Chatbox
15 / 6 / 2018 • Byl aktualizován design spark spoileru (vedle tlačítka na klasický spoiler)
14 / 6 / 2018 • Byl vytvořen systém událostí a hextech crafting
12 / 6 / 2018 • Byl odhlasován Hráč Měsíce
9 / 6 / 2018 • Proběhla aktualizace či kompletní změna některých fontů

New York


Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Apr 27, 2018 5:49 pm

First topic message reminder :

[sparkofficloc][loc first="https://i62.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny110.png" second="https://i62.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny210.png" third="https://i62.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny310.jpg"]
Centrální město Ameriky a hlavní město státu New York v USA. Tato betonová džungle, též známá jako „město, které nikdy nespí“, je jedno z nejslavnějších amerických měst, které do svého centra každoročně přiláká nespočet turistů z celého světa. Veškeré dění v Severní Americe se točí hlavně v oblasti kolem New Yorku a přilehlého okolí, kvůli čemuž zde také naleznete sídla všech významných organizací a nejen jich. New York, podobně jako Praha, má velice teplá léta a v zimě zde můžete nalézt i sníh. Budovy v New Yorku mají typickou architekturu, i když zde naleznete i velice významné architektonické kousky. Ačkoli se jedná o betonovou džungli, v samém srdci New Yorku můžete nalézt jeden z největších městských parků, který je zelenou dominantou města.

New York je centrálním městem, nachází se zde hlavní sídla Rex Deus a Illuminati pro celou Ameriku. V New Yorku lze používat městské hashtagy založené na vaší aktuální poloze v nějaké specifické části či oblasti v New Yorku. Veškeré městské hashtagy naleznete vypsané, společně s popiskem daných lokalit, níže.[/sparkofficloc][sparkofficloc][/sparkofficloc]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Wed Jun 13, 2018 9:52 pm

[sparkname]NATHAN MILES[/sparkname]

Už chvíľu som vysedával znudene na stoličke vedľa Magnusa a na mojej časti stola sa hromadili prázdne hrnčeky kávy s viacnásobnou dávkou kofeinu, ktoré ma opätovne postavili na nohy, ostatne ako vždy som bol na nedostatok spánku zvyknutý. Zatiaľčo sa Maddie zoznamovala s rozhraním Animusu a rozhliadala sa po okolí, čítal som si všemožné webové stránky zaoberajúce sa magnetickými silami. Iste, drvitú väčšinu informácií som ovládal a tak som veľa nového nedozvedel. Celá budova sa odrazu z tej dlhočíznej nudy prebrala k životu, keď sa komplexom rozľahol bezpečnostný poplach a mojím telom prešla celá vlna myšlienok, ktorá ma veľmi rýchlo postavila na nohy. Pri Magnusových slovách sa moje počiatočné obavy naplnili, ale to už som bol inštinktívne napoly cesty k Maddie, rovnako ako ona ku mne. Zodvihol som ruku na úroveň hrudníka, dlaň som obrátil smerom k nej a ona neisto priložila svoju dlaň k mojej, v tom momente všetko naokolo potemnelo a obavy sa rozplynuli vo vzduchu podobne ako naše telá, na zemi po nás zostala len zdevastovaná podlaha od energetického výboja teleportačného efektu.

Bol to len okamih. Odrazu sme stáli tam, kde pred niekoľkými hodinami, na najnižšom poschodí budovy, kde nás ubytovali a kde sa nachádzala nemocničná izba mojej mladšej sestry. Maddie nás teleportovala do chodby pred jej izbou, ktorú jej predtým pridelili a skôr než sa vôbec sama mohla spamätať z šoku toho, čo práve dokázala som pustil jej ruku a rozbehol sa k ďalším dverám, ktoré som rozrazil ramenom a vydal sa dlhou chodbou nekonečnej sály. [thinking]Vydrž Meg,[/thinking] pomyslel som a chodbu prebehol ako blesk mieriac k miestu, kde ležala v bezvedomí, a hoci som bol ešte pred malou chvíľkou unavený, nateraz mnou prechádzala vlna adrenalínu a riadnej dávky energie.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu Jun 14, 2018 4:11 am

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Téměř celou večeři jste si povídali o všech různých věcech a večeře zmizela jako by nic. Stůl byl již sklizený a manželská dvojice se pohodlně posadila do křesel, která byla připravená přímo před zahradou. [dirspeech]Tak kdykoli se ti to bude líbit, Cassie,[/dirspeech] řekla paní Rikkinová, načež se její manžel konečně lehce pousmál a pouze kývnul hlavou. Na menším stolku vedle svého křesla měl skleničku ve které měl whiskey a ve svém aktuálním stavu byl konečně spokojený, tedy alespoň částečně. Konečně se rozhodl, co udělá, ať už za to ponese následky jakékoli, muselo to tak být. Na chvíli jeho pohled spadl na jeho ženu, už dlouho ji neviděl, že by se upřímně smála anebo by se snad na něco takhle těšila. Nechtěl to říkat, ale byl si moc dobře jist, že v ní viděla jejich malou dcerku a to bylo pravděpodobně to, co ženu tak moc táhlo k oné dívce i navzdory faktu, že jí znala jen necelou hodinu. Možná i proto se rozhodl tak, jak se rozhodl. Vlastně to asi ani sám netušil. Z jeho přemýšlení ho však vyrušilo jemné ztlumení světel, které značilo, že show bude pomalu ale jistě začínat. Tohle si chtěl užít, a starosti a věci, které musel vyřídit chtěl nechat až na potom.


[sparkname]Mezitím
Na vyhlídce na Brooklyn Bridge...[/sparkname]

[dirspeech]Haha ano, skutečně. Tohle místo pro mne je speciální. V dobách, kdy jsem přišel do tohohle města jen jako neznámý kluk s bláznivým snem, který si přivydělával donáškou jídla a novin jsem sem často chodil, když jsem začínal tak nějak ztrácet naději,[/dirspeech] začal svůj monolog, [dirspeech]a když jsem potom snad někdy ztratil inspiraci, právě tohle bylo místo, které mi ji vždy dodalo a které mi dalo energii k tomu jít dál.[/dirspeech] Dořekl, načež se mu na tváři zjevil obrovský úsměv od ucha k uchu. [dirspeech]Právě proto mne zajímá váš příběh. Všichni vidí vás - děti zbohatlíků - jako někoho, jehož život je jen lehkou procházkou. Já jsem jedno z těch dětí, které si muselo vše vybojovat a nikdy nic nedostalo, což neříkám proto, že bych snad vůči vám choval nějakou zášť, ba naopak. Léta mne naučila, že každý člověk má nějaké problémy a věci, kterých se bojí a které ho trápí. A nezáleží na tom, jak moc 'jednoduchý' život může vést v očích ostatních. Zajímá mne ten kontrast mezi životem a problémy někoho, jako jsem já a někoho, jako jste vy.[/dirspeech] Vysvětlil na jeden hluboký nádech a v jeho očích šel vidět téměř jako kdyby čistý úžas nad atmosférou, která tímto místem doslova procházela. [dirspeech]Zjistil jsem, že lidé jako vy mají často dost těžší život jak my, a dost horší problémy... a teď nemluvím o nezaplaceném nájmu nebo půjčce haha,[/dirspeech] dodal ještě. Hodlal být stoprocentně upřímný.


