New York

First topic message reminder :

[sparkofficloc][loc first="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny110.png" second="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny210.png" third="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny310.jpg"]
Centrální město Ameriky a hlavní město státu New York v USA. Tato betonová džungle, též známá jako „město, které nikdy nespí“, je jedno z nejslavnějších amerických měst, které do svého centra každoročně přiláká nespočet turistů z celého světa. Veškeré dění v Severní Americe se točí hlavně v oblasti kolem New Yorku a přilehlého okolí, kvůli čemuž zde také naleznete sídla všech významných organizací a nejen jich. New York, podobně jako Praha, má velice teplá léta a v zimě zde můžete nalézt i sníh. Budovy v New Yorku mají typickou architekturu, i když zde naleznete i velice významné architektonické kousky. Ačkoli se jedná o betonovou džungli, v samém srdci New Yorku můžete nalézt jeden z největších městských parků, který je zelenou dominantou města.

New York je centrálním městem, nachází se zde hlavní sídla Rex Deus a Illuminati pro celou Ameriku. V New Yorku lze používat městské hashtagy založené na vaší aktuální poloze v nějaké specifické části či oblasti v New Yorku. Veškeré městské hashtagy naleznete vypsané, společně s popiskem daných lokalit, níže.[/sparkofficloc][sparkofficloc][/sparkofficloc]

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Je to prastará latinská fráze, znamená to Král božské krve, nebo též Krverození. Jsou to přímí potomci prvních lidí, kteří měli schopnosti. V populární kultuře se ten pojem používá dost často též ve fantasy a podobně, ale skutečný význam je takový, jaký jsem ti právě řekl,[/dirspeech] odpověděl na její otázku načež mohl vidět, jak její pohled pomalu sklesl, šlo vidět, že to pro ní byl ze všech pravděpodobně největší šok. [dirspeech]O všechny legální záležitosti ohledně studia či práce se můžeme postarat tak, aby to nevzbuzovalo žádné podezření. Jakmile začne tvůj trénink, stáváš se členem soukromého školení Invitechu, co se však týká záležitostí kolem tvé rodiny, tento úkol je na tobě. Ale pro jejich bezpečnost není doporučený častý osobní kontakt, nakolik se může Abstergo či kdokoli jiný, kdo se snaží určitým způsobem získat nad tebou výhodu zmocnit právě těch, ke kterým máš nějaké pouto.[/dirspeech]
Jeho pohled se změnil, viděl jasně, že je pro ní celý tenhle proces složitý a že ho dost možná ani ona sama ještě úplně nevstřebala. [dirspeech]Poslyš Cassie. Tvé schopnosti se ještě neprobudili, tím pádem máš o něco víc času k tomu, aby ses rozloučila se svým životem. Posledních pár dní normálního života, než se vše změní. Nic víc ti nabídnout nemohu, omlouvám se.[/dirspeech] Dořekl nyní již vážným hlasem, nakolik sladké řeči v tuhle chvíli pravděpodobně celou situaci ještě zhoršovaly.

[sparkname]Theodor Raincrow[/sparkname]

Původně měl v plánu se zkusit podívat o patro níž pod archiv, ale stačil jen krátký okamžik ve výtahu, aby si uvědomil, že na to může rovnou zapomenout.
[thinking]ᎡᏆ.[/thinking]
Pár vteřin a byl bez nápadu i bez plánu kam dál. Cestou dolů projel několika patry, které z rychlého pohledu z výtahu obsahovaly něco jako laboratoře. Jenže byly taky plné lidí v bílých pláštích. Pochyboval, že by se mu tam podařilo za takových podmínek něco důležitého zjistit a poslední po čem toužil, bylo být obklopený větším množstvím lidí, než jaké dokázal sám sledovat. Pokud si ale pamatoval dobře, čtvrtá laboratoř odshora vypadala poměrně vyprázdněně. Na okamžik se pochybovačně zadíval na čudlíky výtahu, ale nakonec příslušný z nich zmáčkl. Co mu taky zbývalo. Pokud nechtěl bezcílně šacovat další pokoje na ubytovacím patře, byla to poslední přípustná možnost, kterou nezkusil.
Netrvalo dlouho a výtah se s cinknutím zastavil na cílovém patře. Pomalu vystoupil a začal s přeměřováním místnosti očima pěkně o výtahu. Nechtěl riskovat, že do někoho naběhne, když bude dělat něco, co by oficiálně neměl. Komukoliv kdo viděl způsob jakým se dívá na moderní přístroje muselo být jasné, že nemá ani tušení co s nimi. Nehledě na to, že zaschlá krev na jeho nose a levé ruce, mu na důvěryhodnosti taky nepřidávala.
V místnosti se na první pohled nenacházelo nic, co by mu k něčemu bylo. Jeho pohled padl na pár obrazovek, které se zdály jako jediný prvek místnosti, které mu mohly k něčemu být. Zaskřípal zuby. Už se viděl, jak se z nich snaží něco vytáhnout. Jen otevřít dveře vlastního pokoje mu trvalo víc jak patnáct minut.

