Tokio

First topic message reminder :

[sparkofficloc][loc first="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/tokyo110.jpg" second="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/tokyo210.jpg" third="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/tokyo310.jpg"]
Tokio, dříve přezdívané jako Edo, je centrálním městem Asie a též hlavním městem Japonska. I přestože bylo v minulosti téměř dvakrát srovnáno se zemí a každoročně nad ním visí hrozba v podobě menších či větších otřesů či tsunami, je nyní jedno z nejmodernějších měst světa vůbec. Jako i v dalších metropolích zde sídlí nespočet důležitých organizací, jmenovitě například Tokijský coven, jenž je znám pro své jedinečné Onmyōdō. Ačkoli je v Tokiu převážně teplo, může se stát i to, že zde napadne sníh a jsou velice silné sněhové bouře. Tokio, jak již bylo řečeno, prošlo mnoha procesy opětné výstavby, takže infrastruktura města je poměrně nová. Napříč celým Tokiem můžete nalézt tradiční japonské budovy stejně jako moderní sídla různých společností a podobně.

Tokio je centrálním městem, nachází se zde hlavní sídla Rex Deus a Illuminati pro celou Asii. V Tokiu lze používat městské hashtagy založené na vaší aktuální poloze v nějaké specifické části či oblasti v Tokiu. Veškeré městské hashtagy naleznete vypsané, společně s popiskem daných lokalit, níže.[/sparkofficloc][sparkofficloc][/sparkofficloc]

[sparkname]Aaron[/sparkname]
#TokijskéPodzemí

Už se v tom ztrácel. Měl pocit, že někdo věděl těch chodbách….jelikož tohle bylo na náhodu až moc. Následné okamžiky ho mrazily. Chtěli to tělo odnést...ale prostě ho jen pohřbili, jako kus masa...ani se nerozloučili s mrtvým. Co pro ně byli ti mrtví? To pro ně byli opravdu jen oběti, pokusy. Hlava ho pálila od různých myšlenek. Sem tam měl pocit, že na něj padá tíha okolního vzduchu...v okamžiku, kdy stál před stěnou. Před chvílí viděl tu vizi. Jenže jeho představivost byla jinde. Měl pocit, že kouká na lidskou postavu...o které věděl, že tam je. Za pár centimetry zdi je lidské tělo. Jen tam stál a sledoval tu stěnu. Nevěděl jak dlouho tam stál. Ten pohled nedokázal dostat z hlavy. Přišel k té stěně a položil na ní ruku.Chtěli ho vynést z domu….takže o podzemí zřejmě nevěděli. Vrátí se sem...ale až později. Nyní musel na vzduch. Tíha předešlého sklepa byla na něj už tak moc. A nyní? Měl pocit, že se mu brzy podlomí kolena. Viděl sem tam případy, mrtvá těla v televizi. Jenže ty vize….nedalo se to ani z malé části k tomu přirovnat. Opět cítil tu bolest, tu beznaděj jako předtím u dívky...opakovalo se to. Vydal se směrem pryč, jenže ne ke dveřím. Vydal se směrem zpátky do podzemí. Musel zkusit i další chodbu...chtěl vědět, jestli je tohle náhoda nebo ne. Jestli jsou chodby propojené s místy činu, měl jasno. Pomalu vešel menší bránou a zavřel za sebou. Chvilku stál a poslouchal, či neuslyší nějaké otřesy. Potom šel dopředu, dokud ho nepohltila tma. Pokud tam v pořádku dojde, plánoval jít nyní prostřední cestou.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Fire,[/dirspeech] zopakoval po Liv, [dirspeech]bender?[/dirspeech] Dokončil a lehce se podivil, nebyl to zrovna ten typ, který by o tomhle věděl něco víc, takže mu to moc neříkalo. Jeho snaha vysvětlit Liv nějak polopaticky podstatu jejích schopností se mu však zdála úspěšná, a tak se to rozhodl trošku prohloubit. [dirspeech]U nás se tomu říká pyrokineze, je to schopnost, která dovoluje ovládat lidem oheň, přesně to, co jsi udělala ty. Tedy alespoň myslím, že ty. Já to rozhodně neumím,[/dirspeech] dodal ještě a litoval, že toho nenastudoval ohledně pyrokineze víc, nakolik věřil, že by poté bylo mnohem jednoduší skrze jeho telepatické schopnosti vysvětlit Liv celou tuhle věc. [dirspeech]Vezmeme to zkratkou přes opuštěnou čtvrť, bude to snad rychlejší,[/dirspeech] řekl a ukázal Liv prstem směrem na jednu z mnoha ulic. [dirspeech]Nikdy sis nevšimla ničeho zvláštního, když jsi vyrůstala? Nikdy se kolem tebe neděly... uhh, nezvyklé, řekněme, věci?[/dirspeech] optal se ještě, jak však procházel s Liz kolem jednoho z domů v opuštěné čtvrti, najednou mu tělem projel zvláštní pocit, jako kdyby cítil dalšího telepata někde v okolí. Najednou se zastavil a jeho pohled spadl na dům nedaleko nich. [dirspeech]Vydrž chvíli,[/dirspeech] zamumlal když pomalu dokulhal ke dveřím domu, rukou se lehce dotkl dveří, [dirspeech]myslím, že tam dole by mohl být člověk, co nás může potřebovat. Ale nechci tě do ničeho zatáhnout, takže jestli tu chceš počkat, pochopím to.[/dirspeech] Dořekl a potom se snažil lehce otevřít dveře, načež ho jeho kotník opět zradil a on spadl na zadek, navíc nebyl schopen staré zrezivělé dveře otevřít. [thinking]Sakra, její pyrokineze by se mi teď vážně hodila...[/thinking] problesklo mu hlavou zatímco se snažil tak nějak dostat zpět na nohy.
Aaron mezitím prošel zpět do sklepení a zamířil si to směrem k podzemní chodbě. Když byl zhruba v polovině chodby, projel mu celým tělem zvláštní pocit, bylo to jako kdyby určitá intuice, která mu říkala, že ho někdo hledá. Moc to nechápal, ale tak nějak to cítil. I přes to ho však zžírala zvědavost, jež chodby před ním skrývají, a tak, ačkoli se zastavil, musel se rozhodnout. Buď půjde dál či půjde prozkoumat zpět zdroj toho zvláštního pocitu, který mu z ničeho nic jako kdyby ovládl celé tělo.

