Praha

First topic message reminder :

[sparkofficloc][loc first="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/prg110.png" second="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/prg210.png" third="https://i.servimg.com/u/f62/18/96/29/18/prg310.png"]
Centrální město celé Evropy a hlavní a současně i největší město České Republiky. Známé též jako srdce Evropy, jedno z nejkrásnějších měst světa a architektonický sen na Vltavě – to všechno je Praha, která v průběhu historie inspirovala mnoho významných umělců. Její sláva byla prorokována ještě dávno před jejím vznikem kněžnou Libuší větou: „Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat.“, čemuž Praha hrdě dostává dodnes. Praha je městem, ve kterým se kombinuje historické centrum společně s prvky moderní architektury, díky čemuž získává svůj ojedinělý nádech. Jsou zde velice teplá léta a studené, zasněžené zimy. Ačkoli je Praha v porovnání s ostatními centrálními městy titěrná, její důležitost je srovnatelná s New Yorkem či Tokiem.

Praha je centrálním městem, nachází se zde hlavní sídla Rex Deus a Illuminati pro celou Evropu. V Praze lze používat městské hashtagy založené na vaší aktuální poloze v nějaké specifické části či oblasti v Praze. Veškeré městské hashtagy můžete nalézt ve skupině hashtag tlačítek, která se nachází na konci řádku v editoru.[/sparkofficloc][sparkofficloc][/sparkofficloc]

[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Než jsem stihl dosáhnout průchodu, prošla mnou neznámá avšak velice mocná vlna neviditelné energie. Když mě zasáhla, měl jsem pocit, jako bych byl na milisekundu vyrván z vlastního těla a poté už jsem měl vše zahalené v naprosté temnotě. Nevím kolik času jsem strávil v bezvědomí, ale minimálně dost na to, aby se dvojice mužů vrátila do jeskyně, odvlekla mě do stanu a tam mě svázala. Instinktivně jsem částí své síly otestoval pevnost pout, ale neočekával jsem od toho nic závratného. Možná jsem měl otřes mozku, nebo kdo ví, co mi ta energie způsobila, ale připadal jsem si nějak podivně klidně, jako bych ani nebyl ve svém těle, ale jen sledoval nějakou herní postavu na monitoru. V tomto podivném rozpoložení jsem se rozhodl využít svých hereckých schopností a začal jsem hrát vystrašeného turistu, který pořádně nerozuměl, co mu muž říká, ale snaží se plně spolupracovat. Sice jsem bez problémů rozuměl, co mi říkal, ale neměl jsem stejně tušení co mu říct, v tomhle momentě byl on tím, kdo měl více odpovědí než já. Rozhodl jsem se hrát o čas, protože kdo ví, co by mi udělali, kdybych nespolupracoval, nebo zjistili, že skoro nic nevím. Dle jejich vzhledu nevypadali zrovna intelektuálně, takže jsem vsadil na kartu jazykové bariery a začal mluvit japonsky. [dirspeech]Na jméně asi moc nesejde. Klidně bych vám řekl, co chcete vědět, ale upřímně víte víc než já. Byl jsem se svou výletní skupinou na prohlídce starých Pražských kanálů, když jsem se dotkl nějakého podivného nápisu, stěna se náhle otočila a já se objevil v nějaké velice staré spleti kanálů. Nakonec jsem se nějak dostal do této jeskyně, ale když jsem vás viděl držet zbraň, bál jsem se požádat o pomoc. Po nějaké době jste se rozběhli pryč a já chtěl využít šanci a najít vysílačku, se kterou bych si zavolal o pomoc, ale potom mě cosi srazilo a probudil jsem se spoutaný.[/dirspeech] Když jsem domluvil, se zdánlivě odevzdaným pohledem jsem pozoroval muže a gestem požádal o něco k pití.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Jakmile otevřel pohled, jejich oči se protočily. [dirspeech]Asi neumí. Počkáme si až dorazí šéf, on už to z něj dostane. Vypadá to, že projevil celkem dost velkej zájem, po dlouhý době nás pochválil,[/dirspeech] řekl jeden z mužů, načež ten druhý pouze odkrojil další kus jablka a dal si ho do pusy. Na jeho pokusy o jakoukoli nonverbální konverzaci nereagoval ani jeden z nich, takže pití se mu nedostalo. [dirspeech]To určitě,[/dirspeech] procedil mezi zuby ten co mluvil i předtím se začal se smát.
[dirspeech]Ať je to kdokoli, určitě to není náhoda, že tu je. Musí být nějak spojenej s těma dveřma, jinak si neumím vysvětlit, že ho to nezměnilo na hromádku prachu. Do hodiny tu bude šéf a ten už z něj vymlátí co bude chtít vědět, tak hlavně nedělej žádný voloviny,[/dirspeech] dodal ještě muž směrem k tomu, který sedíc na zemi stále ukrajoval z jablka, načež se jeho společník jen lehce pousmál a nasadil otrávený výraz. [dirspeech]Jsme tu už tři týdny, skoro měsíc. A nedostali jsme se k ničemu. Jednoduše se nudím, chybí mi ty časy, kdy se i něco dělo,[/dirspeech] odpověděl otráveně a podíval se na svoje hodinky, teď už mohl pouze čekat.

