Příjem
See all postsSun May 13, 2018 3:38 pm
Aaron Turner„Nepatrná myšlenka dokáže přeskočit moře i souš.“
jméno:
Aaron Turner
přezdívka:
Drake
věk:
21
pohlaví:
Muž
krevní skupina:
0+
datum narození:
28 / 10 / 1996
místo původu:
San Francisco, Kalifornie
rodová linie:
Rex Deus
významný předek:
-
přirozený talent:
Vrozená schopnost
vrozená schopnost:
Telepatie
jméno:
Aaron Turner
přezdívka:
Drake
věk:
21
pohlaví:
Muž
krevní skupina:
0+
datum narození:
28 / 10 / 1996
místo původu:
San Francisco, Kalifornie
rodová linie:
Rex Deus
významný předek:
-
přirozený talent:
Vrozená schopnost
vrozená schopnost:
Telepatie
• obecné informace •
Stručný popis
Dětství jako každé jinde v městě Fukaya kousek od Tokia. Studium, rivalita s jeho starším bratrem se kterým trávil skoro každý volný čas. Trénování, učení, cvičení. Všechno dělali společně a jejich dětství pokračovalo. Jejich rodiče je milovali tak, jako každý rodič miluje své děti. Ale vše se změnilo. Aaron je nyní chladný mladý muž s očima dravce, které hledají svou kořist a pomstu. Až ji najde, nikdo přesně nevím co udělá. Nyní žije sám v bytě v jižním Tokiu. Stále studuje a chodí ven s Yoshidou, který ho tahá na různá rande, jen aby ho dostal z temných myšlenek. Krom ranního běhání každé ráno, studium ve škole se jeho život upjal i na to být zalezlí doma v listinách a knihách o Yakuze a dostávat se do jejich myšlenek skrz ty spisy a knihy.
Sen & Cíle
Jeho cíle se utvářely jak šel čas jako u každého. Jako dítě se chtěl stát pilotem jako byl jeho otec stejně jako starší bratr. Co se týkalo snů, tak jich měl jako malý hned několik a že nebyl žádný troškař. Chtěl vlastnit několik letadel a lítat si s nimi kam chtěl! Další sny byli podobných nesmyslů.
Avšak jak šel čas, jak se staly různé události, jeho cíle a sny se změnily. Dle stop, co našla policie se vědělo, kdo unesl jeho bratra, jen se nikdy nevědělo proč. To se stalo právě jeho cílem, najít toho, kdo unesl jeho bratra a položit mu několik otázek. Co bude následovat záleží na okolnostech. Tento cíl ho nyní hnal vpřed a nikdy ani na chvilku nepochyboval. Poté už neměl tak bláhové sny, ale stále se nějaký zajímavý sen našel. Bylo to třeba, že chtěl procestovat celý svět a navštívit různá a zajímavá místa, na která určitě nikdy nezapomene.
Dětství jako každé jinde v městě Fukaya kousek od Tokia. Studium, rivalita s jeho starším bratrem se kterým trávil skoro každý volný čas. Trénování, učení, cvičení. Všechno dělali společně a jejich dětství pokračovalo. Jejich rodiče je milovali tak, jako každý rodič miluje své děti. Ale vše se změnilo. Aaron je nyní chladný mladý muž s očima dravce, které hledají svou kořist a pomstu. Až ji najde, nikdo přesně nevím co udělá. Nyní žije sám v bytě v jižním Tokiu. Stále studuje a chodí ven s Yoshidou, který ho tahá na různá rande, jen aby ho dostal z temných myšlenek. Krom ranního běhání každé ráno, studium ve škole se jeho život upjal i na to být zalezlí doma v listinách a knihách o Yakuze a dostávat se do jejich myšlenek skrz ty spisy a knihy.
Sen & Cíle
Jeho cíle se utvářely jak šel čas jako u každého. Jako dítě se chtěl stát pilotem jako byl jeho otec stejně jako starší bratr. Co se týkalo snů, tak jich měl jako malý hned několik a že nebyl žádný troškař. Chtěl vlastnit několik letadel a lítat si s nimi kam chtěl! Další sny byli podobných nesmyslů.
Avšak jak šel čas, jak se staly různé události, jeho cíle a sny se změnily. Dle stop, co našla policie se vědělo, kdo unesl jeho bratra, jen se nikdy nevědělo proč. To se stalo právě jeho cílem, najít toho, kdo unesl jeho bratra a položit mu několik otázek. Co bude následovat záleží na okolnostech. Tento cíl ho nyní hnal vpřed a nikdy ani na chvilku nepochyboval. Poté už neměl tak bláhové sny, ale stále se nějaký zajímavý sen našel. Bylo to třeba, že chtěl procestovat celý svět a navštívit různá a zajímavá místa, na která určitě nikdy nezapomene.
