Chatbox


bylo nalezeno 13 výsledků hledání : ZapomenutáKnihovna

Sun Jul 08, 2018 9:43 pm
[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Nevyšlo to nazmar. Po správnom vyslovení slov v knihe sa začalo diať čosi zvláštne. Šumivý zvuk, zvláštne krútenie sa priestoru okolo knížky, následne akási zlatavá energia, ako vystrihnuté z nejakej fantasy scény. Až na to, že toto bola skutočnosť. Kľúč. Prstom som prešla po jeho povrchu. Čakala som kov, ale zrejme bol vyrobený z iného materiálu, ktorý som nevedela určiť. Nakoniec, nebola som žiaden špecialista. To však nebol koniec. Kľúč na môj dotyk okamžite reagoval tak, že som sa v zápätí dívala na akúsi mapu Prahy, kde žiaril jeden konkrétny bod. [thinking]Bol snáď Helin zámer práve tento kľúč...?[/thinking] opýtala som sa v duchu. Žiadala po mne, aby som hľadala informácie o svojom rode a narazila som na svoj kľúč, ktorý s tým mal v tomto prípade niečo spoločné. Čo znamenal vôbec ten bod? Utrela som si slzy do rukáva. Nebol na ne čas. Najprv musím zistiť, k čomu tento kľúč je, potom budem plánovať ďalšie kroky. Potrebovala som zosilnieť, nájsť spojencov. Určite som nebola jediná, inak by ma Hel touto úlohou nepoverila. Možno sama nevedela, ako to s ostatnými je, ale ja ich nájdem a začnem pátrať po vrahoch mojich rodičov. Tým, že budem vysedávať v tejto knižnici, ktorá už bola mimochodom v bezpečí, nič nezískam. Okrem zakázaných informácií a tajomstiev. Ale na tie mám ešte čas. Teraz som mala iné priority. Keďže som kľúč nemala kde schovať, strčila som ho do svojho hlbokého vrecka nohavíc, obliekla si sveter, ktorý medzitým stihol vyschnúť a zamierila k dverám knižnice. Zrazu som sa však prudko zastavila. Grimoire po mojich rodičoch. Prudko som sa otočila, vrátila sa, vzala ho do ruky a vyrazila s ním späť do tých zatuchlých kanálov. Grimoire som objímala na hrudi obomi rukami, aby nedošlo k pádu do tej nepekne zafarbenej a nepríjemne voňajúcej vody. Kľúč mi hrial vo vrecku, nebála som sa teda, že by som si nevšimla, že mi vypadol. Nevrátila som sa tam, odkiaľ som prišla. Nemalo to cenu vzhľadom k tomu, že tam nebol žiaden rebrík či lano, s ktorým by som sa mohla vyšplhať na slobodu. Vyrazila som teda druhým smerom. Potkany či iné tvory, ktoré tu strašili, mi nenaháňali strach. Jediné, čoho som sa skutočne bála, bolo to, že by som sa stratila, preto som dúfala, že ma nohy zavedú...skrátka niekam. Neostávalo mi nič iné, než dôverovať vlastnému inštinktu, ktorý ma ťahal hlbšie a hlbšie do kanálov...
Sun Jul 08, 2018 5:21 pm
[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna
[entry]na hodinách zbývá 45 minut[/entry]
Diana začala číst pro ní neznámá slova na stránce. Když to dočetla, najednou kolem sebe uslyšela zvláštní šumivý zvuk a prostor kolem knihy jako kdyby se začal zvláštně kroutit. Instinktivně zavřela oči, vlastně ani ona sama netušila proč, a když je otevřena, spatřila, jak stránka pomalu jako kdyby hořela v návalu zlatavé energie a na ní se formuje klíč, nebo to tak alespoň vypadalo. Kdyby se ho dotkla, mohla by cítit, že to určitě nebyl kov, spíše to připomínalo nějaký zvláštní kámen, bylo na něm vyryto několik teček, ale příliš nepoznávala, co to vlastně má značit. Na dotek byl klíč horký, a když ho chytila pevně do ruky, najednou si všimla, že začaly body na klíči doslova zářit a v místnosti se zjevila projekce hvězdné oblohy. Kdyby stála večer v Praze, mohla by poznat, že to bylo jako hvězdná mapa, ukazující na jeden konkrétní bod v Praze.
Ani sama nevěděla proč, ale měla pocit, že se něco stalo, měla v sobě zvláštní pocit, takový, jako kdyby jí její instinkt někam hnal. Hvězdná mapa zmizela, klíč však stále v pravidelných intervalech zářil a stále byl na dotek teplý. Když ho držela v ruce, cítila, jak jejím tělem doslova tepá zvláštní nával energie a tepla, moc to nechápala, ale tušila, že ať se jedná o cokoli, musí to být cosi magického. Ještě se ani nestihla vzpamatovat ze svého předchozího rozhodnutí a již před ní stálo další, rozhodne se následovat své klíčem podmíněné instinkty do hlubin kanálů anebo se raději pokusí zjistit nějaké další informace, které se v této knihovně určitě musí nacházet?


[sparkname]Mezitím...
V muzeu Matta[/sparkname]

Henry provedl krásné přivítání pro skupinku mužů, kterou právě sledoval na monitorech. Když dokončil své hlášení, ucítil, jak se jeho kapsa začíná zvláštně zahřívat, vytáhl klíč a podíval se na něj. Všiml si, že klíč jako kdyby zářil v pravidelných intervalech a určitě se zvětšila jeho teplota. Téměř jako kdyby ho snad klíč volal, aby Henry následoval mapu, jež na něm je načrtnuta. Dal klíč zpět do kapsy a chtěl přemýšlet, vyrušil ho však hlas z reproduktorů patřící jednomu z mužů: [dirspeech]Na děcko jsi celkem odvážný, chlapče. Naneštěstí tu nejsi ten, kdo bude dávat rozkazy. Chceme ty věci z vykopávek v Izraeli, a ty jestli chceš ještě někdy vidět svého milovaného strýce jinak než po kouskách v krabicích, které ti přijdou domu, budeš spolupracovat.[/dirspeech]
Henryho komentář o policii téměř jako kdyby ani neslyšeli, tedy... bylo mu víc jak jasné, že ho slyšeli, ale jejich ignorace a přehnaná sebejistota mohly v Henrym vzbudit pocit, že pro tyhle muže policie pravděpodobně nebude zrovna problém. Možná mohli blafovat, ale kdo ví? Věděl, že klíč má u sebe a zároveň věděl, že si tihle chlapi přišli jen a pouze pro jednu věc. Zároveň ale cítil pulsující klíč ve své kapse, který ho téměř nabádal k tomu, aby následoval mapu. Měl před sebou hned několik rozhodnutí, která nebyla zrovna malá. Vydá jim věci z vykopávek anebo se uchýlí k nějakému plánu B? A pokud se k němu skutečně uchýlí, využije čas, který tím získá k tomu aby mohl následovat hvězdnou mapu anebo k tomu, aby mohl smlouvat o vydání svého strýce?