[sparkname]Liv[/sparkname]

Jeho zmätenie ma moc neprekvapilo, ale nechala som to tak, keďže to by bolo vysvetľovanie na dlhšie a na to zrejme ani nemal zrovna chuť. Keď mi ale vysvetlil, že sa tomu teda hovorí pyrokinézia a je to schopnosť ktorá dovoľuje ľuďom ovládať oheň, teda vlastne to čo som vraj spravila ja, mierne som podvihla obočie, keďže som si toho vážne nebola vedomá. Pokiaľ som to spravila ja, tak to musel byť pravdepodobne len nejaký pud sebazáchovy spojený s veľkou dávkou adrenalínu po tom čo ma postrelili. [dirspeech]Keď sme pri tom, čo viete vy?[/dirspeech] V tomto momente by ma neprekvapilo asi kebyže povie hocičo, no to ako mi predal tú informáciu bola pravdepodobne aspoň časť jeho schopnosti i keď som si to akosi nevedela spojiť s nijakým hrdinom čo poznám z komixov. Keď navrhol tú skratku, súhlasne som kývla hlavou a okamžite som s ním zmenila smer, popri čom sa ma Tommy spýtal na to či som si nikdy ničoho zvláštneho nevšimla keď som vyrastala. [dirspeech]Hmm.. asi nie, teda aspoň si na nič zvláštne nespomínam. Ja som nebola moc spoločenské dieťa, čo sa našťastie zmenilo, no niečo ako random požiar by som si isto všimla.[/dirspeech] Zasmiala som sa potichšie. [dirspeech]Asi som skôr taký late bloomer.[/dirspeech] Zazubila som sa na neho, no v tom mi niečo prebehlo hlavou. [thinking]Čo viem, tak by to nebolo prvý krát kedy by niekto dostal schopnosti keď čelil smrti, ale pokiaľ sa ma pýtal či to už nemám od útleho veku, tak asi sa to so mnou fakt ťahá od narodenia a nikdy sa to len neprejavilo.[/thinking] Hlboko stratená v myšlienkach som skoro zakopla o vlastnú nohu, no udržala som sa a aj Tommyho stabilne. [dirspeech]Pardon, len som nad niečím premýšľala.[/dirspeech] Ospravedlnila som sa mu za svoju nemotornosť, na čo sa Tommy z ničoho nič zastavil. [dirspeech]Tommy?[/dirspeech] Skôr než som ale povedala niečo iné mi povedal aby som počkala chvíľu. Kývla som teda súhlasne hlavou a ľavou rukou som si opäť chytila tu pravú tesne pod tou ranou, ktorá ešte stále krvácala, ale už len veľmi slabo. Keď mi Tommy ale oznámil, že si myslí, že tam dole môže byť niekto kto potrebuje pomôcť, pozastavila som sa nad tým. [dirspeech]Ako to viete?[/dirspeech] Podvihla som mierne obočie, na čo som sa zamračila keď sa pokúsil otvoriť dvere, no padol na zadok kvôli kotníku. [dirspeech]Tommy.. Nie ste v kondícii teraz niekomu pomáhať, ale keď na tom trváte, tak to môžeme skúsiť. Len dúfajte, že nás nikto z tých ľudí čo idú po vás nenájde kvôli tomuto detouru.[/dirspeech] Pokrútila som mierne hlavou, na čo som podišla k tým dverám a skúsila som ich aj ja, ale boli fakt pevne zavreté. [thinking]F*ck.. Okej, tak keď už Tommy tak verí, že fakt mám pyrokinéziu, možno by som nám mohla nejako pomôcť.[/thinking] Mierne som si zahryzla do pery a položila som ruku na dvere, na čo mi pohľad padol na zámok, na ktorý som sa začala sústrediť v snahe ho nejako roztaviť, ale netušila som vôbec ako na to, takže to bol dosť veľký výstrel naslepo.