• vzhled & charakter •
Vzhled
Když ho někdo vidí zezadu, tak připomíná obyčejného mladíka, který má 186cm. Není na něm nic neobvyklého ani za nic. Jeho tmavě hnědé až černé vlasy, které má sestříhané do jeho specifického účesu, ale že by se o ně nějak staral, se říci nedá. Sem tam foukne vítr tam, nebo sem a on nebyl ten typ, co u sebe nosil hřeben. Dokonce i jeho postava je taková klasická. Je spíše hubenějšího rázu. Vše se změní když se na vás otočí. Na první pohled dokáží člověka zaujmout, ale i vystrašit jeho žluté zvířecí oči. Kvůli těm očím se dostal několikrát do problémů a rvaček. Některým se nelíbilo, jak se na ně agresivně dívá a sleduje je, jako když predátor sleduje svou kořist - právě takový byl jeho pohled. Jen pár lidí prohlédlo, že se za těma agresivníma očima skrývá něco jiného, ale opravdu jen pár. Jeho tvář působí spíše vyrovnaně, která se málo kdy usmívá - co se toho celkově týče, stačí pár úprav a hned je vidno, proč dostal ve škole přezdívku Drake. Jak již byl zmíněno, jeho tělo je sice hubené, ale za to šlachovité. Strávil v posilovně opravdu hodně času se svým bratrem. I když ho nikdy neporazil, vždy spolu soutěžili snad ve všem a to se podepsalo na jeho postavě. Jeden den spolu soutěžili ve cvičení, druhý den ve vědomostech. Díky tomu byl na tom dobře i vědomostně. V oblečení není nijak vybíraví. Co je tmavé, to je hezké. Nejčastěji na sobě má nějakou tmavou košili s kalhotami a teniskami. Jen je zde jedna věc, ať má na sobě cokoliv. Od saka po plavky, vždy se mu na krku houpe pentagram z černého kovu na koženém pleteném řemínku. Byl to dar od bratra a on ho nikdy nesundal. Má několik oblečení na různé akce. Sem tam se stává, že musí na sebe vzít sako a vyrazit na večírek s jeho otcem a matkou. Dostal se na celkem nóbl večírky díky práci, kam se dostal jeho otec. Stejně jako se v jeho šatníku našlo sportovní oblečení na ranní běh parkem se sluchátky v uších. Mezi jeho nejoblíbenější trenýrky patřily trenýrky s černou pumou.
Povaha & Vlastnosti
Když se nyní setkal s nějakými spolužáky, skoro by ho nepoznali. Jeho charakter se úplně změnil, než jak ho znali. Z přátelského a sociálního mladíka se takřka přes noc stala úplně jiná osobnost. Všichni ho tehdy znali jako usměvavého, energetického a přátelského mladíka. Nyní? To bylo úplně jiné. Nyní to byl spíše samotář s chladnou tváří a pronikavýma žlutýma očima, co sem tam viděly až do duše. To byl jeden z pocitů. Další byl takový, že lidi nedokázali snést jeho pohled, jelikož jim připadal agresivní až nesnesitelný. Choval se chladně a snažil se nyní lidi držet dál od těla a tím většinou zpřetrhal všechna pouta s lidmi, která měl. Mluvil jen když bylo potřeba, nebo to musela být osoba, co ho nějakým způsobem zaujala. Díky jeho chladné povaze je chladný, klidný a vyrovnaný. Nenechá se jen tak vyvést z rovnováhy a nad vším se snaží zamyslet. Někdy dokáže být až moc přesvědčený, že dělá správnou věc, i když to tak ostatním nepřipadá. Sem tam chodí na vznešenější večírky. Slušné chování a celkové chování v lepší společnosti mu nedělá problém.
