aj s našou eskortou.[dirspeech] Počul som hlášku zo Spidermana? [/dirspeech]Šepol som, keďže som nechcel vyrušovať monológ doktora X. Keď som sa však stretol s pohľadmi ostatných, radšej som ten svoj znova oprel do iPodu. Chcelo to zohnať si aj mobil. [thinking]Ževraj v tých nový idú spustiť celkom fajn hry. [/thinking]Možno to bolo drzé a ja som si to trocha uvedomoval, no nebolo to tak, že by som od nich niečo chcel.. alebo že by som od nich silou mocou potreboval vysvetlenia. Nepotreboval. Stačilo mi vedieť, že nikto z mojej rodiny nebude nejak.. zameraný kvôli mne a bol som spokojný. Nepotreboval som byť ani Good Guy. Samozrejme som mal nejaké morálne zásady, ktoré nikdy neprekročím ale.. bol som ten typ, ktorý by radšej videl zhorieť svet, než by obetoval niekoho, na kom mu záleží.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Tue Jun 05, 2018 12:02 pm

[sparkname]Lucia McGolden[/sparkname]

Thomas se zastavil, přesně  to,  v co  jsem doufala. Jeho zájem mě nijak neudivil. Já nebyla typ ženy která by seděla doma v křesle a popíjela čaj o páté, nebo se dívala na různé seriály a nebo měla dokonce stereotypní práci. Dobrodružství, které mi proudilo v krvi nikde nemělo konce, nikdy jsem tu svou touho nedokázala utišit. Ať se jednalo o jakkoliv nebezpečné nebo nepředvídatelné akce. [dirspeech]Klidně hned, proč ztrácet čas. Auto mám zaparkované před hotelem.[/dirspeech] Odpověděla jsem mu a následně se dala pomalým krokem směrem k východu, zatímco jsem měla v plánu mu odpovědět. [dirspeech]Jste novinář, pane Thomasi.[/dirspeech] Pousmála jsem se a dálkově jsem mezi tím odemkla auto. V kroku jsem se však těsně před autem zastavila a otočila se směrem k němu. [dirspeech]Dovolím si Vám položit dvě otázky. [/dirspeech] Naklonila jsem hlavu mírně na stranu a podívala se mu do očí. [dirspeech]Co je tou nejmocnější lidskou zbraní?[/dirspeech] Opřela jsem se zády o auto, založila si ruce do sebe a pozorovala jeho tvář. Zkoumala jsem vlastně skoro všechno co bych z něho mohla vyčíst. Jeho postavu, kondici, ale co víc, jeho mozek a duši. Poznávat lidi během pár chvil nebyla zrovna moje specialita, byla jsem na to popravdě antitalent. Avšak to co mi pomáhalo byla má intuice, která ve mě byla vypěstovaná po dobu let tréningu. Měla jsem na lidi čich, obrazně řečeno. [dirspeech]Druhou otázkou je: Jaký je základní dorozumívací prostředek u živých organismů?[/dirspeech] Tyto dvě věci. Tyto mě naučili to jak pracovat s lidmi i navzdor mému nezájmu. Dokázala jsem si díky tomu najít TO cosi co mě na lidské bytosti fascinuje. Kdybych to neměla, zřejmě by se ze mě stal naprostý psychopat který by každý živý organismus považoval za naprosto zbytečnou existenci na této planetě, která byla vlastně pouze o tom. Ano, člověk od jakéhosi druhu psychopatie nemá nikdy daleko, vědomí co nás k ní ale vábí nebo co je ukryté hluboko v nás, je však klíčem k tomu žít jinak, tak jak my sami chceme. To jestli jste bohatý nebo ne, na tom nesejde. Pokud máte hnací motor a někoho kdo je schopný ho při zkratu opravit, život má smysl. Jestli tento novinář chtěl informace, musel mi udělat laskavost. Pokud by mi nepadl do oka, zřejmě bych ho nepozvala. Očividně se nebránil dobrodružství.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed Jun 13, 2018 1:14 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Líbí se mi vaše nadšení, budeme ho v budoucnu víc jak potřebovat,[/dirspeech] řekl, načež se zastavil u poznámky Michaela a jeho pohled spadl na něj. [dirspeech]Absence vrozené schopnosti neznamená nic. Opus Dei, jak se vám, mágům, říká, pocházejí ze stejné rodové linie jako my. Jak magie, tak i vrozená schopnost je unikátní pro nás, Rex Deus,[/dirspeech] začal muž, [dirspeech]vrozená schopnost je něco co vychází z těla, a co využívá energii vašeho těla. Zatímco magie vychází z vaší duše, a využívá mentální energii anebo energii přírody kolem nás. Jediný rozdíl mezi Rex Deus a Opus Dei je v tom, že v jednom převládá fyzická energie zatímco v tom druhém mentální,[/dirspeech] dořekl a lehce se pousmál směrem na Michaela. [dirspeech]Ale máš pravdu, příliš často se nevidí, že je někdo z vašeho druhu v našich řadách. V průběhu generací se ideály Opus Dei a Rex Deus začali výrazně lišit, a proto si zformovali vlastní organizace, kterým říkají Coveny. Nebudu tě nutit tu být, konec konců, důvod, proč jsi sem přišel je dokonce i nad hranici mého chápání,[/dirspeech] dodal a lehce se pousmál. [dirspeech]Byl jsem u zrození a zničení Cainova znamení, nebo jsem tomu alespoň věřil, dokud jsi nepřišel ty. Tak jako tak, čarodějové z Covenů jsou striktně vázáni na svou komunitu, a pokud přicházíš z venčí, navíc s Cainovo znamením na zádech, budou to brát jako předzvěst něčeho zlého. Nechám však na tobě, jestli tu zůstat chceš či nikoli,[/dirspeech] dodal, načež jeho pohled spadl směrem na Kayna. Akorát se chystal něco říct, když v tom se najednou jeho pohled změnil. Několik sekund potom, co jeho pohled zvážněl se najednou spustil v celém podzemních komplexu poplach. [dirspeech]Někdo narušil bezpečnost v patře pod námi,[/dirspeech] prohlásil muž, v tu chvíli do místnosti vtrhl ten, který je sem doprovodil. [dirspeech]Vem je s sebou, a řekni Magnusovi ať tam dostane i ty dva z Animu, je načase probudit novou generaci Rex Deus,[/dirspeech] řekl, načež muž pouze kývl a vydal se směrem k výtahu. Kdo s ním chtěl jít, mohl jít, kdo nechtěl zůstal v kanceláři společně s mužem, který se opět v klidu posadil do křesla.
Animus se najednou z ničeho nic vypnul a Isabel se probrala z jejího nepříliš dlouhého spánku. [dirspeech]Je stav nouze, na patře, kde leží tvoje sestra je prolomení bezpečnosti. Dostal jsem rozkaz vás tam dostat,[/dirspeech] řekl Magnus a pomalu zvedl Isabel z Animu, načež ukázal směrem na výtah, kterým měl v plánu se dostat do spodního patra.


