Chatbox


bylo nalezeno 34 výsledků hledání : ĎáblovaHrobka

Mon Jul 09, 2018 6:59 pm
[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]
#Kanály [sparkname]>[/sparkname] #ĎáblovaHrobka

Riadiť sa svojim išntinktom, ktorý ma viedol niekam do neznáma, nebol až tak zlý nápad. Teda, až kým som sa nedostala do slepej uličky, kde bol na jeden zo stien nápis. Ten som ledva prečítala, pretože kanály neboli osvetlené. Nachádzala som sa pod uličkami Starého mesta. Ako som sa tu preboha dostala tak rýchlo?! Na otázky však nebol čas. Fakt, že je táto časť kanálu skutočne len slepou uličkou, mi nesedel. Ten nápis by tu totižto iste nebol. A ako mi už bolo známe, iste sa tu nachádzala opäť nejaká hádanka. Preto som rukami obchytkávala stenu pred sebou s nádejou, že nahmatám nejaké znaky alebo čokoľvek, čo by mi prezradilo, ako sa dostať ďalej. Inú možnosť som nemala, nevedela som, ako sa vrátiť späť a nestratiť sa pritom. Rukou som narazila na akýsi výčnelok. Šlo o kameň, ktorý tu ani zďaleka nezapadal, a aj napriek jemnému nánosu pavučiny sa predsa len zdal byť o čosi "čistejší", než zvyšok steny, ktorá bola až na dotyk nepríjemná a pokrytá akýmsi slizkým čudom. Z toho dôvodu som sa rozhodla kameň stlačiť, za pokus nič nedám. A voilá! Dvere sa odsunuli. Znamenalo to, že som šla správne. Tajné dvere tu iste nenájdete na každom rohu. Ani tentoraz ma teda môj inštinkt nesklamal, aj keď to stále bolo svojim spôsobom až podozrivé, ako perfektne fungoval. Vstúpila som dnu, prešla som cez ďalšie dvere a objavila sa v jaskyni. Už už som chcela skúmať ďalej tento nový priestor, avšak začula som hlasy, na čo som sa inštinktívne skryla za balvan. Srdce sa mi rozbúchalo, ani vo sne by mi nenapadlo, že tu bude ešte niekto ďalší. Nakukla som cez malú prasklinku dnu a zistila, že som sa dostala do riadnej šlamastiky, pretože vo chvíli, keď mi pohľad padal na oného ryžojeda, pulzujúce teplo vychádzajúce z kľúča v mojom vrecku začínalo byť až nepríjemné. To však nebol ten problém, ktorý som spomenula, ale tie samopale v rukách dvoch podivínov áno. Srdce sa mi takmer zastavilo. Nemohla som sa vrátiť späť. Nemohla som ísť za tým chalanom a zistiť, čo sa deje, ak som teda nechcela skončiť s guľkou medzi očami. V rukách som držala jednu knihu, ktorú ak však neobklopovala nejaká presilná bariéra, tak mi ako štít nepomôže. Navyše, nechcela som riskovať jej poškodenie, pretože to bolo v podstate jediné dedičstvo po mojich rodičoch. Neovládala som žiadne z bojových umení, využitie mágie by bez Hel malo vedľajšie efekty, ktoré som zatiaľ ešte na vlastnej koži nepocítila, bola som priemerne vysoká, svaly žiadne. Čo som mala robiť? Opäť som nakukla cez prasklinu. Ten chalan mi čosi písal a hodil mi to. Nenápadne som sa k tomu natiahla, schmatla do ruky a rýchlo to prečítala, na čo som len prevrátila očami. [thinking]Génius. A to snáď očakáva, že pero si nosím zapichnuté v podprsenke či čo?[/thinking] Zdalo sa však, že je takisto vlastníkom kľúča, aký som mala aj ja, možno z toho dôvodu na seba tak reagovali. Inak by o mne nevedel. Nevedela som, ako mu naznačiť, že nie som nepriateľ. Nerada by som, aby na mňa upozornil, preto som len vystrčila ruku s palcom otočeným nahor. Inak som s ním komunikovať veru nemohla. Plán som tak či tak nemala žiaden a pri predstave prestreleného mozgu samopalom ma striaslo. Hrýzla som si nervózne do pery. [thinking]Mysli, Diana, mysli![/thinking] Darmo. Sama som nezmohla nič, pokiaľ som nechcela riskovať vlastný život. Aj keby som jednému z nich tresla knihou cez papuľu, stále by tu bol ten druhý. A tak isto otázkou bolo aj to, či by moja sila vôbec stačila k tomu, aby som ich omráčila. Ostalo to napokon pritom, že som čakala na vhodnú príležitosť. Potrebovala som odpovede na otázky, nie čakanie na guľku medzi oči.
Mon Jul 09, 2018 3:55 pm
[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎÁBLOVAHROBKA

Po chvíli sezení na kameni jsem nemohl sám se sebou vydržet, a proto jsem se vydal zpět k práci. Sice jsem vnitřně věděl, že je to naprosto zbytečné, ale bylo to pro mě jediný způsob jak "zabojovat" o holý život. Prohrabával jsem se knihami křížem krážem a snažil se chytit jakéhokoliv stébla naděje. Sice mě napadlo, že bych mohl klíč vrátit tomu hlídači a doufat, že to změní na prach jeho, ale měl jsem silný pocit, že tak snadné to nebude. Klíč pravděpodobně kvůli něčemu reagovalo přímo na mě, stejně jako mě hrobka nezabila, když mohla. Spojení mezi klíčem a bránou mi již bylo jasné jako den, ale spojení s mou maličkostí mi stále unikalo. Rodinná historie mého rodu neměla mít s touto oblastí Evropy nic společného, tedy co jsem alespoň věděl. Proto jsem prozatím usoudil, že to není spojeno s mou rodinou jako takovou, ale může jít o nějaký genetický zámek. Já vím, jak neuvěřitelně šíleně to znělo. Jedna věc byla složitý mechanismus dveří, ale technologie, která byla lidmi vyvinuta teprve relativně nedávno, to byl úplně jiný příběh. Na druhou stranu se ve mně prala myšlenka, že stejně šílené je pokoušet se na věci aplikovat zdánlivě zdravý rozum. Obzvlášť když jsem si za těch pár hodin prošel tolika věcmi, které ho naprosto stavěli na hlavu. Frustrovaně jsem si povzdechl a pokusil se o hluboký nádech. Díky tomuto rituálu jsem opět nabyl ztracenou koncentraci a mohl se zaměřit na práci s texty. Po pár minutách práce, která nikam nevedla, jsem se vydal najít něco ke svlažení vyprahlého hrdla. Právě jsem měl za sebou několik hlubokých loků z čutory, když jsem pocítil v kapse narůstající intenzitu vibrací. Kdybych nevěděl, že jsem hluboko v podzemí, kde není mobilní signál, tak si snad na moment myslím, že mi vibroval telefon. [thinking]Že by mi začal pomalu vibrovat umíráček, abych věděl, že už mám polovina času za sebou?[/thinking] pomyslel jsem si sarkasticky a lehce se zakřenil nad ironií této situace. Na moment jsem měl pocit, že jsem něco zaslechl za nedalekou skálou, kde jsem se poměrně nedávno sám skrýval, ale předpokládal jsem, že mě jen šálí smysly. Tedy do chvíle, než jsem zaslechl něco znovu, tentokrát tlumené vibrace, které tiše rezonovaly skrze onu skálu. [thinking]To už přeci nemůže být náhoda, nebo ano?[/thinking] Soustředěně jsem se zadíval směrem ke skále. Moje tušení mi potvrdil krátký a tlumený, nicméně výmluvný záblesk světla, které odpovídalo mému klíči. [thinking]Takže je za tou skálou vážně někdo ukrytý? Co mám, ale dělat? Je to potenciální spojenec, který mi pomůže z téhle situace, nebo jen konkurence těchto mužů? Co když je to druhá možnost a když nic neřeknu, tak nás za chvíli skropí kovový déšť... Jenže pokud je to někdo kdo se do téhle situace zamotal jako já, tak mu akorát zavařím a tihle magoři ho, či ji dost možná na místě zastřelí a až poté budou pokládat otázky...[/thinking] Samotné myšlenky byly jistou formou morálního očistce, ale musel jsem se rozhodnout rychle. Zadíval jsem se směrem k mužům, ale ti nevypadali, že si čehokoli všimli. Přeci jen se zrovna dohadovali, co mají teď udělat, když se stalo tohle všechno a to ani nevěděli to, co jsem věděl já. Nebyl jsem si jistý, jestli si osoba, či osoby za skálou všimli toho, že jsem je odhalil, ale vrtalo mi hlavou jak navázat kontakt, nebo alespoň zjistit co je, či jsou zač. Přeci jen sice muži nebyli zrovna nejpozornější, ale pokud bych najednou úplně zmizel, nebo se jen tak vydal ke skále, tak bych asi upoutal jejich pozornost. Dostal jsem nápad, i když asi nebyl zrovna nejlepší. V jedné z kapes jsem měl stále vložený kapesní deníček mrtvého badatele, a přestože byl plný textů z brány, stále obsahoval několik čistých stránek. Jednu jsem proto opatrně vyškubl, abych nepoškodil zbytek, a nenápadně jsem se opřel o stolek. Na lístek jsem rychle, přesto úhledně napsal několik vět. Mimo jiné jsem osobě, či osobám za skálou oznamoval, že vím o její, či jejich přítomnosti. Dále jsem informoval, že pokud je to někdo s nepřátelskými úmysly, nebudu váhat upozornit hlídače na vetřelce. Přidal jsem poznámku, ve které jsem zmínil, že vím o přítomnosti klíče v rukou cizince, či cizinců. Nakonec jsem připsal, že jsem ochotný odlákat pozornost mužů, pokud se ukáže, že jednám se spojencem a plán, který předloží, mi bude připadat proveditelný a s dostatečnou šancí na úspěch. Po dopsání jsem sebral malý kámen, který jsem opatrně zabalil do zprávy a hodil ho ke skále tak, že dopadl v ideální poloze, která neprozradí mužům přítomnost další osoby, či osob. Papír zároveň tlumil zvuk pádu, takže se jevil skoro neslyšně a muži si ho neměli šanci všimnout, přinejmenším ne z jejich vzdálenosti a při konstantním dohadování, které bylo zrovna nejtišší.
Mon Jul 09, 2018 1:58 pm
[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#Kanály [sparkname]>[/sparkname] #ĎáblovaHrobka
[entry]na hodinách zbývá 30 minut[/entry]
Diana procházela kanalizací zatímco držela grimoire svého rodu. Ani sama nevěděla jak, ale z nějakého důvodu jako kdyby přesně věděla, kam má jít. Snad jako kdyby už tou cestou jednou šla a znala ji. Procházela nesčetným množstvím chodeb v prastarých kanálech až se zastavila před jednou z mnoha stěn. Podle nápisu na protější stěně se nacházela pod samotným historickým centrem Prahy, v jedné z mnoha uliček Starého Města. Stála před stěnou a téměř až instinktivně osahala stěnu před sebou až dokud nespatřila, že jeden kámen je až podezřele odlišný od ostatních, pavučiny a jiné stopy času na něm sice byly, ale jako kdyby je někdo každých pár dní ledabyle stíral. První, co jí napadlo muselo být to, že se jedná o další z tajných spínačů, a proto zkusila své štěstí a zatlačila na kámen, což způsobilo otevření tajných dveří. Prošla skrze dveře, které následovala delší chodba téměř jako kdyby vytesaná do skály. Co ji však čekalo na konci chodby, to nečekala dokonce ani po tom všem, co se jí za dnešní den už stihlo stát.

