Příjem
See all postsWed Apr 18, 2018 10:58 am
[sparkoffictopic="Hlavní příběh" title="seznámení s příběhem"]
[sparkboxnew="I. Příchod bohů"]„...our civilization is as old as world itself. We saw the world rising as well as its biggest falls.“
Byli uctíváni a respektování pro jejich moc a jak plynul čas, zapsali se do historie jakožto bohové tak, jak je známe dnes. Jen stěží jste mohli vědět, že Isu, jak si říkali, byli pouhou iluzí vytvořenou mocí, neb nebyli božstvy, jen přišli... před vámi. Napříč historií nesli mnoho jmen a označení, podle kultur, které očarovala jejich božská moc. Vždy tomu tak však nebylo, ne vždy byli označováni za božstva a stvořitele. Existovala doba, daleko v minulosti, kdy neměli sobě rovného, ve které byli pouhými smrtelníky. Už tehdy však jejich potenciál směřoval vysoko nad hranice jejich představivosti, a tak netrvalo dlouho a zrodilo se první město Isu, Eden. Civilizace vzkvétala, čím větší moc však Isu získávali, tím hladovější byli po větší moci a brzy jim přestal Eden stačit. Společně s mocí však rostla i arogance a pýcha, a tak se brzy práce, která jim kdysi nebyla cizí najednou, stala něčím příliš primitivním. A proto stvořili vás, lidi, dokonalé biologické stroje k obrazu vlastnímu, naprogramované k totální poslušnosti vůči jejich stvořitelům.
Trvalo to mnoho let, než se jim povedlo vytvořit dokonalého člověka, cesta lemovaná neúspěchy, které byly ve snaze zakrýt hanbu vyhnány z Edenu do vnějšího světa. Nakonec se jim to však povedlo, dokonalý biologický stroj, prázdná schránka, která pouze tupě poslouchá příkazy jejich stvořitelů, prapočátek toho, čemu v dnešním světě říkáte 'lidstvo'.[/sparkboxnew]
[sparkboxnew="II. Eden"]„...they called us 'gods', yet we were just the ones who came before.“
Eden vzkvétal, a to, co začalo jakožto majestátní město se rozrostlo a změnilo se v celý ostrovní kontinent, který měl být nesmrtelným odkazem Isu, něčím, co přežije navždy a bude ukazovat nadřazenost Isu nad všemi, co kdy půjdou po této zemi. Jejich touha po větší moci však zaslepila jejich úsudek, protože čím náročnější úlohy zadávali lidem... čím více byla nutná jejich spolupráce, tím více se v nich začalo probouzet něco, co bylo jedinou věcí, které se jejich stvořitelé báli, vědomí. Pokud totiž hrstka z vás sdílela jednu myšlenku, byla schopna ji proměnit ve skutečnost, a to vaše stvořitele děsilo a fascinovalo zároveň. Pokud pouhá hrstka dokázala toto, co by dokázaly desítky? Stovky? Tisíce? A tehdy se stala touha Isu po ještě větší moci osudnou, protože rozhodnutí, které se chystali udělat, se stalo jiskrou, která v budoucnosti zažehne oheň rebelie.
S vidinou ještě větší moci vznikla Kapitolská Triáda, skupina tří vysoce postavených Isu, jmenovitě Jupiter, Minerva a Juno, jež měla za úkol zkoumat účinky vědomí ve spojení s Isu a možné využití pro získání větší moci, pro toto byla Triáda obdarována trojicí originálních úlomků z Edenu - Jablkem, Pláštěm a Žezlem. Většina z Isu byla silně racionální, věřící pouze ve vědu a čistou inteligenci, jiní ve vás ale viděli budoucnost, jejich nestárnoucí těla totiž stála krutou daň, která učinila ženy neschopné mít potomka.[/sparkboxnew]
[sparkboxnew="III. Rex Deus"]„...love is the one thing that we’re capable of perceiving that transcends dimensions of time and space.“
Říkala jí Ava, v jejich jazyku to znamenalo ta první. První z vašich řad, ve které se probudilo vědomí, nebo jak tomu později Isu říkali, duše. Nikdo vlastně neví, jak se to stalo, byla to jen chvíle, mžik oka. Možná to byla láska na první pohled a možná to byl jen pocit, který ani jeden z nich předtím nepoznal, to už se nikdy nedozvíme. A tak vzniklo zapovězené spojení, ze kterého se mělo zrodit srdce budoucí revoluce. Když se Isu dozvěděli o tomto spojení, bylo již příliš pozdě, našli pouze Jupitera, klidně klečícího na kolenou v kaluži krve vedle nehybného ženského těla, čekajícího na svůj soud. Jeho mysl byla nedostupná a jeho vůle pevnější jak skála, trvalo to dlouhých 17 let, po kterých byl nakonec Jupiter zbaven svých schopností a vyhoštěn z Edenu v naději, že na něj, jakožto na symbol svobody, zapomenete. Skutečný symbol svobody však teprve měl přijít na Zem.
