Chatbox
18 / 5 / 2018 • Byla aktualizována pravidla
16 / 5 / 2018 • Byl aktualizován sparktoolbar
15 / 5 / 2018 • Byla přidána odměna za nahlášení bugu
9 / 5 / 2018 • Byly přidány nové osobní příběhy (6)

Wendy Way

za Mon May 14, 2018 2:03 am

Wendy Way„You can fuck right off.“

jméno:
Wendy Way
přezdívka:
White Fox

věk:
22
pohlaví:
Žena
krevní skupina:
0-
datum narození:
14/04/1996

místo původu:
Norilsk, Russia

rodová linie:
Rex Deus
významný předek:
Andrej Romanovič Čikatilo
přirozený talent:
Magie
vrozená schopnost:
Absorpce




• obecné informace •

Stručný popis
Wendy pochází z drsného ruského města zvané Norilsk. Wendy bohužel sdílí rodokmen s masovým vrahem Čikatilem, kvůli tomuto byla její rodina vyhoštěna do Norilsku aka "the city that died". Život zde byl pro Wendy v dětství peklo, ovšem naučilo jí spoléhat se pouze na sebe a na ulicích se naučila bojovat, aby vůbec mohla dojít domů. Její rodiče chtěli pro Wendy to nejlepší a díky málu kontaktů které měli a také velkému štěstí se domluvili s angličanem Michaellem, který do města občasně jezdil za prací, na tom, že odveze Wendy do Anglie, Michaell tvrdil, že zná jednu rodinu, která má dostatek financí a prostředků k tomu, aby Wendy vychovali. Nikdo dodnes neví jaká práce to byla, která pana Michaella dostala do Norilsku, jediné co věděli bylo, že to byl správný člověk, který ve Wendy viděl určitý potenciál. A tak se ve svých 6ti letech dostala do Anglie, kde jí Michaell předal do péče rodiny Lothbroků a kde potkala svou budoucí nejlepší kamarádku Lucy. Od té doby se z těchto dvou stává nerozlučná dvojka a navzájem se doplňují. Od té doby také nikdy Michaella znovu neviděla.

Dispozice charakteru: S1, B2

Sen & Cíle
Dostat svou rodinu do Anglie. Najít Michaella a zeptat se ho co přesně se děje v Norilsku a z jakého důvodu by se tam zatoulal někdo jako on. Ochránit Lucy a její rodinu za to, že jí vychovali a starají se o ní jako o vlastní dítě.




• vzhled & charakter •

Vzhled
Výška asi 163cm, basic postava.
Zářivě bílé krátké vlasy. Pronikavě modré oči.
Oblečení volí spíše černé, khaki, hnědé nebo army green barvy. Má ráda své pohodlné hoodies a skinny jeans, na zádech jí nikdy nechybí její černý batoh.
V deštivých dnech má na nohou své oblíbené Timberlandy, jindy klasické černé sneakry.

Povaha & Vlastnosti
Wendy si vysloužila přezdívku  White Fox a to jak díky jejím bílým vlasům, tak díky její mazanosti. Wendy si ráda hraje. Pokud na ní někdo útočí, začne plakat a hrát neviňátko, jakmile oponent povolí, White Fox zaútočí, hlavní je dostat si útočníka nenápadně k tělu. Dalo by se říct že tato postava má dvě stránky - Wendy - která se snaží dát svůj život dopořádku a udržet všechny kolem sebe v bezpečí, když se ale dostane do boje je tady White Fox - mazaná liška která se živí chaosem, vyhledává nebezpečné situace a učí se z nich. Wendy by o sobě neřekla že nemá city, prostě jen.. je neumí tak dobře dávat najevo a budí dojem, že jí nic nerozhodí.




• rodina & vztahy •

rodina & vztahy
Lucy Lothbrok - nejlepší kamarádka, parťák do každodenního života i do boje.
Rodina Lothbroků - pro Wendy jsou momentálně její rodina, ovšem vždy budou pouze druhá.
Otec a Matka - momentálně v Norilsku, situace neznámá
Michaell - zachránil Wendy, dovedl k Lothbrokům, pomohl jejím rodičům a Wendy si potřebuje objasnit, co v Norilsku dělal.






