Příjem
See all postsSat May 26, 2018 6:54 pm
Lucia McGolden„Don’t waste your time looking back. You’re not going that way“
jméno:
Lucia McGolden
přezdívka:
Lucy
věk:
21
pohlaví:
Žena
krevní skupina:
0-
datum narození:
28 / 03 / 1997
místo původu:
York, Anglie
rodová linie:
Rex Deus
významný předek:
Ragnar Lothbrok
přirozený talent:
Vrozená schopnost
vrozená schopnost:
Magnetokineze
jméno:
Lucia McGolden
přezdívka:
Lucy
věk:
21
pohlaví:
Žena
krevní skupina:
0-
datum narození:
28 / 03 / 1997
místo původu:
York, Anglie
rodová linie:
Rex Deus
významný předek:
Ragnar Lothbrok
přirozený talent:
Vrozená schopnost
vrozená schopnost:
Magnetokineze
• obecné informace •
Stručný popis
Lucy je poměrně klidné povahy, dala by se zařadit do temperamentu introverta, i když je to velmi proměnné v jistých situacích. Na první pohled a ve společnosti se snaží moc neprojevovat, má dost práce s tím klidnit svého parťáka a snaží se zachovat si chladnou hlavu v jakékoliv situaci. Nedá se ale říct že by nebyla konfliktní typ, to spíše naopak. Kolikrát zvolí větu, nebo stačí dokonce i slovo které toho druhého vytočí do nepřítomnosti. Je upřímná a říká věci tak jak jsou a rozhodně nemá zapotřebí aby těm dvou někdo snižoval sebevědomí nebo jejich poměrně vysoké ego. Nejsou namyšlené, jen věří tomu co umí a Lucy toto projevuje ve velkém. I přes to že je malá a svým vzhledem dává dojem že jí maximálně 15 let, rozhodně jí v jejich činech nepodceňujte. Je to silný kuřák.
Sen & Cíle
Nedá se tomu říkat ani sen a nejspíš ani cíl. Lucy má spíš svůj vlastní styl života, který si chce udržet. Jediné o co jí jde je nežít stereotypní život, potřebuje nějakou akci a nesnáší to když se nudí. Spoustu věcí jsou pro ní otrava, ale i přes to miluje adrenalin. Takže by se dalo říci že se snaží celoživotně překonávat své možnosti. Konkrétní cíl nemá a kdybych měla popsat sen tak vždy snila o tom že se stane astronautkou.
Fobie, Choroby & Zranění
Lucy trpí silnou arachnofobií a apifobií. Což je vlastně strach z pavouků a včel. Hmyz jako takový jí až tolik nevadí, ale tyto dva druhy "čehosi" zcela nesnáší a trpí panickou hrůzou. V mnoha případech to u arachnofobie vypadá tak, že když se pavouka snaží zabít, je schopná zničit a spálit celý dům. Je to hodně bojovný typ. Bohužel, u apifobie má naprosto odlišný postoj. Prostě utíká, neohlíží se za sebou a pokud jí včela nebo vosa pronásleduje, je schopná třeba i omdlít. Pokud to je při boji, zřejmě bude střílet do všech stran nehledě na své partnery ve snaze tu havěť zneškodnit.
Lucy je poměrně klidné povahy, dala by se zařadit do temperamentu introverta, i když je to velmi proměnné v jistých situacích. Na první pohled a ve společnosti se snaží moc neprojevovat, má dost práce s tím klidnit svého parťáka a snaží se zachovat si chladnou hlavu v jakékoliv situaci. Nedá se ale říct že by nebyla konfliktní typ, to spíše naopak. Kolikrát zvolí větu, nebo stačí dokonce i slovo které toho druhého vytočí do nepřítomnosti. Je upřímná a říká věci tak jak jsou a rozhodně nemá zapotřebí aby těm dvou někdo snižoval sebevědomí nebo jejich poměrně vysoké ego. Nejsou namyšlené, jen věří tomu co umí a Lucy toto projevuje ve velkém. I přes to že je malá a svým vzhledem dává dojem že jí maximálně 15 let, rozhodně jí v jejich činech nepodceňujte. Je to silný kuřák.
Sen & Cíle
Nedá se tomu říkat ani sen a nejspíš ani cíl. Lucy má spíš svůj vlastní styl života, který si chce udržet. Jediné o co jí jde je nežít stereotypní život, potřebuje nějakou akci a nesnáší to když se nudí. Spoustu věcí jsou pro ní otrava, ale i přes to miluje adrenalin. Takže by se dalo říci že se snaží celoživotně překonávat své možnosti. Konkrétní cíl nemá a kdybych měla popsat sen tak vždy snila o tom že se stane astronautkou.
Fobie, Choroby & Zranění
Lucy trpí silnou arachnofobií a apifobií. Což je vlastně strach z pavouků a včel. Hmyz jako takový jí až tolik nevadí, ale tyto dva druhy "čehosi" zcela nesnáší a trpí panickou hrůzou. V mnoha případech to u arachnofobie vypadá tak, že když se pavouka snaží zabít, je schopná zničit a spálit celý dům. Je to hodně bojovný typ. Bohužel, u apifobie má naprosto odlišný postoj. Prostě utíká, neohlíží se za sebou a pokud jí včela nebo vosa pronásleduje, je schopná třeba i omdlít. Pokud to je při boji, zřejmě bude střílet do všech stran nehledě na své partnery ve snaze tu havěť zneškodnit.
• vzhled & charakter •
Vzhled
Je poměrně malé postavy. Měří 160 centimetrů a její postava je více atletická. Není ani hubená ani při těle, zkrátka něco mezi. Je hodně rychlá, avšak síly musela za dobu svého žití také nabrat, aby byla schopna manipulovat se svými zbraněmi. Tím jak je atletické postavy se dokáže dobře pohybovat v terénu pokud jí zrovna nezatěžuje více zbraní které na sobě má. Její oči jsou pronikavě zelené a u panenky se zesvětlují do bíla. Vlasy má dlouhé, kousek po ramena, nejčastěji vzadu stáhnuté do nějaké gumičky, skřipce nebo tvou japonských hůlek (nepoužívá je na jídlo, ale připadá si víc cool). Na sobě má nejčastěji černou mikinu s kapucí která je o dvě čísla větší než ona a na ní ještě džínovou bundu která je také větší než její skutečná a přesná velikost oblečení. Nosí také černé, někdy tmavě šedé rifle které mají po stranách stehen kapsy a dole se upnuté do gumy. Boty má ke kotníkům, daly by se přirovnat k vojenským (moderní styl). To je její všední vzhled, jak jí nejčastějí můžete vidět. Ale jsou i dny kdy mají nějakou akci, kterou si naplánují a Lucy se snaží být mírně inkognito. V tu chvíli na ní uvidíte pouze černý plášť s mikinou pod ním a masku na obličeji. Také nosí na zádech dvě lehké katany.