[sparkname]Aaron[/sparkname]

Zarazil se a zůstal stát. Rozhlížel se….Někdo ho hledá? Proč? Počkat….spíše co to bylo za divný pocit...zvláštní pocit. Nedokázal to nyní správně popsat. Zůstal stát v té chodbě a kolem něj byla tma. Toto místo na něj pomalu dýchalo chladný vzduch plný vlhkosti. Udělal krok dopředu, ale ten pocit tam stále byl. Opět se zastavil a ohlédl se dozadu. Ještě částečně viděl konec, aspoň se mu to tak zdálo. Nakonec ho to ovládlo. Otočil se. Zítra se sem podívá...vezme si pořádnou baterku a mapu. Zjistí víc o tomhle podzemí a bude hledat o nějakých společných věcech. Navíc věřil, že ho tyto podzemní chodby zavedou na mnohá místa, která skrývají více otázek, než odpovědí. Pomalu vyšel z té chodby. Stále cítil ten vlhký vzduch na své pokožce. Zavřel za sebou tu mříž i se západkou. Poté klasicky vyrazil směrem ke schodům. Cestou se zastavil u té zdi….civěl na ní. Jakoby tam opět viděl obrys toho člověka, jehož tvář nezná. Bezejmeného mladíka. Pomalu přišel k té zdi a vzpomněl si na ten pocit...jak umíral. Přejel mu mráz po zádech a položil ruku na tu zeď. Vrátí se...určitě se vrátí a vyřeší to. To byl jeho slib tomuhle mladíkovy, té dívce...jeho bratrovy a co bylo horší, možná mnoha dalším. Potom se mu nakonec podařilo se odtrhnout od zdi a šel po schodech nahoru. Nyní se spíše začal soustředit na ten divný pocit a více se začal soustředit, z čeho by mohl být nebo spíše, z koho a kde je. Nakonec vystoupal nahoru a stál čelem přímo ke dveřím.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Já jsem telepat, umím s lidmi komunikovat skrze mysl, a taky dokážu vycítit z předmětů jejich podstatu nebo historii, ale to jen občas, je to taková pasivná část mé schopnosti. Tak jako tak, moje schopnost je, na rozdíl od té tvojí, plně podpůrná,[/dirspeech] odpověděl Tommy Liv na její otázku a poté jeho pohled spadl na dveře, pouze viděl, jak se klika u dveří začíná zbarvovat do ruda a poté se dveře pomalu otevřely. [dirspeech]Je neuvěřitelné, jakou kontrolu nad tou schopností máš, když vezmu v potaz, že je to pár minut, co jsi ji objevila,[/dirspeech] řekl a lehce se pousmál. To už však společně s Liv mířili do budovy. Ihned věděl, kam má jít. Než však stihl vůbec dveře otevřít, stalo se tak z druhé strany, byl to Aaron, co se akorát vracel nahoru ze sklepení. Tommy se na něj zadíval a ihned pochopil, proč cítil tak silnou energii, on byl taky telepat, cítil jeho přítomnost, ačkoli si to ten kluk pravděpodobně sám ještě neuvědomoval. [dirspeech]K zemi![/dirspeech] Vykřikl a srazil jak Liv tak Aarona směrem k zemi a poté jednou nohou zakopnul dveře aby se zavřely, v tu chvíli jste mohli sledovat jak kulky prorážejí nyní již ztrouchnivělé dřevo a zastavují se o betonovou zeď místnosti. [dirspeech]Liv, Liv... vím, že je to na rychlo, ale musíš se soustředit. Jakmile otevřou ty dveře soustřeď se na jejich zbraně. Dokážu je zastavit na několik sekund, ale potřebujeme je odzbrojit, nejsem v tomhle stavu schopný jim utéct,[/dirspeech] prohlásil Tommy v rychlosti jak se soukal společně s Aaronem a Liv za nedaleký gauč, to už se však dveře rozlétly v náporu mohutného kopu a mezi nimi se zjevila dvojice mužů. Tommy zavřel oči a šlo vidět, že se soustředí, v tu chvíli se najednou oba mužové jako kdyby zasekli, přestali se hýbat a jejich těla ztuhla. Teď byl ten moment.

[sparkname]Liv[/sparkname]

[dirspeech]Oh.. takže taký Charles Xavier hej?[/dirspeech] Zazubila som sa nad jeho schopnosťami, no to čo k tomu dodal bol fakt bonus oproti Charlesovi. [dirspeech]Eh, to hej, keďže nevidím ako by som niekoho podporovala tým, že by som ho zapálila.[/dirspeech] Poškriabala som sa na hlave, na čo som opäť sklopila pohľad na zámok dverí a zhlboka som sa nadýchla, na čo som zavrela oči. V hlave som si zároveň začala predstavovať ako sa ten zámok roztopí, na čo som len ucítila ako sa dvere pomaly otvorili. [dirspeech]Wow.. okej, nečakala som, že to bude fakt takto fungovať, ale funguje to.[/dirspeech] Celá som doslova žiarila šťastím a nebyť toho, že ma tak bolí pravá ruka, tak by som asi z radosti objala Tommyho. Ten bol prekvapený z toho akú kontrolu mám nad svojimi schopnosťami vzhľadom na to, že som ich objavila len pár minút dozadu. [dirspeech]Úprimne aj mňa to prekvapuje, vzhľadom na to čo si mi povedal o Pyrokinézii, ale nebudem hľadieť darovanému koňu na zuby predsa.[/dirspeech] Mrkla som na neho, pri čom sme už spoločne smerovali do budovy. Udivovalo ma ako Tommy hneď vedel kam ísť, keďže predsa len tu bola dosť tma a jediný poriadny zdroj svetla boli otvorené dvere za nami. Tesne pred tým než sme stihli ale prejsť dverami pred nami sa práve tie otvorili z druhej strany. Reflexívne som spravila krok dozadu, na čo som si prehliadla muža, ktorý pred nami stál. Skôr než som ale stihla niečo povedať nás Tommy varoval a rovno aj strhol k zemi. Bolo to len tak tak, keďže tesne nad nami preleteli cez dvere guľky, ktoré stihol Tommy zakopnúť. Pri pohľade na dvere, každou sekundou v nich pribúdajú nové diery. Adrenalín mi opäť v tele začal stúpať, čo sa prejavilo aj na mojom zrýchlenom dýchaní. V tom na mňa Tommy prehovoril, pri čom mi povedal aby som  sa sústredila na ich zbrane, keďže ich budeme potrebovať odzbrojiť a v takomto stave im Tommy nedokáže utiecť. [dirspeech]Okej![/dirspeech] Vychŕlila som zo seba, na čo v ten moment sem vrazila dvojica mužov, ktorý sa okamžite ako keby zasekli v čase. [thinking]Okej, nepanikár, lebo narobíš ešte viac škody než úžitku![/thinking] Prehltla som stále docela vystrašene pri pohľade na ich zbrane. Zatla som pevne zuby, zamračila som sa a sústredila som sa najviac ako to šlo na ich zbrane, pri čom sa môj strach takmer okamžite začal meniť v hnev. Nemohla som dovoliť aby Tommymu ublížili a tento krát to už bolo o niečom inom, keďže som sa mala aj ako brániť i  keď som stále plne netušila ako to ovládať. V mysli som si teraz už predstavovala ako im v plameňoch roztavím zbrane, pri čom sa moje dýchanie ešte viac znásobilo, no teraz to už nebol strach.. nie teda strach o môj život, ale túžba ochrániť Tommyho a teraz ešte aj toho druhého chalana sa stala omnoho väčšia než bola pred tým pri Tommym. Bol to proste taký zvláštny pocit ako by proste niekto do oleja hodil zápalku, ktorá zapálila práve túto túžbu vo mne a tá prekonala všetky ostatné pocity ktoré by tomu mohli oponovať.