Byla to Minerva s Juno, které přesně před 17 lety přísahaly, že ochrání odkaz, který po sobě Jupiter a Ava zanechali, dvojici sourozenců, o jejichž existenci Isu neměli zatím tušení. Riskovali vše pro to, aby poselství Jupitera nezemřelo společně s ním a povedlo se jim to. Jejich mysl byla nezlomitelná, stejně jako mysl jejich otce, a jejich duše byla čistá, stejně jako duše jejich matky. Za pomocí Minervy a Juno ukradli Jablko z Edenu, artefakt, s jehož mocí byli Isu schopni vás kontrolovat. A tak se píše začátek dlouhé a krvavé války, která se zdála být nekonečnou. Padlo vás na statisíce a moc Isu stála neslábla, bylo vás mnoho a vaše síla vůle byla neuvěřitelná, ale moc, kterou vládli vaši protivníci byla větší. A tak se sedmý den a sedmý večer desátý rok učinila obrovská oběť. Jak krev pomalu opouštěla těla Minervy s Juno, nebesa nabrala rudou barvu a nebe začalo šlehat blesky všude kolem, obrovská geomagnetická bouře, která zanechala všechny Isu bezmocné, vám dala strategickou výhodu. Tím se píše konec krvavé války, která si vyžádala mnoho obětí na obou stranách.
Ten den se zapsal do historie jako velké vítězství, budiž od toho dne jméno dvojice, jež zachránila svět, navždy zapamatováno, Adam a Eva.[/sparkboxnew]
[sparkboxnew="IV. Počátek"]„...we were reborn from ashes of our fallen brothers and sisters.“
Trvalo to dlouho, válka vás zanechala se značnými ztrátami, a více jak polovina Isu zmizela v prachu. Ti, co přežili válku utekli z Edenu do světa v naději, že jednoho dne získají svůj ztracený ráj zpět. Lidé v čele s Adamem a Evou oživili Eden a udělali ho místem života a radosti, nic však netrvá věčně, a i Adam s Evou nakonec zemřeli, jejich odkaz se však stal nesmrtelným a oni se stali symbolem, který jste si osvojili jako vlastní. Po smrti se zbytek z vás rozhodl Eden opustit a skrýt, aby se již nikdy neopakovala minulost. Rozutekli jste se do všech koutů světa, který k vašemu překvapení rostl životem. Z vašich předchůdců, lehkomyslně zapovězených z Edenu, vyrostla celá civilizace, to, co vy dnes nazýváte lidstvo.
Válka byla u konce, bitva však ještě neskončila. Hrstka přeživších Isu po útěku z Edenu využila staletí absence Rex Deus a využila své technologické znalosti k tomu, aby se situovala do pozice bohů, které lidstvo slepě uctívalo. Vybudovali celé masivní říše, podmaňovali si celé kontinenty. A tak ještě jednou započala éra bojů mezi Isu a Rex Deus, až se postupně vláda Isu ještě naposled vytratila, s tím se však vytratila i technologická vyspělost lidstva, též známá jako doba temna. Nakonec se vliv Rex Deus a Isu stal pouze obrazem dávné minulosti, jehož poslední pozůstatky zmizely ve víru času.[/sparkboxnew]
[sparkboxnew="V. Nový svět"]„...they called themselves Rex Deus, Kings of God.“
Čas plynul, nakonec krevní linie Rex Deus upadla do zapomnění, lidstvo již nepamatovalo ničeho, co se stalo, oni však nezapomněli. I přes to, že nastala nové éra, stále ze stínů hlídali svět a drželi rovnováhu, již nikdy nechtěli zažít to, co se kdysi stalo. A tak napříč staletími vznikla mocná organizace, která se stala odkazem Rex Deus. Netrvalo to však dlouho a staří nepřátelé začali opět uzurpovat moc, jež jim byla před tisíciletími odepřena. Stejně jako Rex Deus i Isu čekali ve stínech na vhodnou dobu a jejich následníci skrze generace utvořili mocnou organizace, jejíž jediným cílem bylo navrátit za jakoukoli cenu bývalou slávu Isu na svět, říkali si Illumináti, z latinského illuminatio, nebo-li Osvícení.
