Tokio

First topic message reminder :

[sparkofficloc][loc first="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/tokyo110.jpg" second="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/tokyo210.jpg" third="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/tokyo310.jpg"]
Tokio, dříve přezdívané jako Edo, je centrálním městem Asie a též hlavním městem Japonska. I přestože bylo v minulosti téměř dvakrát srovnáno se zemí a každoročně nad ním visí hrozba v podobě menších či větších otřesů či tsunami, je nyní jedno z nejmodernějších měst světa vůbec. Jako i v dalších metropolích zde sídlí nespočet důležitých organizací, jmenovitě například Tokijský coven, jenž je znám pro své jedinečné Onmyōdō. Ačkoli je v Tokiu převážně teplo, může se stát i to, že zde napadne sníh a jsou velice silné sněhové bouře. Tokio, jak již bylo řečeno, prošlo mnoha procesy opětné výstavby, takže infrastruktura města je poměrně nová. Napříč celým Tokiem můžete nalézt tradiční japonské budovy stejně jako moderní sídla různých společností a podobně.

Tokio je centrálním městem, nachází se zde hlavní sídla Rex Deus a Illuminati pro celou Asii. V Tokiu lze používat městské hashtagy založené na vaší aktuální poloze v nějaké specifické části či oblasti v Tokiu. Veškeré městské hashtagy naleznete vypsané, společně s popiskem daných lokalit, níže.[/sparkofficloc][sparkofficloc][/sparkofficloc]

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Tommy se jen lehce pousmál při odpovědi, jež mu Liv dala na jeho otázku ohledně toho, jak dlouho se vlastně znají a poté přidal: [dirspeech]Ano, skutečně. Zachránila mi život a to ani netušila, kdo jsem. Jsem vlastně tvým dlužníkem.[/dirspeech] Na její tápání ohledně původu onoho psa jen zvedl ramena ve znaku toho, že skutečně neměl vůbec tušení. [dirspeech]Je možné, že je to pozůstatek nějaké energie nebo schopnosti v tobě, který se tě snažil navést, nebo něco takového. V tomhle ti asi opravdu poradí doktoři u nás v sídle, protože já v tomhle směru nemám moc odpovědí,[/dirspeech] řekl a poškrábal se na hlavě se zvláštním úšklebkem. Na její poznámku o učení se musel zasmát. [dirspeech]Nojo, někdo říká, že je to dar, ale já jsem vždycky věřil tomu, že je to spíš takový prokletí, haha. To víš, občas je to vopruz, ale většinou je to fajn,[/dirspeech] zazubil se, to už však jejich kroky pomalu spočinuly před sídlem Rex Deus. [dirspeech]Konečně jsme tady,[/dirspeech] poznamenal načež přošel dřevěnými dveřmi, budova připomínala spíše kombinaci prastarého japonského doja společně s nějakým buddhistickým chrámem jak nějakou moderní budova. Když vešli dovnitř, zjistili vlastně, že vzezření exteriéru prakticky odpovídá, nakolik stáli uvnitř něčeho co vypadalo jako prastarý chrám a dojo dohromady. Všude byly masivní sochy, některé vytesané z kamene, jiné zase bronzové. Nemuseli moc hádat, aby jim došlo, že stáří tohoto místa bude pravděpodobně sahat daleko za dobu, kdy Japonsko začalo být masivní metropolí. [dirspeech]Praví se, že tahle budova prožila tolik, že by dokázala vyprávět příběh za několik životů. Od světových válek, přes krveprolití až po nás,[/dirspeech] poznamenal ještě Tommy, to už však mířil směrem k obrovskému oltáři a mnichu, který klečel před ním, modlíc se k soše. Jakmile se zvedl a spatřil Tommyho, jeho pohled jako kdyby se rozzářil. [dirspeech]Tommy, už jsem nevěřil, že tě snad někdy uvidím,[/dirspeech] řekl v návalu náhlého opojení, najednou se jeho obličej však úplně změnil a v návalu vzteku Tommyho praštil, [dirspeech]baka! Nesmíš už nikdy takhle odejít na vlastní pěst, víš sám moc dobře jak nebezpečné to je a kolik životů nás to už stálo. Jděte, už vás očekává,[/dirspeech] dodal mnich a s jemným úklonem ukázal rukou na místnůstku nacházející se za masivním oltářem, jež byla oddělená pouze typicky japonskou dřevěno-papírovou stěnou.
Jakmile vešli do místnosti, Tommy zatáhl za jednu z mnoha sošek na oltáři a v kamenné zemi se otevřely obrovské dveře, které je zavedly skrze ne příliš dlouhou chodbu do obrovského podzemního komplexu.

[sparkname]Liv[/sparkname]