[sparkname]Aaron[/sparkname]

Otevřel dveře a...heh? Počkat...ten divnej pocit, že ho někdo hledá byl o těhle dvou? Chvilku tam stál a zpracovával ty informace. Bylo to divné. Ucouvl. Sice pozdě, ale mírně ucouvl. Nevěděl proč ho hledají, ale našli ho...stejně tak jako kulky, před kterýma je ten muž ochránil. Byl až moc zabraný do myšlenek, takže se nechal strhnout zcela jednoduše. Tak nějak si vše promítal v hlavě. Ta holčina s tím mužem byli zřejmě přátele...ale ti, co po nich šli...šli po nich a nebo po něm? Táhnul je pryč. Něco mluvil k té dívčině. Sice tomu moc nechápal, ale konečně se dostal ze svých myšlenek a sledoval okolí. Sledoval chvilku muže, následně tu dívku. Ucítil napětí, ptát se bude potom. Jediné co bylo, tak sledoval ty muže, co vešli do místnosti...jestli náhodou nepozná tváře, nebo se něco jiné pro něj neobjeví...jako předtím...všechno předtím, kdy cítil tu bolest těch lidí. Sám sebe se ptal….proč na sebe tlačí, jen aby viděl opět nějaký obraz, který mu napoví. Proč v těhle dvou mužích, co po nich stříleli viděl viníky, nebo někoho, kdo věděl o těch úmrtích. Už věděl proč a uvědomoval si to, ale ještě si to neřekl. Ne, že by si to nechtěl přiznat, spíše to nechtěl říct nahlas a přiznat si to.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Dvojice mužů se zastavila a v tu chvíli jejich zbraně najednou nabraly rudou barvu. V tu chvíli se oba muži probrali a se sykavým zvukem zbraně upustili na zem, načež jejich pohled spadl na skupinku našich hrdinů. Když viděli, že se najednou nacházejí v převaze a ještě k tomu stojí proti uživateli pyrokineze, rozhodli se raději stáhnout. Rozběhli se dolu po schodech zpět do sklepa a poté už následoval pouze zvuk mříže, kterou za sebou v rychlosti doslova třískly. [dirspeech]Tak tohle bylo vážně jen... o fous,[/dirspeech] poznamenal Tommy načež se z jeho křečovité polohy vrátil zpět do normálu. Zadíval se směrem k Aaronovi, chtěl mu tak nějak vysvětlit, co se tu právě stalo, protože chápal, že bude asi dost zmatený a nechtěl, aby utekl. [dirspeech]Ahoj, ahoj,[/dirspeech] zopakoval po sobě a poté si uvědomil, že by mohl zkusit něco jiného, [dirspeech]já jsem Tommy,[/dirspeech] promluvil směrem k Aaronovi, jeho hlas se však ozval v Aaronově hlavě. [dirspeech]Hlavně zůstaň v klidu prosím, všechno se vysvětlí, ale zde nejsi v bezpečí, pojď prosím s námi,[/dirspeech] řekl ještě telepaticky Tommy Aaronovi a poté mu jako kdyby odhalil, že nemá žádné špatné úmysly. Dalo by se říct, že skrze jejich telepatické propojení 'otevřel své srdce' Aaronovi. To už ho však Liv pomalu zvedala a on se jí chytal.
[dirspeech]Tohle je Liv, je taky jednou z nás,[/dirspeech] řekl Tommy, nyní již normálně a čekal na reakci obou dvou.