[sparkname]Mezitím
Na cestě do Invitechu...[/sparkname]

[dirspeech]Nikdy nesmíš zasáhnout a změnit chod věcí jen proto, že máš moc, která tě činí nadřazeným ostatním. V historii se to stalo nespočetněkrát, a i přes dobré úmysly to vždy dopadlo špatně. Může to být klišé, ale naneštěstí až bolestivě pravdivé, a to že s velkou mocí jde ruku v ruce i velká zodpovědnost. Ale myslím si, že řečnických obratů jsme již měli pro dnešní den oba víc jak dost, nebo se snad mýlím?[/dirspeech] poznamenala s řecnikou otázkou na konci a lehce se pousmála, což mohlo Theovi dodat lehký pocit uvolnění, nakolik do téhle doby působila lehce roboticky. [dirspeech]Jmenuji se Rose, a určitě se ještě uvidíme. Nevěřila jsem, že by jsi šel se mnou, proto jsem ti dala tu adresu. Ale pokud jsi rozhodnutý, celou dobu míříme tím směrem,[/dirspeech] dodala ještě, načež ukázala prstem směrem před sebe do dlouhé ulice. [dirspeech]Slova jsou mocná zbraň, vskutku. Ti, co vládnou obrovskou mocí ovládají svět ale ti, kteří ovládají umění slova ovládají ty lidi,[/dirspeech] dodala ještě úsměvně, načež si vzpomněla na svou poznámku o obratech před několika málo minutami.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu Jun 14, 2018 6:07 am

[sparkname]Theodor Raincrow[/sparkname]

[dirspeech]Tuhle část jsem zrovna nemyslel,[/dirspeech] zareagoval na její upozornění o chodu věcí. To bylo něco, nad čím potřeboval víc přemýšlet. Ani náhodou toho zatím nevěděl dost na to, aby dokázal posoudit, jestli byl tenhle přístup správný.
V jednom měla ale pravdu určitě. Řečnických obratů za tu krátkou procházku ulicemi padlo více než dost a on neměl náladu na to vysvětlovat, co přesně tím myslel skutečně. Takže to nechal být a místo toho dál poslouchal co měla na srdci Rose - jak se neznámá představila.
Nevěřila, že by šel s ní... To byla podložená představa. Kdyby měl odhadnout sám sebe, došel by ke stejnému závěru. Jenže taky vypovídala o tom, kolik toho o něm Rose věděla. Po tom, co z jejích úst uslyšel svoje jméno, by se nedivil, kdyby mu řekla, že mu napíchla telefon, tohle ale bylo přece jen na trochu jiné úrovni. Nedalo se říct, že by ho to zrovna dvakrát uklidňovalo.
Faktem ale zůstávalo, že byl v situaci, kdy každé rozhodnutí, které mohl udělat, bylo nevyhnutelně nebezpečné. A řídit se jejími slovy mělo momentálně nejvyšší potenciální zisk. Nebyl zkrátka v situaci, kdy by si mohl dovolit luxus přílišné opatrnosti. V hlavě pořád měl onen příslib dalšího setkání. I v případě, že by byl ve skutečnosti záměr Rose ho na danou adresu vylákat tím, že by odmítl, by si moc nepomohl. Neměla problém ho najít a nepochyboval, že v takovém případě by další ohař nezůstal jen u sladkých slov.
[thinking]Ti co ovládají umění slova ovládají lidi, eh?[/thinking]
Sám toho byl nejspíš částečně důkazem, vzhledem k tomu, že stále pokračoval spolu s ní dlouhou ulicí k cíli, který mu byl vytyčen. Přičítat ale všechnu zásluhu za jeho rozhodnutí slovům, mu nepřišlo zrovna přesné.
[dirspeech]Lidi často věnují pozornost špatným věcem,[/dirspeech] přitakal jejímu prohlášení. I přes jeho osobní případ jí musel dát za pravdu. Byl si až moc dobře vědom toho, jak snadno se někteří lidé dali ovládnout správnými slovy, nehledě na činy toho z jehož úst vycházely.
Slova bez podkladu ve skutečnosti nebyla nic víc, než navoněný vítr. A o tom, co stojí za slovy Rose se měl aspoň částečně přesvědčit spolu s doražením k jejich cíli.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu Jun 14, 2018 9:45 am

[sparkname]Cassiopea Moonroe[/sparkname]

Na přemlouvání, abych šla tančit, jsem zrovna nebyla. Naopak jsem se už nemohla dočkat. Bylo to fajn, i když nervozita opět začala pracovat. Chtěla jsem začít zlehka. Nicméně postavila jsem si menší zákulisí, aby nebylo vidět, jak napaluju a spaluju věci. Rozmisťuju kolem pár dýmovnic a fontán a pak už jen mávnu na pána, co stál u bedny a čekal na můj signál. Hudba se rozezněla a ve té chvíli se odbouchly dýmovnice. Prostor před nimi zahalil kouř a já se objevila s mocnými ohnivými vějíři uprostřed. Začala jsem lehce mávat do rytmu a provádět techniky jako antispin, windmill a spousty dalších technických názvů, které těm dvěma nic neřeknou. Jen uvidí oheň, jak se kolem mě točí a vytváří různé obrazce podle toho, co zrovna dělám. Milovala jsem ten pocit a kor, když jsem byla před lidmi, kteří to opravdu ocenili. Po chvíli zakončení písně se spustily pyrotechnické fontány, které měly zazdít můj odchod do zákulisí a zároveň zazdít, mou absenci na place, dokud si nenapálím další věc. Tentokrát se jednalo o tyč, která hořela na obou koncích. Moje oblíbená. Opět jsem s ní začala rytmicky točit a neváhala jsem použít občas i nějaký ten skok či hvězdu. Závěrem této "show" bylo, že ta samá tyč, co jsem měla v ruce se najednou odpálila a já měla v ruce pyrotechniku také. Točila jsem s ní a když vyprchaly i ty poslední jikry a jí spočinula v závěrečné póze, neskutečně udýchaná a trochu i upocená, byla jsem ráda, že to mám za sebou. [sparkmusic]wLxig8yxHkk[/sparkmusic]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu Jun 14, 2018 11:52 am

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]A právě díky tomu jsme stále v utajení,[/dirspeech] dodala Rose ihned poté, co řekl, že si lidé všímají špatných věcí. To už však jejich kroky pomalu ale jistě mířili směrem do ulice, kde se nacházelo sídlo Invitechu. Netrvalo to příliš dlouho a ve zvláštním tichu, které nastalo najednou oba spočinuli před obrovskou moderní budovou jež byla hlavním sídlem Invitechu. Nepředpokládala, že by mohl Theo tu společnost znát, nakolik měl zrovna jiné okruhy volnočasových aktivit, i přes to než vešli dovnitř se na něj otočila a prohlásila: [dirspeech]Za zdmi téhle budovy se nachází lidé, kteří ti odpoví na všechny otázky.[/dirspeech]
Její pohled spadl na skleněné dveře, které se před nimi sami otevřely jakmile se k nim přiblížili, došli až k recepci, kde Rose jen lehce mávla rukou a ihned zamířila směrem k obrovskému prosklenému výtahu, který byl za recepcí na konci masivní haly vykládané mramorovými deskami. Společně s Theem nastoupili do výtahu a Theo mohl vidět každé jedno patro, kterým výtah akorát projížděl. [dirspeech]Předvedu tě před vůdce celé naší společnosti. On už ti snad vše vysvětlí, to on mne za tebou poslal, vycítil tvé schopnosti díky jeho daru,[/dirspeech] dodala ještě tak mimoděk, to už však výtah zastavil a Theo se zjevil v masivní podzemní místnosti, která připomínala moderní laboratoř. Vše působilo tak uhlazeně, stěny byly bílé a celkově prostředí by se dalo popsat téměř až jako sterilní, ale stále s příjemným nádechem. Došli až k masivním dveřím na konci místnosti, kde Rose pouze kývla na dvojici mužů, která stála před dveřmi a následně se zadívala na Thea. [dirspeech]Dál už musíš pokračovat sám, očekává tě,[/dirspeech] prohlásila a ukázala rukou směrem na dveře, než však stihla dvojice goril cokoli udělat, dveře se doslova rozletěly a z ní vyběhlo několik lidí zhruba v Theově věku v čele s pro Thea neznámým mužem. Rose ihned poznala, o co jde a podívala se na Thea. [dirspeech]Něco se děje, představování budeme muset nechat na potom,[/dirspeech] řekla a kývla směrem k muži, jež vedl onu skvadru. Poté se podívala na Thea a řekla: [dirspeech]Následuj mne.[/dirspeech]