Mierne som sklopila hlavu keď Aaron ešte dodal k tomu čo všetko tam dole cítil. [thinking]To si nedokážem ani predstaviť.. Ja som si síce tiež podala skoro ruku so smrťou, ale to som tú bolesť ani necítila v ten moment.[/thinking] Zamračila som sa, na čo som aj mierne zaťala zuby a jemne potriasla hlavou nech z nej dostanem tieto myšlienky. Nechcela som na to myslieť, takže som sa radšej nejako inak potrebovala rozptýliť. Keď dodal, že myslí, že sa tá schopnosť k nemu hodí a pozrel mojím smerom, s úsmevom som prikývla hlavou. [dirspeech]To rozhodne.[/dirspeech] Zazubila som sa a pozrela som na Tommyho s úsmevom od ucha k uchu. [dirspeech]Samozrejme! Nenechám predsa niekoho umrieť pred mojimi očami![/dirspeech] Poriadne som sa nadýchla a na moment som zadržala dych, pri čom som mierne podvihla pravú ruku k srdcu a pridržala som si ju tam na moment s hruďou nafúknutou jak keby som neviem ako heroicky Tommyho zachránila i keď to bolo viac šťastie než rozum. Konečne som ale spravila niečo užitočné v mojom živote a cítila som sa za to fakt skvele. Taký menší superhero complex zrejme s tých všetkých hier a komixov nad ktorými som strávila dlhé hodiny. Keď ale povedal Tommy, že ten pes mohol byť pozostatok nejakej energie a že doktori u nich by mi s tým mohli pomôcť, moja nálada klesla zo sto na nulu veľmi rýchlo. Pohľad som stočila bokom od oboch na čo som sa zamračila. Rozhodne som nemala v pláne vidieť žiadnych doktorov ani keby mi pomohli prísť na to čo som to vlastne videla. Keď po chvíľke Tommy povedal, že sme tu, pozrela som konečne pred seba, pri čom som mala neutrálny nič nehovoriaci výraz na tvári. Zhlboka som sa nadýchla a s výdychom som prešla dverami spoločne s Tommym. Táto budova už na prvý pohľad vyzerala, že si toho dosť prežila, keďže sa dosť líšila od bežných budov v Tokiu. Bolo to celkom osviežujúce vidieť tak zachovalú budovu. Pri vstupe dnu som sa hneď začala rozhliadať okolo seba, na čo sa mi nevedomky opäť vyčaroval úsmev na tvári. [dirspeech]To miesto je fakt cool![/dirspeech] Povedala som nadšene, na čo som pohľadom zastavila na monka, čo kľačal pri oltári a modlil sa k soche. Tommy sa ma pustil a prešiel k tomu monkovi, ktorý ho prv privítal, na čo následne mu hneď v návale hnevu vrazil. Ostala som tam stáť ako socha zarazene, pri čom som počúvala ako na neho kričí. Prekvapene som pozrela na Aarona, keďže som fakt nečakala, že sa toto stane, na čo som sa poškriabala zamyslene na spánku. Podišla som k Tommymu, na čo som sa pri ňom zastavila a pozrela som na toho monka, ktorého som s hlbokým úklonom pozdravila a pomohla som Tommymu na nohy, na čo sme sa vybrali do inej miestnosti, kde Tommy zatiahol za jednu sošku a z ničoho nič sa pred nami začali v zemi otvárať dvere, ktoré nás mali zrejme zaviesť ďalej. [dirspeech]Musím povedať, že toto miesto slúži ako fakt pekné maskovanie pre to čo je zrejme tam dole.[/dirspeech] Zazubila som sa vybrali sme teda dole.

[sparkname]Aaron[/sparkname]

Tak nějak sledoval oba dva. Jak Liv, tak Tommyho. Liv se opět zatvářila tak zvláštně. Bude lepší, když už o tom mluvit nebude. Nyní na to nebyl ten správný čas. [dirspeech]Sice toho moc nezmůžu, ale souhlasím s tebou Liv. Ani já nechci nechat někoho umřít.[/dirspeech] Pověděl s přikývnutím. Na chvilku chytil Liv za rameno přitom jejím gestu, jakoby rozumněl, co tím chce říct. Potom vešli do té budovy. Nikdy nic takového neviděl. Bylo to opravdu něco. Rozhlížel se všude kolem. Byla to kombinace snad všeho, co znal. Nevěděl, co má na to říct, takže nechal jen myšlenky plynout a rozhlížel se. Všiml si i Liv, ta byla rozhodně očarovaná. Nebyla jako on, ona to dávala plně najevo. On moc ne. Všiml si toho kněze a Tommyho. No. Bylo to zábavné sledovat. Aspoň něco mu dokázalo zlepšit náladu. Stejně jako Liv, tak se lehce poklonil. Prohlédl si toho kněze a Tommyho. Očekávájí je. Proč? Takže tohle bylo v plánu už od začátku...že se sem dostanou. Bylo to zvláštní a zajímavé. Měl z toho takové mravenčení. No...sem tam měl pocit, že Liv vylétne do vzduchu a začne tam lézt po stěnách a prozkoumávat každý kout. Úplně si ji dokázal takhle představit. [dirspeech]Těhle míst, jako je tohle je víc?[/dirspeech] Zeptal se a stále se rozhlížel. Netušil, či se dočká odpovědi, nebo jestli se dozví víc až od toho, kdo na ně čeká.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Na jejich poznámky se pouze lehce pousmál, načež odpověděl Aaronovi: [dirspeech]Na každém kontinentu existuje hlavní sídlo, pro Asii je to, naštěstí pro vás, v Japonsku. Máme však i množství menších sídel všude po světě. Tím, že se jedná o centrální sídlo pro celý kontinent je však toto sídlo výjimečné a rozdílné od těch ostatních, a to nejen velikostí, ale hlavně osazenstvem.[/dirspeech] To už však jeho kroky mířili směrem k větší budově jež vypadala jako vytržená z filmu z dob starého feudálního Japonska. Vešli dovnitř skrze otevřené dveře a tam mohli spatřit masivní sochu jejíž vzhled vám nepřipomínal vůbec nic, co by jste znali z vnějšího světa. Po stěnách kolem byly různé police s knihami a podobně a přímo pod sochou se nacházel větší stůl z masivního dřeva, za kterým seděl muž ve středních letech. Celá místnost byla neuvěřitelně komická, nakolik místnost působila neuvěřitelně staře při pohledu kolem, ale jakmile jste viděli iMac a iPad na kterém aktuálně onen muž byl, mohlo vám být jasné, že toto místo není ani zdaleka nepolíbené technologií.
[dirspeech]Máš víc štěstí než rozumu Tommy,[/dirspeech] procedil skrze zuby muž a odložil iPad na stůl, přičemž jeho pohled přecházel z Liv na Aarona a zase zpět. [dirspeech]Jdi prosímtě na ošetřovnu, ať se na tebe podívají. A potom se vrať sem, máme si o čem povídat,[/dirspeech] začal načež ukázal rukou směrem na východ, Tommy se pouze poklonil a následně odešel, poté pokračoval, [dirspeech]už jsem na vás čekal. Ale v životě by mě nenapadlo, že vás přivede Tommy. Občas je život jen jedna velká náhoda,[/dirspeech] poznamenal a zvedl se jen aby se poté opřel o stůl před Liv a Aarona. [dirspeech]Určitě jste teď zmatení a zajímá vás hodně věcí. To je přirozené a nemusíte se za to stydět. Ptejte se na cokoli, co vás zajímá, pokusím se vás zasvětit,[/dirspeech] řekl ještě a očekával jejich otázky.

