New York

First topic message reminder :

[sparkofficloc][loc first="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny110.png" second="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny210.png" third="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/ny310.jpg"]
Centrální město Ameriky a hlavní město státu New York v USA. Tato betonová džungle, též známá jako „město, které nikdy nespí“, je jedno z nejslavnějších amerických měst, které do svého centra každoročně přiláká nespočet turistů z celého světa. Veškeré dění v Severní Americe se točí hlavně v oblasti kolem New Yorku a přilehlého okolí, kvůli čemuž zde také naleznete sídla všech významných organizací a nejen jich. New York, podobně jako Praha, má velice teplá léta a v zimě zde můžete nalézt i sníh. Budovy v New Yorku mají typickou architekturu, i když zde naleznete i velice významné architektonické kousky. Ačkoli se jedná o betonovou džungli, v samém srdci New Yorku můžete nalézt jeden z největších městských parků, který je zelenou dominantou města.

New York je centrálním městem, nachází se zde hlavní sídla Rex Deus a Illuminati pro celou Ameriku. V New Yorku lze používat městské hashtagy založené na vaší aktuální poloze v nějaké specifické části či oblasti v New Yorku. Veškeré městské hashtagy naleznete vypsané, společně s popiskem daných lokalit, níže.[/sparkofficloc][sparkofficloc][/sparkofficloc]

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Jakmile dočetl sadu několika prvních řádků, kolem knihy se začala formovat kopule naoranžovělé energie, která následně začala od středu kolabovat. [thinking]Bariéra je dole, už je nám k ničemu,[/thinking] problesklo mu hlavou a v rychlosti, vyskočil na stůl a popadl knihu, v ten moment mohl chlapec vidět, jak se najednou prostor kolem muže deformuje a jeho podoba se mění, najednou to byl úplně někdo jiný, vůbec ne jeho otec. [dirspeech]Dík za knihu, usmrkanče. Zabít,[/dirspeech] procedil skrze zuby a skupinka několika lidí se začala formovat v kruhu kolem Michaela a veršovat pro něj neznámá slova, kolem Michaela se najednou začal formovat obrovský pilíř ohně, který se neustále zužoval. [dirspeech]Páčko,[/dirspeech] řekl ještě a otočil se, načež mávl rukou. Oheň se najednou úplně smrštil a koncentroval přesně na místo, kde Michael stál.
Mladý chlapec najednou ucítil palčivou bolest na zádech, upadl na zem v křečích a jak byl slabý, začal ze sebe s křikem trhat oblečení. [dirspeech]Cože?![/dirspeech] vykřikl muž nesoucí knihu jak se otáčel, kolem Michaela se zformovala bariéra oranžové energie a najednou plameny zmizely a vyšlehly zpoza všech, jež veršovali prapodivná slova, redukujíc je na pouhý popel v několika sekundách. [dirspeech]Cainovo znamení,[/dirspeech] pomyslel si a pustil knihu na zem, načež začal v rychlosti opakovat slova v pro Michaela opět neznámém dialektu, netrvalo to ani několik sekund a zmizel v obláčku modravého kouře.
Michael, jehož bolest již ustala se mohl postavit, chtěl vzít knihu, ale jakmile se k ní přiblížil, odjela po zemi až do rohu za jeden z mnoha pultů. Když pro ni Michael běžel, nalezl tam svázaného otce, který se mu očividně snažil něco říct, vyndal mu proto roubík a spadl na zadek vedle něj. [dirspeech]Už to začalo, nemáme moc času, musíme jí najít. Rozvaž mě, vysvětlím ti všechno po cestě,[/dirspeech] řekl v rychlosti otec.
[entry]Byl vytvořen nový zápis v encykopedii![/entry]

[sparkname]Nathan Miles[/sparkname]

Nathan zostal tou chvíľkou ako obarený, neznáma Isabel poletovala po autodielni, akoby jej to tu celé patrilo. Skôr než si vôbec stihol rozmyslieť, či jej podá ruku alebo či prijme jej ponuku na opravu rozmláteného motocyklu na ulici, ona už pobehovala s jeho mobilom v ruke a telefonovala s akýmsi chlapíkom. Obvykle by ju asi poslal kade ľahšie, ibaže na toto sa musel pozrieť z druhej strany, zo strany, kedy tú zákazku nutne potreboval. Jeho šéf vyplácal za privedenie nových zákazníkov príplatky, o to viac ak sa z nich stanú stabilný klienti a on tie peniaze nutne potreboval, no a k tomu všetkému to dievča bolo skrátka sexi, akoby vyskočilo z nejakého magazínu pre pánov. Medzitým čo Isabel telefonovala priviezol jej motorku z pred autoservisu - bola v katastrofálnom stave. Akonáhle zložila podal jej malý zdrap papiera a vzal si späť svoj mobil. Na papieri bola adresa, názov spoločnosti a jeho osobné číslo s menom a priezviskom, vzhľadom k tomu, že si chcel pripísať spomínané prémie. [dirspeech]Ozvi sa na toto číslo zajtra a dohodneme zvyšok[/dirspeech] ukázal na ceduľku s otváracími hodinami a s miernym úsmevom na tvári.