Povaha & Vlastnosti
Jak bylo řečeno, Lucy je převážně introvert. Je klidná, spoustu věcí jí je jedno a většina akcí jsou pro ní otrava nebo zátěž. I přes to miluje adrenalin, jen to zkrátka nedává najevo. Pokud drží k někomu nějaké city, rozhodně to nedává znát. Není moc společenský typ a lidé si často myslí že je to malý drzý nevychovaný spratek, i přes to že jí je 21 a má prostě svou vlastní hlavu se svými vlastními názory. Ukecaná se stává ve chvíli kdy se s někým o něčem dohaduje a je si jistá že má pravdu. Což je taky problém, protože ona potřebuje aby tu pravdu měla, ale to je spíše vlastnost obecně ženy. Tím že dává dojem dítěte se k ní většina lidí které pozná snaží chovat velmi mile, ale to je ten problém. Ona jakmile vycítí slabost okamžitě se snaží zaujmout své vyšší postavení a vybojovat si tak jakousi úroveň ve společnosti. Není rozhodně moudré si s ní zahrávat nebo jí jakkoliv podceňovat. Vzhled konkrétně u této dívky totiž velice klame. Na první pohled andílek, ale úmysly které se jí v hlavě linou v souvislosti s vámi jsou odporné. Je velmi nepředvídatelná a pokud s ní strávíte více času, možná by jste si mohli i myslet že trpí rozdvojenou osobností, i když to tak není. Chová se jinak když se uvolní a je někde v soukromí a jinak než když je ve společnosti s lidmi co nezná a potřebuje udělat dojem.
Koníčky
Moc ráda si kupuje drahé věci v oboru střelných zbraní nebo dokonce i výbušnin. Její rodina jí vždy poskytla to co chtěla a proto má v tomto oboru poměrně dost známých a také spoustu zásob. Její oblíbenkyní je UMP9 nebo SKS s tlumičem, její odstřelovací pušky nevyjímaje, to je její vrchol hrdosti.
Oblíbené & Neoblíbené
Mezi oblíbené patří nejspíš jídlo a spánek. Potrpí si na kvalitní stravě. Mezi její oblíbené patří japonská kuchyně, miluje ryby a všechny mořské plody. Nepohrdne ale v podstatě ničím co je na nějaké úrovni nebo něco co je typickou stravou pro danou zem či stát. Nesnáší ale stereotyp, jídla musí buď to kombinovat nebo obměňovat. Má taky ráda sladké, ale pouze mléčnou čokoládu nebo lízátka, případně sladké pochutiny ve smyslu specialit různých zemí, ale nic jiného v podstatě nesní. Co se obecně společnosti týká, nesnáší lidi co s ní zachází jak s dítětem, má ráda když někdo uzná její kvality. Hlavně nesnáší když jí někdo ruší její osobní prostor. U Wendy si na to zvykla, ale pokud se k ní někdo rychle a přiblíží aniž by to čekala, nejspíš se připravte na to že budete mít psychický nebo nedej bože fyzický problém. Také nemá ráda když někomu něco moc dlouho trvá, nejradši má ráda akci a proto je pro ní většina aktivit okrem boje či honičky dost nudná. To poznáte když začne častěji zívat. Jinak je poměrně nenáročný člověk, alespoň to o sobě tvrdí.
Je poměrně malé postavy. Měří 160 centimetrů a její postava je více atletická. Není ani hubená ani při těle, zkrátka něco mezi. Je hodně rychlá, avšak síly musela za dobu svého žití také nabrat, aby byla schopna manipulovat se svými zbraněmi. Tím jak je atletické postavy se dokáže dobře pohybovat v terénu pokud jí zrovna nezatěžuje více zbraní které na sobě má. Její oči jsou pronikavě zelené a u panenky se zesvětlují do bíla. Vlasy má dlouhé, kousek po ramena, nejčastěji vzadu stáhnuté do nějaké gumičky, skřipce nebo tvou japonských hůlek (nepoužívá je na jídlo, ale připadá si víc cool). Na sobě má nejčastěji černou mikinu s kapucí která je o dvě čísla větší než ona a na ní ještě džínovou bundu která je také větší než její skutečná a přesná velikost oblečení. Nosí také černé, někdy tmavě šedé rifle které mají po stranách stehen kapsy a dole se upnuté do gumy. Boty má ke kotníkům, daly by se přirovnat k vojenským (moderní styl). To je její všední vzhled, jak jí nejčastějí můžete vidět. Ale jsou i dny kdy mají nějakou akci, kterou si naplánují a Lucy se snaží být mírně inkognito. V tu chvíli na ní uvidíte pouze černý plášť s mikinou pod ním a masku na obličeji. Také nosí na zádech dvě lehké katany.
Povaha & Vlastnosti
Jak bylo řečeno, Lucy je převážně introvert. Je klidná, spoustu věcí jí je jedno a většina akcí jsou pro ní otrava nebo zátěž. I přes to miluje adrenalin, jen to zkrátka nedává najevo. Pokud drží k někomu nějaké city, rozhodně to nedává znát. Není moc společenský typ a lidé si často myslí že je to malý drzý nevychovaný spratek, i přes to že jí je 21 a má prostě svou vlastní hlavu se svými vlastními názory. Ukecaná se stává ve chvíli kdy se s někým o něčem dohaduje a je si jistá že má pravdu. Což je taky problém, protože ona potřebuje aby tu pravdu měla, ale to je spíše vlastnost obecně ženy. Tím že dává dojem dítěte se k ní většina lidí které pozná snaží chovat velmi mile, ale to je ten problém. Ona jakmile vycítí slabost okamžitě se snaží zaujmout své vyšší postavení a vybojovat si tak jakousi úroveň ve společnosti. Není rozhodně moudré si s ní zahrávat nebo jí jakkoliv podceňovat. Vzhled konkrétně u této dívky totiž velice klame. Na první pohled andílek, ale úmysly které se jí v hlavě linou v souvislosti s vámi jsou odporné. Je velmi nepředvídatelná a pokud s ní strávíte více času, možná by jste si mohli i myslet že trpí rozdvojenou osobností, i když to tak není. Chová se jinak když se uvolní a je někde v soukromí a jinak než když je ve společnosti s lidmi co nezná a potřebuje udělat dojem.
Koníčky
Moc ráda si kupuje drahé věci v oboru střelných zbraní nebo dokonce i výbušnin. Její rodina jí vždy poskytla to co chtěla a proto má v tomto oboru poměrně dost známých a také spoustu zásob. Její oblíbenkyní je UMP9 nebo SKS s tlumičem, její odstřelovací pušky nevyjímaje, to je její vrchol hrdosti.