[sparkname]Liv[/sparkname]

Usmiala som sa od ucha k uchu keď Aaron povedal, že tiež nechce nechať nikoho umrieť. [dirspeech]Prosím ťa.. už ti len vyholíme hlavu a začneme ti hovoriť Profesor X.[/dirspeech] Dodala som na jeho poznámku o tom, že toho moc nemôže a zazubila som sa na neho na čo som ho potľapkala po ramene. Netušila som či to pochopí, ale ja som proste musela. V tom prehovoril Tommy a vysvetlil nám ako to vlastne je zo sídlami. [dirspeech]Wow.. dúfam, že budeme mať možnosť to tu celé obehať![/dirspeech] Zatla som nadšene päste, skrčila som ruky pred sebou v lakťoch a nadšene som nimi začala mávať hore dole. Celé toto sídlo mi už i tak prišlo strašne fascinujúce a po tom čo nám Tommy oznámil, že toto je hlavné sídlo v Ázii, rozhodla som sa, že si spravím taký vlastný quest na exlore a prejdem si to tu celé. Ako sme sa blížili k fakt starej budove nemohla som z nej odtrhnúť oči a jej interiér bol ešte lepší. Pohľad som zastavila až na mužovi, ktorý sedel za fakt úžasným stolom. Musela som sa ale pousmiať nad tým, že ako toto všetko pôsobilo staro, ten muž držal v ruke iPad a niečo na ňom robil. Bolo to celkom nečakané, keďže človek by si myslel, že na takomto mieste budú písať ešte na scrolly a nie fungovať ako moderná organizácia. Keď sa ten muž ozval a poznamenal na Tommyho, že má viac šťastia ako rozumu, mierne som podvihla obočie a pozrela som s menším úsmevom na Tommyho. Ten hneď na to dostal príkaz aby šiel na ošetrovňu a potom sa vrátil sem, na čo Tommy bez slova poslúchol. Ako ale muž povedal, že nás očakával, podvihla som zmätene obočie, na čo dodal, že ho ale v živote nenapadlo, že nás privedie zrovna Tommy. V tom sa oprel o stôl a navrhol nám aby sme sa pýtali otázky, čoho som sa hneď aj chytila. [dirspeech]Zdravím, ja som Olivia Moore, ale prosím hovorte mi len Liv.[/dirspeech] Mierne som sa uklonila a pokračovala som ďalej. [dirspeech]V prvom rade by som sa chcela spýtať čo je vlastne toto za organizáciu. Čo je jej účelom a podobne.[/dirspeech] Pousmiala som sa, na čo som hneď aj naviazala na ďalšiu otázku. [dirspeech]A hlavne ako ste nás očakávali keď ešte asi pol hodinu dozadu som minimálne teda ja ani netušila, že sa dostanem do takých problémov.[/dirspeech] Zazubila som sa a pozrela som na Aarona, keďže za neho som predsa len nemohla hovoriť, keďže on sa tou dobou už túlal tým divným domom. Mala som na jazyku ešte viac otázok, ale isto som nebola len ja zvedavá a nechala som nejaký priestor aj Aaronovi nech sa pýta, keďže mne dokáže ísť držka nonstop keď ma niečo zaujme.

[sparkname]Aaron[/sparkname]