Na konci chodby se nacházela obrovská jeskyně. Světlo tam prosakovalo pouze skrze několik prasklin na stropu, které musely pravděpodobně vést až na povrch. Co ji však zaujalo ihned po vstupu byly masivní kamenné dveře, téměř jako kdyby cítila, že tohle je to, proč sem vlastně na samém začátku přišla. Chtěla poodejít až k nim, než to však stihla udělat, zaslechla hlasy a tak se skryla za velkou skálu, za kterou nemohla být viděna. Když nakoukla skrze prasklinu v ní, spatřila dvojici mužů se zbraněmi a nějakého dalšího kluka, který vypadal jako jejich vězeň. Cosi luštil v knihách a stále přecházel od dveří zpět ke stolu, z jeho rezignovaného pohledu však poznala, že situace se pro něj určitě nejeví právě nejlépe. Klíč v její kapse začal pulsovat mnohem rychleji a silněji, doslova cítila vlny tepla vycházející z její kapsy a to stejné mohl cítit i Toshi.


[sparkname]Mezitím...
V muzeu Matta[/sparkname]

Jakmile Henry dořekl svůj návrh, mohl pouze pozorovat, jak si muži cosi mumlají pro sebe. Vskutku se jednalo o muzeum ve kterém se nacházelo nesčetné množství materiálů podobných těm, které hledali. Takže hledat je bez Henryho pomoci se zdálo být nejen nemožné, ale též nadmíru hloupé. A toho děda už vlastně nepotřebovali, nakolik dostanou to, co chtějí. Na jejich tváři se zjevil lehký úsměv. [dirspeech]Zdá se, že nakonec nejsi takový usmrkanec, jakým se zdáš být. Dobrá tedy, tvůj návrh přijímáme,[/dirspeech] řekl jeden z mužů přímo na kameru a kývl na toho druhého, načež se onen muž vydal směrem ke dveřím, aby mohl dojít pro Henryho strýce. [dirspeech]Ale jestli uděláš nějakou hloupost, přijdeš nejen o svého milovaného strýce, ale i o všechno, na čem tak dlouho pracoval. Jestli ty artefakty nebudeme mít my, tak nikdo. A celé tohle místo lehne popelem,[/dirspeech] dodal ještě muž jak jeho partner odcházel z budovy a lehce se pousmál směrem na jednu z mnoha kamer. Poté se opřel o stěnu a pouze čekal.

Henry se poté vydal zadním vchodem ve stopách mapy nacházející se na klíči. Nebyl zrovna nejlepší v tomhle prastarém umění, ale byl si jist, že cestu následoval víc jak dobře. Stál akorát v jedné z mnoha ulic nacházejících se ve Starém Městě, lidí kolem moc nebylo, nakolik se nejednalo o žádnou hlavní ulici. Dle jeho výpočtů by se měl nacházet zhruba v poloze, kterou ona mapa ukazovala, když se však rozhlížel kolem, neviděl nic jiného jak několik domů a pár ztracených turistů. Něco musel dělat špatně, možná špatná kalkulace polohy.
Sun Jul 08, 2018 9:51 pm
[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎÁBLOVAHROBKA

Odhodil jsem knihu s pověstmi na druhou stranu stolu a rozhořčeně si pro sebe v duchu zanadával. [thinking]Do p....e práce, nic užitečného tam není.[/thinking] Kdybych byl kuřák, tak si pravděpodobně dojdu zapálit cigaretu na uklidnění, ale nebyl jsem ani kuřák, ani fanda prokrastinace, proto jsem se vydal zpět k bráně. Muži mezi tím na sebe pořvávali cosi nesrozumitelného, co zavánělo strachem a panikou. Neměl jsem čas je teď řešit a upřímně jsem mohl jedině doufat, že třeba ztratí nervy a utečou někam pryč. Čas nemilosrdně ubíhal a jedna kamenná cihla míjela druhou, přičemž jsem důkladně zkoumal hodinový mechanizmus, nebo se o to alespoň pokoušel. Při snaze o bližší prozkoumání, jsem se dotkl dveří a spustil tak další ze série podivuhodných vizí. V poměrně mlhavé vidině, jsem spatřil trojici postav oděných jako kněží neznámého řádu. Ne, že bych se vyloženě snažil spatřit jejich tváře, protože jsem to nepokládal za nutné, ale zřejmě by to ani nešlo. Díky této zkušenosti, jsem měl možnost z první ruky vidět nesmírně pokročilý mechanismus, který byl skryt v kamenném obalu brány. [thinking]Nevím kdy byla tahle brána vyrobena, ale technická úroveň rozhodně neodpovídá historicky známé technické úrovni lidstva. Obzvláště, když byla brána dle vizí stará nejméně několik tisíc let.[/thinking] Tyto myšlenky jsem prozatím zapudil a dále se věnovat probíhající vzpomínce. Jak jsem již dříve věděl, bylo k otevření brány zapotřebí vlastnit trojici totožných klíčů, tedy ještě dva k tomu, který jsem měl u sebe. Co mě však překvapilo a silně znepokojilo, byl jakýsi tajemný hlas někde z pozadí, který jakoby věděl, že sleduji tuto vizi a varoval mě před neblahým osudem vlastníků klíčů. Tedy za předpokladu, že se zbylé dva klíče neobjeví do konce odpočtu kamenných hodin. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem si v daný moment neřekl. [thinking]Tak a teď jsem totálně v h....u, tohle je asi moje konečná stanice.[/thinking] Upřímně jsem neměl tušení co dál dělat, ven z jeskyně jsem jen tak odejít nemohl a stejně bych ani nevěděl kde ty další klíče hledat. Sedl jsem si na kámen kousek od brány a zamyšleně, snad až lehce rezignovaně jsem sledoval mizící kameny, které značily pravděpodobný konec mé pozemské existence.
Sun Jul 08, 2018 5:21 pm
[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna
[entry]na hodinách zbývá 45 minut[/entry]
Diana začala číst pro ní neznámá slova na stránce. Když to dočetla, najednou kolem sebe uslyšela zvláštní šumivý zvuk a prostor kolem knihy jako kdyby se začal zvláštně kroutit. Instinktivně zavřela oči, vlastně ani ona sama netušila proč, a když je otevřena, spatřila, jak stránka pomalu jako kdyby hořela v návalu zlatavé energie a na ní se formuje klíč, nebo to tak alespoň vypadalo. Kdyby se ho dotkla, mohla by cítit, že to určitě nebyl kov, spíše to připomínalo nějaký zvláštní kámen, bylo na něm vyryto několik teček, ale příliš nepoznávala, co to vlastně má značit. Na dotek byl klíč horký, a když ho chytila pevně do ruky, najednou si všimla, že začaly body na klíči doslova zářit a v místnosti se zjevila projekce hvězdné oblohy. Kdyby stála večer v Praze, mohla by poznat, že to bylo jako hvězdná mapa, ukazující na jeden konkrétní bod v Praze.
Ani sama nevěděla proč, ale měla pocit, že se něco stalo, měla v sobě zvláštní pocit, takový, jako kdyby jí její instinkt někam hnal. Hvězdná mapa zmizela, klíč však stále v pravidelných intervalech zářil a stále byl na dotek teplý. Když ho držela v ruce, cítila, jak jejím tělem doslova tepá zvláštní nával energie a tepla, moc to nechápala, ale tušila, že ať se jedná o cokoli, musí to být cosi magického. Ještě se ani nestihla vzpamatovat ze svého předchozího rozhodnutí a již před ní stálo další, rozhodne se následovat své klíčem podmíněné instinkty do hlubin kanálů anebo se raději pokusí zjistit nějaké další informace, které se v této knihovně určitě musí nacházet?


