Chatbox
18 / 5 / 2018 • Byla aktualizována pravidla
16 / 5 / 2018 • Byl aktualizován sparktoolbar
15 / 5 / 2018 • Byla přidána odměna za nahlášení bugu
9 / 5 / 2018 • Byly přidány nové osobní příběhy (6)

Praha

za Fri Apr 27, 2018 2:13 pm

[sparkofficloc][loc first="https://i62.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/prg110.png" second="https://i62.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/prg210.png" third="https://i62.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/prg310.png"]
Centrální město celé Evropy a hlavní a současně i největší město České Republiky. Známé též jako srdce Evropy, jedno z nejkrásnějších měst světa a architektonický sen na Vltavě – to všechno je Praha, která v průběhu historie inspirovala mnoho významných umělců. Její sláva byla prorokována ještě dávno před jejím vznikem kněžnou Libuší větou: „Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat.“, čemuž Praha hrdě dostává dodnes. Praha je městem, ve kterým se kombinuje historické centrum společně s prvky moderní architektury, díky čemuž získává svůj ojedinělý nádech. Jsou zde velice teplá léta a studené, zasněžené zimy. Ačkoli je Praha v porovnání s ostatními centrálními městy titěrná, její důležitost je srovnatelná s New Yorkem či Tokiem.

Praha je centrálním městem, nachází se zde hlavní sídla Rex Deus a Illuminati pro celou Evropu. V Praze lze používat městské hashtagy založené na vaší aktuální poloze v nějaké specifické části či oblasti v Praze. Veškeré městské hashtagy můžete nalézt ve skupině hashtag tlačítek, která se nachází na konci řádku v editoru.[/sparkofficloc][sparkofficloc][/sparkofficloc]


za Fri May 18, 2018 2:38 pm

[sparkname]Toshihiro Castillo Ryuzaki[/sparkname]

