Chatbox

New York


Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Apr 27, 2018 5:49 pm

First topic message reminder :

[sparkofficloc][loc first="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny110.png" second="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny210.png" third="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny310.jpg"]
Centrální město Ameriky a hlavní město státu New York v USA. Tato betonová džungle, též známá jako „město, které nikdy nespí“, je jedno z nejslavnějších amerických měst, které do svého centra každoročně přiláká nespočet turistů z celého světa. Veškeré dění v Severní Americe se točí hlavně v oblasti kolem New Yorku a přilehlého okolí, kvůli čemuž zde také naleznete sídla všech významných organizací a nejen jich. New York, podobně jako Praha, má velice teplá léta a v zimě zde můžete nalézt i sníh. Budovy v New Yorku mají typickou architekturu, i když zde naleznete i velice významné architektonické kousky. Ačkoli se jedná o betonovou džungli, v samém srdci New Yorku můžete nalézt jeden z největších městských parků, který je zelenou dominantou města.

New York je centrálním městem, nachází se zde hlavní sídla Rex Deus a Illuminati pro celou Ameriku. V New Yorku lze používat městské hashtagy založené na vaší aktuální poloze v nějaké specifické části či oblasti v New Yorku. Veškeré městské hashtagy naleznete vypsané, společně s popiskem daných lokalit, níže.[/sparkofficloc][sparkofficloc][/sparkofficloc]


Naposledy upravil BLVCK.SPVRK dne Thu Jun 28, 2018 6:17 pm, celkově upraveno 1 krát



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Jun 29, 2018 2:03 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Pohledem přejel všechny přítomné, skutečně byl spokojený se stávající generací. [dirspeech]To je správná otázka... Theo, Michaeli,[/dirspeech] začal, načež se lehce zvedl ze stolu, o který byl do téhle chvíli opřený, poté pokračoval, [dirspeech]váš trénink započne zítřkem. Dnes budete mít čas na to si naposled užít váš čas v kůži normálních lidí. Rozlučte se s rodinou a svými milovanými, navštivte svá oblíbená místa anebo se třeba jen posaďte a přemýšlejte. Ale počátkem zítřka už bude vše jinak. Dokud jsou vaše schopnosti v téhle fázi, nepřilákáte nikoho do té doby, dokud je aktivně nevyužijete, to se změní jakmile jednou rozvinete tréninkem plný potenciál vašich schopností, myslete na to, až budete venku, nakolik všude číhá nebezpečí.[/dirspeech]
Jeho pohled spadl na vznášející se kovovou sošku jen několik centimetrů od něj. Na tváři se mu zjevil široký úsměv, popadl sošku a vší silou jí hodil směrem na Kayna, který chtěl ihned reagovat ale jeho schopnost nedokázala sošku jakkoli ovládnout, těsně předtím, než by došlo k nárazu si instinktivně zakryl obličej oběma rukama, jen proto, aby následně zjistil, že se mu to jen zdálo a soška, nyní již na stole, je stále na stejném místě. [dirspeech]Když budete své schopnosti až příliš ukazovat, dřív nebo později si pro vás někdo přijde. A největší chybou, kterou můžete udělat je nechat si do hlavy stoupnout myšlenku, že jen kvůli tomu, že umíte něco, co nikdo jiný ne, jste nedosažitelní,[/dirspeech] dořekl hlavně směrem ke Kaynovi. [dirspeech]Jakmile začne váš trénink, oficiálně se stáváte součástí soukromého školení Invitechu, a veškerá vaše legální aktivita s vnějším světem, ať už školní docházka či práce, tím pádem končí či je přerušena. Každý z vás má vlastní pokoj s koupelnou nacházející se o patro níže,[/dirspeech] dokončil opět monolog s notnou dávkou asertivity. [dirspeech]Pokud někdo z vás nemá žádné závazky nebo tužby, může s tréninkem začít ihned, je to jen a pouze na vás. Nyní,[/dirspeech] zastavil se mírně a lehce kývl hlavou směrem k muži, který stál do té doby u dveří, ten podal každému z nich komunikační náramek nápadně podobný moderním náramkům z dnešní doby, [dirspeech]pomocí tohohle otevřete dveře do svého pokoje. Též díky tomu můžete komunikovat s ostatními za pomocí holografické projekce či se napojit do externí databáze v případě, že potřebujete informace a váš přijímač má signál. Každý má v sobě zabudovaný čip, díky kterému lze monitorovat polohu na přesnost jednoho metru po celém světě,[/dirspeech] dořekl, to už měl každý svůj náramek u sebe.

Akorát když dokončil svůj proslov do místnosti vběhl druhý z mužů stojící u dveří a cosi mu pošeptal, načež mohli všichni pozorovat, jak se jeho již relativně očividně uspokojený pohled ještě více rozzářil. Netrvalo to příliš dlouho a do místnosti vešel ještě někdo, byla to dívka, v rukách nesla oranžovou složku a on moc dobře věděl, proč sem přišla. [dirspeech]Vítej, Cassie,[/dirspeech] řekl a lehkým gestem rukou ji ukázal, aby došla k němu ke stolu, neměl sice moc tušení, co ona složka obsahuje, ale tušil, že tu určitě budou zajímavé informace.


[sparkname]Mezitím...
Na vyhlídce na Brooklyn Bridge[/sparkname]

[dirspeech]Přišli jsme si pro vás, slečno McGolden,[/dirspeech] poznamenal muž napravo. Poté mohla Lucy slyšet už jen výstřel z té prazvláštní zbraně. Pohled na Thomase dopadajícího na zem s ránou přímo v oblasti srdce nebyl zrovna příjemný, ale co bylo skutečně děsivé bylo to, co se stalo potom. Lucy si mohla skrze odhalenou hruď Thomase všimnout, jak se od místa, kde byla rána skrze žíly rozšiřovala po celém těle Thomase ona prazvláštní modrá energie. Jeho tělo se začalo doslova rozpadat na prach před jejíma očima, mohlo to být možná tak několik sekund, než na místě, kde předtím leželo jeho bezvládné tělo zbylo jen jeho oblečení a osobní věci bez jediné stopy po jeho těle. [dirspeech]Nezajímá nás vaše rodina, peníze anebo cokoli podobného. Přišli jsme pro něco mnohem cennějšího, něco, co nám můžete v tuhle chvíli poskytnout jen vy. Můžete s námi odejít po dobrém anebo,[/dirspeech] zastavil se lehce jeden z mužů a mrkl na místo, kde se před několika sekundami rozplynulo tělo nebohého Thomase. [dirspeech]Nakolik by vás ona rána určitě nezabila jako vašeho přítele, určitě by to minimálně,[/dirspeech] pousmál se prazvláštně, [dirspeech]kurevsky bolelo.[/dirspeech] Dodal a čekal její reakci.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Jun 29, 2018 2:20 pm

[sparkname]Cassiopea Moonroe[/sparkname]