[sparkname]Mezitím...
V muzeu Matta[/sparkname]

Henry provedl krásné přivítání pro skupinku mužů, kterou právě sledoval na monitorech. Když dokončil své hlášení, ucítil, jak se jeho kapsa začíná zvláštně zahřívat, vytáhl klíč a podíval se na něj. Všiml si, že klíč jako kdyby zářil v pravidelných intervalech a určitě se zvětšila jeho teplota. Téměř jako kdyby ho snad klíč volal, aby Henry následoval mapu, jež na něm je načrtnuta. Dal klíč zpět do kapsy a chtěl přemýšlet, vyrušil ho však hlas z reproduktorů patřící jednomu z mužů: [dirspeech]Na děcko jsi celkem odvážný, chlapče. Naneštěstí tu nejsi ten, kdo bude dávat rozkazy. Chceme ty věci z vykopávek v Izraeli, a ty jestli chceš ještě někdy vidět svého milovaného strýce jinak než po kouskách v krabicích, které ti přijdou domu, budeš spolupracovat.[/dirspeech]
Henryho komentář o policii téměř jako kdyby ani neslyšeli, tedy... bylo mu víc jak jasné, že ho slyšeli, ale jejich ignorace a přehnaná sebejistota mohly v Henrym vzbudit pocit, že pro tyhle muže policie pravděpodobně nebude zrovna problém. Možná mohli blafovat, ale kdo ví? Věděl, že klíč má u sebe a zároveň věděl, že si tihle chlapi přišli jen a pouze pro jednu věc. Zároveň ale cítil pulsující klíč ve své kapse, který ho téměř nabádal k tomu, aby následoval mapu. Měl před sebou hned několik rozhodnutí, která nebyla zrovna malá. Vydá jim věci z vykopávek anebo se uchýlí k nějakému plánu B? A pokud se k němu skutečně uchýlí, využije čas, který tím získá k tomu aby mohl následovat hvězdnou mapu anebo k tomu, aby mohl smlouvat o vydání svého strýce?


[sparkname]mezitím...[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Když se Toshi dotkl dveří, tak naneštěstí nic neviděl. Potom, co však začaly prazvláštní hodiny odpočítávat hodinu chtěl Toshi prozkoumat, jak vůbec machanismus funguje. Dotkl se proto dveří a v tu najednou všechno kolem utichlo a jeho věznitelé doslova zmizeli. Vše bylo ponořeno do tmavších barev a Toshi mohl vidět skupinku tří mužů oblečených ve zvláštním oblečení. Pokud by to měl k něčemu přirovnat, nápadně to připomínalo hábit knězů, kteří sloužili na královském dvoře. Šli pomalým krokem a nešlo jim přes kápě vidět do obličeje, skrze zvláštní šero a dým, který je obklopoval však Toshi pochopil, že jsou pouhým výplodem jeho další vize, o čemž se též přesvědčil ve chvíli, kdy jím jeden z trojice doslova prošel. Otočil se směrem za trojicí knězů jen aby si všiml že dveře jsou otevřeny, co bylo za jejich hranicí však bylo mimo dosah jeho vize, nakolik tam viděl pouze temnotu a sálající šero.
Najednou se dveře začaly zavírat, Toshi mohl pozorovat relativně složitý mechanismus, který se uzamkl potom, co se dveře kompletně zavřely. Poté viděl, jak z dveří doslova vyjíždí trojice klíčů, kterou již velice dobře znal. Každý z knězů si vzal jeden z nich. Najednou začal vize postupně mizet, doslova se rozplývala před Toshiho zraky, a společně s tím se všude kolem něj začala ozývat jedna věta stále dokola, až dokud vize úplně nezmizela.

[sparkquote=neznámý]Budiž ti, jež budou třímat klíče, neshledají se do odbytí jedné hodiny, v prach se obrátí.[/sparkquote]
Tue Jul 03, 2018 4:11 pm
[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎÁBLOVAHROBKA

Jaké překvapení, s hlídači se jednalo stejně na nic jako na začátku, nebo snad alespoň o špetku lépe, ale na nějaký ten Stockholmský syndrom to zatím bohužel nevypadalo. Sice jsem chtěl argumentovat, že právě proto, aby nebyl šéf tak naštvaný, bychom měli zkusit zjistit co se děje s knihovnou, ale šetřil jsem raději dechem. Místo zbytečných dohadů jsem si vzal na jednom stolku položenou proteinovou tyčinku a vrátil se s ní ke stolu, kde jsem ji rozbalil a začal pomalu ukusovat, při zkoumání starých legend. Pokoušel jsem se v nich najít pasáže, které by se shodovaly a měly tak výší míru pravděpodobnosti, že budou mít reálný základ. Některé legendy více, či méně barvitě popisovaly fenomén, který jsem sám zažil a zázračně přežil, tedy náhlou kremaci odvážlivců, kteří se pokoušeli objevit tajemství a snad i získat poklady z hrobky. V jedné z legend jsem narazil na zmínku o jakýchsi kamenných hodinách, které měly být nějak spojeny s bránou, ale zmínka o nich byla jen v této jediné legendě, proto jsem jí nevěnoval zatím přílišnou pozornost, snad až na vědomí, že ta zmínka existovala. Nevím, jak dlouho jsem procházel tyto legendy, ale přinejmenším jsem si u toho stihl vytvořit jakousi formu primitivního systému, kde jsem si rozdělil legendy podle hypotetické reálnosti a užitečnosti obsahu, shodou okolností skončila ve skupině užitečných i legenda s hodinami, ale kvůli jiným prvkům této legendy. Napil jsem se z lahve s vodou a zvedl se od stolu, přičemž jsem si protáhl tak trochu prokřehlé tělo, přeci jen jsem nebyl oblečen zrovna na několikahodinový pobyt v chladném podzemí. Otočil jsem se na jednoho z hlídačů a naznačil mu, že se půjdu podívat na dveře z blízka, během toho jsem si vzal do ruky tajemný kapesní deník a klíč od brány, kdybych mezi těmito předměty objevil nějaká nová vodítka k záhadě. Nejprve jsem bránu obcházel kolem dokola asi z půlmetrové vzdálenosti a pozorně zkoumal rytiny na jejím povrchu. Bylo až neuvěřitelné, že ač byla brána stará dost možná několik tisíc let, pokud bych tedy vycházel z vizí, ale přesto nejevila žádné známky opotřebení materiálu, mohla by být dost dobře dokončena dnes a nikdo by nepoznal rozdíl. Deník jsem odložil do kapsy, abych si uvolnil jednu ruku, a opatrně jsem se dotkl brány, přičemž jsem nejen očima, ale i hmatem, zkoumal povrch brány. Možná jsem nějak i doufal, že opět vyvolám nějakou vizi, ale to bylo vždy dílem náhody, asi jako hrát ruskou ruletu, jen s tím rozdílem, že člověk doufá, že pomyslná kulka z hlavně vyletí. Nebyl jsem si jistý, co se stalo, ale náhle se brána zachvěla a s rachotem z ní vyjelo několik desítek kamenných krychlí. Má reakce byla logicky taková, že jsem kvapně odskákal několik metrů od brány a psychicky se připravoval na zásah další vlnou té podivné energie. Snad naštěstí, ale tentokrát nešlo o tu podivnou vlnu, při pohledu na vytřeštěné, a dost dobře i vyděšené tváře mužů, jsem usoudil, že tento fenomén také vidí poprvé. Odhadem mohlo uběhnout od zjevení krychlí něco kolem jedné minuty, když jedna opět zajel zpět do dveří bez známky toho, že vůbec kdy vyjela ven. Očima jsem rychle spočítal zbylé krychle a došel na číslo 59, což by dle zmizení první krychle mohlo značit jednu standardní hodinu. V mysli jsem polemizoval nad tím, co stálo za tímto podivným probuzením dveří, byl jsem to já, aktivace klíčů v Praze, nebo snad ta tajemná knihovna někde v podzemí? Bral jsem v úvahu i další možné faktory a jejich kombinace, ale jejich výčet by byl na dlouhou dobu. Poté co v bráně zmizelo dalších kamenů, jsem se tak nějak vrátil myšlenkami do reality a kvapně se vydal směrem k mé improvizované pracovně, přičemž jsem důrazně volal na stále "paralyzované" muže. [dirspeech]Nevím, co se stalo, ale urychleně kontaktujte šéfa, že máme dost možná velký problém. Já se pokusím zjistit něco víc z knížek, ale nemáme moc času, podle mého odhadu máme asi 57 minut, než nastane to, co dveře odpočítávají.[/dirspeech] Než jsem domluvil, už jsem stál nad knihami s pověstmi a rychle sahal po té, která předtím zmiňovala referenci na kamenné hodiny. Doufal jsem, že mi snad prozradí na co se připravit a jestli lze odpočet nějak zvrátit, či získat alespoň více času, nebo cokoliv dalšího, co bych mohl nějak využít.
Tue Jul 03, 2018 11:48 am
[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Pohled mužů se na chvíli změnil, ale věděli, že by snad nebyl natolik hloupý, aby se pokoušel knihu krást anebo někam schovávat, navíc ho celou dobu sledovali, a museli by si takového pohybu určitě všimnout. Krom toho už na tomhle místě zažili víc jak dost věcí, které se nedají zrovna normálně vysvětlit. [dirspeech]Tak se budeš muset obejít bez ní, stále platí to, co jsme řekli. Dokud nepřijde šéf, tak se odsud nikdo nehne, a už žádné námitky. Dokud nebudeš mít nějakou novou informaci, tak mlč,[/dirspeech] zavrčel nepříjemně jeden z mužů, šlo na něm znát, že společně s tikajícím časem se zvyšuje jeho nervozita  nadcházejícího se příchodu jejich šéfa, kromě tónu hlasu to na sobě však nedával jakkoli znát.
Najednou se ozval kamenný rachot a on si všiml, jak na okrajích dveří vyjelo několik kamenů ve tvaru krychle. Když viděl pohled dvojice mužů, bylo mu jasné, že se to stalo poprvé, nakolik na to koukali stejně vyjeveně jako on. Moc tomu na začátku nerozuměl, ale když se po jedné minutě jedna z krychlí zasunula zpět do dveří tak mu došlo, že je to jakési masivní znázornění hodin, které ať už odpočítávají cokoli, značí jednu hodinu.