[sparkname]Mezitím
Na diskuzi...[/sparkname]

[dirspeech]Takže phase shifting![/dirspeech] Vykřikl jeden z nich, načež se najednou všichni začali bavit o tomto, do té doby pouze teoretickém, jevu. [dirspeech]A jak to udělal? Bylo to skrze dimenzionální přesun anebo snad fázový posun?[/dirspeech] Optal se ten samý muž, očividně až s přehnaným množstvím nadšení a najednou se rozvířila konverzace. [dirspeech]Určitě to byl fázový posun, nic jako dimenze přece neexistuje,[/dirspeech] řekl jiný, načež se spustila hádka o existenci či neexistenci dimenzí a následné argumenty pro a proti. [dirspeech]Hádám, že to byl fázový posun na hraně vln za pomocí molekulární oscilace a její manipulace,[/dirspeech] ozvalo se najednou zpoza celé skupinky v kroužku. Stála tam žena, mohlo ji být možná tak 25, ne víc. Najednou se místnost ponořila do ticha pohledy všech spadly na ní, nakolik většina místního osazenstva jen stěží přišla do kontaktu s něžným pohlavím jinak jak skrze internetové portály pro dospělé. [dirspeech]Něco jste si zapomněl v knihovně,[/dirspeech] začala žena a lehce se pousmála, načež jemným gestem hlavy ukázala Theovi směrem na dveře ve znamení, že by s ním chtěla mluvit venku.


[sparkname]Mezitím
V domě pana Rikkina...[/sparkname]

Cassie dorazila do domu, který byl již řádně nastrojen. Řidič ji odvedl až ke dveřím, kde se lehce uklonil a poté se vrátil zpět do auta. Než vůbec stihla zazvonit na zvonek, dveře se již otevřeli a v nich stála žena ve svých nejlepších letech, na tváři úsměv od ucha k uchu, úplně z ní sálala ta mateřská energie. Jak procházela Cassie mramorem zděnou chodbou, mohla si všimnout obrovského rodinného portrétu, který visel na stěně, kromě pana Rikkina a jeho ženy se na něm nacházelo ještě malé děvčátko, tak kolem 10 let. Když žena spatřila upřený pohled Cassie, její úsměv na chvíli zmizel. [dirspeech]To byla naše dcera, Alan to bral hrozně těžce, když si ji vzala rakovina,[/dirspeech] poznamenala lehce smutným hlasem, to už však obě vcházeli do obrovské obývací místnosti, která byla propojená s masivní zahradou skrze krásné prosklené dveře zabírající téměř celou stěnu.
[dirspeech]Oh, slečno Moonroová, jaké milé překvapení, moje žena se nemůže dočkat vašeho představení. Připravili jsme vše tak, jak jste žádala,[/dirspeech] řekl a lehce se pousmál, načež poukázal na obrovskou zahradu, která vypadala přesně tak, jak Cassie potřebovala. [dirspeech]Nejprve bychom ale mohli ke stolu, co říkáte?[/dirspeech] Optal se ještě pan Rikkin, načež poukázal směrem na jídelnu.


[sparkname]Mezitím
Před hotelem Grand...[/sparkname]

Thomas se lehce pousmál, na jeho tváři bylo vidět, že otázky, které mu Lucy položily byly neočekávané, ale milé překvapení. [dirspeech]Nejmocnější lidskou zbraní? Slova. Dokážou zničit i ta nejmocnější pouta, srovnat se zemí celé kontinenty a způsobit rány, které se nikdy nezahojí,[/dirspeech] odpověděl Thomas. Jako novinář tohle znal, možná až příliš dobře. Při její druhé otázce se mírně zarazil. [dirspeech]Tím jste mne zaskočila, kdyby jste řekla lidí, určitě bych řekl řeč. Ale všech organismů? Pravděpodobně gesta, řekl bych,[/dirspeech] odpověděl, načež na něm šlo vidět, že ho skutečně zajímala odpověď na její druhou otázku. Bylo mu jasné, že mu tyhle dvě otázky nepoložila jen tak pro nic za nic, a zajímalo ho, jaký byl vlastně účel tohoto všeho.