[sparkname]Liv[/sparkname]

Ako sa tej dvojici takmer roztopili tie zbrane v ruke a oni sa obaja doslova zdekovali radšej do tej tmy tam dole, začala som sa pomaly upokojovať. Dych sa mi postupne spomaľoval a hnev sa opäť menil na radosť. Zazubila som sa na nich dvoch a pomaly som sa zdvihla zo zeme. [dirspeech]Tak to bolo tesne.[/dirspeech] Vydýchla som si, na čo som sa pomaly vybrala k Tommymu, aby som mu pomohla na nohy. Tommy ho pozdravil, na čo som sa ja len usmiala a čakala som či mu ešte niečo povie, no odmlčal sa a len na seba obaja pozerali. [dirspeech]Oh.. predpokladám, že ste mali teraz spolu chat v hlave, že?[/dirspeech] Spýtala som sa nečakajúc ani na odpoveď, keďže mi to prišlo viac než jasné. Keď som Tommymu pomohla na nohy a poriadne som ho podoprela, predstavil ma tomu chalanovi. [dirspeech]Jep! Je to síce len pár minút, ale myslím, že sa chytám dobre.[/dirspeech] Zazubila som sa na toho chalana, ktorý tiež vyzeral tak zmätene ako ja nedávno. [dirspeech]Takže ďalší telepat eh? Dúfam, že spolu nebudete hovoriť len v mysli! Ja sa tiež rada porozprávam.[/dirspeech] Usmiala som sa na nich, na čo som cítila ako mi vo vačku začal vibrovať mobil. Keď som ho vytiahla z vačku a pozrela sa na displej, mierne som zvráštila obočie a povzdychla si. [dirspeech]Dajte mi sekundu prosím.[/dirspeech] Povedala som im, na čo som pomaly pustila Tommyho a keď som si bola istá, že sa udrží na nohách, podišla som trochu ďalej od nich a prehodila si mobil do ľavej ruky, keďže pravá ma stále bolela keď som ju chcela zdvihnúť hore. Hneď ako som to zdvihla som ale ostala celkom v šoku, keďže som počula plačúcu Sam ako fakt panikári. [dirspeech]Hey Sam.. Prosím ťa upokoj sa.. Áno som v poriadku viacmenej..[/dirspeech] Pri tejto vete som pozrela na svoju ruku a na túto teraz dosť zničenú miestnosť. [dirspeech]Teraz nemôžem, ale potom ti vysvetlím všetko dobre?.. Okej, hlavne si teraz nájdi nejaké vreckovky.[/dirspeech] Dodala som s menším úsmevom na tvári a potichšie som sa zasmiala. [dirspeech]Yep.. bye.[/dirspeech] Následne som to len zložila a hodila si mobil späť do vrecka. [dirspeech]Pardon za vyrušenie.. A mali by sme radšej ísť. Nechcem vedieť koho si zavolajú na pomoc a čakať tu na to isto nebudem.[/dirspeech] Mrkla som na nich, na čo som prišla k Tommymu a opäť som ho podoprela aby sme mohli vyraziť. Nebolo to už ďaleko, takže pokiaľ si pohneme, mohli by sme byť už v bezpečí.

[sparkname]Aaron[/sparkname]

Uviděl, co se stalo se zbraněmi a potom, jak se dali na útěk. Ještě před pár minutami to byl právě on, kdo zavřel ty mříže. Jak daleko šli za ním? Možná už z toho předešlého domu...ano, to nenadálé zavření dveří. Bylo mu to jasné, tihle dva, jejich kulky byly pro něj. Pohlédl na muže a dívčinu. I tak byl vlastně zachráněn. [dirspeech]Ahoj.[/dirspeech] Pronesl více méně zmateně, jelikož si rovnal a uspořádával myšlenky v hlavě. Na chvilku sklopil oči, ale pak uslyšel hlas...divný hlas. Když se pořádně zadíval na muže, tak zjistil proč to bylo divné. Jeho ústa zůstala nehnutá, ale mluvil mu přímo do hlavy. Mírně sebou cukl, ale zůstal stát. Přikývl na jeho další slova, protože nevěděl, jak mu může odpovědět, aby mu to šlo do hlavy. Co byl? Zmatený bylo slabé slovo….už jen proto, že cítil něco...divné? Jakoby věděl, že mu nechce nijak ublížit..a následné oslovení - jednou z nás. Podíval se na Liv.[dirspeech] Já se jmenuju Aaron.[/dirspeech] Poznamenal a zakroutil hlavou. Konečně se z toho nějak dostal. To už mu Liv pomáhala na nohy. Když Liv zazvonil telefon, viděl, že Tommy je zřejmě zraněný, takže k němu přišel, aby ho kdyžtak jistil a pomohol mu. Nechtěl, aby upadl, spadl nebo tak. Přitom sledoval Liv. [dirspeech]Netuším, kam vedou ty ostatní chodby v podzemí, ale raději půjdeme….zřejmě jsem našel něco, co jsem neměl. [/dirspeech]Zamručel si. [dirspeech]Myslím, že moje otázky počkají.[/dirspeech] Pověděl a byl připraven vyrazit, i když nevěděl, kde nyní přesně jsou. No až nyní se konečně vzpamatoval více méně. [dirspeech]No byl to víceméně jednocestný rozhovor.[/dirspeech] Poznamenal a zadíval se na muže. Takže telepat, hm? Další. [dirspeech]Už vím..tehdy v podzemí sem cítil, že mě někdo hledá, to vy? Zřejmě jste mi dneska tímhle zachránili dvakrát život během pár minut.[/dirspeech] Pověděl s uchechtnutím. [dirspeech]Děkuju. [/dirspeech]Povídal tak během cesty. Taky tímhle menším rozhovorem chtěl potvrdit Liv, že se zatím neplánuje bavit jen v hlavě.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[thinking]Chytají se oba dva rychle, naše generace je přece jen v tomhle mnohem rychlejší,[/thinking] pomyslel si Tommy a přitom mu po tváři přejel úsměv. Když viděl, že Liv šla někam telefonovat, uvědomil si, že už mu na světě vlastně ani nezbyl nikdo, o koho by se mohl bát anebo naopak.[dirspeech]Naopak, všechny tvoje otázky ti zodpovíme. Určitě jich máš hodně. Pravděpodobně díky tomu, že jsi telepat všechno vstřebáváš tak nějak... lépe.[/dirspeech] Odpověděl mu a poté se lehce zazubil na jeho poznámku o záchraně života. [dirspeech]Měl jsi štěstí, že jsi též telepat. Cítil jsem tvoji přítomnost už na větší vzdálenost. A tihle muži budou určitě zástupci našich nepřátel, takže bude lepší se odsud co nejrychleji dostat, protože tohle byli pouzí poskoci. Jakmile zjistí, že jste ovládali vaše schopnosti, tak už pošlou lidi, kterým se tak jednoduše neubráníme,[/dirspeech] dodal ještě. To už se však Liv vrátila zpět k nim a opět mu pomohla se postavit do normální polohy. [dirspeech]Není to daleko, vlastně odsud je to jen kousek, není to tak moc od původní cesty. Měli bychom tam dorazit než se začne stmívat, jen tak pro jistotu, tak pojďme, povedu nás,[/dirspeech] dodal ještě, to už však vycházeli ze dveří a mířili si to směrem přímo k sídlu. [dirspeech]Takže, než tam dojdem, máte nějaké otázky? Nemůžu vám asi říct všechno, protože jsem byl sám na vašem místě teprve před několika týdny, ale pokusím se vám vysvětlit vše, co by vám mohlo být nejasné,[/dirspeech] dodal a čekal, jestli mu někdo z nich položí nějakou otázku.