[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Navenek jsem se rozhodl nevypadnout z role, ale i tak jsem pokračoval v důkladném pozorování a hlavně odposlouchávání dvojice mužů. To co jsem slyšel, mi ke klidu zrovna nepřidalo. Potřeboval jsem přijít na způsob úniku, protože pokud budu spoutaný i dobou, kdy dorazí ten jejich šéf, tak se má situace ještě zhorší, navíc určitě nedorazí sám, takže pokud budu mít nějakou šanci, musí to být před jeho příchodem. Jelikož jsem nic zásadního stejně neviděl, rozhodl jsem se zavřít oči a přenést veškerou pozornost do zbylých smyslů, takže jsem se tak nějak stáhl do vlastní mysli a podvědomě natahoval pomyslné ruce po každém kousku informace, která by mi mohl pomoci obrátit situaci v můj prospěch. V tomto stavu jsem vyčkával na svou příležitost a mezi tím se pokusil nepozorovaně uvolnit pouta.

[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Miesto, na ktorom som sa nachádzala, ma pohĺtilo. Neexistovalo jediné miestečko, ktoré by nebolo úhľadne zaplnené knihami. Prstami som preľla po chrbte najbližšej knihy, ktorej názvu som nerozumela i napriek niekoľkým jazykom, ktoré ovládam. Ba dokonca som to nevedela ani priradiť do určitej jazykovej skupiny. Pravdepodobne šlo o vymretý jazyk. Moje prsty putovali ďalej. Usmievala som sa. Toľko vedomostí na jednom mieste. Jedna otázka mi však predsa len vŕtala hlavou. Kto to tu má na starosti? Ako to, že som o tom nikdy nepočula? Odpovede prišli samé cez moju mačku Hel, ktorá sa tu znenazdajky objavila. Narozdiel odo mňa nezašpinená od kanálov, ktorými som sa sem musela prebrodiť. Počas celého jej prehovoru som ostávala ticho. Všetko to znelo tak neuveriteľne. Až tak, že som si mala opäť chuť streliť facku a uistiť sa, že to nie je len sen. Eufória z kníh ma opustila, keď som vstrebala všetky informácie. Usadila som sa v akomsi kresle a oprela hlavu o ruku, rozmýšľajúc nad tým, čo ďalej. Ak Hel mala skutočne pravdu, tak bolo na mne, aby som túto Knižnicu ochránila, pretože obsahovala zakázané informácie, ktoré nesmeli padnúť do nesprávnych rúk. Znamenalo to teda, že je tu mnoho ďalších ako ja, a nie všetci sú práve priateľskej nátury. [dirspeech]Preto sme sa presťahovali do Prahy...,[/dirspeech] nahlas som si povzdychla, snažiac sa potlačiť myšlienky ohľadom pochybností voči ich smrti. [dirspeech]Kde sú tí ostatní? Tie ďalšie dve rody? Prečo sa musím tejto pozície ujať skôr, keď podľa tvojich slov tu sú aj ďalší?[/dirspeech] opýtala som sa jej narovinu. [dirspeech]Ako vôbec ja môžem ochrániť tieto tajomstvá, keď som ledva schopná postarať sa sama o seba?[/dirspeech] rozhodila som rukami, postavila sa a začala chodiť nervózne hore dolu. Ako lev v klietke. Rodičia ma na nič nepripravili, nechali mi len nejakú hlúpu knihu, s ktorou som bola schopná prinútiť rozprávať tak akurát vlastnú mačku. A keď som už zabehla nejako do systému a dúfala, že môj život sa znormalizuje, tak zrazu o sebe zistím, že som čarodejnica a mojou úlohou je chrániť toto miesto. Skvelé.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Toshi stále ležel svázaný na zemi, když najednou viděl, jak se dvojice mužů rozeběhla směrem ke vchodu, kde se v rychlosti blesku poklonili. Ten 'šéf' pravděpodobně dorazil. Po několika sekundách nenápadného nakukování si Toshi mohl všimnout vysokého muže, na obličeji měl obrovskou jizvu vedoucí z prvé horní části obličeji přes víčko až po levou spodní část obličeje, oko však měl, jen když mrknul anebo ho zavřel nabírala obrovská jizva na intenzitě. Měl na sobě bílý oblek, a nevypadal právě jako typ, který by se měl potloukat v kanalizačních systémech, ba naopak, jeho naleštěné polobotky Toshimu tuto jeho malou teorii potvrdily téměř ihned při prvním pohledu.
Muž k němu pomalu došel, pouze poukázal rukou směrem na dvojici těch mužů a ti jen kývli hlavou a poodešli ke vchodu do jeskyně, kde se postavili před chodbu a jen stáli. [dirspeech]Takže ty jsi ten zázrak?[/dirspeech] Optal se úsměvně a obešel Toshiho kolem dokola. [dirspeech]Já nejsem tak houpej jako ti dva chlapče, takže bych ti doporučoval mluvit, pokud nechceš skončit jako krmení pro moje miláčky,[/dirspeech] poznamenal ještě, načež lehce kývl hlavou směrem ke dvěma obrovským psům, kteří majestátně seděli přímo za ním. [dirspeech]Kdo tě poslal? A jak víte o poloze hrobky?[/dirspeech] optal se muž a přikrčil se směrem k Toshimu.