• schopnosti •

Základní schopnosti
vzdělání: střední soukromá výběrová škola v Yorku, Anglie
zkušenosti: osobní boje na ulicích Norilsku, trénink bojových umění s rodinou Lothbrok, občasné potyčky při výletech s Lucy, základní trénink ze střelnice rodiny Lothbrok,
bojové umění: jujustsu, aikido, judo, box, Система (systema-základy z Ruska) a са́мбо (sambo - základy z Ruska)





Zbraně & Vybavení

Katany, Grimoire,  M416

---

                                                                       

• Příběh •

Origin
Bylo chladné ráno. Wendy se více než kdy jindy nechtělo vstávat, proč taky? Aby zase musela jít hodinu do centra, kde nabere suroviny, které se minulý týden na trhu neprodaly? Raději by dnes nejedla, ale jsou tu ještě její rodiče. Wendy vstala, na svojí mikinu navlékla další vrstvu oblečení, bundu a ještě jedny kalhoty navíc, přeci jen v Norlisku ráno klesaly teploty i na -30. Protřela si oči a vyrazila ke dveřím. "Dnes nikam nejdeš, lisitsa." zastavila Wendy její matka. Lisitsa byla přezdívka, kterou si Wendy vysloužila díky svým bílým vlasům, které všem připomínaly srst polární lišky. Wendy se nechápavě koukla po rodičích, kteří seděli v kuchyňském koutě. "Co se děje mami? Myslela jsem, že jste ještě v práci!" řekla a rozběhla se je obejmout. "Mami? Tati?" Wendy nechápala co se děje, protože se oba rodiče najednou rozplakali. "Ode dnes.. budeš mít lepší budoucnost, lisitsa." řekla matka a otřela si slzy. "Přijde jeden moc hodný pán, který tě odveze do krásného města, kde se o tebe budou starat dobří lidé... a.. brzo dojedeme i my, ale teď o tom nesmíme nikomu říkat lisitsa, zatím to bude naše malé tajemství." "Ale já od vás.. já od vás nechci odejít, já vás tady nenechám! Ať vás vezme taky hned, když je ten pán tak hodný!" odvětila Wendy. "Lisitsa poslouchej, věci nejsou tak jednoduché, my tady ještě chvilku musíme zůstat." Wendy zůstala nechápavě stát, jediné na co myslela bylo, že bez rodičů se odsud nehne. Najednou zaslechla jak se její rodiče potichu domlouvají "Kde vězí? Pokud se naštve tak jí tady neudžíme.." řekl otec. Oba její rodiče věděli, že i když je Wendy teprve 6 let tak je mrštná a ulice jí naučily se bránit a uniknout i v těch nejtěžších situacích a tudíž nad nimi měla navrch, i když by sebevíc chtěli, pokud se Wendy rozhodne, že nikam nejde, široko daleko není nikdo kdo by ji zastavil a že už se o to pokoušelo hodně lidí, když Wendy kradla jídlo na trzích, nebo když se prostě nějaké partičce zachtělo si zvýšit ego tím, že okradou a zmlátí malou holku, nikomu se to ještě nepodařilo. Její rodiče to brali něco jako dar, nebo talent, že se naučila takovéto sebeobraně, nikdo nemohl zapřít, že toto ve Wendy prostě bylo, nikdo jí ničemu neučil. Z myšlenek na to, jak co nejrychleji utéct a kde se schovat, Wendy rychle probralo klepání na dveře. V ten moment, kdy se dveře začaly otevírat se Wendy veškerý pohyb zpomalil jako ve filmech. Z leva jí matka chytla za rameno se záměrem jí odvést směrem k panu neznámému, Wendy se ovšem vysmekla a po kolenou sklouzla do jediného směru kam to šlo, před ní se otevíraly dveře, Wendy tím pádem zvolila pravou stranu, tam ale stál její otec, Wendy se chystala ranou za koleno připravit jej o rovnováhu a kontrolu nad situací. Její vize byla stále ve zpomaleném záběru, když v tu ránu viděla jak se po její natažené ruce připravené udeřit natáhla cizí dlaň. Wendy nestihla ani mrknout, natož se vzpamatovat z toho, že snad poprvé někdo přečetl její plán a zastavil ji, a pan neznámý si ji přitáhl blíže. Jedna lehounká rána do zátylku a Wendy usla jako mimino. Její maminka přestala plakat a s otcem se na sebe podívali a usmáli."Bude v dobrých rukou.. Ani nevíme jak vám poděkovat pane Michaelli." řekla matka. "Ještě nikdo nebyl schopný jí takhle uzemnit." konstatoval otec s úsměvem na rtech. Michaell kývnul na znamení souhlasu, věděl, že je to pro oba těžké, takže jen vzal malou Wendy do náruče, už se chystal za sebou zavřit dveře, ale ještě stihl dodat "Bude pro obě strany lepší, když nebudete vědět, kde Wendy je. Jednou za 3 roky k vám pošlu Dimitrije aby vám sdělil informace o jejím zdravotním stavu." Michaell popadl kliku "Doufám, že se odsud brzy dostanete, ale já už vám s tímto pomoci nemůžu, lidi by se začali ptát. Snad mě chápete." otočil se na Wendy rodiče, naposledy se usmál, oni také a dveře se zabouchly.