[note]@Ajka - můžeš použít svou schopnost teleportace a dostat se tam s Marwem hned
@Kayn - můžeš normálně navázat na můj post, nemusíš obsahovat vše předtím[/note]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed Jun 13, 2018 1:35 pm

[sparkname]Cassiopea Moonroe[/sparkname]

[thinking]Páni. [/thinking]Nešlo na to říct nic jiného. Byla jsem překvapená celým domem. Portrét na stěna mě však zarazil. Rakovina. Posmutněla jsem, je nejhorší proč takovéhle onemocnění, postihne ty nevinné. Nicméně jsem nechtěla kazit náladu svými emocemi ostatním. Tak jsem si stále udržovala ten úsměvný pohled.
[dirspeech]To je mi líto, paní Rikkinová.[/dirspeech] dostala jsem jen ze sebe. Následně mě uchvátila moje promenáda po domě a zahrada, na které čekal i pan Rikkine. Možná proto jsem začala chápat, proč jeho společnost začala podporovat mou školu a slabší děti. Usmála jsem se na něj a jen pokývala hlavou.
[dirspeech]Jistě, pane Rikkine, máte nádherný dům. Snažila jsem se vystoupení udělat, tak aby zaujalo, tak uvidíme.[/dirspeech] pronesla jsem a následovala ho do jídelny ke stolu. Pravděpodobně mi chtěl něco říci a já jen doufala, že to nebude špatná zpráva.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed Jun 13, 2018 1:58 pm

[sparkname]Theodor Raincrow[/sparkname]

Jak očekával jeho výkřik byl zcela v rámci místní normy. Taky se mu ve formě dalšího dostalo okamžité odpovědi. Po které následovala nadšená smršť otázek, na kterou mohl jen naprázdno otevřít pusu.
[thinking]Co?[/thinking]
Byl si jistý, že znal všechny slova, která muž právě použil, což ovšem, jak se ukázalo, neznamenalo, že měl ponětí co říkal. A vůbec, jak by měl na takovou otázku vědět odpověď?! Naštěstí jí po něm ale ani nikdo nechtěl. Než stačil ze sebe něco víc vysoukat, kroužek už byl zase ponořený do svého horlivého překřikování. Tentokrát bylo sice na správné téma, ovšem pro něj o nic víc užitečnější, než to předešlé. Ale ani pořádně nezačal ztrácet naději, když celý proces přerušil ženský hlas vycházející zpoza něj. Neubránil se malinkému trhnutí, po kterém se otočil za jeho zdrojem - slečnou stojící opodál.
Přes všechen ten hluk, co skupinka vydávala si ani nevšiml, že přišla. Což rozhodně nebylo něco, co by mu přidávalo na klidu. Ale nebylo to nic proti její další větě.
[dirspeech]Vážně?[/dirspeech] odpověděl s intonací, která z otázky dělala spíš oznamovací větu.
[thinking]Něco, huh?[/thinking]
Jeho ruka automaticky zamířila k pasu. Nezúčastněný pozorovatel by snad mohl dojít k závěru, že si podvědomě kontroluje, jestli má všechno. Ve skutečnosti se ale přibližovala k pouzdru se zbraní.
Vstal ze židle, zatímco jeho mysl pokračovala v překotném závodu, jenž začal ve chvíli, kdy žena podruhé promluvila.
Věděla, že byl v knihovně. Pochyboval, že si tam něco skutečně zapomněl. A z toho, co řekla před chvílí to znělo, že i ví něco o tom, co se s ním dělo.
Došel k neznámé, kde se na okamžik zastavil.
[dirspeech]Až po Vás,[/dirspeech] pokynul rukou směrem ke dveřím.
Ani náhodou si jí nehodlal znovu pouštět za záda. Měl jen štěstí, že díky pravidlům etikety tohle gesto nepůsobilo tak agresivně, jak by mohlo vůči muži.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed Jun 13, 2018 3:31 pm

[sparkname]Lucia McGolden[/sparkname]

