New York

First topic message reminder :

[sparkofficloc][loc first="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny110.png" second="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny210.png" third="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny310.jpg"]
Centrální město Ameriky a hlavní město státu New York v USA. Tato betonová džungle, též známá jako „město, které nikdy nespí“, je jedno z nejslavnějších amerických měst, které do svého centra každoročně přiláká nespočet turistů z celého světa. Veškeré dění v Severní Americe se točí hlavně v oblasti kolem New Yorku a přilehlého okolí, kvůli čemuž zde také naleznete sídla všech významných organizací a nejen jich. New York, podobně jako Praha, má velice teplá léta a v zimě zde můžete nalézt i sníh. Budovy v New Yorku mají typickou architekturu, i když zde naleznete i velice významné architektonické kousky. Ačkoli se jedná o betonovou džungli, v samém srdci New Yorku můžete nalézt jeden z největších městských parků, který je zelenou dominantou města.

New York je centrálním městem, nachází se zde hlavní sídla Rex Deus a Illuminati pro celou Ameriku. V New Yorku lze používat městské hashtagy založené na vaší aktuální poloze v nějaké specifické části či oblasti v New Yorku. Veškeré městské hashtagy naleznete vypsané, společně s popiskem daných lokalit, níže.[/sparkofficloc][sparkofficloc][/sparkofficloc]

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Keď sa ocitli pred hotelom, chcel prelomiť blbý moment ticha. Kaynom príbeh mu prišiel nepríjemný a nevedel ako má reagovať. [dirspeech]No, ešte je tam jedno kúzlo, ktoré by mi umožnilo dostať nejakú víziu. Môžeme to potom skúsiť. [/dirspeech] Povedal to v menšej nádeji, ale nejak moc tomu neveril vzhľadom na to že pri pokusu o lokalizovanie mu odfúklo mapu. [thinking]Možno že sa nenachádza v New Yorku.[/thinking] Pri tejto myšlienke dal na svoj pomyselný nákupný zoznam ďalšiu položku - svetovú mapu. Potom sa však už rozhodol venovať sa prítomnej situácii. [dirspeech]Tak aký je teda plán? Kúpime si izbu? Asi by to nemuselo byť tak nápadné - ale obávam sa že ťa môžu spoznať.[/dirspeech] V tom začal uvažovať nad ďalšími krokmi, ale pomaly sa už rozkráčal smerom k hlavnému vchodu do hotela. Bolo to oficiálne miesto a asi si nejak myslel že na nich na recepcii snáď nezaútočia. Knihu nechal doma, prišlo mu to bezpečnejšie.

[sparkname]EACHANN SHAHON[/sparkname]

[dirspeech]Dobre.[/dirspeech] Vyhlásil som s ďalším úsmevom na tvári. No zbraň som neskladal. Stále som ju mal na nohách. Informáca o tom že sa postarali o neporiadok v gyme, ma celkom prekvapila. Pre čo by to robili? Možno boli iba skupina dobrých samaritánov. [dirspeech]Aggie bude rada, ale ja sa tam už nevrátim. Raz ma tam našli.[/dirspeech] Pošúchal som si svrbiaci nos a hodil som nechápavý pohľad na muža, ktorý začal hovoriť o nejakom mikročipe. [thinking]Mikročip? Neexistujú také veci len v Jamesovi Bondovi?[/thinking] Už som si myslel, že vytiahne nejaký nožík, nožničky, rozťahovačky a kto vie čo všetko. No našťastie sa nič také nestalo. Čo sa však stalo, bolo otočenie mojej vlastnej zbrane proti mojej nohe. Výstrel bez toho, aby som zmačkol kohútik.[thinking] To mám za to, že nosievam natiahnutú guľku v hlavni.[/thinking] Bolelo to prekvapivo menej, než pred tým. Stále to ale nebolo bohvie čo. [dirspeech]Ako deadpool? Mám si vyfasovať červený oblek a isť hladať Francisa?[/dirspeech] Uchechtol som sa. Prečo mi to prišlo vtipné? Možno som tak dával najavo svoje zmätenie. Z Pištole som radšej vytiahol zásobník a z komory som vyhodil ďalší náboj, ktorý sa tam automaticky natiahol. Pozrel som sa celkom.. veľavravne na muža, ktorého som tak trocha obviňoval z toho, že si musím kupovať ďalšie nohavice. [dirspeech]Žiadne ďalšie strieľanie, ok? Neviem ako vy so svojim BMW a tým všetkým ale. Môj rozpočet sa v priebehu poslednej pol hodiny drasticky znížil.[/dirspeech]