Když ho někdo vidí zezadu, tak připomíná obyčejného mladíka, který má 186cm. Není na něm nic neobvyklého ani za nic. Jeho tmavě hnědé až černé vlasy, které má sestříhané do jeho specifického účesu, ale že by se o ně nějak staral, se říci nedá. Sem tam foukne vítr tam, nebo sem a on nebyl ten typ, co u sebe nosil hřeben. Dokonce i jeho postava je taková klasická. Je spíše hubenějšího rázu. Vše se změní když se na vás otočí. Na první pohled dokáží člověka zaujmout, ale i vystrašit jeho žluté zvířecí oči. Kvůli těm očím se dostal několikrát do problémů a rvaček. Některým se nelíbilo, jak se na ně agresivně dívá a sleduje je, jako když predátor sleduje svou kořist - právě takový byl jeho pohled. Jen pár lidí prohlédlo, že se za těma agresivníma očima skrývá něco jiného, ale opravdu jen pár. Jeho tvář působí spíše vyrovnaně, která se málo kdy usmívá - co se toho celkově týče, stačí pár úprav a hned je vidno, proč dostal ve škole přezdívku Drake. Jak již byl zmíněno, jeho tělo je sice hubené, ale za to šlachovité. Strávil v posilovně opravdu hodně času se svým bratrem. I když ho nikdy neporazil, vždy spolu soutěžili snad ve všem a to se podepsalo na jeho postavě. Jeden den spolu soutěžili ve cvičení, druhý den ve vědomostech. Díky tomu byl na tom dobře i vědomostně. V oblečení není nijak vybíraví. Co je tmavé, to je hezké. Nejčastěji na sobě má nějakou tmavou košili s kalhotami a teniskami. Jen je zde jedna věc, ať má na sobě cokoliv. Od saka po plavky, vždy se mu na krku houpe pentagram z černého kovu na koženém pleteném řemínku. Byl to dar od bratra a on ho nikdy nesundal. Má několik oblečení na různé akce. Sem tam se stává, že musí na sebe vzít sako a vyrazit na večírek s jeho otcem a matkou. Dostal se na celkem nóbl večírky díky práci, kam se dostal jeho otec. Stejně jako se v jeho šatníku našlo sportovní oblečení na ranní běh parkem se sluchátky v uších. Mezi jeho nejoblíbenější trenýrky patřily trenýrky s černou pumou.
Povaha & Vlastnosti
Když se nyní setkal s nějakými spolužáky, skoro by ho nepoznali. Jeho charakter se úplně změnil, než jak ho znali. Z přátelského a sociálního mladíka se takřka přes noc stala úplně jiná osobnost. Všichni ho tehdy znali jako usměvavého, energetického a přátelského mladíka. Nyní? To bylo úplně jiné. Nyní to byl spíše samotář s chladnou tváří a pronikavýma žlutýma očima, co sem tam viděly až do duše. To byl jeden z pocitů. Další byl takový, že lidi nedokázali snést jeho pohled, jelikož jim připadal agresivní až nesnesitelný. Choval se chladně a snažil se nyní lidi držet dál od těla a tím většinou zpřetrhal všechna pouta s lidmi, která měl. Mluvil jen když bylo potřeba, nebo to musela být osoba, co ho nějakým způsobem zaujala. Díky jeho chladné povaze je chladný, klidný a vyrovnaný. Nenechá se jen tak vyvést z rovnováhy a nad vším se snaží zamyslet. Někdy dokáže být až moc přesvědčený, že dělá správnou věc, i když to tak ostatním nepřipadá. Sem tam chodí na vznešenější večírky. Slušné chování a celkové chování v lepší společnosti mu nedělá problém.
• rodina & vztahy •
rodina & vztahy
Jeho rodina je původem z USA, ale ještě než se narodil, tak se přestěhovali do Japonska do menšího domu. Měl matku - Mercy Turner, otce John Turner - a staršího bratra - Nathan Turner. Jejich vztahy byly přátelské. Matka vyrůstala na venkově, takže se uměla skvěle postarat jak o rodinu, tak o zvířata, někdy tam však byl jen minimální rozdíl. V Japonsku pracovala z domova, jelikož pracovala pro jednu analytickou společnost. Díky tomu měla čas na všechno co bylo doma třeba. Jeho otec byl jen obyčejný pilot, ale během toho, co byli v Japonsku byl povýšen. Nyní řídil letadla váženějších lidí a tak se dostal do lepší společnosti, kam chodil často se svou rodinou. Díky těmto věcem se nejen Nathan, ale poté i Aaron dostali na lepší soukromou školu jednoho muže, pro kterého dělal jejich otec. Všechno bylo krásné. Nathan a Aaron měli mezi sebou rivalskou bratrskou lásku a život byl plný překvapení, ale některých ne moc vítaných. Poté co jeho bratr zmizel, atmosféra doma potemněla. Jejich matka se začátku vinila jejich otce, avšak poté vyšlo najevo, že je v tom úplně něco jiné. Aaron to vzal ze všech nejhůř. Úplně to pozměnilo jeho osobnost, ale nikdy to nedával vinu otci. Jeho vztahy s rodinou zůstali stejné, celkem přátelské. Aaron za nimi, stejně tak jako s nimi jezdil na večírky, ale nyní bydlel v Tokiu na malém bytě, aby to měl blíž do školy, takže domů jezdil jen sem tam.