[sparkname]mezitím...[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Když se Toshi dotkl dveří, tak naneštěstí nic neviděl. Potom, co však začaly prazvláštní hodiny odpočítávat hodinu chtěl Toshi prozkoumat, jak vůbec machanismus funguje. Dotkl se proto dveří a v tu najednou všechno kolem utichlo a jeho věznitelé doslova zmizeli. Vše bylo ponořeno do tmavších barev a Toshi mohl vidět skupinku tří mužů oblečených ve zvláštním oblečení. Pokud by to měl k něčemu přirovnat, nápadně to připomínalo hábit knězů, kteří sloužili na královském dvoře. Šli pomalým krokem a nešlo jim přes kápě vidět do obličeje, skrze zvláštní šero a dým, který je obklopoval však Toshi pochopil, že jsou pouhým výplodem jeho další vize, o čemž se též přesvědčil ve chvíli, kdy jím jeden z trojice doslova prošel. Otočil se směrem za trojicí knězů jen aby si všiml že dveře jsou otevřeny, co bylo za jejich hranicí však bylo mimo dosah jeho vize, nakolik tam viděl pouze temnotu a sálající šero.
Najednou se dveře začaly zavírat, Toshi mohl pozorovat relativně složitý mechanismus, který se uzamkl potom, co se dveře kompletně zavřely. Poté viděl, jak z dveří doslova vyjíždí trojice klíčů, kterou již velice dobře znal. Každý z knězů si vzal jeden z nich. Najednou začal vize postupně mizet, doslova se rozplývala před Toshiho zraky, a společně s tím se všude kolem něj začala ozývat jedna věta stále dokola, až dokud vize úplně nezmizela.

[sparkquote=neznámý]Budiž ti, jež budou třímat klíče, neshledají se do odbytí jedné hodiny, v prach se obrátí.[/sparkquote]
Fri Jul 06, 2018 7:06 pm
[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Prehrabovala som sa knihami hľadajúc užitočné informácie. Nič z toho, čo som však zistila, ma neprinútilo usmievať sa, ako to bolo vo chvíli, keď som si čítala o užitočných kúzlach. Miesto toho som sa mračila čoraz viac a viac. Dávalo to zmysel, najmä smrť mojich rodičov, ktorých telá sa našli bez známok násilia či stôp, s pomocou ktorých by vedeli určiť aspoň príčinu. Zahryzla som sa do pery. Mojich rodičov niekto zavraždil. S pomocou mágie. Schopností. Preto sa ponáhľali do Prahy, možno bola táto knižnica ohrozená a oni ju museli zabezpečiť. A aby ochránili aj mňa, nie preto, že som mala byť ďalšou strážkyňou, ale aj preto, že som ich jediná dcéra, zaplatili vlastnými životmi. Vedeli, čo sa blíži, inak by mi tú knihu nezanechali. Všetko mali premyslené. Až na to, že ma tu nechali úplne samú a stratenú. A je celkom možné, že podobný osud postihol aj ostatných. V tom prípade by nepadlo celé to bremeno na moje plecia. Po líci mi stiekla slza pod náporom pocitov, ktoré sa vo mne miešali. Pocit straty, samoty, lásky, i hnevu a nenávosti voči tým, ktorí ma obrali o tie jediné osoby na svete, ktoré som milovala. A stále milujem. Nechcela som sa k tomuto nikdy vraciať. A predsa. V podstate som sa preklínala za to, kým som, pretože nebyť toho, nič z toho by sa nedialo. Pokojne by som vymenila všetky tieto čarodejnícke habaďúry, aby som mohla ešte raz vidieť tvár svojich rodičov či stráviť s nimi chvíľku. Nebolo to možné. Aspoň zatiaľ som sa nedočítala o ničom, čo by mi mohlo pomôcť. Za to som však mohla urobiť niečo iné, a to nájsť si toho vraha. Ale ako? Kde som mala začať? Bezmocne som sa oprela o ruku, tvár skryla v dlani, pomedzi prsty mi stekal pramienok sĺz. Chcela som pomstu, a nevedela som, ako ju dosiahnuť, rovnako ako som nedokázala vrátiť späť svoj pôvodný život. Bola som bezmocná v každom ohľade, zatiaľ. Ako som si utierala nos do rukáva, všimla som si, že stránky môjho Grimoire sa pretočili. Cez zaslzené oči som sa zblízka pozrela na text. Ničomu som nerozumela. Zrazu som knihu zaklapla a hodila ju o zem, plná hnevu, pretože som mala pocit, že toto mi nepomôže, toto mi vraha rodičov nevypátra. Alebo som sa mýlila...? Venovala som knihe pochybný pohľad, než som sa ju opäť rozhodla po pár minútach zdvihnúť zo zeme, pritom som poťahovala nosom a utierala si zronené oči, pretože pravda ma zasiahla už na mieste pochovanom hlboko vo mne. Nedalo mi to, rovnakú alebo podobnú formuláciu písmen som našla v jednej z kníh, kde bol aj preklad. Chrámový kľúč. A tým to aj končilo, moja znalosť daného jazyka bola nulová. [dirspeech]K***a![/dirspeech] Rukou som udrela do stola, div sa nezlomil napoly, pretože som toho už mala po krk. Stále nejaké hádanky, neznáme jazyky, Hel nikde. Bola som stratená. Čo robiť ďalej? Prečítať to? Najsť niekoho, kto tomu rozumie? Alebo príučku? Čo to vlastne bolo? Nejaké zaklínadlo, alebo hádanka? Prečítam to. Predtým som to tiež skúsila, Hel dostala dar reči, možno to teraz nebude inak. Ak áno, ponorím sa do kníh a nájdem si každé jedno hlúpe slovo z tohto nezmyselného textu. Skúšať čítať to nebola zábava, používala som pritom pravidlá jazykov, ktoré mi k tomu sedeli. Ak nevyšlo jedno, výjde možno druhé. Nevidela som však dôvod, prečo by mi rodičia prenechali niečo, čomu som nerozumela, v jazyku, ktorý som sa aktuálne nemala šancu naučiť. Možno táto veršovačka ma má priviesť ďalším informáciám, možno tým, ktoré som potrebovala alebo ktoré by mi pomohli.
Tue Jul 03, 2018 11:48 am
[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Pohled mužů se na chvíli změnil, ale věděli, že by snad nebyl natolik hloupý, aby se pokoušel knihu krást anebo někam schovávat, navíc ho celou dobu sledovali, a museli by si takového pohybu určitě všimnout. Krom toho už na tomhle místě zažili víc jak dost věcí, které se nedají zrovna normálně vysvětlit. [dirspeech]Tak se budeš muset obejít bez ní, stále platí to, co jsme řekli. Dokud nepřijde šéf, tak se odsud nikdo nehne, a už žádné námitky. Dokud nebudeš mít nějakou novou informaci, tak mlč,[/dirspeech] zavrčel nepříjemně jeden z mužů, šlo na něm znát, že společně s tikajícím časem se zvyšuje jeho nervozita  nadcházejícího se příchodu jejich šéfa, kromě tónu hlasu to na sobě však nedával jakkoli znát.
Najednou se ozval kamenný rachot a on si všiml, jak na okrajích dveří vyjelo několik kamenů ve tvaru krychle. Když viděl pohled dvojice mužů, bylo mu jasné, že se to stalo poprvé, nakolik na to koukali stejně vyjeveně jako on. Moc tomu na začátku nerozuměl, ale když se po jedné minutě jedna z krychlí zasunula zpět do dveří tak mu došlo, že je to jakési masivní znázornění hodin, které ať už odpočítávají cokoli, značí jednu hodinu.