Ve chvíli, kdy se ty dveře otevřely, mi spadl kámen ze srdce a až uvnitř jsem si uvědomila, že kdybych se asi teď vrátila domů a řekla si, že to jsou jen kecy, tak by mě někdo ráno šeredně překvapil. Pán, který mi otevřel mě následně uklidnil a vzal mě do útrob oné firmy. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Nevypadala jsem zrovna ideálně, líčení jsem měla jistě rozmazané, ruce jsem měla trochu od sazí z té show. Pán mě dovedl do další místnosti, kde bylo celkem dost lidí. Všechny jsem si rychle prohlédla, ale moc koukat jsem na ně nechtěla, na mě taky nebyl nejlepší pohled. Třímala jsem v rukou onu oranžovou složku a v druhé ruce kartičku. Když mi řekl jménem, šla jsem téměř do mdlob. [thinking]Může mi někdo vysvětlit, proč všichni znají moje jméno?[/thinking] Takovýhle lidi přeci o světě tance nemají ani ponětí, tak mě nemůžou znát.[thinking] No hořim.[/thinking] Nicméně, když mě mile přivítal a pokynul mi ke stolu, tak jsem nejistě k němu i přešla.
[dirspeech]Já...já absolutně nevím, proč jsem se rozhodla sem jít, ale přišlo mi to jako nejlepší řešení. Byla jsem v Abstergu.[/dirspeech]  vydechla jsem možná i poníženě? Nevím.
[dirspeech]Pan Rikkin mi ponukl nabídku, která se neodmítá a já ji vzala. Po pár dnech si mě pozval k sobě a dal mi tohle. [/dirspeech]podala jsem mu oranžovou složku.[dirspeech] Řekl mi, že nechce, abych dopadla stejně, i když toho bude litovat. Mám se prý schovat, než přijdou na to, že zničil smlouvu mezi mnou a Abstergem. Nemůžu se schovávat, jsem veřejně známá osobnost, jakmile to udělám přijdu o všechny svoje sny, cíle a píli. O veškerou snahu, kterou jsem doteď měla. Musím být akční, aby mi nevzali mou školu.[/dirspeech] v prstech jsem obrátila vizitku Invitechu se slovy "Rex Deus" a podám mu ji taky. [dirspeech]Dal mi to, abych se na Vás obrátila o pomoc. Ale vůbec nevím, co to znamená a co se to děje. Chtěla jsem jen finanční podporu pro moje tanečníky. [/dirspeech] těkavě jsem se dívala za sebe, i když to měla být možnost ochrany, stále jsem nevěřila nikomu, kromě sebe. Před příchodem do firmy jsem stihla poslat zprávu kamarádce, kam jsem šla. Viděla jsem to ve filmech, někdo by měl vědět, kde jsem byla naposledy, kdybych se už nevrátila, v což jsem nedoufala. Ty lidi tady vypadali, že by mi opravdu mohli pomoci.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Jun 29, 2018 4:58 pm

[sparkname]Lucia McGolden[/sparkname]

V momentě co muž zmáčkl spoušť, jsem i já stiskla tu svou. Právě tu ruku se kterou jsem mírně hnula už před tím abych se zaměřila právě na hlaveň jeho pistole. Byla jsem schopna co se týkalo využívání zbraní, ale byl fakt v tom že jeho spoušť byla rychlejší než ta moje a stejně tak jako tak by Thomase zasáhla. Čemuž jsem nemohl uvěřit. Opravdu právě teď někoho zabil na tomto vrcholku zbraní která po chvíli naprosto eliminovala jeho tělo se vším všudy? Co se mého výstřelu týkalo, jeho zbraň, na kterou jsem mířila musela být kaput, respektive v oblasti mezi rukojetí a tam kde se nacházela hlaveň. Takže by teoreticky nemohl znovu vystřelit. Nebyla jsem si tím ale natolik jistá, tato zbraň nebyla normální. O to jsem se však momentálně nestarala, nemohla jsem spustit oči z toho jak se jeho tělo přímo předemnou rozpadalo. [dirspeech]Co to do h*jzlu...[/dirspeech] Nejdřív jsem se bála, určitě ano, ale potom se do mě nahrnul opravdu vztek. Žilka na mém čele začala nehezky pumpovat a můj výraz se z milé a vyděšené slečny naprosto změnil. Koutky úst se mi mírně zvedly nahoru. [dirspeech]Ten muž tvrdě bojoval pro to aby to někam dopracoval, ale to vám asi může být už jedno.[/dirspeech] Pohled jsem namířila zpět k nim a vystřelila jak z Glocku tak i z Coltu 1911. Obě dvě rány byly mířené na muže, který vystřelil po Thomasovi, přímo do oblasti hrudníku a ta druhá, konkrétně z Glocku byla mířena na hlavu. Ihned po výstřelu jsem je namířila na toho druhého muže. Samozřejmě, to co jsem právě viděla a co mi řekli, nevěřila jsem ničemu co se tu teď stalo, mělo jsem chvilka pocit že už začínám šílet. Toto bylo naprosto proti všemu co lidstvo zná a pokud se jedná o nějakou lepší zbraň? Ano, sobeckost a moje jistý posedlost se opět projevila. [dirspeech]Co to je za zbraň.[/dirspeech] Že mám jít s nimi? Naprosto vyloučeno, právě přede mnou zabili muže který se mi zamlouval, možná ze zbraně která se mi zamlouvala víc, ale to už je trošku z jiného soudku. Nezajímalo mě proč tu byli pro mě, zajímala mě jenom ta zbraň. Už mnohokrát jsem se potkala s takovými lidmi kteří se mě snažili znásilnit, unést a následně prodat za jistou sumu mým rodičům, takže pokud bych měla být zaskočená tímto, nebo jestli si to mysleli, tak se hodně spletli. Nebyla jsem nejlepší typ člověka, moje svědomí si momentálně samo vykopalo hrob a zamklo se na do rakve na hodně dlouhou dobu. Za to moje touha se opravdu zvyšovala. A jeho komentář o tom že by mě postřelil? Samozřejmě to mohl vyzkoušet, celý život s otcem a tréningové procedůry, kdy moje tělo má pomalu snížený práh bolestivosti a můj put sebezáchovy se šel pohřbít spolu se svědomím? Jo, kdyby mě trefil, zřejmě bych se pořádně naštvala, bolelo by to určitě jak kráva, ale snad mi bude věřit kdybych zmínila že i v případě vykrvácení bych se stejně zvedla a snažila se ho zabít ještě horším způsobem. Tento svět pro mě nebyl cizí, to byl spíše ten ve kterém jsem byla s Thomasem. Tito muži mě jen vzali zpět do reality kde je všechno jenom o tom kdo se postaví na vrch potravinového řetězce. Buď sežrán, nebo se staň ty tím kdo bude požírat. [dirspeech]Můžeme se normálně domluvit ve chvíli kdy jí odložíte. Měl to ten druhý, takže nepochybuji o tom že jste taky dobře vybaven. Protože si doufám opravdu nemyslíte že bych někam šla s někým kdo právě před mýma očima zabil člověka, jehož tělo se změnilo na prach a to ani nebyla potřeba kremace. Takže...[/dirspeech] Pohlédla jsem mu do očí a čekala na jeho odezvu. A ten druhý? Pokud nebyl mimozemšťan, počítala jsem s tím že musel být KO. I když...možná bych se v této situaci už neměla divit ničemu. A ano, stále jsem byla jistým způsobem v šoku.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Jun 29, 2018 5:34 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Předtím než Lucy vystřelila mohla zpozorovat jasný úsměv na tváři obou mužů. Když byla kulky byly těsně před svým cílem, roztříštily se jen několik málo centimetrů a dopadly na zem, načež mohla Lucy vidět jak se kolem muže zformoval zvláštní energetický štít. Co však bylo ještě zvláštnější byl fakt, že když se Lucy zahleděla na kulky na zemi, vypadalo to doslova jako kdyby vystřelila do titanu, dalo by se říci, že byly doslova roztříštěné. [dirspeech]Poslouchej holčičko, byl to dlouhý den, a nebylo lehké tě najít bez nějakého doprovodu. Tvoje hračky jsou pěkný, ale na ty naše to nemá,[/dirspeech] poznamenal muž se zbraní přičemž zbraň založil zpět do pouzdra, které měl na svém pasu na znamení míru, poté odkryl košili, kterou měl na sobě a Lucy mohla vidět že pod ní má jakési technologické brnění. [dirspeech]Skrz tohle energetické pole se ti žádná kulka nedostane, takže ještě jednou,[/dirspeech] odmlčel se, [dirspeech]půjdeš s námi po dobrém anebo po zlém. Ale věř mi, že po zlém vážně nechceš, nebudeme si brát servítky jen kvůli tomu, že jsi zástupce něžného pohlaví.[/dirspeech] Dořekl úsměvně a 'brnění' na svém těle opět zakryl. Z toho pohledu Lucy mohla vidět pouze to, že to určitě zakrývalo trup, nemohla ale vědět, jak až rozsáhlé tohle 'brnění' vlastně je a nevěděla ani na jakém principu to funguje.
Na tváři obou mužů šlo jasně vidět, že jim pomalu ale jistě dochází trpělivost, Lucy musela teď přijít s nějakým plánem, který by jí pomohl se dostat z téhle situace, nakolik se to nezdálo příliš pozitivní. Tihle chlapi, ať už to byl kdokoli, měli v tuhle chvíli navrch.