Oblíbené & Neoblíbené
Mezi oblíbené patří nejspíš jídlo a spánek. Potrpí si na kvalitní stravě. Mezi její oblíbené patří japonská kuchyně, miluje ryby a všechny mořské plody. Nepohrdne ale v podstatě ničím co je na nějaké úrovni nebo něco co je typickou stravou pro danou zem či stát. Nesnáší ale stereotyp, jídla musí buď to kombinovat nebo obměňovat. Má taky ráda sladké, ale pouze mléčnou čokoládu nebo lízátka, případně sladké pochutiny ve smyslu specialit různých zemí, ale nic jiného v podstatě nesní. Co se obecně společnosti týká, nesnáší lidi co s ní zachází jak s dítětem, má ráda když někdo uzná její kvality. Hlavně nesnáší když jí někdo ruší její osobní prostor. U Wendy si na to zvykla, ale pokud se k ní někdo rychle a přiblíží aniž by to čekala, nejspíš se připravte na to že budete mít psychický nebo nedej bože fyzický problém. Také nemá ráda když někomu něco moc dlouho trvá, nejradši má ráda akci a proto je pro ní většina aktivit okrem boje či honičky dost nudná. To poznáte když začne častěji zívat. Jinak je poměrně nenáročný člověk, alespoň to o sobě tvrdí.
• rodina & vztahy •
Abigail McGolden
Velice laskavá, avšak zaneprázdněná žena. Workoholička a mistryně v bojových umění. Velice přesvědčivá a pečlivá, její tvrdohlavost skloubená s inteligencí vede celou rodinnou společnost a vlastně i samotný chod rodiny. Díky ní v domě panuje matriarchát. Měří 175 centimetrů, nosí uplé a velmi elegantní oblečení. Vlasy má dlouhé a bílé, sahající až po pas, většinou na volno svázané v nějakém účesu, ofina jí vždy zůstává volná. Zásadně její outfit doplňují boty na podpatku. V případě že je doma a nepracuje tak na boso.
Charles McGolden
Svalnatý elegantní muž, jehož oblečení vyplňuje modrá nebo bílá košile se sakem, kalhotami a společenskými botami. Jeho vlasy jsou černé, sestříhané do elegantního stylu, často nějak nagelované. Má také vousy, které si pravidelně upravuje a o které pečuje. Měří 185 centimetrů a často toho využívá. Zábavný muž, jehož tvář musí zůstat klidná a vyrovnaná. I přes to je velice společenský, miluje děti a zábavu. Je to takový snílek, optimista který dokáže vždy naplnit energií a dodat naději. Ve společnosti lidí co nemá rád ale dokáže přesný opak, je tvrdý a naprosto nekompromisní. Naprosto oddaný své ženě a finančně otevřený své dceři.
Wendy Way
Adoptovaná dcera do rodiny McGolden. Lucy jí ze začátku neměla ráda, protože jí brala jakožto vetřelce který jí bere veškerou vybojovanou pozornost u rodičů. Hodně jí záviděla to jak zaujala její matku, která se Wendy potom ujala i ve výcviku a začala jí postupem času obdivovat za její schopnosti a možnosti. Především i za její charakter, který byl velice nezvyklý pro někoho kdo přišel od nuly do něčeho takového. Po jisté akci která se stala v jejich domě a zachránila jedna druhou se jejich pouto zpevnilo a nabralo naprosto nový směr. Dalo by se tomu říkat až sesterský, i přes to že se většinu času pobytu Wendy u nich doma nebavily. Lucy bere Wendy jako nejlepší kamarádku, která zkrátka žije s nima doma. Momentálně s ní cestuje kolem světa za účelem dobrodružství, zatímco Wendy má důvody vlastní. Je to naprosto dokonale sehraný parťák jak do života tak do boje. Je s ní navíc sranda, takže Lucy se vážně nenudí. Protože okrem dobrodružství po světě má už jenom Wendiny vtípky a připomínky.
Velice laskavá, avšak zaneprázdněná žena. Workoholička a mistryně v bojových umění. Velice přesvědčivá a pečlivá, její tvrdohlavost skloubená s inteligencí vede celou rodinnou společnost a vlastně i samotný chod rodiny. Díky ní v domě panuje matriarchát. Měří 175 centimetrů, nosí uplé a velmi elegantní oblečení. Vlasy má dlouhé a bílé, sahající až po pas, většinou na volno svázané v nějakém účesu, ofina jí vždy zůstává volná. Zásadně její outfit doplňují boty na podpatku. V případě že je doma a nepracuje tak na boso.
Charles McGolden
Svalnatý elegantní muž, jehož oblečení vyplňuje modrá nebo bílá košile se sakem, kalhotami a společenskými botami. Jeho vlasy jsou černé, sestříhané do elegantního stylu, často nějak nagelované. Má také vousy, které si pravidelně upravuje a o které pečuje. Měří 185 centimetrů a často toho využívá. Zábavný muž, jehož tvář musí zůstat klidná a vyrovnaná. I přes to je velice společenský, miluje děti a zábavu. Je to takový snílek, optimista který dokáže vždy naplnit energií a dodat naději. Ve společnosti lidí co nemá rád ale dokáže přesný opak, je tvrdý a naprosto nekompromisní. Naprosto oddaný své ženě a finančně otevřený své dceři.
Wendy Way
Adoptovaná dcera do rodiny McGolden. Lucy jí ze začátku neměla ráda, protože jí brala jakožto vetřelce který jí bere veškerou vybojovanou pozornost u rodičů. Hodně jí záviděla to jak zaujala její matku, která se Wendy potom ujala i ve výcviku a začala jí postupem času obdivovat za její schopnosti a možnosti. Především i za její charakter, který byl velice nezvyklý pro někoho kdo přišel od nuly do něčeho takového. Po jisté akci která se stala v jejich domě a zachránila jedna druhou se jejich pouto zpevnilo a nabralo naprosto nový směr. Dalo by se tomu říkat až sesterský, i přes to že se většinu času pobytu Wendy u nich doma nebavily. Lucy bere Wendy jako nejlepší kamarádku, která zkrátka žije s nima doma. Momentálně s ní cestuje kolem světa za účelem dobrodružství, zatímco Wendy má důvody vlastní. Je to naprosto dokonale sehraný parťák jak do života tak do boje. Je s ní navíc sranda, takže Lucy se vážně nenudí. Protože okrem dobrodružství po světě má už jenom Wendiny vtípky a připomínky.
• schopnosti •
Základní schopnosti
Lucy má neskutečné zkušenosti v oblasti zbraní všeho druhu. Je v podstatě mistrem v kombinaci zbraní v průběhu boje a o každé zbrani má jak stručný tak i podrobný popis. Za svůj život si vyzkoušela nespočet z čehož si vytáhla své oblíbence které si přivlastnila. Její velkou předností je také atletická postava. Lucy je rozený odstřelovač, její reflexy jsou na maximální úrovni lidské rasy a její tělo má snížený práh bolestivosti díky výcviku který podstupovala již od dětství. V její krvi i přes to že je introvertní osobností stále proudí horlivost a odvážnost od vikingských předků. I přes to že si od boje drží odstup vzdáleností a ráda si zachová vlastní ochranou zónu, nebojí se jít proti nepříteli i na přímo, což se stává velmi nevyzpytatelnou, protože pokud někdo střílí z dálky, logicky si každý odvodí to že na boj z blízka není dobrá. Za těch 21 let se naučila co nejvíce vyplnit své mezery alespoň do stavu takového, aby se dokázala ubránit a poradit si i když je výhoda na straně oponenta.