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Predstava obyčajného života, v ktorom doteraz Michael žil sa mu náhle vytratila. Úplne zabudol na scénku u seba byte a jeho hnev vystriedala zúfalosť. Nevedel ako na to všetko reagovať a preto len hlasito fučal, snažil sa polapiť dych. Keď sa dostal ku zviazanému otcovi, nemotornými pohybmi sa ho snažil rozviazať. Vôbec mu to nešlo, začal trocha nadávať, aj keď nepoužíval žiadne hrubé slova, vzhľadom k rešpektu, ktorý k otcovi prechovával. Po niekoľkých pokusoch, kedy celý pokus o jeho vyslobodenie bol už skôr komický sa mu to nejak podarilo. Ľahol si na zem a dychčal ako keby ubehol maratón bez vody. [dirspeech]Čo sa to stalo? Kto boli tí ľudia?[/dirspeech] To boli dve otázky, ktoré momentálne dokázal vysloviť. Predstavil si svoj byt a hromadu vecí, ktoré sa tam nachádzali. Predstavoval si svoj doterajší život, ktorý mu úplne vyhovoval. Nedokázal sa vrátiť naspäť do reality, kde práve zabil niekoľko ľudí, ktorí sa snažili zabiť jeho. Dal by všetko za obyčajné dopoludnie strávené čítaním nejakých knižiek. Po pár momentoch svojej malej retrospektívy sa pozrel na otca, už v ňom nebol hnev - skôr ľútosť. Prišlo mu že sa všetko môže on sám a vidina jeho otca zviazaného na zemi mu vôbec nebola príjemná. Keď bol otec rozviazaný, hlboko sa nadýchol a postavil sa. Bol stále slabý a s roztrhaným oblečením vypadal ako po autonehode. Pozrel sa na knihu, ktorá tam stále bola. Jeho vzťah k nej sa v týchto okamihoch dosť zmenil. Už k nej prišiel a nebojácne si ju zobral do rúk, objal ju a potom sa rozhodol len nasledovať otca. [dirspeech]Kam mierime?[/dirspeech] Opýtal sa bez nejakej konkrétnej emócie, otázky ktoré ho doteraz zaujímali mu vlastne už vôbec neprišli tak dôležité. Bál sa o svoju bezpečnosť, možno viac než o svoju uvažoval o svojich rodičoch. Keď videl čo urobili s jeho otcom, nechcel si ani predstaviť čo sa stalo, alebo mohlo stať s jeho matkou. Nedokázal sa zbaviť myšlienok na ňu.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Jakmile viděl, že popadl knihu, cítil jeho odhodlání a nově nalezenou sílu. [dirspeech]Před lety, když jsem byl ve tvém věku, mi moje praprababička, tvoje prapraprababička řekla, že tohle jednoho dne přijde. A že když to nejsem já, tak to budeš ty. Připravoval jsem se na to celá léta, a nyní nadešel čas dokázat, že to nebylo zbytečně. Nejdůležitější věc, kterou teď potřebuješ vědět je to, že tihle lidé byli nepřátelé, a že se nezastaví, dokud nezískají tu knihu,[/dirspeech] řekl jeho otec zatímco pospíchali k autu. [dirspeech]Náš rod je přímá pokrevní linie mocného čaroděje, jehož moc se v podobě té knihy dědí v našem rodu po celé generace. Ale pouze ten, kdo zdědil jeho sílu dokáže knihu číst anebo ji vůbec aktivovat, pro normální lidi je to furt jen obrovská stará kniha. Navíc kdokoli, kdo by se ji pokusil vzít s nekalými úmysly zahyne stejným způsobem, jako jsi viděl předtím,[/dirspeech] vyhrkl ze sebe otec, věděl, že to není právě ideální způsob, jak uvést svého syna do situace, ale neměl čas, a ten byl aktuálně to jediné, co potřeboval. [dirspeech]Když tvoje prapraprababička umírala, řekla mi o člověku, který nám dokáže pomoci, nevím sám o moc víc jak ty. Jediné, co vím, je to, že v sobě skrýváš obrovskou sílu, a tihle lidé ji chtějí pro sebe,[/dirspeech] dodal a ukázal na Michalova záda. [dirspeech]To znamení, které máš na zádech je důvod, proč jsme v téhle situaci. Když ses narodil, už jsi ho měl, tehdy jsem obětoval hodně, abych dokázal to znamení potlačit, ale magie, která tomu tak učinila slábla a nyní už je znamení tak mocné, že neexistuje kouzlo, které by ho dokázalo potlačit. Jsi chytrý kluk, určitě víš, kdo to byl Cain, a určitě znáš i něco, čemu se říká v Bibli Cainovo znamení, původ toho znamení z Bible máš na zádech,[/dirspeech] dodal zatímco řídil. Pomalu se začali ponořovat do ne příliš hezkého sousedství, chlapec možná i mohl určitou chvíli přemýšlet nad tím, jestli vůbec jedou správně, protože to mohlo působit chvíli tak, jako že jedou spíše pro drogy jak pro odpovědi. Tímhle však jejich cesta pouze započala.

