New York

[sparkofficloc][loc first="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny110.png" second="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny210.png" third="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny310.jpg"]
Centrální město Ameriky a hlavní město státu New York v USA. Tato betonová džungle, též známá jako „město, které nikdy nespí“, je jedno z nejslavnějších amerických měst, které do svého centra každoročně přiláká nespočet turistů z celého světa. Veškeré dění v Severní Americe se točí hlavně v oblasti kolem New Yorku a přilehlého okolí, kvůli čemuž zde také naleznete sídla všech významných organizací a nejen jich. New York, podobně jako Praha, má velice teplá léta a v zimě zde můžete nalézt i sníh. Budovy v New Yorku mají typickou architekturu, i když zde naleznete i velice významné architektonické kousky. Ačkoli se jedná o betonovou džungli, v samém srdci New Yorku můžete nalézt jeden z největších městských parků, který je zelenou dominantou města.

New York je centrálním městem, nachází se zde hlavní sídla Rex Deus a Illuminati pro celou Ameriku. V New Yorku lze používat městské hashtagy založené na vaší aktuální poloze v nějaké specifické části či oblasti v New Yorku. Veškeré městské hashtagy naleznete vypsané, společně s popiskem daných lokalit, níže.[/sparkofficloc][sparkofficloc][/sparkofficloc]

[sparkname]Kayn[/sparkname]

[dirspeech]Za chvíli tam vykoukáš díru,[/dirspeech] poznamenala sarkasticky Liz zatímco vyndavala čínské jídlo z plastové tašky. Kayn, koukajíc skrze okno na začínající déšť, odvrátil svůj pohled a jeho oči spadly směrem k papírovým krabičkám s jídlem. [dirspeech]Dneska je to přesně 5 let,[/dirspeech] zamumlal zvedajíc se ze svého místa u okna, pohled Liz na chvíli zvážněl, na minutu se jejich pohledy setkaly, Kayn ale hned uhnul, neměl rád, když ho Liz viděla se skleněnýma očima. [dirspeech]Ale notak chlapáku, viděla jsem tě už v horších stavech jak tohle. Měl by ses najíst, a nemyslet na to tolik, nebudu tu s tebou na furt,[/dirspeech] odpověděla zatímco k němu přisedla na gauč a podala mu jednu z papírových misek. [dirspeech]Není to tím... ani sám vlastně nevím. Cítím se posledních pár dní zvláštně, vůbec nespím dobře a nemám náladu na nic, a navíc mi přijde, že věci nikdy nejsou tam, kam jsem je položil. Začínám už z toho bláznit. Nemám páru co budu dělat až odjedeš do Evropy, asi se zblázním,[/dirspeech] vyhrkl ze sebe zatímco se ládoval nudlemi, Liz se pouze pousmála; položila svou misku s nudlemi a upřeně se na něj podívala. Nemusela nic říkat, její pohled byl jako tisíce slov. Lehce ho objala a chytila ho za ramena a jemně s ním zatřásla. [dirspeech]Od toho máme FaceTime zlato, vždycky tu budu pro tebe, a navíc... můžeš se kdykoli stavit. Praha je krásný město, určitě by se ti tam líbilo. Navíc tě neopouštím na furt, tak klídek,[/dirspeech] odpověděl v klidu Liz a začala zase jíst. Atmosféra mezi nimi byla něco nepopsatelného, nemuseli nic říkat, protože i když bylo ticho, které vyplňovaly pouze srkavé zvuky jakožto výsledek o jejich pokus sníst svou večeři, oba se cítili příjemně.
[dirspeech]To se mi zdá, anebo ten déšť přestává, to bysme měli zapít![/dirspeech] řekla nadšeně Liz a vyskočila z gauče směrem do kuchyně, Kaynův pohled mluvil za vše, i přes to si však nedokázal odpustit lehkou poznámku. [dirspeech]Zlatíčko,[/dirspeech] začal Kayn, [dirspeech]naposledy jsi zapíjela první jarní déšť asi před půl hodinou.[/dirspeech] [dirspeech]Když jsem tě poznala, tak jsi zapíjel i to, že jsi moc dlouho nic nezapíjel,[/dirspeech] odpověděla Liz zatímco mu podávala skleničku s drinkem do ruky.
Jejich smích se rozlehl celým pokojem, tohle Kayn na Liz miloval, a věděl, že mu to bude nejvíc chybět. Ani nestačil cokoli říct a už zapínala Netflix. [dirspeech]Riverdale má novej díl,[/dirspeech] řekla radostně, načež mohla vidět Kaynův znechucený pohled, [dirspeech]nech toho, nebudu se už koukat na celou sérii Ricka a Mortyho,[/dirspeech] dokončila zatímco se na velké obrazovce před nimi objevil nápis "Judgment Night".
[sparkmusic]q76bMs-NwRk[/sparkmusic]