Nathan Turner
O několik let jeho starší bratr se kterým vyrůstal, soutěžil a bojoval takřka už od nepaměti. Boje, soutěže, rvačky. To všechno je pojilo. To dětství bylo pro něj naprosto úžasné. I když se někdy nepohodli, stále to byl jeho starší bratr kterého nade vše respektoval. Jeho bratr už v útlém věku začal studovat ohledně pilotování, aby mohl jít ve stopách jejich otce. Aaron ho následoval. Různé knihy o pilotování, různé psychotesty, fyzické zátěže. V tom všem ho Aaron následoval. Byla to opravdu nerozlučná dvojka, vše dělali spolu. Vše se změnilo jeden den, jeden večer. Tehdy se vše změnilo pro celou rodinu a svět se pro Aarona naprosto propadl do temnoty.
Hami Yoshida
Jeden z jeho japonských přátel. Přilepil se na něj hned od okamžiku, kdy se dostal do školky a držel se ho stále. Ve škole to byl ten jeden. Ve škole byl stále u něj a znal se dokonce i s jeho starším bratrem. Yoshida byl přátelský a pohodový mladík, který měl své mouchy. Neustále v pozdějších letech naháněl holky, žil si tímhle spokojeným životem a vždy byl ve vztahu aspoň s třemi holkami najednou. Též s ním chodil cvičit, studovat. Během školy byli téměř nerozlučitelní. Též to byl ten jeden, který mu zbyl, když nastali ty temné časy pro Aarona, když jeho bratr zmizel. Aaron od sebe všechny odehnal a zůstal mu jen jeden, který dokázal a zároveň nedokázal porozumět jeho temnotě. Právě on mu pomohl se dostat zase na nohy a žít životem, jakým žije nyní. Yoshida nyní též studuje v Tokiu, takže jsou stále v kontaktu.
Jeho rodina je původem z USA, ale ještě než se narodil, tak se přestěhovali do Japonska do menšího domu. Měl matku - Mercy Turner, otce John Turner - a staršího bratra - Nathan Turner. Jejich vztahy byly přátelské. Matka vyrůstala na venkově, takže se uměla skvěle postarat jak o rodinu, tak o zvířata, někdy tam však byl jen minimální rozdíl. V Japonsku pracovala z domova, jelikož pracovala pro jednu analytickou společnost. Díky tomu měla čas na všechno co bylo doma třeba. Jeho otec byl jen obyčejný pilot, ale během toho, co byli v Japonsku byl povýšen. Nyní řídil letadla váženějších lidí a tak se dostal do lepší společnosti, kam chodil často se svou rodinou. Díky těmto věcem se nejen Nathan, ale poté i Aaron dostali na lepší soukromou školu jednoho muže, pro kterého dělal jejich otec. Všechno bylo krásné. Nathan a Aaron měli mezi sebou rivalskou bratrskou lásku a život byl plný překvapení, ale některých ne moc vítaných. Poté co jeho bratr zmizel, atmosféra doma potemněla. Jejich matka se začátku vinila jejich otce, avšak poté vyšlo najevo, že je v tom úplně něco jiné. Aaron to vzal ze všech nejhůř. Úplně to pozměnilo jeho osobnost, ale nikdy to nedával vinu otci. Jeho vztahy s rodinou zůstali stejné, celkem přátelské. Aaron za nimi, stejně tak jako s nimi jezdil na večírky, ale nyní bydlel v Tokiu na malém bytě, aby to měl blíž do školy, takže domů jezdil jen sem tam.
Nathan Turner
O několik let jeho starší bratr se kterým vyrůstal, soutěžil a bojoval takřka už od nepaměti. Boje, soutěže, rvačky. To všechno je pojilo. To dětství bylo pro něj naprosto úžasné. I když se někdy nepohodli, stále to byl jeho starší bratr kterého nade vše respektoval. Jeho bratr už v útlém věku začal studovat ohledně pilotování, aby mohl jít ve stopách jejich otce. Aaron ho následoval. Různé knihy o pilotování, různé psychotesty, fyzické zátěže. V tom všem ho Aaron následoval. Byla to opravdu nerozlučná dvojka, vše dělali spolu. Vše se změnilo jeden den, jeden večer. Tehdy se vše změnilo pro celou rodinu a svět se pro Aarona naprosto propadl do temnoty.
Hami Yoshida
Jeden z jeho japonských přátel. Přilepil se na něj hned od okamžiku, kdy se dostal do školky a držel se ho stále. Ve škole to byl ten jeden. Ve škole byl stále u něj a znal se dokonce i s jeho starším bratrem. Yoshida byl přátelský a pohodový mladík, který měl své mouchy. Neustále v pozdějších letech naháněl holky, žil si tímhle spokojeným životem a vždy byl ve vztahu aspoň s třemi holkami najednou. Též s ním chodil cvičit, studovat. Během školy byli téměř nerozlučitelní. Též to byl ten jeden, který mu zbyl, když nastali ty temné časy pro Aarona, když jeho bratr zmizel. Aaron od sebe všechny odehnal a zůstal mu jen jeden, který dokázal a zároveň nedokázal porozumět jeho temnotě. Právě on mu pomohl se dostat zase na nohy a žít životem, jakým žije nyní. Yoshida nyní též studuje v Tokiu, takže jsou stále v kontaktu.