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Po istom nie moc dobre zvládnutom preslovu o tom čo sa vôbec stalo sa Michaelovi trocha zamotala hlava. Bolo to moc informácií, ktoré asi ani nechcel počuť. Vlastne ho to celkom vystrašilo. Znamenie, ktoré sa mu objavilo na chrbáte nejak ignoroval. Nechcel ho vidieť, momentálne ho považoval za pôvod všetkého zmätku, ktorý sa v jeho živote odohrával. V aute sa mu striedali nálady a bolo vidieť ako nepohodlne sa cíti. Každú chvíľu sa vrtel, pozeral sa do spätného zrkadla. Začal si predstavovať ako bude musieť byť celý život na úteku pred ľuďmi, ktorý ho chcú. Fakt že je v Michaelovi obrovská sila ho vlastne vôbec nezasiahol. Ako by to vypustil hneď zo svojej hlavy. [dirspeech]Mágia? Ty si mág?[/dirspeech] Opýtal sa zmätene a v hlase bolo znieť aj trocha irónie. Tej bol on sám veľmi prekvapený. Aj cez všetko čo sa stalo mu vlastne príde najdivnejšia predstava jeho otca ako mága. [thinking]Mám pocit že už začínam blázniť. [/thinking] Pri prúde myšlienok, ktorý mu teraz víril hlavou sa pozeral len von z okna, kde sledoval zdevastované okolie a ľudí ako žijú svoj obyčajný normálny život. Nesúcitil s nimi - naopak im trocha závidel. Oni nevedia čo sa stalo, nikto sa ich nesnažil zapáliť a nikoho nezabili. [thinking]O tom či niekoho zabili si vlastne nie som vôbec istý. [/thinking] Táto vsuvka priamo reagovala na hlasitý rachot, ktorý znel ako streľba z pištole. Ten hluk však bol dosť ďaleko. Keby sa ho teraz niekto snažil zastreliť, asi by mu to prišlo prirodzenejšie než aby sa okolo neho vytvorili nejaké agresívne plamene ktoré ho chceli zožrať. [dirspeech]Cainovo znamenie[/dirspeech] Poznamenal, aj keď nečakal na žiadnu odpoveď. Z jeho napätej pózy bolo jasné že chce aby táto cesta už skončila.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Já ne, je to vzácné. Pouze jednou za několik generací, a pouze v těch nejsilnějších, ale otec tvé prapraprababičky byl, a teď jsi ty,[/dirspeech] odpověděl mu. Konečně zastavil. Ten dům vypadal, že zažil už lepší časy, množí by mohli pochybovat o tom, jestli v něm vůbec ještě někdo žije, Michalův otec však kráčel sebejistým krokem, takže očividně věděl víc jak dobře. Zastavil se na prahu dveří, než však zaťukal, jeho pohled spadl směrem na čáru utvořenou ze soli, která se táhla přes celý práh. Sám toho moc nevěděl, ale věděl dost na to, aby mu došlo, že tohle bude určitá forma bariérového kouzla a nebyl si jist, jak moc omezující je.
Nabral odvahu a zaťukal, načež se před dveřmi zformovala neviditelná bariéra, která ho odhodila o několik metrů dozadu. [dirspeech]Vypadá to, že tady jsi vítaný asi jen ty, synku,[/dirspeech] řekl, zatímco oprašoval svůj oblek od toho všeho, co na sebe nabalil svým 'letem'. Věděl moc dobře, že lidé by neměli, pro jejich vlastní bezpečí, zasahovat do věcí, kterým nerozumí. Ale též věděl, že pro něj je už příliš pozdě, co se týče zasahování, alespoň toho ušetřil svou ženu, alespoň tu. [dirspeech]Musíš pokračovat dál, nemusíš se bát. Člověk, který je za těmito dveřmi je člověk, který mi přes 19 lety pomohl zapečetit tvé schopnosti a uchránit tě před lovci,[/dirspeech] řekl a poukázal rukou směrem ke dveřím, v ten moment se společně s vrzajícím zvukem dveře otevřely. Celá scéna vypadala spíše jako z hororu, jen velice těžko by tomuhle celému někdo věřil, určitá důvěra otce však chlapci dodávala sílu, a sám chtěl znát odpovědi, které očividně ležely za těmito dveřmi.

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

[dirspeech]Skvelé[/dirspeech] Precedil popod zuby, keď uvidel čo sa stalo otcovi. Dom mu na odvahe moc nepridával, hororov sa bál a predstava že stojí na prahu strašidelného domu ho vôbec netešila. Snažil sa nejak spracovať fakt, že je to mág. O svojej rodine mimo otca a matky toho moc nevedel a teraz mu prišlo zvláštne, že sa o to vlastne nikdy nezaujímal. Pozrel sa na soľ, ktorá bola na prahu. Prišlo mu to všetko strašne bizarné, ale vďaka divným veciam ktoré sa udiali už včaššie tento deň len rezignovane vydýchol a rozhodol sa vstúpiť do domu. Nevedel kam má ísť. Dom bol síce starý a vypadal opustene ale zároveň bol obrovský. Dúfal že nebude musieť danú osobu moc dlho hľadať a že na neho nevyskočí spoza nejakého rohu. [thinking]Aj keď by ma to asi neprekvapilo.[/thinking] Snažil sa odľahčiť situáciu a následne zvolal. [dirspeech]Haló? Je tu niekto?[/dirspeech] Kričať moc nevedel, preto to bolo skôr hlasnejšie konštatovanie, kedy to ešte pár krát opakoval a urobil pár krokov dopredu. Nechcel však prechádzať celým domom. Prišlo mu to neslušné a tiež si nevedel predstaviť osobu, ktorú ma nájsť. V jeho hlave sa premietali rôzne vyobrazenia čarodejníc naprieč históriou. Trocha sa pousmial pri predstave že osoba, ktorú hľadá bude stará babička s nepríjemnými zubami, s kotlíkom a s arogantným kocúrom ktorý bude rozprávať. Pomaly sa presúval do niečoho, čo vypadalo ako obývacia miestnosť a pri tom stále volal. [dirspeech]Haló? Mám pár otázok. [/dirspeech] Znel už viacej smelo v dome sa začal cítiť bezpečnejšie a keď videl čo ten kúsok soli urobil s jeho otcom, bolo mu jasné že je tu vlastne v bezpečí.

[sparkname]Maddie[/sparkname]

[dirspeech]Ďakujem.[/dirspeech] Koketne sa naňho pozrela a prešibane usmiala, spokojná sama so sebou, že aj v zlej situácií sa dokáže vynájsť. [thinking]Všetko zle, je na niečo dobré,[/thinking] pomyslela si a zamierila k východu. Tam už čakal Caleb opretý o limuzínu s neuveriteľne kamenným výrazom. Nepovedal ani slovo, [thinking]klasika.[/thinking] Len ma násilne strčil dovnútra. Mne to však nevadilo. Tešila som sa, že konečne uvidím svoj nový domov.