[sparkname]Mezitím...[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Diana se prohrabovala knihami a hledala jakousi zmínku o rodech, o kterých ji říkala Hel. Nevěděla sice pořádně, co vlastně hledá, ale tak nějak doufala, že v jedné z celého stohu knih bude alespoň nějaká zmínka o oněch tajemných rodech, a společně s tím možná i nějaké vysvětlení, jak je s nimi vlastně Diana a očividně i celá její rodina propojená. Najednou začalo hodně věcí z jejího života dávat smysl, ať už tragická smrt jejich rodičů či celkově tajemno, kterou její rodinu provázalo od nepaměti. Listovala knihami ale za celou dobu se jednalo spíše o různé teoretické prvky magie a její historie jako takové, v podstatě příliš nic zajímavého. Najednou zafoukal poryv větru, o kterém už Diana tušila, že něco určitě značí a stránky v jejím griomoiru se začaly otáčet až se zastavili na jedné z mnoha stránek. V mžiku oka se tam začal zjevovat text stejně jako při předchozí aktivaci prapodivné knihy, nahnula se aby si mohla přečíst nadpis. Bylo to celé psané v jakémsi zvláštním jazyce, který Diana nikdy předtím neviděla, písmo, kterým to bylo psané jí však něco připomnělo, viděla ho už na obrázku v jedné z knih, které četla. Rychle začala hledat onu osudnou stránku až to našla, byl to obrázek jakési desky, na které byl vyrytý klíč s nápisem, který se shodoval s nápisem na stránce v jejím grimoire, stálo tam 'tempo clavia, neboli chrámový klíč'. To však bylo vše, co věděla, pouze to, že ať už je text v jejím grimoire o čemkoli, je to o jakémsi chrámovém klíči. Pod tím bylo několik veršů v té stejné zvláštní abecedě, pravděpodobně zaklínadlo, odhadovala. Jak ho ale přečíst?


[sparkname]Mezitím...
V muzeu Matta[/sparkname]

Henry stál na rohu kousek od vchodu do muzea a akorát kouřil snad třetí cigaretu, v tuhle chvíli to pro něj bylo asi to nejlepší uvolnění co měl. Akorát sahal do kapsy pro krabičku, že si dá ještě čtvrtou, poslední cigaretu, v tom ale spatřil dvojici mužů v černých oblecích s typickým lehkým kabátem, jak se rozhlížejí kolem a následně jeden z nich cosi dělá s dveřmi, načež mohl pozorovat, jak se po několika sekundách dveře otevřely a oni vešli dovnitř. Stačil jen letmý pohled a bylo mu jasné, že ať je to kdokoli, určitě nenese žádné dobré zprávy, a to, že se dostali dovnitř tak jednoduše též nebylo zrovna povzbuzující, nakolik si byl moc dobře vědom toho, že vstupní dveře do muzea nejsou jen tak normální dveře, ale bezpečnostní dveře s magnetickým zámkem a alarmem, který se též nespustil, něco tu nebylo dobře.
V tu chvíli na moment jako kdyby ztuhl, přemýšlel, co má dělat, mohl se buď vydat dovnitř chránit to, co tam ti muži přišli očividně ukrást a zjistit, co jsou vlastně zač anebo se vyjít hledat strýce Matta. Ačkoli tak nějak vnitřně věděl, že tihle muži jdou pravděpodobně přímo od něj, doufal v to, že je alespoň v pořádku a nic se mu nestalo, neuměl si představit život bez něj, natož na pokraji jeho pravděpodobně největšího objevu. Čas běžel, a před ním stálo ono rozhodnutí.
Fri Jun 29, 2018 7:14 pm
[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Bol to pre mňa neopísateľný pocit. V momente, keď som si myslela, že tu naozaj robím zo seba hlupáka, sa do mňa oprel silnejší poryv vetra, ktorý uvoľnil moje letmo zopnuté vlasy. Od nadšenia, ktoré ma naplnilo, som ledva dýchala, na perách sa mi objavil nadšený úsmev, i napriek faktu, že som sa každou sekundou cítila slabšie. Nepanikárila som, predsa len, s týmto ma Hel oboznámila. Tesne predtým, než som stratila cit v nohách a takmer sa zložila, som pocítila nový príval energie. Zrejme tej, ktorú mi mala požičiať Hel. Neuveriteľné. Tie sviece, fosforeskujúce čiary na zemi... [thinking]Neskutočné![/thinking] Keby bola možnosť, najskôr by som sa rozosmiala, ako malé dieťa, ktoré práve našlo svoju dlho stratenú hračku. Od smrti rodičov ma nič neohúrilo tak veľmi, ako práve táto šou predomnou. Mágia, o ktorej som doteraz čítala len v knihách a snila o nej ako maličká, bola súčasťou môjho osudu. Zrazu ma oslepilo svetlo, inštinktívne som si rukou zakryla oči, a keď to prešlo, sánka mi takmer padla k zemi. Knižnica sa zmenila na nepoznanie, ako keby sa jej nedotkol zub času, ako keby nebola bariéra nikdy ohrozená, na poličkách sa nenachádzala jediná smietka prachu. Všetko dokonale čisté, upravené, nádherné a nepoškodené. Skôr, než som si však stihla plne uvedomiť, čo sa za posledné minúty stalo, a poobzerať sa po knižnici, som stratila pôdu pod nohami.