• schopnosti •
Základní schopnosti
Jak již bylo zmíněno, má dobrou fyzickou proporci a výdrž. Dokázal by se poprat v pěstním souboji, ale jeho tělo není stavěné na boj tělo na tělo. Jít a proběhnout se, strávit nějaký čas v posilovně, nebo tak mu nedělalo problém. Na druhou stranu i hlavu neměl úplně blbou. Společné studium s bratrem, kde zjistil, že má částečnou fotografickou paměť. Nezapamatuje si úplně vše, ale nějaké věci co mu přijdou důležité mu utkví v hlavě schované někde vzadu, jen se k nim někdy nepodaří dostat. Navíc se i dobře a rychle učí. Umí plynule dva jazyky a tou je Angličtina a Japonština. Dále k jeho schopnostem patří dobrá psychická vyrovnanost. Jeho bratr dělal hodně psychotestů co se týče pilotování a ty knihy s testy mu stále zbyly, takže si stále trénoval mysl. Naučil se i dlouhodobému soustředění, takže celý den v knihovně, kde pouze hledal a studoval mu nepřišlo nijak složité, právě naopak. Dokázal se do toho natolik ponořit myšlenkami, že doslova vypnul a vnímal jen tu knihu. Dokázal se v myšlenkách dostat za tu postavu, vnímat její pocity, vůně, všechno. Dokázal se naprosto vžít do té postavy. Takhle dokázal odhalit hned několik věcí, na které pak v knize nenašel odpověď. Mezi jeho další schopnosti patřilo i to, že byl skvělý tanečník díky večírkům, kam často chodil. Uměl přibližně deset různých tanců.
Jak již bylo zmíněno, má dobrou fyzickou proporci a výdrž. Dokázal by se poprat v pěstním souboji, ale jeho tělo není stavěné na boj tělo na tělo. Jít a proběhnout se, strávit nějaký čas v posilovně, nebo tak mu nedělalo problém. Na druhou stranu i hlavu neměl úplně blbou. Společné studium s bratrem, kde zjistil, že má částečnou fotografickou paměť. Nezapamatuje si úplně vše, ale nějaké věci co mu přijdou důležité mu utkví v hlavě schované někde vzadu, jen se k nim někdy nepodaří dostat. Navíc se i dobře a rychle učí. Umí plynule dva jazyky a tou je Angličtina a Japonština. Dále k jeho schopnostem patří dobrá psychická vyrovnanost. Jeho bratr dělal hodně psychotestů co se týče pilotování a ty knihy s testy mu stále zbyly, takže si stále trénoval mysl. Naučil se i dlouhodobému soustředění, takže celý den v knihovně, kde pouze hledal a studoval mu nepřišlo nijak složité, právě naopak. Dokázal se do toho natolik ponořit myšlenkami, že doslova vypnul a vnímal jen tu knihu. Dokázal se v myšlenkách dostat za tu postavu, vnímat její pocity, vůně, všechno. Dokázal se naprosto vžít do té postavy. Takhle dokázal odhalit hned několik věcí, na které pak v knize nenašel odpověď. Mezi jeho další schopnosti patřilo i to, že byl skvělý tanečník díky večírkům, kam často chodil. Uměl přibližně deset různých tanců.