Je taky velmi schopná v řízení teréního a osobního auta, a také letadel. Cvikem toho nejvyššího stupně a disponuje znalostmi kenjutsu, avšak nikoliv na dokonalé úrovni, pouze základní znalosti kenda.
Její největší předností je rychlost při dobíjení jejich zbraní, které je na úrovni mistra. Toto je nejspíše schopnost která je na ní nejvíce viditelná a která jí odlišuje od ostatních, kdo by měl se střelnými zbraněmi zkušenosti.
Umí mluvit dvěma jazyky (anglicky, latinsky), není nejinteligentnější osobou, což jí otec mírně zazlívá, ale je schopna připravit dobrý strategický plán a pokud ne, je přeborníkem v improvizaci, i když to někdy nedopadá úplně nejlépe, vždy má Wendy která jí z maléru kolikrát vyseká.
Lucy má neskutečné zkušenosti v oblasti zbraní všeho druhu. Je v podstatě mistrem v kombinaci zbraní v průběhu boje a o každé zbrani má jak stručný tak i podrobný popis. Za svůj život si vyzkoušela nespočet z čehož si vytáhla své oblíbence které si přivlastnila. Její velkou předností je také atletická postava. Lucy je rozený odstřelovač, její reflexy jsou na maximální úrovni lidské rasy a její tělo má snížený práh bolestivosti díky výcviku který podstupovala již od dětství. V její krvi i přes to že je introvertní osobností stále proudí horlivost a odvážnost od vikingských předků. I přes to že si od boje drží odstup vzdáleností a ráda si zachová vlastní ochranou zónu, nebojí se jít proti nepříteli i na přímo, což se stává velmi nevyzpytatelnou, protože pokud někdo střílí z dálky, logicky si každý odvodí to že na boj z blízka není dobrá. Za těch 21 let se naučila co nejvíce vyplnit své mezery alespoň do stavu takového, aby se dokázala ubránit a poradit si i když je výhoda na straně oponenta.
Je taky velmi schopná v řízení teréního a osobního auta, a také letadel. Cvikem toho nejvyššího stupně a disponuje znalostmi kenjutsu, avšak nikoliv na dokonalé úrovni, pouze základní znalosti kenda.
Její největší předností je rychlost při dobíjení jejich zbraní, které je na úrovni mistra. Toto je nejspíše schopnost která je na ní nejvíce viditelná a která jí odlišuje od ostatních, kdo by měl se střelnými zbraněmi zkušenosti.
Umí mluvit dvěma jazyky (anglicky, latinsky), není nejinteligentnější osobou, což jí otec mírně zazlívá, ale je schopna připravit dobrý strategický plán a pokud ne, je přeborníkem v improvizaci, i když to někdy nedopadá úplně nejlépe, vždy má Wendy která jí z maléru kolikrát vyseká.
| - | - | - |
• Příběh •
Beginning
Lucy se narodila do rodiny McGolden. Tato rodina až kam sahá paměť nejstaršího člena rodiny, žila v přepychu. Nikdy neměli problém s financemi ale za to měli poměrně velký problém s emocemi. Lucy byla jednou z další generace která se narodila. Každý by se radoval a slavit ve velkém, ale tato rodina si raději připila dobrého starého vína nebo whiskey.
Lucy už od malička byla vychovávaná tak nějak...jinak. Měla soukromé učitele a její velký dům a pozemek který vlastnili se stalo spíše vězením. Jako malá nedělala příliš problémů, byla poměrně klidná, ale jakmile se naučila chodit a prosazovat si své (jisté období vzdoru) začalo to být neskutečné tornádo. Učitelé jí nedokázali udržet na židli. Taky jak by mohli, dítě ve 3 letech zkrátka nebude nehybně sedět když vidí co jí všechno venku čeká. Ta krásně posekaná tráva, ty stromy jejichž větve byly od sebe přesně vzdálenostmi natolik aby byla schopna vylézt až do koruny, jak se o to mnohokrát snažila, ale skončila na zadku hned u první větve. Bylo to zvídavé dítě. Chtěla poznávat, chtěla umět, ale nikoliv po informační stránce-i přes její chtíč jí základní znalosti ale neminuli. Když rodiče viděli že s tímto dítětem nebude pořízení ohledně sezení, otec vymyslel něco jiného. Dalo by se říct že jeho plán na to jak vysvětlit věci které chce aby věděla a znala se poněkud prodlouží.
Bral jí už od malička na vzácné místa, na místa které mají jakousi historickou hodnotu. Viděla památky ze všech zemích a jak jí to učil? Vždy jí na každém místě, v každém státu řekl jednu zajímavost kterou by dítě ihned zaregistrovalo. Vyprávěl jí legendy, mytologické příběhy. Byly to pro ní příběhy které si zamilovala. Které jí inspirovali a které její mysl i do budoucna zaplnili. Viděla poté svět jinak, zajímavě než teď. Navíc získala i něco jiného. O těchto dob se pro ní stal otec "někým" a ne pouze mužem v kravatě, s kufříkem v ruce a s hlubokým hlasem který jí vždy postavil do latě. Maminku samozřejmě taky milovala, ale přeci jen, nebyla jednou z mnoha. Nebyla ta která by si ke své dceři každý večer lehla a povídala jí pohádky. Nebo ta která by jí dělala culíčky když jí padala ofinka do obličeje. Na tyto věci měla jiné lidi, ti kterým rodiče platí. Možná proto si užívala tolik chvilky kdy mohla být s nimi. Možná se to zdá zvláštní, ale Lucy už od malička pociťovala vděčnost. Vděčnost za každou chvíli, nikoliv za peníze. Ale za každou špatnou i dobrou emoci kterou k ní někdo choval. Za starost a i byť kapičku lásky. Nebyla rozmazlenou dceruškou které by bylo všechno dopřáno. Pokud opravdu něco chtěla, musela pro to něco udělat. Rodiče měli nemalé požadavky a jí to hnalo vpřed.