O 50 minút som už vystupovala na Park Avenue 1136. Keď sa otvorili dvere výťahu, ostala som stáť ako obarená. [dirspeech]Je to tu nádherné![/dirspeech] zvolala som natešene a utekala k oknu vychutnať si výhľad na celý New York. Caleb len prekrútil oči nad mojím výlevom emócií a sadol si na béžovú sedačku. Mávla som nad ním rukou a dôkladne sa rozhliadla vôkol seba. Miestnosť bola svetlá a priestranná a množstvom okien a stenami ticho jasmínovej farby. Trblietavé závesy svetlosivej farby zdobiace okná odrážali lúče slnka a vdýchli tak miestnosti...taký Isabelovský šarm. Veľká plazmová televízia bola zavesená na stene v dokonalom kontraste s okrovým nábytkom. Halu z ľavej strany zdobilo masívne mramorové schodisko. Vystúpala som po ňom až na samí vrch, každý môj krok ešte doznieval v okrúhlej hale a ja som sa rozbehla k svojej izbe. Bola obrovská, tri steny boli biele a štvrtá zázvorová. Pred ňou sa vypínala elegantná manželská posteľ sivohnedej farby s veľkým prešívaným čelom. Na nej už ležali obtiahnuté červené šaty s odhaleným chrbtom, ktoré si večer oblečiem na seba. Po ľavej strane stál biely kozmetický stolík s veľkým zrkadlom. To zdobilo množstvo malých svetielok. [thinking]Už je príliš neskoro, musím sa ísť ospchovať,[/thinking] pri tejto myšlienke som sa plesla po čele a zamierila do kúpeľne. Akoby som sa zrazu preniesla do Dubaja. Kúpeľňa bola zariadená v modernom arabskom štýle. Smotanovo keramické gresové obklady s jemnými zlatými a hnedými ornamentmy, svetielkami a veľkým zrkadlom so zlatým rámom nad párom umývadiel. Vyzliekla som zo seba špinavé oblečenie a vkĺzla do sprchy.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Už jsem na tebe čekala, Michaeli,[/dirspeech] ozvalo se z obývacího pokoje a tobě se naskytl pohled na ženu zhruba stejně starou jako tvůj otec. Na první pohled vypadala celkem normálně, jen její oči, byly celé bílé, jako kdyby neměla vůbec žádnou duhovku či zornici. [dirspeech]Posaď se, anebo klidně stůj. Chápu, že prostředí zde není právě vhodné,[/dirspeech] dodala ještě a sama se posadila. [dirspeech]Určitě máš mnoho otázek, ne jen pár. Tomu se dá rozumět, jako každý z mladých mágů jsi vystrašený a nevíš, čemu máš věřit, to je normální,[/dirspeech] začala lehce, [dirspeech]tvým problémem je to, že i v řadách mágů jsi raritou, která se objeví pouze jednou za několika tisíciletí.[/dirspeech] dokončila a na její tváři se zjevil lehký úsměv. [dirspeech]Jsi chytrý chlapec, co toho hodně ví. Co kdybych ti teď řekla, že historie tak, jak ji znáš je vlastně pouhou iluzí, vytvořenou těmi, co přišli před námi, protože se báli, že obraz skutečné historie způsobí paniku a strach?[/dirspeech] optala se, ani mu však nedala možnost reagovat. [dirspeech]Připrav se na to, že od dnešního dne už budeš zjišťovat jen to, že to, čemu jsi věřil byla lež. A že nic není skutečně tak, jak se zdá. Za oponou tohoto světa, jež drží křehký mír se skrývá mnohá tajemství, a naneštěstí pro tebe chlapče, ty jsi důležitou figurkou jednoho z nich,[/dirspeech] řekla, načež mávla rukou a celá místnost se najednou ponořila do tmy.
[dirspeech]Duše. Co to vlastně je? To nikdo z nás neví, dokonce ani my, mágové. Víme ale, že každá duše je jen malý zlomek jednoho velkého celku, kterému říkáme příroda. Příroda je univerzální silou, jejíž fyzickou manifestací je tenhle svět, a vše, co se v tomhle světě nachází je jen fyzická forma přírody,[/dirspeech] vyprávěla, zatímco ve vzduchu před ním prolétaly různé obrazy znázorňující například růst stromů či cyklus života člověka. [dirspeech]Každý člověk se rodí s duší, s kusem přírody v sobě. Ale pouze ti nejtalentovanější se dokážou s přírodou spojit, a z takového spojení potom vzniká to, čemu prostí lidé říkají magie,[/dirspeech] pokračovala, [dirspeech]není to však nic než pouhá manipulace s vyšší energií. To, co je pro mága vytvoření ohně je tak titěrné jako přepnutí ovladače pro normálního člověka.[/dirspeech] dokončila. [dirspeech]A tak se nás lidé začali v průběhu generací bát, začali se bát toho, co nechápali a co neuměli popsat. A jejich strach se časem vyvinul v nenávist a ta ve zničení, naše zničení.[/dirspeech] dodala, jak se zobrazovaly čarodějnické procesy a hořící lidé ve vzduchu před mladým chlapcem. [dirspeech]A tak jsme se skryli, v naději, že na nás svět zapomene. To však fungovalo pouze částečně, někteří z nás byli znechuceni že my, vyšší bytosti jsme se skryli před pouhými lidmi, začali vznikat skupiny známé jako lovci; mágové, kteří zběhli a jejichž cílem je pouze koncentrovat moc, dokud se jim nepovede ovládnout díky ní celý svět.[/dirspeech] najednou obrazy zmizely a místnost se vrátila do svého původního stavu.
[dirspeech]A zde přicházíš ty. Nic netušící chlapec s obrovskou mocí, kterou ještě neumí ovládat. V tvé krvi koluje krev toho nejvyššího mága, který kdy kráčel po této Zemi. Toho, jež stvořil magii tak, jak ji dnes známe. Potenciál, který v sobě skrýváš je tak obrovský, že ze strachu mě tvůj otec před lety poprosil, abych tvou moc zapečetila dokud nebudeš dostatečně starý na to, aby ses o sebe dokázal postarat.[/dirspeech] dokončila, načež její pohled spadl na knihu. Chtěla ještě pokračovat, ale cítila, že informací bylo už i tak mnoho, a tak raději chtěla dát prostor pro otázky chlapce.