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]A v průběhu toho, jak mluvíme se opět zvyšuje, pokud tedy budete souhlasit s vaším červeným oblekem,[/dirspeech] poznamenal muž na jeho poznámku o Deadpoolovi a lehce se pousmál. [dirspeech]Naneštěstí náš Francis je trošku výše postavený člověk, a než se k němu dostaneme, budeme muset ještě probrat několik věcí, ale v podstatě máte pravdu. Snad jste si nemyslel, že všechno v tomhle světě je,[/dirspeech] odmlčel se, [dirspeech]jak vy lidi říkáte, normální.[/dirspeech] dodal, načež auto zajelo do jedné z nejváženějších čtvrtí New Yorku. [dirspeech]Pokud přijmete naši nabídku, nebude to pouze o oblečcích a zbraních. Dáme vám možnost bojovat proti skutečným záporákům. Těm, kteří nemají čas na to, aby kradli kabelky kolemjdoucím ženám, protože se snaží ovládnout svět,[/dirspeech] dodal uštěpačnou poznámku na dosavadní zaměstnání Annyho, kde vlastně pomáhal lidem, kteří se chtěli naučit bránit či útočit. [dirspeech]Jakmile však jednou vstoupíte do tohoto světa, už z něj není útěku. A tím nemluvím o nás. Ti ostatní si vás najdou, kdekoli a kdykoli.[/dirspeech] dodal ještě, načež se auto zastavilo. Oba muži vystoupili z auta a postoupili ke vchodu obrovské skleněné budovy, na níž mohl Anny přečíst nápis INVITECH, jedna z nejprominentnějších firem v oblasti experimentálních technologií všech různých oborů. Ačkoli nebyla světoznámá, protože se nesoustředila zrovna na 'normální' odběratele, ve světě bussinessu byla jednou z těch nejmocnějších firem. [dirspeech]Je to na vás, pane Shahon. Pokud chcete, náš řidič vás zaveze kamkoli chcete. A pokud se chcete stát součástí něčeho většího, následujte nás,[/dirspeech] řekl ještě jeden z mužů.

[sparkname]EACHANN SHAHON[/sparkname]

Určite som nebol prvý, ktorý s nimi viedol takýto rozhovor. Predsa len, išlo im to dobre. Ich rozprávanie mi dávalo zmysel, teda väčší, než rozhovor, ktorý som absolvoval s tou  pani Frankensteinovou. [dirspeech]Ahaa. a teraz príde tá časť, kedy mi poviete .. že som vyvolený. A že mám možnosť pracovať pre vyššie dobro.[/dirspeech] Prst som strčil do diery na nohavici, ktorá ostala po náboji. S nohou som vedel normálne hýbať. Naozaj sa mi zahojila.. v podstate dokonale. Navyše naozaj rýchlo. [thinking]Mať tak túto schopnosť v IDF...[/thinking] Všimol som si, že sme sa ocitli vo štvrti New Yorku, ktorá páchla peniazmi. Autá okolo ktorých sme prechádzali, bolo jedno za druhým naozaj drahé. Alebo tak aspoň vyzeralo. Až na tie žlté krabice s logom "taxi". Neprehovoril som nič, až kým sme znova nezastavili. Obaja muži vystúpili a ja som si všimol, že sa nachádzame pri nejakej budove, ktorá niesla názov firmy INVITECH. Nie, nepoznal som ich. Nikdy ma technológie príliš nezaujímali. Dokonca ani tie vojenské a to som mal kratšiu kariéru. [dirspeech]Nesnažte sa mi nahovoriť, že mám na výber... ako sa hovorí, nepriatelia mojich nepriateľov sú moji priatelia. A.. povedzme že zoznámenie s tou druhou "skupinou" neprebehlo práve podľa mojich predstáv.[/dirspeech] Pomaly som vystúpil, berúc moju tašku s niektorými mojimi a množstvom cudzích vecí. Tak nejak ma nenapadlo, že ma budú kontrolovať. Predsa len som mal za opaskom glock. [dirspeech]No..[/dirspeech] Chvíľku som sa díval na vstup do budovy. Následne som pohľad otočil ku chlapíkovi, ktorého som z dvojice videl ako prvého. [dirspeech]Chcem pre Aggie nový gym. V nejakom bezpečnejšom mieste. Poriadnu dotáciu, aby mala na špičkové vybavenie.. taktiež by som sa rád išiel pozrieť na Bellator do VIP zóny. A nejaký mustang, milujem mustangy. Dohodnutý?[/dirspeech] Úprimne som tak trocha žartoval. Nečakal som, že by mi niečo z toho splnili, no bolo by to milé prekvapenie.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Jeden z mnoha vyvolených. Použil bych spíše slovo vyvinutý, jak vyvolený. U nás moc na nadpřirozeno nehrajeme, všechno se dá vysvětlit vědeckou cestou,[/dirspeech] začal muž a pousmál se, [dirspeech]magie je jen věda, která čeká na objevení.[/dirspeech] dokončil a společně vstoupili skrze masivní skleněné dveře do obrovské budovy, její design byl skutečně obdivuhodný. Zázemí vypadalo jako typická budova technologické firmy. [dirspeech]Vaše,[/dirspeech] odmlčel se, [dirspeech]kamarádka se aktuálně nachází v jedné z konferenčních místností našeho sídla. Jak vám již pravděpodobně došlo, tak pro vaše nejbližší není aktuálně bezpečno kdekoli, kde nejsou pod naší ochranou. Setkáte se brzy, prvně vás ale musíme zasvětit do skutečného světa.[/dirspeech] dokončil větu. Prošli skrze detektory kovu, načež bylo Annymu odebráno veškeré kovové 'zboží' které u sebe měl a došli až k obrovskému výtahu. Společně nastoupili do proskleného výtahu, načež jeden z mužů, ten, který mluvil s Annym udělal jednoduchý otisk své dlaně na panelu před nimi. Výtah se rozjel směrem dolu a ačkoli to nebylo cítit, podle čísel mihajících se na panelu ukazující patro, pěkně velkou rychlostí.
Netrvalo to příliš dlouho a dveře se otevřely, Anny před sebou spatřil obrovskou místnost, pravděpodobně něco jako hlavní místnost. Muselo v ní být tak na stovku lidí. Všude kolem byly skleněné dotykové obrazovky jako ze sci-fi filmů a prostředí bylo sterilně bílé, jako kdyby se přesunul do prodejny Apple. [dirspeech]Následujte nás do konferenční místnosti,[/dirspeech] řekl opět muž, který celou dobu vedl dialog a zavedl Annyho do jedné z mnoha prosklených místností, tam ho posadil na židli a řekl: [dirspeech]Za chvíli přijde, vydržte chvíli pane Shahon.[/dirspeech]