[sparkname]Mezitím...[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

[dirspeech]Ano, tvoji rodiče chtěli, aby jsi byla blízko vašemu rodinnému dědictví,[/dirspeech] odpověděla Hel a vyskočila na jednu z polic, při následující otázce Diany se posadila a začala si lehce olizovat svou pravou tlapku. [dirspeech]To je důvod, proč tvoji rodiče svázali tvou magii do dob, než budeš připravená ji skutečně používat. V průběhu generací čarodějnická linie slábne. Vaše rody byly jedny z těch nejlovenějších v čarodějnických řadách, protože chránili toto tajemství. V den, kdy ses narodila už byl jeden rod kompletně vyvražděn a ten další se dohodl s tvými rodiči, že oba zapečetí magii následníka, aby se předešlo vymření Šalamounovi linie. Nevím, co se stalo s tím druhým, to musíš zjistit ty sama, Diano.[/dirspeech] dořekla Hel a opět se postavila a seskočila z police přímo pod Dianu. [dirspeech]Máš to v sobě od narození, není to jako učit se něco nového, je to jako vzpomenout si na něco, co jsi dávno zapomněla. A tohle místo ti může pomoci. Každý následník jednoho ze tří rodů má moc obnovit ochranné kouzlo nad knihovnou, jen k tomu potřebuje dostatek moci a znát kouzlo. Můžu ti propůjčit svou moc, to by mělo stačit na obnovu kouzla, ale na to, jak zapečetit knihovnu musíš přijít sama, s tím ti já neporadím,[/dirspeech] dodala Hel a lehla si na kobereček, který byl rozprostřen přímo pod křeslem, na kterém Diana právě seděla.

[note]@Diana Nygård - v té knihovně jsou veškeré potřebné informace, které potřebuje Diana vědět, takže můžeš napsat něco ve smyslu 'našla tu a tu knihu' a já dopíšu info do mého postu pak[/note]