Ťažko povedať, koľko času ubehlo medzitým, ako som sa zobudila. Možno len pár minút, polhodinka. To je jedno. Podstatné je, že som bola mierne dezorientovaná. Neuvedomovala som si, kde som, čo sa stalo, ako to zväčša býva, keď z ničoho nič odpadnete. Pár minút som len tak sedela, s boľavou hrčou na hlave, pretože som nespadla práve najšťastnejšie, a snažila si spomenúť, čo sa udialo. Po chvíli úpenlivého pátrania v mysli sa mi to podarilo. Hel, knižnica, bariéra. Opatrne som sa postavila na nohy. [dirspeech]Stále tomu nemôžem uveriť...,[/dirspeech] zašepkala som si so širokým úsmevom na tvári, ako som sa rozhliadla a nevedela sa vynadívať na tú krásu, neporovnateľnú s tým, ako to tu vyzeralo predtým. Ako keby som sa snáď vrátila v čase. Ako k tomu však došlo, je aj tak v podstate jedno. Bariéra sa očividne podarila, knižnica bola v bezpečí, čo znamená, že som si pre tentoraz svoju prvú povinnosť splnila, a teda aj to, že som si tu mohla robiť, po čom moje srdce zatúžilo. A tým bolo jednoznačne čítanie. Pokiaľ som si dobre pamätala, Hel trvala na tom, aby som vyhľadala ako knihy o poslednom zo Šalamúnových rodov a nejaké základné kúzla. Popravde, tie kúzla sa mi pozdávali viac. Kto vie, čo ma tam vonku čaká - čo ma privádzalo k ďalším otázkam. Existuje tu niečo ako Šikmá Ulička? Strážia špeciálne banky draky a pracujú v ňom škriatkovia? Čo čarodejnícke školy? Očividne som bola mimo. Niet sa čomu diviť, nemala som o tomto svete žiadne informácie a priam som bažila potom, aby som sa toho dozvedela čo najviac. [thinking]Toto nie je Harry Potter, Diana...,[/thinking] prevrátila som nad sebou očami a vybrala sa opäť do rôznych uličiek, o ktorých som sa podľa svojho pôvodného skúmania mohla nájsť to, čo potrebujem. Prehrabovala som sa poličkami, dávajúc si pozor, aby som vždy vrátila knihu na svoje miesto. Bolo tu toho toľko, čo som si chcela prečítať, ale to by mi vzalo veľmi veľa času, a ja som predovšetkým chcela byť v bezpečí. Neviem, čo ma niekde tam von číha a ani to úprimne vedieť nechcem. [thinking]Niečo pre začiatočníkov tu iste...,[/thinking] ani som nestihla ukončiť v mysli vetu, než som narazila na knihu, ktorá bola písaná nie len v zrozumiteľnom jazyku, ale tak isto obsahovala rôzne základné informácie a pravdepodobne aj zaklínadlá. [dirspeech]Josh![/dirspeech] usmiala som sa, vytiahla ju von. Následne som sa presunula do ďalšej uličky, kde som hľadala informácie o spomínanom rode. Pri tomto som vyzerala značne nervózne, pretože logicky, bolo tu viacero kníh, ktoré by mohli obsahovať potrebné informácie. A keďže sa mi nechcelo nieť ich na viackrát, skrátla som si ich nabrala do rúk, ledva som videla na cestičku, teda pardon, nevidela, a riadila som sa svojim ženským šiestym zmyslom. Niekoľkokrát som vrazila do poličky, zakopla o pokrčený koberček, takmer si rozbila zuby a spôsobila otras mozgu. Po párminútovom teriganí sa som nemotorne uložila knihy na stôl, a vzala tú jednu s informáciám k nejakým základným zaklínadlám do ruky. Usadila som sa do kresla, vyzliekla si svetrík, roztvorila knihu na úvod a zažrala sa do čítania. Chýbala mi tu Hel, bez nej som sa cítila zvláštne, bola som navyknutá na jej prítomnosť. Nepovedala mi ani približne, koľko bude trvať, než sa vráti. Dúfala som, že čo najskôr. Dovtedy som si mohla čítať na tomto, pre mňa úžasnom mieste, poprípade čosi malé skúšať, a zabudnúť, že naozaj sama som.
Thu Jun 28, 2018 10:21 pm
[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Hel nesklamala. Snažila sa mi pomôcť, ako veľmi sa dalo, až natoľko, aby to pochopil i zelenáč ako ja. Preto som nemala otázky, len som mĺčky pozorovala svoju pomocníčku. Predstava, že tu ostanem na nejaký čas sama, ma znervózňovala, rovnako ako aj úloha, ktorú som mala pred sebou. Čo si bez nej počnem? Nie že by som nebola zvyknutá na samotu, avšak...teraz to bude iné. Pretože ostanem sama na cudzom mieste, za ktorého stenami sa nachádzali nové dobrodružstvá a zrejme aj nebezpečenstvá. Zahryzla som sa do pery. [dirspeech]Rozumiem,[/dirspeech] kývla som napokon. Nejako to zvládnem. Musím. Rodičia mi verili, inak by mi túto úlohu nezverili. Poslednýkrát som švihla pohľadom po zaklínadle, slovách, ktoré sa mi vryli do pamäte už skôr, avšak musela som sa uistiť v tom, že si ich pamätám správne. Netušila som, ako to síce bolo v tomto svete, ale v knihách stačilo jedno nesprávne vyslovené slovo k tomu, aby nastala katastrofa. Nechcela som nič riskovať. Pomalým krokom som následovala Hel do stredu knižnice, kde som si k nej na chvíľu kľakla a poškrabkala ju po hlave, za uškami, ako som to zvykla robievať. [dirspeech]Vráť sa čo najskôr. Bude mi chýbať tvoj nezáujem o moje problémy,[/dirspeech] zaškerila som sa na ňu, spomínajúc na časy, keď ma, kedykoľvek som sa jej spovedala, mala úplne v zadku a zaujímali ju len konzervy so šťavnatým mäskom. Následne som sa postavila. Úškrn sa vytratil, farba mojej pleti na úrovni upíra. Nevyzerala som vôbec sebavedomo, skôr ako vystrašené mača. Ruky i nohy sa mi jemne triasli, dýchala som rýchlo, po čele mi stiekla kvapka potu, srdce búšilo rýchlejšie, než zvyčajne. Ak to tak pôjde ďalej, dostanem infarkt alebo sa zrútim. [thinking]Pokoj, Diana...,[/thinking] predstava mačiatok v mojej mysli mi pomohla sa trocha uvoľniť a odbúrať nejakú drobnú časť strachu i nervozity. Nie je predsa dôležité, aké tieto antistresové metódy sú, podstatné je, že sú účinné. [dirspeech]Poďme na to,[/dirspeech] zamrmlala som si popod nos, kým som lovila v mysli slová zaklínadla, a následne, hneď ako som si bola stopercentne istá, že si ich pamätám správne, som ich začala zrozumiteľne vyslovovať. Môj hlas sa počas prvých slov jemne kolísal, po pár sekundách sa však spevnil, ako keby som nabrala čo to málo sebavedomia. Nevedela som, čo sa okolo mňa deje, či to vôbec funguje. Dívala som sa totižto do stropu, aby som sa o prípadnom faile dozvedela čo najneskôr. Alebo o tom, že to je nejaký pokus o vtip a ja som na drogách.
Thu Jun 28, 2018 1:18 pm
[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Mohla uběhnout tak půl hodina, sám neměl moc pojem o čase, nakolik tu nebylo téměř vůbec vidět denní světlo až na těch pár paprsků procházejících skrze průduchy ve stěně. Nezdálo se, že by zápisky v deníku byly jakoukoli šifrou a pokud ano, vypadalo to spíš jako kompletně nově vymyšlený jazyk, jak šifra. Zdálo se totiž, že ani slova jako taková neodpovídají žádnému typickému zápisu jazyků, jež Toshi znal. Ať se jednalo o cokoli, Toshimu začalo pomalu docházet, že dříve, než se by se mu podařilo rozluštit co je v zápisníku napsané, pokud vůbec, vyprší jeho čas. Musel se zaměřit na něco jiného, něco, co by mu dalo konkrétnější vodítka, nakolik se zdálo, že nebohý muž se svým výzkumem sotva ťuknul špičku ledovce. Sám sice pořádně nechápal podstatu prazvláštních vizí, ale už by se nedivil snad ničemu potom všem co viděl. Proto si řekl, že musí tuto 'schopnost' kterou projevil využít ve svůj prospěch, nakolik se to zdálo jako jediná věc, která ho odlišuje od toho předchozího muže a pravděpodobně i jediný důvod, proč ještě nebyl mrtev. Dvojice mužů pořád stála opodál a sledovala každý jeden pohyb, který Toshi udělal, kdykoli připravená potrestat jakoukoli možnou neposlušnost, kterou Toshi mohl projevit.