| - | - | - |
• Příběh •
Prolog
“Nový začátek že? Bude to krásné. Snila jsem o tom..ale nikdy jsem si nemyslela, že to přijde právě nyní.” Promluví ženský hlas, ale kvůli hluku, který panoval všude kolem ji mohli slyšet opravdu jen dvě osoby, co u ní stály. Celé to okolí naplňoval hluk pocházející z letadel. Některá přistávala a nějaká zase odlétala. “Říkal jsem ti to, ale tys mě nikdy nebrala vážně.” Ozve se mužský hlas. “Já vím, ale když jsem tedy přišla domů, naše věci z poloviny byly pryč.” Poví opět ženský hlas a ohlédne se. Muž, který tam při ní stál se jen lehce usmál a přistoupil k ní blíž. Lehce ji objal a políbil ji do vlasů. “A nyní ani ta polovina už tam není.” Promluví muž a sám pohlédne ven proskleným oknem, u kterého právě stáli. Sám pozorujíc různá letadla. “Tati tati! Podívej!” Ozval se nyní třetí hlas, který patřil malému chlapci, který se tiskl k tomu oknu a sledoval letadla. Byl naprosto unesen. Muž se lehce zasmál. “Přesně tak, tím poletíme.” Pověděl a sledoval toho malého, který byl nyní v úplně jiném světě. “Co z něho jednou vyroste.” Pověděl muž a volnou rukou prohrábl tomu chlapci vlasy. Ozval se smích, který pocházel z úst ženy. “Co asi? Stejně jako jeho otec. Pilot.” pověděla a pohlédla na muže, který na sobě měl uniformu, co nosili jen piloti. Muž se spokojeně usmíval. Žena je chvilku sledovala a pak pohlédla níž. Pohladila si své bříško, kde byly náznaky těhotenství. “A čím nás překvapíš ty, Aarone”
Takový normální život
“Hej!” Ozval se hlas. “Hni se ty lemro líná.” Ozval se po druhé ten samý hlas a pak najednou se začal celá postel třást. Když se rozespalí začal posazovat, přistál mu mokrý polštář v obličeji. Chvilku se nic nedělo. “Já tě zabiju!” Konečně se ozval Aaron, který se právě probudil. Jeho starší bratr stál u jeho postele. “To dřív umřu na lepru, než ty bys mě zabil.” Ozve se se smíchem Nathan. Tak začínalo ráno jako jedno z mnoha. Dva bratři, co se stále prali, ale i tak nedali bez sebe ani ránu. Místo, kam se přestěhovali, než se ještě Aaron narodil se jmenovalo Fukaya. Bylo to jedno z měst kousek od Tokia. Tehdy byl ještě na základní škole, zatímco jeho bratr byl už na úplně jiné škole. Aaron neměl problém se stát dobrý a společenským členem třídy. Jeho bratr tehdy začal i s učivem na pilota, takže se od něj Aaron už nehnul ani na krok. Studovali spolu letadla, cvičili se fyzičku, různé psychotesty. Dokonce i Yoshida se sem tam k nim přidal.
“Hele, tady je zajímavý příklad. Když seš pilot, tak musíš dávat pozor a během pauzy si vlastně můžeš dělat to chceš. Jak bys vyplnil tenhle svůj volný čas?” Přečetl tam ty slova Nathan nahlas a pohlédl na Aarona a Yoshidu. “Jasný! Půjdu sbalit nějakou letušku.” Pronesl Yoshida. Nathan jen protočil očima a zavřel knihu. Aaron se tam dal mezitím do smíchu.
Ano, Aaron, Yoshida a Nathan, to byla ta skutečná trojka, která když byla u sebe, nebylo nouze o zábavu. Yoshida jako Aaronovo spolužák byl stále u něj a bavili se.
Jednou ve škole se pořádala cosplay párty. Všichni měli vymyšlený kostým, jen Aaron neměl zdání, v čem půjde. Nakonec několik holek rozhodlo, že ví co udělají. Jediné co měl udělat bylo, zavřít oči. Vzali si ho do parády. Nakonec stanul před zrcadlem a pohlédl na sebe. Udělali z něj Lorda Draculu z legend. Nejen kostým, ale i jeho oči dali tomu kostýmu tolik reálného náhledu, že dostal přezdívku Drake.
Začátek temné doby
Venku svítilo slunce a celkově bylo hezky. Nic nepřipomínalo, že by měly přijít špatné zprávy.
Od dveří se ozvalo zaklepání. Mercy šla ke dveřím. Ve dveřích stál jeden policajt ještě s jedním mužem, který ukázal průkazku. Byl to detektiv. “Paní Turnerová?” Oslovil ji detektiv a tiše se vydýchl. “Ano?” Ozvala se Mercy a na tváři se ji objevil znepokojený výraz. “Je mi líto. Musíme vám oznámit, že vás starší syn, Nathan Turner byl unesen. Máme podezření, že to byla Yakuza dle stop.” Detektiv se nadýchl, aby mohl pokračovat. Mercy se tam zatím začala třást a na tváři ji spočinuly první slzy. “Chci vám jen oznámit, že uděláme vše, co je v našich silách, abychom ho našli.” Pověděl detektiv, poklonil se a odešel spolu s policajtem. Mercy se tam následně složila. Aaron byl tehdy doma a slyšel nejisté věci a sešel dolů. Když uviděl matku, v jakém je stavu ihned k ní vyběhl. Poté, co matku odvedl do obýváku a pomohl se jen trošku uklidnit, pověděla mu vše, co se stalo. Nejen pro matku, ale i pro něj jeho svět potemněl. Následující měsíc nešel do školy, jen polehával doma a zíral do stěny nebo na postel, kde spal Nathan. Měl toho tolik před sebou a oni ho unesou? Nechápal tomu proč. Yoshida za ním začal chodit, aby mu pomohl, ale z jeho temných chvilek ho nedokázalo jen tak něco dostat. V hlavě měl tolik myšlenek, tolik věcí, tolik plánů a to se nyní vše změnilo.