[sparkname]Mezitím
V domě pana Rikkina...[/sparkname]

Za celou dobu paní Rikkinová nespustila pohled z Cassie a v jejích očích šlo vidět čisté nadšení, dokonce i její muž se zdál být šťastný, takové to upřímné štěstí, které může člověk vycítit z druhého na sto honů. Když představení skončilo, místnost se z hrobového ticha propadla to hlubokého potlesku všech přítomných, načež paní Rikkinová ukázala Cassie aby se šla posadit ke konferenčnímu stolku, kam se se svým manželem v mžiku oka přesunula. [dirspeech]Úžasné, už dlouho jsem nezažila nic takového. Hrozně jsi mne ohromila, nejsem vůbec překvapená, že si tě můj muž vybral, budeš skvělá reprezentace pro firmu, jež zastupuje,[/dirspeech] řekla oněmělá úžasem zatímco jí z tváře nemizel široký úsměv. V jednu chvíli se zvedla a namířila si to směrem do kuchyně, přičemž se pouze otočila a řekla: [dirspeech]Skočím pro nějaký dezert, určitě musíš být teď z toho čísla unavená a potřebuješ nějakou energii.[/dirspeech]
Jakmile odešla, pan Rikkin se na ní podíval opět se zármutkem v očích, ale ještě se do toho nechtěl pouštět, ještě si chtěl užít několik posledních momentů. [dirspeech]Spektakulární show, musím přiznat. Neuvěřitelné jak je možné cítit z pouhého pohybu tolik emocí,[/dirspeech] poznamenal na počet Cassie a dopil poslední zbytky whiskey v jeho sklenici, načež se zvedl z křesla. [dirspeech]Moje žena si s tebou chce určitě ještě promluvit. Tohle pro ní hrozně moc znamená, a chci, aby z toho měla co nejvíc. Ale až spolu skončíte, navštiv mne prosím v mé kanceláři za tamtěmi dveřmi, potřebuji s tebou ještě vyřešit něco ohledně našeho kontraktu,[/dirspeech] dodal a poté pomalým krokem odešel směrem do své kanceláře, to už však došla jeho žena i s pudingem, který nesla ve skleněné mističce. [dirspeech]Nevšímej si ho, hrozně se mu to líbilo, ale po smrti naší malé nikdy nedokázal moc projevovat emoce. Asi se toho bojí, nikdy se přes to úplně nepřenesl,[/dirspeech] dodala ještě načež podala Cassie misku s pudingem a lžičku, kterou do něj zapíchla. [dirspeech]Víš, co se říká. Když lžička v pudingu nestojí, tak to není dobrý puding,[/dirspeech] zdůvodnila své akce a lehce se pousmála.


Naposledy upravil BLVCK.SPVRK dne Sun Jun 17, 2018 2:09 pm, celkově upraveno 1 krát



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu Jun 14, 2018 12:15 pm

[sparkname]Kayn[/sparkname]

Kayn se ani nestihl nadát a najednou se ocitl v autě, kde si je vyzvedl nějaký neznámý muž. Měl tendence k tomu mu zakroutit krkem, ale používání jeho schopností v poslední době a taky myšlenka, že jim právě zachránil život nakonec tak nějak předčila jeho touhu. Moc to všechno nechápal, ale alespoň věděl, že je tam venku víc lidí jako je on anebo Michael. A když viděl toho kluka co se léčil jako Deadpool, začal přemýšlet nad tím, jaké různé schopnosti vlastně existují. Z jeho myšlenkových proudů ho přerušil až zvuk zastavujícího auta a následná návštěva Invitechu. Nikdy se nezajímal příliš o technologii, ale o téhle firmě věděl dost dobře, jejich přední příčka v téměř každém technologickém oboru činila relativně těžké o nich nevědět, to, že jsou však zástěrkou pro skupinku mutantů mu přišlo téměř až neuvěřitelné. Začal přemýšlet nad tím, že už si vlastně ani nemůže být jistý tím, co je realita a co je jen iluze, protože zatím to co viděl jen ve filmech anebo četl v knihách pomalu ale jistě přicházelo jedno po druhém k životu. Když sjeli výtahem až do spodního patra a pokračovali do masivní pracovny která působila přesně tak, jak si představoval, začal být trošku nervózní, protože nevěděl, co má čekat.
Když se jim představil, nebo tedy nepředstavil, ale začal mluvit muž, začal mírně chápat tohle všechno kolem a hlavně i to, kdo je. Jako malý vždycky miloval literaturu, a sci-fi a fantasy nebyly vůbec výjimkou. Nemohl říct, že by nebyly večery, kdy by si hrál na to, že ovládá nějaké nadlidské schopnosti jako létání anebo teleportaci, ale nikdy si nemyslel, že by se to stalo realitou. Nad Michaelovými poznámkami se jen musel v hlavě zasmát, neznal toho kluka skoro vůbec, ale tak nějak tušil, že tohle by bylo přesně to, jak by reagoval, a líbilo se mu to. Celá tahle X-men fraška mu přišla k smíchu a když si začal představovat nějakého záporáka a sebe v plášti a masce jak proti němu bojuje, musel jen protočit panenky. Když však najednou uslyšel alarm, který se rozlehl celým podzemním komplexem, jeho srdce začalo bít rychleji a on začal opět cítit ten nával adrenalinu. Instinktivně se následoval muže do výtahu a prakticky hned po otázce Michaela se optal: [dirspeech]Můžeme je,[/dirspeech] odmlčel se, [dirspeech]zabít?[/dirspeech]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu Jun 14, 2018 1:15 pm

[sparkname]Theodor Raincrow[/sparkname]