Zamrkal překvapeně, jak promluvil, že každý kontinent má svoje. Tohle musí být rozsáhlejší organizace, než si myslel. Byl rád, že jedna z hlavních byla zde v Japonsku. Byl zvědav i na té menší sídla, jak vypadají. Jestli je to klasický rodinný domek nebo třeba nějaký rozsáhlý bunkr z války. Nebo taky..podzemí. To místo bylo tajemství samo o sobě, ale možná tady najde nějaké mapy, místa, odpovědi. Přikývl jako gesto, že děkuje za odpověď. Věděl zase o něco víc. Na jednu stranu měl pravdu, i když nesouhlasil možná trošku. Každé z těch míst bude mít zajisté své kouzlo a on se těšil, až nějaké to další místo navštíví. Začít cestovat...hmm...jenže na to neměl zas tolik peněz. No, uvidí, co se dozví dál. Pohlédl na Liv svýma dravýma očima a lehce se mu nadzvedl jeden koutek úst - takový úškrn. [dirspeech]Raději nic holit nebudeme Jiskřičko. [/dirspeech]Poznamenal a mrkl na ni. Po chvilce ho potlapkala po rameni a on kývl jako vděk. Nebyl si jist ve svých schopnostech, a tak nějak tušil, že to nemyslí zle. Potom vešli do té místnosti. Kam se na ně hrabala knihovna. Ty knihy na něj tak dýchly a jemu v hlavě začalo kolovat mnohem víc otázek. Něco mu uvnitř říkalo, že ty knihy nebudou jen tak obyčejné a byl zvědav...dost. Všiml si potom muže s jablíčkami. Nah, on byl spokojen se svým androidem, i když jablíčko nikdy neměl. Poslouchal jejich rozhovor, jenže jeho pohled bloudil po knihách. Nehledal nic určitého, jen sledoval a utišoval otázky v hlavě, které měly čas na odpověď. Na chvilku se ztratil v těch myšlenkách...ani netušil kdy. Hlas Liv...ano, ten ho z toho dostal a konečně dával pozor. Pohlédl na Liv, která to ze sebe chrlila, jakoby neměla čas ani dýchat. Ty její vlasy měli co do sebe….veverka na kofeinu jak se patří. Nakonec i on dostal prostor promluvit. Ne, že by ho to zarazilo...jen čekal, že na něj vychrlí dalších minimálně deset otázek. Zamyslel se krátce. Jo vlastně, Tommy jim to neřekl. [dirspeech]Aaron Turner, ale slyším i na přezdívku Drake.[/dirspeech] Pověděl klidně a stále rozmýšlel. [dirspeech]Mě by zajímalo, jak se jmenuje tato organizace?[/dirspeech] Pověděl a rozhlédl se, či neuvidí nějaký erb, emblem, nebo tak. Pak jeho pohled spočinul opět na muži. [dirspeech]A kdo jsou naši nepřátelé?[/dirspeech] Položil svou druhou a pro něj jednoduchou otázku. Pohlédl krátce na Liv, na kterou se usmál a pak opět sledoval jen muže.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Poškrábal se po své bradě, na které měl jemné strniště. Když slyšel, jak se oba představili, přišlo mu to téměř až roztomilé, nakolik o těch dvou věděl již téměř od jejich narození a jen čekal na den, než před ním takhle stanou. [dirspeech]Říkáme si Rex Deus, neboli Krverození, a tohle jméno neseme již od nepaměti. Lidé na vašem místě tomu říkají jinak, někteří vážně, jiní z legrace, ale zaznělo na vašem místě už mnohokrát cosi jako X-men, Liga spravelnosti anebo snad Avangers. Pravdou je, že každý z nich má trošku pravdy. Jsme lidi, kteří ovládají, řekněme nadlidské, schopnosti. Rex Deus je pokrevní linie vůbec prvních lidí, kteří dosáhli nového stupně evoluce, vědci označovaného jako homo sapiens divinus,[/dirspeech] začal dlouhý monolog a poté si dal krátkou pauzu, nakolik jim chtěl dát čas vše vstřebat. [dirspeech]Sledujeme vás již od narození. S vašimi schopnostmi se rodíte, žijete a i umíráte, bez ohledu na to, jestli se jednoho dne probudí či nikoli. Schopnosti jsou většinou dormantní, tedy neaktivní, a mají tendenci se probouzet pouze při vysokém emocionálním zatížení v období kolem 15 - 22 let. U batolat se však často stává, že kvůli nedostatku kontroly projevují menší či větší náznaky svých schopností již v té době, což postupem času vymizí s tím, jak získávají rozum. Vás dva sledujeme již od dob, kdy jste ještě byli oba batolata, oba jste projevovali nadměrnou schopnost ovládání vašich vrozených schopností, což nás zaujalo.[/dirspeech] Dokončil a jeho pohled spadl na Aarona.
[dirspeech]Příběh, jež jsem vám řekl je o něco složitější, ale když se ptáš, tak ti odpovím,[/dirspeech] začal muž a opřel se o něco silněji, [dirspeech]dlouho předtím, než vůbec existoval člověk po naší Zemi chodili lidé, jejichž evoluční a technologický vývoj sahal daleko za hranice lidského chápání. Tihle lidé vytvořili vůbec první evoluci člověka jakožto formu pracovní síly. První členové Rex Deus byli kříženci, kteří vznikli ze spojení Isu, jak říkáme té civilizaci, jež vytvořili lidi, a normální ženy. Po generace se podařilo vliv a dopad Isu na svět a historii vymýtit, ale jejich následovníci přežili dodnes a snaží se oživit jejich ideologii, kterým je zotročení lidstva pro vlastní účely.[/dirspeech]

[sparkname]Liv[/sparkname]