[note]@Lucy - při vysokém emocionálním zatížení se můžou aktivovat tvé schopnosti, ale vzhledem k tréninku Lucy budeš muset nějak vymyslet způsob, jak ji do takového stavu dostat[/note]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Jun 29, 2018 6:56 pm

[sparkname]Lucia McGolden[/sparkname]

V momentě co jsem uviděla ten štít a to jak se kulka rozpadla jsem se jenom nestačila divit. Navíc jeho tělo bylo...no řekněme nijak zvlášť přitažlivé, vzhledem k tomu že nebyla tak zcela z masa a kostí, tedy jisté části. [thinking]Karel Čapek a jeho RUR se stává skutečností hmmm.[/thinking] Avšak ve chvíli kdy začal mluvit o energetickém poli, musela jsem se začít smát. Ani nevím proč, prostě jsem musela. Skutečnost toho že toto absolutně bylo mimo veškeré reality které jsem znala bylo k nevydržení, popravdě jsem si hodnou chvíli myslela že jsou tu někde skryté kamery a že filmové efekty v dnešní době dosáhli maxima právě tím jak se rozpadlo Thomasovo tělo. Takže ano, bylo v tom smíchu zřejmě krapet cítit jistý druh zoufalství, vzhledem k tomu že jsem si momentálně připadala jak Alenka v říši divů. [dirspeech]Fantazijní příběhy mám ráda, popravdě je vyhledávám, ale toto už zasahuje do sci-fi, což moc nepodporuji, pánové.[/dirspeech] Pro a proti? Všechny pro byli u nic a všechny proti právě u mě. Kdybych se s nimi pustila do přímého boje, bylo mi jasné že by mě odvlekli a ještě by mi pěkně znetvořili moje tělo. Byli to muži, nic proti, ale právě těmto umaštěným typům jsem nikdy nevěřila, dokonce ani ve chvíli kdy by se jim nad hlavami snášela svatozář. [thinking]Budiž...[/thinking] Zhluboka jsem se nadechla a následně pomalu vydechla. Moje váha se momentálně přemístila na mé nohy, abych měla co největší odraz od země a rozběhla jsem se k muži. Mé zbraně byli namířené přímo na něho a nepřestala jsem při svém běhu střílet. V momentě co jsem byla těsně před tím, který vyhrnul své triko jsem ale nezastavila, spíše naopak. Dalším krokem jsem mu stoupla špičkou na stehnu a druhou nohou co vší silou kopla do krku, který očividně nebyl mechanický, tedy, viděla jsem lidskou kůži, takže jsem tak usuzovala. Můj záměr ale nebyl k tomu mu ublížit, spíš sloužil jako odrazový můstek. Právě v moment kdy jsem se dostatečně opět odrazila od jeho pevného těla, udělala jsem skluz pod nohama toho druhého muže, kterému jsem...střelila do jeho mužských partií. Opravdu jsem nevěděla jak moc rozsáhlé tyto robotické věci jsou, ale proč to nezkusit. Samozřejmě tato střelba opět nebyla za záminkou mu více ublížit, spíš jsem se potřebovala dostat za něj. Protože pokud by se to stalo, mohl si být jistý že by moje ruka spočinula na jeho pase, kde jsem usuzovala že by mohla být jeho zbraň. Proč? Pokud mu neublíží ty moje, v případě kdy bych držela tu jejich, možná by se karta obrátila. Takže jednoduchý pohyb...Střelba mezi nohy, následně ruka u jeho pasu a vyjmutí zbraně, která by měla sloužit v můj prospěch v této situaci.
Samozřejmě jsem počítala s tím, že jejich těla i přes to že jsou robotické, budou mít jisté předpoklady právě k fyzičce. Na co jsem se ale spoléhala byla jejich hmotnost. Podle vzhledu, i přes jisté robotické prvky byli stále lidmi. Což znamenalo to, že možná budou více méně nezdolní, ale do rychlost a pružnost. Snažila jsem se využít tyto své přednosti které by oni měli mít omezené.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Jun 29, 2018 6:59 pm

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Počúval muža a nejak prikyvoval. Vlastná izba s kúpeľnou sa mu moc nezdala, najradšej by zostal bývať vo svojom byte, ale zároveň nejak tušil že bude možnosť preniesť celú izbu aj s atmosférou do tejto organizácie. Trocha ho desil fakt že sa tu mohol cítiť ako v zlatej klietke a náramky, ktoré im rozdal len vložil do vrecka. Nemal v úmysle ho moc používať. Nastal čas rozlúčenia s rodinou, čo pre neho bolo trocha nepríjemné - nevedel ako a zároveň si uvedomoval že s nimi stále môže byť v kontakte. Aspoň s otcom, ten o ňom vlastne vedel. Pomaly sa vydal smerom do dolného poschodia aj keď trocha začal blúdiť. [thinking]Teraz by sa hodil ten teleport...[/thinking] Pomyslel si keď už konečne našiel asi dvere do jeho izby. Vytiahol si náramok a vošiel do nepríjemne sterilného prostredia. Aj keď sa mu tu vôbec nepáčilo, tak sa tu cítil bezpečne a to bolo pre neho momentálne asi dôležitejšie. [thinking]Musím zistiť ako to bude so sťahovaním. [/thinking] Povedal zamyslene a potom sa len zúfalo pozeral po miestnosti. Všetko bolo dokonalé vyčistené a preto Michael len z trucu zhodil plachtu z postele, ako gesto. Nechcel sa tu však moc zdržať a vlastne nevedel čo chce robiť. Jedno mu bolo jasné, sídlo opúšťať nebude a vlastne ho napadol skvelý spôsob ako oznámiť otcovi čo všetko sa stalo a tiež by sa tým vyhol vysvetľovaniu jeho mame. Z batohu vytiahol papier a pero a začal písať. [thinking]Ahoj, tak už som asi oficiálny mág - som v organizácii kde sa nachádzajú ľudia s podobným "darom" aký mám ja, aj keď to asi nie je úplne presne. Píšem ti to preto, lebo sme dostali za úlohu rozlúčiť sa so svojimi rodinami, aj keď stále na seba máme kontakt a ja ťa budem prekvapovať týmito magickými správami. Začnem trénovať a keď to bude bezpečné tak Vás prídem navštíviť. Prosím vysvetli to mamine. Pre moju a Vašu bezpečnosť som sa rozhodol radšej nechodiť na návštevu. S pozdravom Michael.[/thinking] Bol to celkom nostalgický moment, ktorý si však Michael vôbec nevychutnal. Začal uvažovať čo sa bude diať s jeho bytom, ale nejak tušil že všetky možné plesne, ktoré sa v ňom vyskytujú spolu s pavúkmi sa oň postarajú. Potom vytiahol sviecu z batohu a zamrmlal kúzlo, ktoré ju zapálilo. [thinking]To vlastne nepotrebujem....[/thinking] Zamrmlal si keď študoval svoj grimmoire, ktorý sa mu medzitým zjavil na posteli. Papier so správou pokrčil a začal myslieť na otca. [dirspeech]Touve mon se kavo. Touve mon se kavo.[/dirspeech] V tom momente ho vyhodil do vzduchu a papier vzplanul - kúzlo sa mu podarilo. Trocha sa pousmial a potom sa zapozeral na posteľ. Vypadala príjemne, ale uvedomoval si že na to teraz nie je čas. Skôr chcel nájsť nejaké kafe. Díky bohu jeho izba obsahovala aj menšiu kuchynku, ktorá bola stále o dosť väčšia ako tá na ktorú bol naučený. Urobil si tam kafe, a vlastne dosť dlho skúmal suroviny ktoré sa tam nachádzali. Potom už spokojne s hrnčekom kafe vyšiel von z izby a mieril naspäť za mužom, mentorom. Keď prišiel do jeho kancelárie, s miernym klepotom hneď vošiel do vnútra. [dirspeech]Tak som pripravený na tréning.[/dirspeech] Povedal to dosť príjemne, až ho to samého prekvapilo, boh vie čo mu do tej kávy primiešali.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Jun 29, 2018 9:07 pm