[sparkspoiler=Note]ᎡᏆ (e-qua) = super; doslova: velký, obrovský[/sparkspoiler]

[sparkname]Cassiopea Moonroe[/sparkname]

[dirspeech]Abstergo moc dobře ví, kdo je má rodina. A udělat něco mému tátovi či jeho ženě by znamenalo státní převrat, což by se jim asi nelíbilo. [/dirspeech]Pronesu, nicméně na tom co říkal bylo něco pravda. Přemýšlela jsem o dalších náhradních řešení., jak to to udělat, aby to ostatním nepřišlo zvláštní a divný. Po čase, jestli teda budu mít nějakou moc, jak říká, bych se zase mohla vrátit. Občasné vystoupení přece nikomu neublíží. Hlavně mě zajímá, co bude s panem Rikkinem. Měla jsem štěstí, že jsem ten půl meloun utratila hned první den. Alespoň tak bude škola zajištěná minimálně na jeden školní rok. Výmluvu jsem tak nějak vymyslela, i pro rodiče. Jen jsem jí sama nevěřila.
[dirspeech]Co teď? Pan Rikkin mi dal velmi důrazně najevo, že bych měla odsud odjet, protože až Absterg zjistí, že se mnou rozvázal kontakt prý po mě půjdou. Proto jsem přišla v tuhle pozdní hodinu a ještě takhle neadekvátně oblečená. Jela jsem přímo od něj. Sice to nerada přiznávám, pane...ale mám celkem strach.[/dirspeech] Podívám se mu do očí. No kdo by taky neměl, když po něm jde velká společnost, která ho chce jen na pokusy, který zatím nikdo nepřežil. [dirspeech]Co je Abstergo zač? A co vy? [/dirspeech]

[sparkname]Maddie[/sparkname]

Ako sme tak jazdili ulicami New Yorku, sediac vedľa Nate nespúšťala som oči zo spetného zrdkadielka, kde som pozorovala odraz Annieho alebo skôr z jeho katán. Neprestávali ma uchvacovať. S niečím takým by som sa raz v živote chcela naučiť zaobchádzať a pri mojej schopnosti by to mohla byť celkom výhoda. [dirspeech]Annie? Ako Anakin Skywalker? [/dirspeech] opýtala som sa ho s uškrnula sa. Možno som práve dala najavo svoju druhú stránku okrem extrovertnej dcery politika a trošku sa prezradila, no až tak mi to nevadilo. Tých, ktorí ma skutočne poznali bolo málo, no rozšíriť si okruh priateľov mi nikdy nevadilo. Tak či onak, na to meno sa jednoducho nedalo nereagovať. [dirspeech]A ináč nás odchytili na konferencií, taký zvláštny útok som ešte v živote nevidela,[/dirspeech] podotkla som len tak mimochodom a uvažovala, koľko sa toho vlastne za tých pár hodín zmenilo. Celý môj život sa otočil hore nohami, no akosi mi to nevadilo. Vždy som bola za každú hlúposť a srandu, za každé dobrodružstvo, a preto som trošku nechápala, čo sa na tom Anniemu nepáči. Nechcela som sa o ňom dozvedieť viac, no nie príliš nápadne, tak som začala, ako inak, o sebe. [dirspeech]Naozaj som študentka, prišla som zo Španielska, no dobre, tak teda skôr som bola vyhnaná istým spôsobom po takom menšom škandáliku.[/dirspeech] Prehodila som s úškrnom na tvári a pokračovala ďalej. [dirspeech]Mala som nastúpiť na medzinárodné vzťahy, ale teraz to s tým prvým ročníkom tak ružovo nevyzerá. Snáď to majú v tom Invitechu trošku premyslené. Prečo tam s nami vlastne nechceš ostať? [/dirspeech] Otázka podaná pomerne ležérne a síce trošku na telo bola zaobalená o nudných kecoch o mne, tak snáď to nepôsobilo ako výsluch.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Jde vidět, že toho ještě tolik nevíš, dítě,[/dirspeech] poznamenal muž na její poznámku o tom, že by znamenalo odstranění jejich rodičů státní převrat. [dirspeech]Abstergo má příliš dlouhé prsty, a věř mi, že v průběhu historie odstranili mnohem podstatnější figury jako jsou tvoji rodiče, a to bez vzbuzení jakéhokoli podezření, a v případě, že to podezření bylo, tak jeho zdroj vždy odstranili též,[/dirspeech] začal, [dirspeech]věř mi, tohle nejsou lidi, se kterýma by ses chtěla zaplést. Alespoň ne jako normální občan.[/dirspeech]
V jeho slovech šla vidět nutná dávka vážnosti a důležitosti, nakolik chtěl vážně klást důraz na to, že se jedná o lidi, kteří jsou schopní vymazat celé kolonie bez toho, aniž by si toho někdo byť i jen všiml. [dirspeech]Abstergo je organizace, která vznikla na kořenech jednoho z nejstarších stále existujících společenství, co kdy bylo. Určitě jsi o něm už slyšela v množství konspiračních teorií, říkají si Illuminati,[/dirspeech] odpověděl částečně na její otázku. Šlo na ní vidět, že pro jeden den toho měla celkem dost, a nechtěl ji zbytečně stresovat s přílišným množstvím informací. [dirspeech]Je toho ještě hodně, co se musíš naučit a co musíš pochopit, ale pro tuhle chvíli by ti mělo stačit to, že Abstergo je tvůj nepřítel. Nezastaví se před ničím, aby dosáhli svého, a nejsou jim cizí ani takové praktiky jako masové vraždy a podobně, ba naopak. Jejich cílem je kompletní dominance nad světem, jedna vláda nad všemi lidmi,[/dirspeech] dořekl a čekal na její reakci.


[sparkname]Mezitím...
na vyhlídce na Brooklyn Bridge[/sparkname]