Nad tou prezývkou od Aarona som sa musela pousmiať. Bolo to niečo úplne nové, no nejako mi to nevadilo. Práve naopak mi to prišlo vtipné a hlavne trefné. Keď sa aj Aaron predstavil, poškriabala som sa na brade. [dirspeech]Drake? Ako ten spevák?[/dirspeech] Uchechtla som sa potichu, pri čom som mala fakt problém si teraz predstaviť Aarona pod tou prezývkou. Keď ale muž prehovoril, okamžite som na neho strhla pohľad a venovala som mu plnú pozornosť. [thinking]Rex Deus huh?[/thinking] Zopakovala som si v mysli nech si to tam uložím vzhľadom na to, že sa poznám a vôbec by som sa nedivila kebyže to zabudnem. V momente keď ale spomenul X-menov, Justice League a Avengerov, zazubila som sa na neho a radosť zo mňa doslova sršala. [thinking]Hell yeah! To je môj týpek![/thinking] Radovala som sa v mysli, pri čom som sa snažila trochu upokojiť nech mu do toho nezačnem radosťou skákať, pri čom som trochu prestala počúvať a zachytila som len sapiens divinus. Okamžite som teda zase spozornela a pozorne som počúvala ďalej. To, že nás vraj už sledujú od narodenia ma dosť jasne prekvapilo. [dirspeech]Od narodenia? Ako ste vôbec zistili, že práve my v sebe máme schopnosti?[/dirspeech] Prekrížila som si ruky na hrudi a zamyslene som na neho hľadela. Ako nám vysvetlil, že so schopnosťami sa narodíme a umierame aj kebyže ich neprebudíme, zamračila som sa. [thinking]Damn, to by ma riadne nasralo kebyže zistím pomaly na smrteľnej posteli, že mám schopnosti.[/thinking] Pravý kútik mi mierne vyšiel hore do takého polo úsmevu, no ten opäť klesol keď nám povedal, že schopnosti sa prebúdzajú medzi 15-22 rokom života zvyčajne a pri vysokom emocionálnom zaťažení. Pohľad som stočila na ranu na mojej pravej ruke, ktorá už prestala vďaka bohu krvácať a mierne som zatla zuby. [thinking]Ako to, že sa to vo mne ale neprebudilo teda pri tej nehode?[/thinking] Snažila som sa na to prísť, no len jedna vec mi prišla logická. [thinking]Možno sa to vo mne v tedy prebudilo, len som si to uvedomila až teraz keď ma postrelili a cítila som tú bolesť.[/thinking] Mozog mi pracoval na plné otáčky snažiac sa prísť na presný dôvod toho, no zatiaľ som to teda pustila z hlavy a pohľad som presunula opäť na toho muža. [dirspeech]Ako batoľatá?[/dirspeech] Spýtala som sa prekvapene, no nečakala som na odpoveď a miesto toho som venovala pozornosť Aaronovi a jeho otázke. Musela som uznať, že to bola fakt dobrá otázka, takže som ruky spustila opäť pozdĺž tela a mlčky som počúvala. Bola to dosť náučná lekcia histórie, o ktorej pravdepodobne asi len tak niekto nevie a teraz som už aspoň trochu rozumela proti čomu stojíme. [dirspeech]Vďaka za tieto informácie.[/dirspeech] Poďakovala som mu s menším úsmevom, no nedalo mi to a jednu otázku som predsa len ešte mala. [dirspeech]Možno je moc skoro sa na toto pýtať, ale je tu niekto kto by nám pomohol trénovať naše schopnosti aby sme im lepšie porozumeli? Napríklad vôbec limity našich schopností ako ich rozvíjať a podobne?[/dirspeech] Dodala som, pri čom som mu venovala fakt úprimný úsmev. Keď už som si bola vedomá toho čo dokážem, rozhodne som mala v pláne sa zlepšovať. Neviem prečo ma to tak moc tešilo, ale konečne som mala aspoň nejaký cieľ v živote, ktorý by som mohla aj dosiahnuť a to ma dosť poháňalo vpred.

[sparkname]Aaron[/sparkname]