[sparkname]Theodor Raincrow[/sparkname]

Byl sice pochválený za otázku, ale místo pořádných odpovědí se mu dostalo jen pokynů k tomu, co má dělat. Jednání, kterého se mu dostávalo, mu již opět připomínalo způsob, jakým s ním zacházeli "autority", když byl dítě. Což chápal o něco víc, když viděl reakce některých ze skupinky, ve které se nacházel, na to, co se tu dělo. O to víc mu ale takové jednání bylo proti srsti.
Nehledě na to, jak nepříjemné mu to bylo, si ale velmi dobře uvědomoval jeden nemilý fakt. Ať už se mu to nelíbilo jakkoliv, bylo tohle sídlo jediným místem, o kterém věděl, že je relativně bezpečné. Strávil tady dost dlouhou dobu - většinu pravděpodobně stojící v iluzi na místě - a kdyby bylo v momentálním zájmu osazenstva ho fyzicky napadnout, měli k tomu již více než dost příležitostí.
Poněkud neochotně si převzal náramek a připnul si ho na ruku. Elektrické vodítko, to tomu celému ještě chybělo.
Hodlal se akorát dát na odchod, když do místnosti dorazila další neznámá dívka. Cassie, podle slov Muže. To bylo spolu s Michaelem, černovlasým klukem, který byl podle vzhledu rozhodně nejmladším členem skupiny, druhé jméno, které za tu krátkou chvíli ze svého okolí pochytil. Informace navíc nikdy neuškodí a tak svůj odchod odložil, aby si mohl aspoň trochu udělat obrázek o tom co se děje. Když si ale vyslechl zmatené vysvětlení, došel k názoru, že dívka není v o moc jiné situaci, než byla ta jeho.
[dirspeech]Upřímnou soustrast,[/dirspeech] prohodil k ní na své cestě ke dveřím a myslel to vážně, byť to díky potlačovanému vzteku vyšlo ven poněkud ostřeji. Pochyboval, že jí pan "nikoho nenutím, ale budu váš mentor, rozlučte se s rodinami a tady máte vězeňské náramky" nechá být veřejně známou osobností, ať už to v jejím podání znamenalo cokoliv. Neměl náladu poslouchat další prázdný proslov, ve kterém navíc nebylo příliš šancí na nové informace a tak po tomto krátkém komentáři zamířil ze dveří ven.
Když výtahem dorazil o patro níž, ani ho příliš nepřekvapilo, že před sebou vidí již velmi dobře známou chodbu. Zejména proto, že měl tu čest osobně proběhnout celou polovinou pokojů na patře. Což neznamenalo, že to bylo o něco víc uklidňující. Není nad to bydlet v místě svého prvního boje v budově. Ať už byl falešný, nebo ne. Pohled mu na okamžik spočinul na protější stěně, o které si stále nebyl jistý, jestli sousedí s kanalizací. Nakonec se ale jeho pozornost přesunula k řadě dveří po obou stranách a náramku na jeho ruce. A pak strávil dalších dobrých patnáct minut snahou přijít na to, jakým způsobem ta věc má přesně fungovat, a které že ty dveře jsou teda přesně jeho. Upřímně doufal, že se mu při tom nepodařilo někomu poslat nějakou tu projekci, nebo co to mělo být.