[sparkname]Liv[/sparkname]

Keď sa Aaron predstavil s úsmevom som mierne uklonila hlavu. [dirspeech]Teší ma Aaron.[/dirspeech] Pousmiala som sa a ako dodal to o záchrane jeho života, pohliadla som na Tommyho ktorý mu začal vysvetľovať ako sme ho vlastne našli a že vďaka jeho schopnosti zrejme všetko vstrebáva lepšie. [dirspeech]To hej no, nebyť Tommyho, tak na teba nenarazíme.[/dirspeech] Mrkla som na Aarona a pozrela som naspäť na Tommyho, ktorý ma utvrdil v tom, že tu fakt nechceme čakať. Teda minimálne nie po tom čo sa dozvedeli, že mám Pyrokinéziu. [thinking]Svine si potom donesú nejaké nehorľavé vybavenie a ja som v prdeli.[/thinking] Zamračila som sa nad myšlienkou pri čom sme pokračovali ďalej v ceste. Tommy po ceste navrhol, že by sme sa ho mohli pýtať nejaké otázky a on sa nám pokúsi odpovedať,keďže on sám bol na našom mieste len nedávno. [dirspeech]V prvom rade ak sa môžem spýtať.. Čo sa stalo, že si skončil tam v parku s tými mužmi? Respektíve ako si sa dostal do tej situácie?[/dirspeech] Spýtala som sa ho zamyslene, keďže ma to fakt zaujímalo. [dirspeech]A druhá vec.. ja viem, že si mi už vravel, že nemáš psa, ale prisahám, že ma jeden doviedol k tebe. A bol viac než reálny, keďže som ho aj hladkala a fakt som ho cítila.[/dirspeech] Pri tejto myšlienke som si pozrela na dlaň pravej ruky a mierne sa zamračila, lebo mi to nešlo do hlavy. [thinking]Možno to bol predsa len výplod mojej fantázie, ktorý mi tam nejako vložil Tommy a možno ani sám o tom nevedel, keďže bol v život ohrozujúcej situácii.[/thinking] Premýšľala som nad tým všetkým, no rozhodla som sa po chvíľke radšej počkať na odpoveď Tommyho. Nemalo zmysel si nad tým lámať hlavu. [dirspeech]Oh a ešte jedna otázka, ako a kedy si sa dozvedel o svojich schopnostiach? Tiež ti to niekto povedal, alebo si už vedel sám?[/dirspeech] Musela som sa toto spýtať, keďže som dúfala, že mi to nejako priblíži aj moju situáciu. Predsa len nikdy pred tým som ani len netušila o mojich schopnostiach a Tommy sa ma pýtal či som si ako malá niečo nevšimla, no minimálne takto som si na nič nespomínala.

[sparkname]Aaron[/sparkname]