[sparkname]Kayn[/sparkname]

[dirspeech]No, jak chceš, mě to rozhodně nevadí, aspoň to nebude tak nápadné, ale nejsem máma,[/dirspeech] poznamenal uštěpačně na Michalovo poznámku o tom, že by si měli pronajmout pokoj a pomalu vešel do hotelu. Netušil, jestli budou gorily vědět, jak vypadá. Netušil ani, jestli vůbec na téhle úrovni hotelu bude někdo, kdo má nějaké hlubší konexe s celým tímhle systémem. [dirspeech]Dobrý den, my bychom si přáli pokoj,[/dirspeech] řekl lehce chladným hlasem směrem k recepčnímu. Následovala otázka, jestli chtějí spojená lůžka anebo oddělená, tu nechal zodpovědět Michaela a když už měli konečně klíče, pomalým krokem šli směrem k výtahu. [dirspeech]Jestli někde ty krysy budou, bude to určitě podzemí,[/dirspeech] poznamenal zatímco šli směrem k výtahu a lehce stiskl tlačítko, jež ho mělo přivolat. Nechtěl moc řešit tyhle věci přímo ve výtahu, vzhledem k tomu, že valná většina výtahů v dnešní doba měla kameru, a o to víc v takovém hotelu, v jakém aktuálně teď byli. Když konečně přijel výtah, naštěstí prázdný, nastoupili do něj a stiskli odpovídající patro. Nepříjemná monotónní hudba dělala už i tak divnou cestu výtahem ještě divnější a Kayn na chvíli rekapituloval, co se vlastně teď děje, a že jde zabít šéfa mafiánu s klukem, kterého potkal v nemocnici jen několik hodin dozadu a vlastně ho pořádně nezná, a jediná pořádná informace o něm spočívá v tom, že je mág, zatímco Kayn sám je jakási hříčka přírody. Výtah ciknul a oni konečně dojeli na požadované patro, otevřeli dveře od jejich pokoje a vešli dovnitř. Kayn se na chvíli zamyslel a začal procházet pokojem, očividně něco hledal. Konečně se zastavil u stolu, začal něco psát na malý kousek papíru a potom spadl na postel simulujíc, alespoň částečně, únavu. Na papírku stálo "Můžou tu mít kamery anebo mikrofony, musíme být opatrní".

[sparkname]EACHANN SHAHON[/sparkname]

[thinking]Bez srandy, čím dlhšie, tým viac sa cítim ako charakter z x-menov. Ešte si vymyslieť meno.[/thinking] [dirspeech]Mágia? To ako .. v Harry Potterovi? To fakt existuje?[/dirspeech] Podvihol som obočie. [dirspeech]Cool[/dirspeech] Zrazu som sa nemohol dočkať, kým ma trocha viac zasvätia do tých ich vecí. Vstúpil som spolu s nimi cez sklenené dvere, alebo skôr bránu. Bolo to obrovské a vnútrajšok budovy vyzeral ako, no, vlastne som to nemal k čomu prirovnať. Chvíľu som ostal len zarazene stáť. Síce som nemal otvorené ústa, ale snažil som sa pochopiť, kde sa za tých posledných pár hodín stala tá zmena. Dnes ráno som sa zobúdzal v starom polorozpadnutom gyme. Ako keby od rána prešli celé týždne. Uvedomil som sa, až keď znova začal rozprávať. Rýchlo som ich dohnal až k detektorom kovu. Položil som na zem tašku a nechal som, nech mi vyberú všetky kovové veci, čo som u seba mal. Uvedomoval som si, že všetci moji blízky boli v podstate na rane. Mrzelo ma to, aj keď som vedel, že za to v podstate nemôžem. Nastúpili sme do výťahu, kde som sa postavil medzi nich a zrazu nastalo dlhé a trápne ticho. [thinking]Prosím nech tu je výťahová hudba.. prosím nech.. ah.. vďaka bohu...[/thinking] Začal som si od nervozity klepkať nohou a pískať si do melódie hudby, ktorá sa vo výťahu spustila. Netrvalo to síce dlho, no bola to príjemná zmena. [thinking]SIvá.. sivá farba, môj mustang bude mať sivú farbu s čiernym vzorom.[/thinking] Prebehlo mi hlavou, keď do mňa udrelo toľko bielej. Nebolo to ani tak pre tú farbu, ako skôr pre to.. ako na mňa celá miestnosť, alebo skôr komplex miestností pôsobil. [thinking]Určite na jeden zvyšný mustang mali, alebo dva. Možno aj na vlastného vodiča[/thinking]. Viedli ma ďalej. Mal som síce priestor k rozprávaniu, ale nepotrebovali poznať moju otravnú stránku. Možno by si to ešte rozmysleli.[dirspeech] Doktor Xavier? [/dirspeech]Neodpustil som si poznámku, ktorá mi len tak tak prešla ústami, až som si takmer kusol do jazyka. A tak som tam sedel s rukami položenými na stôl a čakal. Možno to naozaj bude plešatý chlap na vozíku, alebo nejaká sexi kočka.