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Pri výzve na sadnutie si sa porozhliadol po okolí, až si nepohodlne sadol na zem na ktorej pred chvíľou stál. Celý príbeh si vypočul, avšak neprejavoval žiadne známky prekvapenia ani úžasu. Potom, ako žena skončila, otvoril batoh, ktorý pri sebe ešte stále mal a vyhrabal v ňom zápisník. Začal si robiť poznámky a vypadalo to že existenciu ženy úplne ignoruje. Niečo si šeptal popod fúz, v tom sa zastavil a pozrel sa na ňu. [dirspeech]Ako hovoríte-[/dirspeech] tu nechal krátku dramatickú pauzu, aby poukázal ako mu je nepríjemné, že nepozná jej meno a ona jeho hej[dirspeech] - že celá história je lož. Predpokladám že príbeh, ktorý mi poviete je ďalšia variácia na históriu, ktorá ma už aj tak strašne moc variant. Prečo by som mal veriť ďalšej verzii?[/dirspeech] V tom si uvedomil že povedal úplnú blbosť, keď si prehral všetko, čo zatiaľ dneska zažil. [thinking]Som mág.[/thinking] Pomyslel si a začal uvažovať nad údajnou mocou, ktorou ovplýva. [dirspeech]Koľko nás je? Myslím mágov, čarodejníkov alebo ako sa nazývame?[/dirspeech] Vďaka vysvetleniu o lovcoch o nich mal už nejakú predstavu a bolo mu vlastne príjemné že sa táto neznáma objasnila. Celú power-pointovú prezentáciu vo svojej hlave však premýšľal nad niečim iným, než tým čo mu bolo ukázané. [dirspeech]Prečo som to práve Ja?[/dirspeech] Bola to otázka, na ktorú prirodzene odpoveď nečakal, ale nemohol si odpustiť. Potom sa pozrel na knihu, keď videl že pohľad ženy spadol na ňu. [dirspeech]Čo v nej vidíte vy?[/dirspeech] Opýtal sa popri tom ako dopisoval položku Cainovo znamenie. [dirspeech]Tá moc, ktorou ovplývam. Ako ju môžem ovládať? Ako môžem zaistiť bezpečie mojej rodiny? Keď lovci idú po mne, ako dlho potrvá kým nájdu moju rodinu? Je možnosť ich pred tým ochrániť?[/dirspeech] Potom, ako prestal písať poznámky sa začali otázky v jeho hlave množiť. Pozrel sa znova na knihu a potom na ženu. Na jeho tvári sa objavil otázny výraz, ale zároveň sa už na účel tej knihy nepýtal. Očakával, že mu to povie sama.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Lidská historie jak ji znáš ty je jako obraz namalovaný na čisté plátno, iluze vytvořená generacemi lidí,[/dirspeech] začala žena, [dirspeech]to, co ti říkám já to plátno bez jakéhokoli obrazu. Prapůvodní historie světa jako takového,[/dirspeech] dokončila souvětí. [dirspeech]Stovky, možná několik stovek. Ne každý člověk, který se narodí s tím darem o něm ví, a ne každý člověk, který o něm ví má dostatečnou odvahu na to, aby si ho podmanil,[/dirspeech] odpověděla na jeho otázku. [dirspeech]Magická energie je jako jemný pramen, který proudí skrze tvé tělo, pokud mu nedáš dostatek prostoru, postupem času se vytratí,[/dirspeech] vysvětlila ještě. Jakmile zahlédla knihu, v její hlavě se promítlo na tisíce myšlenek a vzpomínek na to, když ji viděla poprvé. [dirspeech]Jak ti jistě došlo, mágové vymírají. Částečně kvůli lovcům a částečně kvůli tomu, že čím dál generace jde, tím méně lidí je ochotno otevřít se svému daru. Předtím jsme ale byli dominantní silou na Zemi, báli se nás i stvořitelé. Tou dobou se magie formovala, každý významný rod měl svou knihu kouzel, nebo grimoire. Tahle kniha je tvůj rodinný grimoire. Grimoire prvního kouzelníka, který kdy chodil po Zemi. Obsahuje všechno jeho vědění a všechna jeho kouzla, ale pouze někdo jeho vlastní krve je schopen knihu rozluštit. Kouzlo, kterým jsem tehdy svázala tvou moc pochází z tvého grimoáru,[/dirspeech] řekla žena. Další otázka chlapce ji udělala mírnou radost, nakolik měla na zlomek vteřiny pocit, že se chlapec svého daru příliš lekl.
[dirspeech]Jak jsem již řekla, máš v sobě neuvěřitelnou moc. A je pouze na tobě, jak se rozhodně s ní naložit. Máš moc nejen ochránit svou rodinu, ale i nadobro porazit ty, kteří by ji kdy mohli ohrožovat. Ale k takovému tréninku jsem já moc malý pán. Já jsem jen jedna z mnoha, pouhý pěšec, který se obětuje pro dobro krále,[/dirspeech] poznamenala s úsměvem. [dirspeech]Znamení, které nosíš na zádech je jedna z nejstarších a nejmocnějších magií, která kdy spatřila tento svět. Ráda bych ti řekla víc, ale myslím si, že tvůj rodinný grimoire bude v tomhle lepší. Pamatuj si, že vše, co máš v sobě je v té knize, a že stačí pouze pomyslet, a kniha odhalí svá tajemství. Pokud jsi na to tedy připraven.[/dirspeech] dořekla a stoupla si, pomalu se rozešla směrem ke stolu, kde vzala kus papírku a napsala na něj adresu. [dirspeech]Až se budeš cítit připraven, na tomhle místě ti odpoví na všechny tvé otázky. Oni ti pomohou odkrýt to, co je pro mne skryto. Do té doby, nashledanou.[/dirspeech] dořekla a mávla v kruhovém pohybu svou rukou, načež se prostor kolem ní začal vlnit až dokud nezmizela.

