Příjem[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka
Nápad pokusit se manipulovat s kameny byl sice jen výstřel do tmy, ale u druhého kamene se zúročil. S hřmotným zvukem se kamenná stěna zvedla kamsi vzhůru a odkryla pochodněmi ozářenou chodbu, která na první pohled nepatřila k původnímu systémů kanálů. Bohužel jsem neměl zrovna mnoho času na zamyšlení co dál, protože se stěna po chvíli opět začala uzavírat a bylo to buď jít kupředu do neznáma, nebo zpět do kanálů, kde jsem se stejně dobře mohl ztratit. V hlavě my rychle proudily myšlenky na různá pro a proti, ale nakonec jsem se rozhodl projít do osvětleného tunelu a za mnou zapadla kamenná stěna. Jelikož pochodně v chodbě planuly, znamenalo to pro mě dobrou a špatnou zprávu. Dobrá zpráva byla, že tu byli nějací další lidé a špatná byla, že tu byli nějací další lidé. Nebyl jsem tak naivní, abych věřil, že tu potkám nějaké sluníčkové charaktery, proto jsem se rozhodl postupovat obezřetně a pokud možno mimo případný dohled, kdybych na někoho narazil. Po chvíli kradmé chůze jsem došel do v rámci možností otevřeného prostoru, který vypadal jako nějaká podzemní komnata přírodního původu. Při pohledu na strop sálu jsem si prohlédl několik planoucích pochodní, které osvětlovaly místnost, má pozornost však byla ukradena masivními kamennými dveřmi, které jako by vydávaly jakousi temně tajemnou auru. Středu brány dominovala masivní kamenná lebka, která jako by svýma prázdnýma očima vyhrožovala každému, kdo se odvážil přiblížit k bráně. Měl jsem tajemný pocit, že ať mě do podzemí přivedlo cokoliv, nacházelo se to za onou branou, proto jsem bezmyšlenkovitě vykročil směrem k ní. Z tohoto transu mě vytrhly hlasy dvou mužů, které vycházely ze zazší části jeskyně. Instinktivně jsem se ukryl za velkým balvanem, odkud jsem měl skvělý výhled na onu podivnou dvojici. Měl jsem štěstí, že to zřejmě nebyly místní obyvatelé, protože se bavili mě známým jazykem a já jim bez problémů rozuměl. Z toho co jsem zaslechl, se bavili právě o té tajemné bráně a něčem co nazývali Ďáblovým chrámem a neúspěšně se tam snažili proniknout. Rozhodl jsem se být trpělivý a využit svou skrýš k pozorování mužů a zjištění více vodítek k tomuto podivnému místu. Pokud by se naskytla dobrá příležitost, chtěl jsem potají podívat na bránu z blízka. Plán byl takový, že něco v okolí brány, nebo ona samotná mi dají nějakou formu vodítka co dělat dál.
#ĎáblovaHrobka
Nápad pokusit se manipulovat s kameny byl sice jen výstřel do tmy, ale u druhého kamene se zúročil. S hřmotným zvukem se kamenná stěna zvedla kamsi vzhůru a odkryla pochodněmi ozářenou chodbu, která na první pohled nepatřila k původnímu systémů kanálů. Bohužel jsem neměl zrovna mnoho času na zamyšlení co dál, protože se stěna po chvíli opět začala uzavírat a bylo to buď jít kupředu do neznáma, nebo zpět do kanálů, kde jsem se stejně dobře mohl ztratit. V hlavě my rychle proudily myšlenky na různá pro a proti, ale nakonec jsem se rozhodl projít do osvětleného tunelu a za mnou zapadla kamenná stěna. Jelikož pochodně v chodbě planuly, znamenalo to pro mě dobrou a špatnou zprávu. Dobrá zpráva byla, že tu byli nějací další lidé a špatná byla, že tu byli nějací další lidé. Nebyl jsem tak naivní, abych věřil, že tu potkám nějaké sluníčkové charaktery, proto jsem se rozhodl postupovat obezřetně a pokud možno mimo případný dohled, kdybych na někoho narazil. Po chvíli kradmé chůze jsem došel do v rámci možností otevřeného prostoru, který vypadal jako nějaká podzemní komnata přírodního původu. Při pohledu na strop sálu jsem si prohlédl několik planoucích pochodní, které osvětlovaly místnost, má pozornost však byla ukradena masivními kamennými dveřmi, které jako by vydávaly jakousi temně tajemnou auru. Středu brány dominovala masivní kamenná lebka, která jako by svýma prázdnýma očima vyhrožovala každému, kdo se odvážil přiblížit k bráně. Měl jsem tajemný pocit, že ať mě do podzemí přivedlo cokoliv, nacházelo se to za onou branou, proto jsem bezmyšlenkovitě vykročil směrem k ní. Z tohoto transu mě vytrhly hlasy dvou mužů, které vycházely ze zazší části jeskyně. Instinktivně jsem se ukryl za velkým balvanem, odkud jsem měl skvělý výhled na onu podivnou dvojici. Měl jsem štěstí, že to zřejmě nebyly místní obyvatelé, protože se bavili mě známým jazykem a já jim bez problémů rozuměl. Z toho co jsem zaslechl, se bavili právě o té tajemné bráně a něčem co nazývali Ďáblovým chrámem a neúspěšně se tam snažili proniknout. Rozhodl jsem se být trpělivý a využit svou skrýš k pozorování mužů a zjištění více vodítek k tomuto podivnému místu. Pokud by se naskytla dobrá příležitost, chtěl jsem potají podívat na bránu z blízka. Plán byl takový, že něco v okolí brány, nebo ona samotná mi dají nějakou formu vodítka co dělat dál.