[sparkname]Mezitím...[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Hel skočila na stůl, na kterém měla Diana položený grimoire a posadila se přímo vedle knížky. [dirspeech]Pokud to kouzlo jednou začneš, už není cesty zpět, jakmile je rituál jednou započat, musí se dokončit, jinak energie proudící skrz začne procházet do okolí což může mít katastrofální následky. Aby jsi měla dostatek sil, budeš muset channelovat mou moc, dost možná až do úplného maxima, což znamená, že zmizím a nějakou dobu nebudu kolem, ale určitě to tu zvládneš i sama. Tahle knihovna obsahuje vědění daleko za hranicemi toho, co si dokážeš představit, a tvoji rodiče ti věřili dost na to, aby to vložili do tvých rukou. Snaž se najít zmínku o posledním z Šalamounových rodů. Najdeš tu i základní kouzla, která by ses měla naučit, protože jakmile jednou opustíš tohle místo, nic už nebude tak jako předtím,[/dirspeech] dokončila Hel, načež seskočila ze stolu a postavila se přímo do středu knihovny, lehce mávla tlapkou směrem k Dianě ve znamení, aby přišla k ní. [dirspeech]Aby kouzlo fungovalo, musíš stát ve středu knihovny. Jakmile rituál začne, začneš odříkávat hex, tedy zaklínadlo a těchhle pět svící kolem tebe začne jedna po druhé hořet. Jakmile chytne i poslední svíce, bariéra se obnoví. Nikdy jsem nebyla při obnově bariéry předtím, takže netuším, jaký efekt to bude mít. Hodně štěstí Diano, brzy se uvidíme,[/dirspeech] dokončila Hel a posadila se přímo doprostřed kruhu tak, aby Diana mohla channelovat její moc.


[sparkname]Mezitím...
V muzeu Matta[/sparkname]