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Potom ako žena odišla tam zostal len tak sedieť a pozeral sa na knihu.[dirspeech] Je veľmi príjemné toto všetko povedať a potom odísť. [/dirspeech] Jeho hlas bol otrávený, trocha mu vadilo že o dotyčnej nič nevedel ale zároveň jej úplne veril. [thinking]Pokiaľ použila kúzlo z jeho gimoiru znamenalo by to že ho dokázala prečítať. [/thinking] Myšlienku ženy o malú chvíľu zahodil za hlavu, bolo mu jasné že sa s ňou ešte uvidí a do tej doby mal dosť iných podnetov nad ktorými musí premýšľať. Pomaly sa postavil a na malý moment sa zasekol. Prišlo mu nemiestne aby teraz vyšiel von, do reálneho sveta. Alebo je toto ten reálny svet? Rozdiel medzi tým čo nastalo a minulosťou bol pre neho tak obrovský že ho to donútilo si zase na chvíľu sadnúť. Vedel že musí ísť von, za svojím otcom. Nevedel však ako na neho reagovať. Papier, na ktorý žena napísala adresu tam len tak bol. Michael by dal všetko za to aby sa odrazu zobudil a zistil že toto všetko bol len zlý sen. Do svojho bytu sa však len tak vrátiť nemohol. Otázky, ktoré sa mu stále hromadia v hlave musia byť zodpovedané. Pre jeho vlastný kľud. Znova sa postavil a zobral papier spolu s grimoirom. Oba predmety si držal blízko u hrudi, nasledovala ešte menšia chvíľka v ktorej si predstavil že aj on sa bude niekedy moc podobne teleportovať a ten moment mu prišiel ako úplne sci-fi. Vyšiel von z dverí a pozrel sa na otca, ktorý ho čakal pred autom. Nevedel ako sa s ním má baviť, nechcel sa s ním baviť. Nechcel mu hovoriť nič, čo by jeho rodinu priviedlo ešte do väčšieho nebezpečenstva. Pomerne chladný vzťah, ktorý vo svojej rodine uchovávali sa zrazu premieňal. Otcovi podal papierik s adresou. [dirspeech]Môžeme si po ceste zobrať do auta nejaké jedlo?[/dirspeech] Po všetkom čo sa stalo si uvedomil že skoro vôbec nejedol a že aj to je dôvod únavy, ktorú pociťuje. V aute bol celú dobu ticho. [dirspeech]Vie o tom aj mamina?[/dirspeech] Bola to jediná otázka, ktorú mohol momentálne položiť. Nepáčilo sa mu že skoro nič nevie. Mal pocit že všetko čo sa doteraz naučil, všetko čo prečítal bola lož. Jeho názory, presvedčenie. Nemal rád zmeny a nachádzal sa v ambivalentnej polohe. Chcel vedieť viac aby to pochopil, ale zároveň by od všetkého najradšej utiekol, izoloval sa.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

[dirspeech]Mhm,[/dirspeech] kývl lehce na znamení souhlasu a nastartoval auto zmáčknutím čudliku. [dirspeech]Neví. Chtěl jsem ji od toho všeho udržet dál. Když jsi byl ještě malý kluk, hodně malý, stala se menší nehoda. Tehdy odhalila jen zlomek toho světa a hrozně ji to srazilo, její ideály a její představy. Bylo to jako kdyby se úplně změnila, takže jsem se rozhodl, že bude lepší ji nechat na tohle všechno zapomenout. Možná proto je i více chladná, kdo ví. Nechci ji do toho zatahovat, lovci cítí vše, čeho se magie dotkne. Pro mne už není návratu, ale ona je neposkvrněná,[/dirspeech] vysvětlil svému synovi, v tuhle chvíli si přišel jako profesionál, jako kdyby úplně věděl, o čem mluví, ve skutečnosti se ale na těchhle několik pár vět připravoval prakticky celý Michaelův život, a i přes to se cítil, že to nezvládl tak, jak chtěl.
Byli zhruba v polovině cesty, ještě se zastavil v jedné z mnoha čínských restaurací na rohu ulice, i on sám měl hlad, a pro dnešek toho na něj bylo celkem dost. [dirspeech]Poslyš. Tohle je moje chyba, pochází to z mojí strany rodiny, snažil jsem se to napravit, celý život jsem hledal způsob, jak odvrátit to, co jsem na tebe uvalil, ale je to jako hledat něco, co se nikdy nestalo. I přes to,[/dirspeech] zarazil se, [dirspeech]v mé kanceláři ve škole v prvním šuplíku mého stolu je klíč. Je od bezpečností schránky v bance, je tam výzkum, kompletní výzkum toho, co jsem zjistil z historie. Není to nic ověřeného, spíš báchorky a mýty, které se v průběhu let postupně vytratily, ale třeba by ti to pomohlo. Říkám ti to jen pro případ, že by se cokoli stalo,[/dirspeech] dokončil větu a podal chlapci jídlo. Jíst v autě, ne zrovna příjemné, ale aktuálně asi úplně to nejlepší, co mohli udělat. Věděl, že dřív či později se jejich cesty rozdělí, nebál se o sebe, bál se o něj.
Potom, co dojedli nahodil lehký, ačkoli vynucený úsměv a nastartoval auto. [dirspeech]Odvezu tě kamkoli budeš chtít. Moc rád bych ti pomohl, ale udělal jsem již vše, co jsem mohl. Dřív či později se budeš muset shledat s těmi, kdo ti dokážou skutečně pomoct,[/dirspeech] povídal zatímco řídil.