Pozastavil se nad otázkou Liv, ale té se dočkalo jen takové přikývnutí a zahýbal rty. Mohla rozeznat pár slov, která jen naznačil. Mohla vyčíst - potom-. Nechtěl nyní rušit a chtěl se dozvědět víc. Nad jménem se ihned pozastavil v myšlenkách. Ne, nikdo to neslyšel, co si pamatoval. Zrovna takovýhle název by si rozhodně zapamatoval, kdyby to jen někdy slyšel mimo. Ať zkoušel jak zkoušel, nic mu to neříkalo. Potom se vrátil z myšlenek k slovům toho muže. Ze slov byl příběh, celkem ho zaujal, to ano. Zaslechl ty názvy….asi filmů? Jo….viděl plakáty po městě. Určitě to byly filmy. Něco málo zaslechl, když se o tom bavila nějaká skupinka, ale jinak neměl moc tušení, co to je. Avšak dle slov tam šlo o zvláštní moc...sem tam na to krátce zapomněl, ale on byl přece telepat….nebyl to sen, jinak by se už probudil. Nebylo to tak, že by nedokázal unést pravdu. Možná se bál? Bál se toho, že je tohle jen sen a žádné schopnosti neexistují. Avšak nyní čelil skutečné pravdě - realitě, která se mu otevírala mnohem víc. Hned v první části ho zaujalo několik. Vážně se skrývají před světem, tohle se rozhodně nikde neučí. Zajímalo ho to čím dál víc. Jenže s druhou částí ho trošku překvapil. Sledování od narození? Jak? Následně mu vše začalo do sebe zapadat. Proč se to probudilo právě teď. Jeho bratr. Dnes se dostal tak daleko a přesto je stále na začátku….nemá nic. Jen několik vizí, tělo vě stěně a vchod do podzemí. Posledních pár vět nakonec získalo jeho naprostou pozornost. Avšak ho nijak nepřerušoval, počkal si a poslechl si všechno. I jemu se dostalo odpovědi. Vše bylo jinak….vše bylo na ruby. Ale proč je to tak fascinující? Proč se mu to líbí? Svět se pro něj během pár minut změnil společně s historií. Byl spokojený...nadšený. Svět změnil barvu. Když to dovyprávěl, lehce se též poklonil. [dirspeech]Taky moc děkuju.[/dirspeech] Pověděl klidně a upřímně. Každopádně, Liv do toho šla hned. Už chtěla umět manipulovat se svou schopností co nejlépe. Nedivil se. I on by chtěl nakouknout víc do moci, kterou v sobě dnes probudil. Díky Liv si vzpomněl na otázku, na kterou se chtěl zeptat. [dirspeech]Jen ještě...zmínil jste, že když jsme byly malí, tak se u nás projevovala nadměrné ovládání našich schopností. To tady Jiskřička zapálila třeba porodnici? [/dirspeech]Zeptal se spíše ze zvědavosti, aby si spojil další věci do celku.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Na jejich poděkování jen lehce mrkl. Když zaslechl jejich následující otázky, nebyl vlastně ani překvapen, nakolik tušil, že zrovna tihle dva do toho doslova skočí po hlavě a nebudou se koukat kolem. Když zaslechl dotaz od Aarona, jemně se pousmál. [dirspeech]Kdepak. Ale když používáme naše schopnosti, používáme k tomu energii našeho těla, můžete tomu říkat třeba fyzická energie. Energie, která je v každé buňce našeho těla. A tahle energie se dá vystopovat několika způsoby, proto nebylo problém vás najít, nakolik jako novorozenci, jak jsem již řekl, nemáme kontrolu nad tím, kolik energie ze sebe vydáme,[/dirspeech] odpověděl na Aaronův dotaz a už se chystal na odpověď pro Liv: [dirspeech]Kromě klasických knih a tréninků existuje jeden způsob, jak efektivně trénovat. Technologie sestrojená za pomocí znalostí původních Isu, která je odvozená z jejich vlastní technologie. Říkáme tomu Animus,[/dirspeech] řekl, načež si vzpomněl na koníčky Liv. [dirspeech]Jedná se o technologii, která dokáže skrze genetickou paměť načíst historii vašeho předka, se kterým sdílíte i vaši schopnost, nakolik je to zakódované vše ve vaší DNA. Animus je něco jako sen, když se do něj ponoříte, váš mozek nevnímá rozdíl mezi skutečností a animem, a proto vše, co v animu vidíte, citíte anebo umíte váš mozek přejímá jako vlastní, čímž dochází k procesu rapidního učení,[/dirspeech] dokončil. [dirspeech]Ale než vstoupíte do Animu musíte prvně ovládnout alespoň základy vašich schopností, když se totiž vaše vědomí příliš vzdaluje od vědomí předka, dojde k desynchronizaci, což má negativní dopad na váš organismus.[/dirspeech] Dořekl dlouhý monolog.
[dirspeech]Líbí se mi vaše,[/dirspeech] odmlčel se, [dirspeech]zapálení.[/dirspeech] Dodal s lehkým úsměvem a mírně mrkl na Liv. [dirspeech]Je toho hodně, co se musíte naučit a ještě víc, co musíte pochopit,[/dirspeech] dodal ještě, načež mávl rukou směrem z okna po pravé straně, ze kterého jste mohli vidět na monumentální budovu ve starojaponském stylu s otevřeným vchodech bez dveří. [dirspeech]To je knihovna, jsou tam veškeré informace, které potřebujete vědět, stejně jako veškeré historické události, které byste měli,[/dirspeech] odmlčel se opět, [dirspeech]přehodnotit.[/dirspeech]

[sparkname]Liv[/sparkname]

[dirspeech]Zapálila pôrodnicu?[/dirspeech] Začala som sa okamžite smiať a neveriacky som pokývala hlavou. [dirspeech]Pri mojom šťastí som si skôr zapálila aj ten jeden chlp na hlave čo som mohla mať vtedy miesto vlasov a rodičia doteraz netušia čo sa stalo.[/dirspeech] Dodala som a zazubila som sa na Aarona. Keď to ale ten muž vyvrátil, docela som si v mysli povzdychla. Keď nám vysvetlil na akom princípe to vlastne funguje a z čoho na to čerpáme energiu, tak už som chápala ako nás dokázali nájsť i keď to bola dosť zvláštna predstava. Predsa len som nevedela ako to mohli vidieť, ale domyslela som si, že to bolo asi za pomoci nejakého prístroja. V momente čo ten muž spomenul knižky som si potichu povzdychla, keďže som nebola zrovna fanúšik čítania a nikdy som tomu nevedela venovať dlhšie pozornosť. Ako ale dodal, že okrem teda knižiek je tu aj ich technológia, nás prakticky pošle späť v čase, oči sa mi rozžiarili a nevedomky som aj zadržala dych aby mi neušlo ani jedno jeho slovo. Chcela som sa hneď spýtať kedy by sme si to mohli skúsiť, no akurát v ten moment nám oznámil, že než by sme to mohli skúsiť musíme prv ovládnuť aspoň základy našich schopností. Nemohla som v tomto ani protestovať, keďže som si spomenula akurát na ten moment kde som zapálila ten krík a ani som o tom nevedela. [dirspeech]Ouch.[/dirspeech] Sykla som smutne keď nás informoval o dopade desynchronizácie na naše telo. Aj napriek tomu som sa ale nevedela dočkať kedy nás k tomu pustia. Zazubila som sa na jeho pochvalu a menším pokývnutím hlavy som approvla jeho pun. [dirspeech]Ten bol dobrý.[/dirspeech] Usmiala som sa od ucha k uchu, na čo som sa pozrela smerom kam mávol rukou aby som videla čo tam je. Bola tam fakt nádherná budova vo veľmi starom štýle s otvoreným vchodom. Nemusela som sa ani pýtať čo to je, keďže nám to ten muž rovno aj vysvetlil. [thinking]Prečo knižky.. Ja som sa im tak vyhýbala.[/thinking] Knižky a ja sme boli odjakživa nepriatelia a celý život nado mnou víťazila moja neochota nad nimi tráviť čas, no teraz je to predsa len o niečom inom, tak som tomu chcela aspoň dať šancu a neodpísať to rovno ako som mala vždy vo zvyku. [dirspeech]Vďaka pane.. ehm, ak môžem ešte jednu otázku. Ako Vám môžeme hovoriť?[/dirspeech] Spýtala som sa ho s mierne pozdvihnutým obočím a pozrela som na Aarona na sekundu ako sa on po tomto čo nám zdelil tvári. Netušila som či aj on zdieľal moje nadšenie pre novú technológiu, no ja som rozhodne bola pumped na ten Animus. [thinking]Boh vie či to tak pomenovali schválne.[/thinking] Zazubila som sa nad tou myšlienkou a pretočila som pohľad späť na toho muža pred nami.