[dirspeech]Ona se prostě nevzdá,[/dirspeech] poznamenal jeden z mužů když viděl akrobatické číslo, které před nimi Lucy právě provedla. Za normálních okolností by to nemělo žádný efekt, stejně jako kulky, kterými se snažila zranit své nepřátelé všude po těle. Když však Lucy kopla onoho muže, brnění v tom místě doslova jako kdyby prohnulo dovnitř ještě předtím, než se vůbec nohy Lucy dotkla kovu. To pravděpodobně způsobilo jakýsi zkrat v brnění a Lucy mohla pozorovat, jak se muž pomalu hroutí v dávce elektrických šoků na zem. Jeho přítel však stihl včas odskočit do strany ještě než se to vše událo, a tak stál nedotčený nedaleko místa, kde skončila Lucy, v jeho očích šlo však vidět, že jeho přehnané sebevědomí najednou zmizelo. [thinking]Probudily se v ní její schopnosti,[/thinking] problesklo mu hlavou a vytáhl jednu ze zbraní. Nevěděl, jak moc si je Lucy vědoma toho, že má vůbec nějaké schopnosti, nemohl ale riskovat to, že se informace nedostanou tam kam mají, a tak zbraň nakonec namířil směrem na zem kam poté i vystřelil, to způsobilo zvednutí prachu, který na vyšlapané cestě doteď byl a když ten prach zmizel, muž již nebyl nikde k nalezení. Společně s tím i kulka jako kdyby se rozplynula v prach. Jediné co zbylo na místě bylo tělo muže, kterého předtím Lucy podvědomě zasáhla svou schopností.
Všechno se odehrálo tak rychle, doslova cítila, jak ji adrenalin pumpuje srdce na maximum. Musela se ale teď uklidnit a rozhodnout se, co udělá, nakolik vše, co se právě stalo nebylo právě něčím, co by mohla vyprávět po cestě domů.

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Keď sa spomenulo slovo Animus, Michael si vybavil niečo matne z dokumentov ktoré čítal - sústredil sa omnoho viacej na mágiu a preto momentálne ľutoval svoju menšiu neznalosť. Celkom sa však tešil, zaujímala ho jeho história, ktorá mu vlastne stále bola nejakým spôsobom mystifikovaná - o svojich predkoch vedel len minimálne a predstava hlbšieho ponoru do histórie skrz DNA sa mu celkom pozdávala. Zároveň však uvažoval, že človek ktorý ich má mentorovať je vlastne len nejaký administratívny pracovník, moc mu to ale nevadilo. Keď dohovoril Michael prikývol a rozkráčal sa smerom k výťahu. Prvotná nechuť tohto miesta ho pomaly prechádzala - nie že by sa mu to tu začalo páčiť, ale skôr sa to tu naučil nejak ignorovať. Bolo pre neho primárne nejak zapracovať na jeho schopnostiach, aby nemusel vyhľadávať bezpečné miesta proti lovcom mágov. Tiež ho motivoval aj pohľad na jeho otca (ktorý si predstavoval v nie až tak vzdialenej budúcnosti), ktorý na neho bude pyšný a nadšený zo všetkých kúzel. [thinking]Asi to mal byť skôr jeho osud.[/thinking] Pomyslel si, keď už stál vo výťahu. Dávalo to ale zmysel, jeho otec obetoval výskumu mágie skoro celý život, celý život to musel tajiť a Michael za dva dni toho zistil niekoľko násobne viacej. A keď si spomenul na jeho úprimnú radosť z každej zmienky, tak mu to bolo trocha ľúto. Keď už vystúpil na danom podlaží, porozhliadol sa. Zase bolo všetko dosť podobné, až na to že teraz sa v každej miestnosti nachádzal nejaký stroj. Nejak si to prirodzene spojil, že to bude Animus a rozhodol sa ísť na koniec chodby, kde predpokladal že daný Magnus bude. [dirspeech]Dobrý deň, bol som tu poslaný na tréning v Anime...[/dirspeech] Povedal hneď potom ako zaklopal a vošiel do miestnosti potom však vydal nejaký divný zvuk. [dirspeech]Animus-u? [/dirspeech] Ďalšie zvláštne slovo, ktoré nevedel vyskloňovať.

[sparkname]Cassiopea Moonroe[/sparkname]

[dirspeech]Takže co mi teď doporučujete? Vyjdu ven a tam by mě mohli sebrat. Vědí, kde bydlím, co dělám a jestli si mám uzpůsobit život Vám, tak musím jít ven. A pan Rikkin se o tomto vyjádřil zcela jasně.[/dirspeech]namítnu. Promnu si spánky. Únava přicházela s kapitulací nad situací z mé strany. Ten chlap to myslel úplně vážně. Evidentně jsem nebyla první, koho takhle překvapoval. Potřebovala bych se umýt, převléknout, vyspat se. Najednou mi zazvonil telefon, čapnu po něm, když vidím číslo mé zástupkyně, hned jí to zvednu.
[dirspeech]Zavolám ti později, musíme společně něco probrat. Dnes mě zatím nečekej.[/dirspeech] řeknu jen a vypnu jí telefon. Moc dobře věděla, že když jsem takto stručná tak prostě nemůžu mlluvit. CHtěla jsem s ní probrat vedení školy. Je ta pravá, i když to není tanečnice rozumí ekonomice a vedení. Navíc jsem věděla, že mi bude pravidelně vše hlásit. Majitelkou totiž hodlám zůstat i nadále. Spojím se s otce, aby mi propůjčil nějaké finance a školu mi podpořil. Nebude s tím mít problém.
[dirspeech]Co mám teď udělat?[/dirspeech] podívám se na něj smířeně.

[sparkname]Theodor Raincrow[/sparkname]