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Místností se rozléhal smích, nic netušící dvojice přátel klidně koukala na televizi a přitom popíjela drinky. Dno sklenice, na které Kayn koukal znamenalo pouze jedno, musel se zvednout a jít do koupelny. Jeho kamarádka si toho dost možná ani nevšimla, byla až moc zakoukaná do seriálu, který běžel na televizi před ní. Najednou zazvonil zvonek, chlapec tomu nepřikládal moc velkou důležitost, nakolik věřil, že se v takovou hodinu může jednat jen o legraci.
Akorát si myl ruce, když uslyšel výkřik, musela to být Liz. Vyběhl z koupelny ještě s mokrýma rukama a jeho oči se vytřeštily. [dirspeech]Mistr Gambino posílá pozdrav a ptá se, kdy dostane zpátky svoje peníze,[/dirspeech] řekl jeden z dvojice mužů, který držel Liz v kravatě s pistolí u jejího spánku. V tu chvíli chlapec nechápal, jeho kamarádka však vypadala, že tomu rozumí. [dirspeech]Dala jsem vám všechno, co mám, splatím svůj dluh, slibuju,[/dirspeech] řekla Liz. Její kamarád tam jen stál jako opařený, nevěděl co dělat, a i kdyby věděl, jeho tělo jako kdyby se odmítalo pohnout. Nechápal to, věděl o Liz všechno, úplně všechno, ale nyní neměl vůbec tušení o čem je řeč, vůbec nevěděl o tom, že dluží nějaké peníze jedné z těch nejvlivnějších mafiánských rodin v celém státě New York. [dirspeech]To byla jenom záloha holčičko,[/dirspeech] řekl muž držící Liz a násilně ji hodil na zem a zamířil zbraní na její koleno. [dirspeech]Asi je potřeba ti trošku připomenout tvoje závazky, zaslechli jsme se, že chceš utéct ze států,[/dirspeech] řekl muž, než však stihl vystřelit, vrhl se do toho Kayn: [dirspeech]Tak dobře dobře klid, klid. Něco tady mám, je to v trezoru v ložnici, dám vám všechno, jen prosím klid.[/dirspeech]
Liz se podívala na chlapce, věděla totiž, že nemá pomalu ani na nájem, natož že by měl trezor, a bála se toho, co by mohl plánovat. Neřekla však nic. Druhý z dvojice namířil zbraní na Kayna a potom hlavní ukázal směrem na jediné dveře v místnosti, které museli vést do ložnice. [dirspeech]Veď mě,[/dirspeech] procedil skrze zuby chladným hlasem a začal pomalým krokem kráčet za Kaynem.

[sparkname]Kayn[/sparkname]