Tak nějak se dostávali pryč. Opět to, že byl telepat. [dirspeech]Hm. Počkat...jdou po nás? Já myslel, že jsou to ti muži, co zabíjejí mladé v těhle domech...nechceš mi snad říct, že ta dívka….ten muž, co je zazděn v tom sklepě za náma...že byli stejní jak my? Že měli schopnosti.[/dirspeech] Pověděl a sledoval Tommyho. Pokud to tak bylo...byl opravdu rád. Věděl, co by ho čekala...ta injekce. Zřejmě šlo o nějakou větší organizaci, co o tomhle věděla, ale to se zajisté dozví časem. Nechal se ptát tu dívku. Nevěděl, o čem mluví. Sám přemýšlel nad otázkami, které si formuloval v hlavě. Šli k nějakému sídlu, kde zřejmě byli tací, jako oni. Jenže co po nich chtějí? Nikdy neviděl ve zprávách něco jako...superDívka plameny zachránila obyvatele...nebo tak. Zřejmě o tom vědělo jen málo lidí. Přikývl si a pokračoval v myšlenkách, přitom však poslouchal jejich rozhovor. [dirspeech]Takže já jsem telepat, jak jste mě už po několikáté oslovili. Viděl jsem střípky věcí, co se stalo v minulosti, cítil jsem tu samou bolest, když umírali ti dva. To je hádám součást mé schopnosti. Je tu ještě něco na co bych si měl dát pozor? Nebo spíše, čemu bych se měl vyvarovat.[/dirspeech] Zeptal se prozatím na svou schopnost, protože si sám nebyl jist. Liv, ta měla rozhodně něco s ohněm - a hodilo se to k ní. Měla krásné vlasy, které byly zbarveny jako plameny samy. Musel se lehce pousmát nad tím. I jemu zavibroval telefon. Vytáhl ho. Jen zavrčel a zase ho schoval. Yoshida….zase on. Jedna z těch holek byla zřejmě už tak opilá, že mu dovolila ji odfotit nahoře bez. Jako..pohled to byl pěknej, ale nyní se musel soustředit na jiné věci. I mu to pomohlo. Tímhle zapomněl na vše zbytečné. [dirspeech]Vy dva se asi neznáte moc dlouho, jak vás tak poslouchám co?[/dirspeech] Pověděl a sledoval je. Poté se začal rozhlížet, chtěl ještě vědět, v jaké části města jsou...a kde je přesně ten dům, odkud vyšli.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Pouze poslouchal Liv a potom se mírně podivil, když slyšel Aarona mluvit o jakési dívce a chlapci, protože neměl vůbec tušení, o čem to mluví a nechtěl se Aaronovi příliš hrabat v hlavě, proto si řekl, že tomu nechá čas a až to bude chtít říct to prostě a jednoduše řekne. Najednou se na něj vrhla celá řada otázek, což mu však udělalo spíše radost, byl rád, že se zajímají. Nejprve jeho pohled spadl na Liv, na kterou se lehce pousmál. [dirspeech]No, řekněme, že jsem s nimi měl menší nepohody. Udělal jsem osudovou chybu, když jsem se vydal na vlastní pěst a padl jsem do pasti. Snažili se ze mě dostat informace, ale jako z telepata se jim nepovedlo dostat ze mě vůbec nic, ba naopak jsem se pár věcí dozvěděl já. Než jsem ale stihl utéct, můj plán se trošku pokazil a zbytek už znáš,[/dirspeech] začal Tommy, načež se opět pozastavil nad řeší o psovi, [dirspeech]vážně nemám vůbec tušení, ale jedno vím určitě, já jsem to nebyl. Nejsem schopen vytvářet tak reálné iluze, aby ses jich mohla i dotknout bez toho, aniž by se rozplynuly v prach. Navíc jsem tam v tom parku nebyl zrovna v kondici a na takové věci je potřeba neuvěřitelné soustředění, takže tohle tajemství pravděpodobně bude mít něco společného s tebou, jak se mnou.[/dirspeech] Dokončil a sám se trošku podivil, nakolik v něm příběh o tajuplném psovi, který mu vlastně zachránil život probudil celkem zvědavost. Následovala otázka, kterou tak nějak očekával, jen si nebyl jist, kdo z těch dvou ji položí dřív. [dirspeech]Už od mala jsem tak nějak spíš ležel v knížkách, bavilo mě se učit a přišlo mi, že mi ty informace lezou sami do hlavy. Ale svoje schopnosti jsem objevil před necelým měsícem, tehdy to bylo dost divoké, řekněme. Dostal jsem se do dost velkých problémů, ze kterých mne dostal právě šéf a ten mi též objasnil hodně věcí, který jsem do tý doby nechápal.[/dirspeech] Dořekl spokojeně, poté už jeho pohled sjel na Aarona.
[dirspeech]Jako telepat si musíš dávat pozor hlavně na objekty, které by mohli nést nějakou silnou citovou stopu. V tomhle případě je to to, o čem jsi mluvil. Telepati jsou přirozeně i silně empatiční a to se pojí s jejich schopností příjmat informace i mimo klasické lidské chápání. To budou ty vize, o kterých jsi předtím mluvil. Jak jsi říkal, telepati cítí vše, tím pádem i veškerou bolest, proto bych se asi vyvaroval takovým situacím, nakolik to může být velice nepříjemné,[/dirspeech] dokončil. To už však pomalu ale jistě byli jen několik stovek metrů od sídla Rex Deus, kam celou dobu skupinka mířila.

[sparkname]Liv[/sparkname]