Musel jsem se pousmát u jeho odpovědích. Nemohla jsem říct že nebyli správně, každý na to měl jiný názor a každý měl svou vlastní hlavu. Správná a špatná odpověď v tomto nehráli roli. Šlo mi o to jaký je člověk, jak přemýšlí, jak pobírá různé věci a jestli by byl schopný udělat i něco co ho překvapí, co není zvykem v normální společnosti a já nebyla součástí té normální společnosti. Zbraně, vybavení, až úchylka na to mít sklady plné nábojů a různých druhů střelných zbraní nebylo moc normální. Bylo to nezákonné, ale vždy jsem měla štěstí že mám rodiče jaké mám. Normálně bych si toto opravdu nemohla dovolit. I přes to jsem byla spokojená s jeho odpověďmi, byli logické, z jeho hlavy. To jakým způsobem odpověděl něco naznačovalo o jeho osobnosti, což mi bohatě stačilo. I přes to jsem se nedokázala ubránit tomu že ho zajímal můj názor? Zřejmě chtěl vědět PROČ, i přes to se nezeptal, dal to značně najevo právě gesty, nebo i mimikou v obličeji. Což souhlasilo a shodovalo se s jeho odpovědí. [dirspeech]Odpovědi které jste zvolil nejsou špatné, ani dobré. Zajímalo mě to protože...na tyto otázky se odpovídá vždy upřímně. Protože to člověka zaujme, je to nepředvídatelná otázka která se Vám ve společnosti jen tak nedostane. Proto jste odpověděl tak jak to cítíte a Vaše odpovědi mi napovídají k tomu abych zjistila jak přemýšlíte.[/dirspeech] Do široka jsem se na něj usmála. Ano, odpověděl v podstatě stejně jak tehdy Vendy. Ta mi ale hodněkrát vyčítala fakt, že jsem v tomto svině. Ano, doslova svině. Jsem mírně xenofóbní, ale nedalo by se to nejspíše diagnostikovat, protože problém s důvěrou má snad každý člověk na této planetě. Já však místo toho abych člověka poznávala časem si musím udělat jistotu svou vlastní formou a hold to jsou tyto psychologické otázky které vždy někoho zaskočí. Možná proto to semnou spousta lidí vzdá.
Každopádně jeho odpověď byla v pořádku, sedl mi. Takže jsem otevřela dveře od auta, do kterého jsem se posadila a dala mu gestem znamení že si také může nastoupit. [dirspeech]Víte, dle mého názoru je nejsilnější lidskou zbraní právě informace. Ať jsou slovy jakkoliv popsané, řečené, nebo napsané. Bez informací by jsme byli nikdo. Ten kdo řídí a vládne. Není to člověk co je nejsilnější, nebo dokonce nejbohatší. Je to proto že má přístup k informacím, ví i to co by vědět neměl a to z něj dělá toho nejmocnějšího. Nemyslím přímo prezidenty, myslím informátory. Ty lidi kteří se veřejnosti stranní a chcou zůstat v anonymitě.[/dirspeech] Mrkla jsem na něj. Toto popravdě nemám ze své hlavy. Vždy mi to vrýval do mysli otec. On byl hodně podobné povahy jako já a nemohu popřít to že mi to do života něco nedalo. Byla to pravda, ale co zmůže obyčejný člověk. Musí nám to být souzeno.
Když tehdy Thomas jel mírně proti proudu, zalíbil se mi tím. Já se o to snažím celý život, i přes to že mi jde pouze o dobrodružný život. Tato maska mého cíle má i své vlastní podstatné věci. Dobrodružstvím právě získám informace, což pro mě bylo nejvíce podstatné.
Hned po své odpovědi jsem nastartovala auto a podala mu na klín svůj deník i se zelenou záložkou. Na té stránce byla adresa a u ní mapa. Chtěl jsem aby mě navigoval, protože můj mobil už byl kaput. Nestihla jsem si ho zkrátka dobít.[dirspeech]Druhou odpovědí jste mě překvapil. Z logického hlediska to je zřejmě ta nejpravděpodobnější odpověď. Dělá to z vás to kým jste a jak myslíte, vnímáte. Dle mého názoru jsou to emoce. Nevíme jak se dorozumívají zvířata, nerozumíme jim. Stejně tak i rostliny, nevíme jestli spolu komunikují protože nepoužívají slova na které jsme my zvyklí, což sedí na tu vaší odpověď gest, pohybují se v poryvu větru. Avšak skrz vlastní emoce a emoce těch kteří je dokáží dát najevo, i přes to že jim jak gesty a zvuky nerozumíme, se dokážeme domluvit. Pocit který z toho máte je potom výslednou odpovědí. Je to něco co se nemusíte učit. Je to něco co máme všichni společné, co je vrozené. Každý živý organismus má jinou gestikulaci, kterou by jste se musel doučil aby jste jí porozuměl. Emoce a pocity jsou ale něco co máte v sobě už od chvíle co se narodíte, nebo zrodíte. Ať už jste člověk, zvíře, nebo rostlina.[/dirspeech] Mile jsem se na něj usmála a zhluboka se nadechla. [dirspeech]Tak co, jste připraven na dobrodružství? Navigujte![/dirspeech] Jenom jsem čekala na to až mě nasměruje. Každopádně byla jeho přítomnost příjemná, což jsem nepřiznala opravdu dlouhou dobu. Nebyla jsem moc společenský typ. Své odpovědi jsem mu dala jako poděkování za ty jeho vlastní. Když jsem se na toto ptala Wendy, byly to týdny a týdny přemlouvání aby mi byla schopna odpovědět. Vždy stranila mého přístupu k poznávání lidí, kteří mě zaujali.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed Jun 13, 2018 6:26 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Všichni se pomalu usadili ke stolu. [dirspeech]Takže, Cassie, pokud můžu,[/dirspeech] zastavila se na chvíli žena a lehce se pousmála, načež přinesla ke stolu z trouby upečené kuře, [dirspeech]slyšela jsem, že umíš krásně tančit. Já tanec miluju, naše malá tancovala, tak jsem si to chtěla připomenout, protože Alan furt jen leží v papírech a nemám nikoho jiného, koho bych mohla donutit. Jsem moc ráda, že se nám naskytla tahle příležitost,[/dirspeech] dořekla žena načež nandala svému muži patřičné množství kuřete, ten byl celou dobu zatím potichu. [dirspeech]Nechám tě, aby sis nandala sama, nakolik vím, že vy tanečnice si potrpíte na to co jíte, kdy jíte a podobně. Omlouvám se, ale pokud to nějak narušuji, tak se nezdráhej odmítnout, jen mi přišlo hloupé tě sem táhnout a ani ti nic nenabídnout,[/dirspeech] řekla ještě žena, přičemž se celou dobu pousmívala. [dirspeech]Ale můžem mi mezitím povědět, jak dlouho vlastně tancuješ a co tě k tomu dostalo? Neměla jsem návštěvu už snad celou věčnost, tak omluv mé otázky,[/dirspeech] řekla skrze úsměv na tváři a přitom si ukrajovala z kuřete. Věděla, že není zrovna patřičné jíst a přitom mluvit, ale nyní nebyla na žádné oficiální večeři, tak se chtěla trošku uvolnit. [dirspeech]Slyšela jsem jen samou chválu tady od Alana,[/dirspeech] dodala ještě, načež si mohla pozorovat, jak se muž jen lehce pousmál, šlo na něm však vidět, že ho pravděpodobně něco tíží či trápí.