A tak se pomalu začalo chýlit k nové válce, která měla rozhodnout o osudu nic netušících lidí.[/sparkboxnew]
[/sparkoffictopic]
[sparkboxnew="I. Příchod bohů"]„...our civilization is as old as world itself. We saw the world rising as well as its biggest falls.“
Byli uctíváni a respektování pro jejich moc a jak plynul čas, zapsali se do historie jakožto bohové tak, jak je známe dnes. Jen stěží jste mohli vědět, že Isu, jak si říkali, byli pouhou iluzí vytvořenou mocí, neb nebyli božstvy, jen přišli... před vámi. Napříč historií nesli mnoho jmen a označení, podle kultur, které očarovala jejich božská moc. Vždy tomu tak však nebylo, ne vždy byli označováni za božstva a stvořitele. Existovala doba, daleko v minulosti, kdy neměli sobě rovného, ve které byli pouhými smrtelníky. Už tehdy však jejich potenciál směřoval vysoko nad hranice jejich představivosti, a tak netrvalo dlouho a zrodilo se první město Isu, Eden. Civilizace vzkvétala, čím větší moc však Isu získávali, tím hladovější byli po větší moci a brzy jim přestal Eden stačit. Společně s mocí však rostla i arogance a pýcha, a tak se brzy práce, která jim kdysi nebyla cizí najednou, stala něčím příliš primitivním. A proto stvořili vás, lidi, dokonalé biologické stroje k obrazu vlastnímu, naprogramované k totální poslušnosti vůči jejich stvořitelům.
Trvalo to mnoho let, než se jim povedlo vytvořit dokonalého člověka, cesta lemovaná neúspěchy, které byly ve snaze zakrýt hanbu vyhnány z Edenu do vnějšího světa. Nakonec se jim to však povedlo, dokonalý biologický stroj, prázdná schránka, která pouze tupě poslouchá příkazy jejich stvořitelů, prapočátek toho, čemu v dnešním světě říkáte 'lidstvo'.[/sparkboxnew]
[sparkboxnew="II. Eden"]„...they called us 'gods', yet we were just the ones who came before.“
Eden vzkvétal, a to, co začalo jakožto majestátní město se rozrostlo a změnilo se v celý ostrovní kontinent, který měl být nesmrtelným odkazem Isu, něčím, co přežije navždy a bude ukazovat nadřazenost Isu nad všemi, co kdy půjdou po této zemi. Jejich touha po větší moci však zaslepila jejich úsudek, protože čím náročnější úlohy zadávali lidem... čím více byla nutná jejich spolupráce, tím více se v nich začalo probouzet něco, co bylo jedinou věcí, které se jejich stvořitelé báli, vědomí. Pokud totiž hrstka z vás sdílela jednu myšlenku, byla schopna ji proměnit ve skutečnost, a to vaše stvořitele děsilo a fascinovalo zároveň. Pokud pouhá hrstka dokázala toto, co by dokázaly desítky? Stovky? Tisíce? A tehdy se stala touha Isu po ještě větší moci osudnou, protože rozhodnutí, které se chystali udělat, se stalo jiskrou, která v budoucnosti zažehne oheň rebelie.
S vidinou ještě větší moci vznikla Kapitolská Triáda, skupina tří vysoce postavených Isu, jmenovitě Jupiter, Minerva a Juno, jež měla za úkol zkoumat účinky vědomí ve spojení s Isu a možné využití pro získání větší moci, pro toto byla Triáda obdarována trojicí originálních úlomků z Edenu - Jablkem, Pláštěm a Žezlem. Většina z Isu byla silně racionální, věřící pouze ve vědu a čistou inteligenci, jiní ve vás ale viděli budoucnost, jejich nestárnoucí těla totiž stála krutou daň, která učinila ženy neschopné mít potomka.[/sparkboxnew]
[sparkboxnew="III. Rex Deus"]„...love is the one thing that we’re capable of perceiving that transcends dimensions of time and space.“
Říkala jí Ava, v jejich jazyku to znamenalo ta první. První z vašich řad, ve které se probudilo vědomí, nebo jak tomu později Isu říkali, duše. Nikdo vlastně neví, jak se to stalo, byla to jen chvíle, mžik oka. Možná to byla láska na první pohled a možná to byl jen pocit, který ani jeden z nich předtím nepoznal, to už se nikdy nedozvíme. A tak vzniklo zapovězené spojení, ze kterého se mělo zrodit srdce budoucí revoluce. Když se Isu dozvěděli o tomto spojení, bylo již příliš pozdě, našli pouze Jupitera, klidně klečícího na kolenou v kaluži krve vedle nehybného ženského těla, čekajícího na svůj soud. Jeho mysl byla nedostupná a jeho vůle pevnější jak skála, trvalo to dlouhých 17 let, po kterých byl nakonec Jupiter zbaven svých schopností a vyhoštěn z Edenu v naději, že na něj, jakožto na symbol svobody, zapomenete. Skutečný symbol svobody však teprve měl přijít na Zem.