[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Jejich šéf o mě musel mít mnohem větší zájem, než se původně zdálo, protože dorazil mnohem dříve než po hodině, alespoň jsem to odhadoval, protože jsem se nemohl podívat na hodinky. Obezřetně jsem pozoroval muže v bílém obleku a přemýšlel o dalším tahu. Jelikož pouta nešli uvolnit a byl jsem pod přímým dohledem muže i psů, nemělo moc smysl zkoušet uniknout, jediná možnost byla se z celé situace nějak vymluvit. Kéž bych tak byl schopen donutit tu lebku, aby se znovu spustila, ale to bylo jen zbožné přání. Přerušil jsem svou roli ustrašeného turisty a přešel do pozice ledového klidu, který jsem doteď vnitřně pociťoval. S upřeným pohledem jsem úsměv muži opětoval a poté začal mluvit dokonalým britským přízvukem, který ji typický pro vyšší třídu. [dirspeech]Musím uznat, že vaši muži opravdu zrovna moc inteligence nepobrali, vzhledem k tomu, že zabili před pár hodinami toho specialistu, který tu s nimi žil a připravili se tak o jednu z nejlepších možností pro vyřešení záhady Ďáblovy hrobky. Obzvláště, když nejsou sami schopni pracovat s prastarými texty.[/dirspeech] Na moment jsem se odmlčel a poté opět pokračoval s neutrálním výrazem. [dirspeech]Konverzace mezi muži s úrovní jakou máte vy, nemusí sklouznout k výhrůžkám a měla by připomínat obousměrný most. I přes vaši muskulaturu působíte jako inteligentní člověk a proto vás jistě napadlo, že nejsnazší bude říci, co víte vy a je se pokusím doplnit mezery dle vlastních vědomostí.[/dirspeech] Domluvil jsem a opět se lehce pousmál, po celou dobu jsem však cíleně nepůsobil arogantně, ale striktně diplomaticky, abych muže zbytečně neprovokoval.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Hned jakmile Toshi promluvil o specialistovi se muž doslova zarazil a na jeho tváři šlo vidět, že byl překvapený, poté se jeho pohled však opět změnil. [dirspeech]Asi sis mě trošku špatně zařadil kluku. Já nejsem diplomat, a už vůbec nejsem nějakej vzdělanec, mojí školou byl život a válka. Takže si nech svoje řečičky, protože na to vážně nemám náladu. Chci vědět, co víš o tomhle místě a chci to vědět hned, a jestli mi to neřekneš, tak prostě pošlu ty psiska aby si z tebe udělali svačinu, protože nemám náladu tu marnit čas, a pokud mi to neřekneš teď, neřekneš mi to ani za hodinu. Takže začni zpívat, nebo ti přistřihnu křidýlka,[/dirspeech] dokončil muž a zvedl se z přikrčení, ve kterém do téhle chvíli byl, načež lehce pískl směrem k psům a ti se oba vydali směrem k Toshimu, každý z nich se posadil na opačné straně zhruba tak metr a půl od Toshiho, tak akorát do potřebné útočné vzdálenosti. [dirspeech]Vidím, že máš rád slova. Ale mě se do hlavy nedostaneš kluku, takže se nemusíš snažit. Kdybych chtěl, tak ty dva zabiju a je mi to úplně jedno, jestli to bude kvůli mojí vlastní marnivosti anebo kvůli tomu, že se mi tu snažíš vnuknout myšlenku, jak jsou neschopný. Což mi připomíná, že jsem to byl já, kdo jim řekl, že když nebude spolupracovat ho mají zabít,[/dirspeech] dodal, poté se otočil směrem ke dveřím. [thinking]Před pár hodinami...[/thinking] pomyslel si a otočil se zpět k Toshimu. [dirspeech]Tak co, už ses rozhodl?[/dirspeech]

[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Výhružná přítomnost psů mě poněkud znervóznila, ale nedal jsem to na sobě znát, místo toho jsem se lehce pousmál. [dirspeech]Pokud jste jim opravdu dal rozkaz ho zabít kvůli tomuhle, tak vás vaši podřízení asi moc dobře neposlouchali. Protože ho zabili jen proto, že je přestalo bavit žít skoro měsíc v této jeskyni a přinejmenším jeden z nich doufal, že jeho smrt ho odtud dostane pryč. Pokud bych měl přibližně citovat jeho slova, na nějakou více vzrušující misi, než je život ve smradlavých kanálech.[/dirspeech] Na chvíli jsem přestal mluvit, abych viděl mužovu reakci, pokud tedy nějaká viditelně nastane, poté jsem pokračoval. [dirspeech]Není podstatné, jak jsem se sem dostal, ale myslím, že shodou okolností si můžeme navzájem pomoci. Sice sám nevím, jak jsem přežil tu smrtící vlnu z brány, ale jsem poměrně silně přesvědčen, že bych za svobodu a finanční kompenzací, mohl zastoupit místo vašeho krátce zesnulého specialisty. Asi nemusím podotýkat, že živý vám takto budu mnohem užitečnější, než jako několik porcí žrádla pro vaše mazlíky.[/dirspeech] Dodal jsem s mírným úsměvem a přitom se podíval směrem ke psům.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Na jeho tváři se zjevil ďábelský úsměv. Mávl rukou směrem ke dvěma poskokům, jež stále postávali v blízkosti vchodu. [dirspeech]Rozvažte ho, a dávejte na něj pozor. Jestli se cokoli stane, udělám si z vás všech svačinu pro svoje miláčky,[/dirspeech] poznamenal a pousmál se, načež se postavil přímo před masivní dveře a pravou dlaní lehce přejel po studeném kameni. [dirspeech]Nejsi v pozici, kdy můžeš rozkazovat. Takže jestli ti není možnost vidět někdy zase sluneční svit dostatečnou odměnou, stačí říct,[/dirspeech] dodal, přičemž se otočil a ukázal rukou na dvojici psů stále sedící v útočné vzdálenosti od Toshiho. To už ho však rozvazovala dvojice mužů, slepě plníc rozkazy svého nadřízeného. [thinking]Jestli dokáže vidět do minulosti, tak musí být nějaký druh telepata, ale vzhledem k jeho nedostatku informací o tom pravděpodobně sám ještě neví,[/thinking] pomyslel si a rozkráčel se směrem k východu. [dirspeech]Máte na to 24 hodin, jestli do 24 hodin neuvidím žádný pokrok, tak si budete ještě přát, aby vaše smrt byla rychlá,[/dirspeech] dodal ještě jak se otáčel, načež pískl a dvojice psů se vydala poslušně jeho směrem.