Meeting
Zhruba v pěti letech nastal ale den kdy jí toto všechno bylo odebráno. Když zrovna s otcem byla na střelnici, kde jí vysvětloval mechanismus zbraní a učil jí jak je dobře ovládat, brána jejich sídla se otevřela a dovnitř vjelo černé auto z něhož vystoupily dva lidé. Jeden muž, velice slušně oblečený a malé dítě, ve stejném věku. Její oblečení bylo potrhané a její obličej ušmudlaný. Tehdy jí spatřila pouze pohledem z větší dálky. Dívka stejného věku, která s nimi měla žít. Vetřelec. Tehdy Lucy byla hodně sobecká. Každé ráno u snídaně se dívala jak se její máma věnuje té dívce o které hned vzápětí zjistila že se jmenuje Wendy. Tolik pozornosti, ale ona i přes to byla strnulá? "Neváží si toho co má." Lucy odešla od snídaně rovnou na střelnici. Bohužel, nechápejte to špatně. Pro Lucy toto nemělo smysl ve významu bohatství, ale té lásky, té pozornosti které si ona musí vždy vybojovat a Wendy ho dostávala každým dnem zcela zadarmo. Nebylo lží že žárlila. Na úkor těchto emocí začala mnohem víc cvičit. Její otec jí velice tvrdě trénoval. Už od malička měla vojenský výcvik vysoké úrovně, které její tělo kolikrát nezvládalo. Mnohokrát byla v nemocnici s tím že by měl otec ubrat, ale nikdy se tak nestalo. Vždy říkával: "Co tě nezabije, to tě posílí." A nemýlil se. Lucy ve velmi mladém věku zvyšovala své fyzické možnosti a především výdrž. Byla velmi talentovanou dívkou. Její talent se však projevil v okruhu fyzické zdatnosti a střelných zbraní které jí zároveň fascinovaly. Její matka byla mistryně bojových umění a Lucy nikdy moc nechápala proč se v tom tak vyžívá. Všechno moc prožívala, dokonce dělala i yogu, která byla pro Lucy nuda. Jenomže, vrána k vráně sedá. Stejně jako ona usedla na koleno otce a byla pod jeho ochranářskými křídly, stejně tak se stalo i s Wendy. Její tréning byl v rukou její matky. Měla talent. Tehdy Lucy viděla jak moc schopná Wendy je. Bojovala s její matkou v doju. Ty pohyby, skluz, přípomínalo jí to dávnou vzpomínku na to jak pozorovala matku. Ty pohyby byly její, její zkušenost kterou předala té malé dívce. Čekala že tímto dnem se bude Wendy spíše pokoušet zabít, ale její emoce vedli někam jinam. Vedli k obdivu. Ona sama nikdy nebyla schopna matku natolik zaujmout aby byla ochotna jí trénovat. Wendy se to ale očividně podařilo a její talent ohledně učení byl na vysoké úrovni. "Takže...ona si to taky musí vybojovat hm?" Šepla když se skrývala za dojem a škvírou sledovala dění uvnitř. Rozhodla se o této dívce zjistit víc. Přeci jenom teď byla její nevlastní sestrou, tak proč to trošku neproklepnout.
Knowledge
Jak bylo zmíněno, Lucy potřebovala vědět mnohem víc. Začala Wendy sledovat. Vždy po svém tréningu odbíhala aby mohla vidět její pokroky, které jí hnaly více kupředu. Lucy byla vždy talentovaná, také rychle chápala věci učila se, ale musela bojovat a pořádně zamakat. Při tom Wendy vypadala jako kdyby něco viděla a dokázala to skvěle zkopírovat. Fascinovalo jí to víc než cokoliv jiného. Obdivovala její snahu, úsilí a co víc. Ty skryté emoce, které nemohla dát najevo. Byla tvrdá a silná. Ty dvě se ale nikdy neoslovily. I přes ty roky a přes společné akce, oslavy nebo rodinné shledání u jídla v jídelně. Nikdy si neřekli víc než "Ahoj." Možná i proto že obě dvě měli mnoho práce se svým tréningem a jakousi výukou, ale mrzelo jí to.
Rodiče se jednoho dne rozhodli sbalit a odjet na pracovní schůzku. Bylo tomu tak vždycky jednou do roka, že dívky měly týden dům pro sebe, pokud se počítá služebnictvo a chůvy kterým vždy utíkaly. Hned první noc se ale něco pokazilo. Do teď se rodiče hádají o tom jaké informace se dostali na veřejnost, ale kvůli něčemu se do domu vkradla snad i nějaká jednotka ozbrojených mužů. Tehdy Lucy ze svého pokoje který měla v levém křídle slyšela pouze střely a padající bezvládné těla při dopadu na zem. Měla strach, toto nebylo jak tréning, ale okamžitě jí z toho probudil šok. Wendy byla v pravém křídle, je mrtvá? Pod svou postelí měla neprůstřelnou vestu a zbraň. Byla to konkrétně UMP9. Tehdy neovládala žádnou jinou zbraň. Její otec to nebral od základů, rovnou jí vždy hodil do vody jak rybu která mám plavat. Pokud nastavil vyšší laťku, ty nižší pro ní následně budou mnohem jednodušší.
Lucy prošla tajnou zdí ve dveřích, která vedle do podzemní chodby pod domem. Jediné o co jí šlo bylo vzít Wendy a dostat se do bezpečí. Proto rychle běžela, cesta k tomu aby se k ní dostala trvala cca 7 minut. Když se dostávala z chodeb nahoru, uslyšela jak po schodech běží směrem do jejího patra několik mužů. Věděla že se dokáže ubránit, ale nevěděla jestli to bude přímo střelným zbraním. Připevnila tedy zespodu schodů menší výbušninu, kterou měla již připravenou od otce ve své tašce a rychle utekla. Zapříčinilo to to, aby se více mužů nedostalo k Wendy do pokoje, nebo vůbec do patra. Ten otřes ale nebyl malý, byl větší než ona sama čekala a vlna jí narazila do mohutné betonové zdi. Zřejmě tehdy měla i otřes mozku. Tento výbuch ale upozornil okolí a zřejmě také zavolal pomoc.
Zatím v to male byly samy. Lucy běžela pro Wendy a když otevřela stejné tajné dveře do podzemí které měla ve svém pokoji i ona sama, před nosem se jí blýskla špička katany.
"Klid."
"Co to má být?"
"Jen pojď semnou, dostanu tě do bezpečí, rychle!"
Wendy si rychle vzala jen to nejpotřebnější co měla v jednom ze svých batohů a běželi jsme. Bohužel, ti muži se do pokoje vkradli ve chvíli kdy se dveře pomalu zavírali a začali je pronásledovat.
"Jsou nám v patách Lucy!"
"Prostě běž, utíkej, neohlížej se!"
Když běželi dál, Lucy z batohu vytáhla granát, který měla zakázaný používat. Pouze ho svírala v ruce a následně si ho dala do kapsy a modlila se ať ho nepoužila. Ten dům skrýval mnoho věcí, mnoho financí, ale co víc, mnoho vzpomínek. Nechtěla o to přijít, ani nevěděla jestli by to přežili ony dvě. Byla to poslední možnost, poslední pojistka. Ještě při běhu jim za sebe házela dýmovnice a následně proběhla její střelba, která byla opětovaná. Vždy to bylo u nějaké zatáčky. Wendy se do toho vždy taky chtěla zapojit.
"Ne, jsou silnější, ozbrojení a mají stejné vesty jako já. S tímto párátkem je ani neškrábneš."