Když za ním konečně zapadly dveře pokoje, který byl teď asi oficiálně jeho, trochu si oddechl. Byl sice stále napnutý jako struna, ale bylo příjemné být zase pro jednou konečně sám v místnosti, kde měl aspoň zdání soukromí. Chvíli pohledem bloumal kolem a pak k tomu přidal i nohy. Nehodlal nechat v celé místnosti nezmapovaný centimetr. Teprve, když byl s prohlídkou hotový sebou plácl na zem, se zády opřenými do rohu a pohledem upřeným na vchodové dveře.
Budovu momentálně opouštět nehodlal, ale měl pár věcí k vyřízení. Z kapsy vytáhl svůj mobil, který po celém divokém dni hrozil brzkým vybitím.
Nejdřív přišly ty jednodušší záležitosti. Napsat spolubydlícímu, že se oficiálně stěhuje a ať si nechá, nebo prodá všechny věci, co nechal na bytě a pokryje z nich díru v nájmu, než najdou náhradu. Ani se nesnažil neznít podezřele, protože usoudil, že to s takovým obsahem zprávy prostě nejde. Napsat šéfovi, že končí, protože měl zítra směnu. To bylo o dost jednodušší, jen tam přidal asi tři omluvy a něco o úžasné příležitosti. A pak přišel zlatý hřeb. Zavolat Onaconovi.
Nezvedl mu to, pochopitelně, jinak by už dávno zavolal nazpátek. Když se z telefonu ozval starý známý hlas ze záznamníku, vzbudilo to v něm zvláštní pocit. Jakoby snad ani nečekal, že ho skutečně uslyší. Bylo skoro těžké uvěřit, že v tomhle novém šíleném světě stařík stále existoval a nevypařil se jako pára nad hrncem i spolu s jeho domovinou. Vzpomínka na domov mu pomohla se trochu uzemnit.
Píp.
Z jeho myšlenek ho vytrhl neúprosný signál záznamníku.
[dirspeech]ᏗᏕᏲᎲᏍᎩ,[/dirspeech] vypadlo z něj okamžitě, ale stejně rychle se zase zarazil. Přemýšlel, jak to má nejlépe podat tak, aby to neznělo jako že se zapletl s gangem. Moc způsobů ho nenapadalo. A tak byl následným obsahem jeho zprávy hluboký povzdech. Omluvil se mu za předchozí záznam. To byl jednoduchý začátek. A pak už se to prostě nějak vyvrbilo. Do něčeho se zamotal, ale nemusí se bát, postará se o sebe. Jen teď nějakou dobu radši nesmí být v kontaktu. Dá o sobě vědět tak brzo, jak bude moc. Apel na to, že je v pořádku a aby se to hlavně nesnažil nějak řešit. A prosba, aby tu novinku nějak šetrně vyřídil strýčku Sequovi.
Tomu rozhodně volat nehodlal. Ještě by mu to mohl zvednout.
Zavěsil a chvíli zůstal sedět s očima upřenýma na dveře. Potom vyndal z mobilu SIM kartu a rozlomil jí v půli. Ještě nějakou chvíli strávil promazáváním zpráv a kontaktů v telefonu, ale nakonec stejně zase skončil u starých dobrých dveří.
[thinking]Co teď?[/thinking]
Pohled mu zabloudil k neposkvrněně čisté posteli. Měl by se vyspat. Jak dlouho byl vlastně vzhůru? Nebyl si jistý. Události posledních hodin byly jeden velký slévající se flek ještě před tím, než se část z nich udála jen v jeho hlavě. Ať už to byla přesně jakákoliv doba, bylo to dlouho. Měl by se vyspat.
Ještě chvíli zůstal zírat na postel, ale nakonec se zvedl ze země.
[thinking]Ani omylem.[/thinking]
Došel k jedné ze skříní, ve které před tím ke svému potěšení a znepokojení zároveň objevil nenačatou lahvičku guarany. Načal jí vesele ignorujíc doporučené denní dávkování deseti kapek a nalil do sebe množství, které muselo odpovídat nejmíň dvaceti.
Nehodlal dobrovolně odpočívat, dokud nebude mít aspoň nějaké odpovědi na svoje otázky. Jeho pokusy dostat je z ostatních lidí ho zatím utvrzovali v tom, že úspěchu by se mohl dočkat možná tak s autobaterií a dvojicí drátů, takže se to rozhodl vyřešit po svém. Byl čas na průzkum.
Ostatní pokoje na patře ho nezajímaly. Pochyboval, že by v nich našel moc užitečných informací. Hodlal se podívat na další patra, pěkně jedno po druhém a zjistit, co zvládne vyzvědět, než ho někdo,nebo něco zastaví. A vzhledem k tomu, že stěny u něj v posledních hodinách ztratily značný respekt, lidi byly jako vždy ten důležitější faktor.
Nejdřív to ale vzal výtahem na recepci. Zbývala poslední věc, kterou musel udělat, než se vydá na malý výlet po budově. S mírným slušným úsměvem zamával na osobu nacházející se za recepčním stolem, vyšel ven na ulici, našel nejbližší koš, vyhodil tam mobil i s rozlomenou SIMkou a se stejným úsměvem a zamáváním zase prošel okolo recepce zpátky do výtahu. Moc dobře si pamatoval slova Rose. Bylo možné, že ho sledovali již od dětství. Nehodlal si u sebe nechávat něco, co mohlo být dost dobře napíchnuté. S tím podivným náramkem na ruce aspoň věděl na rovinu, na čem je.
Rozhodl se to vzít systematicky a vynechat patra, ve kterých už byl, takže zmáčkl nejbližší patro a jen čekal, kde přesně skončí. Chtěl se vyhnout ostatním lidem jak jen to bude možné, ale zároveň nechtěl působit moc podezřele. Tajemství bylo většinou v tom vypadat, jako že člověk ví, co dělá. Hodlal prozkoumat všechno, k čemu se dostane. Nějaké soukromí v tuhle chvíli vzal čert. Strčil by hlavu i do obsazené kabinky na záchodech, kdyby si myslel, že tam najde odpovědi a že ho osoba v ní neuvidí.

[sparkspoiler=Note]ᏗᏕᏲᎲᏍᎩ (di-de-yo-hv-s-gi) - učitel[/sparkspoiler]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Fri Jun 29, 2018 10:14 pm

[sparkname]EACHANN SHAHON[/sparkname]

Stál som tam.. s vybitým iPodom. Bola to celkom vážna vec. Práve kvôli tomu som si musel vypočuť všetky informácie.. o ubytovaní, tréningoch.. úprimne. V čom to bolo iné od IDF? V podstate som mal znova bývať v kasárňach, trénovať kto vie čo a zbaviť svet zlosynov. Keby že toto plánujem robiť zo svojim životom, ostal by som doma v Izraeli. S povzdychom som len zodvihol jednu ruku na znak, že by som rád prehovoril. V podstate ako v škole, čisto zo slušnosti. [dirspeech]Ja.. odmietam. Pardon.[/dirspeech] Pousmial som sa a len som zo seba zložil obe katany. Podišiel som k stolu toho chlapíka. Po ceste som si z chrbta zložil obe katany, ktoré som mu položil na stôl. Taktiež som tam vyložil zvyšok arzenálu, spolu s vestou. Nechal som si na ruke len náramok a vo vrecku mobil. [dirspeech]Zmenil som názor heh.. naozaj sa ospravedlňujem. Ďakujem za zaškolenie, vraciam vám vaše vybavenie okrem týchto sránd. Nie, boj so zlom.. keď si to tak vezmem. Na to naozaj nie som. Ak bude mať niekedy niekto predo mnou problémy, pomôžem mu, ale inak..[/dirspeech] Na chvíľku som sa odmlčal, na čo som poklopal na náramok. [dirspeech]Keď tak, viete ako ma kontaktovať. Neviem vám však zaručiť, že pomôžem..[/dirspeech] Keď som si bol istý, že som už nič nemal, len som sa otočil k východu. Problém bol len v tom, že som si nepamätal cestu von. [dirspeech]Pán Xavier, odprevadí ma niekto pred budovu? Sám tam.. no.. netrafím.[/dirspeech] Ospravedlňujúco som sa zasmial, na čo som sa poškrabal vo vlasoch a len som pohľadom skĺzol tých, ktorý tu ešte ostali. Nebolo ich moc. Väčšina sa rozišla.. asi do svojich izieb. To kam som plánoval ísť no.. plán som mal. Nejaký, proste sa stratiť. Pravdepodobne niekam do prírody. Nechať si to všetko prejsť hlavou ešte tak tri krát. Poriadne sa opiť, zapliesť sa do nejakej bitky, dostať na hubu. To boli veci, ktorým som rozumel. Boli jednoduché. Všetko okolo Invitechu sa mi začali zdať príliš .. ako z nejakej hry.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sat Jun 30, 2018 1:47 pm

[sparkname]Nathan Miles[/sparkname]

Po rozplynutí našej malej testovacej ilúzie, ktorú som prešiel veľavravným mlčaním, som počúval ostatných a držal sa v ústraní podobne ako tomu bolo v boji, kde som sa zapojil skôr ako pozorovateľ, než bojovník. Svoj náramok na ruku som dostal už predtým, tak pre mňa nebol novinkou a taktiež ma veľmi neprekvapovalo, že tá vec o nás zbiera účelové dáta, ako je naša aktuálna poloha v reálnom čase, títo ľudia mali očividne veľmi radi všetko pod svojou kontrolou.

[thinking]Michael Yair Adelstein, Theodor Raincrow, Eachann Shahon, Vincent Malachai Duke[/thinking] prešiel som si pohľadom každého z nich, pričom som im automaticky priradil vo svojom duchu mená, ktoré som z nejakého dôvodu mal v hlave, možno z dopadu toho telepatického spojenia v simulácii či ilúziou, nazývajte si to ako chcete. Keď som pozrel na Maddie, uvedomil som si, že teraz poznám jej celé meno...[thinking] Isabel De La Cruz.[/thinking] So zamysleným pohľadom som naďalej len postával a sledoval ostatných ako sa rozhodnú. Niektorí to rovno zabalili a šli premýšľať na izbu, ďalší tu postávali ako ja, a niektorí sa nato vykašľali úplne, nikomu z nich sa nedalo čudovať, každá z ich reakcií dávala logiku a ja sám som nebol stopercentne presvedčený o správnosti svojho rozhodnutia zotrvať tu, no na rozdiel od niektorých z nich som mal na výber omnoho menej, než by sa mohlo zdať.