[sparkname]Mezitím...[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Diana se prohrabovala knihami a hledala jakousi zmínku o rodech, o kterých ji říkala Hel. Nevěděla sice pořádně, co vlastně hledá, ale tak nějak doufala, že v jedné z celého stohu knih bude alespoň nějaká zmínka o oněch tajemných rodech, a společně s tím možná i nějaké vysvětlení, jak je s nimi vlastně Diana a očividně i celá její rodina propojená. Najednou začalo hodně věcí z jejího života dávat smysl, ať už tragická smrt jejich rodičů či celkově tajemno, kterou její rodinu provázalo od nepaměti. Listovala knihami ale za celou dobu se jednalo spíše o různé teoretické prvky magie a její historie jako takové, v podstatě příliš nic zajímavého. Najednou zafoukal poryv větru, o kterém už Diana tušila, že něco určitě značí a stránky v jejím griomoiru se začaly otáčet až se zastavili na jedné z mnoha stránek. V mžiku oka se tam začal zjevovat text stejně jako při předchozí aktivaci prapodivné knihy, nahnula se aby si mohla přečíst nadpis. Bylo to celé psané v jakémsi zvláštním jazyce, který Diana nikdy předtím neviděla, písmo, kterým to bylo psané jí však něco připomnělo, viděla ho už na obrázku v jedné z knih, které četla. Rychle začala hledat onu osudnou stránku až to našla, byl to obrázek jakési desky, na které byl vyrytý klíč s nápisem, který se shodoval s nápisem na stránce v jejím grimoire, stálo tam 'tempo clavia, neboli chrámový klíč'. To však bylo vše, co věděla, pouze to, že ať už je text v jejím grimoire o čemkoli, je to o jakémsi chrámovém klíči. Pod tím bylo několik veršů v té stejné zvláštní abecedě, pravděpodobně zaklínadlo, odhadovala. Jak ho ale přečíst?


[sparkname]Mezitím...
V muzeu Matta[/sparkname]

Henry stál na rohu kousek od vchodu do muzea a akorát kouřil snad třetí cigaretu, v tuhle chvíli to pro něj bylo asi to nejlepší uvolnění co měl. Akorát sahal do kapsy pro krabičku, že si dá ještě čtvrtou, poslední cigaretu, v tom ale spatřil dvojici mužů v černých oblecích s typickým lehkým kabátem, jak se rozhlížejí kolem a následně jeden z nich cosi dělá s dveřmi, načež mohl pozorovat, jak se po několika sekundách dveře otevřely a oni vešli dovnitř. Stačil jen letmý pohled a bylo mu jasné, že ať je to kdokoli, určitě nenese žádné dobré zprávy, a to, že se dostali dovnitř tak jednoduše též nebylo zrovna povzbuzující, nakolik si byl moc dobře vědom toho, že vstupní dveře do muzea nejsou jen tak normální dveře, ale bezpečnostní dveře s magnetickým zámkem a alarmem, který se též nespustil, něco tu nebylo dobře.
V tu chvíli na moment jako kdyby ztuhl, přemýšlel, co má dělat, mohl se buď vydat dovnitř chránit to, co tam ti muži přišli očividně ukrást a zjistit, co jsou vlastně zač anebo se vyjít hledat strýce Matta. Ačkoli tak nějak vnitřně věděl, že tihle muži jdou pravděpodobně přímo od něj, doufal v to, že je alespoň v pořádku a nic se mu nestalo, neuměl si představit život bez něj, natož na pokraji jeho pravděpodobně největšího objevu. Čas běžel, a před ním stálo ono rozhodnutí.
Sat Jun 30, 2018 10:38 pm
[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎÁBLOVAHROBKA

Abych pravdu řekl, tak mě přetrvávající nevraživost ze strany mužů moc nepřekvapovala, ale i tak byl patrný jistý postup k lepšímu, pokud tedy lze brát jako zlepšení fakt, že mi znovu nikdo nevyhrožoval prostřelením končetiny a podobně. Lehce jsem si povzdechl a popadl jsem ze svého batohu alespoň bonbóny, které jsem si koupil v letadle a částečně vypitou lahev s vodou, kterou jsem si předtím koupil cestou do tajuplného domu. Nebylo to sice ideální, ale přeci jen to člověka nějak zasytilo. Když jsem se vrátil ke stolu, položil jsem si jídlo a pití vedle sebe a zasedl na rozkládací židli, během soustavného užírání bonbónů jsem se prohraboval dalšími materiály,  i když jsem moc nevěřil, že v nich najdu něco více, než jsem zjistit doposud. Rozhodl jsem si udělat menší pauzu, takže jsem zavřel oči a v hlavě si přemítal obsah vizí, které jsem viděl skrze klíč. Napadlo mě, že kdybych si dokázal znovu přehrát onu podivnou vizi z trůnního sálu, třeba by mi nějak pomohla alespoň okrajově pochopit strukturu tajemného jazyka z deníku, ale pokud to šlo, zatím jsem to zřejmě nedokázal vědomě vyvolat. Chtě nechtě, jsem se dokázal vyvarovat myšlenek o tom, co ukrývá tajemná krypta, přeci jen i přes svůj osobní zážitek s podivnými vizemi, jsem pokládal za obtížné uvěřit existenci čehosi magického. Jedna věc je připsat moje "schopnosti" nějaké podivné mutaci, nebo lidské evoluci jako u X-manů, ale magie? Jako racionálnější vysvětlení jsem pokládal, že jsme třeba objevili nějakou mimozemskou super vyspělou technologii, kterou nechápeme, a proto nám připadá jako magie. Nemohl jsem ubránit myšlence na to, zda je ta brána opravdu tím za co ji muži považují, tedy jakási hrobka, co když to bylo vězení pro cosi nepředstavitelného, nebo snad bezpečnostní schránka, která ukrývá zbraň schopnou vyhladit celé lidstvo, nebo přinejmenším celou Českou Republiku. Bonbony, sice chutnaly dobře, ale dostal jsem se po nich žízeň, proto jsem se chopil lahve, abych se svlažil vodou a přitom si všiml, že jedna z knih, kterou jsem si před časem odložil na kraj stolu, někam zmizela. Samozřejmě jsem nejprve myslel, že jsem ji třeba nedopatřením založil pod nějaké další dokumenty, i když jsem to neměl ve zvyku, ale po důkladném prohledání stolu i jeho okolí, kniha stále nebyla k nalezení, což nedávalo logický smysl. V mysli jsem si představil časovou osu, díky které jsem chtěl zjistit, kdy a kde byla naposled. Po chvilce přemýšlení jsem s jistotou došel k závěru, že naposled byla na svém místě ještě moment před tím, než mě jeden z mužů upozornil na záření klíče. Znovu jsem ještě pro jistotu zkontroloval všechna místa, kam mohla potenciálně zapadnout, ale nikde nic a ty dva muže jsem z podezření rovnou vyloučil, protože neměli důvod cokoliv ze stolu brát. Něco podivného se rozhodně se rozhodně dělo, ale odpověď na to by měla zřejmě cenu milionů. Když mi došli nápady, zavolal jsem na muže se samopalem. [dirspeech]Mám tady takový podivný problém, jde o tu knihu, kterou jste přinesli z té vaší tajemné knihovny. Nevím, jestli to je nějak spojené s tím svítícím klíčem, ale ta kniha se musela vypařit zhruba ve stejnou chvíli, kdy se klíč rozsvítil. Rovnou vás mohu ujistit, že jsem se koukal dvakrát všude, kde by mohla potenciálně být a pokud ji nevzal někdo z vás dvou, což pochybuji, tak buď nejme v jeskyni o samotě, nebo se tu děje něco podivného, co nejsem schopen logicky vysvětlit.[/dirspeech] Na chvíli jsem se odmlčel a dal mužům prostor na reakci. [dirspeech]Je to sice úplný výstřel do tmy, ale nemůže být ta knihovna nějak spojená s tímto místem, či tak? Třeba aktivace klíčů něco udělala i s tou knihovnou.[/dirspeech] Pronesl jsem zamyšleně ke dvojici mužů.
Sat Jun 30, 2018 2:10 am
[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎÁBLOVAHROBKA

Ani nevím, jak dlouho jsem strávil neúspěšnými pokusy o vědomé vyvolání oné podivné schopnosti, která mi ukazovala minulost objektů. Začalo to být poměrně únavné a navíc už jsem zapomněl, kdy jsem vůbec naposledy jedl, respektive jsem věděl, kdy jsem jedl, ale muselo to být už před několika hodinami a tak mi začalo hlasitě kručet v břiše, bohužel jsem neměl moc velká očekávání, že by mě nechali mí současní hostitelé něco sníst. S povzdechem jsem si protáhl zatuhlý krk, který mi strnul po dlouhé době strávené v jedné relativně nehybné poloze. Nemohl jsem říct, že by moje dosavadní činnost byla úplnou ztrátou času, ale kloudného jsem také nic nezjistil, alespoň nic co by mi koupilo čas v rámci mého doslovného deadlinu. Zatím se mi alespoň začala potvrzovat, že ta schopnost, či co to bylo, mi umožňovala vidět minulost předmětů, možná i osob, pokud byly vystaveny nějaké silně emocionální události, ať to byla vražda, nebo nějaký sentiment vůči kapesnímu zápisníku. Zkrátka se zdálo, že vizi předmětu mohu probudit jen, pokud je vypálena nějakou intenzivní emocí, nebo zážitkem, ale nevěděl jsem, jestli ji dokážu oživit jen jednou, nebo ji lze vyvolat opakovaně a s trochou praxe i dokázat takovou vzpomínku přehrávat a zastavovat pomocí vlastní vůle, abych mohl najít i podstatné detaily, které mi zprvu nebyly patrné. Samozřejmě má horkou jehlou vytvořená teorie měla mnoho trhlin a otazníků, které mohly jednoduše zcela změnit pohled na celou problematiku. Měl jsem tak málo času a tak moc otázek, které jsem nemohl zodpovědět, bylo to frustrující a doslova to ze mě vysávalo veškeré naděje, které jsem předtím měl při konverzaci s mužem v bílém. Náhle mě z mého chmurného rozpoložení vyrušilo zavolání od jednoho z hlídačů. Když jsem se otočil, všiml jsem si, že vytáhl již několikrát vzpomínaný klíč, který jsem teď viděl poprvé naživo, tedy mimo skici. Z výrazů obou mužů jsem si potvrdil, že klíč asi běžně takto podivně nezářil, takže musel na něco reagovat, ale já to být asi nemohl, protože už jsem v jeho blízkosti několik hodin a nic se doteď nedělo. Jelikož jeden z mužů zmínil, že je klíč rozpálený, jako by byl hodinu nad ohněm, můj první kontakt s kovem byl extrémně opatrný, ale k mému překvapení byl klíč spíše jen příjemně vlažný a krom jasného světla jinou energii nevyzařoval, tedy alespoň ne ve formě tepla. Tak trochu jsem doufal, že to není radioaktivní, ale to by svit měl pravděpodobně jinou barvu a ti muži by už dávno měli známky nemoci z ozáření.  Když jsem si ověřil, že si ruku nespálím, rozhodl jsem se klíč pořádně chytit a prozkoumat zblízka, když jsem klíč zvedal blíže k očím, spustila se další vize, ale tentokrát mnohem více divoká než cokoliv co jsem zažil doposud, připadal jsem si jako na nějakém drogovém tripu, moje mysl byla doslova zaplavena přívalem tolika emocí a vjemů, že jsem chvíli myslel, že mi musí mozek každou chvíli vytéct ušima ven z hlavy. Nevím, jestli byla má mysl konečně schopna onu záplavu zpracovat, ale tentokrát jsem před sebou viděl doslova prastarou vizi nějakého královského sálu, který architektonickými prvky připomínal směs hned několika starověkých kultur, které pokud známo nepřišly nikdy do známého kontaktu. To, ale nebal podstatná část této vize, viděl jsem v ní majestátní trůn, na kterém seděl doslova obr mezi muži, rozhodně by svou velikosti zapadl do Guinessovy knihy rekordů, ale to stále nebylo to podstatné, podstatné bylo, že měl v rukou tři identické klíče, jako ten který jsem držel a předával je třem mužům, který každý patřil podle oblečení k jiné kultuře. Tito muži se krátce na to rozešli do třech různých směrů, dokud se doslova nerozpadli na prach a vize nepřešla v jinou, výrazně současnější. Nejprve jsem byl uzavřen v naprosté temnotě, která svým chladem připomínala nějakou prastarou hrobku, ale jistý jsem si tím nebyl. Po chvíli se mi nad hlavou začaly ozývat zvuky, jako by někdo kopal do skály a po chvíli se na mě snesly paprsky denního světla, které odhalily, že jsem opravu byl v jakési starověké hrobce, kterou pravděpodobně obýval jeden z mužů z první vize. Muž, který mě z temnoty hrobu osvobodil, vypadal jako typický archeolog, které člověk vídal ve vědeckých časopisech,  hned na první pohled byl vidět jeho úžas a zápal pro klíč, který vytáhl z hrobky. Tento jeho slastný pocit bohužel pro něj netrval moc dlouho, protože byl archeolog zasažen nějakým tupým předmětem do hlavy a zhroutil se k zemi, načež mu byl klíč vyrván z rukou a vize se krátce na to rozplynula. Byl jsem opět ve svém těle a současnosti, nevím kolik času reálně oběhne, když jsem v tomto transu, ale zdálo se, že to co pro mě byly minuty ve vizi, byly ve skutečném světě jen zlomky sekund, takže si dvojice mužů mého rozpoložení nemohla všimnout. Pokračoval jsem tedy v pohybu, který jsem původně zamýšlel a klíč jsem si prohlížel z různých úhlů. Tyto vize mi konečně přinesly podstatnou informaci, která mi mohla zachránit život, pokud se dalo tomu muži věřit, ale zároveň potvrdila některé mé teorie týkající se mé schopnosti. Jelikož jsem neměl žádnou pravděpodobnou naději na pomoc z venčí, nespolupráce neměla moc smysl. Po chvíli jsem se podíval na muže, který měl původně klíč a rozhodným hlasem řekl. [dirspeech]Na základě dosavadního výzkumu, mám dvě zprávy, které by měl šéf vědět, ani jedna ho asi úplně nepotěší, ale přinejmenším nás posunou k otevření hrobky. Zaprvé se brána neotevřela, protože máme jen část klíče, respektive potřebujeme ještě dva totožné klíče a zadruhé nemám tušení, kde ty klíče nyní jsou. Mám však teorii, že to podivné světlo z klíče souvisí s tím, že se klíče možná nějak dokáží vzájemně detekovat a tudíž jsou zbylé dva někde v Praze.[/dirspeech] Na chvíli jsem se odmlčel, protože tyhle informace pro ně musely být šokující. [dirspeech]Nejsem vám dost dobře schopen jednoduše vysvětlit, jak jsem na tohle všechno přišel, ale až kontaktujete šéfa, jistě mu to potvrdí něco, co už možná dávno tušil. Mezi tím bych rád dostal něco k jídlu, přeci jen si myslím, že vzhledem ke svému pokroku si jídlo a pití zasloužím.[/dirspeech] Na chvíli jsem se opět odmlčel čekal na jejich reakci, potom jsem pokračoval. [dirspeech]Vím, že jsme to již probírali, ale vzhledem k tomu, že jsem již prostudoval všechny zde přítomné materiály, budu pro další výzkum potřebovat navštívit tu zmíněnou knihovnu a hledat nějaké další texty, které by mohly pomoci s lokalizací zbylých klíčů a třeba i odhalily něco zásadního k bráně, či hrobce samotné.[/dirspeech] Dodal jsem s lehkým úsměvem, doufal jsem, že můj postup na muže udělá dostatečný dojem, aby byly více pohostinní a spolupracovali, obzvlášť, když to bylo pro dobro jejich šéfa, kterého zjevně skoro uctívali.
Fri Jun 29, 2018 11:53 pm
[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Kniha, kterou si Diana akorát pročítala byla přesně taková, jakou si ji představovala z knížek o mladém chlapci, který přijde na to, že je kouzelníkem. I přes to, že vypadala jako nová, tak masivní kožená vazba a tajemná slova 'základy magie' na jejím přebalu působily určitým způsobem tajemně, a stránky, které na dotek připomínaly prastaré svitky, které dělaly snad ještě staří egypťané. Procházela stránku po stránce a občas se vracela na stránku předtím, v podstatě se jednalo o soupis různých informací o magii jako takové přičemž na několika stránkách byl popis základních kouzel, jako například kouzlo jak vyvolat oheň a následně jak ho ovládat. V jednu chvíli to Diana chtěla zkusit, ale poté si vzpomněla, že jí Hel říkala, že v případě, že zmizí se stane její magie určitým způsobem nestabilní, takže si to raději vše četla jen teoreticky a těšila se na chvíli, kdy se Hel opět zjeví a ona si to bude moci vše zkusit.
Co však v tuto chvíli Dianu zajímalo snad nejvíce byly ony prapodivné čáry, které viděla na zemi. Z popisu v jejím grimoiru stejně jako v popisu od Hel o nich nebyla žádná zmínka, z toho si vyvodila, že to pravděpodobně nebyl žádný vedlejší účinek toho kouzla, jakožto spíše něco, s čím to kouzlo muselo určitým způsobem manipulovat. Vždyť to konec konců byla záře z oněch čar, která Dianu oslepila. Když se ale zadívala na zem znova, prazvláštní energetické čáry nebyly nikde k nalezení, a tak mohla jen polemizovat nad tím, co to vlastně bylo.
Čas plynul celkem rychle, a než se Diana stihla nadát, projela na rychlo snad každou z knih, kterou si vzala. Za tu dobu se s pomocí těch knih a znalostí z několika nejmenovaných filmů a příběhů dokázala alespoň částečně vžít do své nové role, ačkoli to stále bylo těžké k uvěření. Z toho všeho, co si přečetla o magii ji nejvíce zaskočila zmínka o tom, že energie, kterou magie využívá je vlastně všude kolem, že je to vlastně něco jako esence samotné existence světa. Bylo tam toho tolik, co si ještě chtěla přečíst, ani sama nevěděla, kde má vlastně začít.