[sparkname]Nathan Miles[/sparkname]

Roky práce na IMPALe pomaly a isto končili. Nathan prešiel rukou po nablýskanom a úplne novom čiernom laku svojho auta, ktoré po troch rokoch práce vyzeralo akoby vyšlo z výroby. Teraz stálo uprostred opustenej ulice. Zo šrotu dnes už veterána vytvoril nadupaný stroj. Nathan naskočil do vnútra na miesto vodiča, pootočil kľúčom, zaradil rýchlosť a pomaly sa rozbiehal. [thinking]Všetko sa zdá byť v poriadku[/thinking] starostlivo sa zamyslel pozorne počúvajúc zvuk motora a pokojnou jazdou pokračoval k jednému z najväčších mrakodrapov v centre. Vonku sa postupne stmievalo a on sa hnal ulicami New Yorku vychutnávajúc si pocit zadosťučinenia. [thinking]Meg by mala radosť. Odjakživa sa jej páčili nočné svetlá New Yorku[/thinking] pomyslel si pri pohľade na postupne sa rozsvecujúce mestečko. Tieto pocity však veľmi rýchlo prebili ďalšie. Od doby, čo sa dnes objavila tá kočka v garáži, tak na ňu nemohol prestať myslieť. [dirspeech]Isabela[/dirspeech] zašepkal a trochu sa pousmial. Väčšinu ľudí si Nathan nezaradzoval takto rýchlo, ale na nej bolo čosi iné, aj keď to sám zatiaľ nevedel vysvetliť. Možno to bolo tým pozitívnym elánom, s ktorým sa dnes promenádovala po jeho garáži a na ktorý vo svojom živote príliš zvyknutý nebol, predsa len plával životom od jedného problému k druhému a na radosť príliš dôvodu nemal, aj keď dnešok, ten bol výnimkou potvrdzujúcou pravidlo. [dirspeech]Á… sme tu[/dirspeech] povedal sám pre seba a svoje auto, ktoré odparkoval asi 300 metrov od vchodu ignorujúc parkovisko komplexu a chlapíka, ktorému by ho mal zveriť na odparkovanie. Zvyšok cesty prešiel pešo a vstúpil na prízemie mrakodrapu.

[dirspeech]Dobrý deň mladý pane budem Vás musieť požiadať o pozvánku, isto chápete[/dirspeech] povedal mu akýsi postarší pán, ktorý si očividne myslel, že si z neho môže robiť dobrý deň. Nathan oblečený v staršom čiernom obleku, na ktorý si našetril pred vyše tromi rokmi, keď nastúpil na M.I.T., aby sa mohol zúčastniť skúšok len pozdvihol obočie a ukázal mu vstupenku s identifikačným kódom v mobile. Kým si ju už po tretíkrát overoval, hoci výsledok bol stále rovnaký, neodpustil si pár poznámok na adresu tuzemného pána. [dirspeech]To kontrolujete pozvánky tak dlho každému alebo som len náhodná testovacia vzorka pre vaše predsudky? Patriť k tejto vašej smotánke, to si radšej hodím slučku okolo krku[/dirspeech] povedal odložil mobil späť do vrecka, zastrčil si košeľu a zohol sa pre rozviazanú šnúrku na topánke. Boli to očividne veci, ktoré stačili k tomu, aby si ho ten pán zaškatuľkoval do skupiny chudobných votrelcov. Keď sa chystal postaviť späť na nohy, pozdvihol hlavu od topánok a len pár metrov od seba uvidel ju. Do miestnosti vošla tá najkrajšia žena, akú kedy videl. Mala červené priľahlé šaty nesúce sa až po zem. Ako prechádzala okolo neho so starším spoločníkom, naskytol sa mu krásny pohľad na jej odhalený chrbát a dekoratívnu mašľu nad už tak perfektným zadkom. A bolo to ešte lepšie, pretože akonáhle vstúpila do výťahu, ktorý ju mal vyviesť na najvyššie poschodie do srdca diania celej konferencie, uvidel jej tvár. Bola to Isabel, to isté dievča, ktoré bolo dnes ráno uňho v garáži, to isté dievča, ktoré predtým vyzeralo akoby vypadlo z komína dnes absolútne prevalcovala všetky jeho myšlienky len tým, že sa prešla po chodbe. Keď sa dvere výťahu zatvorili konečne sa mu do hlavy nahrnuli myšlienky. Postavil sa späť na nohy a opýtal sa starého muža, ktorý mu pred chvíľkou kontroloval pozvánku… [dirspeech]kto bola tá žena?[/dirspeech] odpovede sa však nedočkal, pretože v tom sa v budove rozľahol hlas z reproduktorov.

[dirspeech]Vážené dámy a vážení páni, rád by som Vás privítal na tejto skromnej akcii a zároveň Vás vyzval pre VIP vstup na najvyššom poschodí budovy. Táto akcia, ako viete, je limitovaná len pre obmedzený počet ľudí. Dnes sa stanete svedkami technologického pokroku budúcnosti, a preto Vás ešte raz vyzývam, pripojte sa k nám, aby ste nezmeškali túto jedinečnú príležitosť[/dirspeech] nadšený hlas sa odmlčal a sálou na prízemí sa rozľahol silný potlesk. To už Nathan vstupoval do druhého výťahu v ústrety jednému z najlepších dní svojho doterajšieho života.