[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Zdá se, že můj plán přinejmenším částečně zafungoval, protože jsem dokázal šéfa přesvědčit, aby mě propustil z pout. Nebylo to sice úplné vítězství, ale jak se říká, válku jedna bitva nerozhoduje a třeba dostanu nějaké další, lepší příležitosti. Když jsem konečně dostal z pout, lehce jsem si protáhl ztuhlé tělo a zadíval se směrem k muži v bílém. [dirspeech]No řekneme, že jako základní plat tu svobodu beru, ale až se dostaneme dovnitř, peníze by mohly být bonus.[/dirspeech] Dodal jsem s lehkou známkou humoru, ale přesto tak, aby bylo patrné, že situaci neberu na lehkou váhu. Tak nějak obecně pro všechny jsem řekl. [dirspeech]Budu potřebovat plný přístup k výzkumu mého předchůdce a poté cokoliv dalšího, co bude k prolomení brány potřeba.[/dirspeech] Podal jsem to rozhodně, ale vyhnul jsem se tomu, abych nepůsobil arogantně, to by stále nebylo v mé situaci vůbec moudré. [dirspeech]Abych nezapomněl, budu také potřebovat tu knihu, kterou jste donesli knihovny a vše o co jste obrali mého předchůdce.[/dirspeech] To už jsem pronesl přímo k poskokům, kteří stáli kousek ode mně, ale slyšet to mohl i jejich šéf.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Muž v bílém obleku odešel z místnosti a společně s tím i děsivě vypadající dvojice psů, jež ho doprovázela, nyní se v místnosti nacházel už pouze Toshi s dvěma přisluhovači onoho tajemného vůdce. Při Toshiho slovech se oba dva pouze nepříjemně zatvářili a podali Toshimu knihu i veškeré zápisky, které měli od Toshiho předchůdce. [dirspeech]Klíč nedostaneš, dokud nepřijdeš na detaily toho, jak otevřít dveře. Podle šéfa je to jen médium a z klíče určitě nezískáš žádné informace, takže se ani nesnaž, a žádný argumenty, nebo ti hlavou proletí kulka. Věř mi, že nemáme co ztratit, protože jestli do 4 hodin nic nezjistíš, jsme mrtví všichni tři,[/dirspeech] procedil skrze zuby jeden z dvojice. To už však Toshi stál u dřevěného stolu a procházel několik sad spisů a zápisků nyní již mrtvého muže. Oba dva jeho věznitelé stáli v několikametrové vzdálenosti a v rukách drželi samopal, snad k posílení přirozené autority, kterou Toshi očividně postrádal.
Jak se Toshi probíral jedním z mnoha spisů, narazil na zvláštní koženou knížečku kapesní velikosti, pravděpodobně cosi jako osobní zápisník, když se ho dotkl, jeho hlavou opět proběhla jakási vzpomínka v podobě vize ztvrárňující se v místnosti. Viděl onoho muže, který předtím zemřel v kanálech. Stál před kamennými dveřmi a obkresloval si do tohoto malého zápisníčku pravidelný vzor, který na dveřích byl, přičemž si dělal poznámky. Poté se vize opět rozplynula. Když se Toshi zadíval směrem k zápisníčku, viděl, že je kompletně psaný v pro něj neznámém jazyce, který se nepodobal ani ničemu, co kdy předtím viděl.