Nezdálo se, že by ani jeden z nich měl co víc říct, a tak se po zbytek cesty nad dvojicí rozprostřelo ticho. Osobně s tím neměl problém, ale i kdyby ano, ukázalo se, že už stejně byli skoro u cíle. Zjevně jím byla velká moderní budova, která, pokud se dalo věřit nápisům, patřila společnosti Invitech. Jméno mu bylo povědomé, nejspíš odněkud z novin nebo ze zpráv. Což samo o sobě vypovídalo o důležitosti celé korporace, vzhledem k tomu že se nacházela zcela mimo jeho oblast pozornosti. Ostatně, kdyby měl hádat z názvu, byly jejím zaměřením technologie. A dle slov Rose se mu právě tady mělo dostat všech odpovědí.
Vstoupili do obrovské vstupní haly vykládané mramorem a beze slova prošli kolem recepce. Bylo by se mu ulevilo, že byli konečně z ulic zaplněných lidmi, ale trochu mu to komplikoval fakt, že tu byla reálná šance, že právě vlezl do medvědího doupěte. Jeho oči se na okamžik rozběhly po okolí. Vypadalo to tu přesně tak, jak by člověk očekával. Zkrátka správný korporátní styl. To co viděl cestou proskleným výtahem celý dojem jenom potvrzovalo. Všude převládala zářivá čistota a hladkost povrchů. Nebylo to prostředí, které by mu bylo přirozeně příjemné, ale i on dokázal ocenit, že se zjevně někdo snažil, aby celá budova vyvolávala i přes svou sterilnost přívětivý dojem.
[thinking]Snad? ᎡᏆ*,[/thinking] prolétlo mu hlavou po její poslední poznámce. Slovně na ní nijak nereagoval, ale každému kdo měl oči muselo být jasné, že velmi dobře vnímá všechno okolo sebe, včetně toho, co mu říkala.
Patro ve kterém vystoupili se nijak výrazně nelišilo od těch, které viděl cestou. Stále ho provázel nádech korporátu. Jen byl v tomhle případě dokořeněný dvěma strážci vedle masivních dveří, ke kterým neomylně mířili. Po dnešním intimním setkání v uličce v něm vyvolávali ještě o trochu větší napětí než normálně.
Rose mu dala jasně najevo, že skrze dveře už musí jít sám. To ho nijak netrápilo. Daleko víc ho znervózňoval fakt, že to nutně znamenalo, že si nechá Rose a dva bodyguardy za nekrytými zády.
Ten problém ale nakonec nemusel ani řešit, protože ony dveře se náhle rozletěly a z nich vyběhla skupinka lidí. Nežli si pořádně stačil uvědomit co se děje, už ho Rose vyzývala, aby se spolu s ní k té skupině připojil.
[dirspeech]Em...[/dirspeech]
Váhavě střelil pohled ke dveřím a pak zase zpátky k Rose a utíkající skupině, ale netrvalo moc dlouho, než se rozběhl za nimi. Co mu taky zbývalo?

K výtahu doběhl zrovna když se zavíraly dveře. Fakt, že stojí nacpaný na pár čtverečních metrech s množstvím cizinců si pořádně uvědomil teprve ve chvíli, kdy za ním zapadly a on se instinktivně namáčkl k nim do rohu a začal všechny pečlivě skenovat pohledem. Když jeden z chlapců, kteří se zdáli být jeho věku položil otázku, zda můžou někoho zabít, mírně mu cuklo obočí. Ještě jednou si černovlasého mladíka důkladně prohlédl od hlavy k patě a následně založil ruce na hrudi. On teda rozhodně nehodlal nikoho zabíjet bez pádného důvodu. A v tuhle chvíli naprosto netušil, co se děje.

[sparkspoiler=Note]*ᎡᏆ (e-qua) = super[/sparkspoiler]


Naposledy upravil Viselec dne Sun Jun 17, 2018 2:26 pm, celkově upraveno 1 krát



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu Jun 14, 2018 5:30 pm

[sparkname]Lucia McGolden[/sparkname]

Ano, toto jsem opravdu nečekala. Jenom jsem ho poslouchala a musela se nad jeho slovy pousmát. Takže ho doopravdy zajímal můj život? Respektive to jak si žije vyšší vrstva, jak to bylo známé po celém světě. Nechápu proč nám tak říkali. Peníze opravdu dělali z člověka něco jiného a já to nepopírala. I přes to že jsem poměrně tvrdohlavá, je jasné že i na mě to má jistým způsobem vliv. I přes jakési své vnitřní myšlenky jsem ho poslouchala při tom úsměvu jsem se na něj zrovna podívala. Popravdě, více než aby nás obdivovali lidi jako on, by jsme měli mi obdivovat někoho jako je právě on. Bylo to zvláštní, zřejmě bych mu tento rozdíl nemohla přímo popsat, protože opravdu nevím jaké to je žít stylem jakým žije většina společnosti. Tato otázka, kdyby byla položena Wendy, jsem si jistá že by mu to s chutí řekla, přeci ona je jenom zdárným příkladem této změny z ničeho do něčeho. I když, já to viděla taky trošku jinak.
[dirspeech]Zajímavé.[/dirspeech] Pousmála jsem se a podívala se směrem k obloze, zatímco jsem se opřela o kousek lavičky za sebou. [dirspeech]Víte, popravdě ten život není až tak odlišný. Já to beru takto..[/dirspeech] Odkašlala jsem si a trošku se zamyslela. [dirspeech]My máme peníze, vy máte lásku.[/dirspeech] Jenom jsem si přes sebe hodila mikinu a podívala se směrem na město. [dirspeech]Pravdou je to že nás většina společnosti obdivuje, teda mé rodiče a všechny kteří jsou z té vyšší vrstvy. Avšak, podle mě to je chyba. To vy zachraňujete životy. Jste doktoři, policajti, hasiči, horníci, řezbáři, stavitelé a další potřební lidé, bez kterých by tento svět neexistoval.[/dirspeech] Jenom jsem se podívala na své dlaně a pak se nepatrně podívala na ty jeho. Byly jiné, nejenom rozdílem v pohlaví, ale ty mé byly hladší, zatímco ty jeho o něco více tvrdé, což jsem poznala již od pohledu. [dirspeech]Žít tak jako já není nic k obdivu. Víte, pokud se narodíte jako dítě zbohatlíků, už od malička máte nastavenou nějakou laťku, kterou musíte překonat. Je to ta kterou Vám nastavili rodiče a upřímně je opravdu vysoko. I přesto že v očích normálních lidí jste "někdo", ve skutečnosti jste nikdo. Nedokázali jste nic, jenom jste se údajně dobře narodili. Dodnes ani nevím co mí rodiče skutečně dělají. Nevíte kdo jste, stále se jenom hledáte. A nejenom sebe, ale způsob jakým zaujmete někoho na takové úrovni. Musíte už od malička bojovat aby jste si vypěstovali něco vlastního. Co Vám nebylo předurčeno a co vytvoří nějakou vaší osobní hodnotu. Jak jsem Vám v hotelu řekla. Já jsem jenom obyčejný kámen mezi diamanty. Vždy jsem se snažila najít něco co by mé rodiče zaujalo aby si mě alespoň trošku všimli. Není to boj o to jak vás vidí společnost, ale jak vás uvidí tito dva lidé, jenom na tom záleží. Bohužel, nějaké společenské vazby, nebo láska kterou potřebuje každé díte, to je nám naprosto neznámé. Rodiče vidíte jen párkrát do měsíce, starají se o vás naprosto cizí lidé. Pokud jste štístko, najdete chůvu která vás bude považovat za vlastní a nějakým způsobem vás ukonejší. To ale není ani tak můj případ.[/dirspeech] Pousmála jsem se, prokřupla jsem si trošku záda. Chtěl vědět nějaké problémy, které mám já. Popravdě, o těchto problémech se v této společnosti moc nemluví. Protože to není normálně ve zvyku, ale takový ten základ jsem mu přeci jenom říct mohla. [dirspeech]Co se problémů týká...Už od malička jste jistým způsobem v nebezpečí. Proto mají děti vyšší vrstvy zpravidla nějaké bodyguardy. Toto je třeba věc která se ale v rodině McGolden neobjevuje. Už od malička mě cvičili. Vojenský výcvik, kurz přežití a tak dále a tak dále. Jediné štěstí že jsem se v této věci našla. Moje rodina je plná dobrodruhů, takže to mám zřejmě v krvi. Chci poznávat a...nechci být vázaná na rodiče. Nemyslím finančně, ale něřím co má tu větší hodnotu. Informacemi, lidmi které v životě poznám a případně přáteli které si udělám. Žít podle nějakých pravidel, které jsou ve vyšší vrstvě...jako je dresscode a další blbosti, to není můj styl. Spíš se musíte mít pořád na pozoru. Moc přátel, skutečných přátel nemáte protože jsou lidé kteří se budou přetvařovat jenom aby Vás využili, takže se z Vás stane jistým způsobem xenofob. Nevěříte lidem, jedete sám na sebe a to nejhorší co je...je skutečnost že se cítíte neustále sami. Jako malá jsem dostávala k narozeninám dárky které by chtělo každé dítě na světě, po finanční hodnotě to bylo extrémní. Ale ani nevíte co bych dala za obyčejný dárek, třeba v podobě rodinného víkendu, kdy navštívíme ZOO, nebo pojedem na chatu k vodě, kde není pomalu ani elektřina, jenom příroda a my. Věci, které normální lidé berou za normální jsou naopak pro mě darem.[/dirspeech] Poškrabala jsem se na hlavě a musela jsem se do široka usmát. Bylo mi až trapné to říkat, ale co už. Naposledy jsem se takto rozkecala o osobních věcech jenom s Vendy, která na to má taky trošku jiný pohled, ale přeci jenom to je někdo, kdo opravdu zná ten rozdíl a ona ty rozdíly vnímá a vidí také jinak než já sama. [dirspeech]Má to ale samozřejmě i své výhody, jen jich není tolik, jak si každý myslí. Možná že nebudu řešit nájem a hypotéku, ale...za to nebudu nikdy tak silná jako vaše vrstva. Popravdě obdivuji kolik toho dokážete, jaké máte možnosti, že nemáte předem nastavený řád a jistým způsobem jste svobodní. Máte laťku, kterou si zvolíte sami. Máte zkušenosti, které si získáte životem. Prostě do něčeho jdete a když padnete na zadek, ono vás to obrní. Neříkám, jistým způsobem to mám i já. Ale, nikdy jsem nechodila do školy, měla jsem domácí výuku po všech směrech. Jsem možná vzdělaná, ale společnost mi dělá problém. A navíc, asi se ptáte taky nesprávného člověka, protože já naší vyšší vrstvu popravdě moc nemusím. Ženy v mém věku už jsou dobře vdané, nosí šaty, chovají se jak princezny, ctí rodinné zásady a mají děti. Ve skutečnosti jsem ještě méně než kámen...v té naší společnosti...ale ať jdou k čertu.[/dirspeech] Musela jsem se zasmát a usmála jsem se na něj od ucha k uchu. Ty problémy které jsem měla byly spíše citového rázu. Opravdu to na psychiku nebylo nic lehkého. Měla jsem velké výhody podle nich...ale nebylo tomu až tak pravdou. Sice jsem měla spoustu peněz, ale to co jsem já utratila za rok, můj otec utratí třeba za pár hodin. Snažila jsem se žít stejně jako oni, i když to na první pohled nebylo vidět. Možná je to proto že když jsem vyrůstala s nimi, neuvědomovala jsem si hodnotu ostatních věcí. Teď když žiju sama s Wendy a jezdím po světě a dívám se, uvědomuji si že jsou mnohem podstatnější věci, jiné priority a jiné hodnoty, které pro mě osobně jsou mnohem podstatnější. Podle mě, má nejšťastnější život ten co je zlatým středem, asi něco jako Thomas.
[dirspeech]Teď mluvte Vy, o sobě. Co jste vlastně zač.[/dirspeech]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Thu Jun 14, 2018 6:56 pm