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Keď sa usadili v prenajatej izbe Michael sa prechádzal rovnako ako Kayn, potom si sadol na druhú posteľ. [dirspeech]V izbách snáď nič také nemajú. A asi by bola blbosť si to tu vypisovať.[/dirspeech] Povedal a usmial sa predstave že by to tak všetko prebiehalo. Michael so sebou nemal svoj grimoire, ale už sa oň nebál - vedel že keď ho bude potrebovať, tak sa objaví. Počas prázdnych chvíľ si stále však opakoval kúzla, ktoré sa naučil - aspoň tie zaklínadlá. Prišlo mu to dôležité. [dirspeech]Ako sa tam ale dostaneme? Myslím že výťah nás tam nepustí, ale bolo tam núdzové schodisko.[/dirspeech] Prehodil ale zároveň začal uvažovať nad inou možnosťou. [dirspeech]Zároveň si myslím, teda nemôžem hovoriť s určitosťou ale mám pocit že práve tí najdôležitejší ľudia bývajú ubytovaní v prezidentských apartmánoch - ktoré sú väčšinou na úplnom vrchole. Ale neviem či je dobré ísť rovno tam. Asi máš pravdu a mali by sme ísť do podzemia.[/dirspeech] V tom momente sa postavil, batoh si chcel nechať v izbe, ale keď si uvedomil že idú na násilnú misiu tak sa mu možno hodia aj veci ktoré tam má. Tiež si bol celkom istý že sa už do tejto miestnosti asi nevrátia. [dirspeech]Tak poďme, keby sa nás niekto niečo pýtal ideme dole do baru. Snáď na tom schodisku nikoho nestretneme. Keby hej, tak môžeme vyvolať požiar a to by mohlo odpútať pozornosť od nás. [/dirspeech] Pritom sa už pomaly chystal ísť von z miestnosti keď sa zrazu zastavil a otočil sa naspať. Pozrel sa na minibar, ktorý bol na hoteli a rýchle k nemu prišiel. Vytiahol tam malú fľaštičku náhodného tmavého alkoholu a vypil ju na ex. Po zimomriavkach a pocitu ľahkého zvracania sa otriasol a ukázal Kaynovi nech si dá tiež. Možno až teraz si uvedomoval čo to vlastne robí. Potom sa už vydal von z miestnosti smerom ku schodom.

[sparkname]Kayn[/sparkname]