Tentokrát už si na výtah dával větší pozor. S tím, jak tu bylo spoustu věcí prosklených by se jeden skoro divil, že na ubytovacím patře nebyly stěny průhledné taky.
Věděl, že výtah mířící vzhůru krátce poté, co z něj sám vystoupil, byla pravděpodobně jen dobře známá dvojice mířící z archivu, ale stejně nehodlal riskovat, že by třeba zmínili jeho přítomnost někomu, kdo by věděl, že tu neměl co dělat.
Když bez zastavení projel kolem, rozhodl se si blíže prohlédnout jedno z podivných lůžek, která se na patře nacházely. Technologie, pokud nešlo zrovna o zbraně, mu nic moc neříkala, což ale nebyl problém, který musel řešit moc dlouho, protože stihl přístroj sotva dvakrát obejít a pořádně se na něj podívat, než zase uslyšel přijíždět výtah. Sklonil se za lůžko a usilovně se věnoval svým tkaničkám, kdyby ho někdo přece jen viděl. Což byla pádnější obava, než prvně předpokládal, jak se ukázalo, když výtah zastavil na patře a někdo z něj vyšel.
Když ale osoba prošla bez povšimnutí kolem a on opatrně vykoukl zpoza lůžka, zase se rychle uklidnil. V jeho zorném poli se nacházela známá tmavě hnědá kštice. Už zase skončil na patře, kde se objevil Michael. Po prvotní úlevě to nebylo zjištění, které ho zrovna dvakrát těšilo. Znamenalo to, že pouze svévolně mířil na místa, kam by ho stejně poslalo vedení a pravděpodobně tak ve skutečnosti byl ve svém pátrání celou dobu na mrtvém bodě, pokud nechtěl počítat ten amatérský pokus o vniknutí do omezených sekcí archivů.
Když už tady ale byl, mohl toho aspoň využít. Zavěsil se pár metrů za Michaela, jak už se tu pomalu stávalo jeho dobrým zvykem a rozhodl se zjistit, co že na tomhle patře vůbec hodlal dělat. Pokud si ho všiml, dostalo se mu jen mírného úsměvu a kývnutí hlavou. Usoudil, že mávání už dneska bylo dost. Do místnosti ho ale nenásledoval, rozhodl se místo toho zastavit kousek od dveří na chodbě v dostatečné doslechové vzdálenosti.
Očekával, že tu byl Michael kvůli tréninku, o ten koneckonců v dolním patře projevoval zájem, ale co to byl Animus netušil, vzhledem k tomu, že ho v archivu kromě vlastních schopností zajímal především širší kontext informací, ve kterém nehrál zas tak důležitou roli.

[sparkname]Lucia McGolden[/sparkname]

Snažila jsem se je co nejvíce vyvést z rovnováhy, ale že by se mi to podařilo až takovýmto způsobem, to jsem opravdu nečekala. To že muž dostat elektrický šoky od jeho brnění pro mě bylo výhrou, ale také záhadou. Kulky od zbraně skrz něho neprošli, takže jediné logické vysvětlení se mi zdálo býti to, že fyzické útoky na ně platily, i přes to jsem byla překvapená že můj kop dokázal něco takového. Při největším bych mu tím mohla pochroumat skrz náraz do brnění nějaké kosti, ale že by ho přímo výboj uzemnil, to jsem vážně nečekala. Ten druhý se zdejchnul ještě dřív než jsem měla možnost něco udělat, i přes to jsem se rozběhla, když se dým pomalu v poryvu větru odvál stranou a já měla opět výhled. [thinking]Je pryč hmmm...[/thinking] Mírně jsem se zamračila a své zbraně si dala zpět k pasu a hlavu jsem otočila k tomu muži, který ležel na zemi. Došla jsem k němu a odkryla jsem jeho trup, abych se podívala co to mělo znamenat. Rukou jsem na ono brnění ale nijak nesahala, kdo ví, jestli bych taky nějaký ten výboj nedostala. [dirspeech]To mi neříkejte, že dostal takovou pecku po jednom kopu.[/dirspeech] Mírně jsem se zamračila a následně zkontrolovala jeho pulz. Dostal pořádnou dávku elektřiny, pulz jsem téměř žádný nenahmatala, jeho hrudník musel být napadrť a ten elektrický šok tomu taky nijak prospěl. To mi však do karet nehrálo, já jsem potřebovala informace. [thinking]Shit...[/thinking] Dalo by se říci že byl v kritickém stavu, ale byl mou nadějí k tomu něco zjistit. Chytla jsem ho pod pažema a celou cestu k autu ho vlekla. Následně jsem ho položila do něj, nastartovala a jela k nejbližšímu známému co jsem měla. Ten člověk už se nedivil snad ničemu a byl to skvělý lékař, vlastně byl jeden z nejlepších, akorát jeho pověst ho předcházela, uměl experimentovat. Cesta trvala s mýma zkratkama asi 10 minut, jediné štěstí že jeho úkryt nebyl daleko. Což znamenalo výhodu v můj prospěch. Jestli ten člověk ale přežije, to jsem vážně nevěděla, v medícíně jsem se nijak neorientovala. Doufání v to že ten člověk ale něco vydrží napříč tomu co měl za vybavení a zřejmě i výcvik jsem doufala že to zvládne. Zastavila jsem před garáží, na kterou jsem začala hlasitě bouchat. Bylo celkem pozdě, ale doufala jsem že mě neodmítne. Ne jednou pro něj mí rodiče udělali nějakou službičku, měl u nich dluh, tak jsem doufala v to že ho splatí právě na mě. Přeci jen jsem momentálně mohla být ráda za to že mám rodinu jakou mám, i když jsem nevěděla v čem jedou, měli spoustu užitečných známostí a já potřebovala toho muže v autě dostat do stavu kdy bude schopen alespoň mluvit. Jestli potom umře, na tom mi až tolik nezáleželo.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Rozhodnutí je na tobě, nikdo tě nemůže nutit, ale jakmile jsi jednou vstoupila do tohoto světa, jen těžko či vůbec se z něj dostaneš,[/dirspeech] odpověděl na její otázku, zdála se mu stále relativně dost zmatená a proto se chtěl vyhnout příliš složitému vysvětlování. [dirspeech]Tvůj život tak, jak jsi ho znala za pár dní skončí Cassie, ať se ti to líbí nebo ne. A buď se tomu můžeš poddat a přijmout to, naučit se ovládat svůj dar a využít ho k tomu, aby jsi jednou mohla chodit volně a bez obav anebo ho můžeš v sobě zapírat, ale v takovém případě si pro tebe dřív či později přijdou, a to se ti líbit nebude,[/dirspeech] dodal ještě. Nechtěl ji příliš přesvědčovat, ale též chtěl, aby chápala vážnost celé situace, navíc s daty, která přinesla se jeho obavy ještě zvětšily, nakolik se jednalo o něco, co mohlo zásadně změnit poměr sil na herním poli.
[dirspeech]Chápu, že jsi asi unavená a hlavně zmatená. Takže pokud chceš, můžeš nabrat síly v jednom z pokojů, které se nacházejí o patro níže. Možná pro tebe bude lepší, když si tohle všechno rozebereš s čistou hlavou, a ne takto zaplněná emocemi,[/dirspeech] dokončil opět dlouhý monolog a došel zpět ke své židli, do které se posadil zatímco očekával její odpověď.