[sparkname]Cassiopea Moonroe[/sparkname]

Zářivě se usměju na oba dva. Nechala jsem své náčiní, aby vychladlo a věnovala jsem se hostitelům. Jejich pochvaly mě potěšily. Pan Rikkine se zdál být potěšen. Nicméně v vedoucí pozici byla stejně paní Rikkinová a té jsem také věnovala veškerou pozornost. Panu Rikkinovi jsem jen kývla, že rozumím a zaměřila se už na puding.
[dirspeech]Ano totéž říká i moje maminka, akorát to tvrdí o jogurtu.[/dirspeech] ušklíbnu se a pustím se do něj. Při této příležitosti ji pozvu na muzikál Cats na kterým již předtím byl pan Rikkine, což jsem jí neřekla, aby neměl průšvih doma a aktivně zodpovídám její otázky, většinou týkající se mého života. Tolik nasbírané energie jsem po vystoupení nikdy neměla a doplnila mi ji právě paní Rikkinová. Jejich příběh byl velmi smutný a měla jsem co dělat, abych se nezačala vyptávat, bylo to neslušné. Prakticky se ani neznáme. Nicméně po delší době, jak jsem později zjistila asi hodina a půl po vystoupení, což mi ani nepřišlo, jsem se omluvila paní Rikkinové s tím, že bych měla jít za jejím manželem probrat pracovní věci, ale že se zase vrátím. Pak jsem vstala a přešla ke dveřím, na které mě pan Rikkine upozorňoval. Zaklepala jsem a po případném vyzvání bych vstoupila dovnitř. [dirspeech]Chtěl jste se mnou mluvit?[/dirspeech]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sun Jun 17, 2018 4:38 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Celým patrem se ozýval obrovský hluk, jedna z bílých stěn na konci dlouhé a široké chodby přímo naproti výtahovým dveřím byla kompletně zničená, čímž odhalila staré kanalizační systémy za ní, skrze které se pravděpodobně vetřelci dostali dovnitř. V nově zformované díře ve zdi stála skupinka tří lidí, dvou mužů a jedné ženy. Všichni byli tak nějak ve středním věku a podle oblečení by jste nerozeznali rozdíl od typických lidí. Oproti nim pár metrů před výtahem stála skupinka několika lidí v čele s mužem.
[dirspeech]Přesně to, pro co jsme přišli, hezky pohromadě a na jednom místě,[/dirspeech] řekla žena a lehce si olízla ret, načež mohla skupinka pozorovat, jak její pohled přejíždí z jednoho z jejich cílů na druhý. [dirspeech]Buďte opatrní, tohle už nejsou jen tak nějací kumpáni, tohle jsou vážně nebezpeční lidé, nedělejte žádné hlouposti,[/dirspeech] řekl muž v čele, načež Rose pouze kývla. [dirspeech]Nemůžu se dostat do jejich mysli, pravděpodobně tam je nějaký druh mentálního bloku,[/dirspeech] poznamenal muž, to už však Rose s lehkým úsměvem tasila dvojici zbraní zpoza svého, na první pohled nenápadného kostýmku. Zbraně, které vytáhla se nápadně podobaly klasickým zbraním, ale stejně jako ty, které předtím viděl Nate i tyto měly prazvláštní náboje s průhlednou modrou tekutinou, jež zářila. V mžiku oka se Rose rozeběhla směrem k trojici mužů což následovala přímo mířená palba, před všemi z nich se však zformovalo energetické pole, které všechny náboje zastavilo ještě předtím, než vůbec stihly doletět k cíli. Při pohledu na to Rose odhodila své zbraně a zastavila se na místě, přímo mezi skupinkou nepřátel a jejich budoucích studentů. [dirspeech]Drž je vzadu![/dirspeech] řekla, načež mohl každý v místnosti pocítit pomalu až husí kůži, byl to náhlý vzrůst energie, který způsobila Rose, než však stihla cokoli udělat, vše najednou ustalo a Rose padla na kolena, v tu chvíli se muž prodral skrze skupinku teenagerů a rozeběhl se směrem za Rose, načež se dotkl jejího čela. [dirspeech]Přesně jak jsem si myslel, je to telepatický útok. Musím zůstat s ní a chránit její mysl, jinak by mohli získat potřebné informace, je to na vás,[/dirspeech] dodal a podíval se na skupinku tří, přičemž si všiml, jak se žena dotýká ukazováčkem a prostředníčkem svého čela. [dirspeech]Soustřeďte se na tu uprostřed,[/dirspeech] vykřikl směrem k nim, [dirspeech]ona je centrem jejich moci.[/dirspeech]


[sparkname]Mezitím
V domě pana Rikkina...[/sparkname]