Kayn se lehce pousmál na malou flaštičku, kterou mu Michael podal a na jeden ráz ji vypil. [thinking]Trošku jako za starých časů,[/thinking] pomyslel si a pousmál se, to už však společně s Michaelem mířil směrem ven z místnosti. [dirspeech]Podpálit ty dveře by asi ideální nebylo, ale myslím si, že by se mi mělo povést ty dveře otevřít bez větších obtíží, alespoň pokud to nebudou nějaké trezorové dveře,[/dirspeech] poznamenal Kayn a pousmál se, [dirspeech]neměl jsem ještě možnost vyzkoušet plný rozsah svých schopností. Zatím jsem je vždycky zkoušel jen tak na půl žerdi, takže sám nevím, co od tohoto očekávat. Ale tyhle opice budou stejně mít maximálně tak zbraně a kulky mi nedělají problém. Myslím, že bych teoreticky dokázal i nějaký množství obrátit proti nim, ale je to mnohem těžší jak jen udělat 'bariéru', která je zastaví,[/dirspeech] dokončil větu, to už však otevírali dveře směrem na schodiště. [dirspeech]Jestli se chceme dozvědět něco víc o tom, s čím si vlastně zahráváme, bude pro nás asi nejlepší se jim dostat do vnitřností, a ty jsou vždycky dole. Hlava bude nahoře, ale nejsem si úplně jistej, jestli na to máme,[/dirspeech] dodal ještě, zatímco pokračoval po schodech směrem dolu. Neměl zatím tak nějak pořádně čas se úplně zotavit z používání svých schopností, ale cítil, že s každým jejich použitím to měl více pod kontrolou, navíc stránka z té knihy mu dost pomohla. Konečně se dostali až před dveře, které vedli do podzemí. [dirspeech]Předtím se ti povedlo mne nějak opticky zamaskovat, jestli tomu mám říkat neviditelnost? Můžu ty dveře otevřít, ale jestli se na nás pak vrhne stádo borců s kvérama, moc toho asi neudělá ani jeden z nás. Bylo by dobrý, kdybys nás zamaskoval,[/dirspeech] dodal Kayn. Poté natáhl ruku směrem k zámku a začal telekineticky otevírat zamčené dveře.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Všechno je jen věda, kluku,[/dirspeech] řekl muž, který přišel do místnosti a pousmál se. [dirspeech]Nejsem sice plešatý a na vozíčku, ale jinak jsi se celkem trefil, alespoň částečně tedy,[/dirspeech] začal muž, [dirspeech]myslím si, že až pochopíš, oč tu jde, tak mustang bude tvoje nejmenší starost, hlavně jeho barva.[/dirspeech] dodal uštěpačně v návaznosti na Annyho poznámce o telepatii. Poté však jeho pohled zvážněl, v místnosti se najednou ztmavila skla a skrze celou místnost se objevila holografická projekce. [dirspeech]Ačkoli nejsi x-men, dalo by se říct, že jsi byl ze všech odhadů pravděpodobně nejblíž. Malé procento populace nese genetickou stavbu odlišnou od normálních lidí. Tato DNA se specifikuje trojšroubovicí, přičemž nese mnohem bohatší a širší množství genomu, mezi které spadá i variace unikátních evolučních prvků,[/dirspeech] začal muž zatímco se projekce stále měnila z jednoho obrázku na druhý podle toho, o čem právě mluvil, [dirspeech]normálně lidé mají nepatrné procento téhle DNA v sobě jakožto pozůstatek z jejich předků, existují však jedinci, kteří mají až několik procent této DNA, které je činí... speciálními oproti ostatním.[/dirspeech] dokončil větu o původu Annyho schopnostech, načež se najednou projekce opět přepnula.
[dirspeech]Pozůstatek DNA, o kterém mluvím pochází z neuvěřitelně jak evolučně, tak technologicky vyvinuté rasy. Naši vědci jim říkají homo sapiens divinus. Tito předchůdci kráčeli po Zemi v dobách, kdy se ještě formovala a lidi tak, jak je známe dnes jsou v podstatě jen jedním z mnoha jejich výtvorů. Uměle vyvolaný a urychlený proces evoluce, kterým vytvořili lidstvo měl sloužit jako nástroj pro stvoření ultimátní pracovní síly pro jejich rozsáhlé výzkumy. V průběhu jejich stvoření jim vložili do mozku speciální neurotransmitter, který byl biologického původu, ale dokázal reagovat na jejich technologii, tak si lidi podmanili.[/dirspeech] dodal, načež v místnosti celou dobu blikaly projekce. [dirspeech]Dobrých 90% dnešního lidstva jsou potomky právě těch, kteří byli vytvořeni jen jako surová pracovní síla. Na druhou stranu, existují jedinci, kteří jsou hybridy mezi Isu, jak jsme rasu nazvali, a lidmi. Ti jsou imunní vůči hypnotickým schopnostem jejich technologie a navíc je jejich unikátní genetická podobnost s jejich stvořiteli obdařila některými schopnostmi jejich tvůrců.[/dirspeech] dokončil muž, čímž narážel například na regenerační schopnosti Annyho. [dirspeech]Nicméně, ačkoli Isu nakonec byli v konfliktu poraženi, jejich následovníci existují dodnes, a jejich ultimátním cílem je dovést vládu Isu zpět na tento svět. To, co začalo jako malá sekta se v průběhu generací vybudovalo v jednu z nejmocnějších organizací, která dokáže konkurovat dokonce i nám, Rex Deus, dědicům těch, kteří před lety porazili vládu Isu.[/dirspeech] dokončil svůj monolog a očekával reakci Annyho.


[sparkname]Mezitím
V hotelu...[/sparkname]

Dveře se pomalu otevřeli a před nimi se zjevila dlouhá chodba, nevypadala zrovna moc honosně, ale za to šlo vidět, že už se tu něco stalo. Staré díry ve stěnách pravděpodobně od přestřelek a pofidérní již dávno zašlé fleky na betonové zemi mluvily sami za sebe. Od požárního schodiště vedla chodba pouze doprava, zatímco pokud by jste šli doleva, narazili by jste na výtah. Na konci, který sousedil s výtahem jste mohli vidět dveře, byly zavřené ale nevěděli jste, jestli jsou zamčené. Kromě toho podél chodby bylo ještě malé okénko, pravděpodobně jakási 'recepce', která kontrolovala kohokoli, kdo by chtěl vejít. Jinak však nebyla chodba jakkoli chráněná. Ze své aktuální pozice jste nemohli vidět přímo do okénka, takže jste nevěděli, jestli se tam někdo nachází.