[sparkname]Aaron[/sparkname]

Pousmál se na Liv, když se na něj tak spokojeně zazubila, aspoň z toho měl takový pocit. Potom už jen poslouchal. Dostalo se mu odpovědi, která se mu líbila. Spíše byl spokojen. Energie, hm? Bylo to čím dál tím lepší, o tom nemusel pochybovat. Cítil se jak Alenka, co šla mnohem hlouběji do králičí nory. Jenže i tak, sledoval tolik dětí? Teda tolik…..kolik jich bylo? Dětí...lidí se schopnostmi. Opět to tu bylo...otázky, otázky, otázky. Jenže jakmile zmínil knihy, nemusel se na nic ptát. Doufal, že v knihách najde více odpovědí, které hledá a možná i ty, na které se ještě neptá. Potom začal mluvit ještě o nějakém stroji. Jeho pohled sklouzl na Liv. Zdálo se mu to nebo byla opravdu nahypovaná? Ta holka do toho šla též po hlavě. Ukažte ji přístroj a ona tam hned hupsne, to bylo více než jasné. Nebyla v tom sama. I jemu se ten stroj zamlouval. Zajisté to byl jedinečný pocit, ale jen tak se tam nedostanou. Studium. Jemu studium nedělalo problém, ale co si pamatoval z minula, tak Liv studium moc nešlo. Jenže základy, hm? Byl zvědav, co pro něj znamenaly právě ty základy. Hodně co pochopit...opravdu hodně. Jenže nechtěl během toho opomenout fakt, že tu byla ještě ta věc s bratrem, kterou chce vyřešit. Už ne jen s bratrem. Byla v tom nyní mnohem víc životů než předtím a on stále nevěděl, či je jeho bratr naživu, nebo ne a to bylo ze všeho nejhorší. Následoval jeho ruku a též spatřil budovu, kterou opomíjel. Knihovna. Páni...parádní bylo slabé slovo. Už se těšil, až se tam podívá. Zaslechl během toho otázku Liv. Úplně na to zapomněl. Jenže jeho myšlenky se nyní točily okolo knihovny, kde se chtěl na dlouhé chvíle ztratit, aby našel sám sebe. Potom stočil pohled opět na muže a postavil se k Liv, aby pak mohli spolu odejít.

[sparkname]Tendo[/sparkname]

Muž se lehce pousmál. [dirspeech]Můžete mi říkat Tendo,[/dirspeech] odpověděl Liv na její otázku, načež jeho pohled spadl směrem k Aaronovi. [dirspeech]Pokud nejsi zrovna fanoušek knih Liv, tady tvůj nově nabitý přítel ti může pomoci. Telepaté dokážou ostatním lidem vštěpovat informace velice efektivním způsobem, a pokud k sobě už máte určité pouto a je to vzájemné, o to jednodušeji by to mohlo jít,[/dirspeech] dořekl ještě, to už však ukázal směrem na dveře, nakolik chtěl, aby proces učení těch dvou začal co nejdříve. Řady Rex Deus postupně řídly a jak se válka chýlila k nevyhnutelnému počátku měl menší obavy o jejich přežití.
[dirspeech]V průběhu vašeho pobytu zde jsou vám k dispozici veškeré prostory tohoto místa. Nejste tu však vězněni a můžete kdykoli odejít, myslete ale na to, že tam venku je celá řada lidí, kteří by nejraději viděli vaší hlavu viset na jejich stěně,[/dirspeech] poznamenal ještě tak mimoděk, nechtěl je moc strašit, ale zároveň jim nechtěl ani dávat naděje o tom, že budou moci žít normální život jako žili do tohoto dne, protože to nebyla pravda. Mezitím se do místností vrátil Tommy, měl na sobě několik bandáží, ale očividně nebyl nějak vážněji zraněn.

[sparkname]Liv[/sparkname]