Kayn vůbec nechápal, co se právě stalo. Všechno proběhlo tak rychle, přišlo mu to jako mžik oka. V jeho hlavě bylo na tisíce myšlenek a pocitů, jedno ale věděl jistě, musel pomoct Liz, a to za každou cenu. Neměl moc času všechno promýšlet a věci se vydaly přesně tím směrem, který se Kaynovi nelíbil, takže musel jednat rychle.
Když kráčel směrem do své ložnice, všiml si letmo pohledu, jež mu Liz věnovala, on sám nevěděl, co dělá. Tihle chlapi byli mafiáni, a měli zbraně, a on byl rád, když vyhrál pouliční bitku jen s monoklem. Pomalu kráčel směrem do ložnice a přitom v hlavě projížděl milion potencionálních scénářů přičemž se snažil najít ten, ze kterého jak on, tak i Liz vyjdou živí. Vešli do pokoje, Kaynův pohled hned sjel celou místnost, nikdy si neuvědomil, že i přes všechen čas, který zde tráví vlastně pořádně neví, kde co je. V jeho mysli se zrodil plán, riskantní, ale byl to plán. Podíval se obývací stěnu naproti posteli a začal se shýbat směrem k dolním dvířkům poličky. [dirspeech]Prrr, udělám to sám playboyi,[/dirspeech] ozvalo se zpoza něj, načež se Kayn ve své hlavě lehce zaradoval, jeho plán zatím fungoval. Slyšel, jak muž v druhé místnosti křičí na Liz a vyhrožuje ji, je tedy dostatečně zaměstnán. Postavil se, zatímco se muž se zbraní opatrně sehnul směrem ke dvířkům. Tahle obývací stěna byla stará, vůbec by se nedivil, kdyby zažila New York ještě za dob prohibice, a Kayn věděl, že dvířka na spodku se nesmějí otvírat, protože se v průběhu chátrání stěny staly důležitým nosným bodem celé konstrukce. Stále s rukama nad hlavou pozoroval muže před sebou a posledním pohledem se ujistil, že je skrze otevřené dveře dokonale vidět jeho pozice i z druhé místnosti.
[thinking]Jestli všechno půjde tak, jak má, tak to na něj snad spadne a bude to vypadat jako nehoda, takže nedostanu kulku do hlavy,[/thinking] problesklo mu hlavou zatímco pozoroval muže, jak se snažil otevřít neochotná dvířka. Nápor celé obývací stěny nad nimi je celkem silně zapříčil a byla potřeba relativně velká síla k tomu, aby se dala otevřít.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Muž se pomalu vydal směrem za Kaynem. Nevěděl,  co od něj může čekat, takže z něj nespustil pohled, a když viděl, jak se naklání k podezřelé skříňce na spodku obývací stěny, nabyl určitého podezření. [dirspeech]Prr, udělám to sám playboyi,[/dirspeech] řekl a ukázal hlavní směrem ke dveřím, přičemž si sám klekl ke stěně. Ještě naposled pohledem zkontroloval chlapce za sebou, mrkl na svého kamaráda vzadu, aby na něj dával pozor a začal otevírat dvířka, nebylo to však tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo. [thinking]Kurva to jde ztěžka,[/thinking] zanadával si muž v hlavě a zatlačil o trošku silněji až konečně, dvířka povolila, zpětný ráz však mužem lehce trhl směrem dozadu. Co však nečekal byla zrádná stabilita celé obývací stěny, a tak společně s trhnutím dvířky, která očividně tvořila podstatnou oporu celé stěny, stěna začala v mžiku oka kolabovat. Než stihl muž jakkoli reagovat, prakticky celá stěna, včetně masivní televize, takové té staré, která ještě nebyla placatá, na něj spadl a přišpendlila ho na zemi. [dirspeech]Kurva doprdele![/dirspeech] vykřikl z posledního dechu a snažil se ze sebe dostat televizi. Než se stihl nadát, jeho spolupachatel přiběhl do místnosti i s dívkou, tu pohodil na zem do rohu a začal křičet: [dirspeech]Co to doprdele je? Chceš náš nasrat? Nemáme náladu na žádný hry mladej![/dirspeech]
V jeho obličeji šel vidět neuvěřitelný vztek. [dirspeech]Tak co čumíš ty idiote, pomoz mu. Myslíš si, že jsem tak blbej, abych si tě nechal za zádama?[/dirspeech] procedil mezi zuby muž a hlavní namířil směrem na Kayna, který poddajně poodešel směrem k zavalenému muži a začal mu pomáhat, masivní televize na něj však byla příliš těžká, a hlavně při množství stresu, který jeho tělem aktuálně cloumal o sto šest. Muž pod televizí navíc neprojevoval moc velkou pomoc, a tak byla celá práce jen na Kaynovi, který to očividně nezvládal. [dirspeech]Nemáme na to celej den kurva, asi potřebuješ trošku popohnat mladej,[/dirspeech] řekl muž v pozadí a namířil zbraň směrem na koleno Liz. [dirspeech]Koukej to zvednout nebo tady kámoška neodejde po vlastních už nikam,[/dirspeech] řekl agresivně, Kayn se snažil, jeho tělo ho však zrazovalo, [dirspeech]tak doprdele dělej ty čuráku neschopnej! Dělej![/dirspeech] křičel. Kayna polil studený pot, najednou mu začalo pískat v uších, jako kdyby všechno slyšel jen z dálky, křik muže najednou ustal. Z ničeho nic se ozval výstřel následovaný ženským výkřikem, střelil Liz do kolena.
Najednou ucítil Kayn neuvěřitelný hněv a agresi, která začala prostupovat jeho tělem. Televize se začala smršťovat jako kdyby na ní ze všech stran tlačila neviditelná síla, společně s Kaynovo výkřikem proletěla sádrokartonovou zdí oddělující ložnici od obývacího pokoje a zastavila se až o cihlovou stěnu dál. Dvojice mužů jako kdyby zamrzla, jejich těla je odmítla poslouchat.

[note]telekineze je schopnost hluboce svázaná s emocemi uživatele a může se vymknout kontrole v případě, že je uživatel pod příliš velkým stresem.[/note]

[sparkname]Kayn[/sparkname]

[thinking]Píchněte jim to oběma,[/thinking] ozvalo se v Kayno hlavě, slova, která mu změnila před lety život rezonovala v jeho mysli, cítil pocit úzkosti a bezmoci, úplně přesně jako tehdy. Cítil ten neuvěřitelný hněv jako tehdy. Najednou jeho tělem začala procházet obrovská energie, jako kdyby každá buňka v jeho těle měla explodovat, a pak se to stalo. Sám to nechápal, jediné, co vnímal byly pohledy mužů, byl v nich strach, obrovský strach. Chtěli střílet, jejich těla je ale neposlouchala, neviditelná síla jako kdyby je držela ze všech stran. [dirspeech]Kayne![/dirspeech] ozvalo se zpoza něj, jen na moment se vrátil zpět do normálního světa, ten hlas, její hlas. Dvojice mužů neváhala a v momentě, kdy je jejich těla začala opět poslouchat se místností ozývaly už pouze zvuky nepřetržité střelby. Ani jedna z kulek však nezasáhla svůj cíl, místo toho jako kdyby je zastavila neviditelná bariéra. Ještě několik sekund levitovaly ve vzduchu než dopadly na zem jako bezcenný kus kovu, kterým byly. [dirspeech]Už nám nikdo neublíží,[/dirspeech] řekl temným hlasem zatímco se pomalu otočil směrem k Liz, její tělo strnulo; už dlouho neviděla ten pohled, byl plný nenávisti a zloby, ale taky bolesti a utrpení. Byl kombinací strachu a hněvu, dvou nejsmrtelnějších emocí.
Teprve až zvuky po vzduchu lapající dvojice mužů ji probraly ze snového stavu, nevěděla, co se děje, a ostrá bolest procházející její nohou ji nepomáhala. [dirspeech]Kayne! Dost! Prosím,[/dirspeech] řekla z posledních sil, v momentě mohli zase dýchat, jejich těla se ale nemohla hýbat. Najednou jako kdyby sevření zmizelo, neváhali ani sekundu a rozutekli se směrem ke dveřím. Objala ho, z posledních sil k němu skočila a objala ho. Naposledy se mu zadívala do očí předtím, než je protočil v sloup a omdlel ji v náručí.
[sparkmusic=Invincible]VgS2wY3H7fE[/sparkmusic]