[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎÁBLOVAHROBKA

Dvojici mužů za mnou jsem se rozhodl prozatím ignorovat, i když jsem jejich poznámky dobře slyšel. Při procházení výzkumu mrtvého muže, jsem narazil na malý deníček, který opět spustit jednu z těch tajemných vizí. Kéž bych věděl jak to spouštět vědomě, protože se to jevila jako nejefektivnější možnost získat životně důležité informace k hrobce. Bohužel vize jako taková byla sama o sobě sice zajímavá, ale tentokrát jaksi nepřinášel žádné skutečné znalosti. Pokud ten mrtvý člověk rozuměl tomu tajemnému jazyku, mě nic ani vzdáleně nepřipomínal a jazyk zřejmě nebyl šifrou, ale vskutku neznámým dialektem, který nebyl historicky používán v celé Evropě ani jinde po světě, alespoň tedy dle mých znalostí historie. Muselo se tak jednat o jakýsi jazyk, který byl natolik tajný, že ho nikdo neznal? Tato záhada mě sice vnitřně užírala, ale prozatím jsem se jí nemohl nechat rozptylovat. Poctivě jsem si prošel i zbytek složek, ale nezdály se být nijak užitečné, minimálně v tuto chvíli. Když jsem ukončil tuto činnost, vložil jsem si malý notes do kapsy a otočil se na dvojici mužů, která si předtím cosi špitala za mými zády. Pomalu jsem se k mužům přiblížil tak, aby bylo patrné, že nepředstavuji hrozbu, a když jsem stál asi krok o nich, tak jsem se oběma s klidnou tváří podíval do očí a řekl. [dirspeech]Jak sami víte, ať chcete nebo ne, je v tuhle chvíli spolupráce nejlepší možnost opustit tuhle zatuchlou jeskyni jinak než jako psí hovno. Takže není důvod mi ten klíč nedat prozkoumat, se vší úctou k vašemu šéfovi, ale on nevypadal jako odborník na tuto problematiku, takže mu mohlo ledacos uniknout.[/dirspeech] Na chvíli jsem se odmlčel a pokračoval ve čtení výrazů obou můžu. [dirspeech]Dále budu dost možná potřebovat odvést do té knihovny, kterou jste předtím zmínili, je to daleko?[/dirspeech] Chtěl jsem od nich dostat ten klič, protože jsem doufal, že mi spustí nějakou další vizi, která by mohla být pro změnu užitečná k pochopení té magické brány.

[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Zatiaľ, čo mi Hel vysvetľovala niekoľko ďalších skutočností, som ju prebodávala ustaraným pohľadom. Neexistoval dôvod, prečo by som tomu všetkému nemala veriť. Nebol to sen ani drogy, ale skutočnosť. Ako malá som si predstavovala, aké to je byť čarodejnicou, aké je to chrániť svet pred zlom. A dnes, v deň, ktorý mal byť ako každý iný, stojím v knižnici plnej nebezpečných i tajných informácií, ktoré mám chrániť, čím by som v podstate mala prispieť k ochrane ľudstva. Irónia osudu. [dirspeech]Dúfam, že som na to neostala úplne sama...,[/dirspeech] povzdychla som si pri zmienke o tom, že jeden z dvoch rodov by potencionálne mohol ešte existovať. Ale ako to zistiť? Bola som v tom všetkom stratená, mala som len minimálne informácie o tom, ako svet, do ktorého som sa práve začlenila, funguje. Nevedela som nič, čo by ma mohlo posunúť. Druhým problémom bol fakt, že som si neverila. Všetci títo ľudia, medzi nimi moji rodičia, vložili nádeje do mňa, ale ako si mohli byť takí istí, že to skutočne zvládnem? Že na to mám? [thinking]Nie. Nesklamem ich...,[/thinking] preletelo mi mysľou. Musím urobiť všetko preto, aby som toto miesto ochránila. Ak to, čo tvrdila Hel, bola pravda, potom som mala v rukách priveľkú zodpovednosť a tým, že tu budem sedieť a rozmýšľať nad tým, či som vhodná alebo nie, nič nedokážem. Vyletela som na nohy. Hel tvrdila niečo o tom, že mi môže požičať dostatok moci. Nerozumela som síce, čo konkrétne tým myslí, ale verila som jej. Doteraz ma nezabila, nepokúsila sa o to, a navyše, starala som sa o ňu už dlhé roky. Mačky síce bývajú nevďačné tvory, ale jej prípad to nie je. Dúfam. Keďže pracujem ako knihovníčka už nejaký ten piatok, predpokladala som, že zoradenie kníh tu nebude také chaotické. Potrebovala som si urobiť prehľad o tom, čo sa kde nachádza, a na základe toho potom hľadať to, čo potrebujem. Prechádzala som jednotlivými uličkami, hľadajúc záchytné body, ktoré som vedela identifikovať. Po nejakej tej chvíli, kto vie, ako dlhej, nebolo tu teda toho málo, som skončila v jednej z uličiek. Hel spomínala ochranné kúzlo. Natiahla som ruku k jednej z kníh. Prelistovala som ju. [thinking]Nie.[/thinking] Zasunula som ju späť na svoje miesto. Prešla som k druhej. [thinking]Možno?[/thinking] Napokon som skončila pri nápade vziať hneď tých niekoľko, o ktorých som si bola istá, že majú s daným ochranným kúzlom, o ktorom Hel rozprávala, niečo spoločné. Sadla som si späť do kresla, listujúc v každej jednej z nich, dúfajúc, že nájdem, čo potrebujem.