Mezitím se trojice chlapců dopracovala až ke kanceláři Magnuse, který je přivítal jeho typickým širokým úsměvem. [dirspeech]Vážně bych nečekal, že vás sem pošlou takhle brzo. Buď jste velice nadaní anebo blázniví,[/dirspeech] řekl Magnus když viděl skupinku tří chlapců před sebou. Dle jejich pohledů mu bylo jasné, že ani jeden z nich pravděpodobně nemá tušení, o co vlastně jde. Obešel svůj stůl, za kterým doteď seděl na židli a podíval se na jednu z prosklených místností s animem ve středu [dirspeech]Krása, že?[/dirspeech] začal, [dirspeech]Animus. Unikátní technologie navržená a zkonstruovaná na základě znalostí, které nám jsou dostupné o Isu. Neurální rozhraní dokáže rozkódovat genetickou paměť zapsanou ve vaší DNA a následně ji promítnout jako rpg hru v první osobě. Je to jako kdyby jste šli do ultramoderního kina na film, na který máte lístek jenom vy.[/dirspeech]
V jeho hlase šla slyšet notná dávka údivu. [dirspeech]Omlouvám se,[/dirspeech] poznamenal jak se otáčel zpět k trojici chlapců, [dirspeech]ani jsem se nepředstavil. Mé jméno je Magnus. Jsem hlavní technik co má na starost animus a též jeden z těch, kteří sestavili první funkční prototyp před třemi lety,[/dirspeech] dodal, opět se znatelnou dávkou hrdosti. V očích chlapců však viděl, že to nebylo to, proč sem přišli. [dirspeech]Jak vám již jistě Godfather řekl, každý z vás má unikátní set DNA, který se vymyká klasické lidské DNA, kromě jiných věcí, jako například čtení myšlenek, házení s lidma přes místnost jenom hlavou anebo schopností jako z Harryho Pottera to mimo jiné znamená i to, že celá rodová linie, která sdílí tuto DNA je v ní i zapsané. Veškeré vzpomínky, emoce, znalosti ale i schopnosti. A animus vás dokáže promítnout právě do těchto vzpomínek a ukázat vám je tak, jako kdyby jste je prožívali sami,[/dirspeech] začal, [dirspeech]proto v něm nesmíte strávit příliš mnoho času, jinak by se mohlo stát, že vaše chápání reálného světa začne splývat s vaší minulostí, a stejně tak i váš charakter a vaše vzpomínky.[/dirspeech] Dokončil.
[dirspeech]Na druhou stranu, díky této technologii si dokážete osvojit veškeré schopnosti, které v animu uvidíte jako vlastní. To znamená, že animus dokáže akcelerovat učení vašich schopností v poměru k reálnému světu. Animus, ačkoli je vlastně jen velká promítačka, je interaktivní rozhraní. To znamená, že můžete do určité úrovně kontrolovat akce vašeho předka. Pokud se však oddálíte od původního modelu, dojde k desynchronizaci, což není právě příjemný proces. Berte to tak, že máte v DNA napsanou cestu pomocí kódu, a když se od ní oddálíte až moc, tak animus vypne simulaci, čistě z bezpečnostních důvodů,[/dirspeech] dodal úsměvně.


[sparkname]Mezitím...
U doktora doma[/sparkname]

Lucy stála v místnosti, kde její přítel akorát prohlížel tělo onoho neznámého muže. Brnění, které na sobě měl bylo položené vedle, ale již z prvního pohledu šlo vidět, že nebude právě použitelné, nakolik se zdálo, že krom prohnutých plátů jsou i zkratované obvody v brnění samotném, prakticky jako kdyby je někdo uškvařil. [dirspeech]Poslyš Lucy, nevím, kde jsi na tohohle člověka narazila. Ale ať se mu stalo cokoli, měla bys od toho dát ruce pryč. Tohle je něco, co vysoce přesahuje moje chápání,[/dirspeech] začal muž načež ukázal Lucy sklenici, ve které se nacházela zvláštní modravá tekutina, [dirspeech]vidíš tohle? Myslel jsem si původně, že je to jakási forma jedu, ale pletl jsem se. Není to organického původu, ba naopak,[/dirspeech] zastavil se na chvíli, [dirspeech]ať je to cokoli, vykazuje to známky neuvěřitelné energie.[/dirspeech] Dokončil a podíval se na Lucy zatímco se tekutina viditelně vypařovala.
[dirspeech]Poslouchej, jak jsem už řekl, s tímhle ti neporadím. Ale ohledně něj, není mu pomoci. Jeho tělo je zaplavené tou tekutinou a má to na něj podobný efekt jako kdyby dostal sloní dávku adrenalinu přímo do srdce, akorát ne tak náhlý. Jeho organismus je doslova přesycený energií. Dá se říct, že jeho tělo má v sobě tolik energie, že neví co s ní a to způsobuje nejen kolaps organismu, ale i biologický rozklad,[/dirspeech] dodal, načež ukázal Lucy na mikroskop, ta mohla po pohledu vidět, že se buňky vážně doslova rozpadají. [dirspeech]Ať je tohle cokoli, měla by ses toho zbavit. Nikdy jsem nic podobného v životě neviděl, a mám strach, že ať už to vytvořil kdokoli, tak chce, aby to tak zůstalo.[/dirspeech]