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Michael zastal. [dirspeech]Invisique[/dirspeech] Zašeptal v tom momente boli obidvaja neviditeľní. [thinking]Možno som mu mal povedať že viem ľudí aj uspávať.[/thinking] Premýšľal, pretože keď počul jeho plány s odvracaním nábojov uvedomil si že Kayn s ľudskou smrťou asi nemá až taký problém ako Michael. Nechcel do toho však moc zasahovať, pozrel sa na Kayna. [dirspeech]Vyber cestu.[/dirspeech] Povedal to dosť potichu. Vďaka ľahkému alkoholovému oparu v jeho mozgu mu to už všetko neprišlo až tak hrozné a jeho strach o život už nebol tak hrozný. Jeho samého však zaujímalo čo sa tu dialo - vypadalo to tam dosť použito, ale vďaka dieram na stenách a rôznym fľakom na zemi nejak tušil že sú na správnej ceste. Zároveň tam bolo okienko, asi s recepciou - to znamenalo že niečo asi stráži. V tejto chvíli sa Michael rozhodol činiť a pod rúžkom neviditeľnosti prišiel k okienku. Kde uvidel jedného chlapa, ten bol celkom mimo vypadalo to ako by sa hral na mobile. Michael sa k nemu čo najbližšie naklonil cez okienko a snažil sa nevydať žiadny zvuk. Potom len veľmi potichu začal veršovať hex. [dirspeech]Ves Matos Somnus[/dirspeech] V tom momente muž zachrápal. Páčilo sa mu to, toto kúzlo chcel vyskúšať a keď videl že to funguje mal radosť. [dirspeech]Ale máme voľnú cestu, aspoň zatiaľ. [/dirspeech] Stále hovoril potichu a čakal na Kayna kým naznačí ktorou cestou sa vydajú.

[sparkname]Lucius Le Doux[/sparkname]

Zatím co většina lidí v tuto chvíli jsou již na nohou a dělají něco užitečného, tak má náplň práce se nachází v mnohem zajímavějším světě, než ve kterém žiji. Všude kam se podívám se nachází králové, královny, dračice, trpaslice, elfky či magie, že by se za to nemusel stydět Tolkien. Tolik nevyzpytatelných momentu s trochou krve, že by se zarazil i George Martin. Tolik dramatu v jednou příběhu, že by Hitchcock měl radost a takové zakončení s královnou elfu že by Robertovi Rosenbergovi hrůzou vstali vlasy na hlavě. Škoda tohohle příběhu, který přerušil známý nepříjemný zvuk. Instinktivně hrábnu rukou po budíku, který si mě dovolil vzbudit v půl jedenácté. Pokaždé ještě takovou dobrou půl hodinku trvá než se rozkoukám a vstanu z postele. Provedu ranní hygienu, kterou z dobrého důvodu velmi odbývám. V koupelně si prvně opláchnu obličej, vyčistím si zuby, ale koupel vynechám. Následně pomalým krokem dojdu do kuchyně, kde jako každý dene zjistím že snídani jsem včera v noci vyšmejdil a sežral. Tohle byl takový můj scénář, běžného dne v New Yorku. Otázka snídaně a večere byla povětšinou vyřešená rychlým jídlem u mého bytu. Zamknu dveře na dva západy a rychlým krokem sešlapávám schody dolů. Ocitnu se na New Yorské ulici kde se nachází mnoho obchodu s jídlem, ale osobně preferuji jen pár. [thinking]Dám si dneska pálivý thajský som tam, japonskou miso polívku, ruské pelmeně nebo pořádnou dávku špaget v kvalitě Al dente.[/thinking] Mé rozhodování ulehčila veliká cedule, která oznamovala 30% slevu na těstovinové jídlo v italském pouličním obchodě. [dirspeech]Špagety aglio olio[/dirspeech] vykřiknu na prodavače. V hlase šel slyšet hlad a natěšenost na tento božský pokrm. [dirspeech]a pronto (pospěš)[/dirspeech]. Bylo to jediné slovo, které obsahovala má italská slovní zásoba. Zatím netrpělivě přešlapuji, a nevnímám svět kolem sebe. Jediná otázka, která mě momentálně zajímá zní: kdy mi konečně donese to jídlo.