Seděl za svým stolem a probíral se dokumenty, najednou do místnosti vešla Cassie. Jemným gestem ruky ji poukázal na kožené křeslo před stolem a vyčkal, než se posadí. Poté se na ní zadíval vážným pohledem. [dirspeech]Musím se přiznat, že jsem nebyl tak úplně upřímný při našem prvním setkání, a myslel jsem si, že dělám správnou věc, ale když jsem vás poznal, pochopil jsem, že to nejde,[/dirspeech] začal, načež posunul dokumenty s obrovským červeným nápisem tajné směrem ke Cassie, [dirspeech]tohle jsou dokumenty obsahující popis mého úkolu. Tedy naverbovat tě do naší firmy za účelem z tebe udělat... zbraň. Možná se ptáš, jak může být někdo jako ty zbraní, přesně proto ti chci ukázat tohle.[/dirspeech] Poté už pouze otevřel dokumenty a nalistoval konkrétní stránku, na té se mohla Cassie dočíst o projektu zvaném HIGHBORN, podle všeho se jednalo o projekt, který měl za úkol vytvořit supervojáky s nadpřirozenými schopnostmi, k tomu však bylo potřeba dostatečné množství subjektů ke zkoumání, jejichž genetická informace by mohla sloužit jako ultimátní vzorec pro tvorbu nových, mocnějších jedinců. Bylo toho hrozně moc a ona pořádně nechápala, o čem mluví, natož aby tomu všemu věřila. [dirspeech]Zní to šíleně, ale je to pravda, všechno, co tam čteš. Tím, že jsem ti to ukázal jsem se právě dostal do obrovských problémů, ale nechci způsobit další zbytečnou smrt,[/dirspeech] zopakoval, načež jeho pohled spadl na obrázek děvčátka, který měl na stole. [dirspeech]Víš,[/dirspeech] začal, [dirspeech]rakovina je vlastně jedním z negativních vedlejších efektů způsobených slabou lidskou fyziologií, která se snaží přijmout prvky, které do ní nepatří. Moje dcera vždycky snila o tom, že bude tanečnicí. Ale nikdy neměla talent, narodila se s poruchou, která ji nijak neomezovala v životě, ale zabránila ji profesionálnímu tančení. Zaslepen vědou a mocí jsem jí dal experimentální sérum vyvinuté na bázi toho projektu, její tělo však reagovalo negativně a vyvinulo si rakovinu, na kterou následně i zemřela. Nikdy jsem si to neodpustil, a nehodlám dopustit, aby se podobná situace opakovala. Přinesl jsem původní smlouvu z Absterga, musíme ji zrušit, aby na tebe neměli právo ani legálně. A o peníze se už postarám. Ale prosím, musíš mi věřit,[/dirspeech] řekl. Ani si neuvědomil, že ji začal v tom návalu emocí tykat.


[sparkname]Mezitím
Na vyhlídce na Brooklyn Bridge...[/sparkname]

Při jejím dlouhém monologu si chtěl psát poznámky, nakolik to byl vlastně i důvod, proč se sem dostal v první řadě, ale tak nějak ho celý monolog uchvátil a tak úplně zapomněl na nějaké poznámky. Jeho pozornost byla 100% upřená jen a pouze na Lucy a to, o čem mluvila. Znal hodně bohatých lidí, ale pouze je znal, nikdy se s nimi nedostal do takového kontaktu, jaký měl teď s Lucy, nikdy jim nemohl položit osobnější otázky než při nějakém interview, a když teď konečně mohl, na svou práci úplně zapomněl. Když se ho zeptala na něj, tak se jen lehce pousmál.
[dirspeech]No, oproti vám to asi nebude žádná sláva. Původem jsem ze států, ale nenarodil jsem se v New Yorku, pocházím z malého města v Ohiu. Už od mala jsem tak nějak snil o tom, že budu novinář, vždycky mě bavilo psát, ale ne vymyšlené příběhy nebo biografie, ale skutečné příběhy založené na faktech. A tak byla cesta investigativní žurnalistiky to nejlepší, co jsem mohl. Problémem však byli rodiče, v mém případě tam nebyly ani ty peníze, ani ty emoce,[/dirspeech] zastavil se a zasmál se, nakolik mu to aktuálně přišlo snad i vtipné, [dirspeech]můj táta odešel když jsem byl ještě mrně. A máma si našla rychle dalšího přítele. No a to byl hroznej kretén, mlátil mámu a potom i mě, a když jsem se mu v 17 postavil se máma dala na jeho stranu. Furt ho omlouvala, že je unavenej, opilej, že toho má dost a podobně. A to mě asi tak nějak zlomilo. Vzal jsem si svoje úspory a utekl jsem doslova s batůžkem, samozřejmě do New Yorku. Cesta to nebyla vůbec lehká, co vám povím, a ten následnej šok když jsem se sem konečně dostal byl snad ještě horší. Obrovský město pro vesnickýho kluka, kterej ještě k tomu ani neměl skoro žádný peníze, protože většina padla na letenku.[/dirspeech] dořekl úsměvně. [dirspeech]Když jsem sem přišel, tak jsem byl nikdo. Začínal jsem jako roznášeč novin, jídla a podobně. Svojí první práci jsem měl v časopise a dostal jsem jí jenom díky tomu, že jsem svůj životopis přilepil na víko krabice s pizzou, kterou jsem akorát dovážel tamnímu šéfovi,[/dirspeech] zastavil se a opět se zasmál, zpětně mu to přišlo téměř až neuvěřitelné. Už se nadechl že bude pokračovat, když v tom najednou uslyšel zpoza křupnutí větviček.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sun Jun 17, 2018 5:44 pm

[sparkname]Cassiopea Moonroe[/sparkname]

Celkem překvapeně jsem se na něj dívala. Spíše jsem těkala očima z dokumentů na něj a z něj na dokumenty. Nějak jsem přešla i to, že mi tyká, v této chvíli to bylo nepodstatné. Mírně se mi rozklepaly ruce. Bylo to vidět, když jsem sahala po těch papírech. [thinking]Supervojáci? To jako, že ze mě udělají druhou kapitánku Marvelovou nebo co? A zrovna jak tomuhle mám uvěřit v reálném světě? V našem světě? To je nepravděpodobné.[/thinking] Ale na těch papírech to znělo dost jasně. Slovo smrt mě rozhodila ještě víc a kor, když to bylo ve spolupráci s tou malou nevinnou holčičkou. Chtěl ji pomoci. To ho neobviňuje. Kdyby ji nemiloval neudělá to. Chápala jsem to a vrhalo  mi to slzy do očí. Nechtěla jsem se před nám rozbrečet, ale jeho příběh mě dojal. Teprve teď se všemi náležitostmi okolo mi bylo opravdu do breku. Hřbetem ruky jsem si setřela začínající slzy.
[dirspeech]To .... [/dirspeech]nebyla jsem ani schopná nic říct, ale musela jsem. Rychle jsem zamrkala. [dirspeech]To je mi líto, pane Rikkine. [/dirspeech] vzala jsem ho za ruku. Možná se teď jevil jako bídák, kterému jsem prostě jen naletěla, ale ten bídák to myslel dobře. Jestli se zasvětil někomu jen proto, aby zachránil svou dceru, udělal dobře. K čertu s penězi. Nepotřebuju je zas tak moc. Bylo mi jedno, že toho muže sotva znám. Gesto té ruky bylo něco, co znamenalo, že se na něj nezlobím.
[dirspeech]Pane Rikkine, co ten projekt obnáší? Přežil to už někdo?[/dirspeech] podívala jsem se na něj pevným pohledem. Nevěřila jsem tomu, co jsem vypustila z pusy, ale nějak mi záleželo na tom pánovi, jehož žena neměla pro co žít a jehož vinou evidentně jejich dcera zemřela a on si to vyčítal.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sun Jun 17, 2018 5:47 pm