[sparkname]Michael Yair Adelstein[/sparkname]

Jedlo začal hltať akoby už celé dni nejedol. Po celom svetri mu kvapkala sójová omáčka. [thinking]Mamina o tom nevie.[/thinking] Bola to mantra, ktorú si popri jedení neustále opakoval. Otca počúval len polovične. Keď mu oznámil informáciu o rodinnom trezore (aspoň tak nejak si tu schránku Michael predstavoval) tak zbystril pozornosť. Prišlo mu sympatické ako sa jeho otec snaží. Myslel však len na to, ako ich oboch pred týmto všetkým môže uchrániť. Musel ísť na tú adresu, musel sa stretnúť s ľuďmi, ktorí mu majú pomôcť. [dirspeech]Za nimi práve ideme.[/dirspeech] Povedal mdlo, keď už konečne dojedol. Obal od jedla presiaknutý olejom položil na zadné sedadla. Asi to bolo aj vďaka jedlu, ktoré do seba dostal, začal sa cítiť strašne príjemne. Pripadal si že do role, ktorá mu bola udelená sa pomaly ale iste dostáva. Aj keď to bol len obyčajný úsudok založený na množstve chilli papričiek v jeho žalúdku. Počas cesty sa aj usmieval. Mal plán. Počas celej cesty autom sa znova pozeral von, striedavo aj na svoje grimmoire, u ktorého neustále váhal či ho otvoriť alebo nie. [thinking]Určite v ňom bude odpoveď.[/thinking] Jediné, čo mu v tom bránilo bola predstava šoku, alebo iného prejavu energie, vďaka ktorému by následovne pravdepodobne havarovali. Rozhodol sa že ho otvorí až keď sa dostane na miesto. Po istej chvíli cesty autom sa pozrel na otca, posnažil sa o menší úsmev. [dirspeech]Za nič nemôžeš - asi za to nemôže nikto z nás. [/dirspeech] Snažil sa to povedať kľudne a čiastočne tomu aj veril. Vedel že otcova chyba to nie je. Trocha mu vadilo že mu o tom nepovedal nič predtým. Možno keby mal aspoň trocha informácií predtým, možno by to dopadlo lepšie. Počas celej návštevy u ženy sa mu v hlave objavoval obraz ľudí spálených na popol. Zobrazoval sa aj teraz v aute. Plný žalúdok mu k tomu vôbec nepomáhal. Začal si predstavovať jedlo, ktoré zjedol. Žalúdok sa mu začal zdvíhať. [dirspeech]Zastav![/dirspeech] Skôr než to stihol dokončiť rýchlo otvoril dvere auta a vybehol asi dva kroky. Bolo už však trocha neskoro a časť zvratkov sa mu dostala na oblečenie. Pred sebou mal celý svoj obed. Od toho sa rýchlo otočil naspäť a ako by sa nič nestalo nasadol do auta. [dirspeech]Som v pohode. Máme tu niekde vodu?[/dirspeech] Opýtal sa pričom sa snažil vyhýbať otcovi pohľadom, hlavne preto aby neucítil jeho dych. V batohu začal hľadať žuvačku. Teraz mu však bolo omnoho lepšie, vlastne sa začal trocha usmievať. [dirspeech]Možno sme si mali dať šalát.[/dirspeech] Prehodil celkom nenútené, nechcel otca vystrašiť viac ako bol vystrašený on sám.

[sparkname]Kayn[/sparkname]

Z ničeho nic otevřel oči a vyskočil z postele. Byl to jen zlý sen, ale opět se v něm odehrávala jeho nejhorší vzpomínka vůbec. Liz klidně ležela přímo vedle něj, chtěl ji říct tolik věcí, ale zároveň chtěl sám vědět tolik odpovědí. Pomalu se zvedl z postele a začal hledat své oblečení, netrvalo mu to příliš dlouho a konečně zahlédl úhlednou hromádku připomínající jeho oblečení na stole v rohu, pomalu k ní zamířil a poté odešel do koupelny se převléct. V jeho hlavě běhalo snad na tisíce myšlenek, vůbec nechápal a zároveň tušil, ale potom nechápal to, co tušil a zároveň tomu ani nechtěl věřit. Za svůj život slyšel snad tisíckrát o lidech s nadpřirozenými schopnostmi, co dokázali hýbat věcmi svojí hlavou, ale bylo pro něj téměř nemožné tomu uvěřit, o to víc, když se jednalo o něj. Vyšel z místnosti a jeho pohled spadl opět na Liz, tak krásně spala. Pomalu k ní přišel a dal jí pusu na čelo, ona, na rozdíl od něj nemohla nemocnici jen tak opustit, její zranění bylo mnohem vážnější. Už se otáčel, když v tom se Liz probudila.
[dirspeech]Chceš se potichu vytratit jako když jsme se potkali poprvé?[/dirspeech] optala se zesláblým hlasem a pomalu otevřela oči. Kayn se pouze otočil zpět jejím směrem a na jeho tváři se zjevil úsměv od ucha k uchu. [dirspeech]Mám v hlavě bordel, a bojím se, že bych ti mohl ublížit.. a to nechci,[/dirspeech] řekl mírně rozklepaným hlasem a pomalu se vydal směrem ke dveřím, když však spatřil dvojici policejních důstojníků stojící před nimi, najednou si to nějak rozmyslel. [dirspeech]Vypadá to, že osud nás nakonec stejně vždycky spojí,[/dirspeech] řekl, načež mu do toho Liz skočila, [dirspeech]ty přece na osud nevěříš, tak o čem to mluvíš,[/dirspeech] řekla a lehce se zasmála. Přisedl si k ní na postel a zadíval se jí hluboce do očí, mohla v nich vidět strach, z něho samotného a z toho, co by mohl způsobit; a zmatek, tak obrovský zmatek. [dirspeech]Navždy a napořád,[/dirspeech] řekla a podala mu ruku, na které měla škrábanec pravděpodobně ze střepu. V tu chvíli viděla, jak Kayn zatlačil slzy, věděla moc dobře, co pro něj ta slova znamenají, a on věděl, co těmi slova myslí. Chytil ji za ruku a objal jí.