[sparkname]Nathan Miles[/sparkname]

Pre niekoho len neznesiteľná zmes ohlušujúceho rachotu v kombinácii štartujúcich áut, mechanických zariadení a náradia, ale pre vyčerpaného mladého muža ďalší bežný deň. Prízemie sa začínalo postupne prebúdzať k životu a Nathan ležiac na posteli sa natiahol po mobil. Paradoxne sa nejednalo o hluk, bolo to notifikačné upozornenie, ktoré ho vytrhlo zo spánku. Vyskočil z postele, obliekol si rifle so starou ošumelou košeľou a v rýchlosti zbehol po schodisku na prízemie garáže, kde sa v plnom prúde pracovalo. Okrem neho tu boli ďalší traja starší muži a ešte aj 57-ročný majiteľ autoservisu Bradley, ktorí vzhľadom k svojej dvojmetrovej a mohutnej postave naháňal väčšine ľudí strach hoci to bol dobrák od kosti. [dirspeech]Tu máš tie svoje súčiastky mladý[/dirspeech] pokývol na Nathana a vrátil sa k svojmu hrnčeku kávy. [dirspeech]Paráda, už som si myslel, že sa na to vykašľali[/dirspeech] poznamenal Nathan s letmým úsmevom na tvári a otvoril krabicu plnú rôzneho materiálu. Šlo o niekoľko posledných súčiastok pre motor jeho štvorkolesového miláčika, ktorý sa nachádzal v zadnej časti garáže a vyzeral, že sa čo chvíľa rozpadne. Chevrolet Impala z roku 73 zatiaľ nemala lak a väčšinu zadnej časti interiéru, ale väčšina práce na jeho aute bola už takmer hotová. [dirspeech]Ešte raz vďaka kapitán[/dirspeech] pokývol hlavou na Bradleyho bez očného kontaktu venovaného len krabici na stole s dodatkom a postupne sa presunul k svojmu autu, ktorým sa chcel už za niekoľko páru hodín odviesť práve na vytúženú technologickú konferenciu, ktorá sa mala konať v jednom z najvyšších mrakodrapov New Yorku. Za pozvánku vďačil užívateľovi z internetu Maddy1512, s ktorým sa zoznámili v anonymnom fóre venujúcemu sa nedávno uniknutým technickým návrhom najnovšieho prototypu motora 3.0L TWIN TURBO DOHC V-6, ktorý Nathan kritizoval. Tam sa dozvedel od toho samého užívateľa o súkromnej konferencii pre smotánku v predvečer oficiálneho otvorenia širokej verejnosti a hoci nevedel odkiaľ mal anonym tieto zdroje presvedčil ho o nich skutočne lukratívnym spôsobom... nejakým záhadným spôsobom ho dostal na zoznam VIP hostí, jeho... obyčajného chudobného chalana z centra Brooklynu, ktorý si nemohol dovoliť ani obed v reštaurácii.

O niekoľko hodín neskôr sa začínali z ulice pomaličky strácať svetlá a Nathan už finišoval práce na svojom aute, keď v tom sa vonku ozvala rana, ktorú nezaregistroval práve kvôli pustenej hudbe v slúchadlách. Zvyšok partie z práce, vrátane majiteľa pred malou chvíľkou odišiel, a tak tu bol teraz celkom sám. Dvere do garáže boli ešte stále odomknuté aj keď už bolo po pracovnej dobe.

[sparkname]Maddie[/sparkname]