[sparkname]Vypravěč[/sparkname]
#ĎáblovaHrobka

Na tváři obou z nich se objevil nepřátelský výraz, načež muž, který doteď mluvil vystřelil samopalem ne příliš daleko od Toshiho pravé nohy. [dirspeech]Tak poslouchej, ty jeden studentíku. Možná nejsme nejchytřejší, ale se zbraněma umíme dobře, takže jestli nechceš, abys byl ementál, tak se ani k jednomu z nás nepřiblížíš bez dovolení na víc jak jeden metr. A už žádný kecy, tím si můžeš opíjet šéfa, ale ne nás. Rozkazy jsou jasný, tak to bylo a tak to bude. Takže se pusť do svý práce a přestaň jenom mluvit, protože ztrácíš čas nás všech tady. A teď se ukliď zase zpátky k tomu stolu a tam zůstaň. Nikdo tuhle místnost neopustí, přesně podle rozkazů šéfa,[/dirspeech] dořekl muž, načež hlavní samopalu začal lehce mávat směrem ke stolu, ke kterému se následně Toshi i odebral. Mohlo mu být už víc jak jasné, že tihle dva, ať už se k nim ten muž v obleku choval jakkoli, chovali pravděpodobně obrovský respekt a nehodlali se vzepřít jakémukoli rozkazu, nakolik už teď měli problémů víc jak dost. [dirspeech]Jo a ještě něco, ten zápisník. Na stůl. Můžeš si prohlížet co chceš, ale nic si nedávej k sobě. Jestli se o to ještě pokusíš, budeme to automaticky brát jako pokus o porušení přímého rozkazu a budeme podle toho jednat. Může to být koleno anebo taky něco horšího, tak bejt tebou bych to už neriskoval,[/dirspeech] dodal ještě ke svému původnímu proslovu, to už však Toshi stál u stolu a probíral se spisy.
Bylo tam hodně různých zápisků o historii těch dveří, nebo spíše různých legendách o těch dveřích, stejně jako osobní zápisky toho muže, který tu byl předtím. Podle toho, co Toshi pochopil dveře chránila jakási bariéra, na kterou moderní technika nestačila a proto se daly dveře otevřít jen se správným klíčem. Podle toho, co četl ten klíč našli při vykopávkách v Izraeli, v nějaké nejmenované hrobce. Byl tam dokonce i jeho přesný nákres, který ukazoval hvězdnou mapu vytesanou na klíči, který značila přesně místo, kde se nacházely kamenné dveře.


[sparkname]Mezitím...[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Diana listovala knihami v naději, že najde to, co hledala. Když to však čekala nejméně, začala cítit pohyb a při bližším prozkoumání zjistila, že knížka, kterou ji darovali rodiče se jaksi zvláštně třese. Položila ji na stůl a v tu chvíli se kniha otevřela hned na druhé stránce a na ní se zjevil jakýsi zvláštní text. K jejímu překvapení byl ten text psaný v dnešním jazyce, kterému rozuměla, nebyl to žádný prastarý jazyk, a tak se zadívala na titulek celé stránky, při jehož přečtení ji svitla jakási naděje na úspěch, bylo tam "Salomon Barrier Spell" a podle toho, co vyčetla z dané stránky se jednalo právě o kouzlo, které chránilo tuto majestátní knihovnu. Hel jen skočila na stůl a zadívala se na knihu, načež začala: [dirspeech]To se dalo konec konců čekat, že nejlepším místem, kam ukrýt takové kouzlo bude grimoire rodů, jež ho vytvořily, než to kouzlo ale použiješ, musíš si uvědomit, že pravděpodobně upadneš do bezvědomí. To kouzlo bylo původně vytvořené tak, aby ho použil dědic každého ze tří rodů, a teprve až v průběhu generací bylo upraveno pouze pro jednoho, takže netuším, jaké negativní následky by to potencionálně mohlo mít.[/dirspeech]
Ještě jednou se zadívala kolem sebe, bylo tam tolik vědění, že ani nevěděla, co vlastně udělat dřív. Na jednu stranu si chtěla přečíst vše, co se tu nacházelo, na druhou ale věděla, že kdokoli se snažil do knihovny dostat má stále možnost, dokud kouzlo nepoužije. Musela se rozhodnout, jestli prvně knihovnu zapečetí a bude nést následky ihned anebo jestli si raději něco přečte a až poté knihovnu zapečetí.