[sparkname]Mezitím
Před domem...[/sparkname]

Došli před dům a začali kráčet po ulici jako by nic. [dirspeech]Takže, Theo...[/dirspeech] pozastavila se na chvíli, [dirspeech]věřím, že jsi teď asi hodně zmatený a též vystrašený,[/dirspeech] řekla a na její tváři se zjevil lehký přátelský úsměv. [dirspeech]To je přirozené, každý z nás byl, když na to přišel,[/dirspeech] dodala ještě, čímž chtěla naznačit, že je víc takových lidí, jako je Theo. [dirspeech]Jsme výjimeční, a lidé to nechápou. Proto žijeme ve skrytu, ačkoli sem tam unikne nějaká informace a stane se historicky natolik podstatnou, že je potřeba ji pouze zakamuflovat jak úplně odstranit,[/dirspeech] dodala, načež se zastavila a její pohled spadl přímo na něj. [dirspeech]Přála bych si, abych ti dokázala říct víc. Ale nemohu, mám to zakázané. Chtěla jsem ti jen říct, že pokud by ses někdy cítil sám a ztracený, jsou tu lidé jako jsi ty. Můžeme ti pomoct s ovládáním tvých schopností, můžeme ti ukázat celý svět, který je skryt ve stínu toho skutečného, který vidí lidé. Ale musíš sám chtí,[/dirspeech] dokončila, načež vytáhla ze svého saka malý kousek papíru, kde byla napsaná adresa. [dirspeech]Rozmysli se, ale mysli prosím na to, že pokaždé, když využiješ své schopnosti je to k tobě přiláká. Do té doby jsi v bezpečí. A kdyby se cokoli stalo, zde najdeš útočiště,[/dirspeech] dořekla a poté se opět rozešla uličkou.
[dirspeech]Bývala jsem kdysi jako ty, nic netušící, žijící svůj život. Ale my jsme předurčeni k něčemu víc. Je to prokletí stejně tak jako je to dar. [/dirspeech]


[sparkname]Mezitím
Před hotelem Grand...[/sparkname]

Při jejích odpovědích se pouze lehce pousmál a zamyslel se. Dávalo to smysl, neptala se proto, protože chtěla skutečně vědět odpověď, ale proto, protože věděla, že každý člověk odpoví jinak a podle té odpovědi si toho člověka mohla zasadit do určité kategorie. Byl rád, že si nemyslela, že je nějaký psychopat podle té odpovědi. Možná byl až příliš moc vědecký, ale to byl prostě on. I přes to ho však její otázky stejně jako jejich důvod fascinoval. Celkově již od prvního pohledu na ní věděl, že si s ní bude rozumět.
[dirspeech]Mám jedno speciální místo, kam bych vás chtěl vzít,[/dirspeech] řekl a lehce se pousmál, načež společně s Lucy nastoupili do auta. Bylo sice léto, ale už i tak se začínalo pomalu stmívat, což pro něj bylo ideální. Lucy nastartovala vůz přičemž ji Thomas navigoval dle hlavy. Snažil se ji stále udržet v napětí, kam to vlastně jedou, protože to nechtěl odhalit hned. A též neznal spletité ulice New Yorku tak moc dobře, jak si myslel, takže se omylem i několikrát ztratil. Když konečně dorazili na místo, poprosil Lucy, aby zastavila auto u krajnice a společně s ní se rozešel po lesní cestičce za silnici. V tuhle dobu již nyní byl večer, hluboká tma a malé množství hvězd činili dokonalou atmosféru pro takový výlet. Konečně došli až na konec. stáli na obrovské skále, kde byl nádherný výhled na Brooklyn Bridge, jeden z nejstarších mostů v celém New Yorku. Na skále též byla lavička, kam se oba posadili a pouze pozorovali panorama nyní svítícího mostu.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed Jun 13, 2018 7:32 pm

[sparkname]Theodor Raincrow[/sparkname]

Bez toho, aniž by z ní spustil oči následoval neznámou před dům. Celou dobu mezi nimi panovalo ticho. Bedlivě jí sledoval, ale čekal až začne mluvit ona.
Když zamířila na ulici dál šel za ní, ale jeho stres se jen zhoršil. Stále jí věnoval svou plnou pozornost, ale byl si až příliš dobře vědom množství lidí, které mohl jen sotva zaznamenávat periferním viděním. A právě na ulici se dívka konečně rozhodla promluvit.
Když z jejích úst uslyšel zkráceninu svého jména, mírně se zamračil. Bylo to čím dál lepší.
To co následovalo, by kterýkoliv jiný den prohlásil za konspirační teorii, ale ne po dnešku. Což ovšem neznamenalo, že by se toho dvakrát hodně dozvěděl. Najednou se v chůzi zastavila, čímž přirozeně přiměla i jeho, aby udělal to samé.
Celý její proslov mu ze všeho nejvíc připomínal různé starostlivé dospělé, kteří se s ním snažili komunikovat, když byl ještě dítě. Spousta hlubokých promluv do duše, ale to co je skutečně důležité ti říct nemůžeme.
Kdyby se cítil sám? Sám se tedy rozhodně necítil. Ne od chvíle, co se přestěhoval do tohle zpropadeného města. A dneska se cítil nejmíň sám za celou tu dobu. Kdyby ho svět samotného nechal, byl by mu vřele poděkoval. Ale ztracený rozhodně byl. Tak, jako už dlouho ne.
Vzal si papír, který mu podala a jenom ho letmo přelétl pohledem. Než se jeho oči vrátili k dívce stačil zaznamenat, že se jednalo o nějakou adresu, což sama potvrdila tím, co řekla poté.
Když se rozešla dál, stejně jako před tím jí beze slova následoval. V hlavě se mu přehrávalo to, co do té doby řekla, zatímco jí dál poslouchal.
[thinking]Jenom proto, že je něco skutečné neznamená, že to zní jako menší klišé,[/thinking] prolétlo mu hlavou nad její poslední větou. Popravdě to ze všeho nejvíc znělo, jakoby se mu snažila něco prodat.
[dirspeech]Do té doby jsem v bezpečí?[/dirspeech] ozval se po krátké odmlce, přičemž v jeho hlase byla slyšet značná skepse.
[dirspeech]Omluv moje pochybnosti, ale už jsem dneska byl bezdůvodně napadnutý jednou mlátičkou s taserem. A to, že se najednou objeví tajemná neznámá, která toho o mě ví trochu moc a zní, jakoby se mě snažila rekrutovat do sekty, ve mě taky důvěru dvakrát nebudí.[/dirspeech]
Byl nepříjemný a moc dobře si to uvědomoval. Ale měl toho celého akorát tak po krk. A ona byla jediným člověkem, který s tím měl něco společného a s kterým měl šanci mluvit.
Povzdechl si.
[dirspeech]Nemůžeš mi říct cokoliv víc?[/dirspeech] ozval se vzápětí o něco smířlivěji.
[dirspeech]Pokud možno něco, co nezní jako z knihy náboženských hádanek.[/dirspeech]
Jakkoliv ostražitý byl, ona a lístek který držel v ruce pořád byly jediným vodítkem k pochopení toho všeho, co se dělo.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed Jun 13, 2018 7:35 pm