[dirspeech]Odchádzam, [/dirspeech]ozval som sa z ničoho nič a pokývol na nášho mentora v momente, keď som sa už ležérnym krokom vydal k hlavnému výťahu vedúcemu na vyššie poschodia a von z budovy. Cestu som mal naštudovanú z príchodu sem a tak nehrozilo, že by som nejako zablúdil. Môj odchod sa však netýkal aj odchodu z organizácie, ktorá mala pod kontrolou INVITECH, potreboval som si len niečo zariadiť, čo mohol ten muž ľahko vyčítať z mojej hlavy, do ktorej liezol už tak či onak, kedykoľvek sa mu to zapáčilo. Vo dverách som sa zastavil a pohľadom spočinul na Eachannovi s Maddie[dirspeech]...ak chcete niekde vás cestou vysadím, som tu autom[/dirspeech] hlesol som stroho bez nejakého širšieho záujmu o tých dvoch, aspoň čo sa mohlo prvotne javiť. Pokiaľ som vedel môj starý Chevrolet bol už odparkovaný v garážach budovy, aspoň tak mi to zahlásil náramok na ruke pred vyše troma hodinami. Pomaly som sa teda odobral do auta, odkiaľ som hodlal vyraziť do baru.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sat Jun 30, 2018 2:13 pm

[sparkname]Maddie[/sparkname]

Všetky tieto taľafatky sme už poznali a stráviť dnešný deň na izbe sa mi teda naozaj nechcelo. Samozrejme, že opäť nikto neodpovedal na moju otázku, ale akosi som pochopila, že sa ajtak nie nové nedozviem, aspoň nie týmto spôsobom. Pravda je skrytá kdesi pod povrchom a dostať sa niekomu pod kožu vyžaduje čas. Náramky pre mňa neboli žiadna novinka. Hoci to niektorí zbalili, ja som nemala ani najmenšiu šajnu o tom, čo by som teraz mala akože robiť. Do starých koľají sa môj život už nikdy nevráti a na to, aby som sa niekde utiahla a ostala tam zalezená som bola príliš extrovertná. Nedokázala som byť príliš dlho sama, nemám rada samotu. Nate vyzeral, že má čosi v pláne a mne napadlo, že by možno nebolo odveci zistiť si o ňom viac, ako som vedela doteraz z komunikácie cez net a vyčítala vďaka niekoľkým predchádzajúcim hodinám. Hlavou som kývla na rozlúčku tým, ktorí ešte ostali v miestnosti a bez jediného slova som sa pohla smerom von z dverí a nasledovala Nata. Síce som šla mlčky, no profesor isto musel vedieť, že neutekám. Vlastne ani nemám od čoho utekať. Až také zlé to tu teda nie je. Minimálne je to niečo, čo som ešte v živote nezažila. A mňa také veci lákali. Takže som sa rozhodla, že využijem tento deň na zábavu. Vo výťahu som sa spýtala Nata s potmehútskym úsmevom na perách no nevinným výrazom v očiach, čo muselo pôsobiť dosť kontrastne, no to mi len prihrávalo do karát. [dirspeech]Kde presne sa chystáš?[/dirspeech]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sat Jun 30, 2018 2:14 pm

[sparkname]kayn[/sparkname]

[thinking]Hmm,[/thinking] pomyslel si po dlouhém proslovu. Viděl, jak se lidé postupně rozcházeli, a ačkoli byl rozhodnutý naplnit své osobní cíle, moc dobře věděl, že on na rozdíl od toho kluka není nesmrtelný a navíc neumí ještě ovládat pořádně své schopnosti. Proto pouze kývl na to, co řekl ten muž a poté se vydal směrem ke svému pokoji. Náramek si nasadil na ruku, nakolik měl rád intuitivní technologii a netrvalo dlouho, a už ležel ve svém pokoji. Byl to zvláštní pocit, bylo to jako zvláštní kombinace toho nejluxusnějšího hotelu a nemocniční ubikace, takový až příliš sterilní pokojík. Samozřejmě to ale neměl v plánu takto nechat příliš dlouho. Jeho hlavou se hrnulo hrozně moc myšlenek o všech různých věcech, na světě mu už nezbylo moc lidí, kterým by mohl zavolat, nakolik tohle nechtěl říkat rodičům, a tak byla jeho jasnou volbou právě Liz, jejíž číslo už vytáčel.
[dirspeech]Poslyš, budu teď asi chvíli mimo, zařídím, aby ti na účet přistálo dost peněz na splacení toho dluhu a slibuju, že tě přijedu co nejdřív navštívit do Prahy. Opatruj se prosím.[/dirspeech] Tak zněla poslední slova vzkazu, který nechal Liz na mobilu, ani nevěděl proč, ale dost možná se i bál s ní mluvit přímo, protože věděl, že čím víc osobní to pro něj bude, tím více emocí do toho zapojí, a rozloučení s člověkem, který ho za posledních dobu provázel životem a stál vždy při něm pro něj bylo hořkým, avšak nutným krokem na cestě k tomu zesílit. Zamkl mobil a dal si ho do kapsy, nepovažoval ho aktuálně za něco, co by nutně potřeboval, ale i přes to si ho raději nechal u sebe. Prohlédl si celou místnost a k jeho zjištění byla kompletně zařízená, ačkoli to byly samé neosobní věci, ty už pravděpodobně nikdy neuvidí, anebo si to alespoň myslel.
Nakonec jeho kroky směřovaly zpět směrem k výtahu, kterým vyjel do patra, kde se nacházela kancelář toho muže. Když tam došel, velká část skupinky už byla kdo ví kde, viděl tam jen Michaela a jakousi další dívku, kterou ani neznal. [dirspeech]Tak začneme s tím tréninkem, ne?[/dirspeech]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sat Jun 30, 2018 2:43 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Hej,[/dirspeech] křikl směrem na Annyho zatímco pozoroval jeho záda, načež zvedl katanu ze stolu, [dirspeech]tohle budeš potřebovat. A ještě tohle, když už je to vyřízené, byla by škoda to nevyužít. Dávej na sebe pozor, Anny.[/dirspeech] Dokončil, načež hodil rovnou dvojici Katan směrem k Annymu společně s kreditní kartou vedenou na jeho jméno, dle čehož mohl Anny pochopit, že spojení s touto organizací pravděpodobně nikdy pořádně nepřeruší. To už však Anny opouštěl místnost a společně s tím se skupinka začala pomalu rozplývat buď ven anebo do jejich pokojů vyřídit to, co potřebovali. Proto se mohl v tuhle chvíli soustředit na Cassie. [dirspeech]Rikkin, říkáš,[/dirspeech] zadíval se na ní zvláštně a vzal si složku do svých rukou. Nechtěl ji teď otevírat, rozhodně ne před všemi přítomnými, nakolik neměl ani zdaleka tušení, co daná složka obsahuje. To, co mu Cassie řekla v něm však vzbudilo lehké znepokojení, nakolik se to nepodobalo ani zdaleka tomu, jak Abstergo přistupovalo k získávání členů Rex Deus.
V tuhle chvíli už byla místnost úplně prázdná až na Cassie, která stála před stolem. Jemně ji pokynul rukou, aby se posadila do jednoho z křesel před stolem a posadil se na svou vlastní židli, načež otevřel složku a začal si ji pročítat, věděl moc dobře, že to není žádná past, nakolik četl v její hlavě jako v otevřené knize a věděl o všem, co se jí v posledních dnech událo. [dirspeech]Projekt Lazarus,[/dirspeech] přečetl nadpis, načež šlo vidět, jak se v průběhu čtení jeho zorničky doslova rozšířily. [thinking]Tohle by vysvětlovalo tu řadu zmizení jedinců bez schopností, nejde jim o schopnosti jako takové, chtějí jen DNA...[/thinking] problesklo mu hlavou, přečetl teprve první stránku ale i přes to už byl víc jak zaujatý tím, co viděl. Navíc, ačkoli mu to neřekla, ho zajímal ten muž, od kterého složku získala, nakolik neměl o vnitřní hierarchii Absterga téměř vůbec tušení, bylo mu víc jak jasné, že aby měl přístup k takovým informacím, musel být velice vážený.