[sparkname]Theodor Raincrow[/sparkname]

Jeho pozornost od nové společnosti, se kterou se ocitl ve výtahu, brzo odpoutal hluk, který k nim dolehl ještě před tím, než mohli vidět nejnovější vylepšení interiéru, jenž se nacházelo na patře, na které mířili. Pořád sice nevěděl, která bije, ale to, že přístup do kanalizací nebyl nejnovější plánovanou rekonstrukcí, dokázal poznat i on. Snažil se rychle vyhodnotit, uprostřed čeho se to vlastně ocitl, ale dost mu to stěžoval fakt, že se okolo něj začala odehrávat smršť událostí.
Z pohledu neznámé ženy mu přejel mráz po zádech. Což jen potvrdilo varování, kterého se mu vzápětí dostalo od muže, jehož pro tuhle chvíli identifikoval jako velitele skupinky, se kterou se náhodou ocitl.
A aniž se stačil pořádně vzpamatovat, už vzduchem létaly kulky. Které se zastavily o zářivou bariéru před trojicí. Řetězec dění, který následoval, byl stejně podivný, jako jeho spouštěč a než se nadál, najednou měl před sebou Rose padající na kolena, jakoby jí někdo podťal.
[dirspeech]"Rose!"[/dirspeech] vykřikl šokovaně a rozběhl se směrem k ní v těsném závěsu za velitelem.
Ani zdaleka sice nerozuměl tomu, co se tu přesně dělo, ale rozuměl dost na to, aby mohl jednat. Bylo zřejmé, že slova velitele byla směřovaná i na něj.
Pohledem se chvíli zastavil na dívce na podlaze. Nemusel věřit jí ani nikomu tady, ale zatím se k němu chovala pouze s respektem. Neměl ani ponětí o tom, jaký byl širší kontext celé záležitosti, ale nepomoct jí v téhle situaci se zkrátka nezdálo správné.
Jenže co mohl dělat? Pohledem se vrátil k díře ve zdi, kde se nacházela tříčlenná skupinka, pak pohledem přeměřil chodbu a ještě jednou si prohlédl skupinku, se kterou byl ve výtahu, stejně jako nové přírůstky, které už byly na patře. Neměl ani ponětí, co který z nich umí, nehledě na to že všichni působili jako civilisti. Což navíc vzhledem k tomu, jak vypadali útočníci, v tuhle chvíli nic neznamenalo.
Co mohl dělat? Boj z blízka nebyl jeho silnou stránkou a co se dalo usuzovat z pokusů Rose, svůj Glock teď mohl použít maximálně tak k přetáhnutí někoho po hlavě. Ještě jednou přelétl pohledem ze strany na stranu. Tohle nebyl jeho způsob boje. Nehledě na to, že to nebyl ani jeho svět. Cítil, jak mu rychle bije srdce.
Zvedl ruce nad hlavu.
[dirspeech]Tohle se mnou nemá co dělat![/dirspeech] vypálil ze sebe horečně, načež se obrátil na podpatku a po hlavě se vrhl k nejbližším dveřím po straně chodby, skrz které díky své schopnosti ladně proletěl.
Situace v chodbě nebyla jeho styl. Kdyby tam zůstal, k ničemu by jim tam stejně nebyl. V místnosti, do které proletěl se ale také dlouho nezastavil. Situace v chodbě nebyla jeho styl, ale možná mohl využít své nově objevené schopnosti ke hře na známějším hřišti. Zhluboka se nadechl a následně se rozběhl proti zdi ve směru trojice útočníků. Během své cesty skrz zdi příliš dlouho neotálel, ale dával si pozor, aby počítal jak své kroky, tak dveře, čímž si udržoval přehled o poloze.
Úplně se zastavil teprve, když podle svého odhadu, na který byl zvyklý sázet život, dorazil k poslednímu pokoji v chodbě. Překontroloval svoje okolí a když se rychle ujistil, že místnost není nebezpečná, zavřel oči a začal ze všech sil poslouchat. Neznal lidi na chodbě a oni neznali jeho. Což byl problém, se kterým nemohl nic dělat. Jen doufal, že i bez toho, aniž by věděli o co se snaží, dokáží vytvořit dostatečné rozptýlení svým útokem. Napínal uši jak se dalo, aby mohl co nejpřesněji odhadnout situaci v chodbě, ale hluk, který se celým patrem rozléhal mu to pořád ztěžoval.
Přistihl se, jak jeho myšlenky utíkají k úvahám nad tím, co je jeho zdrojem, nebo ke snaze aspoň lokalizovat jeho polohu, ale rychle se vrátil zpátky ke koncentraci na to, co bylo teď důležité.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sun Jun 17, 2018 6:25 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Nemusí ti to být líto, bylo to moje rozhodnutí a ty následky musím nést až do konce svého života,[/dirspeech] odpověděl a lehce se zadivil nad jejími slzami. [dirspeech]Nikdo to zatím nepřežil, proces extrakce genetické informace je neuvěřitelně náročný na lidský organismus. Většinou dojde k selhání celého organismu, což je ale dobře. Důvod, proč jsem se připojil tehdy jako mladý vědec k Abstergu již několik desítek let nežije. Možná jsem potřeboval, aby mě někdo probral z celého toho snu, jak se několik posledních let mého života jeví,[/dirspeech] řekl a vzal smlouvu, kterou hodil do hořícího krbu, který měl za sebou, tím byl kontrakt mezi Abstergem a ní oficiálně ukončen, nakolik ani nikdy neexistoval, protože on měl přístup k původní verzi smlouvy.
[dirspeech]Už to zničilo příliš lidských životů. A já jsem příliš dlouho pouze přihlížel. Já už jsem ztracen, způsobil jsem až příliš mnoho škod, ale ty máš možnost tohle všechno změnit. Existuje skupina lidí, stejných jako ty. Oni ti můžou pomoci, dokážou tě naučit ovládat své schopnosti a bojovat proti těm, kteří si přejí je využít pouze ke světové dominaci. Musíš odsud odejít, dříve či později na to přijdou a bude lepší, když už tou dobou nebudeme v kontaktu. Musím tomu čelit sám.[/dirspeech] Dokončil dlouhý monolog a podal Cassie spisy. [dirspeech]Tohle si vem s sebou, obsahuje to důležité informace, které mohou úplně změnit chod věcí,[/dirspeech] dodal ještě. Akorát v tu chvíli do místnosti vešla jeho žena s úsměvem od ucha k uchu, nesla misku s jakýmsi dalším dezertem. [dirspeech]Víš o té pracovní cestě, o které jsem ti říkal, drahoušku? Včera? Vypadá to, že se to nakonec prodlouží, což jsme teď i řešili tady s Cassie. Myslím, že by sis měla vzít volno a jet za mámou do Švýcarska, já tu stejně nebudu a alespoň bude mít radost, je to tvůj poslední žijící příbuzný,[/dirspeech] řekl Alan, načež se žena mírně zamračila a položila obě misky na stůl.
[dirspeech]Další z tvých dlouhých pracovních cest?[/dirspeech] Poznamenala, načež se posadila do křesla vedle Cassie. [dirspeech]Nu dobrá tedy, stejně jsem chtěla za mámou jet,[/dirspeech] dodala zatímco jedla v klidu cosi podobné zmrzlině. [dirspeech]Tak mne zítra vezmeš na letiště? Ještě než sám odjedeš, nechce se mi brát zbytečně mé auto a víš jak to mám v řízení,[/dirspeech] dodala ještě, nacož muž pouze kývl. Poté se lehce pousmál na Cassie a řekl: [dirspeech]Cassie vlastně už musí domů, má nabitý program. Ale řekla mi, že se jí velice líbilo tvé pohoštění.[/dirspeech]