Světlo na konci tunelu
Když dokončil studium ve svém rodném městě, tak si zažádal o školu v Tokiu. Přihlásil se tam na školu a zařídil si byt. Seznámil se se zdejším okolím. Pro jeho štěstí i Yoshida se dostal do Tokia, takže s ním nijak nepřerušil kontakt. Byl rád alespoň za jednoho co mu zůstal. Vybral si byt poblíž knihovny. Začal studovat a číst vše ohledně Yakuzy. Chtěl se dostat do jejich myšlenek, podvědomí, aby věděl proč ho unesli, co mají na mysli. Jenže toho měl nějak moc. Studium, cvičení. Sem tam vyrazit na dvojité rande s Yoshidou. Našel dokonce i nějakou starou knihu.
Listoval tak stránkami. “Některé jsou vytrhnuté, proč?” Zeptal se sám pro sebe Aaron. Pokojem zněl nějaký zvuk ze televizní show, co mu tam hrála. Začal listovat zběsileji. “Tady taky.” Nakonec knihu zavřel a povzdychl si. Vždy měl pocit, že byl blízko, ale to se mu vytratilo. Zase byl na začátku. Z knihy vypadl nějaký lísteček. Byla tam adresa. Prohlédl si ji a schoval do kapes u kalhot. Trošku si provětrat hlavu neuškodí. Dle jména na lístečku tam stálo, že to byla nějaká restaurace. No a on dostal hlad. Oblékl si košili, kalhoty, boty. Ještě se rozhodl a natáhl se pro telefon. Naposled podíval sám na sebe v zrcadle. Poté už jen zachrastily klíče a cvakly dveře v zámku. Aaron odešel do lidem žijícího města.
“Nový začátek že? Bude to krásné. Snila jsem o tom..ale nikdy jsem si nemyslela, že to přijde právě nyní.” Promluví ženský hlas, ale kvůli hluku, který panoval všude kolem ji mohli slyšet opravdu jen dvě osoby, co u ní stály. Celé to okolí naplňoval hluk pocházející z letadel. Některá přistávala a nějaká zase odlétala. “Říkal jsem ti to, ale tys mě nikdy nebrala vážně.” Ozve se mužský hlas. “Já vím, ale když jsem tedy přišla domů, naše věci z poloviny byly pryč.” Poví opět ženský hlas a ohlédne se. Muž, který tam při ní stál se jen lehce usmál a přistoupil k ní blíž. Lehce ji objal a políbil ji do vlasů. “A nyní ani ta polovina už tam není.” Promluví muž a sám pohlédne ven proskleným oknem, u kterého právě stáli. Sám pozorujíc různá letadla. “Tati tati! Podívej!” Ozval se nyní třetí hlas, který patřil malému chlapci, který se tiskl k tomu oknu a sledoval letadla. Byl naprosto unesen. Muž se lehce zasmál. “Přesně tak, tím poletíme.” Pověděl a sledoval toho malého, který byl nyní v úplně jiném světě. “Co z něho jednou vyroste.” Pověděl muž a volnou rukou prohrábl tomu chlapci vlasy. Ozval se smích, který pocházel z úst ženy. “Co asi? Stejně jako jeho otec. Pilot.” pověděla a pohlédla na muže, který na sobě měl uniformu, co nosili jen piloti. Muž se spokojeně usmíval. Žena je chvilku sledovala a pak pohlédla níž. Pohladila si své bříško, kde byly náznaky těhotenství. “A čím nás překvapíš ty, Aarone”
Takový normální život
“Hej!” Ozval se hlas. “Hni se ty lemro líná.” Ozval se po druhé ten samý hlas a pak najednou se začal celá postel třást. Když se rozespalí začal posazovat, přistál mu mokrý polštář v obličeji. Chvilku se nic nedělo. “Já tě zabiju!” Konečně se ozval Aaron, který se právě probudil. Jeho starší bratr stál u jeho postele. “To dřív umřu na lepru, než ty bys mě zabil.” Ozve se se smíchem Nathan. Tak začínalo ráno jako jedno z mnoha. Dva bratři, co se stále prali, ale i tak nedali bez sebe ani ránu. Místo, kam se přestěhovali, než se ještě Aaron narodil se jmenovalo Fukaya. Bylo to jedno z měst kousek od Tokia. Tehdy byl ještě na základní škole, zatímco jeho bratr byl už na úplně jiné škole. Aaron neměl problém se stát dobrý a společenským členem třídy. Jeho bratr tehdy začal i s učivem na pilota, takže se od něj Aaron už nehnul ani na krok. Studovali spolu letadla, cvičili se fyzičku, různé psychotesty. Dokonce i Yoshida se sem tam k nim přidal.