Krátce po nástupu do letadla jsem se rozhodl ukrátit let trochou spánku, a jelikož byl za oknem letadla silný déšť, uspalo mě to relativně rychle. Když se to tak vezme, ještě asi před třiceti minutami jsem postával na letištní hale a neměl v mysli žádnou konkrétní cílovou destinaci. Proto jsem se rozhodl nechat výběr náhodě a vybral si spoj s nejbližším odletem a tím byl Ryanair 1013 s příletem do Prahy v 10:55 místního času. Koupě letenky a odbavení byla otázka chvilky, dost možná celou věc urychlil můj americký pas. Asi po hodině letu mě probudilo lehké poklepání na rameno od letušky, která rozdávala jídlo a pití. Dozvěděl jsem se, že máme za sebou zhruba polovinu letu, ale zřejmě dorazíme o něco později kvůli nepříznivému počasí. Poděkoval jsem jí za informaci a oběd a ještě si přikoupil velké balení M&M's za výhodnou cenu a balíček mátových žvýkaček. Jídlo sice nebylo tak zlé, ale nebylo ho moc, takže jsem s ním poměrně rychle skončil a přemýšlel co dělat ve zbývajícím čase letu. Všiml jsem si, že v kapse pod jídelním stolkem je několik letáků a brožur, které zmiňují různé evropské metropole a samozřejmě i Prahu. Proto jsem se začetl do informačních materiálů a chtěl si tak nejen ukrátit dlouho chvíli, ale hlavně si usnadnit orientaci až budu na místě, protože jsem v Praze poprvé v životě. Sice jsem si přečetl a zapamatoval asi všechno, co jsem tu k Praze našel, ale stále mě to nezvyklou dávku soustředění. Už od rána jsem pociťoval náhodně se objevující bolestivé pulzy v hlavě, jako by mi do mozku někdo nainstaloval elektrody a zkoušel pomocí proudů sledovat, které části mozku zrovna používám. Upřímně to nemělo stejnou intenzitu po celou dobu, nejprve to bylo jen nepříjemné a byly mezi tím velké časové rozestupy, takže jsem tomu nevěnoval moc pozornost. Výrazně horší to bylo, když jsem se probudil po spánku, ale přikládal jsem to změně tlaku během letu a snažil se to zkrátka ignorovat a směřovat své myšlenky jinam. O nějaký čas později jsme byli pilotem informování, že budeme brzy přistávat na letišti Václava Havla v Praze a zdejší počasí je polojasno s teplotou příjemných třiadvacet stupňů celsia. Po chvíli jsme opustili mraky a pod námi se rozprostřel pohled na Prahu a přilehlé okolí. Se zaujetím jsem sledoval celou scenérii a zkoušel jsem rozeznat nějaké větší budovy, o kterých jsem četl v brožurách. Nakonec jsem to vzdal a připravil se na přistání, které proběhlo na výbornou. Kontrola po příletu opět proběhla rychle a při pohledu na můj pas se nikdo ani neobtěžoval zeptat na účel mé návštěvy, takže jsem po orazítkování a navrácení pasu s poděkováním odešel hledat svůj batoh. Tady nastaly první komplikace, protože jsem čekal u výdejního pásu notný čas a zdálo se, že můj batoh snad nikdy nedorazí. Naštěstí se však objevil jako poslední zavazadlo, takže mi spadl kámen ze srdce. Pozdější dolet a zdržení u výdeje zavazadel způsobilo, že jsem opustil letiště až kolem 12:30. Chtěl jsem mít u sebe nějakou lokální měnu, proto jsem si vyměnit peníze v hodnotě několika tisíc korun a šel hledat přepravu od letiště. Nejprve jsem zvažoval, že si vezmu taxík, protože peníze teď nebyly problém, ale vzhledem k varování o podvodných praktikách, o kterých jsem věděl z informačních materiálů, jsem se rozhodl využít městské hromadné dopravy. O moudrosti tohoto kroku by se dalo dlouze polemizovat, protože jsem se sice vyhnul podvodu v taxíku, ale na druhou stranu nebyl autobus zrovna z nejčistších, což mě poměrně překvapilo i na poměry chudších zemí například v Jižní Americe. Měl jsem celkem štěstí, protože jsem v lince narazil na anglicky mluvícího turistu, který do České republiky jezdil celkem pravidelně, a proto měl řadu dobrých tipů jak se orientovat po Praze a která místa stojí za návštěvu. Díky této poučné konverzaci jsem se v Praze vyznal o něco lépe a proto jsem po pár přestupech vystoupil na zastávce poblíž Staroměstského náměstí. Bylo mi doporučeno začít mou návštěvu zdejším orlojem, ale k mému zklamání jsem na místě zjistil, že v tuto chvíli zde probíhá několikaměsíční rekonstrukce mechanických součástí, takže budu ochuzen o proslavené odbíjení. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem nebyl ani trochu zklamaný, ale takový je zkrátka život. Zamyšleně jsem se rozhlédl po svém okolí a zvažoval kam se vydat dál, přitom jsem pohled střídavě upíral i do turistického průvodce Prahou.


Yesterday at 2:24 pm

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]

Toshi se procházel po Staroměstském náměstí a když minul několik černochů, kteří mu nabízeli variaci služeb od prostitutek, přes marihuanu až po pochybné tours po Praze, rozhodl se jít jednoduše projít po Starém Městě. Praha, i přes to, že se jednalo o maličké městečko uprostřed Evropy, byla neustále plná turistů, obzvlášť v toto roční období, a tak se musel Toshi občas prodírat davem ukřičených turistů, fotících si širokou škálu věcí od trdelníku až po holubi na ulici. Jak se tak prodíral ulicí plnou lidí, muž, který šel naproti němu a očividně pospíchal do něj velice silně strčil, až téměř Toshi ztratil balanc. Chtěl se otočit a něco mu říct, v tu chvíli mu však hlavou probleskla myšlenka na jednu specifickou lokaci. Jeden z mnoha domů patřících ještě k původnímu Starému Městu, aktuálně prázdný a vybydlený, nacházející se zhruba 10 minut chůze. V tu chvíli se najednou tak nějak zasekl a uvědomil se až po několik sekundách, když už muž nebyl nikde k nalezení. Bylo to zvláštní, myslel stále na tu lokaci toho domu, ale zároveň cítil, že to není jeho vlastní myšlenka, jako kdyby to byl jen otisk někoho jiného či něco podobného, sám to neuměl vlastně moc dobře vysvětlit. Poodešel lehce ke stěně, nakolik prodírající se davy ho začínaly pomalu ale jistě silně iritovat a začal přemýšlet. Přijel do Prahy si užít volnost a projít město, ale nyní měl v sobě zvláštní nutkání jít prozkoumat danou lokaci. Rozhodnutí však bylo na něm a stále před ním, nakolik s každou další minutou, kterou se rozhodoval byl muž stále dál a dál od něj. Vydá se nakonec za mužem anebo bude pokračovat ve své cestě na poznání Prahy?