Pohla som sa smerom k autodieľni, každý krok bol ťažší a ťažší. Cítila som, ako ma opúšťa sila, zahmlelo sa mi pred očami a spadla som na zem úplne vyčerpaná. Ani neviem, ako dlho som na tej zemi ležala, no keď som sa konečne prebrala, už sa nado mnou skláňala postaršia žena s blond vlasmi a prívetivým úsmevom na tvári a podávala mi fľašu vody k ústam. Keď prvé kvapky ovlažili moje ústa pomohla mi postaviť sa spať na nohy a opýtala sa ma [dirspeech]Dievčatko, čo sa vám stalo?[/dirspeech] Trochu zarazene som sa na ňu pozrela a ukázala na rozbitú motorku. [dirspeech]Potrebujem sa dostať do autodieľne.[/dirspeech] odpovedala som zúfalo a pri pohľade na môjho krásneho nového tátoša sa mi chcelo plakať. [thinking]Daj sa dokopy! Do kelu![/thinking] zanadávala som si v duchu a opäť vykročila k blikajúcemu červenému pútaču. Pani ma podoprela a kráčala so mnou. Dvere od garáže boli dokorán, vstúpili sme dnu. Zasiahlo ma prítmie ako blesk z jasného neba a chvíľu mi trvalo, kým si naň moje oči zvykli. Predsa som len zbadala akúsi postavu stojacu pri jednom z áut. Na prvý pohľad som sa doň zaľúbila, aj keď bol v pomerne zúboženom stave. Bola to Impala Chevrolet, vzácny kúsok. [thinking]Prečo mi nikdy nenapadlo kúpiť si ju?[/thinking] preblyslo mi hlavou. [thinking]Nezabúdaj na motorku![/thinking] pokarhala som sama seba a pozrela na tú osobu pri Impale. Bol to muž so širokými ramenami tmavými vlasmi a slúchadlami na ušiach otočený ku mne chrbtom oblečený v kockovanej košeli a zaprášených rifliach. [dirspeech]Dobrý deň.[/dirspeech] pozdravila som ho. Nič. Hrobové ticho sa nieslo miestnosťou. Pani sa na mňa ustarane pozrela, no nepovedala ani slovo. S úsmevom som jej poďakovala za pomoc a rozlúčila som sa s ňou. Vyzerala mierne ustarane, ale objala ma, zaželala veľa šťastia a pobrala sa von z garáže. Pristúpila som k tomu mužovi a strhla mu sluchátka z hlavy. Zarazene sa na mňa otočil. [dirspeech]Dobrý deň. Mohli by ste mi pomôcť?[/dirspeech] opýtala som sa dôrazne, no s úsmevom na tvári. [thinking]Nemôžem predsa pôsobiť nepríjemne, inak ma pošle kade ľahšie.[/thinking]

[sparkname]Nathan Miles[/sparkname]

Už opätovne sa Nathan dostal do stavu absolútneho sústredenia, kedy vnímal len prácu a nič iné okolo seba. Dokonca aj hudba hrajúca priamo v jeho ušiach bola upozadená jeho myšlienkam. Práve v momente v priam dokonalom načasovaní ukončenia práce na zrekonštruovanom motore auta bol jeho víťazoslávny úspech prerušený osobou, ktorá sa mu prikradla za chrbtom a strhla mu slúchadlá z uší. Nathan sa po prvotnom infarkte, ktorý na sebe nenechal poznať pomaly otočil k mladej žene zoči voči, a okamžite si ju premeral svojím pohľadom. Nestávalo sa mu často aby stratil reč, ale v tomto prípade to nešlo inak. Dievča malo približne jeho vek, ale prvé čoho si všimol boli jej charizmatické oči, od ktorých sa šlo odrtrhnúť len veľmi ťažko. Do reality sa však vrátil rovnako rýchlo ako z nej bol vytrhnutý. [thinking]Čo sa jej asi tak stalo?[/thinking] pomyslel a nemohol si nevšimnúť hneď niekoľko vecí [thinking]ošúchané kolená, škrabance na rukách, špinavé oblečenie, natrhnuté tričko a vo vlasoch má kopu špiny a prachu... žeby autonehoda? Alebo to bude len ďalší hrdinský pretekár? Ale čo ten jej rozbitý telefón v ruke? Je to Apple iPhone 8? Takže hrdina na dvoch kolesách[/thinking] zrýchlene usúdil na základe vlastných skúseností. [dirspeech]Deň blbec hádam[/dirspeech] skonštatoval a podal jej otvorenú fľašu s čistou vodou z kapoty auta. [dirspeech]Chceš nejako pomôcť?[/dirspeech] opýtal sa Nathan úplne ignorujúc jej vykanie pretože v Brooklyne a zvlášť vo štvrti, kde vyrastal si nikdy nikto na slušné správanie nepotrpel.

[sparkname]Maddie[/sparkname]