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

[thinking]Samozrejme.[/thinking] Pomyslel si s veľmi nepríjemným pocitom na žalúdku a potom začal uvažovať. Prečo tu asi prišiel? Odpoveď bola jasná, nemal to vôbec v pláne, vlastne len následoval Eachanna a sadol si do auta. Preto mu to vlastne všetko prišlo dosť bizarné. [dirspeech]Zostanem.[/dirspeech] Povedal to celkom jasno - dotyčný muž mu vlastne povedal že nemá na výber. V Covene by ho asi aj tak neprivítali. Ešte ta zmienka o Cainovom znamení. Je to snáď prekliatie? Michael sa cítil ako prekliaty, niečo čo mu malo pomáhať z neho urobilo monštrum, nejaký symbol zla. Tak si to teraz aspoň všetko vysvetľoval. Bol však rád že vedel kto sú ľudia okolo neho, respektíve sa mu len potvrdilo že je iný. Keď do celého tohto premýšľania prišiel ďalší muž, ktorý ohlásil poplach Michaela to len zase zbytočne vyplašilo. Stalo sa toho už toľko, ale bude trvať ešte chvíľu kým si na to všetko zvykne. Trocha zrýchlil svoj krok a rozhodol sa nasledovať muža ktorý išiel na miesto činu. Očividne ich tam bude viacej a to ho trocha upokojilo. [dirspeech]Kto sa sem dostal?[/dirspeech] Opýtal sa, pričom stále lapal po dychu. Zaujímalo ho čo budú ostatní zač. Nevedel si predstaviť aké schopnosti budú ostatní jeho rovesníci ovládať. Aj keď si potom uvedomil že všetci budú pravdepodobne rovnako zmätený ako on sám. Nevedel ani kam presne ísť a vlastne ani nechcel byť nikde v prvej línii stretu a asi by sa tam ani nehodil vzhľadom na jeho schopnosti. Preto trocha spomalil a nechal ostatných ísť rýchlejšie aj keď im bol stále v pätách.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed Jun 13, 2018 8:36 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Neznám podrobnosti, ale je možné, že tě sledují už od dětství a jen čekají. Se svými schopnostmi se rodíš a máš je v sobě, ale jsou dormantní, a nedokážeš je ovládat vůlí, dokud se to nenaučíš. Je ale možné, že jako dítě můžeš někdy vykazovat známky dané schopnosti. Většina schopností je podmíněná stresem a psychickým nátlakem, a jako děti se tohle všechno ještě teprve učíme ovládat, takže je možné, že jsi jako dítě chytil jejich zájem a jen čekali. V tomhle věku se zhruba schopnosti probouzejí, a my jsme nejvíce zranitelní, protože je ještě neumíme ovládat,[/dirspeech] odpověděla na jeho otázku, nakolik to bylo něco, co mu chtěla a dost možná i musela vysvětlit.
[dirspeech]Nenazývala bych to sektou. Je to kus tebe, o kterém jsi dodnes jen nevěděl.[/dirspeech] Odpověděla na jeho následující otázku, přičemž společně stále kráčeli ulicí. Mluvila a přitom stále koukala dopředu, téměř jako by se jednalo o každodenní konverzaci, na které není vlastně vůbec nic zvláštního. [dirspeech]Je těžké popsat něco, co celé generace lidstva vyčlenili jako něco nadpřirozeného normální cestou. Kdysi jsme bývali normálními členy společnosti. Ale stále se zvyšující nátlak a změna sociálního chápaní lidí stejně tak jako morálky nás donutila přejít do ústraní. Máme moc změnit svět, skončit hladovění, snížit radikálně zločinnost, ale nemůžeme, protože by se svět stal místem pod vládou těch, kteří mají schopnosti a bylo by jen otázkou času, než by touha po moci předčila touhu po tom pomáhat ostatním,[/dirspeech] řekla ještě, zatímco stále kráčela.
[dirspeech]Jak jsem již řekla, tvé schopnosti jsou darem i prokletím zároveň. Pokud se s nimi narodíš, předpokládá se totiž, že je použiješ k dobru a budeš se snažit držet rovnováhu, což není právě snem o poslání každého. Proto je to i prokletí, protože tě to v podstatě nutí jít tou cestou, kterou ne každý může přijmout.[/dirspeech]