Yesterday at 4:23 pm

[sparkname]TOSHIHIRO CASTILLO RYUZAKI[/sparkname]

Již nějaký ten čas jsem rozjímal o dalším směřování mé cesty, ale nebyl jsem schopen se plně rozhodnout, jestli zkusit ještě nějaké další pamětihodnosti a omrknout místní produkty, nebo jít nejprve najít nějaké ubytování, kde bych si dal sprchu a zbavil se zbytečné zátěže. Rozhodnutí nakonec nevyšlo z hlavy, ale z žaludku, který se začal hlasitě dožadovat nějakého jídla. Když jsem se tak zamyslel, bylo to již několik hodin od posledního jídla a toho bylo navíc poskrovnu, takže jsem moc sytý nebyl ani tehdy. Naslinil jsem si lehce vysušené rty a začal se rozhlížet po nějaké dobře vypadající restauraci. Pochopitelně mi ani tak nešlo o pěkné prostředí, jako hlavně o dobré jídlo. S rostoucím apetitem a občasným zakručením žaludku, jsem se vydal směrem ke vzdálenějšímu konci náměstí, kde jsem viděl vývěsní štít nějaké restaurace. Když jsem byl asi v polovině cesty, tak jsem pocítili silný tlak do zad, který mě vzhledem k velkému batohu téměř shodil pod nohy okolo jdoucích turistů. Když jsem po chvilce opět získat kontrolu nad  balancem, chtěl jsem zjisti kdo do mě tak bezohledně strčil. V tu chvíli však jako by svět kolem mě na pár sekund zmizel a já stál v jakémsi prázdném prostoru, kde se kolem mě promítalo nějaké místo, které jsem nikdy nenavštívil. Byly to sice jen relativně mlhavé informace typu kde se místo nachází a kudy se k němu dostat, ale připadal jsem si jako bych to všechno věděl já sám a přesto jsem cítil, že tyto vzpomínky nepatří mě, ale někomu neznámému. Když jsem po pár sekundách tak nějak opět pocítil běžnou realitu kolem mě, chtěl jsem tu neznámou osobu zastavit, ale ta již nebyla k nalezení. Vzhledem k bolestem hlavy, které jsem více či méně pociťoval během dne a této podivné zkušenosti, se mi zamotala hlava a musel jsem nalézt oporu v nedaleké zdi, jenž byla pokryta grafity jejichž významu jsem nerozuměl. [thinking]No tak Toshi, co si to teď sakra viděl? Musely to být halucinace, možná máš nízkou hladinu cukru, nebo tak. Jaké jiné logické vysvětlení by tohle všechno mělo?[/thinking] Po chvilce strávené v úvahách a snahou nabrat ztracenou energii, jsem se konečně odlepil od té špinavé stěny a zadíval se směrem k místu, kde jsem cítil přítomnost onoho místa, jako by mě k sobě volalo. Sice jsem měl stále hlad, ale rozhodl jsem se jít omrknout tu neznámou lokaci, snad jsem i někde hluboko uvnitř doufal, že to byl jen nějaký podivný lucidní sen a to místo vůbec neexistuje mimo mou bujnou fantazii. Řekl jsem si, že ta chvilka už mi nic neudělá, tak jsem hlad prozatím zahnal koupí čehosi, co vypadalo jako podivná napodobenina hot-dogu, ale překvapivě nechutnala tak zle a lahví jemně perlivé vody o velikosti půl litru. S Jídlem v ruce jsem vyrazil vstříc tomuto šílenému dobrodružství.


Sponsored content






    This forum was created by a multicultural team of various faiths and beliefs.