Henry seděl v kanceláři svého strýce a probíral se množstvím různě poházených materiálů s nohama na stole, tak nějak pomalu už snad ani nedoufal v to, že by se jeho milovaný strýček ještě někdy ukázal, hlasité kroky, které slyšel už dobrých několik sekund než jeho strýc vtrhl do místnosti ho však vytrhly z omylu. V mžiku oka se postavil z židle a chystal se pozdravit svého milovaného strýce, ten však jako kdyby snad v opojení probleskl kolem něj a položil na stůl krabici, kterou nesl. [dirspeech]Henry, neuvěříš, co se mi dostalo do rukou,[/dirspeech] lapal po dechu, [dirspeech]vykopávky z Izraele,[/dirspeech] dodal zatímco vyndala množství věcí z krabice. Nechtěl moc rozebírat, kde přesně tu krabici získal, nakolik to nebylo zrovna od certifikovaného prodejce ani z legální aukce, v tuhle chvíli ale prožíval nával adrenalinu jako nikdy předtím. Vypadalo to, že cosi hledal v krabici plné tohoto na první pohled harampádí, až konečně vytáhl masivní klíč, který vypadal jako kdyby byl snad vytesaný z nějakého kamene doslova do hladka. [dirspeech]Tohle je jedna z věcí co našli v nepojmenované hrobce v Izraeli, a podívej se na to, neuvěřitelná práce. Podle uhlíkové zkoušky je ten klíč starý,[/dirspeech] nadechl se, [dirspeech]a teď se podrž, téměř tři tisíce let,[/dirspeech] dořekl a ukázal mu onen zázračný klíč. [dirspeech]Vidíš tyhle tečky v téhle oblasti? Je to hvězdná mapa, která ukazuje na jedno konkrétní místo tady v Praze. Je tak neuvěřitelně přesná, že jsem si nechal třikrát ověřit, jestli to není podvrh, ale všechno je autentické, víš vůbec, co to znamená?![/dirspeech] Dořekl pln nadšení.
Wed Jun 27, 2018 7:35 pm
[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Samozrejme, že by mi nenapadlo, že by sa potrebné kúzlo nachádzalo práve v knihe po rodičoch, Grimoire. Vlastne som ani netušila, že to bude obsahovať nejaké zaklínadlá, skôr som sa prikláňala k možnosti potrebných informácií, ktoré budem ku svojmu novému životu potrebovať. Po tom, čo sa začala z ničoho nič triasť, mnou trhlo. Nečakala som to. Rýchlo som sa však spamätala a hneď, ako som ju položila, sama od seba sa roztvorila a nalistovala presne tam, kam som potrebovala. Uľahčila mi tak prácu i čas. Strana, na ktorej sa roztvorila, obsahovala potrebné informácie, ktoré som doslova hĺtala so zatajeným dychom. Nehľadiac na to, ako veľmi potrebné to pre moju úlohu bolo, akosi som to nedokázala vnímať tak úplne vážne, pretože...kto by nebol skrátka fascinovaný svojim prvým pokusom o mágiu?! Po slovách Hel ma však eufória opustila opäť veľmi rýchlo. Ona bola pre mňa ako...posol zlých správ. Okrem toho, že odpadnem, by to mohlo mať na mňa ešte ďalšie negatívne následky, o ktorých nevie ani ona sama, a v Grimoire sa nespomínali. Úžasné. Rozhliadla som sa okolo seba. Kto vie, ako dlho v bezvedomí budem. Možno mi ani nestálo za to pustiť sa do toho hneď, predsa len, mohla by som si trocha oddýchnuť pri nejakej zaujímavej knihe. Je toho toľko, čo som nevedela! Keď sa mi však oči zastavili na prebúranej časti steny, ktorú mi Hel predtým ukázala, uvedomila som si, že nech sa sem už snažil dostať ktokoľvek, nerada by som sa s ním stretla osobne. Kto vie, kto konkrétne za tým stál a akým spôsobom sa sem snažil dostať. Očividne nepoužil práve najpríjemnejšie prostriedky. Bádanie počká. Chcem sa cítiť pri tom maximálne bezpečne. [dirspeech]Vieš teda človeka potešiť,[/dirspeech] zaškerila som sa na ňu. [dirspeech]No nič. Poďme teda na to, nech to mám skrku,[/dirspeech] preniesla som s cíteľnou dávkou nervozity v hlase. [dirspeech]...skôr, než sem zavíta nevítaný hosť,[/dirspeech] dodala som ešte napokon. Naklonila som sa nad Grimoire, kde som si prečítala potrebné informácie minimálne trikrát, aby som si bola stopercentne istá a pomaly sa pustila do samotného procesu. Úprimne som netušila do čoho idem, preto som dúfala, že mi Hel bude asistovať. Sama predsa tvrdila, že mi musí nejakým spôsobom požičiať moc alebo také niečo. Ako? Toť bola otázka, ktorá mi nedala pokoja, ale dôverovala som jej. Nestarala som sa o ňu predsa niekoľko rokov a neminula na ňu toľko peňazí len preto, aby mi otrčila zadok.
Wed Jun 27, 2018 4:28 pm
[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Na tváři obou z nich se objevil nepřátelský výraz, načež muž, který doteď mluvil vystřelil samopalem ne příliš daleko od Toshiho pravé nohy. [dirspeech]Tak poslouchej, ty jeden studentíku. Možná nejsme nejchytřejší, ale se zbraněma umíme dobře, takže jestli nechceš, abys byl ementál, tak se ani k jednomu z nás nepřiblížíš bez dovolení na víc jak jeden metr. A už žádný kecy, tím si můžeš opíjet šéfa, ale ne nás. Rozkazy jsou jasný, tak to bylo a tak to bude. Takže se pusť do svý práce a přestaň jenom mluvit, protože ztrácíš čas nás všech tady. A teď se ukliď zase zpátky k tomu stolu a tam zůstaň. Nikdo tuhle místnost neopustí, přesně podle rozkazů šéfa,[/dirspeech] dořekl muž, načež hlavní samopalu začal lehce mávat směrem ke stolu, ke kterému se následně Toshi i odebral. Mohlo mu být už víc jak jasné, že tihle dva, ať už se k nim ten muž v obleku choval jakkoli, chovali pravděpodobně obrovský respekt a nehodlali se vzepřít jakémukoli rozkazu, nakolik už teď měli problémů víc jak dost. [dirspeech]Jo a ještě něco, ten zápisník. Na stůl. Můžeš si prohlížet co chceš, ale nic si nedávej k sobě. Jestli se o to ještě pokusíš, budeme to automaticky brát jako pokus o porušení přímého rozkazu a budeme podle toho jednat. Může to být koleno anebo taky něco horšího, tak bejt tebou bych to už neriskoval,[/dirspeech] dodal ještě ke svému původnímu proslovu, to už však Toshi stál u stolu a probíral se spisy.
Bylo tam hodně různých zápisků o historii těch dveří, nebo spíše různých legendách o těch dveřích, stejně jako osobní zápisky toho muže, který tu byl předtím. Podle toho, co Toshi pochopil dveře chránila jakási bariéra, na kterou moderní technika nestačila a proto se daly dveře otevřít jen se správným klíčem. Podle toho, co četl ten klíč našli při vykopávkách v Izraeli, v nějaké nejmenované hrobce. Byl tam dokonce i jeho přesný nákres, který ukazoval hvězdnou mapu vytesanou na klíči, který značila přesně místo, kde se nacházely kamenné dveře.