Možná byla Lucy poněkud panovačná, ale Wendy za to tvrdohlavá. Ve chvíli kdy se dostali dva muži z dýmu, udělala stejný pohyb jako její matka a prořízla jim achillovy šlachy. Neměli šanci, protože je Lucy následně střelila do hlavy. Byli to ale jenom dva, další se k nim rychle přibližovali. Byli tak blízko, že Lucy chtěla opět zmáčknout spoušť, ale to už držel revolver onen muž u Wendiné hlavy.
"Odlož to, dítě, nebo příjdeš o sestru."
V tu chvíli Lucy odložila svou zbraň. Spatřila ale jak se Wendy tváří, jak svou katanu pevně sevřela v té jedné ruce. Lucy okamžitě kroutila hlavou, ať to hlavně nedělá. V zápětí se ozvalo několik střel, což toho muže donutilo se podívat za sebe. Wendy se otočila a řízla ho do ruky. Muže následně zezadu sestřelil otec. Matka se jenom z dálky rychle blížila aby nás obě dvě objala. Stejně tak i otec. Tehdy to bylo něco co změnilo naše životy. S Wendy jsme byly pouze spolu, ostatní děti v našem věku? Po tomto už jsme si s nimi nerozuměly a možná jsme ani nechtěly. Delší dobu jsme chodily k psychologovi, rodiče uznali za vhodné že něco takového je potřeba. Ne každé dítě se něčím takovým dokáže vypořádat a upřímně. Lucy měla ještě dobrých 10 noční můry. Aby je ale děsily, tak jí dodávali větší sílu. Její slabost a strach jí poháněla kupředu. Nesnášela to že její emoce dokázali nebo dokáži takto ovlivnit její mysl. Pokud by ale měla ještě někdy zmáčknout spoušť před hlavou nějakého člověka? Udělala by to, neváhala by. I přes to že jí to vnitřně ničilo, čím víc zvládneš, tím víc tě to posílí. Toto je život který si vybrala a toto je život který se rozhodla i nadále žít...přežít. Konečně na to však nebyla sama.
Friends Forever
V průběhu několika-ti let od této události se dívky spojily. Učili se společně, jak znalostem tak i po fyzické disciplíně. Wendy učila Lucy jak se i se zbraní ubránit šermíři nebo někomu kdo na ní jde přímo s něčím větším než s mečem a Lucy naopak učila Wendy jak přelstít ty, kteří před ní drží zbraň. Měla z toho vždy trošku strach, ale ty dvě se doplňovali. Učili se navzájem několik let tak aby vyplnily své nedostatky a pokud se to nepodařilo, aby si alespoň kryly záda. Ty dvě se během 12- ti let staly snad tou nejnebezpečnější dvojkou. Často chodívaly na nějaké pouliční bitky. I přes to z jaké rodiny byly a že to měly zakázané, každou noc se krásně vyplížily a snažily se žít život stejný jako její vrstevníci, jako teenageři. Nebo snad jenom pomáhaly těm kteří nemohly? Vždy měly štěstí na problémy, takže zřejmě dobračky od kosti ale zranění do kosti. Po delší době se staly celkem významné v okolí svého domova. Lidi je obdivovaly za jejich statečnost a především za to překvapení. Nikdo by totiž nečekal že dívky z takové rodiny budou vychovány pro tyto věci. Jak se ubránit, jak něčemu zabránit, jak přežít. Muži často koukali na to jak je možné že nemají šaty, ale spíše vojenské oblečení. Byly zkrátka jiné, jejich rodina nebyla zcela normální, ale možná to je na tom to krásné, to dobrodružné co Lucy získala.
Když jim bylo 17 let, vzaly si zkrátka auto. S rodiči si domluvily že odcestují, ale že se zase někdy vrátí. Wendy měla své důvody a Lucy musela jít s ní protože to smrdělo dobrodružstvím! Navíc chtěla mít zásobu svých zbraní různě po světě, což se jí v období těch 4 let poměrně dařilo. Hledala si kontakty, informátory, lidi kterým mohla věřit po celé zemi. Někteří již její rodiče znali. Mohla mít co chtěla, i když nebudu lhát, většinou to byli kuchaři, protože to jídlo musela ochutnat a její oblíbenou zemí se stalo Japonsko! Finance šli na účet Lucy každý měsíc v poměrně velkých sumách. Dívky procestovali a stále ještě cestují. Každá hledá něco jiného a v průběhu toho všeho Lucy vypráví Wendy příběhy které jí kdysi vyprávěl otec. Hledají tajemství, místa které by pro ně byly jedinečné. Něco co je zároveň i magické. Lucy byla vždy někdo kdo za vším hledal něco víc. Co věřil na různé věci a nebyl zcela nohama při zemi, jako Wendy. I přes její postoj ve společnosti, vyprávěla Wendy všechno co ví z dějin, co chce poznat a co by asi mohly objevit. Jediné co pro ní bylo důležité je být s tímto člověkem a zažívat dobrodružství, zkoumat, poznávat, učit se novým věcem. A to co chtěla Wendy? Skvělá příležitost i pro ní!
Lucy se narodila do rodiny McGolden. Tato rodina až kam sahá paměť nejstaršího člena rodiny, žila v přepychu. Nikdy neměli problém s financemi ale za to měli poměrně velký problém s emocemi. Lucy byla jednou z další generace která se narodila. Každý by se radoval a slavit ve velkém, ale tato rodina si raději připila dobrého starého vína nebo whiskey.
Lucy už od malička byla vychovávaná tak nějak...jinak. Měla soukromé učitele a její velký dům a pozemek který vlastnili se stalo spíše vězením. Jako malá nedělala příliš problémů, byla poměrně klidná, ale jakmile se naučila chodit a prosazovat si své (jisté období vzdoru) začalo to být neskutečné tornádo. Učitelé jí nedokázali udržet na židli. Taky jak by mohli, dítě ve 3 letech zkrátka nebude nehybně sedět když vidí co jí všechno venku čeká. Ta krásně posekaná tráva, ty stromy jejichž větve byly od sebe přesně vzdálenostmi natolik aby byla schopna vylézt až do koruny, jak se o to mnohokrát snažila, ale skončila na zadku hned u první větve. Bylo to zvídavé dítě. Chtěla poznávat, chtěla umět, ale nikoliv po informační stránce-i přes její chtíč jí základní znalosti ale neminuli. Když rodiče viděli že s tímto dítětem nebude pořízení ohledně sezení, otec vymyslel něco jiného. Dalo by se říct že jeho plán na to jak vysvětlit věci které chce aby věděla a znala se poněkud prodlouží.