Keď sa chlapec konečne spamätal, tiež som si ho premerala pohľadom, mal takmer rovnaké oči, ako boli tie moje, už milý úsmev na tvári a košeľu nedbalo zastrčenú do nohavíc. Pôsobil veľmi sympaticky, tak som si povedala, že to azda stojí za pokus. Vystrela som k nemu ruku a predstavila sa  [dirspeech]Ahoj, ja som Isabel a mala som práve autonehodu. Vedel by si mi opraviť motorku? Leží na chodníku.[/dirspeech] ukázala som smerom von z garáže a pohľad mi skĺzol na červený telefón v rohu miestnosti.  [dirspeech]Možem si zavolať?[/dirspeech] Bola to skôr rečnícka otázka, pretože na odpoveď som nečakala a vrhla sa k nemu. Vytočila som Calebovo číslo a čakala, kedy sa mu uráči dvihnúť.  [dirspeech]Tu Caleb Shaw[/dirspeech] ozvalo sa druhej strane slúchadla.  [dirspeech]Ahoj, to som ja, mala som menšiu nehodu na motorke. Mohol by si po mňa prísť?[/dirspeech] opýtala som sa nesmelo a čakala, kedy ma zjazdí, aká som nezodpovedná a ľahkovážna.  [dirspeech]Si v poriadku?[/dirspeech] hlas mal zlomený, no ostrý.  [dirspeech]Áno a som v autodieľni na J Avenue,[/dirspeech] pokúsila som sa pre zmenu upokojiť ja jeho.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Kayn se probudil až v nemocnici. Jeho lůžko bylo přímo vedle Liz, lehce pootevřel oči a všiml si, že Liz na něj upřeně kouká. [dirspeech]No konečně, už jsem myslela, že se neprobudíš. Bála jsem se o tebe,[/dirspeech] řekla vystrašeným hlasem, [dirspeech]byla tu policie, ptali se na všechno, co se stalo. Řekla jsem jim, že došlo k rvačce, při které se stala ta moje nehoda a nakonec utekli. Měli jsme štěstí, že jim je policie už delší dobu na stopě. Nevím, co bych dělala, kdyby nevtrhli dovnitř jen chvíli potom, cos omdlel.[/dirspeech] dořekla Liz. Hluboko uvnitř se chtěla zeptat na všechno, co se stalo, sama to nechápala a chtěla odpovědi, na druhou stranu ale viděla v tu chvíli, že ani sám Kayn vlastně neví, oč jde, a věděla též to, že jí to řekne sám od sebe, až se na to bude cítit. Ani nemukl, jen se na konci jejího monologu lehce pousmál. Cítil se, jako kdyby uběhl maraton a potom se ještě popral s pouličním gangem, bylo to jako kdyby každá jeho buňka v těle byla úplně na dni svých sil. Neuměl sám popsat ten pocit, bylo to jako nejvyšší forma vyčerpání, kterou ještě nikdy nezažil, vlastně jednou, tehdy, v ten den, kdy ztratil svého bratra.
Chtěl jí říct tolik věcí, chtěl jí poděkovat a chtěl ji utěšit, ale nemohl, a tak jen zavřel oči a ponořil se opět do světa snů v naději, že až se probere, bude mít sílu na to všechno vysvětlit a třeba sám tou dobou přijde na to, co se vlastně stalo.


[sparkname]Mezitím...[/sparkname]
[sparkname]Brooklyn, NYC[/sparkname]

[dirspeech]Šéfe říkám vám, že to bylo jako kdyby se zbláznil, všechno kolem lítalo a on nepohnul ani prstem,[/dirspeech] chrlil ze sebe muž, jež klečel na kolenou, [dirspeech]dokonce ani kulky; zastavily se před ním jako kdyby tam byla stěna, ale žádná tam nebyla![/dirspeech] dodal. Muž sedící naproti němu v koženém křesle se zatím ještě neotočil, aby se mu podíval do očí. [dirspeech]Detaily tvé inkompetence mě nezajímají,[/dirspeech] ozvalo se chladně zpoza křesla, které se najednou otočilo. V ten stejný moment se ozval chladný výstřel přímo do hlavy klečícího muže. Jeho tělo padlo bezvládně na zem a pokud by někdo jiný byl v místnosti, mohl by vidět, jak se muži, jež stále ještě klečel vedle svého nyní mrtvého společníka, rozklepala kolena. [dirspeech]Jdi do nemocnice a dokonči to, co jsi začal. Ale toho kluka chci živýho. A jestli se ti to nepovede, neobtěžuj se ani vracet,[/dirspeech] řekl chladně a mávl rukou směrem na sklo dělící jeho kancelář od zbytku budovy, v tu chvíli do místnosti vtrhla skupinka 4 mužů, dva odvedli stále živého nešťastníka a vyhodili ho z kanceláře a dva odnesli mrtvé tělo.[entry]Byl vytvořen nový zápis v encykopedii![/entry]