[dirspeech]Poslyš,[/dirspeech] začal, [dirspeech]myslím si, že se ti nebude líbit to, co ti teď řeknu, ale tvůj život tak, jak jsi ho znala už se nikdy nevrátí, určitě ne tak, jak by sis to přála. Mrzí mne, že je toho hodně, co opouštíš, ale musíš pochopit, že-[/dirspeech] zasekl se. Chtěl totiž začít mluvit o schopnostech, ale uvědomil si, že z Cassie necítí vůbec žádnou energii, což znamenalo, že její schopnost je stále ještě v latentní fázi a probudí se v následujících dnech. Lehce si povzdechl, nakolik se mu samotnému nelíbilo to, co se chystal Cassie říct. [dirspeech]Jak už jistě víš, tak jsi výjimečná, nejsi jako ostatní lidi. Máš schopnosti, které se ještě neprobudily, ale které se velice brzy probudí, a jakmile se tak stane, tvůj život se otočí o 180°. My ti můžeme poskytnout trénink a ochranu, kterou potřebuje každý člověk, který o sobě toto zjistí, ale je pouze na tobě, jestli to přijmeš. Musíš ale myslet na to, že stejně jako všechno ostatní, co na světě vyčnívá, i my jsme jako lovná zvěř, která je atraktivní pro mnoho lidí. A proto, ačkoli to pro tebe bude těžké, by bylo lepší se vzdát svého života, který si vedla. Chápu, že máš vizi, a že to pro tebe bude těžké, ale věř mi, že i u nás dokážeš pomoci lidem, a to v mnohem větším měřítku, než by jsi kdy dokázala normálně.[/dirspeech] Dokončil dlouhý monolog, věděl moc dobře, že se jí to nebude líbit, ale musel jí do toho nějak uvést, a nebyl čas okecávání.

Ihned poté co dokončil svůj proslov do místnosti vešel Michael a Kayn. Byla to pravděpodobně náhoda, ale i tak mu přišlo téměř až komické, jak tato dvojice vždycky nějakým způsobem byla dohromady. Jeho pohled se obrátil směrem na chlapce. Jen jedno lusknutí prsty a dveřmi prošel muž, který se na ně zadíval relativně neutrálním, téměř až znuděným pohledem. [dirspeech]Váš trénink budu mít na starost já, následujte mne,[/dirspeech] prohlásil, načež si to zamířil přímo ven z kanceláře. Jejich kroky směřoval opět k výtahu, kterým sjely do patra nacházejícího se ještě o patro níže od pokojů, to, co se před nimi zjevilo bylo téměř jako z knihy od Dana Browna, obrovský archiv táhnoucí se snad několik stovek metrů, byly tam celé pasáže železných polic, které byly oddělené ve skleněných místnostech jejichž dveře se otevíraly na otisk prstu a kód. Ukázal jim přední stranu archivů, která byla přístupná všem. [dirspeech]Zde naleznete knihy, které vám popíší váš původ a to, kdo vlastně jste, stejně jako váš dar. K tomu, aby jste se naučili ovládat své schopnosti musíte prvně vědět, co za schopnosti vlastně máte.[/dirspeech]

[note]@Viselec - Theo se nachází na stejném patře a prohledával doteď archiv, ale do oddělených místností se nedokázal dostat ani s jeho schopností, stěna ho vždy 'odhodila' při pokusu projít[/note]



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sat Jun 30, 2018 3:32 pm

[sparkname]EACHANN SHAHON[/sparkname]

Celkom ma prekvapilo, keď mi nakoniec katany v podstate dal. Síce som netušil ako ich mám asi tak zamaskovať. Síce nebolo priamo zakázané nosievať takéto veci v meste zo sebou, určite to podvihne nejedno obočie. Nakoniec som však len prikývol, zobral som si ich zo sebou, znova som si ich prevesil cez chrbát a kreditku som si vložil do vrecka. Na pozdrav a "dávaj na seba pozor" som sa len zľahka pousmial a kývol som na pozdrav. Nemyslel som si, že sa niekedy konkrétne sem ešte vrátim. Pridal som sa teda k tým dvom, ktorí sa rozhodli ísť ešte do mesta. Cestu von som predsa len nepoznal. Išli sme pomerne v tichosti. Mal som síce nejaké otázky, no sám som mal nad čím rozmýšľať a zbytočne si hlavu plniť ďalšími informáciami. Po ceste s výťahom som sa hral s náramkom na mojej ruke a s pohmkávaním som si odspevoval melódiu, ktorá vo výťahu hrala. Chalan sa ponúkol, že nás niekde môže vyhodiť a ja som to aj plánoval využiť, ak to myslel vážne.[dirspeech] Vlastne.. ak by si ma vyhodil v najbližšom nákupnom centre, budem ti vďačný.[/dirspeech] Dávalo to zmysel. Moje oblečenie bolo no.. ako keď do vás niekto nasype stovky, ak nie tisíce nábojov z rôznych zbraní a rôznych smerov. Vydal som sa teda za ním do auta. Bol som už ticho a nechal som tým dvom priestor na rozhovor. [dirspeech]Sakra.. ako to funguje..[/dirspeech]Zamrmlal som. Z náramku som bol viac než sprostý, boli tam vôbec nejaké tlačítka? Momentálne mi len ukazoval, koľko je hodín.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sat Jun 30, 2018 3:38 pm

[sparkname]Kayn[/sparkname]

Kayn pouze potichu následoval muže a přitom přemýšlel nad tím vším, co se za posledních hodin událo. Opět se objevily v pro něj již dobře známém výtahu, ten je však tentokrát odvezl na úplně nové místo a Kayn se nestačil divit tomu, jak obrovské celé tohle místo je a jak až hluboko asi sahá. Když viděl rozsáhlý sál plný různých rukopisů, knih, svitků a dalších písemných pramenů, jako kdyby si vzpomněl na svá dětská léta, kdy doslova žil právě příběhy z knih a podobně. Tohle bylo něco pro něj, a ještě zajímavější pro něj bylo to, když viděl, že jsou zde i takové části archivu, které jsou nepřístupné. Jeho mysl ihned začala šrotovat a on začal polemizovat nad tím, co se tam skrývá tak tajného, že se to musí nacházet za zavřenými dveřmi dokonce i zde, kde jsou věci jako chrlení ohně a ovládání věcí myslí na denním pořádku. Tipoval, že tam budou pravděpodobně nějaké zakázané techniky anebo věci, o kterých by neměl vědět každý, dokonce i v téhle organizaci, a to bylo právě to, co ho lákalo ze všech nejvíce, protože zakázané ovoce přece chutná nejlépe. Když ten muž začal mluvit o tom, že prvně musí pochopit to, kdo vlastně jsou a čeho jsou schopni, jeho pozornost se opět přesunula, alespoň na malý moment, k tomu. Při pohledu na Michaela mu bylo jasné, že ten je do učení stejně zapálený jako on, a celkově mu z místního osazenstva Michael přišel jako jediný, s kým si vlastně pořádně rozuměl, nakolik mu zbytek lidí nebyl ani moc sympatický. [dirspeech]Co všechno tu vlastně můžeme najít?[/dirspeech] Otázal se a kývl hlavou směrem k uzavřeným místnostem, které vypadaly, jako kdyby byly skleněné, ale vsadil by se, že to nebylo sklo ani zdaleka, nýbrž nějaký speciální materiál, který jen sklo připomínal.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sat Jun 30, 2018 4:19 pm