Bral jí už od malička na vzácné místa, na místa které mají jakousi historickou hodnotu. Viděla památky ze všech zemích a jak jí to učil? Vždy jí na každém místě, v každém státu řekl jednu zajímavost kterou by dítě ihned zaregistrovalo. Vyprávěl jí legendy, mytologické příběhy. Byly to pro ní příběhy které si zamilovala. Které jí inspirovali a které její mysl i do budoucna zaplnili. Viděla poté svět jinak, zajímavě než teď. Navíc získala i něco jiného. O těchto dob se pro ní stal otec "někým" a ne pouze mužem v kravatě, s kufříkem v ruce a s hlubokým hlasem který jí vždy postavil do latě. Maminku samozřejmě taky milovala, ale přeci jen, nebyla jednou z mnoha. Nebyla ta která by si ke své dceři každý večer lehla a povídala jí pohádky. Nebo ta která by jí dělala culíčky když jí padala ofinka do obličeje. Na tyto věci měla jiné lidi, ti kterým rodiče platí. Možná proto si užívala tolik chvilky kdy mohla být s nimi. Možná se to zdá zvláštní, ale Lucy už od malička pociťovala vděčnost. Vděčnost za každou chvíli, nikoliv za peníze. Ale za každou špatnou i dobrou emoci kterou k ní někdo choval. Za starost a i byť kapičku lásky. Nebyla rozmazlenou dceruškou které by bylo všechno dopřáno. Pokud opravdu něco chtěla, musela pro to něco udělat. Rodiče měli nemalé požadavky a jí to hnalo vpřed.
Meeting
Zhruba v pěti letech nastal ale den kdy jí toto všechno bylo odebráno. Když zrovna s otcem byla na střelnici, kde jí vysvětloval mechanismus zbraní a učil jí jak je dobře ovládat, brána jejich sídla se otevřela a dovnitř vjelo černé auto z něhož vystoupily dva lidé. Jeden muž, velice slušně oblečený a malé dítě, ve stejném věku. Její oblečení bylo potrhané a její obličej ušmudlaný. Tehdy jí spatřila pouze pohledem z větší dálky. Dívka stejného věku, která s nimi měla žít. Vetřelec. Tehdy Lucy byla hodně sobecká. Každé ráno u snídaně se dívala jak se její máma věnuje té dívce o které hned vzápětí zjistila že se jmenuje Wendy. Tolik pozornosti, ale ona i přes to byla strnulá? "Neváží si toho co má." Lucy odešla od snídaně rovnou na střelnici. Bohužel, nechápejte to špatně. Pro Lucy toto nemělo smysl ve významu bohatství, ale té lásky, té pozornosti které si ona musí vždy vybojovat a Wendy ho dostávala každým dnem zcela zadarmo. Nebylo lží že žárlila. Na úkor těchto emocí začala mnohem víc cvičit. Její otec jí velice tvrdě trénoval. Už od malička měla vojenský výcvik vysoké úrovně, které její tělo kolikrát nezvládalo. Mnohokrát byla v nemocnici s tím že by měl otec ubrat, ale nikdy se tak nestalo. Vždy říkával: "Co tě nezabije, to tě posílí." A nemýlil se. Lucy ve velmi mladém věku zvyšovala své fyzické možnosti a především výdrž. Byla velmi talentovanou dívkou. Její talent se však projevil v okruhu fyzické zdatnosti a střelných zbraní které jí zároveň fascinovaly. Její matka byla mistryně bojových umění a Lucy nikdy moc nechápala proč se v tom tak vyžívá. Všechno moc prožívala, dokonce dělala i yogu, která byla pro Lucy nuda. Jenomže, vrána k vráně sedá. Stejně jako ona usedla na koleno otce a byla pod jeho ochranářskými křídly, stejně tak se stalo i s Wendy. Její tréning byl v rukou její matky. Měla talent. Tehdy Lucy viděla jak moc schopná Wendy je. Bojovala s její matkou v doju. Ty pohyby, skluz, přípomínalo jí to dávnou vzpomínku na to jak pozorovala matku. Ty pohyby byly její, její zkušenost kterou předala té malé dívce. Čekala že tímto dnem se bude Wendy spíše pokoušet zabít, ale její emoce vedli někam jinam. Vedli k obdivu. Ona sama nikdy nebyla schopna matku natolik zaujmout aby byla ochotna jí trénovat. Wendy se to ale očividně podařilo a její talent ohledně učení byl na vysoké úrovni. "Takže...ona si to taky musí vybojovat hm?" Šepla když se skrývala za dojem a škvírou sledovala dění uvnitř. Rozhodla se o této dívce zjistit víc. Přeci jenom teď byla její nevlastní sestrou, tak proč to trošku neproklepnout.
Knowledge
Jak bylo zmíněno, Lucy potřebovala vědět mnohem víc. Začala Wendy sledovat. Vždy po svém tréningu odbíhala aby mohla vidět její pokroky, které jí hnaly více kupředu. Lucy byla vždy talentovaná, také rychle chápala věci učila se, ale musela bojovat a pořádně zamakat. Při tom Wendy vypadala jako kdyby něco viděla a dokázala to skvěle zkopírovat. Fascinovalo jí to víc než cokoliv jiného. Obdivovala její snahu, úsilí a co víc. Ty skryté emoce, které nemohla dát najevo. Byla tvrdá a silná. Ty dvě se ale nikdy neoslovily. I přes ty roky a přes společné akce, oslavy nebo rodinné shledání u jídla v jídelně. Nikdy si neřekli víc než "Ahoj." Možná i proto že obě dvě měli mnoho práce se svým tréningem a jakousi výukou, ale mrzelo jí to.
Rodiče se jednoho dne rozhodli sbalit a odjet na pracovní schůzku. Bylo tomu tak vždycky jednou do roka, že dívky měly týden dům pro sebe, pokud se počítá služebnictvo a chůvy kterým vždy utíkaly. Hned první noc se ale něco pokazilo. Do teď se rodiče hádají o tom jaké informace se dostali na veřejnost, ale kvůli něčemu se do domu vkradla snad i nějaká jednotka ozbrojených mužů. Tehdy Lucy ze svého pokoje který měla v levém křídle slyšela pouze střely a padající bezvládné těla při dopadu na zem. Měla strach, toto nebylo jak tréning, ale okamžitě jí z toho probudil šok. Wendy byla v pravém křídle, je mrtvá? Pod svou postelí měla neprůstřelnou vestu a zbraň. Byla to konkrétně UMP9. Tehdy neovládala žádnou jinou zbraň. Její otec to nebral od základů, rovnou jí vždy hodil do vody jak rybu která mám plavat. Pokud nastavil vyšší laťku, ty nižší pro ní následně budou mnohem jednodušší.
Lucy prošla tajnou zdí ve dveřích, která vedle do podzemní chodby pod domem. Jediné o co jí šlo bylo vzít Wendy a dostat se do bezpečí. Proto rychle běžela, cesta k tomu aby se k ní dostala trvala cca 7 minut. Když se dostávala z chodeb nahoru, uslyšela jak po schodech běží směrem do jejího patra několik mužů. Věděla že se dokáže ubránit, ale nevěděla jestli to bude přímo střelným zbraním. Připevnila tedy zespodu schodů menší výbušninu, kterou měla již připravenou od otce ve své tašce a rychle utekla. Zapříčinilo to to, aby se více mužů nedostalo k Wendy do pokoje, nebo vůbec do patra. Ten otřes ale nebyl malý, byl větší než ona sama čekala a vlna jí narazila do mohutné betonové zdi. Zřejmě tehdy měla i otřes mozku. Tento výbuch ale upozornil okolí a zřejmě také zavolal pomoc.