[sparkname]Mezitím...[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Diana listovala knihami v naději, že najde to, co hledala. Když to však čekala nejméně, začala cítit pohyb a při bližším prozkoumání zjistila, že knížka, kterou ji darovali rodiče se jaksi zvláštně třese. Položila ji na stůl a v tu chvíli se kniha otevřela hned na druhé stránce a na ní se zjevil jakýsi zvláštní text. K jejímu překvapení byl ten text psaný v dnešním jazyce, kterému rozuměla, nebyl to žádný prastarý jazyk, a tak se zadívala na titulek celé stránky, při jehož přečtení ji svitla jakási naděje na úspěch, bylo tam "Salomon Barrier Spell" a podle toho, co vyčetla z dané stránky se jednalo právě o kouzlo, které chránilo tuto majestátní knihovnu. Hel jen skočila na stůl a zadívala se na knihu, načež začala: [dirspeech]To se dalo konec konců čekat, že nejlepším místem, kam ukrýt takové kouzlo bude grimoire rodů, jež ho vytvořily, než to kouzlo ale použiješ, musíš si uvědomit, že pravděpodobně upadneš do bezvědomí. To kouzlo bylo původně vytvořené tak, aby ho použil dědic každého ze tří rodů, a teprve až v průběhu generací bylo upraveno pouze pro jednoho, takže netuším, jaké negativní následky by to potencionálně mohlo mít.[/dirspeech]
Ještě jednou se zadívala kolem sebe, bylo tam tolik vědění, že ani nevěděla, co vlastně udělat dřív. Na jednu stranu si chtěla přečíst vše, co se tu nacházelo, na druhou ale věděla, že kdokoli se snažil do knihovny dostat má stále možnost, dokud kouzlo nepoužije. Musela se rozhodnout, jestli prvně knihovnu zapečetí a bude nést následky ihned anebo jestli si raději něco přečte a až poté knihovnu zapečetí.
Wed Jun 27, 2018 2:13 pm
[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Zatiaľ, čo mi Hel vysvetľovala niekoľko ďalších skutočností, som ju prebodávala ustaraným pohľadom. Neexistoval dôvod, prečo by som tomu všetkému nemala veriť. Nebol to sen ani drogy, ale skutočnosť. Ako malá som si predstavovala, aké to je byť čarodejnicou, aké je to chrániť svet pred zlom. A dnes, v deň, ktorý mal byť ako každý iný, stojím v knižnici plnej nebezpečných i tajných informácií, ktoré mám chrániť, čím by som v podstate mala prispieť k ochrane ľudstva. Irónia osudu. [dirspeech]Dúfam, že som na to neostala úplne sama...,[/dirspeech] povzdychla som si pri zmienke o tom, že jeden z dvoch rodov by potencionálne mohol ešte existovať. Ale ako to zistiť? Bola som v tom všetkom stratená, mala som len minimálne informácie o tom, ako svet, do ktorého som sa práve začlenila, funguje. Nevedela som nič, čo by ma mohlo posunúť. Druhým problémom bol fakt, že som si neverila. Všetci títo ľudia, medzi nimi moji rodičia, vložili nádeje do mňa, ale ako si mohli byť takí istí, že to skutočne zvládnem? Že na to mám? [thinking]Nie. Nesklamem ich...,[/thinking] preletelo mi mysľou. Musím urobiť všetko preto, aby som toto miesto ochránila. Ak to, čo tvrdila Hel, bola pravda, potom som mala v rukách priveľkú zodpovednosť a tým, že tu budem sedieť a rozmýšľať nad tým, či som vhodná alebo nie, nič nedokážem. Vyletela som na nohy. Hel tvrdila niečo o tom, že mi môže požičať dostatok moci. Nerozumela som síce, čo konkrétne tým myslí, ale verila som jej. Doteraz ma nezabila, nepokúsila sa o to, a navyše, starala som sa o ňu už dlhé roky. Mačky síce bývajú nevďačné tvory, ale jej prípad to nie je. Dúfam. Keďže pracujem ako knihovníčka už nejaký ten piatok, predpokladala som, že zoradenie kníh tu nebude také chaotické. Potrebovala som si urobiť prehľad o tom, čo sa kde nachádza, a na základe toho potom hľadať to, čo potrebujem. Prechádzala som jednotlivými uličkami, hľadajúc záchytné body, ktoré som vedela identifikovať. Po nejakej tej chvíli, kto vie, ako dlhej, nebolo tu teda toho málo, som skončila v jednej z uličiek. Hel spomínala ochranné kúzlo. Natiahla som ruku k jednej z kníh. Prelistovala som ju. [thinking]Nie.[/thinking] Zasunula som ju späť na svoje miesto. Prešla som k druhej. [thinking]Možno?[/thinking] Napokon som skončila pri nápade vziať hneď tých niekoľko, o ktorých som si bola istá, že majú s daným ochranným kúzlom, o ktorom Hel rozprávala, niečo spoločné. Sadla som si späť do kresla, listujúc v každej jednej z nich, dúfajúc, že nájdem, čo potrebujem.
Wed Jun 27, 2018 10:13 am
[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Toshi stále ležel svázaný na zemi, když najednou viděl, jak se dvojice mužů rozeběhla směrem ke vchodu, kde se v rychlosti blesku poklonili. Ten 'šéf' pravděpodobně dorazil. Po několika sekundách nenápadného nakukování si Toshi mohl všimnout vysokého muže, na obličeji měl obrovskou jizvu vedoucí z prvé horní části obličeji přes víčko až po levou spodní část obličeje, oko však měl, jen když mrknul anebo ho zavřel nabírala obrovská jizva na intenzitě. Měl na sobě bílý oblek, a nevypadal právě jako typ, který by se měl potloukat v kanalizačních systémech, ba naopak, jeho naleštěné polobotky Toshimu tuto jeho malou teorii potvrdily téměř ihned při prvním pohledu.
Muž k němu pomalu došel, pouze poukázal rukou směrem na dvojici těch mužů a ti jen kývli hlavou a poodešli ke vchodu do jeskyně, kde se postavili před chodbu a jen stáli. [dirspeech]Takže ty jsi ten zázrak?[/dirspeech] Optal se úsměvně a obešel Toshiho kolem dokola. [dirspeech]Já nejsem tak houpej jako ti dva chlapče, takže bych ti doporučoval mluvit, pokud nechceš skončit jako krmení pro moje miláčky,[/dirspeech] poznamenal ještě, načež lehce kývl hlavou směrem ke dvěma obrovským psům, kteří majestátně seděli přímo za ním. [dirspeech]Kdo tě poslal? A jak víte o poloze hrobky?[/dirspeech] optal se muž a přikrčil se směrem k Toshimu.


[sparkname]Mezitím...[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

[dirspeech]Ano, tvoji rodiče chtěli, aby jsi byla blízko vašemu rodinnému dědictví,[/dirspeech] odpověděla Hel a vyskočila na jednu z polic, při následující otázce Diany se posadila a začala si lehce olizovat svou pravou tlapku. [dirspeech]To je důvod, proč tvoji rodiče svázali tvou magii do dob, než budeš připravená ji skutečně používat. V průběhu generací čarodějnická linie slábne. Vaše rody byly jedny z těch nejlovenějších v čarodějnických řadách, protože chránili toto tajemství. V den, kdy ses narodila už byl jeden rod kompletně vyvražděn a ten další se dohodl s tvými rodiči, že oba zapečetí magii následníka, aby se předešlo vymření Šalamounovi linie. Nevím, co se stalo s tím druhým, to musíš zjistit ty sama, Diano.[/dirspeech] dořekla Hel a opět se postavila a seskočila z police přímo pod Dianu. [dirspeech]Máš to v sobě od narození, není to jako učit se něco nového, je to jako vzpomenout si na něco, co jsi dávno zapomněla. A tohle místo ti může pomoci. Každý následník jednoho ze tří rodů má moc obnovit ochranné kouzlo nad knihovnou, jen k tomu potřebuje dostatek moci a znát kouzlo. Můžu ti propůjčit svou moc, to by mělo stačit na obnovu kouzla, ale na to, jak zapečetit knihovnu musíš přijít sama, s tím ti já neporadím,[/dirspeech] dodala Hel a lehla si na kobereček, který byl rozprostřen přímo pod křeslem, na kterém Diana právě seděla.