[dirspeech]Tendo?[/dirspeech] Zopakovala som prekvapene, na čo ma okamžite napadol Tendo Pain z Naruta a zazubila som sa od ucha k uchu ale nič som nepovedala. [dirspeech]Teší ma.[/dirspeech] Uklonila som sa zo slušnosti, na čo som sa po chvíľke opäť narovnala. Keď nám ale Tendo povedal, že telepati môžu efektívne predávať informácie pokiaľ máme aspoň nejaké puto, najprv som na neho pozerala z veľkým úsmevom a po pár sekundách som sa otočila na Aarona a začala som wigglovať obočím. [dirspeech]Prosím?[/dirspeech] Hodila som na neho mačací kukuč, na čo som k nemu podišla bližšie. [dirspeech]Týmto spôsobom by sme si obaja trénovali schopnosti a zároveň sa aj učili![/dirspeech] Zazubila som sa. Pokiaľ by toto bolo anime, tak by zo mňa zrejme sršali samé iskry ako som bola odhodlaná. Z toho odhodlania ma ale prebral Tendo, ktorý nám oznámil, že všetky priestory sú nám k dispozícii a kľudne môžeme odísť, no zároveň nás varoval, že vonku je kopec ľudí čo by nás najradšej videli pod kvetinkami, na čo som sa mierne zamračila a po chvíľke som len kývla hlavou na náznak toho, že mi to je jasné. [dirspeech]Nejako sa keď tak pri najhoršom vynájdeme nie Aaron?[/dirspeech] Placla som ho jemne po ramene a pousmiala som sa, na čo som sa otočila za zvukom dverí, kde som uvidela obandážovaného Tommyho, na ktorého som sa milo usmiala. [dirspeech]Páni Tommy, hneď vyzeráš omnoho lepšie.[/dirspeech] Dala som mu thumbs up ľavou rukou a pozrela som na miesto kam nás Tendo poslal študovať. [dirspeech]Pôjdeš s nami? Myslím, že budeme potrebovať nejaké tipy na to aby sme sa vyhli nudným veciam.[/dirspeech] Povedala som potichšie smerom k nemu, pri čom som si ľavou rukou zakryla z časti ľavú stranu úst ako by som mu to chcela pošepkať aby to Tendo nepočul, no nemalo to moc efekt, keďže to mohli počuť aj tak všetci. [dirspeech]Tak my teda pôjdeme![/dirspeech] Oznámila som v rýchlosti a ľavou som čapla Aarona, na čo som sa vybrala aj s ním do tej knižnice nech začneme. Nevedela som ešte ako som tam chcela trénovať svoje schopnosti, keďže všetko tam bude môcť pravdepodobne veľmi ľahko vzplanúť, no aj tak som bola odhodlaná začať trénovať svoje schopnosti, pri čom som sa tešila aj na to keď so mnou Aaron začne komunikovať telepaticky.

[sparkname]Aaron[/sparkname]

Zvedl obočí nad tím jménem a též se poklonil, stejně tak jako Liv. Po jeho dalších informacích, jeho pohled sjel na Liv a jeho koutky úst se pohly. No, mohl snad říct ne? Ne. Tahle situace mu přišla strašně funny. Sám nevěděl proč, ale dokázal se uvolnit a jen na chvilku přestat myslet na bratra a ty mrtvé. I když věděl, že jen tak nezapomene. Měl před sebou ještě úkol, který musel za každou cenou splnit, ale s jeho novýma schopnostma by to mohlo jít mnohem. Možná se díval přitom na Liv až moc upřeně, ale ztratil se na pár vteřin s myšlenkách. [dirspeech]No proč ne? Hlavně...přitom nepodpal ty knihy, z kterých budu studovat.[/dirspeech] Poznamenal jen a ještě chvilku se na ni díval. Potom pomalu zvedl pohled. Měli volnost, ale bylo to jisté ale. To že dneska málem schytal kulku spolu s Liv a Tommym ho v tom jen utvrzovalo. Ty venku už vědí, že pro ně představují určitou hrozbu. [dirspeech]Chápu a souhlasím s tebou Jiskřičko. Nějak si poradíme.[/dirspeech] Pověděl a mikl rameny. V tom bouchly dveře a vešel Tommy. Vypadal o něco víc obvázaně, než minule. Se slovy, co řekla Liv jen souhlasil. Takže přikývl. Nechtěl popřípadě ji dát do hlavy něco, co nechtěl. Jejímu gestu moc nechápal, jelikož to stejně slyšeli všichni. Jenže ho v hlavě napadla ještě jedna otázka, i když nevěděl, jestli na ní chtěl znát odpověď. Už otevřel pusu, že ji poví. Jenže najednou se jeho tělo začalo pohybovat směrem pryč. Když se ohlédl, tak ho Liv tahala a on si jen povzdychl, ale usmál se. Možná ho zachránila před odpovědí, co nechtěl slyšet. Potom konečně použil i svoje končetiny a šel též. [dirspeech]Dle slov Tenda to znělo až moc jednoduše, to posílání těch informací do hlavy...teď ještě zjistit, jak to funguje.[/dirspeech] Poznamenal k Liv, když šli společně do té knihovny.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Aaron společně s Liv dorazili do budovy, na kterou předtím Tendo ukazoval. Zevnitř se zdála mnohem větší jak zvenku, pravděpodobně i proto, že velká část knihovny se nacházela doslova vytesaná do skály. Bylo to neuvěřitelné, tolik vědění na jednom místě, a tahle místnost byla doslova netknutá jakýmkoli moderním světem, ba naopak, při prvním pohledu se zdála být jako vytržená z filmu o feudálním Japonsku. Rozhléhli se kolem, nebyl tam žádný knihovník ani nikdo podobný a v knihovně byly pouze oni dva. Jako první jim přišlo logické jít pro knihy popisující jejich schopnosti, nakolik vlastně ani sami netušili, jak jejich schopnosti kompletně fungují a čeho všeho jsou vlastně schopni. Po nějakém čase úspěšného hledání se vrátili ke stolu s velkým komínkem knih. Nejlepším řešením se zdálo být přečíst si informace nejprve o Aaronově schopnosti a až poté číst další, nakolik právě Aaron měl možnost nechat informace 'téct' do Liv s větší jednoduchostí, jak kdyby to do sebe všechno hustila sama.
Kromě knih popisujících telepatii a pyrokinezi si též vzali knihu popisující skutečnou historii světa, rex deus a jejich nepřátelé Isu a Illuminati a též několik knih s informacemi o tom, co to vlastně je vrozená schopnost a jak to funguje. Co je zaskočilo nejvíc byla kniha obsahující informace o magii, covenech a o tom, že vlastně nějaká magie vůbec existuje.



[note]@Dawn de Diablo a @Thyri - ty knihy ingame slouží k tomu, aby vaše ingame charaktery věděli to, co si můžete offgame přečíst v sekci encyklopedie.[/note]