Byla to Minerva s Juno, které přesně před 17 lety přísahaly, že ochrání odkaz, který po sobě Jupiter a Ava zanechali, dvojici sourozenců, o jejichž existenci Isu neměli zatím tušení. Riskovali vše pro to, aby poselství Jupitera nezemřelo společně s ním a povedlo se jim to. Jejich mysl byla nezlomitelná, stejně jako mysl jejich otce, a jejich duše byla čistá, stejně jako duše jejich matky. Za pomocí Minervy a Juno ukradli Jablko z Edenu, artefakt, s jehož mocí byli Isu schopni vás kontrolovat. A tak se píše začátek dlouhé a krvavé války, která se zdála být nekonečnou. Padlo vás na statisíce a moc Isu stála neslábla, bylo vás mnoho a vaše síla vůle byla neuvěřitelná, ale moc, kterou vládli vaši protivníci byla větší. A tak se sedmý den a sedmý večer desátý rok učinila obrovská oběť. Jak krev pomalu opouštěla těla Minervy s Juno, nebesa nabrala rudou barvu a nebe začalo šlehat blesky všude kolem, obrovská geomagnetická bouře, která zanechala všechny Isu bezmocné, vám dala strategickou výhodu. Tím se píše konec krvavé války, která si vyžádala mnoho obětí na obou stranách.
Ten den se zapsal do historie jako velké vítězství, budiž od toho dne jméno dvojice, jež zachránila svět, navždy zapamatováno, Adam a Eva.[/sparkboxnew]
[sparkboxnew="IV. Počátek"]„...we were reborn from ashes of our fallen brothers and sisters.“
Trvalo to dlouho, válka vás zanechala se značnými ztrátami, a více jak polovina Isu zmizela v prachu. Ti, co přežili válku utekli z Edenu do světa v naději, že jednoho dne získají svůj ztracený ráj zpět. Lidé v čele s Adamem a Evou oživili Eden a udělali ho místem života a radosti, nic však netrvá věčně, a i Adam s Evou nakonec zemřeli, jejich odkaz se však stal nesmrtelným a oni se stali symbolem, který jste si osvojili jako vlastní. Po smrti se zbytek z vás rozhodl Eden opustit a skrýt, aby se již nikdy neopakovala minulost. Rozutekli jste se do všech koutů světa, který k vašemu překvapení rostl životem. Z vašich předchůdců, lehkomyslně zapovězených z Edenu, vyrostla celá civilizace, to, co vy dnes nazýváte lidstvo.
Válka byla u konce, bitva však ještě neskončila. Hrstka přeživších Isu po útěku z Edenu využila staletí absence Rex Deus a využila své technologické znalosti k tomu, aby se situovala do pozice bohů, které lidstvo slepě uctívalo. Vybudovali celé masivní říše, podmaňovali si celé kontinenty. A tak ještě jednou započala éra bojů mezi Isu a Rex Deus, až se postupně vláda Isu ještě naposled vytratila, s tím se však vytratila i technologická vyspělost lidstva, též známá jako doba temna. Nakonec se vliv Rex Deus a Isu stal pouze obrazem dávné minulosti, jehož poslední pozůstatky zmizely ve víru času.[/sparkboxnew]
[sparkboxnew="V. Nový svět"]„...they called themselves Rex Deus, Kings of God.“
Čas plynul, nakonec krevní linie Rex Deus upadla do zapomnění, lidstvo již nepamatovalo ničeho, co se stalo, oni však nezapomněli. I přes to, že nastala nové éra, stále ze stínů hlídali svět a drželi rovnováhu, již nikdy nechtěli zažít to, co se kdysi stalo. A tak napříč staletími vznikla mocná organizace, která se stala odkazem Rex Deus. Netrvalo to však dlouho a staří nepřátelé začali opět uzurpovat moc, jež jim byla před tisíciletími odepřena. Stejně jako Rex Deus i Isu čekali ve stínech na vhodnou dobu a jejich následníci skrze generace utvořili mocnou organizace, jejíž jediným cílem bylo navrátit za jakoukoli cenu bývalou slávu Isu na svět, říkali si Illumináti, z latinského illuminatio, nebo-li Osvícení.
A tak se pomalu začalo chýlit k nové válce, která měla rozhodnout o osudu nic netušících lidí.[/sparkboxnew]
[/sparkoffictopic]