[sparkname]Cassiopea Moonroe[/sparkname]

Prohrábla jsem si vlasy. Ano měl pravdu, jak se říká, ráno moudřejší večera a možná bych skutečně byla klidnější, když se vyspím zde, a nebudu doma panikařit. Proč jsem byla takhle rozhodnutá jim věřit? Prostě to tady ve mě vyvolávalo jiné pocity, než v Abstergu. Tady jsem cítila, že jsem v bezpečí a nic mi neudělají. Přesvědčil mě o tom hlavně ten kluk, když řekl při odchodu onu větu. Zřejmě měl podobnou zkušenost.
[dirspeech]Chápu.[/dirspeech] odvětím a postavím se.[dirspeech] Přesvědčil jste mě tou volností, když ten dar, jak říkáte, plně ovládnu. Udělám vše proto, abych se k vystupování vrátila. I kdyby mě to mělo stát pár let mimo můj svět.[/dirspeech] řeknu zcela pevně.
[dirspeech]Pokud mi to tedy dovolíte, ráda bych využila Vaše pohostinství a vyspala se v jednom z pokojů. Budu se cítit bezpečněji.[/dirspeech] pronesu s grácií. Byla to automatika. Přišlo mi to v tu chvíli správné. Poté jsem mu podala ruku.
[dirspeech]Děkuji Vám,...pane.[/dirspeech] nevěděla jsem, jak se jmenuje, ale poděkovat je slušnost. Poté se odporoučím do již zmíněného pokoje. Předtím jsem tedy hledala něco jako koupelnu, což jsem kupodivu našla a vybavenou. Tak jsem se neváhala drze zhostit sprchy. Bylo to pro mě neskutečně uklidňující. Pak už jen zbývalo zhroutit se do postele. Na nic jsem nemyslela. Měla jsem, ale neměla jsem na to sílu. Bolela mě hlava. Ve sprše jsem si uvědomila, že jsem si nejspíše popálila ruku, ale čert to vem. Za chvíli jsem usnula.

Nevím, jak dlouho jsem spala. Zdál se mi nehezký sen, kdy mě honilo po temné ulici muži z Abstergu. Probuzení v jiném prostředí pro ěm bylo trošku chaotické a telefon mi ukázal, že jsem spala sotva 4 hodiny. Ale byla jsem odpočatá. Což bylo zvláštní. Vstala jsem, uklidila jsem po sobě ten pokoj a oblékla se. Ten sen mi trochu napomohl k tomu, abych si uvědomila, že takhle honit mě budou do chvíle, kdy já se nebudu umět bránit. Pročísla jsem si vlasy rukou a rozhodla se najít toho pána ze včerejška. Najít jeho kancelář mi kupodivu nedalo takový problém. Byla jsem téměř rozhodnutá. Zaklepala jsem na jeho kancelář a vstoupila dovnitř.
[dirspeech]Promiňte, pane. Ale už jsem se rozhodla. Chci ten dar přijmout. [/dirspeech]

[sparkname]Theodor Raincrow[/sparkname]

Muž, který byl v kanceláři zmínil svůj údiv nad tím, že je sem poslali tak brzo. Dle jeho slov to mohlo být proto, že ti dva byli velice nadaní, ale on rozhodně nikým poslaný nebyl, takže jediná kategorie, která zbývala pro něj, byla ta bláznivá. Nehodlal jí pohrdat, osobně měl zkušenosti s tím, že do ní lidé řadili ledacos. A jestli ho to mělo dovést k nějakým užitečným informacím, nevadilo mu hrát roli blázna. Nakonec to podle slov neznámého muže přece jen vypadalo, že se někam posouvá. Jenže čím déle poslouchal vysvětlování o co tu přesně jde, tím rychleji si uvědomoval, že stáním v chodbě toho tady příliš nedosáhne. Proto se mu ulevilo, když uslyšel, jak se Magnus představil. To byla příležitost k aspoň trochu elegantnímu vstupu.
[dirspeech]Theodor,[/dirspeech] zahučel na oplátku, zatím co se vyhoupl do místnosti za zády těch dvou, hotový obraz nenápadnosti a příčetnosti s nosem zamazaným od krve. Přes to se ze všech sil koncentroval na to, aby vypadal, jakože ví, co dělá. Rozhodl se prostě svézt s Michaelem a jeho kamarádem. Nikdo nepotřeboval vědět, že jeho nikdo neposlal, no ne?
Následoval další dlouhý výklad. Byl sice zcela zřejmě zakotvený ve vědeckých teoriích a obsahoval množství odkazů, které šli naprosto mimo něj ([thinking]Kdo je sakra kmotr??[/thinking]), ale v základu neměl problém pochytit to hlavní, co se jím autor snažil říct. Stále měl ale své pochyby. S rukama založenýma na hrudi si přeměřil jeden z přístrojů. Podle přiznání samotného Magnuse se jednalo o jakousi projekci života jejich předků. Jak si mohl být jistý, že to nebyl jen další vykonstruovaný přelud?
Jak už se tady pomalu stávalo jeho dobrým zvykem, měl problém najít pevnou půdu pod nohama. Ale v tuhle chvíli se nezdál lepší způsob, jak si udělat názor, než pokračovat v tom co už začal. Neviděl, jak by mu Animus mohl uškodit. Nejjednodušší bylo prostě si to celé vyzkoušet, možná mu to pomůže si udělat jasnější názor na něj, možná ne. Ale rozhodně bude aspoň vědět na co přesně, že si to ten názor snaží udělat a nebude se muset opírat jen o popisy.