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Nepríjemný lúč slnečného svetla sa premietal na Michaelovu tvár, ktorý to zatiaľ zdarne ignoroval. Miestnosťou sa ozýval len nepríjemný zvuk chrápania, dokiaľ do otvoreného okna neskočil čierny kocúr. Ten si pred vstupom do bytu premeral miestnosť a automaticky začal hľadať nejaké jedlo, ktoré býva spravidla nachystané. To však nenašiel a preto za zvuku zúfalého mňaučania vyskočil na Michaelovu posteľ a labkou mu začal chodiť po hlave. Nenašiel žiadnu odozvu a preto sa už jemne naštvane zahrýzol do jeho ucha. [dirspeech]AU![/dirspeech] Michael sa hneď prebudil a začal si hladiť ucho. Krv mu netiekla a jeho pohľad spadol na spokojného kocúra, ktorý sa pomedzi tým presúval k miestu kde zvyčajne býva jeho jedlo. Padlo zopár nadávok, kým sa Mike dokázal postaviť s postele a obliecť sa, potom už sypal granule do misky a sledoval kocúra ako sa dusí granulami. Spustil si kávovar a počas prípravy silného čierneho kafe otvoril ľadničku z ktorej vytiahol už otvorený biely jogurt. Do toho si nasypal nejaké cereálie, ktoré vypadali už prešlo. Nevadilo mu to - kombinácia jogurta a kávy bol risk už sám o sebe. Keď mal všetko pripravené, sadol si za svoj stôl a otvoril si jednu z kníh, ktorú mal na stole. [thinking]Machiavelli[/thinking] Pri tejto myšlienke začal prechádzať stránkami, ktoré už prečítal a zároveň do seba pchal jogurt. Po absolvovaní raňajok si ľahol naspäť na postel, kde nechal pohodený notebook. Ten sa po dlhšej rezignácii spustil a spolu s ním sa po celej miestnosti rozniesol zvuk už očividne opotrebovaného chladiča. Začal sledovať noviny, ktoré prechádzal len veľmi letmo. Jeho pohľad následne spadol na veľkú knihu, ktorá bola na vrchu všetkých ostatných kníh. Bola to kniha, ktorú dostal od otca. Mal však stále problém pustiť sa do nej. Moment, kde číta nie moc pekne napísané texty jeho predkami mu prišiel až moc intimný. Vrátil sa teda naspäť ku knihe Vladár od Machiavelliho, kedy už kocúr dojedol a spokojne si ľahol na ďalšiu kopu kníh. [dirspeech]Ty vlastne ešte nemáš ani meno.[/dirspeech] Povedal Mike pri pohľade na uspatého kocúra, ktorý na neho vôbec nereagoval. [dirspeech]Vladár...[/dirspeech] Povedal zamyslene a potom sa sám svojemu nápadu na meno usmial. Následne v menších fázach čítal a spal.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Mladý chlapec holdoval svému snídani připomínajícímu jídlu, ačkoli doba pro cokoli, co by se časově alespoň přibližovalo snídani už byla dávno pryč. Na moment jeho oči spadly na masivní starou knihu, tu myšlenku ale hned vypudil, ani sám nevěděl proč. Zvuk křupajících cereálií se každých několik minut proložil zvukem šustícího papíru, akorát chtěl nalistovat další stránku, když se okno, kterým předtím do místnosti vnikl kocour doslova rozletělo a místností projel studený závan větru. Masivní kniha na vrcholu obrovské kopy se otevřela a projelo několik stránek, až se zastavila zhruba ve třetině. Michael už viděl ledascos, ale věděl moc dobře, že kniha, se kterou i jeho hubené ruce měly občas problém se rozhodně jen nátlakem větru neotevře. Pomalu se rozešel směrem ke knize a nechal vše za sebou. Jeho pohled spadl na otevřenou kapitolu, která pojednávala o nějakém rituálu, moc tomu nerozuměl, nakolik to bylo napsané jakýmsi starým dialektem a do toho už kniha určitě zažila lepší léta.
Zamhouřil lehce oči v naději, že mu to pomůže, ale výsledek se nedostavoval, vzal proto knihu do rukou a lehce prstem přejel po řádku, který se snažil několik posledních sekund rozluštit. Ačkoli mu to jakkoli nepomohlo, dostavilo se mnohem něčeho zvláštnějšího, jakmile se dotkl stránky, tak od místa, kde jeho prst přejel jako kdyby začala stránka 'hořet', papír však nehořel v pravém slova smyslu, bylo to spíše jako kdyby od toho místa stránka začala měnit podobu skrze 'vlnu energie' vycházející z místa doteku. Trvalo to jen několik sekund, a celá stránka se najednou změnila, původní text zmizel a Michael mohl vidět jasné zlaté písmo na prastarém papíře.
Najednou jeho hlavou jako kdyby proběhl záblesk energie a písmo na stránce mu najednou nepřišlo už vůbec cizí. Přečetl si v hlavě něco, co v knize vypadalo jako básnička a chtěl pokračovat, najednou však ucítil obrovskou palčivou bolest rozléhající se po celých jeho zádech. Spadl na zem a několik sekund se válel v bolestech až dokud bolest z ničeho nic nezmizela. Chtěl se podívat do zrcadla co se stalo, když v tom se ozval jeho mobil. [dirspeech]Přijď za mnou hned na Univerzitu, do knihovny. Na nic se neptej, všechno ti vysvětlím. A tu knihu vezmi s sebou,[/dirspeech] bylo jediné, co slyšel. Byl to jeho otec, jeho hlas byl rozrušený ale vážný, očividně se něco dělo.