To čo vravel Aaron znelo dosť morbídne, čo sa odrazilo aj na mojom veľmi udivenom výraze, no radšej som sa nič nepýtala. Aspoň nie teraz.. Úsmev čo som si prevažne držala teraz padol keď vysvetľoval čo si tam dole vlastne zažil. [thinking]Damn.. To je dosť hardcore..[/thinking] Jemne som si nevedomky zakusla do pery. Pri poznámke Aarona, že sa zrejme nepoznáme moc dlho som kývla hlavou a opäť som sa šťastne zazubila. [dirspeech]Poznáme sa možno keď to preženiem a fakt zaokrúhlim asi dvadsať minút.[/dirspeech] Pousmiala som sa na Tommyho. [dirspeech]Ale zvyčajne nepotrebujem ani toľko aby som si s niekým začala rozumieť.[/dirspeech] Pohľad som teraz presunula na Aarona a usmiala som sa od ucha k uchu. Pri pohľade späť na Tommyho sa naše pohľady stretli, čím si získal moju plnú pozornosť a vypočula som si ho. [dirspeech]Hmm.. tak to aby som ti robila bodyguarda aj nabudúce.[/dirspeech] Zasmiala som sa, na čo som ale mierne sykla a zanadávala si popod nos. [dirspeech]A poznámka nabudúce, nenechať sa opäť postreliť.[/dirspeech] Dodala som, na čo som si stále s úsmevom povzdychla. Keď ale Tommy dodal, že ten pes určite nebol jeho výtvor a dodal, že to bude mať niečo spoločného asi so mnou, na moment som sa zamračila. [dirspeech]To nedáva ale zmysel keby to je mnou. Prečo by tam bol pes a nie mačka?[/dirspeech] Spýtala som sa ho, na čo som sa opäť zazubila. [dirspeech]Netuším, asi to bol len nejakký výplod mojej fantázie, ktorý ma chcel doviesť k tebe.[/dirspeech] Mierne som mikla plecami a nechala som to plávať. Nemala to teraz zmysel nejako riešiť, keďže to bol zatiaľ ojedinelý prípad. Ako nám ale Tommy začal vysvetľovať pôvod jeho schopností, plne som ho počúvala. [dirspeech]Telepatia je rozhodne dosť náročná schopnosť na psychiku ako tak počúvam.[/dirspeech] Dodala som skôr pre seba a pozrela som opäť na Tommyho. [dirspeech]Tak to ti závidím, že ti to vlastne samo liezlo do hlavy. U mňa to bol presne opačný prípad, plus ja s tou mojou deravou hlavou som nebola schopná si nič zapamätať na dlhší čas čo sa týkalo učiva v škole.. Vďaka bohu, že školu mám už za sebou a nemusím sa takýmito vecami zaoberať.[/dirspeech] S chuti som sa zasmiala, na čo som sa zatiaľ venovala už len ceste, ktorú sme mali pred sebou. To miesto ktoré mi Tommy ukázal bolo už neďaleko a pri tomto tempe nám to už nebude trvať moc dlho kým tam dorazíme. [thinking]Uvidíme čo je ten jeho boss zač vôbec. A dúfam, že dostanem nejaký priestor na to si vyskúšať moje schopnosti, keďže by som potrebovala fakt vedieť ako fungujú.[/thinking] Prebehlo mi len tak briefly hlavou.

[sparkname]Aaron[/sparkname]

Sledoval jejich tváře a viděl to...Tommy zřejmě o tomhle nic nevěděl. Všiml si i výraz Liv. Jen sklopil hlavu a chvilku sledoval zem. Okolo nohy mu proběhl nějaký větší černý brouk s lebkou na zádech. Buď to byl výtvor přírody, nebo dětí. Opět dostal další otázky. Ti muži v tom domě, byl si jist, že jdou spíše po něm než po nich. Přišli z toho podzemí, stejně jako on. Možná i z toho domu, kde ta dívka zemřela. Jenže jak moc daleko byli za ním, že si jich nevšiml? A jak mohl vědět, že šel zrovna touhle chodbou? Možná zanechal stopy v nějaké kaluži...nebo nebo...ne nyní ne. Nyní dostane odpovědi na svoje nejnovější otázky, kterých se objevovalo víc a víc. Rozhodl se prozatím ty muže, ty mrtvá těla uchovat někde vzadu v hlavě. Vrátí se k nim. Určitě se vrátí, aby se dostal na stopu tomu muži s injekcí. Sevřel pěst. Na chvilku zavřel oči. To už Tommy odpovídal na otázky Liv. Párkrát se zhluboka nadýchl a opět se narovnal. Poslouchal jejich rozhovoru. Na těch dvacet minut, co řekla Liv se musel pousmát. Jako jo, vyzařovalo z ní to, co sama říkala. Že stačí jen chvilka a hned si s někým rozumí. Jen si krátce přikývl, jakoby přikývl jejich rozhovoru. Nakonec se upřel před sebe a stále kráčel s nimi po boku. To jak popisoval jeho dětství mu připadalo trošku povědomé. Na chvilku jeho myšlenky zabrousily k jeho bratrovy. Nedal na sobě nic znát, jen tak, že mírně cuknul pravou rukou. Potom se dostalo jeho odpovědi. Telepat. Poslouchal a sledoval přitom Tommyho. Na jeho poslední slova se jen mírně uchechtnul.[dirspeech] Na to už je pro mě asi pozdě. Dnes jsem za posledních pár minut cítil bolest dvou lidí, když jim ten muž něco píchl do krku. Cítit tu bezmoc, tu bolest....na to se vážně nezapomíná.[/dirspeech] Pověděl a vydýchl si. Nikdy nezapomene. Oba dva zemřeli, oba dva si pamatoval moc dobře. Moc dobře věděl, že jestli takhle bude vnímat další umírající lidi, zapamatuje si je stejně, a je jedno, kolik jich bude. Potom slova Liv ho možná i trošku potěšila. [dirspeech]Ale myslím, že se ke mě ta schopnost hodí.[/dirspeech] Poznamenal a pohlédl na Liv.[thinking] Stejně tak jako k tobě, legendární Fénixi stvořený z plamenů.[/thinking] Projela mu myšlenka hlavou a zvedl pohled, aby se podíval na budovu, kde se možná jeho život změní.