[note]@Michael - odpostnu ti až odpostne Krumla a/nebo Kayn, aby v tom byl nějakej obsah taky. asi oba víme, že vařit z vody je občas vopruz, a to by se přesně stalo[/note]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed Jun 13, 2018 8:58 pm

[sparkname]Cassiopea Moonroe[/sparkname]

Byla jsem z paní Rikkinové nadšená. Respektive ona byla ze mě, ale já byla nadšená z toho, jak byla nadšená z mé přítomnosti. To bylo úžasný. O panu Rikkinovi se to říkat nemohlo. Neuměl moc dobře skrýt, že se něco děje, ale dnes jsem tu byla hlavně pro paní Rikkinovou a tak, abych neurazila jsem si nandala trochu kuřete.
[dirspeech]Mě je to jedno, paní Rikkinová, já můžu jíst pořád, jen na to občas není čas, to víte pořád někde v jednom kole lítám a tak. Jsem moc ráda, že tu dnes mohu být s Vámi. Jsem si dozajista, jistá, že budete unesena z mého vystoupení.[/dirspeech] kývnu na ní a dám si do pusy. Žvýkám celkem rychle, protože paní Rikkinová si evidentně chce povídat.
[dirspeech]Tančím už od malička, nevím kdy přesně, maminka říkala, že už v břiše jsem dělala hvězdy a propínala špičky. A tak mi to zůstalo. [/dirspeech]dala jsem si opět do pusy a nemohla jsem se zbavit pocit, že mi pak Rikkin chce něco říct a paní Rikkinová, že je tu trošku navíc, ale tak nechme to být. Házela jsem zářivé úsměvy na paní Rikkinovou, pochválila jsem jí večeři, kterou jsem ani nečekala, že dostanu a aktivně jí odpovídala na její dotazy. Nevadilo mi to, byla jsem naopak moc ráda, že někoho zajímám.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed Jun 13, 2018 9:04 pm

[sparkname]Lucia McGolden[/sparkname]

Jeho informace o speciálním místě mě překvapila a při pohledu na čas jsem nemohla namítat. Nebyla jsem jedna z těch typů žen které by se v noci báli. Právě naopak, milovala jsem tmu. To že jeho šestý orientační smysl stál za starou belu jsem jenom s úsměvem přehlédla. Samozřejmě jenom z toho důvodu že noční New York byl krásný.
Při jízdě jsem několikrát odbočila špatným směrem, opět díky navigátorovi, ale na konec jsme dojeli na místo, které bylo až zajímavým způsobem romantický. Teda až na ten les. Ne opravdu miluji přírodu a vše co je s ní spjaté, ale jakmile jsem viděla les a stromy ihned naproti sobě, v hlavě se mi vybavila myšlenka že při průchodu mezi nimi bude pavučina. Nejspíš by to semnou seklo na místě, nebo bych ztuhla a nebo naopak začala panikařit a vytáhla bych zbraň, se kterou bych nekompromisně střílela kolem sebe ve snaze trefit tu malou osmi nohou svini.
Samozřejmě se to nestalo, protože Thomas byl dokonalým štítem. Respektive, o svém strachu jsem mu neřekla ani půl slova, spíš jsem ho nechala jít přede mnou v domněnce že to je neúmyslné. Jak ale znám muže, nejspíš se nad tímto faktem ani nezamysleli.
Při průchodu lesem, pod noční oblohou kterou osvětloval měsíc a hvězdy jsme konečně došli na místo, které se mi zdálo být zajímavé. [thinking]To se jako snaží mě sbalit?[/thinking] Prolítlo mi hlavou, při čemž jsem si představila jakýsi tragický život v manželství, stereotypní dny, ubrečené dítě a miliony a miliony peněz vyhozených za pouhé plínky, bodýčka a další blbosti. Popravdě mi tato představa hodně pokazila atmosféru okolo, takže jsem se snažila na tyto děsy nemyslet. Ne že bych měla něco proti dětem, milovala jsem je, ale nebyl to můj styl. Takže jsem se posadila jenom vedle něho na lavečku a střídavě pozorovala hvězdy a Brooklyn Bridge ve snaze si odmyslet že mě sem vzal z toho důvodu. Byla jsem milá osoba pokud mě na někom něco zajímalo a hlavně mi sedl. Bohužel, moje povaha z té druhé stránky nebyla moc příjemná, vlastně vůbec ne.
[dirspeech]Hezké místo. Proč jste mě sem chtěj vzít? Respektive...proč je pro Vás speciální?[/dirspeech] Opřela jsem si lokty o stehna a opřela si hlavu o ruce, když jsem němu měla stočený pohled, ze kterého šlo vyčíst že by mě to opravdu zajímalo. Toto místo bylo okouzlující, to rozhodně ano, ale byl to zázrak přírody. Řekl že je pro něj speciální a to musí mít nějaké vysvětlení, osobní vztah, nebo historický, který si jistým způsobem emočně osvojil? Opravdu, toto byly pouze domněnky. Zajímalo mě to.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed Jun 13, 2018 9:09 pm

[sparkname]MADDIE[/sparkname]