[sparkname]TOSHIHIRO[/sparkname]
#ĎÁBLOVAHROBKA

Jak  se ukázalo, snažit se rozumně dohodnout se strážci nepřicházelo příliš v úvahu. Ne nadarmo se říká, že není nic horšího než srážka s blbcem v tomto případě krát dva. Bez protestů jsem vrátil k stolu a znovu se ponořil do zápisků, tentokrát jsem se však ponořil hlouběji, když už jsem zhruba věděl, co které listiny obsahují. Narazil jsem na různé legendy, které v průběhu obestřely tyto tajemné dveře, ale žádná v sobě patrně neukrývala vodítko k otevření průchodu. Zajímavé mi přišli poznámky spojené s vykopávkami klíče, který byl nalezen v Izraelské hrobce. Položil jsem si poznámky, nákres klíče a kapesní zápisník na stůl před sebe a prohlížel jsem si je. Jelikož jsem se v tuto chvíli neměl čeho chytit, zaměřil jsem se opět na zápisky v deníku a pokusil se je brát jako šifru, která by mohla být nějak spojená se souhvězdím na klíči. Nevěděl jsem proč, ale měl jsem pocit, že souhvězdí a tajemný jazyk nějak souvisí a mohlo by mě dovést blíž k pochopení celého problému.

[sparkname]DIANA NYGÅRD[/sparkname]
#ZapomenutáKnihovna

Samozrejme, že by mi nenapadlo, že by sa potrebné kúzlo nachádzalo práve v knihe po rodičoch, Grimoire. Vlastne som ani netušila, že to bude obsahovať nejaké zaklínadlá, skôr som sa prikláňala k možnosti potrebných informácií, ktoré budem ku svojmu novému životu potrebovať. Po tom, čo sa začala z ničoho nič triasť, mnou trhlo. Nečakala som to. Rýchlo som sa však spamätala a hneď, ako som ju položila, sama od seba sa roztvorila a nalistovala presne tam, kam som potrebovala. Uľahčila mi tak prácu i čas. Strana, na ktorej sa roztvorila, obsahovala potrebné informácie, ktoré som doslova hĺtala so zatajeným dychom. Nehľadiac na to, ako veľmi potrebné to pre moju úlohu bolo, akosi som to nedokázala vnímať tak úplne vážne, pretože...kto by nebol skrátka fascinovaný svojim prvým pokusom o mágiu?! Po slovách Hel ma však eufória opustila opäť veľmi rýchlo. Ona bola pre mňa ako...posol zlých správ. Okrem toho, že odpadnem, by to mohlo mať na mňa ešte ďalšie negatívne následky, o ktorých nevie ani ona sama, a v Grimoire sa nespomínali. Úžasné. Rozhliadla som sa okolo seba. Kto vie, ako dlho v bezvedomí budem. Možno mi ani nestálo za to pustiť sa do toho hneď, predsa len, mohla by som si trocha oddýchnuť pri nejakej zaujímavej knihe. Je toho toľko, čo som nevedela! Keď sa mi však oči zastavili na prebúranej časti steny, ktorú mi Hel predtým ukázala, uvedomila som si, že nech sa sem už snažil dostať ktokoľvek, nerada by som sa s ním stretla osobne. Kto vie, kto konkrétne za tým stál a akým spôsobom sa sem snažil dostať. Očividne nepoužil práve najpríjemnejšie prostriedky. Bádanie počká. Chcem sa cítiť pri tom maximálne bezpečne. [dirspeech]Vieš teda človeka potešiť,[/dirspeech] zaškerila som sa na ňu. [dirspeech]No nič. Poďme teda na to, nech to mám skrku,[/dirspeech] preniesla som s cíteľnou dávkou nervozity v hlase. [dirspeech]...skôr, než sem zavíta nevítaný hosť,[/dirspeech] dodala som ešte napokon. Naklonila som sa nad Grimoire, kde som si prečítala potrebné informácie minimálne trikrát, aby som si bola stopercentne istá a pomaly sa pustila do samotného procesu. Úprimne som netušila do čoho idem, preto som dúfala, že mi Hel bude asistovať. Sama predsa tvrdila, že mi musí nejakým spôsobom požičiať moc alebo také niečo. Ako? Toť bola otázka, ktorá mi nedala pokoja, ale dôverovala som jej. Nestarala som sa o ňu predsa niekoľko rokov a neminula na ňu toľko peňazí len preto, aby mi otrčila zadok.