[sparkname]Lucia McGolden[/sparkname]

Vyhověl mi, za což jsem byla moc ráda. I když jsem brala i v úvahu že to bylo zřejmě vážně něco a podělit se o to s ním by nebylo tak špatné. Avšak jeho výsledný projev mě opravdu zneklidnil. Nejdříve jsem se podívala na to brnění, jehož poškození jsem doteď nepochopila. Očividně bylo opravdu promyšlené, nešlo mi do hlavy jak by mohlo být možné aby můj kop toto způsobil. Chvíli, mezi tím co zkoumal jeho tělo jsem se ztratila v myšlenkách a přehrávala si situaci pozpátku. Každý můj dopad, pohyb a především pocit. [thinking]Stalo se mu to ještě před tím, než jsem do něj kopla...[/thinking] Mírně jsem se zamračila, když jsem si vzpomněla že můj kop letěl už do předem vyhloubeného žlábku v jeho hrudníku. Jenom jsem si složila ruce do sebe a kousla se do nehtu na palci, když v tom mě vyrušil Joe.
Šla jsem k němu a vyslechla si jeho výsledek, zároveň jsem se i podívala přes mikroskop. [dirspeech]To je ona, ta tekutina. To stejné se stalo s Thomasem, když na něj vystřelili z té zbraně.[/dirspeech] Zamračila jsem se pokroutila mírně hlavou.[dirspeech]Absolutní eliminace...To přeci není možné. Ani armádní složky nemají takovéto vybavení.[/dirspeech] Kopla jsem do skříňky opodál a rukou jsem si prohrábla ofinu, zatímco jsem chvíli přecházela. [dirspeech]Joe, mohl by jsi odebrat větší množství vzorku z jeho těla, tak aby se to nevypařilo? Zřejmě, když to je čistá energie, bude se muset nalít do nějakého silného izolátu. Máš tu ten který se používá na elektrická vedení? Ty ze skla nebo z keramiky? Kdyby jsme je svařily do více vrstev, mohlo by to vydržet?[/dirspeech] Byla to věc kterou jsem potřebovala. On mi s tím zřejmě nepomůže, ale doufala jsem že můj otec bude mít nějaké informace a na to jsem potřebovala vzorek který vydrží. Vždy k němu přijížděli různí lidé, tajemní, s kufříkama. Bylo mi jasné že můj otec nepracuje jako každý druhý podnikatel, navíc měli rodiče informace a pokud je neměli, měli informátory a toto nebyla jenom moje věc. Co se týkalo toho brnění, hodlala jsem ho řešit ihned po tom až vyřeším tuto tekutinu. Bohužel jsem se smířila hold s tím že z toho mrtvého muže už nic nedostanu. Ta věc která mu ale proudila v těle a jeho brnění bylo jedinými vodítky. Navíc mi v hlavě stále putovala myšlenka na to jak by bylo možné že se mu takto zničilo.
Mezi těmito myšlenkami jsem k brnění přišla a podívala se na něj zblízka. [dirspeech]Když na mě zaútočili, neprošli k nim kulky. To brnění muselo házet silové pole dostatečně silné na to aby se to nestalo. Rozhodla jsem se na něj jít po fyzické stránce a ještě dřív než jsem ho kopla, vytvořila se mu na hrudi tato promáčklina. Toto zřejmě nemohl způsobit tlak, viď že ne...[/dirspeech] Podívala jsem se na Joa se založenýma rukama s mírným zoufalým výrazem. Byla jsem tu jak Alenka v říši divů a on zřejmě také, ale potřebovala jsem zpětné vazby. Ani jsem nevěděla jestli je možné to velké množství energie vůbec někam nacpat, ale bylo to jediné co mě napadlo. Následně mi v hlavě probleskla myšlenka jestli není možné aby tímto bylo napuštěné ve větší míře i brnění, takže jsem ho začala pomalu zkoumat očima, než...[dirspeech]Zbraň! Měl u sebe zbraň?![/dirspeech]

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Joe příliš nechápal, o čem Lucy mluví, ale už z těch několika málo vět obsahujících slova výstřel, jakési jméno a absolutní eliminace se mu nelíbilo. [dirspeech]To je přesně to, o čem mluvím. Tihle lidé, ať jsou kdokoli, jsou mnohem výš jak vláda, a kdo ví jestli vláda nepracuje spíš pro ně. V dnešní době už bych se tomu nedivil,[/dirspeech] odpověděl na její otázku a dál prozkoumával rychle se rozkládající tělo. [dirspeech]Naneštěstí se zdá, že jakýkoli způsob uskladnění té látky nebude účinný. Podle reakce na okolí bych si tipl, že to pravděpodobně uskladňovali v určité formě volného vakua, nedokážu si to jinak vysvětlit,[/dirspeech] odpověděl jí a akorát se chystal odebrat další vzorek, když se tělo před nimi doslova rozplynulo před jejich očima. V tu chvíli mohla Lucy vidět zděšený pohled, který muž měl. [dirspeech]Poslyš Lucy vážím si i tebe i tvých rodičů, ale měla by jsi pochopit, že jsou ve světě věci, na které nedosáhneš a je to tak lepší. Nechci mít s tímhle nic společného, bude lepší, když odejdeš,[/dirspeech] řekl jí s nejvyšší slušností avšak notnou dávkou hysterie.
Brnění stále ležící vedle již nyní bylo spíše jakýmsi kusem nepoužitelného kovu, nakolik obvody byly kompletně uškvařené a nepoužitelné a zdroj energie, který byl pravděpodobně tím nejzajímavějším komponentem se jim právě rozplynul před jejich zraky. Pomalu vyprovodil Lucy ze dveří ignorujíc její následující otázky, nakolik úroveň jeho zděšení a myšlenka potencionálních následků toho, co právě viděl strašila jeho hlavu. Lucy stála před dveřmi a neměla prakticky nic, nakolik zbraň u sebe muž neměl, jeho tělo se proměnilo v prach a brnění vypadalo spíše jako suvenýr z kovošrotu. Musela se rozhodnout, co bude dělat nyní.