[note]@Diana Nygård - v té knihovně jsou veškeré potřebné informace, které potřebuje Diana vědět, takže můžeš napsat něco ve smyslu 'našla tu a tu knihu' a já dopíšu info do mého postu pak[/note]
Tue Jun 26, 2018 4:05 pm
[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Miesto, na ktorom som sa nachádzala, ma pohĺtilo. Neexistovalo jediné miestečko, ktoré by nebolo úhľadne zaplnené knihami. Prstami som preľla po chrbte najbližšej knihy, ktorej názvu som nerozumela i napriek niekoľkým jazykom, ktoré ovládam. Ba dokonca som to nevedela ani priradiť do určitej jazykovej skupiny. Pravdepodobne šlo o vymretý jazyk. Moje prsty putovali ďalej. Usmievala som sa. Toľko vedomostí na jednom mieste. Jedna otázka mi však predsa len vŕtala hlavou. Kto to tu má na starosti? Ako to, že som o tom nikdy nepočula? Odpovede prišli samé cez moju mačku Hel, ktorá sa tu znenazdajky objavila. Narozdiel odo mňa nezašpinená od kanálov, ktorými som sa sem musela prebrodiť. Počas celého jej prehovoru som ostávala ticho. Všetko to znelo tak neuveriteľne. Až tak, že som si mala opäť chuť streliť facku a uistiť sa, že to nie je len sen. Eufória z kníh ma opustila, keď som vstrebala všetky informácie. Usadila som sa v akomsi kresle a oprela hlavu o ruku, rozmýšľajúc nad tým, čo ďalej. Ak Hel mala skutočne pravdu, tak bolo na mne, aby som túto Knižnicu ochránila, pretože obsahovala zakázané informácie, ktoré nesmeli padnúť do nesprávnych rúk. Znamenalo to teda, že je tu mnoho ďalších ako ja, a nie všetci sú práve priateľskej nátury. [dirspeech]Preto sme sa presťahovali do Prahy...,[/dirspeech] nahlas som si povzdychla, snažiac sa potlačiť myšlienky ohľadom pochybností voči ich smrti. [dirspeech]Kde sú tí ostatní? Tie ďalšie dve rody? Prečo sa musím tejto pozície ujať skôr, keď podľa tvojich slov tu sú aj ďalší?[/dirspeech] opýtala som sa jej narovinu. [dirspeech]Ako vôbec ja môžem ochrániť tieto tajomstvá, keď som ledva schopná postarať sa sama o seba?[/dirspeech] rozhodila som rukami, postavila sa a začala chodiť nervózne hore dolu. Ako lev v klietke. Rodičia ma na nič nepripravili, nechali mi len nejakú hlúpu knihu, s ktorou som bola schopná prinútiť rozprávať tak akurát vlastnú mačku. A keď som už zabehla nejako do systému a dúfala, že môj život sa znormalizuje, tak zrazu o sebe zistím, že som čarodejnica a mojou úlohou je chrániť toto miesto. Skvelé.
Tue Jun 26, 2018 12:18 pm
[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Toshi se rozhodl rozeběhnout směrem k masivním kamenným dveřím. K jeho překvapení však pomyslné 'nabíjení' energie ve dveřích začalo exponenciálně stoupat s tím, jak se k nim Toshi blížil a již bylo příliš pozdě na to to otočit, takže se stejně pokusil k nim doběhnout. Než to však stihl, tak nabíjející se energie dosáhla až okraje dveří. V tu chvíli mohl Toshi pozorovat, jak se ohníčky v očích rozhořely a v mžiku sekundy najednou zhasly opět do původní podoby, společně s čímž se ze dveří uvolnila vlna rudé energie, která zasáhla celou místnost. Toshi si instinktivně zakryl obličej když vlna prošla skrze něj, dál už však nemohl vidět nic, protože vlna jako kdyby z něj doslova 'vyrazila' vědomí a on spadl v bezvědomí na zem.

Když se probudil, seděl svázaný na zemi vedle stanu, který předtím tak bedlivě sledoval. Dvojice mužů stála nad ním a pouze ho pozorovala, načež se jeden z mužů dopracoval k několika slovům: [dirspeech]Nemám tušení kdo jsi anebo jak ses sem dostal kluku. Ale dlužíš nám nějaký odpovědi. Třeba to, proč z tebe ten výbuch neudělal jen hromádku prachu jako z každýho jinýho, kdo s tím přišel do kontaktu.[/dirspeech] Jeho pohled zvážněl, šlo vidět, že i když pravděpodobně byl pouhou figurkou, která slepě plnila rozkazy, byl si vědom alespoň částečně toho, že se zde děje něco za hranicemi lidského chápání. [dirspeech]Už jsou na cestě ze sídla, pravděpodobně to bude něco důležitého,[/dirspeech] řekl druhý z mužů přičemž si nožíkem odkrajoval kus z jablka.


[sparkname]Mezitím[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Diana pomalu vkročila do knihovny, v tu chvíli se ji doslova zatajil dech, společně s místností jako kdyby na ní doslova dýchl duch již dávno zapomenuté Prahy. Hel vyšla zpoza jedné z mnoha masivních dřevěných polic, na kterých kromě pavučin nebyl znám snad vůbec žádný kus historie, nakolik bylo dřevo v dokonalém stavu. [dirspeech]Vítej,[/dirspeech] ozvalo se směrem od Hel, [dirspeech]tvý předci tomu říkali Šalamounova knihovna. Podle učení, které toto svaté místo obsahuje. A již po staletí je tvůj rod jedním ze tří, kteří se zapřísáhli knihovnu chránit. Tvůj dar se měl probudit až v den, kdy na to budeš sama připravena, ale knihovna je v nebezpečí, a proto se v tobě tvoje krev probudila mnohem dříve,[/dirspeech] dořekla Hel, načež Diana mohla pouze sotva vnímat skrze neuvěřitelnou atmosféru, kterou tato knihovna obsahovala. [dirspeech]Zde najdeš historii tak, jak nikde jinde. Tohle je jedno z posledních míst, kde lze nalézt učení starého světa nedotčené válkou mezi frakcemi, tedy alespoň donedávna,[/dirspeech] řekla ještě Hel, načež přešla k jedné ze stěn v nejzazším rohu místnosti kde šlo vidět, že je kus stěny probouraný. [dirspeech]Po mnoha staletích ochranné kouzlo knihovny pomalu slábne, a nejzazší části jsou tak náchylné k prolomení. Učení v téhle knihovně může přinést i obrovskou zkázu, nakolik jsou zde informace o zapovězených rituálech a kouzlech, která by neměla spatřit světlo světa. Musíš v sobě probudit svou moc, a obnovit kouzlo, které kdysi dokázalo tuto knihovnu ochránit i před těmi nejmocnějšími.[/dirspeech] Dořekla Hel. Chtěla dát teď Dianě trošku pauzu, aby dokázala vstřebat všechny ty informace, které na ní právě vychrlila.

Návrat nahoru


This forum was created by a multicultural team of various faiths and beliefs.