Zatím v to male byly samy. Lucy běžela pro Wendy a když otevřela stejné tajné dveře do podzemí které měla ve svém pokoji i ona sama, před nosem se jí blýskla špička katany.
"Klid."
"Co to má být?"
"Jen pojď semnou, dostanu tě do bezpečí, rychle!"
Wendy si rychle vzala jen to nejpotřebnější co měla v jednom ze svých batohů a běželi jsme. Bohužel, ti muži se do pokoje vkradli ve chvíli kdy se dveře pomalu zavírali a začali je pronásledovat.
"Jsou nám v patách Lucy!"
"Prostě běž, utíkej, neohlížej se!"
Když běželi dál, Lucy z batohu vytáhla granát, který měla zakázaný používat. Pouze ho svírala v ruce a následně si ho dala do kapsy a modlila se ať ho nepoužila. Ten dům skrýval mnoho věcí, mnoho financí, ale co víc, mnoho vzpomínek. Nechtěla o to přijít, ani nevěděla jestli by to přežili ony dvě. Byla to poslední možnost, poslední pojistka. Ještě při běhu jim za sebe házela dýmovnice a následně proběhla její střelba, která byla opětovaná. Vždy to bylo u nějaké zatáčky. Wendy se do toho vždy taky chtěla zapojit.
"Ne, jsou silnější, ozbrojení a mají stejné vesty jako já. S tímto párátkem je ani neškrábneš."
Možná byla Lucy poněkud panovačná, ale Wendy za to tvrdohlavá. Ve chvíli kdy se dostali dva muži z dýmu, udělala stejný pohyb jako její matka a prořízla jim achillovy šlachy. Neměli šanci, protože je Lucy následně střelila do hlavy. Byli to ale jenom dva, další se k nim rychle přibližovali. Byli tak blízko, že Lucy chtěla opět zmáčknout spoušť, ale to už držel revolver onen muž u Wendiné hlavy.
"Odlož to, dítě, nebo příjdeš o sestru."
V tu chvíli Lucy odložila svou zbraň. Spatřila ale jak se Wendy tváří, jak svou katanu pevně sevřela v té jedné ruce. Lucy okamžitě kroutila hlavou, ať to hlavně nedělá. V zápětí se ozvalo několik střel, což toho muže donutilo se podívat za sebe. Wendy se otočila a řízla ho do ruky. Muže následně zezadu sestřelil otec. Matka se jenom z dálky rychle blížila aby nás obě dvě objala. Stejně tak i otec. Tehdy to bylo něco co změnilo naše životy. S Wendy jsme byly pouze spolu, ostatní děti v našem věku? Po tomto už jsme si s nimi nerozuměly a možná jsme ani nechtěly. Delší dobu jsme chodily k psychologovi, rodiče uznali za vhodné že něco takového je potřeba. Ne každé dítě se něčím takovým dokáže vypořádat a upřímně. Lucy měla ještě dobrých 10 noční můry. Aby je ale děsily, tak jí dodávali větší sílu. Její slabost a strach jí poháněla kupředu. Nesnášela to že její emoce dokázali nebo dokáži takto ovlivnit její mysl. Pokud by ale měla ještě někdy zmáčknout spoušť před hlavou nějakého člověka? Udělala by to, neváhala by. I přes to že jí to vnitřně ničilo, čím víc zvládneš, tím víc tě to posílí. Toto je život který si vybrala a toto je život který se rozhodla i nadále žít...přežít. Konečně na to však nebyla sama.
Friends Forever
V průběhu několika-ti let od této události se dívky spojily. Učili se společně, jak znalostem tak i po fyzické disciplíně. Wendy učila Lucy jak se i se zbraní ubránit šermíři nebo někomu kdo na ní jde přímo s něčím větším než s mečem a Lucy naopak učila Wendy jak přelstít ty, kteří před ní drží zbraň. Měla z toho vždy trošku strach, ale ty dvě se doplňovali. Učili se navzájem několik let tak aby vyplnily své nedostatky a pokud se to nepodařilo, aby si alespoň kryly záda. Ty dvě se během 12- ti let staly snad tou nejnebezpečnější dvojkou. Často chodívaly na nějaké pouliční bitky. I přes to z jaké rodiny byly a že to měly zakázané, každou noc se krásně vyplížily a snažily se žít život stejný jako její vrstevníci, jako teenageři. Nebo snad jenom pomáhaly těm kteří nemohly? Vždy měly štěstí na problémy, takže zřejmě dobračky od kosti ale zranění do kosti. Po delší době se staly celkem významné v okolí svého domova. Lidi je obdivovaly za jejich statečnost a především za to překvapení. Nikdo by totiž nečekal že dívky z takové rodiny budou vychovány pro tyto věci. Jak se ubránit, jak něčemu zabránit, jak přežít. Muži často koukali na to jak je možné že nemají šaty, ale spíše vojenské oblečení. Byly zkrátka jiné, jejich rodina nebyla zcela normální, ale možná to je na tom to krásné, to dobrodružné co Lucy získala.
Když jim bylo 17 let, vzaly si zkrátka auto. S rodiči si domluvily že odcestují, ale že se zase někdy vrátí. Wendy měla své důvody a Lucy musela jít s ní protože to smrdělo dobrodružstvím! Navíc chtěla mít zásobu svých zbraní různě po světě, což se jí v období těch 4 let poměrně dařilo. Hledala si kontakty, informátory, lidi kterým mohla věřit po celé zemi. Někteří již její rodiče znali. Mohla mít co chtěla, i když nebudu lhát, většinou to byli kuchaři, protože to jídlo musela ochutnat a její oblíbenou zemí se stalo Japonsko! Finance šli na účet Lucy každý měsíc v poměrně velkých sumách. Dívky procestovali a stále ještě cestují. Každá hledá něco jiného a v průběhu toho všeho Lucy vypráví Wendy příběhy které jí kdysi vyprávěl otec. Hledají tajemství, místa které by pro ně byly jedinečné. Něco co je zároveň i magické. Lucy byla vždy někdo kdo za vším hledal něco víc. Co věřil na různé věci a nebyl zcela nohama při zemi, jako Wendy. I přes její postoj ve společnosti, vyprávěla Wendy všechno co ví z dějin, co chce poznat a co by asi mohly objevit. Jediné co pro ní bylo důležité je být s tímto člověkem a zažívat dobrodružství, zkoumat, poznávat, učit se novým věcem. A to co chtěla Wendy? Skvělá příležitost i pro ní!
Naposledy upravil Lucy dne Sat May 26, 2018 8:17 pm, celkově upraveno 2 krát