[sparkname]Lucia McGolden[/sparkname]

Joe byl vážně panický, taky se není čemu divit. Zřejmě jsem taky jistým způsobem byla, jen jsem ho zvládala poněkud jinou formou. Ihned po dalším rozpadu toho těla mě doprovodil za dveře. V momentě co za sebou zavřel jsem stihla říct pouze: [dirspeech]Děkuji, Joe.[/dirspeech] Ale to už zřejmě neslyšel. V ruce jsem držela ten kus absolutně na nic šrotu, který jsem hodila do kufru a podívala se na hodinky. Už se blížilo k ránu, neměla jsem ani šanci spát. Ne že bych to nevydržela, ale potřebovala jsem chvíli pauzu. Musela jsem přemýšlet a vstřebat to, nějak.
Nasedla jsem do auta a odjela zpět ke Grant hotelu, kde jsem auto zaparkovala před vchodem a vešla dovnitř haly. Něco se ve mě pohlo, když jsem viděla na zahrádku, kde mě Thomas oslovil. [thinking]Tshe...[/thinking] Odsekla jsem si, zakroutila hlavou a vstoupila do výtahu. Nechápala jsem co se dnes v noci stalo. Zažila jsem hodně zvláštních věcí, věci které se normálním lidem nestávají, ale toto bylo moc, až příliš. Můj výcvik byl možná absolutní, ale na něco takového jsem nebyla stavěna. Když výtah zastavil, rozešla jsem se ke svému pokoji, odemkla ho a vstoupila. Mikinu jsem hodila někam do kouta a zamkla za sebou dveře. Viděla jsem tu láhev whiskey s ledem, takže jsem k tomu stolku ihned došla, dala si do skleničky a led a nalila si tu starší whiskey. Bylo mi jedno chuť, ročník i další stupidní degustační poznatky. První sklenku jsem vypila na ex. Následně jsem si nalila tu druhou, kterou už jsem pila pomaleji. Posadila jsem se na sedačku a dívala jsem se na jeden z mnoha obrazů v tomto pokoji. Neměl ani jméno autora, prostě si tam vysel naprosto nepojmenován, bez možnosti poznání. Hluboce jsem se nadechla a následně pomalu vydechla.
Vytáhla jsem svůj deník od otce, kde jsem projížděla nějaká jména ve snaze zjistit co se děje. Popravdě jsem absolutně nevěděla s kým o tomto mohu mluvit, zrovna teď, tak abych nikoho nevystavila nebezpečí. Navíc, proč ten muž odešel. Při tom co jsem projížděla deník jsem se nad těmato věcma pozastavila a zavřela oči. Opřela jsem se do křesla a ještě jednou si situaci celou vybavovala. [dirspeech]Chtěli mě, ale proč sakra. Šli na mě s takovouto zbraní, s takovýmto množstvím energie...[/dirspeech]Opět jsem vypila další sklenku whiskey, s tím že jsem si opět dolila. Začala jsem mírně uklidňovat sama sebe. [dirspeech]To brnění se rozbilo ještě před tím, takže to znamená že ho muselo něco vyrušit, zničit. Thomas už byl mrtvý, kulky ze zbraně se jich ani nedotkly. Fyzický útok nemohl být ani za mák natolik silný aby ho takto uzemnil a už vůbec ne tlak.[/dirspeech] Podívala jsem se na svou podrážku, no měla jsem trošku připito, takže jsem si rovnou sundala boty, ani nevím co jsem na nich hledala. Tato záležitost, musela jsem to zjistit, o co tu jde, proto mě napadla jedna jediná věc.
Vzala jsem mobil a vytočila číslo na otce. Nehodlala jsem mu říct o této situaci, zatáhnout do toho rodiče by nebylo zrovna nejhezčí, i když věřím že ti dva by zabili i dinosaura. Každopádně toto bylo opravdu něco čeho jsem se obávala, byla to moje věc a já potřebovala někoho kdo má k armádní složce, či k vládě nejblíž, někdo komu mohu věřit. Pokud má otec někoho takového, musí mu ten člověk něco dlužit, nebo dávný dobrý přítel. Potřebovala jsem někde začít a pouhý seznam bez bližších informací jsem neměla. Stačilo mi jméno, určitě bych si tam našla adresu. Takže jsem jenom čekala až to otec vezme, zatímco jsem si popíjela whiskey.

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

[thinking]Ježíš,[/thinking] Pomyslel si Michael, keď počúval dosť vedecký opis Animusu, nejak to pochopil - len ho desilo že by mal byť niekto iný. Nevedel si predstaviť ako to bude reálne vyzerať, pretože sa po celý život podobne moderným technológiam vyhýbal - aspoň teda virtuálnej realite. Teraz keď bude "hrať" niekoho iného, obával sa že o danom človeku nebude nič vedieť a celé to bude jeden veľký nezmysel. Po dlhšom váhaní a uvažovaním nad tým ako nepríjemne mu bude v uzavretom temnom priestore začal hľadať pozitívne stránky. Podľa toho čo mu bolo povedané mu bolo jasné že sa naučí nové dovednosti - lákala ho možnosť spoznať svojho predka, aspoň v tom zmysle že by si dokázal sám o svojej mágii utvoriť lepšiu myšlienku. [dirspeech]Znie to zaujímavo - myslím že som pripravený. [/dirspeech] Povedal to pričom si až teraz všimol Theodora, ktorý ich očividne prenásledoval, ale bolo mu to jedno. [dirspeech]A volám sa Michael.[/dirspeech] Povedal v menších rozpakoch, pretože mohol pôsobiť až moc natešene. Teraz ho zaujímala jedna konkrétna vec - a to či jeho predok tiež mal Cainovo znamenie. Do toho ale stále polemizoval kto ten predok môže byť a silne dúfal že to nebude žiadny tuctový čarodej ako Merlin a podobne.