[sparkname]Mezitím...
V muzeu Matta[/sparkname]

[dirspeech]Vidíš to mě nenapadlo. Ale aby mohli v takové době získat onen materiál, velikost toho meteoru by musela být obrovská, aby se nerozpadl při vniknutí do atmosféry, je vůbec možné, že by o takovém něčem nebyl žádný záznam?[/dirspeech] Řekl a lehce se zamyslel. Měl tolik otázek, že sám ani nevěděl, na kterou z nich chce vlastně odpověď nejdříve. [dirspeech]Takových teorií o mimozemských civilizacích, které lidé považovali za božstva už na světě je tolik, jsou o tom i celé seriály, ale kdo ví, třeba na tom něco bude,[/dirspeech] odpověděl na jeho otázku a stále si prohlížel klíč, když poté slyšel rozhodnutí, které Henry udělal, musel pokývat souhlasně hlavou, [dirspeech]máš pravdu, bude lepší o tom zjistit maximum. Ať už tenhle klíč odemyká cokoli, tak ten, kdo ho stvořil se určitě zmohl na víc než na primitivní pasti. Jenže kdo by mohl být schopen přeložit tenhle dialekt tak, aby jsme nemuseli čekat celé týdny?[/dirspeech] Dokončil tázavě souvětí, načež následoval ne příliš spokojený výraz v jeho tváři. Očividně ho něco napadlo, ale jemu samotnému se to nelíbilo, ačkoli to bral jako nutné zlo.
[dirspeech]Když jsem získal tyhle věci, byl tam ještě jeden muž, co je chtěl. Vsadím boty na to, že ten určitě bude umět přeložit ten dialekt, protože jeho zájem v těch věcech byl čistě vědeckého rázu, jak archeologického. Problém je, že si nejsem moc jistý, jak moc ochotný bude to přeložit, když jsem mu to doslova vyfoukl před obličejem, možná by bylo lepší najít někoho zkušenějšího, což nám ale zabere mnohem víc času,[/dirspeech] dořekl nakonec a poškrábal se po hlavě na znamení, že sám vůbec neví. Když už se chystal něco říct, najednou se stalo něco, co vůbec nečekal, malé tečky, které doteď považoval za pouhou rytinu v klíči začaly lehce zářit a zformovaly onu hvězdnou mapu jako když spojíte hvězdy tvořící nějaké souhvězdí. Jak držel klíč v ruce, mohl cítit i to, že začal vydávat lehké teplo.


[sparkname]Mezitím...[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Toshi se stále prohrabával množstvím zápisků a knih, přičemž se snažil svou metodou určitým způsobem vyvolat nějakou reakci, zdálo se však, že žádná z knih ani zápisků neobsahuje žádný takový druh 'stopy', který by mohl Toshi využít. Když už začínal pomalu ztrácet naději, uslyšel zavolání od muže, který u sebe měl akorát skrytý klíč, ten ho vyndal z kapsy a položil na stůl jen aby celé osazenstvo vidělo, jak hvězdná mapa na onom klíči doslova začala zářit. [dirspeech]Tohle se ještě nikdy předtim nestalo, vůbec nevim, co to znamená, ale ten klíč je teplej jako kdyby byl hodinu nad ohněm,[/dirspeech] řekl ještě ten muž a ukázal hlavní na klíč na znamení, že ho Toshi může osahat a celkově prozkoumat. Nikdo z nich v tuhle chvíli netušil, oč jde, ale Toshi si konečně přišel na své. Vzal si klíč do ruky a skutečně cítil teplo, které vyzařoval, to se však ani zdaleka nerovnalo tomu, co následovalo. Jakmile chytil klíč, prostor kolem něj se začal doslova kroutit do víru různých obrazů, zvuků a dokonce emocí. V jednu chvíli viděl vysokého muže sedícího na obrovském trůnu, předával tři klíče, každý z nich v totožném stylu třem mužům. Poté viděl to, jak se každý z mužů rozešel do jiného směru až se postupně rozplynuly v prach. Najednou se objevilo temno které zlomilo až několik paprsků světla, které začaly pronikat jako kdyby ze shora na Toshiho, až potom si uvědomil, že ten pohled, který se mu aktuálně naskytoval jako kdyby byl zevnitř hrobky, jejíž víko právě někdo otevřel, viděl, jak nějaký muž v typickém oblečení archeologa otevírá ono víko a poté vytahuje klíč a s notnou dávkou úžasu si ho prohlíží, poté ale následovala ošklivá scéna, ve které byl onen archeolog udeřen čímsi do hlavy a o klíč okraden, v tu chvíli jako kdyby Toshi doslova mohl cítit tu bolest a jak bolest odeznívala, společně s ní i ona vize.
Thu Jun 28, 2018 3:54 pm
[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎÁBLOVAHROBKA

Pokoušel jsem se deník rozluštit snad všemi v tuto chvíli dostupnými způsoby, které jsem se ve škole i sám naučil, ale nic na deník nezabíralo. Bylo to jako bych se pokoušel rozluštit Egyptské hieroglyfy bez takzvané Rosettské desky, zkrátka jsem se neměl od čeho se odrazit a neměl jsem času zrovna nazbyt. Všiml jsem si, že na stole byla plechovka neotevřeného energetického nápoje, proto jsem neváhal a s chutí ho otevřel, značka mi nic neříkala, takže to asi bylo něco lokálního. Když jsem do sebe jedním vrzem vyprázdnil celou plechovku, nahromaděný CO2 se začal tlačit ven, proto jsem tlumě říhnul, ale pokud člověk nestál tak metr vedle mě, ničeho by si nevšiml. Jak jsem se již nějaký čas obával, mojí jedinou nadějí na přežití se zdála být ona tajemná schopnost, která měla pro mě zatím neznámých spouštěč, pokud to tedy vůbec šlo zapnout a vypnout jako světlo a nebylo to jen něco, co se spustí při kontaktu s objektem, který byl přítomen nějaké silně emocionální situaci, nebo se nejednalo o osobní věc jedince. Druhý problém byl, že zatím se vize zjevovali jen nahodile a v různých podobách, někdy jsem byl vtažen do minulosti jako duch, jindy se minulost promítala v současnosti jako jakási rozšířená realita, navíc jsem doteď nebyl schopen ovlivnit, co vidím, takže to mohlo být něco důležitého, jako byla vražda archeologa, nebo také vize kterou jsem viděl naposled a zdála se prozatím naprosto bez hlubšího významu. Vzal jsem si ro rukou knihu, kterou předtím jeden z mužů přinesl z té tajemné podzemní knihovny. Měl jsem od dětství mimořádnou prostorovou představivost, i když nic tak živého jako při vizích v kanálech, takže jsem zavřel oči a v mysli jsem se přenesl do zcela temného prostoru, kde jsem byl jediným velice tlumeným zdrojem světla já a kniha kterou jsem držel. Představil jsem si, jak se kniha otevírá a samovolně převrací stránky, přičemž každá stránka představuje určitou část její historie od sepsání po současnost. Byl to z mé strany sice výstřel na slepo, ale pokud jsem se chtěl naučit používat tu tajemnou sílu, byl to zatím nejlepší nápad. Snažil jsem se donutit spustit vizi čehokoliv důležitého spojeného s knihovnou, nebo kamennou bránou, ale upřímně jsem si nebyl jistý, jestli to vůbec bude nějak fungovat a neztrácím pouze drahocenný čas.
Thu Jun 28, 2018 1:18 pm
[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Mohla uběhnout tak půl hodina, sám neměl moc pojem o čase, nakolik tu nebylo téměř vůbec vidět denní světlo až na těch pár paprsků procházejících skrze průduchy ve stěně. Nezdálo se, že by zápisky v deníku byly jakoukoli šifrou a pokud ano, vypadalo to spíš jako kompletně nově vymyšlený jazyk, jak šifra. Zdálo se totiž, že ani slova jako taková neodpovídají žádnému typickému zápisu jazyků, jež Toshi znal. Ať se jednalo o cokoli, Toshimu začalo pomalu docházet, že dříve, než se by se mu podařilo rozluštit co je v zápisníku napsané, pokud vůbec, vyprší jeho čas. Musel se zaměřit na něco jiného, něco, co by mu dalo konkrétnější vodítka, nakolik se zdálo, že nebohý muž se svým výzkumem sotva ťuknul špičku ledovce. Sám sice pořádně nechápal podstatu prazvláštních vizí, ale už by se nedivil snad ničemu potom všem co viděl. Proto si řekl, že musí tuto 'schopnost' kterou projevil využít ve svůj prospěch, nakolik se to zdálo jako jediná věc, která ho odlišuje od toho předchozího muže a pravděpodobně i jediný důvod, proč ještě nebyl mrtev. Dvojice mužů pořád stála opodál a sledovala každý jeden pohyb, který Toshi udělal, kdykoli připravená potrestat jakoukoli možnou neposlušnost, kterou Toshi mohl projevit.


[sparkname]Mezitím...[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Hel skočila na stůl, na kterém měla Diana položený grimoire a posadila se přímo vedle knížky. [dirspeech]Pokud to kouzlo jednou začneš, už není cesty zpět, jakmile je rituál jednou započat, musí se dokončit, jinak energie proudící skrz začne procházet do okolí což může mít katastrofální následky. Aby jsi měla dostatek sil, budeš muset channelovat mou moc, dost možná až do úplného maxima, což znamená, že zmizím a nějakou dobu nebudu kolem, ale určitě to tu zvládneš i sama. Tahle knihovna obsahuje vědění daleko za hranicemi toho, co si dokážeš představit, a tvoji rodiče ti věřili dost na to, aby to vložili do tvých rukou. Snaž se najít zmínku o posledním z Šalamounových rodů. Najdeš tu i základní kouzla, která by ses měla naučit, protože jakmile jednou opustíš tohle místo, nic už nebude tak jako předtím,[/dirspeech] dokončila Hel, načež seskočila ze stolu a postavila se přímo do středu knihovny, lehce mávla tlapkou směrem k Dianě ve znamení, aby přišla k ní. [dirspeech]Aby kouzlo fungovalo, musíš stát ve středu knihovny. Jakmile rituál začne, začneš odříkávat hex, tedy zaklínadlo a těchhle pět svící kolem tebe začne jedna po druhé hořet. Jakmile chytne i poslední svíce, bariéra se obnoví. Nikdy jsem nebyla při obnově bariéry předtím, takže netuším, jaký efekt to bude mít. Hodně štěstí Diano, brzy se uvidíme,[/dirspeech] dokončila Hel a posadila se přímo doprostřed kruhu tak, aby Diana mohla channelovat její moc.


[sparkname]Mezitím...
V muzeu Matta[/sparkname]

Henry seděl v kanceláři svého strýce a probíral se množstvím různě poházených materiálů s nohama na stole, tak nějak pomalu už snad ani nedoufal v to, že by se jeho milovaný strýček ještě někdy ukázal, hlasité kroky, které slyšel už dobrých několik sekund než jeho strýc vtrhl do místnosti ho však vytrhly z omylu. V mžiku oka se postavil z židle a chystal se pozdravit svého milovaného strýce, ten však jako kdyby snad v opojení probleskl kolem něj a položil na stůl krabici, kterou nesl. [dirspeech]Henry, neuvěříš, co se mi dostalo do rukou,[/dirspeech] lapal po dechu, [dirspeech]vykopávky z Izraele,[/dirspeech] dodal zatímco vyndala množství věcí z krabice. Nechtěl moc rozebírat, kde přesně tu krabici získal, nakolik to nebylo zrovna od certifikovaného prodejce ani z legální aukce, v tuhle chvíli ale prožíval nával adrenalinu jako nikdy předtím. Vypadalo to, že cosi hledal v krabici plné tohoto na první pohled harampádí, až konečně vytáhl masivní klíč, který vypadal jako kdyby byl snad vytesaný z nějakého kamene doslova do hladka. [dirspeech]Tohle je jedna z věcí co našli v nepojmenované hrobce v Izraeli, a podívej se na to, neuvěřitelná práce. Podle uhlíkové zkoušky je ten klíč starý,[/dirspeech] nadechl se, [dirspeech]a teď se podrž, téměř tři tisíce let,[/dirspeech] dořekl a ukázal mu onen zázračný klíč. [dirspeech]Vidíš tyhle tečky v téhle oblasti? Je to hvězdná mapa, která ukazuje na jedno konkrétní místo tady v Praze. Je tak neuvěřitelně přesná, že jsem si nechal třikrát ověřit, jestli to není podvrh, ale všechno je autentické, víš vůbec, co to znamená?![/dirspeech] Dořekl pln nadšení.
Wed Jun 27, 2018 5:07 pm
[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎÁBLOVAHROBKA

Jak  se ukázalo, snažit se rozumně dohodnout se strážci nepřicházelo příliš v úvahu. Ne nadarmo se říká, že není nic horšího než srážka s blbcem v tomto případě krát dva. Bez protestů jsem vrátil k stolu a znovu se ponořil do zápisků, tentokrát jsem se však ponořil hlouběji, když už jsem zhruba věděl, co které listiny obsahují. Narazil jsem na různé legendy, které v průběhu obestřely tyto tajemné dveře, ale žádná v sobě patrně neukrývala vodítko k otevření průchodu. Zajímavé mi přišli poznámky spojené s vykopávkami klíče, který byl nalezen v Izraelské hrobce. Položil jsem si poznámky, nákres klíče a kapesní zápisník na stůl před sebe a prohlížel jsem si je. Jelikož jsem se v tuto chvíli neměl čeho chytit, zaměřil jsem se opět na zápisky v deníku a pokusil se je brát jako šifru, která by mohla být nějak spojená se souhvězdím na klíči. Nevěděl jsem proč, ale měl jsem pocit, že souhvězdí a tajemný jazyk nějak souvisí a mohlo by mě dovést blíž k pochopení celého problému.
Wed Jun 27, 2018 4:28 pm
[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Na tváři obou z nich se objevil nepřátelský výraz, načež muž, který doteď mluvil vystřelil samopalem ne příliš daleko od Toshiho pravé nohy. [dirspeech]Tak poslouchej, ty jeden studentíku. Možná nejsme nejchytřejší, ale se zbraněma umíme dobře, takže jestli nechceš, abys byl ementál, tak se ani k jednomu z nás nepřiblížíš bez dovolení na víc jak jeden metr. A už žádný kecy, tím si můžeš opíjet šéfa, ale ne nás. Rozkazy jsou jasný, tak to bylo a tak to bude. Takže se pusť do svý práce a přestaň jenom mluvit, protože ztrácíš čas nás všech tady. A teď se ukliď zase zpátky k tomu stolu a tam zůstaň. Nikdo tuhle místnost neopustí, přesně podle rozkazů šéfa,[/dirspeech] dořekl muž, načež hlavní samopalu začal lehce mávat směrem ke stolu, ke kterému se následně Toshi i odebral. Mohlo mu být už víc jak jasné, že tihle dva, ať už se k nim ten muž v obleku choval jakkoli, chovali pravděpodobně obrovský respekt a nehodlali se vzepřít jakémukoli rozkazu, nakolik už teď měli problémů víc jak dost. [dirspeech]Jo a ještě něco, ten zápisník. Na stůl. Můžeš si prohlížet co chceš, ale nic si nedávej k sobě. Jestli se o to ještě pokusíš, budeme to automaticky brát jako pokus o porušení přímého rozkazu a budeme podle toho jednat. Může to být koleno anebo taky něco horšího, tak bejt tebou bych to už neriskoval,[/dirspeech] dodal ještě ke svému původnímu proslovu, to už však Toshi stál u stolu a probíral se spisy.
Bylo tam hodně různých zápisků o historii těch dveří, nebo spíše různých legendách o těch dveřích, stejně jako osobní zápisky toho muže, který tu byl předtím. Podle toho, co Toshi pochopil dveře chránila jakási bariéra, na kterou moderní technika nestačila a proto se daly dveře otevřít jen se správným klíčem. Podle toho, co četl ten klíč našli při vykopávkách v Izraeli, v nějaké nejmenované hrobce. Byl tam dokonce i jeho přesný nákres, který ukazoval hvězdnou mapu vytesanou na klíči, který značila přesně místo, kde se nacházely kamenné dveře.


[sparkname]Mezitím...[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Diana listovala knihami v naději, že najde to, co hledala. Když to však čekala nejméně, začala cítit pohyb a při bližším prozkoumání zjistila, že knížka, kterou ji darovali rodiče se jaksi zvláštně třese. Položila ji na stůl a v tu chvíli se kniha otevřela hned na druhé stránce a na ní se zjevil jakýsi zvláštní text. K jejímu překvapení byl ten text psaný v dnešním jazyce, kterému rozuměla, nebyl to žádný prastarý jazyk, a tak se zadívala na titulek celé stránky, při jehož přečtení ji svitla jakási naděje na úspěch, bylo tam "Salomon Barrier Spell" a podle toho, co vyčetla z dané stránky se jednalo právě o kouzlo, které chránilo tuto majestátní knihovnu. Hel jen skočila na stůl a zadívala se na knihu, načež začala: [dirspeech]To se dalo konec konců čekat, že nejlepším místem, kam ukrýt takové kouzlo bude grimoire rodů, jež ho vytvořily, než to kouzlo ale použiješ, musíš si uvědomit, že pravděpodobně upadneš do bezvědomí. To kouzlo bylo původně vytvořené tak, aby ho použil dědic každého ze tří rodů, a teprve až v průběhu generací bylo upraveno pouze pro jednoho, takže netuším, jaké negativní následky by to potencionálně mohlo mít.[/dirspeech]
Ještě jednou se zadívala kolem sebe, bylo tam tolik vědění, že ani nevěděla, co vlastně udělat dřív. Na jednu stranu si chtěla přečíst vše, co se tu nacházelo, na druhou ale věděla, že kdokoli se snažil do knihovny dostat má stále možnost, dokud kouzlo nepoužije. Musela se rozhodnout, jestli prvně knihovnu zapečetí a bude nést následky ihned anebo jestli si raději něco přečte a až poté knihovnu zapečetí.
Wed Jun 27, 2018 2:07 pm
[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎÁBLOVAHROBKA

Dvojici mužů za mnou jsem se rozhodl prozatím ignorovat, i když jsem jejich poznámky dobře slyšel. Při procházení výzkumu mrtvého muže, jsem narazil na malý deníček, který opět spustit jednu z těch tajemných vizí. Kéž bych věděl jak to spouštět vědomě, protože se to jevila jako nejefektivnější možnost získat životně důležité informace k hrobce. Bohužel vize jako taková byla sama o sobě sice zajímavá, ale tentokrát jaksi nepřinášel žádné skutečné znalosti. Pokud ten mrtvý člověk rozuměl tomu tajemnému jazyku, mě nic ani vzdáleně nepřipomínal a jazyk zřejmě nebyl šifrou, ale vskutku neznámým dialektem, který nebyl historicky používán v celé Evropě ani jinde po světě, alespoň tedy dle mých znalostí historie. Muselo se tak jednat o jakýsi jazyk, který byl natolik tajný, že ho nikdo neznal? Tato záhada mě sice vnitřně užírala, ale prozatím jsem se jí nemohl nechat rozptylovat. Poctivě jsem si prošel i zbytek složek, ale nezdály se být nijak užitečné, minimálně v tuto chvíli. Když jsem ukončil tuto činnost, vložil jsem si malý notes do kapsy a otočil se na dvojici mužů, která si předtím cosi špitala za mými zády. Pomalu jsem se k mužům přiblížil tak, aby bylo patrné, že nepředstavuji hrozbu, a když jsem stál asi krok o nich, tak jsem se oběma s klidnou tváří podíval do očí a řekl. [dirspeech]Jak sami víte, ať chcete nebo ne, je v tuhle chvíli spolupráce nejlepší možnost opustit tuhle zatuchlou jeskyni jinak než jako psí hovno. Takže není důvod mi ten klíč nedat prozkoumat, se vší úctou k vašemu šéfovi, ale on nevypadal jako odborník na tuto problematiku, takže mu mohlo ledacos uniknout.[/dirspeech] Na chvíli jsem se odmlčel a pokračoval ve čtení výrazů obou můžu. [dirspeech]Dále budu dost možná potřebovat odvést do té knihovny, kterou jste předtím zmínili, je to daleko?[/dirspeech] Chtěl jsem od nich dostat ten klič, protože jsem doufal, že mi spustí nějakou další vizi, která by mohla být pro změnu užitečná k pochopení té magické brány.
Wed Jun 27, 2018 1:26 pm
[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Muž v bílém obleku odešel z místnosti a společně s tím i děsivě vypadající dvojice psů, jež ho doprovázela, nyní se v místnosti nacházel už pouze Toshi s dvěma přisluhovači onoho tajemného vůdce. Při Toshiho slovech se oba dva pouze nepříjemně zatvářili a podali Toshimu knihu i veškeré zápisky, které měli od Toshiho předchůdce. [dirspeech]Klíč nedostaneš, dokud nepřijdeš na detaily toho, jak otevřít dveře. Podle šéfa je to jen médium a z klíče určitě nezískáš žádné informace, takže se ani nesnaž, a žádný argumenty, nebo ti hlavou proletí kulka. Věř mi, že nemáme co ztratit, protože jestli do 4 hodin nic nezjistíš, jsme mrtví všichni tři,[/dirspeech] procedil skrze zuby jeden z dvojice. To už však Toshi stál u dřevěného stolu a procházel několik sad spisů a zápisků nyní již mrtvého muže. Oba dva jeho věznitelé stáli v několikametrové vzdálenosti a v rukách drželi samopal, snad k posílení přirozené autority, kterou Toshi očividně postrádal.
Jak se Toshi probíral jedním z mnoha spisů, narazil na zvláštní koženou knížečku kapesní velikosti, pravděpodobně cosi jako osobní zápisník, když se ho dotkl, jeho hlavou opět proběhla jakási vzpomínka v podobě vize ztvrárňující se v místnosti. Viděl onoho muže, který předtím zemřel v kanálech. Stál před kamennými dveřmi a obkresloval si do tohoto malého zápisníčku pravidelný vzor, který na dveřích byl, přičemž si dělal poznámky. Poté se vize opět rozplynula. Když se Toshi zadíval směrem k zápisníčku, viděl, že je kompletně psaný v pro něj neznámém jazyce, který se nepodobal ani ničemu, co kdy předtím viděl.

Návrat nahoru


This forum was created by a multicultural team of various faiths and beliefs.