Z krásnej egyptskej záhrady ma akási záhadná a mocná sila nečakane ťahala preč. Na malý moment som sa preľakla, čo sa to deje. [thinking]Takto má Animus fungovať?[/thinking] V tej chvíli sa mi však pred očami objavil znova doktor v známom prostredí Invitechu s bielymi stenami a rôznymi prístrojmi okolo, no tentoraz aj s blikajúcimi červenými svetlami a neuveriteľne otravným zvukom poplašného alarmu. Skôr, ako som sa vôbec stihla spýtať, čo to vôbec má znamenať, doktor nám už objasnil, že na poschodí, kde leží Nathanova sestra došlo k prelomeniu bezpečnosti. To veru neznie dobre. Pozrela som sa na Nata a naozaj nevyzeral práve najlepšie. Za ten krátky čas, čo ho poznám osobne, nie len cez obrazovku počítača, som pochopila, ako veľmi mu na sestre záleží. Opäť som vrhla pohľadom na doktora, ktorý mi podával ruku, aby mi pomohol vstať z toho zvláštneho kresla. Na druhej strane bolo pomerne pohodlné. Postavila som sa a napriek tomu, že doktor vrhol pohľadom k výťahu, ja som už mala iné plány. Priblížila som sa k Nateovi, jemne sa naňho usmiala a dúfala, že ho to aspoň trochu upokojí. [thinking]Už raz sa mi to predsa podarilo. Tak prečo by sa mi to nemohlo podariť znova. Áno, je pravda, že v Animuse som svoje schopnosti síce nemala možnosť použiť, ale no niekedy predsa začať musím. Okrem toho, výťahom by to trvalo dlho. Majú ich tu síce pomerne rýchle, no môj spôsob je rýchlejší. [/thinking] Trochu som sa síce obávala, že sa mi to nepodarí, ale v momente, keď som chytila Nata za ruku a jeho dotyk ma nečakane upokojil, začalo všetko okolo nás miznúť, doktor, ktorý na nás pozeral, stroje, steny. Bol to síce len zlomok sekundy, ocitla som sa v prázdnote a netuším, či to Nate vnímal rovnako intenzívne ako ja, ale zrazu sa moje nohy opäť dotkli podlahy a už mi bolo nad slnko jasnejšie, že sa mi to podarilo. Stáli sme na prízemí uprostred sivej dlhej chodby bez konca.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed Jun 13, 2018 9:31 pm

[sparkname]Theodor Raincrow[/sparkname]

Bylo možné, že ho sledují už od dětství. To bylo něco, co člověk už tak přirozeně nedůvěřivý k lidem potřeboval slyšet.
Aspoň se konečně dozvěděl nějaké konkrétnější informace. A ono prohlášení o bezpečí tím pádem pozbývalo na platnosti. Jeho obava z návratu domů byla teď ještě více podložená. Nebylo pochyb, že ti dva v uličce ho měli z nějakého důvodu za cíl. A pokud to skutečně byli tajemní Oni, o kterých mluvila dívka, nejenom jeho byt, ale i místa, ve kterých se pravidelně vyskytoval pro něj nemusela být bezpečná.
O něco pevněji sevřel papír s adresou, který měl stále v levé ruce svěšené podél těla.
Neznámá vedle něj vypadala značně uvolněně, téměř jakoby pro ní podobná konverzace byla každodenní záležitostí.
Pozorně poslouchal, zatímco se mu dostalo podrobnějšího vysvětlení celé situace. Měl pocit, že se aspoň špičkou prstu znovu začíná dotýkat pevné země. Ozval se zase teprve poté, co zakončila celý výklad stejným způsobem jako před tím.
[dirspeech]Se vší úctou, takový přístup je důvodem pro to, že je svět ve stavu v jakém je,[/dirspeech] okomentoval suše. Ne každý mohl přijmout snažit se o dobro a rovnováhu? Co jim bránilo? Co takový člověk dělal místo toho? Snažit se o dobro a rovnováhu bylo povinností každého člověka, nějaké schopnosti s tím neměli co dělat.
[dirspeech]Dobře mluvíš,[/dirspeech] dodal po krátké odmlce upřímný kompliment, aby si snad nemyslela, že jeho ohrazení bylo nějak mířené proti ní.
Skutečně, vysvětlení, kterého se mu dostalo teď bylo velmi uspokojivé. Dívka byla dobrá se slovy. Jenže to bylo právě to. Nebylo to víc než slova. Věřit jim bez výhrad bez jakýchkoliv dalších důkazů by bylo bláhové.
Jenže v současnosti stejně neměl moc jiných možností. Ať už byl jeho skutečný původ kdekoliv, byl v nebezpečí. A snažit se najít si další zdroj informací, nebo si je snad ověřovat sám, bylo v tuhle chvíli prakticky nemožné. Příliš dobře si uvědomoval, že jeho nejlepší možností bylo s obezřetností následovat instrukce neznámé a doufat, že to není nějaká past.
[dirspeech]Takže mám teda jít na tuhle adresu,[/dirspeech] ozval se po další chvilce ticha a pozvedl při tom ruku s papírem v náznaku, že myslí tu. Nebylo nad čím se rozmýšlet. Buď mohl chytit tygra za ocas nebo se dál zmateně snažit to celé rozlousknout sám. A pak co? Zase vycouvat, když bude mít potenciální vodítko, protože je možné, že by mohlo být nebezpečné?
[dirspeech]Tvoje jméno patří taky mezi utajené informace?[/dirspeech] zeptal se ještě a na jeho tváři se na okamžik objevil náznak unaveného úsměvu. Vzhledem k tomu, že ona jeho jméno znala, nemělo cenu aby se představoval. A bylo by pěkné vědět s kým vlastně mluvil. Nebo aspoň s kým mu bylo tvrzené, že mluvil.


Sponsored content






    This forum was created by a multicultural team of various faiths and beliefs.