[note]můžeš prostě a jednoduše normálně jen odejít, nebo respektive napsat post o tom, jak odcházíš. v tuhle chvíli už ti Rikkin nedovolí mít protesty[/note]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sun Jun 17, 2018 6:54 pm

[sparkname]Cassiopea Moonroe[/sparkname]

[thinking]Lidi jako já?[/thinking] Pozorně jsem ho poslouchala. [thinking]To nemyslí vážně. [/thinking]Nevím proč, ale měla jsem o něj strach. Smlouva, která postupně shořela na prach ve mě vyvolala vlnu nevolnosti. Bylo to jako bych šla na jeviště před lidi, které znám a kteří mě mají hodnotit. Ten stres. Ta nervozita a už to tu bylo zase. Chtěla jsem namítnou cosi, ale v tu chvíli tam přišla jeho žena. Neměla jsem sebevětší chuť na cokoli dalšího. Popravdě teď jsem asi chtěla být sama. Otočila jsem se na paní Rikkinovou a vzala ji za ruku.
[dirspeech]Moc ráda jsem Vás poznala paní Rikkinová, snad se ještě někdy uvidíme.[/dirspeech] zářivě se na ní usměju. Vstanu ze židle, vezmu si dokumenty, které mi nabízel pan Rikkin a jen jsem na něj kývla.
[dirspeech]Pane Rikkine. [/dirspeech]a odešla jsem z jeho kanceláře. Šla jsem přímo na zahradu, kde jsem si pobalila všechny své věci a pospíchala do auta. Musím odjet pryč. Nastartovala jsem a šlápla na plyn. Rychlá jízda mi dělala dobře, přebíjela tu nervozitu, která ovládala moje tělo. Věděla jsem přesně kam jedu. Mohlo být tak 11 večer, když moje auto zastavilo na vrcholku výběžku, kde byl krásný výhled na noční město a most George Washingtona. Sedla jsem si na jednu z laviček a v ruce držela ty dokumenty. Nebyla jsem si jistá, jestli mě to opravdu zajímá. Jestli chci mít s tímhle něco společného. Pan Rikkin říkal něco o schopnostech a taky o tom, že musím odejít. [thinking]Co mi udělají? Dají mi to sérum násilně? Nikdo to ještě nepřežil. Mám ráda svůj život.[/thinking] Pohled na rozsvícené město mě uklidňoval, ale zároveň znervózňoval. Tam někde jsou tihle lidí co hledají pokusný králíky.[dirspeech] Možná bych měla vyhledat pomoc a nebo to nechat být. Třeba se už jen pan Rikkin zbláznil. Já nevím. [/dirspeech]Složila jsem si hlavu do dlaní. Byla jsem lehce zmatená. Ty desky mě doslova prosili o otevření, a tak jsem to udělala a začetla se.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sun Jun 17, 2018 7:23 pm

[sparkname]Lucia McGolden[/sparkname]

Všimla jsem si jak při mém monologu neodvrátil zrak a jeho tužka se na kluzkém papíru zastavila a on se na mě celou dobu díval. Nikdy jsem nechápala proč pro lidi byl zajímavý tento život. Nebylo na něm až tolik dobrého, spíš naopak. To co jsem mu neřekla byla skutečnost že jsme žili v poněkud jiné realitě, více nebezpečné, anonymní.
[dirspeech]Neměl jste to lehké.[/dirspeech] Odpověděla jsem opět na jeho monolog. Problémy s rodiči byla věc kterou jsem já nezažila. Ve smyslu, že bych je někdy viděla se více hádat. V podstatě jsem je neviděla téměř vůbec, ale co už. Každopádně byl člověk co si očividně něčím prošel a který je pyšný na to kam to dotáhl. Tento pocit jsem zřejmě já nikdy mít nemohla, za to jsem si ale hledala jiné, které by pro mě měli stejnou váhu, které by mě donutili nějakým způsobem najít mojí hodnotu. Byla jsem stále nikdo, jenom jméno svých rodičů, které jsem si nijak nevybojovala. Sama o sobě jsem zatím nic nezvládla, takže jsem ho obdivovala, za to co udělal a kam to dotáhl. Jenom představa mi ale ten pocit nemohla dát. Takže ano, respektive jsem v jeho přítomnosti dostala pocit toho najít si nějaký větší cíl, něco co by mi vytvořilo osobnost a jméno. Ne to pod kterými všichni poznávají mou rodinu, mé rodiče, ale aby mě lidi viděli jako člověka který něco dokázal a nebylo mu to předáno jenom narozením.
Hned po tom co skončil s vyprávěním jsem očekávala nějaké další pokračování, ale křupnutí větvičky v lese za námi nepřilákalo pouze jeho, ale i mou pozornost, takže jsem se otočila a nenápadně jsem si ruku přiložila k pasu. Nemohl ale nikdo nic vidět, přeci jen jsem měla na sobě mikinu, která mi mou zbraň zakrývala. Čekala jsem tedy pouze na to jestli se z lesa někdo objeví, nebo jestli uvidím nějaký pohyb který by mě donutil reagovat mým vlastním způsobem obrany.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Mon Jun 18, 2018 12:37 pm

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Ďalšia nepríjemná situácia, ďalší neznámy ľudia, ďalší silnejší nepriatelia. Michael sa pozeral na situáciu ktorá nastala, pripadal si tu trocha nemiestne a vlastne ani poriadne nevedel kto je kto a na koho útočiť. Keď započul Kaynovu reakciu bolo mu jasné čo tých ľudí čaká a to moc nechcel, najradšej by ich len nejak vystrašil. Ďalšia smrť sa mu moc nepozdávala. Nepoznal ani ľudí ktorý tu už boli a vôbec vlastne netušil aké majú schopnosti. Po pohľade na troch ľudí, ktorí očividne už útočili na Rose, čo bola pre neho ďalšia neznáma. Útek ďalšieho chlapca chápal asi až moc dobre, tiež mal pocit že by rád utiekol, avšak Michael mal už to šťastie že svoju schopnosť trocha poznal a nejaké kúzla už ovládal a preto mohol aspoň trocha strategicky premýšľať. [thinking]Tak vlastne mám dve možnosti, uspať alebo zapáliť. Ale asi sa k ním približovať nechcem...[/thinking] Premýšľal pričom si uvedomil že to nie sú lovci mágov. Celý tento svet bol vlastne úplne iný ako ten, ktorý si predstavoval. Bolo mu jasné že nepatrí do tejto organizácie. [thinking]Ale však to je vlastne moja výhoda![/thinking] Na jeho tvári sa zjavil obrovský úsmev, keď si uvedomil že útočníci vlastne vôbec nemusia vedieť že je to mág, poprípade vôbec nemusia poznať jeho kúzla. Mal teda jeden pokus, ktorým síce nechcel vyhrať ale mohol aspoň ostatných naštartovať aby sa začali činiť. Stále bol trocha pozadu ostatných a začal sa veľmi sústrediť. [dirspeech]Ves Matos Incendia[/dirspeech] Pošeptal a pozeral sa na to ako kúzlom vznikol malý plamienok na ošatení troch nepriateľov, mal aspoň chvíľu kým si toho všimnú. Bral to ako jedinú možnosť menšieho rozrušenia a šancu na priamy útok, ktorý už v Michaelovej réžii nebol.


Sponsored content






    This forum was created by a multicultural team of various faiths and beliefs.