[sparkname]Kayn[/sparkname]

Udiveně koukal na Michaela. Jeho všeschopnosti mu stále více a více přicházely jako úžasná věc. Znal ho teprve chvíli, ale už věděl, že dokáže najít lidi, léčit, tvořit iluze či dokonce udělat oheň. Žasl nad arzenálem toho, co Michael dokázal s pouze několika málo slovy. Když viděl, že chlapík usnul byl rád, že alespoň nemusí plýtvat energií k tomu ho zabíjet. Přistoupil ke dveřím a lehce se je pokusil otevřít. K jeho překvapení šlo pohnout klikou natolik, aby se daly otevřít, ještě předtím se však chtěl ujistit, že nikdo nebude překvapeně zírat na to, že se samo od sebe z ničeho nic otevřelo, a tak se nahnul a skrze klíčovou dírku pohlédl s těžkostmi do místnosti za dveřmi. Poté se podíval zpět na Michaela a vylíčil mu, co viděl. [dirspeech]Nevím moc, jak otevřít ty dveře aniž by si lidi v místnosti za nimi toho nevšimli. Chci tím říct, my jsme možná zvyklí na kouzla a tyhle věci, ale pochybuju že mafiáni věřej na duchy,[/dirspeech] poznamenal s lehce ironickým tónem, načež se mu na tváři zjevil výraz jemného znepokojení, přišlo mu, že už došli až příliš daleko na to, aby se teď otočili zpět.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Chlapec s tmavými vlasy se posadil do jeho oblíbené italské restaurace a už očekával své jídlo. Jestli něco na New Yorku bylo kouzelné, byla to směsice všech možných kultur, která s sebou nesla samozřejmě i úžasné jídlo, a všechno to bylo jako na podnose v jednom jediném městě. Netrvalo to příliš dlouho a na jeho stůl přistál talíř s jeho vytouženými špagetami. Číšník se lehce pousmál a ještě se ho optal, jestli by si přál něco k pití a následně (po jeho odpovědi) odešel. Jak se tak projídal svým jídlem, přemýšlel nad vším kolem, nad jeho životem v New Yorku a nad tím, co vlastně od světa očekává. Bylo to zvláštní vést takové filozofické vnitřní debaty zrovna když do sebe soukal špagety, ale i přes to se později přistihl, jak je velice hluboce zamyšlen. Najednou uviděl, jak se začíná ze špaget lehce kouřit, to vytrhlo z jeho vnitřního světa a společně s tím z ničeho nic kouř zmizel. Poslední dobou se mu to stávalo nějak často. Koupel, když už se do ní konečně donutil, mu přišla mnohem teplejší než jakou ji chtěl, led mu ve sklenici vydržel až přespříliš krátkou dobu a mohl by pokračovat až do večera. Poslední dobou se kolem něj jednoduše začaly dít velice divné věci, a tohle mu moc na jistotě nepřidalo, nepřemýšlel nad tím však nějak hlouběji, všechno mu to přišlo jen jako sada hloupých náhod, které mu akorát komplikují život. Pustil se opět do svých špaget a užíval si krásného dne.


[sparkname]Mezitím
V podzemí hotelu...[/sparkname]

Kayn nakoukl skrze klíčovou dírku do místnosti nacházejícími se za dveřmi. Mohl vidět celkem velkou čtvercovou místnost, vypadalo to jako divná kombinace kanceláří a doupěte nějakého teenagera, nakolik tam bylo na levé straně několik stolů, na kterých ležely celé haldy papírů zatímco na druhé straně byla obrovská televize, před níž byl obrovský gauč, na kterém se akorát válelo hned několik mafiánů. Mezi těmito dvěma věcmi stál stůl, na kterém bylo solidní množství asijského jídla v různém stavu rozkladu, prostě takové typické mafiánské doupě. Co však mohlo chlapce zaujmout byly dveře vedoucí do pravděpodobně nějaké kanceláře či něčeho podobného. Ani jeden z nich sice pořádně netušil, oč se jedná, ale dvojice goril, jež stála před dveřmi značila, že tam bude asi něco důležitého. Kancelář byla celá prosklená, ale žaluzie činily jakoukoli snahu o pohled přímo dovnitř relativně zbytečnou, alespoň z takové velké vzdálenosti, ve které se aktuálně chlapci nacházeli.


[note]dohromady včetně goril u dveří se v místnosti nachází 6 mafiánů. každý z nich má u sebe dvě zbraně, jednu pistoli v kalhotách a jeden samopal v rukách.[/note]

[sparkname]Cassiopea Monroe[/sparkname]