[sparkname]Cassiopea Moonroe[/sparkname]

Možná jsem vypadala dost překvapeně a možná i jako totální pitomec, ale nechápala jsem co mi chtěl říct. [thinking]Nevzdám se svého života. Tihle lidi žijou normálně mezi námi, tak já můžu taky. Pravda bylo tady to Abstergo. Ale co kdybych se načas zdejchla jinam?[/thinking] Zničeně jsem se posadila do křesla podepřela si čelo rukou a dívala se kamsi do prázdna podlahy. [thinking]Do čeho jsem se to zase dostala sakra. Proč já hloupá jsem si neřekla o peníze tátovi, když mi je nabízel, mohla jsem se tady tomu všemu vyhnout. A co mám jako teď říct, všem těm lidem, kteří jsou na mě závislí? Dobrá možná už nebudu vystupovat, ale tohle je pro mě životní baterka. Školu mohu řídit i ze svého počítače a telefonu, to by neměl být problém, ale to vystupování před lidmi, ten trénink....[/thinking]. Jo vážně se mi chtělo brečet. Nebudu před tímhle cizím chlapem brečet. [thinking]Zase mluvil o nějaké síle. Ježiši však já jsem v pohodě, žádnou sílu nemám.[/thinking] Křičela jsem na sebe v duchu. Byla jsem zničená, opravdu, opravdu jsem byla unavená a hrozilo, že jestli chvíli tady budu jen tak sedět v tom pohodlném křesle, tak tu usnu. Nikdy jsem na takové věci nevěřila a teď tady řeším tohle. [thinking]Co když tu sílu nechci?[/thinking] [dirspeech]Co když tu sílu nechci? Neprobudí se, když ji nebudu trénovat ne?[/dirspeech] Blbá otázka jasně, ale zeptat jsem se musela.



Reward system
Influence Points:
Klíče:
Odměny:
avatar

za Sat Jun 30, 2018 4:22 pm

[sparkname]Theodor Raincrow[/sparkname]

Když jeho pohled poprvé padl skrz prosklený výtah na čtvrté podzemní patro, které bylo jeho další zastávkou, po obličeji se mu na okamžik rozlil upřímný úsměv.
[thinking]Bingo![/thinking]
Aspoň jednou za celý den mu přálo štěstí. Tohle vypadalo přesně jako místo, které teď potřeboval. Navíc to vypadalo, že tu momentálně kromě něj nikdo nebyl. Prostě ideální situace. Z výtahu zamířil přímo ke kovovým policím s knihami. Byl by skrz ty veřejně přístupné pokračoval rovnou ke skleněným místnostem, kde se evidentně skrývali informace, které byly určené jen lidem s povolením. Tedy něco, co na jeho žebříčku priorit informací, ke kterým se dostat, automaticky bylo na vyšší příčce. Kdyby si ovšem cestou skrz prvních pár regálů nevšiml pečlivě označené sekce vrozených schopností. Zastavil se a rychle se rozhlédl kolem. Třeba tam bylo něco víc, než jen ono strohé věděcké vysvětlení, které se mu zatím dostalo a které znělo, že by potřeboval aspoň tři soustředěné univerzitní lekce, aby mu k něčemu bylo. Rozhodl se rychle najít něco, co znělo jako že by se to mohlo týkat jeho. Když po krátkém procházení narazil na znehmotnění, málem se praštil do čela. Najednou to dávalo všechno trochu větší smysl. Jasně, že se nestávaly neskutečným ty ostatní věci! Celou dobu to byl. Nevěděl, proč ho tahle varianta nenapadla. Nebo proč všichni, kteří se s ním o tom do té doby bavili, nemohli mluvit anglicky. Už už se chtěl dát do dalšího čtení, když si uvědomil, čeho se snažil dosáhnout. Prioritizace! K těmhle informacím se mohl vrátit vždycky. Odložil knihu zpátky na polici a zamířil si to směrem, ze kterého původně odbočil. Bylo na čase se podívat na nějaké ty víc exkluzivní informace, než se tu objeví někdo další.
Přeměřil si pohledem jeden ze skleněných boxů, bez většího zaváhání se proti němu rozběhl a o pár vteřin později skončil se zmateným výrazem a bolavým obličejem na zadku na podlaze opodál. Změřil si skleněnou stěnu pohledem a pomalu se postavil zpátky na nohy. Zrovna, když měl pocit, že začíná mít obrázek o tom, jak aspoň něco tady funguje. Ale nehodlal to vzdát při prvním neúspěchu. Zhluboka se nadechl a tentokrát s částečným očekáváním následku, kterého se mu i dostalo to zkusil ještě jednou. A pak ještě po třetí, tentokrát na jiné skleněné místnosti. Lidi, kteří tvrdí, že učení nebolí, většinou nemají zkušenosti s jiným, než s tím z knih.
Po tom posledním pokusu se neudržel a šel si do té průhledné stěny aspoň kopnout, když už jí nemohl projít. To jí naučí!
Než byl ale schopný vymyslet, co dělat dál, všiml si přijíždějícího výtahu. Rychle se oprášil a uklidil se zpátky mezi police veřejně přístupné sekce, byť měl podezření, že už ho kdokoliv jím jel, mohl vidět seshora stejně. S místním technickým vybavením by se divil, kdyby tady nebyly kamery nebo ještě něco lepšího a někdo by se do druhého dne dobře nepobavil nad sledováním toho, jak nabíhá do stěn. Ale stejně by se rád obešel bez přistižení při činu.
Jak se ukázalo, výtah navíc jel do tohoto patra. Zatímco poslouchal hovor, který k němu doléhal zpoza polic, vrátil se k jemu již známé sekci a vzal si tam onu knihu, která ho zajímala. Cestou ven ještě vzal pár knih, které se zdáli, že by mohli skrývat nějaké užitečné informace a tak když se vynořil zpoza polic před trojicí nově příchozích, měl v rukou slušnou hromádku čtiva.
Jak se ukázalo, jednalo se o Michaela, druhého kluka, jehož jméno sice zatím nepochytil, ale o kterém už měl nějaký obrázek ze společné jízdy ve výtahu a pobytu v kanceláři, a nějakého neznámého muže. Nevěděl, jestli něco viděli, nebo na něm bylo poznat těch několik blízkých setkání se stěnou, ale rozhodl se prostě dělat jakože nic, dokud to někdo nevytáhne. Věnoval jim vlažný úsměv, beze slova jim mávl na pozdrav a i se svým výběrem knih se přemístil do rohu místnosti, jehož jedno křídlo tvořila stěna s výtahem, kde se posadil na zem a knihy rozmístil okolo sebe. Opřel se zády do rohu a vesele ignorujíc veškeré přítomné stoly či židle, začal se čtením. To nebyla zrovna činnost, která by mu byla vlastní, ale aspoň tentokrát nemusel číst hromadu fikce a konspiračních teorií.


Sponsored content






    This forum was created by a multicultural team of various faiths and beliefs.