***

Když se Wendy probrala, ležela natažená na zadním sedadle osobního auta. "Doufám, že jsi aspoň z poloviny tak chytrá jak jsi rychlá a došlo ti, že teď už nemá cenu bojovat." ozvalo se z místa řidiče, kde seděl on, krátké hnědé vlasy, hnědé oči, na sobě oblek a balóňák. "Kdo jste?" zeptala se Wendy a posadila se. "Jmenuju se Michaell a právě tě vezu do Yorku v Anglii. Víš kde je Anglie?" Wendy si promla oči a podívala se z okna auta kde se kolem nich míhala krajina. Vzpoměla si na rodiče. Na to v jakém stylu je opustila a že se nestihla ani rozloučit. "Jsi se mnou?" ozval se znova Michaell. "Uhm, ano, jo." odvětila nepřítomně Wendy. Michaell se otočil dozadu aby měl lepší pohled než přes zrcátko a zahlédl Wendyny skleněné oči. "Okay.." řekl a začal zpomalovat rychlost, než si to Wendy stačila uvědomit tak zastavili u benzínky. "Počkej tady. A nezkoušej utéct, víš že jsem rychlejší." řekl a zabouchl za sebou dveře. Wendy seděla na zadním sedadle a bezmyšlenkovitě hleděla před sebe. Než se vzpamatovala tak byl Michaell zpátky, v rukou dva kelímky s nápojem a chipsy. Otevřel zadní dveře, posadil se vedle Wendy a nabídl jí kelímek s pitím a pro oba otevřel balíček chipsů. "Mluv." řekl. "co?" zeptala se Wendy. "Všechno." a tak Wendy poslechla. Řekla mu všechno, o tom kdo byl její strýc, masový vrah, díky kterému její rodinu vyhostili do Norilsku, jak musela bojovat s početnýma skupinama na ulicích, jak kradla na trzích aby měla její rodina co jíst, jak jí chybí rodiče. Uplynuly asi 3 hodiny, Michaell si vyslechl všechno, uklidnil Wendy, že věci budou zase v pořádku a že pokud se bude opravdu snažit, tak může svou rodinu do Anglie dostat. A tak pokračovali v dlouhé cestě do Anglie.
Uběhly další 3 hodiny jízdy a Wendy začala být zvědavá ohledně Michaella. Naklonila se blíž k přednímu sedadlu, přímo vedle Michaellovy hlavy a zeptala se: "A co vy? Odkud jste? A co jste vůbec v Norlisku dělal? Mamka říkala, že do Norilsku můžou jen vyhnanci, nebo Bělorusové. Žádní turisté.." Michaell se zamyslel. "To je na delší povídání." řekl a volnou rukou poplácal Wendy po hlavě. "A jestli budete tak zvědavá mladá dámo, tak se daleko nedostaneme." Wendy setřásla Michaellovu ruku z hlavy a zabořila se zpátky do zadního sedadla. "Děkuju pane Michaelli." dodala a usmála se pro sebe. Byl to totiž snad první člověk kromě rodičů, kterému na Wendy zdálo se opravdu záleží, přišlo jí, jako by je něco spojovalo, nebo možná jí jen ohromovalo to, že jí někdo poprvé porazil v její útěkové strategii. S úsměvem na rtech si Wendy opřela hlavu o sedadlo a znova usla. Michaell se letmo podíval do zpětného zrcátka aby jí zkontroloval a nezbylo mu než se pousmát  nad tím v jaké komické póze Wendy usla.
"Wendy.. Wendy!" Michael třásl s jejím ramenem aby se probrala. "Co se děje??" Wendy byla zmatená. "To je jedno. Počkej v autě."
"Co? Ne, já jdu s vámi."
"N-...ne. Teď opravdu nemůžu křičet tak mě nenuť."
"Já jdu s vámi."
"Zůstaň. V autě. Rozumíme si?" řekl Michaell a jeho sevření na její paži sílilo. Wendy jen kývla. "Výborně."
Michaell zavřel dveře auta a odešel. Wendy po chvilce vykoukla z okýnka auta aby se trochu zorientovala. Stály v nějakém podlažním parkovišti podle jejího úsudku. Nikde nebyla okna, všude pouze parkovací místa a auta. Sledovala jak Michaell kráčí ke skupině 3 mužů, jak kráčel za ním vlál jeho kabát jako plášť superhrdiny, alespoň tak jej malá Wendy vnímala.










za Mon May 14, 2018 12:17 pm

[progressing auth=Keiko]

[progressing]





    This forum was created by a multicultural team of various faiths and beliefs.