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Ohromný zmätok nastal v Michaelovej hlave po všetkom, čo sa práve stalo. Fakt, že mu otec hneď napísal bol veľmi znepokojujúci. Väčšinou sa na návšteve dohadujú tak týždeň dopredu. Nechcel mu však odporovať a jeho samého zaujímalo čo sa stalo. Bol stále dosť otrasený, na bolesť nie je naučený a stále si v hlave premietal predchádzajúce okamihy. Knihu hneď zavrel a posunul trocha ďalej od seba, akoby sám veril tomu že to pomôže. Nemohol ju napchať do svôjho ruksaku, kde začal v jemnom vytržení hádzať všetky dôležité veci - kľúče, peňaženku, notebook (ten následne vyložil). Rozhliadol sa po izbe, keď mu zrak spočinul na starej plátenej taške v veľkým logom "STOP PALESTINA OCCUPATION". V rýchlosti si ju zobral a umiestnil do nej knihu. Bál sa jej dotýkať a preto ju radšej chytil uterákom, ktorý sa na zemi váľal ešte od čias včerajšej sprchy. Predtým než dokázal opustiť byt ho zamrazilo. Začal uvažovať o tom čo by sa stalo keby sa táto scénka odohrala aj na verejnosti. Napríklad v metre. Nerád by sa stal stredobodom pozornosti, preto si dával pozor aby už nedošlo na priamy kontakt s knihou. Do uší si vopchal slúchadlá, a MP3jku schoval do zadnej kapsy svojich nohavíc. Z bytu kráčal rýchlo, nebol si ani istý či poriadne zavrel dvere, ale to sa mu stávalo skoro stále keď ho musel opustiť. Nasadol do metra, kde sa snažil prehlušiť zvuk okolia a preto si nahlas pustil nejakú klasickú skladbu od Shoshakovicha. Sadol si na prepotené sedadlo a zavrel oči. Hlava mu prirodzene spadla do menšieho záklonu a vypadal že spí. [thinking]Hlavne nech sa mi to tu nestane znova. Ešte dve stanice. Premýšľaj nad niečim iným.[/thinking] Prúd jeho myšlienok bol intenzívny, preto sa hneď pri vyhlásení názvu stanice postavil a rýchlejším krokom vyšiel do východu. Prirodzene sa zadýchal, aj keď to nebol žiadny nadľudský výkon. Keď vošiel do budovy Cooper Union, jeho napätie sa ihneď stupňovalo. Krok sa mu podarilo ešte o trocha zrýchliť až do momentu keď prišiel do knižnice. Tam zastal krátko po príchode a začal skenovať okolie a snažil sa nájsť otca. Ten sedel pri stole v celkom súkromnom kúte, tak sa tam Michael rozpohyboval. Sadol si na stoličku naproti nemu. Nič nehovoril, len sa mu pozrel priamo do očí a celkom agresívnym gestom položil tašku s knihou na stôl. Čakal na otca, kým začne rozprávať, ale Michael vypadal dosť nahnevane. Ako by to bola otcova chyba - všetko čo sa udialo.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Skvělé, přinesl jsi ji,[/dirspeech] řekl muž sedící naproti Michaelovi když viděl knihu před sebou, nedotýkal se jí však. Chlapec před ním byl očividně vystresovaný a nevěděl, co se děje. [dirspeech]Asi jsi teď hodně zmatený a přemýšlíš, co se stalo. Nemusíš se bát, dítě, všechno ti vysvětlím,[/dirspeech] řekl tajemným až zvláštním hlasem a jeho pohled spadl opět na tašku, ve které se nacházela kniha.
[dirspeech]Předpokládám, že jsi objevil prazvláštní dialekt, ve kterém je druhá polovina knihy napsaná. Je to speciální dialekt našich předků, ty jsi jediný, kdo je schopen ho rozluštit, my,[/dirspeech] zasekl se, [dirspeech]já jsem se o to pokoušel celá léta. Potřeboval bych od tebe, aby jsi otevřel tu knihu a přečetl slova, která jsou nyní na obálce,[/dirspeech] dodal chladným hlasem a poukázal očima směrem na knihu, viděl viditelné rozrušení chlapce a nechtěl ho ještě více prohlubovat, takže se rozhodl jít přímo k věci. [dirspeech]Je tu hodně věcí, které ti musím prozradit, neuvěřitelných věcí, ale k tomu, aby jsem to mohl udělat potřebuju, aby jsi přečetl ty první řádky,[/dirspeech] řekl ještě jednou již relativně vynuceným tónem. V průběhu celého tohoto monologu se mezitím knihovna postupně vylidnila, až v ní zůstal pouze muž s chlapcem, sedíc ve svém odděleném koutku, jako by se vůbec nic nedělo. [hideback_show]Co však Michael neviděl byla skupinka několika lidí, která se začala shromažďovat kolem nich v bodech zhruba 5 - 10 kolem knihovny, kde nešel nikdo z nich vidět. Čekali, až otevře knihu a oni si ji budou moci nechat jen pro sebe.[/hideback_show]

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Jeho nervozita sa prehlbovala. Reakciu od otca čakal úplne inú a vlastne všetko čo mu povedal sa mu vôbec nepozdávalo. Odchádzajúci ľudia mu rovnako prišli divní. Dostal pocit, že by sa ten nápis dozvedieť nemal. [dirspeech]Koho tým myslíš, my?[/dirspeech] Spýtal sa veľmi podozrievavo a jeho prenikavé hnedé oči ho stále prebodávali. Opakoval si vety ktoré mu práve povedal. [thinking]Prazvláštny dialekt, predkovia. Už asi viem prečo som tú knihu nikdy poriadne neotvoril. Jeho správanie je naozaj divné.[/thinking] Hlavou sa mu vírilo mnoho myšlienok, pohľad mu spadol na prvé riadky, ktoré boli pre neho tak cenné. Skúmal to a stále váhal či to vysloviť alebo nie. Nútený hlas otca ho rozčuľoval ale istá plachta tajomstvá, ktorá celú tu situáciu zakrývala ho viedla k túžbe po vysvetlení.[dirspeech]Je mi to vlastne jedno. Jediné čo chcem vedieť je - čo sa to so mnou deje.[/dirspeech] Povedal s menším opovrhnutím a znovu sa zameral na prvé riadky a začal ich postupne čítať. Nesledoval vôbec svojho otca, bol úplne koncentrovaný len na stránku textu pred sebou. Prečítal prvé riadky a bol z toho pekne nervózny. Obával sa že príde ďalšia vlna nechcenej energie a bolesti.