Bip. Bip, Bip. Bip. Bip, Bip. Cass líně zabručela a otočila se k telefonu, který měla vedle polštáře. 5:55. Zafňukala a dala si velmi záležet na tom, aby vstala co nejpomaleji. Ještě si nezapomněla na truc pořádně zívnout. Včera přišla domů celkem pozdě, protože ještě vedla individuální trénink pro soutěž. Nazula si svoje chlupaté papuče a došourala se do koupelny. Vlasy si dala do culíku a podívala se na sebe do zrcadla. Středa. [thinking]To zas bude den.[/thinking] Vidina středy znamenala nejdelší den v týdnu  a střed týdne, kdy na jejím konci jí čekali nepříjemné generálky v divadle na blížící se premiéru vystoupení, jehož choreografkou byla. Vyčistila si zuby a vrátila se zpět do ložnice. Z množství legín, kterými disponovala si vybrala neonově zelené, na sebe hodila stejné barvy i tílko. Poté se jen obula, na ruku hodila držák na ipod, do uší sluchátka a už aby byla venku. Před domem, ve kterém si pronajímala hezký podkrovní byt, se protáhla a vyběhla do ulic ranního New Yorku. Každodenní běh neměla ráda, ale bylo to nedílnou součástí rozcvičky. Za tři čtvrtě hodiny se vrátila domů. Udělala si rychlou sprchu, vytvořila ze sebe elegantní dámu s tím, že snídani si dá po cestě. Vyšla z domu a měla to akorát na první schůzku s investorem. Neměla tyhle úřadující věci ráda, tohle má dělat její zástupkyně, ale dnes musela se synem na prohlídku, tak se o to musí Cass postarat sama. U vchodu do firmy, která vyráběla taneční kostýmy a prodávala taneční boty, se nahlásila u recepce.
[dirspeech]Pan Dorian přijde za chvíli, prosím pojďte se mnou, počkáte na něj v zasedací místnosti.[/dirspeech] ochotně šla za milou sekretářkou, která ji i nabídla čaj, kterým rozhodně nepohrdla. Kávu Cass nepije z důvodu, že na ní působí opačně.
Po chvíli se dočkala svého cíle a slušně se postavila, když jednatel přišel.
[dirspeech]Dobrý den, slečno Moonroevá, velice rád poznávám hvězdu Vaší velikosti.[/dirspeech] podal jí ruku a následně ji políbil na hřbet. Poté ji pokynul, aby se posadila. Cass trochu polichocena jeho přijetím si nadšeně sedla. To nadšení z ní, ale hned opadlo, když pan Dorian pokračoval.
[dirspeech]Váš projekt je velmi zajímavý, ale obávám se, že pro naši firmu nevýhodný. Jsem poctěn, že jste se obrátila na nás, nicméně, a promiňte mi to vyjádření, jste velmi mladá a tolik zkušeností v tomto světě zase nemáte. Projekt rádi podpoříme, až uvidíme nějaké výsledky. Vím, Vaše pověst Vás předchází, ale to jste Vy, co ty děti, které u Vás tančí? Jsou ze sociálně znevýhodněných rodin, obdivuji Vaši kuráž. Jediné, co pro Vás v tuto chvíli mohu udělat je, že obléknu Váš mistrovský tým, protože ten mě opravdu láká.[/dirspeech]usmál se. Cass by mu za tohle gesto nejraději napálila pěstí, ale ovládla se a vykouzlila líbezný úsměv.
[dirspeech]Děkuji, pane Doriane, ale mistrovský tým již sponzora má. Ale budu o Vašem návrhu přemýšlet. Ještě jednou děkuji za Váš čas.[/dirspeech] postavila se a tím donutila postavit i jeho. Podala mu ruku a s "Na shledanou" a grácií odcházela z firmy pryč. Vytočená. Cestou do studia si musela koupit bubble tea, aby se uklidnila. Věděla úplně zcela jasně, co bude následujících několik hodin dělat. Musí to ze sebe ten vztek dostat. Tělocvična to jistila.
Na oběd nijak neměla náladu, a pak už začínaly odpolední kurzy. Naprosto vyčerpaná se až někdy v 19 hodin svalila na gauč své kanceláře a dala si nohy nahoru. Dívala se do stropu. Další investor, který ty děti nepodpoří. Co má ještě udělat, aby získala peníze? Od tatínka nechtěla, co asi teď dělá? Přemýšlela, chtě nechtě po náročném dni pomalu usínala.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Pro dívku to byl náročný den a než se stihla nadát, její oči se již pomalu zavírali a ona mizela do světa snů. Probudila se orosená studeným potem, zas měla zlý sen, ale když se snažila si ho nějak vybavit, nešlo to, věděla jen, že ať je to cokoli, nic hezkého to nebylo, a trápilo jí to už pár posledních dní v kuse. Nepřikláněla tomu příliš velkou pozornost, nakolik to považovala pouze za vedlejší efekt toho, že jednoduše byla pod velkým tlakem a měla hodně starostí, intenzita těch snů se však s každým dnem tak nějak stupňovala a ona začínala pociťovat určité efekty jakým byla například i únava i přes to, že dlouho spala. Promnula si oči a vešla do koupelny, lehce si opláchla obličej a když zvedla hlavu zpět, na chvíli se zarazila a pozorovala svůj odraz v zrcadle, jež bylo naproti ní. Koukala se svému druhému já přímo do očí a na chvíli ji přišlo, jako kdyby ten pohled ani nebyl jí, jako kdyby jí zíral do duše. Zavrtěla lehce hlavou a vrátila se zpět do svého pokoje, skočila na postel s tím, že se pokusí trošku víc vyspat když v tom si všimla, že display na jejím mobilu se rozsvítil, měla tam zprávu. Chtěla ji přejít, když ale očima přešla nevědomky několik prvních slov, její nezájem se vytratil. Zpráva pocházela z neznámého číslo, a stálo v ní, že by se nějaký anonymní sponzor rád podílel na jejím projektu, ale že vyžaduje osobní schůzku předtím, než se do toho vloží. Byl tam čas a adresa, kam má dorazit, ale žádné další info. Nyní se musela rozhodnout, jestli se šance chopí či ji nechá jít.