“Hele, tady je zajímavý příklad. Když seš pilot, tak musíš dávat pozor a během pauzy si vlastně můžeš dělat to chceš. Jak bys vyplnil tenhle svůj volný čas?” Přečetl tam ty slova Nathan nahlas a pohlédl na Aarona a Yoshidu. “Jasný! Půjdu sbalit nějakou letušku.” Pronesl Yoshida. Nathan jen protočil očima a zavřel knihu. Aaron se tam dal mezitím do smíchu.
Ano, Aaron, Yoshida a Nathan, to byla ta skutečná trojka, která když byla u sebe, nebylo nouze o zábavu. Yoshida jako Aaronovo spolužák byl stále u něj a bavili se.
Jednou ve škole se pořádala cosplay párty. Všichni měli vymyšlený kostým, jen Aaron neměl zdání, v čem půjde. Nakonec několik holek rozhodlo, že ví co udělají. Jediné co měl udělat bylo, zavřít oči. Vzali si ho do parády. Nakonec stanul před zrcadlem a pohlédl na sebe. Udělali z něj Lorda Draculu z legend. Nejen kostým, ale i jeho oči dali tomu kostýmu tolik reálného náhledu, že dostal přezdívku Drake.
Začátek temné doby
Venku svítilo slunce a celkově bylo hezky. Nic nepřipomínalo, že by měly přijít špatné zprávy.
Od dveří se ozvalo zaklepání. Mercy šla ke dveřím. Ve dveřích stál jeden policajt ještě s jedním mužem, který ukázal průkazku. Byl to detektiv. “Paní Turnerová?” Oslovil ji detektiv a tiše se vydýchl. “Ano?” Ozvala se Mercy a na tváři se ji objevil znepokojený výraz. “Je mi líto. Musíme vám oznámit, že vás starší syn, Nathan Turner byl unesen. Máme podezření, že to byla Yakuza dle stop.” Detektiv se nadýchl, aby mohl pokračovat. Mercy se tam zatím začala třást a na tváři ji spočinuly první slzy. “Chci vám jen oznámit, že uděláme vše, co je v našich silách, abychom ho našli.” Pověděl detektiv, poklonil se a odešel spolu s policajtem. Mercy se tam následně složila. Aaron byl tehdy doma a slyšel nejisté věci a sešel dolů. Když uviděl matku, v jakém je stavu ihned k ní vyběhl. Poté, co matku odvedl do obýváku a pomohl se jen trošku uklidnit, pověděla mu vše, co se stalo. Nejen pro matku, ale i pro něj jeho svět potemněl. Následující měsíc nešel do školy, jen polehával doma a zíral do stěny nebo na postel, kde spal Nathan. Měl toho tolik před sebou a oni ho unesou? Nechápal tomu proč. Yoshida za ním začal chodit, aby mu pomohl, ale z jeho temných chvilek ho nedokázalo jen tak něco dostat. V hlavě měl tolik myšlenek, tolik věcí, tolik plánů a to se nyní vše změnilo.
Světlo na konci tunelu
Když dokončil studium ve svém rodném městě, tak si zažádal o školu v Tokiu. Přihlásil se tam na školu a zařídil si byt. Seznámil se se zdejším okolím. Pro jeho štěstí i Yoshida se dostal do Tokia, takže s ním nijak nepřerušil kontakt. Byl rád alespoň za jednoho co mu zůstal. Vybral si byt poblíž knihovny. Začal studovat a číst vše ohledně Yakuzy. Chtěl se dostat do jejich myšlenek, podvědomí, aby věděl proč ho unesli, co mají na mysli. Jenže toho měl nějak moc. Studium, cvičení. Sem tam vyrazit na dvojité rande s Yoshidou. Našel dokonce i nějakou starou knihu.
Listoval tak stránkami. “Některé jsou vytrhnuté, proč?” Zeptal se sám pro sebe Aaron. Pokojem zněl nějaký zvuk ze televizní show, co mu tam hrála. Začal listovat zběsileji. “Tady taky.” Nakonec knihu zavřel a povzdychl si. Vždy měl pocit, že byl blízko, ale to se mu vytratilo. Zase byl na začátku. Z knihy vypadl nějaký lísteček. Byla tam adresa. Prohlédl si ji a schoval do kapes u kalhot. Trošku si provětrat hlavu neuškodí. Dle jména na lístečku tam stálo, že to byla nějaká restaurace. No a on dostal hlad. Oblékl si košili, kalhoty, boty. Ještě se rozhodl a natáhl se pro telefon. Naposled podíval sám na sebe v zrcadle. Poté už jen zachrastily klíče a cvakly dveře v zámku. Aaron odešel do lidem žijícího města.
